o odvolání likvidátorky a jmenování nového likvidátora, o odvolání likvidátorky Mgr. Ing. Gabriely Burzové proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. května 2022, č. j. 28 Cm 174/2005-72,

1. V záhlaví označeným usnesením Městský soud v Praze jako soud prvního stupně (dále též soud) rozhodl, že odvolává z funkce likvidátora společnosti [Anonymizováno], IČO [IČO], sídlem [adresa] [tituly před jménem] [Anonymizováno], sídlem [adresa] (výrok I.), že jmenuje likvidátorem společnosti [Anonymizováno], IČO [IČO], sídlem [adresa], [tituly před jménem] [Anonymizováno], IČO [IČO], se sídlem [adresa] (výrok II.), že odvolávané likvidátorce [tituly před jménem] [Anonymizováno] se odměna za provedení likvidace nepřiznává. Odvolávané likvidátorce [tituly před jménem] [Anonymizováno] se přiznává náhrada hotových nákladů spojených s likvidací v částce 2 686 Kč, která se započítává oproti soudem poskytnuté záloze na náklady likvidace. Odvolané likvidátorce [tituly před jménem] [Anonymizováno] se ukládá, aby do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení vrátila do pokladny Městského soudu částku 2 314 Kč odpovídající rozdílu mezi poskytnutou zálohou na náklady likvidace a vyúčtovanými hotovými výdaji (výrok III.) a že odvolávané likvidátorce [tituly před jménem] [Anonymizováno] se ukládá, aby do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení předala novému likvidátorovi [tituly před jménem] [Anonymizováno] veškeré dosavadní výsledky likvidace společnosti (výrok IV.).

2. V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 21. 11. 2007, č. j. 28 Cm 174/2005-9, zrušil společnost společnosti [Anonymizováno], IČO [IČO] sídlem [adresa] (dále jen likvidovaná společnost nebo společnost) a ustanovil jí likvidátora, že usnesením ze dne 9. 6. 2011 č. j. 28 Cm 174/2005-20 v důsledku úmrtí původního likvidátora ustanovil likvidátorkou [tituly před jménem] [Anonymizováno], sídlem [adresa] a poskytl jí zálohu 5 000 Kč, že v roce 2017 předložila likvidátorka konečnou zprávu a provedla vyúčtování odměny a hotových výdajů na provedení likvidace, že následně oznámila, že podala návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku, jejž měla doplnit, resp. podat nový návrh, že likvidace společnosti nebyla do dne rozhodnutí soudu ukončena a k výmazu společnosti nedošlo, že na poslední urgence soudu a žádosti o sdělení aktuálních informací likvidátorka nereaguje.

3. Soud konstatoval, že likvidátorka provádí likvidaci po dobu přesahující desetiletí, jevné obtíže při realizaci výmazu nebyly soudu likvidátorkou vysvětleny a je jisté, že k výmazu v dohledné době nedojde, že dosažení účelu likvidace dosaženo nebude.

4. Nečinnou likvidátorku proto z funkce odvolal a ustanovil postupem dle ust. § 71 odst. 7 obch. zák. za použití § 3043 o.z. likvidátora nového z řad insolvenčních správců.

5. Soud konstatoval, že jelikož likvidátorka nedosáhla účelu svého jmenování do funkce, nepřiznal jí žádnou odměnu za výkon funkce, přiznal jí pouze náhradu za vynaložené hotové výdaje v částce 2 686 Kč a jelikož likvidátorka obdržela od soudu zálohu na náklady likvidace v částce 5 000 Kč, odečetl vynaložené hotové výdaje od této zálohy a přeplatek v částce 2 314 Kč uložil likvidátorce soudu vrátit, současně jí uložil i povinnost předat již zajištěné listiny pro zdárný průběh likvidace novému likvidátorovi.

