o zaplacení částky 834 990 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. října 2020, č. j. 80 ECm 1/2019-45

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným soudu prvního stupně dne 3. 7. 2019 domáhal se žalobce, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit mu částku 834 990 Kč s příslušenstvím, jako vypořádací podíl právního předchůdce žalobce. V žalobě uvedl, že [Anonymizováno] dne 25. 6. 2013 nabyl od [Anonymizováno] převodem členský podíl v žalovaném družstvu. Dne 30. 12. 2013 bylo žalovanému doručeno oznámení o převodu. Dne 30. 7. 2016 bylo žalovanému doručeno oznámení, kterým [tituly před jménem] z žalovaného družstva vystoupil. Tím mu vznikl nárok na vypořádací podíl, který se podle stanov stal splatným uplynutím lhůty tří měsíců od projednání řádné účetní závěrky za rok, v němž členství zaniklo, tj. nejpozději 30. 9. 2017. Žalovaný však vypořádací podíl zaplatit žalobci odmítl. Vypořádací podíl si žalobce vypočetl podle stanov poměrem vkladu svého předchůdce ke všem splněným vkladům (2 400 / 50 400 Kč) vynásobeným vlastním kapitálem družstva po odečtení rezervního fondu podle poslední účetní závěrky (17 560 000 - 25 200 Kč).

2. Žalovaný se bránil tvrzením, že na členský podíl [tituly před jménem] nebyl jím ani jeho předchůdcem splacen základní ani jiný členský vklad. Výše jeho splněné vkladové povinnosti je nulová, pročež je (podle uvedeného vzorce) nulový i jeho vypořádací podíl. [Anonymizováno] nabyl v roce 2007 členská práva v družstvu spojená s nájmem družstevního bytu č. [Anonymizováno] a zaplatil také základní členský vklad ve výši 2 400 Kč. Žalovaný s ním poté uzavřel smlouvu o nájmu dalšího družstevního bytu č. [Anonymizováno], která však byla neplatná, neboť pro její uzavření nebyly splněny zákonné podmínky. Usnesení členské schůze, která souhlasila s uzavřením nájemní smlouvy k bytu č. 28, prohlásil za neplatnou soud. Poté dal žalovaný [Anonymizováno] výpověď z nájmu bytu č. [Anonymizováno]; žalobu o neplatnost výpovědi vzal [Anonymizováno] zpět. Svá členská práva související s bytem č. [Anonymizováno] převedl [Anonymizováno] na paní [Anonymizováno] jako nového člena družstva. Svá domnělá práva k bytu č. [Anonymizováno] si [Anonymizováno] ponechal a z převodu na paní [Anonymizováno] výslovně vyloučil; na tuto část členských práv však nikdy neuhradil základní ani jiný členský vklad.

3. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem žalobě vyhověl (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

4. Soud prvního stupně považoval za nesporné, že [Anonymizováno] byl členem žalovaného se zaplaceným základním členským vkladem 2 400 Kč a měl uzavřenu nájemní smlouvu ke dvěma bytům č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno], že část členských práv a povinností k bytu č. [Anonymizováno] převedl na paní [Anonymizováno], že nájemní smlouvu k bytu č. [Anonymizováno] žalovaný vypověděl a zbývající členská práva a povinnosti [Anonymizováno] převedl na [Anonymizováno]. Dále považoval za nesporné, že v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 72 Cm 238/2008 byla vyslovena neplatnost členské schůze žalovaného, která udělila souhlas k uzavření nájemní smlouvy k bytu č. 28 s Petrem Kolbem.

5. Soud prvního stupně zjistil, že dopisem ze dne 28. 6. 2016 vystoupil [Anonymizováno] z žalovaného družstva a smlouvou z 27. 5. 2019 postoupil svou pohledávku na vypořádací podíl žalobci. Vlastní kapitál žalovaného činil k 31. 12. 2016 částku 17 560 000 Kč, základní kapitál 50 400 Kč a rezervní fond 25 200 Kč. Převod bytu č. [Anonymizováno] oznámila paní [Anonymizováno] družstvu přímo na členské schůzi dne 17. 9. 2008 a byla jako další, 24. člen družstva připsána ručně na prezenční listinu schůze. Na listině je rukou psaná poznámka, že její žádosti o zápis jako nového člena družstva bylo vyhověno. Na téže listině je [Anonymizováno] uveden jako další člen družstva. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. 6. 2015, č. j. 14 Cmo 377/2011-117, určil, že [Anonymizováno] byl členem žalovaného k 25. 6. 2013, s odůvodněním, že ustanovení tehdejších stanov, podle kterých měl zánik nájemního práva k družstevnímu bytu za následek zánik členství, bylo v rozporu se zákonem, a [Anonymizováno] tedy členství nezaniklo ani převodem části členských práv a povinností na paní [Anonymizováno], ani výpovědí z nájmu družstevního bytu č. [Anonymizováno]; poté mu zůstalo „holé členství“.

