o ručení člena statutárního orgánu, o odvolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 74 Cm 27/2019-240 ze dne 9. listopadu 2022

1. Shora uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali rozhodnutí o ručení žalovaného za splnění povinností dlužníka - společnosti [právnická osoba]. (předchozí obchodní firma [právnická osoba]) uhradit žalobci a) společnosti [Jméno žalobce A]. pohledávku ve výši 2 261 443,30 Kč, zjištěnou a evidovanou jako pohledávku č. 1 v insolvenčním řízení dlužníka, vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MS PH 99 INS 9101/2016 a žalobci b) Mgr- Jiřímu pohledávku ve výši 588 770,55 Kč, zjištěnou a evidovanou jako pohledávku č. 2 v tomtéž insolvenčním řízení. Ve výroku II. žalobcům uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 71 293,70 Kč.

2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že se žalobci a) a b) domáhali rozhodnutí o ručení žalovaného za závazky společnosti [právnická osoba]. (dále též zkráceně dlužník) , v níž žalovaný vlastnil v rozhodné době 100% podíl, když tento měl z majetku dlužníka vyvést v roce 2014 aktiva, ačkoliv měl vědět o úpadku své uvedené společnosti a o závazku společnosti [právnická osoba] uhradit podíl na ztrátě sdružení, jehož byla uvedená dlužníkova společnost členem, vše na základě smlouvy o sdružení ze dne 3. 1. 2011. Podle žalobců měl ztrátu sdružení za roky 2013 a 2014 nést výhradně sám žalobce a) a z toho důvodu se měl obrátit na uvedeného dlužníka, aby splnil stanovenou povinnost a uhradil mu v rozsahu 20% podíl na ztrátě sdružení, přičemž část této své pohledávky žalobce a) smluvně postoupil dne 20. 7. 2015 na žalobce b). Za tyto závazky vůči žalobcům a) a b) po prohlášení konkursu na majetek společnosti [právnická osoba]. (dlužníka) by měl podle žalobců v souladu s § 68 odst. 1 zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále také jen ZOK) ručit žalovaný, jako bývalý člen statutární orgán společnosti [právnická osoba].

3. Soud I. stupně posuzoval rovněž obranu žalovaného, jenž uvedl, že společnost dlužníka převedl na třetí osobu v době, kdy o úpadku dlužníka, případně o jeho hrozícím úpadku, nemohl vědět, když tento stav v době působení žalovaného v dlužnické společnosti neexistoval. V době jeho působení na pozici statutárního orgánu dlužníka k úhradě ztráty sdružení dlužník povinen nebyl, přičemž v době působení žalovaného v dlužnické společnosti není zřejmé, jak žalobci uvedenou ztrátu vyčíslili. Navíc je nárok promlčen.

4. Soud I. stupně věc posoudil zejména podle § 68 odst. 1 zák.č. 90/2012 Sb. (ZOK) ve znění účinném do 31. 12. 2020, podle § 829 a násl. zák. č. 40/ 1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále také jen OZ) a dále podle § 511 odst. 2 OZ.

5. Soud I. stupně konstatoval, že neuspěla žalovaného námitka promlčení, když splatnost tvrzeného závazku dlužníka, za nějž by měl žalovaný ručit, nemohla nastat před výzvou k jeho úhradě v souladu s § 511 odst. 3 OZ. Podle soudu I. stupně v době, kdy žalovaný v dlužnické společnosti vykonával funkci jednatele, neexistoval závazek dlužnické společnosti, za nějž by mohl žalovaný ručit dle § 68 odst. 1 ZOK. Podle soudu I. stupně v případě plnění žalobce a) v rámci smlouvy o sdružení za dlužnickou společnost a z toho důvodu existence regresu vůči dlužnické společnosti bylo nutno dlužnickou společnost vyzvat ve smyslu § 511 odst. 3 OZ, avšak tento postup tvrzen nebyl.

6. Stejně tak podle soudu I. stupně u dlužníka nebyl zjištěn v době výkonu funkce žalovaného hrozící úpadek dlužnické společnosti, když z rozvahy dlužníka za rok 2013 záporný hospodářský výsledek nevyplýval a existence závazku významného z hlediska uvedeného § 68 odst. 1 ZOK nevyplývala ani z emailu z 9. 3. 2014.

7. S ohledem na nenaplnění podmínek stanovených § 68 odst. 1 ZOK pro možnost soudním rozhodnutím založit závazek ručení, soud I. stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 o. s. ř.

8. Proti tomuto rozsudku se odvolali oba žalobci (odvolatelé) z důvodů daných § 205 odst. 2 písm. a), b), c), d), e) a g) o. s. ř. a navrhl rozsudek soudu I. stupně změnit a žalobě vyhovět, případně jej zrušit a věc vrátit prvoinstančnímu soudu k dalšímu řízení.

9. Podle odvolatelů soud I. stupně nerespektoval § 839 OZ a účastník sdružení, jehož účast ve sdružení zanikla, se musí podílet na ztrátě z činnosti sdruženi stejným dílem a ve stejném rozsahu (ať již zákonném nebo ve smlouvě dohodnutém).

10. Podle odvolatelů se domáhali založení ručení žalovaného jako bývalého statutárního orgánu dlužníka postupem podle § 68 ZOK, avšak soud I. stupně žalobě nevyhověl s odkazem na § 511 OZ, aniž by je seznámil s tímto svým právním názorem a řádné je poučil v intencích § 118a odst. 2 o. s. ř. Podle odvolatelů závazek člena sdružení vůči tomu, kdo za něj hradil závazek sdružení vzniká okamžikem úhrady takového závazku vůči věřiteli, a jeho případná splatnost je otázkou zcela samostatnou, nemající vliv na okamžik vzniku závazku.

11. Dále podle odvolatelů nebyly splněny podmínky řízení, když rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně.

12. Žalovaný navrhl napadený rozsudek potvrdit s ohledem na jeho věcnou správnost.

13. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. v napadené rozhodnutí, a to včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

14. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně vycházel jednak z § 68 odst. 1 zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (ZOK), z § 3 odst. 4 insolvenčního zákona č. 182/2006 ve znění účinném do 30. 6. 2017 (IZ), z § 511 OZ, z § 829 a násl. OZ a jednak ze soudem I. stupně správně zjištěného skutkového stavu.

15. Podle § 68 odst. 1 ZOK soud může na návrh insolvenčního správce nebo věřitele obchodní korporace rozhodnout, že člen nebo bývalý člen jejího statutárního orgánu ručí za splnění jejích povinností, jestliže a) bylo rozhodnuto, že obchodní korporace je v úpadku, a b) člen nebo bývalý člen statutárního orgánu obchodní korporace věděli nebo měli a mohli vědět, že je obchodní korporace v hrozícím úpadku podle jiného právního předpisu, a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinili za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokladatelné.

16. Z § 3 odst. 4 insolvenčního zákona č. 182/2006 ve znění účinném do 30. 6. 2017 (IZ) o hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

17. Z právní úpravy smlouvy o sdružení platné v době uzavření předmětné smlouvy o sdružení je z § 829 OZ zřejmé, že

(1) Několik osob se může sdružit, aby se společně přičinily o dosažení sjednaného účelu.

(2) Sdružení nemají způsobilost k právům a povinnostem.

18. Podle § 830 OZ každý z účastníků je povinen vyvíjet činnost k dosažení sjednaného účelu způsobem stanoveným ve smlouvě a zdržet se jakékoli činnosti, jež by mohla znemožnit nebo ztížit dosažení tohoto účelu.

19. Podle § 831 OZ vedle pracovní činnosti mohou být účastníci sdružení podle smlouvy povinni poskytnout pro účely sdružení peníze nebo jiné věci. Není-li ve smlouvě určena výše, má se za to, že účastníci jsou povinni poskytnout stejné hodnoty.

20. Podle § 832 OZ

(1) Majetkové hodnoty je účastník povinen poskytnout pro účely smlouvy v době stanovené ve smlouvě, jinak bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy.

