o návrhu na zápis změny do obchodního rejstříku, k odvolání účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2017 č. j. C 126875/RD59/MSPH, Fj 15692/2017/MSPH,

1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. ledna 2017 č. j. C 126875/RD59/MSPH, Fj 15692/2017/MSPH rozhodl tak, že „V obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze v oddílu C, vložce číslo 126875 se zapisuje Ostatní skutečnosti: Na valné hromadě společnosti konané dne 12. 12. 2016 bylo přijato usnesení ve znění: valná hromada souhlasí s udělením prokury [tituly před jménem] [jméno FO], datum narození [Anonymizováno]. [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno], bytem [adresa]. Toto usnesení je podkladem pro zápis prokury pro [tituly před jménem] [jméno FO] v obchodním rejstříku. Proti tomuto usnesení valné hromady byl podán u Městského soudu v Praze návrh na vyslovení neplatnosti ve smyslu ust. § 191 odst. 1 zákona o obchodních korporacích.“ Jako den zápisu změny bylo uvedeno: „Dnem nabytí právní moci“.

2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal účastník – obchodní společnost [právnická osoba], v rámci jejíhož zápisu v obchodním rejstříku měl být navržený zápis proveden, včasné odvolání. V odvolání předně namítl, že navrhovatel nebyl aktivně legitimován k podání návrhu na zápis do obchodního rejstříku. K podání návrhu je primárně legitimován sám účastník a pouze v případě, že účastník nesplní svoji povinnost návrh podat, může ve smyslu § 11 odst. 3 z. v. r. návrh podat osoba, která osvědčí svůj právní zájem. Dle odvolatele měl navrhovatel správně předložit požadavek na zápis změn do obchodního rejstříku jemu samému - obchodní společnosti, a vyzvat jej k zahájení zápisového řízení. Teprve pokud by účastník tuto „skutečnost neplnil“, otevírala by se cesta pro zahájení zápisového řízení navrhovateli. To však navrhovatel od počátku nechtěl a naopak chtěl vyvolat moment překvapení účastníka. Pokud navrhovatel obešel účastníka a zákonný postup, jakým mělo být řízení zahájeno, nevznikla jeho legitimace k podání návrhu. Dle § 11 odst. 3 z. v. r. musí navrhovatel doložit svůj právní zájem. Tento právní zájem nemůže vyplývat z obsahu listin či ze zapisované skutečnosti, ale musí být tvrzen a doložen samostatnou listinou, neboť „formulářová listina“ neobsahuje kolonku k osvědčení právního zájmu. To též navrhovatel nesplnil, tudíž neprokázal svůj právní zájem na zahájení řízení. Z tohoto důvodu měl rejstříkový soud návrh dle § 86/ písm. a) z. v. r. odmítnout. Dále odvolatel namítl, že pokud byla skutečnost o podaném návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady zapsána do kolonky „ostatní skutečnosti", jde o zápis, který nemá být v této kolonce zapsán. Do kolonky „ostatní skutečnosti" se zapisují skutečnosti, které bezprostředně souvisí se společností. Do této kolonky se nemohou zapisovat informace o sporech mezi společníky. Kolonka neslouží k tomu, aby do ní nespokojení společníci vpisovali kroky, které podnikají proti zájmům společnosti. Zápis tak, jak byl navrhovatelem navržen, může mít zásadní důsledky pro společnost, kdy může rozkolísat vazby na obchodní partnery, kteří znejistí, pokud se daná skutečnost v rejstříku objeví. A to je právě cílem postupu navrhovatele. I proto podal účastník návrh na vyloučení společníka (navrhovatele) ze společnosti. Věc je projednávána před Městským soudem v Praze. Pokud je navrhovatel toho názoru, že udělení prokury bylo nesprávné (s čímž účastník nesouhlasí), nechť vyčká rozhodnutí Městského soudu v Praze v této otázce. Ze všech výše uvedených důvodů odvolatel navrhl, aby předmětný návrh byl odmítnut a pokud nebude odmítnut, aby byl zamítnut.

