o schválení konečné zprávy, o určení odměny a náhrady hotových výdajů likvidátora, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 24. února 2021, č. j. 38 Cm 65/2018-147,

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením ve výroku I. schválil konečnou zprávu navrhovatele jakožto likvidátora společnosti [Anonymizováno], IČO [IČO navrhovatele B], posledně sídlem [Adresa navrhovatele B] 3 (dále jen „Společnost“) ze dne 10. 2. 2021; ve výroku II. rozhodl, že navrhovateli, likvidátorovi [Jméno navrhovatele A]. IČO [IČO navrhovatele A], [adresa], náleží za výkon funkce likvidátora Společnosti odměna ve výši 7 000 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 2 178 Kč, kdy tyto částky na odměnu a náhradu hotových výdajů budou navrhovateli soudem vyplaceny po právní moci usnesení; ve výroku III. soud zamítl žádost navrhovatele jako likvidátora Společnosti na náhradu hotových výdajů co do částky 12 100 Kč a ve IV. výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že o schválení konečné zprávy rozhodl podle § 205 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), o odměně likvidátora rozhodl podle § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a o náhradě účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši 2 178 Kč rozhodl dle § 9 téhož nařízení. Ohledně likvidátorova uplatněného nároku na náhradu hotových výdajů za právní služby ve výši 10 000 Kč + DPH soud uvedl, že nešlo o účelně vynaložené hotové výdaje, neboť se nejednalo o žádné soudní spory či jiné právní věci, které by vyžadovaly odborné právní zastoupení, proto náhradu hotových výdajů co do částky 12 100 Kč zamítl. Výrok IV. je odůvodněn § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a § 142 odst. 1 o. s. ř.

2. Proti výrokům II. a III. tohoto usnesení podal navrhovatel včasné odvolání. Namítl, že v souladu s § 9 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. má právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů. Hotové výdaje za služby ve výši 10 000 Kč + DPH jsou účelně vynaložené hotové výdaje. Právní pomoc poskytnuta za těchto podmínek je dle likvidátora adekvátní, účelná, racionální, pragmatická a odpovídá rozsahu poskytované pomoci. Pokud se likvidátor v rámci likvidace obrátí na právní pomoc, jedná obezřetně a odpovědně a předchází tím mnoha možným rizikům, kterým v průběhu likvidace neznámé společnosti čelí. Odvolatel podotýká, že i insolvenční správci si pro výkon své funkce objednávají advokátní kanceláře a dožadují se právních porad a vzhledem k podobnosti činnosti insolvenčního správce a likvidátora nelze připustit, aby likvidátorům právo na právní pomoc nebylo přiznáno. Likvidátor nemohl vědět, jestli k nějakým soudním či jiným sporům dojde a proto je ekonomičtější se obrátit na právní pomoc již v počátku likvidace, kdy cena 10 000 Kč bez DPH za právní porady, odbornou pomoc, přípravu podání či přezkum pohledávek v průběhu celé likvidace je cenou nízkou neodpovídající přepočtu na hodinovou sazbu běžné advokátní kanceláře. Likvidátor si tudíž počínal v rámci svých povinností obezřetně, odpovědně a v souladu se strategií minimalizace rizik a předcházení škodám. Závěrem odvolatel uvedl, že smlouvu o poskytování právních služeb se společností [právnická osoba], IČO [IČO], se sídlem [adresa], již uzavřel. Odměna mu přiznaná tak nepostačuje ani na pokrytí výdajů vzešlých z této smlouvy. V případě potvrzení napadeného usnesení by tak byl likvidátor ve finanční ztrátě za provedení úspěšné likvidace. Odvolatel proto navrhuje, aby odvolací soud zrušil výrok III. napadeného usnesení a změnil výrok II. tak, že navrhovateli náleží odměna ve výši 7 000 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 14 278 Kč, kdy tyto částky na odměnu a náhradu hotových výdajů budou navrhovateli soudem vyplaceny po právní moci usnesení.

3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu včetně závislého výroku IV. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

4. Podle § 195 o. z. odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.

5. Podle § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, má likvidátor právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů.

6. Ze spisu odvolací soud zjistil, že likvidátor byl jmenován do funkce usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 24. 1. 2020, č. j. 38 Cm 65/2018-118 podle § 191 odst. 1 věty druhé a odst. 4 o. z., které nabylo právní moci dne 25. 2. 2020. Odměnu likvidátora tudíž určuje soud.

7. Ze smlouvy o poskytování služeb uzavřené dne 25. 3. 2020 mezi Advokátní kanceláří [Anonymizováno]., IČO [IČO], sídlem [adresa], a navrhovatelem odvolací soud z bodu 1.1 zjistil, že advokátní kancelář poskytne klientovi služby spočívající zejména v poradenství a podpoře při procesu likvidace Společnosti a všech souvisejících právních i faktických úkonech a jednáních spočívajících zejména v (i) převzetí dokumentace Společnosti, její analýza a právní posouzení včetně zpracování stanoviska dle požadavků a pokynů klienta, (ii) zajištění a příprava dokumentace související se zrušením, likvidací Společnosti a jejím výmazem z veřejného rejstříku, včetně udělení souvisejících právních porad a jednání s příslušnými osobami, orgány či úřady dle požadavků a pokynů klienta. V bodě 2.1 se klient zavazuje za služby zaplatit advokátní kanceláři fixní odměnu ve výši 10 000 Kč zvýšenou o daň z přidané hodnoty dle platných právních předpisů. V bodě 2.2 smlouvy je uvedeno, že výše odměny stanovená v této smlouvě je konečná a zahrnuje odměnu za poskytnutí či zajištění veškerých služeb podle této smlouvy.

8. V rozsudku ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2654/2013, veřejnosti dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu, Nejvyšší soud k otázce sjednání fixní, resp. paušální odměny, uvedl, že „Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. soudu odvolacího nijak nevyplývá, že bylo podmínkou vzniku nároku na cenu plnění, aby k poskytování odborné pomoci docházelo každý jednotlivý měsíc. Tento závěr odpovídá charakteru služeb na základě Smlouvy poskytovaných – jde o plnění, u nichž nelze dopředu přesně časově odhadnout, kdy budou poskytována (služba „hotline“, aktualizace v souvislosti se změnami legislativy a aktuální požadavky objednatele) a která jsou v průběhu trvání závazkového vztahu poskytována nepravidelně a nerovnoměrně – protiplnění bývá v těchto případech typicky zvoleno formou měsíčních plateb nezávislých na skutečném objemu dodaného plnění – tzv. paušální platba.“

9. Fixní odměna, někdy též odměna paušální, se stanoví přesně danou částkou, která nemusí být sjednána pouze pro konkrétní právní věc, ale například i pro všechny právní věci, ve kterých advokát bude klientovi poskytovat své právní služby. Paušální odměna za právní služby je stanovena paušální částkou bez přímé vazby na rozsah skutečně vykonané práce.

10. Z citovaného ustanovení § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vyplývá, že likvidátor má právo na náhradu hotových výdajů buď v prokázané výši, nejvýše ve výši odpovídající ceně obvyklé. Vždy se však musí jednat o náklady účelně vynaložené v souvislosti s prováděnou likvidací. Za účelně vynaložené se pokládají ty náklady, které byly v souvislosti s likvidací opravdu vynaloženy. V případě, kdy likvidátor uzavře s advokátní kanceláří smlouvu o poskytování služeb, kde je odměna určena tzv. fixně neboli paušálně, což znamená, že finanční odměnu bude muset likvidátor zaplatit bez ohledu na rozsah skutečně vykonaných právních služeb, ba i v případě, že k žádnému poskytnutí služeb nedojde, nelze hovořit o účelně vynaložených nákladech ve smyslu § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

11. Z vyložených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a III. pro jejich věcnou správnost potvrdil podle § 219 o. s. ř., byť z jiného důvodu než uvedl soud prvního stupně.

12. V dané věci je likvidátor (navrhovatel) jediným účastníkem řízení. Náhrada nákladů mezi účastníky tak pojmově nepřichází v úvahu a soud prvního stupně pochybil, když o náhradě nákladů rozhodoval. Odvolací soud proto napadené usnesení ve výroku IV. bez dalšího zrušil podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.