o určení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, o odvolání účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 75 Cm 27/2018-52 ze dne 20. ledna 2020

1. Shora uvedeným rozhodnutím ve věci samé Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku I. vyslovil neplatnost usnesení shromážděním [Anonymizováno], sídlem [adresa], sestávajícího z následujících dvou bodů, přijatého dne 6. prosince 2017, podle něhož byl odhlasován záměr vytvoření a použití fondu údržby a byl odhlasován příspěvek 75 Kč/spol.podíl/měsíc - varianta c., ve výroku II. uložil účastníkovi povinnost zaplatit navrhovateli a) na nákladech řízení částku 18 593,40 Kč a ve výroku III. uložil účastníkovi povinnost zaplatit navrhovateli b) na nákladech řízení částku 18 593,40 Kč.

2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že podle návrhu na zahájení řízení se navrhovatelé domáhali, především z důvodu nedosažení předepsaného kvora pro přijetí usnesení uvedeného shora, vyslovení neplatnosti tohoto usnesení účastníka (dále též zkráceně SVJ) o vytvoření fondu údržby a o výši příspěvků do tohoto fondu, přijatého shromážděním účastníka dne 6. prosince 2017.

3. Navrhovatelé měli především poukazovat zejména na již uvedené nedostatečné kvorum nedosahující stanovami určeného 100% hlasů podle článku V., části A, odst. 9 stanov účastníka a poukazovali také na nesrozumitelnost a neurčitost, jakož i protiprávnost těchto tohoto usnesení shromáždění účastníka.

4. Soud I. stupně posuzoval i argumenty účastníka poukazujícího na to, že skutečně došlo předmětným usnesením k vytvoření fondu údržby, do něhož měli přispívat pouze ti vlastníci, již krátkodobě pronajímají své jednotky, a to částkou ve výši 75 Kč měsíčně za m2 plochy takto pronajímané jednotky. Předmětné usnesení mělo být podle účastníka přijato, když pro jeho přijetí mělo hlasovat 68,28 % ze všech přítomných členů a pro výši příspěvku mělo hlasovat 68,58 % všech přítomných členů.

5. Soud I. stupně vycházel především z § 1209 odst. 1 nového občanského zákoníku (NOZ) a konstatoval aktivní legitimaci navrhovatelů - vlastníků jednotek právě na základě tohoto ustanovení občanského zákoníku, podle něhož je třeba pro úspěch návrhu mít zájem hodný právní ochrany, což v daném případě soud I. stupně dovodil, když zájem hodný právní ochrany má být právem na to, aby rozhodnutí shromáždění vlastníků bylo souladné se zákonem a stanovami. Soud I. stupně vycházel rovněž ze stanov SVJ a zejména z jejich článku V., část A., odst. 9. Soud I. stupně učinil dílčí zjištění, podle něhož je vzhledem k ustanovení stanov zřejmé, že při rozhodování o výši příspěvku do posuzovaného fondu jde o rozhodnutí o výši příspěvku na správu domu a pozemku, a to i ve smyslu zákona [§ 1189 odst. 1, § 1208 písm. e) NOZ. Má tomu být proto, že stanovy ani NOZ podle soudu I. stupně jiný institut než uvedený příspěvek na správu neupravují a tak podle soudu I. stupně nemůže obstát názor účastníka, že posuzovaný fond a příspěvky do něj vkládané představují něco jiného, než příspěvky na tuto správu, když navíc samotné platby do fondu oprav mají představovat typický příklad příspěvků na správu domu a pozemku. Z toho důvodu podle soudu I. stupně bylo nezbytné ke schválení uvedeného usnesení souhlasu všech vlastníků jednotek, když předmětné usnesení ukládá povinnost jen některým vlastníkům, a to těm, kteří uskutečňují krátkodobý pronájem a jde o případ upravovaný článkem V., část A., odst. 9 stanov účastníka.

6. Když podle zjištění soudu I. stupně pro uvedené usnesení nehlasovali všichni vlastníci, nemohlo být podle soudu I. stupně přijato platně a platné nemohlo být ani usnesení o výši příspěvků uvedeného vybraného okruhu vlastníků do uvedeného fondu. Bez existence fondu by totiž podle soudu I. stupně samostatně neobstálo usnesení o výši plateb do neexistujícího fondu. Uvedenému dílčímu závěru podle soudu I. stupně nebrání skutečnost, že není přesně zřejmá konstrukce uvedeného příspěvku zatěžujícího pouze určité členy SVJ, neboť podle znění usnesení, o němž proběhlo hlasování, by měli platit jednotliví vlastníci jednotně měsíčně toliko 75 Kč v návaznosti na svůj podíl na společných částech, ať mají podíl v jakékoli výši, avšak podle výkladu účastníka by se mělo jednat o platbu 75 Kč zatěžující každý m2 plochy pronajímaného bytu. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (o. s. ř.).