6. Proti usnesení soudu prvního stupně podala likvidátorka [tituly před jménem] [Anonymizováno] odvolání. Uvedla, že likvidátorkou byla jmenována v důsledku úmrtí původního likvidátora, a tak jí nebyla z jeho strany poskytnuta žádná součinnost, že provedla zákonem předepsané kroky vedoucí k likvidaci společnosti, když mj. 2x zveřejnila inzerci v Obchodním věstníku, oslovila s žádostí o součinnost banky a další instituce za účelem zjištění majetku společnosti, vyzvala k součinnosti statutární orgán společnosti a sestavila soupis jmění společnosti. Konečnou zprávu o průběhu likvidace soudu předložila dne 3. 11. 2017 a podala návrh na výmaz společnosti z rejstříku dne 5. 1. 2018 a následně opravený dne 7. 3. 2018, že dne 31. 7. 2019 k výzvě soudu opětovně sdělovala, že návrh na výmaz byl podán již dne 7. 3. 2018, že ji soud vyzval dne 5. 8. 2019, aby doložila v originále či úředně ověřených kopiích 9 různých druhů listin, že se však nikdy u likvidovaných společností s takovým požadavkem soudu nesetkala. Uvedla též, že jí nebylo předáno žádné účetnictví společnosti, že uzavřela tedy zprostředkovatelskou smlouvu a smlouvu o vedení účetnictví se společností [právnická osoba]., že je též potřeba vzít v úvahu, že likvidátorce byla v důsledku pandemie Covidu-19 a vládních nařízeních ztížena práce. Uvedla též, že nyní je likvidace společnosti u konce, je připraven k podání nový návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku včetně požadovaných příloh, není proto účelné k dokončení likvidace jmenovat likvidátora nového. Navrhla, aby odvolací soud zrušil napadené usnesení.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí není možno ani potvrdit ani změnit.

8. Ze spisu se podává, že usnesením soudu ze dne 21. 11. 2007, č. j. 28 Cm 174/2005-9, v právní moci dne 13. 2. 2005, byla likvidovaná společnost zrušena s likvidací a byl jí ustanoven likvidátor, že usnesením ze dne 9. 6. 2011 č. j. 28 Cm 174/2005-20, v právní moci dne 19. 7. 2011, byla v důsledku úmrtí původního likvidátora likvidátorkou společnosti ustanovena [tituly před jménem] [Anonymizováno], že byla likvidátorce soudem poskytnuta záloha 5 000 Kč, že soud opakovanými výzvami vyzýval likvidátorku, aby soudu sdělila, v jakém stadiu se likvidace nachází a kdy lze očekávat její skončení a výmaz společnosti, že likvidátorka na některé výzvy ragovala, na některé nikoli, že likvidace není doposud skončena, přestože likvidátorka nezjistila žádný majetek společnosti a likvidátorka provádí likvidaci více než 11 let. Soud poté rozhodl napadeným usnesením, jak výše uvedeno.

9. Odvolací soud konstatoval, že řízení o odvolání a jmenování nového likvidátora je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) zákona č 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen z. ř. s.). Takové soudní řízení se primárně řídí §§ 3 až 30 a §§ 85 až 93 z. ř. s.

10. Účastníky řízení jsou pak dle § 6 z. ř. s. navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má v být v řízení jednáno [k obdobným závěrům došla i komentářová literatura viz Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1063].

11. Odvolací soud má za to, že účastníkem daného řízení je podle § 6 z. ř. s. současně i odvolávaný likvidátor, neboť o jeho právech nebo povinnostech má v být v řízení jednáno.

12. Z obsahu spisu v nadepsané věci se podává, že soud prvního stupně nejednal s odvolávanou likvidátorkou jako s účastníkem řízení, o věci rozhodl pouze vůči společnosti. Tímto nesprávným postupem soud prvního stupně odňal odvolávané likvidátorce možnost jednat jako účastník řízení před soudem a řízení zatížil zmatečnostní vadou dle § 229 odst. 3 věty první o. s. ř. K této vadě řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a která nemohla být za odvolacího řízení odstraněna, byl odvolací soud povinen přihlédnout dle § 212a odst. 5 věty první o. s. ř.

13. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) se řízení zahajuje i bez návrhu, není-li zákonem stanoveno, že lze řízení zahájit jen na návrh. Soud řízení zahájí bezodkladně poté, co se dozví o skutečnostech rozhodných pro vedení řízení podle tohoto zákona.

14. Podle ust. § 13 odst. 2 z. ř. s. vydá soud o zahájení řízení bez návrhu usnesení, které doručí účastníkům do vlastních rukou, nestanoví-li zákon jinak. Řízení je zahájeno dnem, kdy takové usnesení bylo vydáno. Proti usnesení o zahájení řízení bez návrhu není odvolání přípustné.

15. Z obsahu spisu plyne, že soud prvního stupně odvolal stávající likvidátorku a jmenoval nového likvidátora, aniž by zahájil řízení ve věci. Odvolací soud dospěl k tomu, že provedení řízení brání nedostatek jedné z procesních podmínek, mezi něž patří i existence návrhu na zahájení řízení, popř. usnesení o tom, že se řízení zahajuje bez návrhu. Řízení je tak zatíženo vadou, spočívající v nedostatku podmínek řízení.

16. Podle ust. § 89 odst. 1 z. ř. s. ve spojení s ust. § 19 z. ř. s. neprovádí-li soud dokazování, není ve věcech uvedených v § 85 třeba jednání nařizovat. „Taková situace nastane např. v případě, že veškeré pro rozhodnutí podstatné skutečnosti jsou předmětem shodného tvrzení účastníků, případně jsou obecně známé nebo soudu známé z úřední činnosti (např. stav zápisu ve veřejných rejstřících apod.). Takovou situací naopak není, pokud pro rozhodnutí důležitá fakta, třeba i jednoznačně, vyplývají z listin dodaných některým z účastníků. Provedení důkazních prostředků je součástí procesního dokazování a jednání je proto třeba za účelem přečtení listin nařídit.“ (Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 31-32).

17. Ze spisu se podává, že soud nenařídil ve věci jednání, aniž uvedený popstup odůvodnil.

18. Odvolací soud neshledal postup soudu v řízení, pokud ve věci nenařídil jednání, správným. Soud nenařizuje jednání pouze v případě, že neprovádí dokazování (§ 89 odst. 1 z. ř. s. ve spojení s § 19 z. ř. s.). Z odůvodnění napadeného usnesení však plyne, že ke svému závěru dospěl soud prvního i na základě skutečností zjištěných z listinných důkazů (konečná zpráva likvidátorky, vyúčtování odměny a hotových výdajů).

19. Odvolací soud vzhledem k uvedenému dospěl k závěru, že v daném případě se nejedná o situaci, kdy soud nemusí nařídit jednání dle ust. § 89 z. ř. s., neboť důkaz listinou se provádí jejím přečtením, případně předložením účastníkům k nahlédnutí, je-li to postačující, a za tím účelem je třeba jednání nařídit vždy (§ 122 odst. 1 a § 129 odst. 1 o. s. ř.). K provedeným důkazům mají účastníci řízení právo se vyjádřit (§ 123 o. s. ř.), případně navrhnout důkazy vyvracející skutečnosti z nich zjištěné. To však soud prvního stupně neučinil a účastníkům řízení neumožnil. Tímto nesprávným postupem soudu prvního stupně byla odvolávané likvidátorce odňata možnost v průběhu řízení jednat před soudem. Soud prvního stupně tak zatížil řízení další jinou vadou, a to vadou zmatečnosti (ust. § 229 odst. 3 o. s. ř.), ke které přihlíží soud z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.).

20. Odvolací soud též konstatoval, že na danou věc nedopadá právní úprava obchodního zákoníku. Podle § 3028 odst. 1 a 2 zák. č. 89/2012 Sb. (o. z.) je třeba věc posoudit podle právní úpravy o. z. a zák. č. 90/2012 Sb.

21. Odvolací soud připomíná, že soud též s ohledem na svůj uvedený postup (měl za to, že navrhovatel je jediným účastníkem řízení) nerozhodl o nákladech řízení.

22. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) a§ 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvoláním napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.