(2) Pokud není pověřen některý účastník správou věcí uvedených v odstavci 1, nakládá s nimi za účelem dosažení účelu smlouvy účastník, který je poskytl; je však povinen je oddělit od ostatního svého majetku dohodnutým způsobem nebo způsobem, který sdělí ostatním účastníkům smlouvy o sdružení.

21. Podle § 833 OZ poskytnuté peníze nebo jiné věci určené podle druhu jsou ve spoluvlastnictví všech účastníků v poměru k jejich výši, a to sdělením o jejich oddělení od ostatního majetku účastníka nebo předáním pověřenému účastníku. Věci jednotlivě určené jsou v bezplatném užívání všech účastníků.

22. Podle § 834 OZ majetek získaný při výkonu společné činnosti se stává spoluvlastnictvím všech účastníků.

23. Podle § 835 OZ

(1) Podíly na majetku získaném společnou činností jsou stejné, není-li smlouvou určeno jinak.

(2) Ze závazků vůči třetím osobám jsou účastníci zavázáni společně a nerozdílně.

24. Podle § 836 OZ

(1) Není-li ve smlouvě stanoveno jinak, rozhodují účastníci o obstarávání společných věcí jednomyslně.

(2) Má-li podle smlouvy rozhodovat většina hlasů, patří každému účastníku jeden hlas; velikost podílu nerozhoduje.

25. Podle § 838 OZ

(1) Každý účastník může ze sdružení vystoupit, ne však v nevhodné době a k újmě ostatních účastníků sdružení. Z vážných důvodů však může ze sdružení vystoupit kdykoli, a to i když byla dohodnuta výpovědní lhůta.

(2) Z vážných důvodů lze účastníka ze sdružení vyloučit, a to pouze jednomyslným usnesením ostatních účastníků sdružení, nestanoví-li smlouva jinak.

26. Podle § 839 OZ účastníkovi, který vystoupil nebo byl vyloučen, se vrátí věci vnesené do sdružení. Podíl majetku podle stavu v den vystoupení nebo vyloučení se mu vyplatí v penězích.

27. Podle § 840 OZ účastník, který vystoupil nebo který byl vyloučen, se nezprošťuje odpovědnosti za závazky z činnosti sdružení, které vznikly do dne vystoupení nebo vyloučení.

28. Podle § 841 OZ při rozpuštění sdružení mají účastníci nárok na vrácení hodnot, poskytnutých k účelu sdružení a vypořádají se mezi sebou o majetek získaný výkonem společné činnosti sdružení způsobem stanoveným ve smlouvě, jinak rovným dílem.

29. Dále odvolací soud vycházel z § 511 OZ, z něhož je zřejmé, že

(1) Jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoli z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne.

(2) Není-li právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, anebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly na dluhu všech dlužníků ve vzájemném poměru stejné. Dlužník, proti němuž byl uplatněn nárok vyšší, než odpovídá jeho podílu, je povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět o tom ostatní dlužníky a dát jim příležitost, aby uplatnili své námitky proti pohledávce. Může na nich požadovat, aby dluh podle podílů na ně připadajících splnili nebo aby jej v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili.

(3) Jestliže dlužník v rozsahu uplatněného nároku dluh sám splnil, je oprávněn požadovat náhradu na ostatních podle jejich podílů. Pokud nemůže některý z dlužníků svůj podíl splnit, rozvrhne se tento podíl stejným dílem na všechny ostatní.

30. Skutkově odvolací soud vychází ze skutečnosti, že žalobci zakládají svoji žalobu na soudním založení ručení žalovaného na tvrzení, že společnost [právnická osoba] se v období let 2013 a 2014, kdy zde žalovaný až do 16. 12. 2014 vykonával funkci jednatele, dostala do stavu hrozícího úpadku, o čemž žalovaný jako tehdejší statutární orgán uvedené obchodní společnosti věděl nebo měl a mohl vědět, a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinili za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokladatelné, přičemž na majetek uvedené obchodní korporace (dlužník) byl usnesením Městského soudu v Praze č. j. MSPH 99 INS 9101/2016-A-53 ze dne 1. září 2017 prohlášen konkurs.

31. Tvrzení žalobců a) a b) o výkonu funkce žalovaného ve společnosti [právnická osoba], jakož i o konkursu na majetek tohoto dlužníka má oporu v provedeném dokazování a odvolací soud z něho také vycházel.

32. Odvolací soud dále vychází ze skutečnosti, že se do konkursu přihlásili 2 věřitelé s pohledávkou na zaplacení předmětného nároku na úhradu části ztráty sdružení založeného smlouvou o sdružení ze dne 3. 1. 2011, uzavřenou mezi žalobcem a), dlužnickou společností [právnická osoba]. a společností [právnická osoba], přičemž se původně jednalo pouze o pohledávku žalobce a), jenž před tím, než byl podán návrh na prohlášení shora uvedeného konkursu převedl v roce 2015 část této své pohledávky na žalobce b).

33. Ve vztahu k uvedenému sdružení odvolací soud vychází ze skutečnosti, že uvedené právní jednání (smlouva o sdružení ze dne 3. 1. 2011) mělo podle zakladatelů naplňovat požadavky § 824 a násl. OZ s tím, že podle čl. 2.4. této smlouvy se žalobce a) zavázal financovat nebo zajistit financování veškerých závazků ze smluv uzavřených při podnikatelské činnosti, k jejímuž výkonu se sdružili účastníci sdružení touto smlouvou a dlužník (společnost [právnická osoba]) se zavázal podle svých nejlepších znalostí a dovedností řídit každodenní provoz pivovaru a výrobu piva. Ve vztahu k úhradě závazků sdružení smlouva nezvolila žádnou úpravu, přičemž v minulosti v případě ztráty členové sdružení uzavřeli k řešení konkrétní ztráty příslušnou dílčí smlouvu.

34. Odvolací soud vycházel rovněž ze skutečnosti, že podle účetní rozvahy dlužníka z roku 2013 měl dlužník za rok 2013 hospodářský výsledek odpovídající zisku 299 000 Kč. Ve vztahu k hospodářským výsledkům roku 2014 odvolací soud vychází ze skutečnosti, že po té, co žalovaný skončil ve funkci jednatele dlužníka dne 16. 12. 2014, dlužník společnost [právnická osoba] v roce 2015, po uplynutí předchozího účetního období, ohlásila účetní ztrátu.

35. Odvolací soud vycházel dále ze skutečnosti, že sdružení vykázalo ve výsledovce za rok 2013 za svá střediska [adresa] ztrátu přesahující 12 mil. Kč a tato skutečnost byla dána na vědomí společnostem - členům sdružení e-mailem ze dne 9. 3. 2014. Tato elektronická zpráva neobsahovala výzvu k úhradě odpovídajícího podílu na ztrátě, přičemž dlužník [právnická osoba] byl vyzván k úhradě odpovídajícího podílu na ztrátě za uvedený rok 2013 až současně s výzvou k úhradě odpovídajícího podílu na ztrátě za následující rok 2014, a to výzvou z 18. 5. 2015 učiněnou současně s tím , co byl uvedený dlužník tímtéž přípisem ze dne 18. 5. 2015 seznámen s informací o svém vyloučení ze sdružení a současně byl vyzván ke shora uvedené úhradě podílu na ztrátě Sdružení za roky 2013 a 2014.

36. Dále odvolací soud vycházel ze skutečnosti, že společnost [právnická osoba] žalovanému, jakožto svému 100 % podílníkovi a současně jednateli vyplatila na tvrzené závazky vůči žalovanému v březnu a v listopadu 2014 částky 928 000 a 70 000 Kč.

37. Ve vztahu k pluralitě závazků v době, kdy v dlužnické společnosti [právnická osoba] žalovaný vykonával funkci jednatele odvolací soud vychází ze skutečnosti, že se společnost [právnická osoba], a tedy i žalovaný, dozvěděli z mailu ze dne 9. 3. 2014 o celkové ztrátě sdružení a současně společnost měla také přehled o svém podílu na ztrátě sdružení vykázané ve výsledovce za rok 2013 za střediska [adresa]. Podle tohoto e-mailu ztráta sdružení celkově přesahovala 12 mil. Kč a tato skutečnost byla dána na vědomí společnostem - členům sdružení zmíněným e-mailem ze dne 9. 3. 2014 Tato elektronická zpráva neobsahovala výzvu k úhradě tohoto odpovídajícího podílu na ztrátě sdružení, přičemž dlužník [právnická osoba] byl vyzván k úhradě odpovídajícího podílu na ztrátě za uvedený rok 2013 až současně s výzvou k úhradě podílu na ztrátě i za rok 2014, učiněné v konečném vyúčtovaní podílu dlužníka na ztrátě sdružení ve shora uvedeném přípise ze dne 18. 5. 2015, tedy po vyloučení společnosti [právnická osoba] ze sdružení dne 31. 12. 2014.

38. Je tak zřejmé, že společnost [právnická osoba] měla splatný závazek k úhradě podílu na ztrátě za roky 2013 a 2014 až po 18. 5. 2015. Před tím, do 16. 12. 2014, kdy žalovaný působil v dlužnické společnosti jako jednatel, měl dlužník podle svých tvrzení závazky pouze vůči jedinému věřiteli, a to vůči žalovanému (vlastníku 100% podílu v dlužnické společnosti a současně i jednateli), jež dlužník byl schopen hradit a skutečně tyto závazky vůči tomuto jedinému věřiteli uhradil v březnu a v listopadu 2014 platbami 928 000 Kč a 70 000 Kč.

39. Na základě shora uvedeného odvolací soud konstatuje, že až do ukončení funkce jednatele žalovaným ve společnosti [právnická osoba] dne 16. 12. 2014 tato společnost neměla více věřitelů a byla schopná platit své splatné závazky vůči jedinému věřiteli, a to vůči žalovanému, jemuž v roce 2014 uhradila v březnu a v listopadu 2014 částky 928 000 a 70 000 Kč.

40. Z hlediska právního u společnosti [právnická osoba] ve smyslu § 3 odst. 4 IZ účinného do 30. 6. 2017 nehrozil úpadek, když až do odstoupení žalovaného z funkce jednatele dne 16. 12. 2014 společnost [právnická osoba] neměla víc věřitelů se splatnými pohledávkami než jednoho, jemuž dlužník své závazky v roce 2014 splnil. Stalo se tak, když dlužník, u něhož vykonával funkci jednatele žalovaný, vyplatil dlužníkem tvrzené splatné závazky vůči žalovanému. Neplnil na závazek uhradit odpovídajícího podílu na ztrátě sdružení za rok 2013, když tento závazek nebyl splatný až do 18. 5. 2015, kdy však již žalovaný v dlužnické společnosti nebyl angažován ani jako jednatel, ani jako vlastník kapitálového podílu.

41. Skutečnost, že společnosti [právnická osoba] z hlediska právního ve smyslu § 3 odst. 4 IZ účinného do 30. 6. 2017 nehrozil úpadek je podle právního názoru odvolacího soudu dáno tím, že charakteristickým znakem tohoto ustanovení zákona o hrozícím úpadku je jednak pluralita závazků a jednak i jejich splatnost s tím, že úpadek dlužníkovi hrozí tehdy, jestliže je zřejmé, že v budoucnu nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

42. Z hlediska dané konkrétní věci hrozícím úpadkem podle odvolacího soudu v projednávaném případě nebyl stav, kdy dlužník společnost [právnická osoba] (v době působení žalovaného v dlužnické společnosti ve funkci jednatele do 16. 12. 2014) neplnil jednomu z věřitelů, vůči němuž sice měl závazek k úhradě odpovídajícího podílu na ztrátě za rok 2013, o němž se dozvěděl z emailu ze dne 9. 3. 2014, avšak tento nezaplacený závazek byl jednak zcela osamocen a jednak nebyl ani splatný, jak je naznačeno shora, když tento závazek dospěl až ve chvíli, kdy byla společnost [právnická osoba] po vyloučení dne 31. 12. 2014 ze sdružení vyzvána v roce 2015 přípisem z 18. 5. 2015 k úhradě odpovídajícího podílu na ztrátě. Jediným věřitelem dlužnické společnosti [právnická osoba], s, do té doby nesplatnou pohledávkou k úhradě odpovídajícího podílu na ztrátě sdružení za rok 2013, jehož pohledávka dospěla až dne 18. 5. 2015 (po odchodu žalovaného z funkce jednatele společnosti [právnická osoba] dne 16. 12. 2014) byl žalobce a). Ten rozšířil počet věřitelů dlužnické společnosti [právnická osoba] až v roce 2015, když převedl dne 20. 7. 2015 část své, v té době již splatné, pohledávky na žalobce b).

43. Vzdor uvedenému odvolací soud tímto nestojí v opozici skutečnostem vyplývajícím z obsahu spisu, když ze spisu je zřejmé, že ekonomická situace dlužníka společností [právnická osoba] netvořila základ pro další ekonomický růst a neskýtala výhled na dlouhodobější ziskové podnikání, z kteréhož důvodu patrně žalovaný podíl ve společnosti [právnická osoba] převedl na jinou osobu. Na druhé straně, jak bylo uvedeno shora, poměry dlužníka v rozhodné době neumožňují učinit závěr o existenci podmínek, za nichž by bylo možno vůči žalovanému uplatnit ekonomické sankční opatření, po určitou dobu do 30. 6. 2017 obsažené v právním řádu v § 68 odst. 1 ZOK.

44. Za této situace podle právního názoru odvolacího soudu, shodného s názorem soudu I. stupně, nebyly splněny podmínky sankčního ustanovení § 68 odst. 1 ZOK ve znění účinném do 31. 12. 2020.

45. Před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatelů podle nichž soud I. stupně nerespektoval § 839 OZ. Důvodem je skutečnost, že z rozhodnutí soudu I. stupně neplynou výhrady vůči aplikovatelnosti uvedeného ustanovení OZ na projednávaný případ, když ostatně i insolvenční soudy akceptovaly jako důvodné požadavky žalobce a) vůči společnosti [právnická osoba] na úhradu odpovídajícího podílu na ztrátě sdružení. Důvodem pro zamítnutí nároku žalobců bylo však nenaplnění požadavků zákona, za nichž by bylo možno uzavřít konstatováním hrozícího úpadku dlužníka v době výkonu funkce jednatele žalovaným v dlužnické společnosti, jakož i návazné nenaplnění požadavků zákona, za nichž by bylo možno soudem založit ručení žalovaného za závazky dlužníka, jakožto sankci vůči žalovanému, jestliže by v rozhodném období nepostupoval vůči svěřenému majetku dlužníka s péčí řádného hospodáře majícím za následek úpadek dlužníka.

46. Stejně tak před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatelů, podle nichž ve věci rozhodoval věcně nepříslušný soud I. stupně. V tomto případě odvolací soud odkazuje na pravomocné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o věcné příslušnosti č. j. Ncp 1007/2018-50 ze dne 5. února 2019, jakož i na § 11 odst. 1 větu třetí o. s. ř.

47. O nákladech odvolacího řízení bylo, vzhledem k plné úspěšnosti žalovaného, rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela úspěšnému žalovanému byla přiznána plná náhradu nákladů odvolacího řízení celkem ve výši 10 861 Kč představovaná náklady na právní zastoupení jeho advokátem dle ustanovení § 6, § 7, § 9, § 11 odst. 1, § 13 a § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby jeho advokáta po 3 100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. - advokátního tarifu (dále též ,,AT“), konkrétně za vyjádření se k podanému odvolání a za účast na ústním jednání dne 27. 3. 2024. Advokátu žalovaného náleží též 2 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, cestovné na trasa [adresa], náhrada za promeškaný čas za 6 půlhodin po 100 Kč a 21% DPH ve výši 1 885 Kč a advokátu žalovaného náleží též jízdné ve výši 1 576 Kč za cestu na shora uvedené trase vozidlem [Anonymizováno] se spotřebou 7,4 l benzinu na 100 km.