7. Proti tomuto usnesení se včas odvolal účastník (odvolatel) a navrhl jeho změnu a zamítnutí návrhu, když rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Je tomu tak podle odvolatele proto, že návrhem napadené rozhodnutí není rozhodnutím o změně poměru výše příspěvku na správu domu a pozemku, ale je rozhodnutím o vytvoření účetně odděleného dlouhodobého finančního zdroje za účelem financováni oprav ve smyslu čl. VII. část A odst. 3 stanov, do něhož zálohově přispívají jen někteří vlastníci. Dále podle odvolatele nejde v projednávaném případě o důležitou záležitost, neboť se nejedná o takovou záležitost, jež by přímo zasahovala buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití. V této souvislosti odvolatel zdůraznil, že vytvoření fondu na částečnou úhradu nákladů na údržbu a opravy společných částí domu či okolí domu a potřeba vzniku fondu a plateb do něj podle odvolatele vznikla v důsledku toho, že dům je užíván také osobami ubytovávanými krátkodobě v některých jednotkách, což podle odvolatele nezasahuje do právního postavení vlastníků jednotek ani do podstaty předmětu jejich vlastnictví. Dále odvolatel poukázal na skutečnost, že v daném případě nejde o příspěvek na správu domu, ale o určení způsobu rozúčtování nákladů a na toto určení se čl. V část A odst. 9 stanov nevztahuje, přičemž většinové hlasování o této záležitosti proběhlo podle odvolatele správně v návaznosti na čl. V část A odst. 8 stanov, na čl. VII. část A odst. 3 stanov, čl. VIII písm. C. stanov. Odvolatel proto zastává názor, že by nedávala smysl právní úprava, kdyby platily jiná kvóra pro rozhodnutí shromáždění pro schválení investiční akce a výrazně jiné pro schválení způsobu jejího financování a z toho důvodu ustanovení stanov o vytvoření účetně odděleného finančního zdroje vytvářeného zálohově za účelem financování oprav je specifické k pojmu „změna příspěvku“, přičemž podle odvolatele se shromáždění správně řídilo čl. V část A odst. 8 stanov.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

9. Z hlediska skutkového odvolací soud vycházel z nesporné skutečnosti, že předmětná usnesení o vytvoření fondu údržby a jeho naplňování se týkalo pouze vybraných členů SVJ, již dávají k dispozici své jednotky ke krátkodobému pronájmu, přičemž pro přijetí těchto usnesení hlasovala pouhá většina 68,28 % všech přítomných členů a pro výši příspěvku hlasovalo 68,58 % všech přítomných členů.

10. Odvolací soud vyšel rovněž ze skutečnosti, že v průběhu odvolacího řízení navrhovatelé prodali své bytové jednotky a navrhovateli a) zůstal toliko podíl na společných částech o velikosti [Anonymizováno] odpovídající garáži, přičemž navrhovatel b) již ničeho v SVJ nevlastní. Vzdor tomu oba navrhovatelé dovozovali svůj zájem na pokračování řízení o neplatnosti shora uvedeného usnesení SVJ a na rozhodnutí ve svůj prospěch, zejména s ohledem na svá majetková práva a vztahy když poukazovali na uzavřené smlouvy o převodech bytových jednotek, v nichž měli deklarovat neexistenci žádných závazků váznoucích na jednotkách, což by se mohlo změnit v případě soudem konstatované platnosti předmětných usnesení SVJ spojené s nutností doplatku do fondu údržby.

11. Z hlediska právního odvolací soud vycházel shodně se soudem I. stupně z § 1209 NOZ a rovněž i ze stanov SVJ a z jejich článku V. upravujícího orgány společenství, kdy z části A. upravující Shromáždění vlastníků jednotek v domě, odst. 9., je zřejmé, že mění-li se poměr výše příspěvku na správu domu a pozemku jinak než v důsledku změny podílů na společných částech, vyžaduje se souhlas všech vlastníků jednotek.

12. Podle § 1209 odst. 1 o. z. je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.

13. Odvolací soud nejprve posuzoval skutečnost, zda navrhovatelé nepozbyli aktivní legitimaci k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění SVJ a k pokračování v řízení po té, co v průběhu odvolacího řízení převedli vlastnictví k jednotkám jimi původně vlastněným při zahájení řízení.

