o zrušení obchodní korporace s likvidací a jmenování likvidátora, k odvolání obchodní korporace a Ing. Karla Jílka, narozeného 24. 10. 1948, bytem Ruská 992, 281 63 Kostelec nad Černými lesy, zastoupeného advokátem Mgr. Peterem Teniakem, sídlem Pařížská 204/21, 110 00 Praha, do usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2023, č. j. 70 Cm 1340/2023-3

1. Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením ve výroku I. zahájil řízení o zrušení s likvidací a jmenování likvidátora obchodní korporace [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa] (dále též jen „Společnost“). Ve výroku II. soud prvního stupně ustanovil Společnosti podle § 29 odst. 2 o. s. ř. z důvodu, že tu není osoba oprávněná jednat za právnickou osobu, opatrovníka [tituly před jménem] [Anonymizováno], advokáta, sídlem [adresa]. Výrokem III. zrušil Společnost a nařídil její likvidaci. Ve výroku IV. jmenoval likvidátorem Společnosti [tituly před jménem] [Anonymizováno], narozeného [Anonymizováno], sídlem [adresa]. Ve výroku V. rozhodl o povinnosti Společnosti zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 2 000 Kč do 15 dnů od právní moci usnesení a ve výroku VI. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že je mu z jeho činnosti jako soudu, který vede obchodní rejstřík, známo, že Společnost nemá statutární orgán schopný usnášet se, a ke dni vydání tohoto rozhodnutí nebyl podán návrh na zápis nového jednatele, čímž Společnost porušuje zákonná ustanovení týkající se povinnosti mít statutární orgán. Soud prvního stupně dále uvedl, že se jedná o řízení nesporné, kdy okruh účastníků je vymezen v § 6 odst. 1 a 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). I přes znalost rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12. 9. 1995, sp. zn. IV. ÚS 230/95, má za to, že společníky zrušované společnosti za účastníky řízení paušálně považovat nelze, k čemuž dospěl na základě úpravy zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále jen „ZOK.“], účinných od 1. 1. 2014. Soud prvního stupně dále uvádí, že „Dle názoru soudu pak podle stávající právní úpravy právem společníka primárně není být pasivním společníkem společnosti, ale to, že po založení společnosti z titulu svého postavení společníka řídí a kontroluje chod společnosti tak, aby společnost plnila svůj zákonem vymezený účel. Samo zrušení společnosti ze zákonných důvodů za stavu, kdy společnost je i po výzvě soudu k odstranění dlouhodobě trvajícího závadného stavu, který by mohl způsobit, že společnost může být zrušena, nečinná, je tedy pouze důsledkem nezájmu společníků o chod společnosti, neboť společník má po celou dobu existence společnosti aktivně kontrolovat kromě činnosti společnosti i činnost statutárního orgánu a nápravu vytýkaného stavu případně sám iniciovat. Samo zrušení společnosti pak za stavu pasivity společníka, jak je tomu v projednávané věci, nemůže dle názoru soudu zasahovat do majetkové sféry společníků a ohrozit tak jejich práva, neboť po zrušení společnosti je nařízena její likvidace nezávislým likvidátorem, nad rámec soud poukazuje na to, že osobou přímo odpovědnou za péči o majetek a chod společnosti je statutární orgán společnosti, proti němuž se společník může v mezích zákona domáhat případné reparace, pokud statutární orgán své povinnosti nevykonával řádně.“ Soud prvního stupně konstatoval, že nebylo třeba provádět dokazování, neboť všechny podstatné skutečnosti jsou soudu známy z jeho činnosti jako rejstříkového soudu. Soud prvního stupně citoval ustanovení § 172 odst. 1 písm. d) o. z. a odst. 2 téhož ustanovení, k čemuž uvedl, že to platí pouze tehdy, je-li koho vyzvat a shrnul, že Společnost nemá statutární orgán schopný usnášet se zapsaný ve veřejném rejstříku, čímž je dán důvod pro zrušení právnické osoby podle § 172 odst. 2 písm. d) o. z. Zákonem stanovený důvod soud shledal v ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a svěřenských fondech (dále pouze „z. v. r“), neboť obsah zápisu ve veřejném rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení zákona a nelze dosáhnout nápravy jinak. Likvidátora jmenoval s odkazem na § 191 o. z. a jelikož Společnost nemá zapsaného žádného člena statuárního orgánu, postupoval podle § 191 odst. 4 o. z. a jmenoval likvidátora z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud prvního stupně rozhodl podle § 2 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a o nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z. ř. s.