3. Navrhovatel ve svém vyjádření nesouhlasil s argumentací odvolatele s tím, že má na podání návrhu právní zájem, neboť to byl právě on, kdo podal návrh na vyslovení neplatnosti předmětného usnesení valné hromady společnosti. Navrhovatel má za to, že informace o tom, že byl návrh na vyslovení neplatnosti valné hromad podán, je přesně tou skutečností, která by se v obchodním rejstříku objevit měla. Vzhledem k principu materiální publicity dle ust. § 8 z. v. r. může zápis této skutečnosti působit i na ochranu společnosti v případě, že bude návrhu na vyslovení neplatnosti předmětného usnesení valné hromady vyhověno. Navrhovatel dále uvedl, že navrhovaný zápis je čistě informativní, stručně popisující právní situaci a prost jakéhokoli hodnocení. Podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti je právem každého společníka a rozhodně jej nelze považovat za krok podniknutý proti zájmům společnosti. Navrhl, aby Vrchní soud v Praze jako soud odvolací odvoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2017 jako věcně správné potvrdil.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že účastníkovo odvolání je důvodné.

5. Na věc odvolací soud aplikoval zákon č. 304/2013 Sb. o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále též jen „z. v. r.“) ve znění ke dni podání předmětného návrhu (13. ledna 2017) jakož i ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně o tomto návrhu (20. ledna 2017) /shodně znění/. Na věc tedy neaplikoval z. v. r. ve znění novel – zákonů č. 368/2016, 460/2016 a 303/2017, účinných ode dne 1. ledna 2018, když řízení bylo zahájeno dle z. v. r. ve znění před účinností uvedených zákonů – novelizací a zároveň jmenované předpisy neobsahují ustanovení o tom, že by měly být aplikovány retroaktivně.

6. Podle § 1 odst. 2 z. v. r. se „do veřejného rejstříku zapisují zákonem stanovené údaje o právnických a fyzických osobách (dále jen „zapsaná osoba“)“. Tyto údaje /skutečnosti/ jsou uvedeny především přímo v zákoně o veřejných rejstřících /viz. například u všech zapsaných subjektů obligatorně zapisované údaje dle § 25 z.v.r., nebo údaje speciálně zapisované jen do obchodního rejstříku podle typů tam zapsaných subjektů viz. § 48 z. v. r., údaje zapisované o zahraničních osobách viz. § 49 a násl. z. v. r., údaje zapisované při přeměně právnické osoby viz. § 55 a násl. z. v. r., či údaje zapisované v určité právní situaci viz. § 65 z. v. r. Dále jsou údaje (skutečnosti) uvedeny i v dalších právních předpisech – obecně pro všechny právnické osoby v ust. § 120 o. z., například pro státní podnik zapisovaný do obchodního rejstříku v ust. § 2 odst. 3 zák. č. 77/1997 Sb. o státním podniku (dále i jen „z. st. p.) /do obchodního rejstříku se u něj zapisuje speciálně kmenové jmění a jeho minimální výše/. O všech těchto do veřejných rejstříků obligatorně zapisovaných údajích (skutečnostech) platí, že přímo zákon stanoví, že určitý údaj (skutečnost) do rejstříku musí být zapsán. Obligatorně, tedy povinně zapisovanými údaji (skutečnostmi) jsou tak skutečnosti, kteréžto nastanou-li, je povinností přislušné osoby je navrhnout k zápisu do veřejného rejstříku. To samozřejmě platí též o zapisování do obchodního rejstříku.