6. Po právní stránce soud prvního stupně vyšel z toho, že i po zániku nájmu k bytu č. [Anonymizováno] zůstalo [Anonymizováno] „holé členství“ (resp. byl tzv. nebydlícím členem družstva). Převod části práv a povinností k bytu č. [Anonymizováno] na tom nemůže nic změnit; ostatně paní [Anonymizováno] považovalo družstvo samo za novou členku. Potom se splacený základní členský vklad pojil k holému členství [Anonymizováno] i po převod práv k bytu č. [Anonymizováno] na paní [Anonymizováno], neboť splacení základního členského vkladu je základní podmínkou vzniku a trvání členství. Své holé členství tak Petr Kolbe mohl převést na [Anonymizováno], kterému náleží nárok na vypořádací podíl.

7. Předeslaný rozsudek napadl žalobce odvoláním. Podle něj soud prvního stupně pominul, že žalovaný odmítl převod části členských práv a povinností na paní [Anonymizováno], avšak k její žalobě soud prvního stupně potvrdil, že paní [Anonymizováno] nabyla členská práva a povinnosti po panu [Anonymizováno]. Po tomto převodu měl základní členský vklad pana [Anonymizováno] nulovou hodnotu, neboť v okamžiku převodu na paní [Anonymizováno] měl pan [Anonymizováno] uhrazen jen jeden základní členský vklad. Ani pan [Anonymizováno], ani [Anonymizováno] žádný další základní členský vklad nezaplatili. V soudem prvního stupně citovaném rozhodnutí se Vrchní soud v Praze otázkou splacení členských vkladů vůbec nezabýval. Vypořádací podíl [Anonymizováno] tak má činit 0 Kč. Žalovaný navrhl změnu napadeného rozsudku tak, aby žaloba byla zamítnuta.

8. U jednání odvolacího soudu žalovaný doplnil svou argumentaci tak, že za neplatnou od samého počátku považuje nájemní smlouvu k bytu č. [Anonymizováno], neboť nebyly splněny podmínky nutné pro její uzavření.

9. Žalobce se k odvolání žalobce vyjádřil u jednání tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za věcně správné. Poukázal na to, že členská práva a povinnosti v bytovém družstvu se dělí na práva příslušející každému členu družstva a práva a povinnosti spojené s konkrétním bytem. Protože pan [Anonymizováno] na paní [Anonymizováno] převedl jen část svých práv a povinností (zůstal i nadále členem družstva), musely mu zůstat práva a povinnosti spojené s členstvím, tj. i základní členský vklad ve výši 2 400 Kč, a tyto práva a povinnosti převedl na [Anonymizováno]. Jeho nárok na vypořádací podíl je tedy oprávněný, pročež žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání byla podána včas osobami k tomu oprávněnými, přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Odvolací soud předně doplnil provedené dokazování o stanovy žalovaného ve formě notářského zápisu [Anonymizováno] z 12. 12. 2006, č. [Anonymizováno]. Tyto stanovy byly platné v době převodu části členských práv a povinností z [Anonymizováno] na paní [Anonymizováno]. Podle čl. 4 stanov vzniklo členství ke dni vzniku družstva osobám, které o ně požádaly, byly oprávněnými nájemci bytu a splatily základní členský vklad a vklad do nedělitelného a ostatních vytvářených fondů. Nový člen mohl být přijat na základě členské přihlášky, zaplacení základního členského vkladu a přídělu do nedělitelného fondu; členství mohlo také vzniknout převodem nebo přechodem členství. K pořízení bytového domu zřídilo družstvo fond majetku, do kterého členové přispívali za účelem splácení úvěru. Otázku možného rozdělení členského podílu stanovy neřešily.

12. Podle § 775 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne jeho účinnosti. Práva a povinnosti vzniklé před 1. 1. 2014 je proto nutno posuzovat podle předchozí právní úpravy, zejména obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. (dále jen „obch. zák.“).

13. Podle § 748 odst. 2 z. o. k. neurčují-li stanovy způsob výpočtu vypořádacího podílu, je vypořádací podíl roven výši splněného členského vkladu. V projednávané věci stanovy určují vypořádací podíl jiný (a vyšší).

14. Podle § 749 odst. 1 druhé věty z. o. k., u nebydlícího člena je vypořádací podíl splatný uplynutím 3 měsíců poté, kdy byla nebo mohla být zjištěna jeho výše podle § 623. Podle § 623 z. o. k. vypořádací podíl se určí poměrem splněné vkladové povinnosti člena, kterému v daném účetním období zaniklo členství, k členskému vkladu vůči souhrnu splněných vkladových povinností všech členů k členským vkladům k poslednímu dni tohoto účetního období (odstavec 1). Při výpočtu vypořádacího podílu se poměr podle odstavce 1 násobí výší vlastního kapitálu družstva po odečtení rezervního fondu, je-li podle jiného právního předpisu nebo stanov zřízen, a to v rozsahu, v jakém podle jiného právního předpisu nebo stanov nelze rezervní fond rozdělit mezi členy družstva, zjištěného z účetní závěrky sestavené k poslednímu dni účetního období, v němž členství zaniklo. Zanikne-li členství do 30. června daného účetního období, určí se vypořádací podíl z vlastního kapitálu družstva k poslednímu dni předcházejícího účetního období, je-li takto zjištěný vypořádací podíl vyšší (odstavec 2).

15. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně v tom, že podle ustálené judikatury k obchodnímu zákoníku „práva a povinnosti spojená s členstvím v (bytovém) družstvu představují souhrn práv a povinností člena vůči družstvu, který tvoří jednak individuální práva a povinnosti určená stanovami vztahující se ke konkrétnímu bytu (včetně práva nájmu bytu), jednak práva, která příslušejí každému členu družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 801/2013, vydané ve sporu účastníků, s odkazy tam uvedenými). Z původních stanov shrnutých shora (a podobně i ze stanov současných, jimiž provedl důkaz soud prvního stupně) se podává, že základní členský vklad se váže k členství v družstvu jako takovému, ostatně jej při zakládání družstva platili členové, kterým tehdy ještě nemohlo vzniknout právo nájmu k družstevnímu bytu, neboť v době přijetí původních stanov dům družstvu ještě nepatřil. Je tedy správný závěr soudu prvního stupně, že pokud [Anonymizováno] převedl na paní Koubovou jen část svých členských práv a povinností vztahujících se k bytu č. [Anonymizováno], a zůstalo mu členství s právy a povinnostmi k bytu č. [Anonymizováno], potom mu musela zůstat i ta část členských práv a povinností, které nejsou spojeny s právem nájmu k družstevnímu bytu a mezi které spadá i sporná vkladová povinnost.

16. Argumentace žalovaného, že nájemní smlouva k bytu č. 28 byla neplatná od samého počátku, odporuje ve svých důsledcích shora citovanému pravomocnému rozsudku zdejšího soudu č. j. 14 Cmo 377/2011-117, podle které byl [Anonymizováno] v den převodu jeho členského podílu v žalovaném na [Anonymizováno] členem žalovaného. Posledně citovaným rozsudkem jsou přitom účastníci vázáni podle § 159a odst. 1 o. s. ř. (žalobce je právním nástupcem [tituly před jménem]).

17. Z uvedeného potom plyne závěr, že [tituly před jménem] v době vystoupení z žalovaného družstva vlastnil členský podíl se splaceným základním členským vkladem ve výši 2 400 Kč. Protože mu žalovaný nevyplatil vypořádací podíl ve lhůtě určené stanovami (tj. do 3 měsíců od projednání řádné účetní závěrky za rok zániku členství členskou schůzí; čl. 19 odst. 2 současných stanov), dostal se do prodlení, a je proto povinen platit jako příslušenství nároku úrok z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.) ve výši určené (při absenci odlišných ujednání) § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na žalobce přitom právo na úhradu sporného plnění přešlo postoupením v souladu s § 1879 a násl. o. z.

18. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil, neboť je věcně správný.

19. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal plně úspěšnému žalobci. Náklady žalobce sestávají z

a. odměny za zastupování advokátem spočívajícím ve 2 úkonech právní služby (sepis odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) ze základu 834 990 Kč (§ 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 23 320 Kč,

b. 2 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 600 Kč.