14. Ve vztahu k navrhovateli a) odvolací soud konstatoval, že jestliže navrhovatel a) v okamžiku rozhodování odvolacího soudu vlastnil podíl na společných částech o velikosti [Anonymizováno], trvá jeho aktivní legitimace domáhat se neplatnosti usnesení shromáždění SVJ, přičemž ve vztahu k navrhovateli b) jeho aktivní legitimace dána není s ohledem na konkrétní okolnosti projednávané věci z důvodů uvedených níže.

15. Podle § 1209 odst. 1 NOZ je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí.

16. Podle právního názoru odvolacího soudu ustanovení § 1209 odst. 1 NOZ tak zakotvuje právo vlastníka jednotky, nesouhlasí-li s usnesením přijatým shromážděním (o záležitostech náležejících do působnosti shromáždění), navrhnout soudu, aby rozhodl o záležitosti, jež je předmětem dotčeného usnesení. Účelem ustanovení § 1209 odst. 1 NOZ je tak ochrana práv a oprávněných zájmů vlastníků jednotek, jakož i obecná ochrana zákonnosti ve vnitřních poměrech společenství, resp. souladu těchto vnitřních poměrů s autonomní úpravou provedenou ve stanovách, a zprostředkovaně i ochrana všech dalších osob, jež mohou být těmito vnitřními poměry dotčeny. Uvedené právo domáhat se neplatnosti však může uplatnit toliko přehlasovaný vlastník jednotky (osobní omezení), pouze do uplynutí zákonem stanovené prekluzivní lhůty a může tak učinit pouze tehdy, je-li pro to důležitý důvod (omezení věcné). Postupem podle § 1209 odst. 1 NOZ se přitom lze domáhat určení (vyslovení) neplatnosti usnesení přijatého shromážděním, přičemž naléhavý právní zájem na takovém určení za této specifické situace není třeba dokazovat.

17. Podle právního názoru odvolacího soudu sice se ztrátou postavení opravňujícího určitou osobu k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení SVJ ztrácí oprávněná osoba zásadně i aktivní věcnou legitimaci v řízení podle § 1209 odst. 1 NOZ, avšak uvedené nemůže platit v případě, jestliže oprávněná osoba prokáže, že v době rozhodování trvá její právní zájem na vydání požadovaného rozhodnutí, jež může mít dopad na její poměry založené jejím vztahem k SVJ. Na uvedeném dílčím právním závěru odvolacího soudu nic nemění skutečnost, že případy, kdy bude takové osobě aktivní legitimace ve shora uvedeném smyslu přiznána, budou spíše výjimečné. Zásadně půjde o situace, kdy bývalý člen SVJ (jež nemá vůči konkrétnímu SVJ postavení vlastníka) činil původní návrh na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění SVJ z důvodu, že SVJ přijalo - v rozporu se zákonem či stanovami - usnesení, jež významně zasahuje v uvedeném smyslu do jeho práv.

18. Podle právního názoru Vrchního soudu v Praze důvody shora uváděné navrhovatelem b) nejsou podle odvolacího soudu těmi důvody, pro něž by měl být navrhovatel b) nadále považován za aktivně legitimovaného k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění SVJ, jestliže tento navrhovatel není vlastníkem z důvodu prodeje své jednotky. Je tomu tak proto, neboť v době rozhodování odvolacího soudu již fakticky netrval právní zájem navrhovatele b) na vydání požadovaného rozhodnutí, když případné vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění SVJ nemůže mít dopad na jeho poměry založené jeho vztahem k SVJ. Uvedené souvisí se skutečností, že vyslovení neplatnosti uvedeného usnesení účastníka v obou svých bodech může mít dopady toliko do vztahů nabyvatele jednotky vůči SVJ, případně do vztahů mezi prodávajícím a nabyvatelem jednotky, když podle navrhovatele b) měl sám ve smlouvě ujistit nabyvatele jednotky, že na předmětu prodeje neváznou žádné závazky.

19. Jelikož v projednávaném případě navrhovatel b) není nadán aktivní legitimací, již pozbyl v průběhu odvolacího řízení, odvolací soud ve výroku I. bod 1. ve vztahu k uvedenému navrhovateli změnil napadené usnesení tak, že návrh navrhovatele b) zamítl.

