o odvolání likvidátora, o odvolání účastníků proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2020, č. j. 73 Cm 196/2019-12

1. Městský soud v Praze rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že druhý účastník, [Jméno advokáta B], nar. [Datum narození advokáta B], bytem [Adresa advokáta B], se odvolává z funkce likvidátora společnosti [Jméno navrhovatele], IČO [IČO navrhovatele], sídlem [Adresa navrhovatele] (výrok I.), že likvidátorem společnosti [Jméno navrhovatele], IČO [IČO navrhovatele], sídlem [Adresa navrhovatele], se jmenuje [Jméno advokáta D], insolvenční správce zapsaný v seznamu insolvenčních správců, se sídlem [Adresa advokáta D] (výrok II.), že společnost [Jméno navrhovatele], IČO [IČO navrhovatele], sídlem [adresa] a [Jméno advokáta B], nar. [Datum narození advokáta B], bytem [Adresa advokáta B], jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet zdejšího soudu [č. účtu], VS: [var. symbol] soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, a to do tří dnů ode dne, kdy tento výrok nabude právní moci (výrok III.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Navrhovatel se jakožto správce daně domáhal odvolání druhého účastníka z funkce likvidátora společnosti [Jméno navrhovatele], IČO [IČO navrhovatele], sídlem [Adresa navrhovatele] (dále jen „Společnost“) a to z důvodu, že právnická osoba, která vstoupila do likvidace v roce 2006 za dobu od roku 2015 do současnosti nepodala přiznání k dani z příjmů právnických osob, ačkoliv je k tomu ze zákona povinna. K podání daňových přiznání byla Společnost opakovaně vyzvána, ovšem bez jakékoliv odezvy. Likvidátor tak dle navrhovatele neplní řádně své povinnosti. Na výzvu soudu, aby se k návrhu vyjádřil, nereagoval.

3. Soud prvního stupně na základě skutečností známých mu z jeho vlastní činnosti došel k závěru, že jsou dány předpoklady k odvolání druhého účastníka z funkce likvidátora Společnosti, neboť dosavadní likvidátor řádně nevykonává svoji funkci, když nereaguje na výzvy soudu a když provádí likvidaci již od roku 2006. Soud prvního stupně na základě těchto skutečností dospěl k závěru, že jsou dány předpoklady podle § 191 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu soud prvního stupně rozhodl současně podle § 191 odst. 1 věty první a odst. 3 a 4 o. z., a jmenoval likvidátora nového. K tomu soud prvního stupně dodal, že postupoval podle § 89 odst. 1 zákona č. 292/2013 o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) a rozhodl bez nařízení jednání, protože nebylo v souladu s § 121 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) potřeba provádět dokazování, když soud vycházel ze skutečností, které jsou mu obecně známy nebo známy z jeho vlastní činnosti. Soud uložil povinnost odvolanému likvidátorovi a Společnosti zaplatit společně a nerozdílně soudní poplatek dle § 4 odst. 1 písm. i) ve spojení s § 2 odst. 3 a 8 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z. ř. s.

4. Proti usnesení soudu první stupně se včas odvolali účastníci řízení, kteří namítali, že vyjádření k žalobě, ke kterému byli vyzváni výzvou doručenou jim dne 4. 11. 2019, podali dne 21. 11. 2019 v 10:30 hodin prostřednictvím jejich právního zástupce datovou schránkou. Datová zpráva byla dle doručenky řádně doručena ještě téhož dne, tj. 21. 11. 2019 v 10:31 hodin. V tomto vyjádření účastníci uvedli, že není pravdou, že by dosavadní likvidátor neplnil své povinnosti, což doložili kompletní dokumentací včetně zprávy o průběhu likvidace. Chybějící daňová přiznání za roky 2015 až 2018 již právní zástupce účastníků s omluvou doložil. Na základě toho oba účastníci navrhovali zamítnutí návrhu v celém rozsahu. V odvolání nadto odvolatelé uvedli, že soud prvního stupně se tímto vyjádřením vůbec nezabýval a že z povinností nezbytných k výmazu Společnosti z obchodního rejstříku chybí již jen souhlas finančního úřadu s výmazem Společnosti z obchodního rejstříku. Vzhledem k tomu, že je likvidace prakticky dokončena, navrhují odvolatelé, aby odvolací soud napadené usnesení v celém rozsahu zrušil a věc vrátil k projednání soudu prvního stupně.

5. K odvolání se vyjádřil navrhovatel tak, že vzhledem k tomu, že likvidace probíhá již 13 let a z ničeho nevyplývá, že si likvidátor plní řádně své povinnosti, které mu ukládá zákon, byly podmínky pro odvolání likvidátora splněny, pročež se ztotožňuje s rozhodnutím soudu prvního stupně.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 a 5, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.) a neshledal podmínky pro potvrzení (§ 219 o. s. ř.) ani změnu (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) napadeného usnesení.

7. Předně odvolací soud konstatuje, že toto řízení o odvolání likvidátora právnické osoby je podle ust. § 85 písm. a) z. ř. s. řízením o některých otázkách týkajících se právnických osob, a to řízením ve statusových věcech právnických osob, které upravuje z. ř. s. (§ 2 písm. e)).

8. Podle ust. § 89 odst. 1 z. ř. s. ve spojení s ust. § 19 z. ř. s. neprovádí-li soud dokazování, není ve věcech uvedených v § 85 třeba jednání nařizovat. „Taková situace nastane např. v případě, že veškeré pro rozhodnutí podstatné skutečnosti jsou předmětem shodného tvrzení účastníků, případně jsou obecně známé nebo soudu známé z úřední činnosti (např. stav zápisu ve veřejných rejstřících apod.). Takovou situací naopak není, pokud pro rozhodnutí důležitá fakta, třeba i jednoznačně, vyplývají z listin dodaných některým z účastníků. Provedení důkazních prostředků je součástí procesního dokazování a jednání je proto třeba za účelem přečtení listin nařídit.“ (Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 31 – 32).

9. Podle ust. § 191 odst. 2 zák. č. 89/2012. Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) soud na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje nového likvidátora.

10. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně v řízení neprovedl žádné důkazy, přičemž uvedl, že svá zjištění, ze kterých usuzuje na nečinnost likvidátora společnosti, učinil na základě skutečnostní mu známých z jeho vlastní činnosti. Z napadeného usnesení lze pouze usuzovat, že těmito skutečnostmi jsou dle soudu prvního stupně ty, že likvidátor nereagoval na jeho výzvu ze dne 29. 10. 2019, aby se k návrhu vyjádřil, a že likvidátor likvidaci provádí od roku 2006 (odst. 14 usnesení).

11. K uvedenému odvolací soud podotýká, že žádná z uvedených skutečností neprokazuje, že likvidátor si své povinnosti neplní řádně ve smyslu ust. § 191 odst. 2 o. z. Lze přisvědčit odvolatelům, že soud prvního stupně se v řízení nijak nezabýval vyjádřením účastníků k návrhu, které mu bylo doručeno spolu s listinnými důkazy skutečně dne 21. 11. 2019 (č. l. spisu 6,7), jež i navrhovateli soud poté doručil, ale nezabýval se ani vyjádřením navrhovatele ze dne 23. 12. 2019 k tomuto jejich podání. Nadto soud prvního stupně v řízení ani nijak nereflektoval, že s tímto vyjádřením mu byly doručeny plné moci pro jejich zástupce [tituly před jménem] [Anonymizováno], advokáta (č. l. 8, 9 spisu), se kterým v řízení nejednal. Z ničeho ani neplyne, že by tvrzení navrhovatele, ze kterých soud vycházel, byla nesporná, naopak druhý účastník ve svém vyjádření k návrhu na zahájení řízení uvedl a listinami dokládal, že funkci likvidátora řádně vykonává. Odvolací soud proto shledal, že v daném případě se nejedná o situaci, kdy soud nemusí nařídit jednání dle ust. § 89 z. ř. s.

12. Odvolací soud proto uzavírá, že soud prvního stupně svým nesprávným postupem, tj. že v řízení nenařídil jednání ke zjištění pro věc rozhodných skutečností, a že v řízení nejednal s procesním zástupcem účastníků (pouze mu doručil rozhodnutí ve věci samé), odňal účastníkům možnost v průběhu řízení jednat před soudem. Soud prvního stupně tak zatížil řízení jinou vadou, a to vadou zmatečnosti (ust. § 229 odst. 3 o. s. ř.), ke které přihlíží soud z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.). Odvolací soud se proto nemohl dále zabývat odvoláním věcně.

13. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací z výše uvedených důvodů napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 219a písm. a) o. s. ř. zrušil, a věc mu podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.

14. V dalším řízení se soud prvního stupně bude zabývat jak tvrzeními navrhovatele, tak skutečnostmi uvedenými účastníky v jejich vyjádření k návrhu a v jejich odvolání. Pokud bude soud prvního stupně provádět ke skutkovým zjištěním dokazování, je vždy třeba, aby nařídil ve věci jednání dle ust. § 19 z. ř. s.