3. Včasné odvolání do výroků III., IV. a V. podala obchodní korporace zastoupená ustanoveným procesním opatrovníkem. Ve svém odvolání uvádí, že společník Společnosti [tituly před jménem] [Anonymizováno] podal u Městského soudu v Praze dne 29. 5. 2023 návrh na jmenování jednatele soudem ve smyslu § 198 odst. 3 ZOK, přičemž uvedené soudní řízení je vedeno pod sp. zn. 63 Cm 99/2023 a není dosud skončeno. Z uvedeného je zřejmé, že společník [tituly před jménem] [Anonymizováno] nebyl a není v záležitostech obchodní korporace pasivní. Je zajištěno běžné fungování Společnosti, kdy společník [tituly před jménem] [Anonymizováno], který je zároveň generálním ředitelem Společnosti, má udělenou plnou moc k obchodnímu vedení a zastupování Společnosti, není tak pasivním společníkem, ale má opravdový zájem na řádném chodu Společnosti. Zrušení Společnosti soudem by představovalo nepřiměřený zásah, který by měl nepříznivý vliv mimo jiné také na její obchodní partnery a její zaměstnance. Navrhla, aby odvolací soud odvoláním napadené výroky usnesení změnil tak, že se Společnost nezrušuje, nenařizuje se její likvidace, Společnosti se nejmenuje likvidátor a Společnost není povinna zaplatit soudní poplatek.

4. Proti výrokům II. až VI. tohoto usnesení podal včasné odvolání též [tituly před jménem] [Anonymizováno], narozený [Anonymizováno], bytem [adresa], neboť má za to, že odvoláním napadené usnesení je nezákonné z několika důvodů. Soudu prvního stupně by mohlo být známo, že již dne 29. 5. 2023 podal odvolatel coby společník Společnosti návrh témuž soudu na jmenování jednatele Společnosti soudem ve smyslu § 198 odst. 3 ZOK, kdy dané řízení je vedeno pod sp. zn. 63 Cm 99/2023. Domáhal se volby jednatele Společnosti na valné hromadě konané dne 30. 8. 2023, avšak většinový společník [právnická osoba]., IČO [IČO], s tímto návrhem nesouhlasil a zároveň nenavrhl žádnou jinou osobu do funkce jednatele. Většinový společník Společnosti tak vědomě blokuje volbu nového jednatele. Společnost nadále řádně funguje, když odvolatel jako generální ředitel Společnosti disponuje plnou mocí od bývalého jednatele k obchodnímu vedení Společnosti. Odvolatel dále namítá nesprávnost závěru soudu prvního stupně v otázce účastenství v daném řízení společníků Společnosti. Podle § 6 z. ř. s. účastníkem řízení o vstupu společnosti do likvidace je i její společník, neboť o jeho právech a povinnostech je v řízení nepochybně rozhodováno, k čemuž odvolatel odkazuje na ustálenou judikaturu (nález Ústavního soudu ze dne 12. 9. 1996, sp. zn. IV. ÚS 230/95 či rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 8 Cmo 136/2018). Společník je proto aktivně legitimován k podání odvolání proti usnesením souvisejících se zrušením společnosti podle nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. I. ÚS 83/04. Nemůže ani obstát závěr soudu prvního stupně o pasivitě společníka Společnosti, neboť on sám aktivně navrhoval volbu nových jednatelů, podal návrh na jmenování jednatele soudem, kdy toto řízení i nadále probíhá a přes četné urgence společníka nebylo soudem o návrhu dosud rozhodnuto. Dále odvolatel na základě plné moci zajištuje každodenní vedení Společnosti. Soudem prvního stupně nebyla ani Společnosti doručena výzva k nápravě závadného stavu. Odkazuje na § 198 odst. 3 ZOK, kdy uvádí, že pro zrušení společnosti s likvidací podle uvedeného zákonného ustanovení musí být splněny tři podmínky, a sice, že společnost si nezvolí jednatele sama a současně soud nejmenuje jednatele společnosti a současně společnost nezjedná nápravu ani na výzvu soudu, k čemuž odkazuje a cituje z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2276/2022. Dále namítá, že mělo dojít k přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť v této věci probíhá řízení o jmenování jednatele soudem, což soud prvního stupě zcela ignoroval. Společnost neměla ustanoveného opatrovníka (pakliže je to potřebné) již před doručením výzvy ke zjednání nápravy, aby se mohla řádně vyjádřit a zjednat nápravu, čímž došlo k porušení procesních práv Společnosti spočívajících v nemožnosti bránit se proti zrušení Společnosti. Odvolatel proto navrhuje, aby odvolací soud odvoláním napadené výroky zrušil a řízení o zrušení Společnosti jako nezákonné zastavil.

5. Za Společnost podal odvolání též [tituly před jménem] [Anonymizováno] coby její generální ředitel.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu a neshledal podmínky pro jeho potvrzení ani změnu.

7. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 66477 ze dne 27. 11. 2024 odvolací soud zjistil, že Společnost má dva společníky, a to [tituly před jménem] [Anonymizováno], narozeného 24. 10. 1948, s podílem 25 %, a [právnická osoba]., IČO [IČO], s podílem 75 %.

8. Odvolací soud předně uvádí, že řízení ve statusových věcech právnických osob, včetně jejich zrušení a likvidace, jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo likvidátora a přeměn jsou řízeními o některých otázkách týkajících se právnických osob, spadajícími pod § 85 písm. a) z. ř. s. Účastníkem řízení o zrušení společnosti je vždy přímo tato obchodní korporace (o jejích právech a povinnostech se jedná) a také případný navrhovatel (§ 6 z. ř. s.). Z rozhodovací praxe přitom plyne, že osobami, o jejichž právech a povinnostech se jedná, jsou v řízení o zrušení obchodní korporace rovněž její společníci (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 230/95 ze dne 12. 9. 1996, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu č. vydání 6, ročník 1995, str. 39 popř. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 83/04 ze dne 29. 6. 2005, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu č. vydání 37, ročník 2005, str. 665). Účastenství v daném řízení tak vyplývá přímo ze zákona.

9. Závěr soudu prvního stupně o účastenství v daném řízení není správný. Soud prvního stupně pochybil, pakliže se společníky Společnosti nejednal jako s účastníky řízení. Tímto svým postupem odňal společníkům možnost jednat před soudem. V tomto nesporném řízení, které je vedeno vyšetřovací zásadou, je povinností soudu, aby poskytl účastníkům řízení příslušný prostor k reakci tak, aby co nejúplněji zjistil skutkový stav věci, a to o to víc, hodlá-li rozhodnout bez nařízení jednání.

10. Soud prvního stupně tak zatížil řízení vadou zmatečnosti (§ 229 odst. 3 o. s. ř.), ke které přihlíží soud z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.).

11. Odvolací soud ze shora popsaných důvodů usnesení soudu prvního stupně ve výroku uvedeném rozsahu zrušil podle § 219a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

12. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je výše uvedený právní názor odvolacího soudu pro soud prvního stupně závazný.

13. V dalším řízení soud prvního stupně nejprve přibere do řízení oba společníky Společnosti podle § 7 odst. 1 z. ř. s. Poté posoudí, zda [tituly před jménem] [Anonymizováno] je oprávněn činit za Společnost procesní úkony coby její generální ředitel (§ 21 odst. 1 písm. b) o. s. ř.). Pokud soud prvního stupně dospěje k závěru, že zde není osoby oprávněné za Společnost jednat, ustanoví jí procesního opatrovníka podle § 29 odst. 2 o. s. ř., usnesení řádně odůvodní (nejedná se o usnesení podle § 169 odst. 2 o. s. ř.) a vydá ho dříve, než rozhodne o věci samé. Při zvažování o dalším postupu v řízení soud prvního stupně nepřehlédne odvolací námitku s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2276/2022, že Společnost nelze zrušit a nařídit její likvidaci, když je zahájeno řízení o jmenování jednatele soudem podle § 198 odst. 3 ZOK.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).