7. Podle § 11 odst. 1 a 2 z. v. r. „nestanoví-li jiný zákon jinak, může návrh na zápis podat pouze osoba uvedená v tomto zákoně“ a „návrh na zápis musí být podán bez zbytečného odkladu po vzniku rozhodné skutečnosti“. Teprve nesplní-li osoba podle § 11 odst. 1 z. v. r. povinnost podat návrh na zápis do 15 dnů ode dne, kdy jí tato povinnost vznikla, může návrh na zápis podat každý, kdo na něm doloží právní zájem a k návrhu na zápis přiloží listiny, jimiž mají být doloženy skutečnosti zapisované do veřejného rejstříku (§ 11 odst. 3 z. v. r.). Uvedené ustanovení upravuje v základním rozměru tzv. aktivní věcnou legitimaci k podání návrhu na zápis obligatorních údajů (skutečností) do příslušného veřejného rejstříku. Jinak řečeno, osoba uvedená v zákoně (viz. např. § 46 – 47 ve spojení s § 42 z. v. r.) podává návrh na zápis příslušné obchodní korporace případně na zápis změn či výmaz zápisu se jí týkající, tedy je primárně aktivně věcně legitimována k podání takovéhoto návrhu. I potud ovšem vždy jde o návrh na zápis údajů (skutečností) zapisovaných do obchodního rejstříku obligatorně, tedy povinně.

8. Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob tedy rozlišuje dva druhy skutečností, údajů, které se do veřejného rejstříku zapisují. Jsou to údaje (skutečnosti) zapisované obligatorně – povinně a údaje (skutečnosti) zapisované fakultativně – nepovinně resp. „dobrovolně“.

9. Ust. § 25 odst. 1 písm.a) – j) z. v. r. obsahuje základní skutečnosti zapisované u právnických či fyzických osob resp. subjektů do všech veřejných rejstříků jako obligatorně zapisované údaje.

10. Dle § 25 odst. 1 písm. k) z. v. r. se do veřejného rejstříku zapíše „další skutečnost, o které to stanoví tento nebo jiný zákon, nebo jiná důležitá skutečnost, o jejíž zápis požádá zapsaná osoba, má-li na takovém zápisu právní zájem. Uvedené ustanovení obsahuje úpravu dvou významných institutů. Jednak odkazuje na to, že vedle údajů (skutečností) uvedených v ust. § 25 odst. 1 písm. a) – j) z. v. r. coby základních údajů obligatorně zapisovaných u všech ve veřejných rejstřících zapsaných osob (subjektů) se do veřejných rejstříků zapisují i další údaje (skutečnosti) uvedené v zákoně o veřejných rejstřících (např. viz. výše jmenovaná ust. § 48 z. v. r. coby „doplňující obligatorně zapisované skutečnosti (údaje) do obchodního rejstříku) a dále i v dalších právních předpisech (viz. např. výše citované ust. § 2 odst. 3 z. st. p.). Vedle toho ust. § 25 odst. 1 písm. k) z. v. r. upravuje zápis tzv. fakultativních údajů, skutečností.

11. Fakultativní skutečnosti (údaje) jsou takové, u nichž nastanou-li, nevzniká příslušné osobě (subjektu) zákonná povinnost navrhnout jejich zápis do příslušného veřejného rejstříku. Tedy například fakultativně zřízený orgán společnosti s ručením omezeným – ekonomická rada“ resp. údaje o jejích členech nejsou skutečnostmi, údaji, které by bylo povinností do obchodního rejstříku u příslušné společnosti s ručením omezeným zapsat. Nicméně, při splnění podmínek zákona, zapsána být může. Zákonné podmínky zápisu fakultativní skutečnosti jsou následující: předmětem zápisu musí být důležitá skutečnost, o zápis požádá zapsaná osoba, zapsaná osoba musí mít na takovém zápisu právní zájem.

12. První podmínkou je důležitost k zápisu navržené skutečnosti, což představuje jak vztah k zapsanému subjektu, tak i vztah ke třetím osobám, jimž jsou zápisy ve veřejných rejstřících vedených soudy určeny. Další zákonnou podmínkou je podání návrhu na zápis k tomu aktivně věcně legitimovanou osobou. Tuto legitimaci explicitně stanoví ust. § 25 odst. 1 písm. k) z. v. r., speciálně ve vztahu k ust. § 11 z. v. r., tak, že o zápis je oprávněna požádat výlučně jen „zapsaná osoba mající na zápisu právní zájem“. Ust. § 11 z. v. r. se tak na návrh na zápis fakultativních skutečností (údajů) nepoužije. Jen zapsaná osoba může mít aktivní věcnou legitimaci navrhnout k zápisu do příslušného veřejného rejstříku fakultativně zapisovanou skutečnost (údaj). Má-li být zápis v obchodním rejstříku proveden u společnosti s ručením omezeným zapsané v obchodním rejstříku, je tedy takovouto legitimovanou osobou výlučně jen sama tato společnost s ručením omezeným. Podmínkou zápisu fakultativní skutečnosti (údaje) do veřejného rejstříku vedeného soudy je, že zapsaná osoba má na zápisu právní zájem. Nestačí tedy jen zájem ekonomický či jiný, ale k nabytí aktivní legitimace navrhovatele – zapsané osoby vždy musí být dán právní zájem na zápisu. Všechny uvedené podmínky je rejstříkový soud povinen ve smyslu § 90 a násl. z. v. r. zkoumat a z jejich případného nedodržení resp. absence i jen jediné z nich vyvodit příslušný závěr mající vždy za následek neprovedení navrženého zápisu do veřejného rejstříku. Primárně rejstříkový soud zkoumá, zda má navrhovatel aktivní věcnou legitimaci k podání návrhu na zápis fakultativní skutečnosti (údaje). V rámci toho nejprve je-li zapsanou osobou. Jen je-li jí, zkoumá soud dále míru jejího právního zájmu na zápisu. Není-li zapsanou osobou, nemůže být navrhovatel zápisu aktivně věcně legitimovanou osobou, byť by na něm měl právní zájem či by se i jednalo o důležitou skutečnost. Podle § 86 písm. a) z. v. r. rejstříkový soud usnesením návrh na zápis odmítne, jestliže byl podán osobou, která k návrhu není oprávněna. Byl-li tedy návrh na zápis fakultativní sktuečnosti (údaje) u společnosti s ručením omezeným podán někým jiným, než samotnou touto společností, byl podán osobou, jež k tomu podle zákona (§ 25 odst. 1 písm. k) z. v. r.) není oprávněna, není k podání návrhu aktivně věcně legitimována. Její návrh proto musí být odmítnut.

13. Dle předloženého rejstříkového spisu se navrhovatel (tj. společník coby třetí osoba) domáhal svým návrhem (č. l. 223, došlým rejstříkovému soudu dne 13. 1. 2017) u - ve veřejném rejstříku zapsané osoby – obchodní společnosti [právnická osoba], následujícího zápisu textu do rubriky ostatní skutečnosti: „Na valné hromadě společnosti konané dne 12. 12. 2016 bylo přijato usnesení ve znění: valná hromada souhlasí s udělením prokury [tituly před jménem] [jméno FO], datum narození [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], bytem [adresa]. Toto usnesení je podkladem pro zápis prokury pro [tituly před jménem] [jméno FO] v obchodním rejstříku. Proti tomuto usnesení valné hromady byl podán u Městského soudu v Praze návrh na vyslovení neplatnosti ve smyslu ust. § 191 odst. 1 zákona o obchodních korporacích.“

14. Výše citovaná zákonná ustanovení a z nich vyplývající závěry - promítnuto do posuzované věci znamenají, že přiznal-li rejstříkový soud aktivní věcnou legitimaci [jméno FO] - společníkovi coby třetí osobě ve vztahu k osobě zapsané v obchodním rejstříku - obchodní společnosti [právnická osoba], a to ohledně jeho návrhu na zápis fakultativně zapisované skutečnosti do veřejného rejstříku, zásadně pochybil. Jak podrobně rozvedeno výše, zákon nepřiznává aktivní věcnou legitimaci třetím osobám ve věci zápisu fakultativně zapisovaných skutečností (údajů) do veřejného rejstříku, a proto měl rejstříkový soud návrh společníka [jméno FO] coby třetí osoby odmítnout dle § 86 písm. a) z. v. r.

15. Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že návrh odmítl.

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 23 z. ř. s. (ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 1 odst. 2 a 3 z. ř. s.), neboť rejstříkové řízení lze obecně zahájit i bez návrhu a odvolací soud neshledal žádné okolnosti případu, které by odůvodňovaly jejich přiznání některému z jeho účastníků.