20. Ve vztahu k navrhovateli a) se odvolací soud ztotožnil s právním názorem soudu I. stupně, že, že na straně navrhovatele a), jenž stále vlastní podíl na společných částech, existuje ve smyslu § 1209 odst. 1 NOZ důležitý důvod, pro nějž se mohl navrhovatel a) v postavení přehlasovaného vlastníka domáhat u soudu, aby rozhodl o předmětné záležitosti týkající se platnosti shora uvedeného usnesení účastníka, sestávajícího ze shora specifikovaných dvou bodů, když uvedené usnesení i podle odvolacího soudu nebylo přijato dostatečným počtem členů SVJ a nemůže proto být platné, ačkoli účastník tvrdí opak a podle toho je připraven i konat. Uvedené usnesení může přitom mít značné finanční dopady do majetkové sféry pouze některých členů SVJ, přičemž závěry o neplatnosti shora uvedeného usnesení SVJ z důvodu nedostatečného počtu členů SVJ hlasujících pro přijetí usnesení má oporu ve shora uvedených ustanovení stanov SVJ (zejména č.l. V. část A. odst. 9.), jakožto smlouvy sui generis, představující základní dokument upravující vnitřní poměry společenství.

21. Před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatele poukazující na odvolatelem uváděnou skutečnost, že v rámci předmětného hlasování případě nejde o příspěvek na správu domu, ale o určení způsobu rozúčtování nákladů a na toto určení se čl. V část A odst. 9 stanov nevztahuje. Je tomu tak proto, že jestliže vlastníci jednotek v projednávaném případě v souladu s § 1180 NOZ přispívají na správu domu a pozemku a navíc předmětným usnesením měla být některým z nich stanovena ještě dodatečná povinnost přispívat ročně desítky tisíc Kč do fondu údržby nově vytvořeného za účelem soustředění peněz na údržbu domu spravovaného SVJ, což nově mění poměry výše příspěvku na správu domu a pozemku jinak než v důsledku změny podílů na společných částech, nemá odvolací soud pochyb v tom směru, že peníze, jež měly být soustředěny v uvedeném fondu údržby nepředstavují nic jiného, než prostředky na správu domu a pozemku ve smyslu shora uvedeného ustanovení NOZ. To vyplývá ze skutečnosti, že správa domu nepochybně dílem zahrnuje též údržbu a opravy společných částí. Navíc hlasování předmětným usnesením nebylo vedeno o účastníkem zdůrazňovaném rozúčtování, když zákon, např. zák. 67/2013 Sb. (zejména v § 2, § 5) rozúčtováním rozumí zcela jiné právní jednání, než ohledně něhož proběhlo předmětné hlasování.

22. Z uvedených důvodů odvolací soud ve vztahu k navrhovateli a) napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil a přiznal úspěšnému navrhovateli a) právo na náhradu nákladů odvolacího řízení představovaných náklady na právní zastoupení.

23. Náklady advokáta navrhovatele a) ve výši 8 228 Kč tvoří odměna za zastoupení advokátem podle ustanovení § 7, § 9 odst. 4 písm. c) a § 12 odst. 4 AT za 2 úkony dle § 11 odst. 1 za vyjádření se k odvolání účastníka, a za účast na jednání dne 26. 5. 2021 po 3 100 Kč/úkon. Zástupce navrhovatele a) má právo ke každému z úkonů na režijní paušál 300 Kč a má podle § 137 odst. 3, odst. 4 o. s. ř. právo také na náhradu za advokátem odvedenou DPH ve výši 1 428 Kč.

24. Proto bylo rozhodnuto ve výroku II. tohoto usnesení tak, že účastník je povinen nahradit navrhovateli a) náklady odvolacího řízení ve výši 8 228 Kč k rukám zástupce navrhovatele a).

25. Ve vztahu navrhovatele b) a účastníka odvolací soud za použití § 1 odst. 3 z. ř. s. a § 150 o. s. ř. s přihlédnutím k § 23 z. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, když důvody hodné zvláštního zřetele shledal v okolnostech případu, kdy původně před soudem I. stupně rovněž návrh navrhovatele b) byl správně shledán důvodným, avšak navrhovatel b) byl před odvolacím soudem v řízení podle z. ř. s. neúspěšný pouze vzhledem ke skutečnosti, že v mezidobí se svojí jednotkou nakládal přípustným běžným způsobem a převedl ji na jinou osobu.

26. Z tohoto důvodu odvolací soud rozhodl ve výroku III. tohoto usnesení tak, že ve vztahu navrhovatele b) a účastníka nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

27. Ze všech těchto důvodů odvolací soud rozhodl způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení.