o určení členství v bytovém družstvu, o odvolání žalobkyně a žalovaného 2. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2018, č. j. 77 Cm 247/2015-121,

1. Výše uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále jen soud, jenž věc projednal a rozhodl jako věcně příslušný soud podle usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2015, č. j. Ncp 233/2015-49, jímž bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy a že věc bude postoupena k dalšímu řízení soudu) ve výroku I. určil, že žalobkyně je členkou žalovaného 1), [Anonymizováno], IČ [IČO], přičemž jí náleží družstevní podíl, se kterým je spojeno právo nájmu bytu č. [Anonymizováno] v domě č.p. [Anonymizováno] nacházejícím se v katastrálním území [adresa] v obci [adresa], ve výroku II. uložil žalovanému 2) povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 14 342 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a ve výroku III. rozhodl, že žalovaný 1) nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Žaloba ze dne 26. 5. 2014, jež byla doručena Obvodnímu soudu pro [adresa] dne 28. 5. 2014, obsahovala, kromě shora uvedeného návrhu na určení členství v bytovém družstvu, dále návrh na určení, že žalovaný 1) je vlastníkem bytové jednotky č. [Anonymizováno] a spoluvlastníkem nebytové jednotky č. [Anonymizováno], jak jsou specifikovány v žalobě, a dále návrh na uložení povinnosti žalovanému 1) uzavřít se žalobkyní smlouvu o převodu vlastnictví bytové jednotky č. [Anonymizováno], jak je specifikována v žalobě. Obvodní soud pro [adresa] usnesením ze dne 18. 12. 2014, č. j. 56 C 188/2014-39, vyloučil k samostatnému řízení uvedený návrh na určení, že je žalovaný 1) vlastníkem bytové jednotky č. [Anonymizováno] a spoluvlastníkem nebytové jednotky č. [Anonymizováno]. Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 9. 2015, č. j. 77 Cm 247/2015-56, vyloučil k samostatnému rozhodnutí návrh na uložení uvedené povinnosti žalovanému 1) uzavřít se žalobkyní smlouvu o převodu vlastnictví bytové jednotky č. [Anonymizováno].

3. Soud vyšel z následujících skutečností: [Anonymizováno] byla členkou žalovaného 1), náležel jí družstevní podíl (členský podíl) v žalovaném 1), s nímž je spojeno právo nájmu předmětné bytové jednotky č. [Anonymizováno]. Dne 11. 7. 2007 byla mezi [Anonymizováno] (jako zájemcem) a společností [právnická osoba], IČ [IČO], (jako zprostředkovatelem) uzavřena smlouva o zprostředkování prodeje bytu č. [Anonymizováno], v níž se tato společnost zavázala vyvíjet činnost směřující k vyhledání příležitosti pro zájemce k uzavření smlouvy o prodeji družstevního podílu v žalovaném 1). Dne 13. 7. 2007 byla mezi [Anonymizováno] (jako budoucí převádějící) a žalobkyní (jako budoucí nabývající) uzavřena smlouva o uzavření budoucí dohody o převodu družstevního podílu (členských práv a povinností spojených s členstvím v žalovaném 1/), v níž bylo ujednáno, že nejpozději do 31. 8. 2007 tyto smluvní strany uzavřou uvedenou dohodu o převodu, bude-li do té doby uhrazena sjednaná kupní cena za tento převod ve výši 2 640 000 Kč, a to na účet uvedené společnosti. Tato sjednaná kupní cena ze strany žalobkyně na účet uvedené společnosti byla složena k 17. 8. 2007. K uzavření dohody mezi [Anonymizováno] a žalobkyní o převodu družstevního podílu (členského podílu) v žalovaném 1) nedošlo. Obvodní soud pro [adresa] rozsudkem ze dne 15. 8. 2008, č. j. 32 C 79/2008-19, prohlášení vůle [Anonymizováno] ohledně uzavření uvedené dohody nahradil soudním rozhodnutím. Tento rozsudek byl [Anonymizováno] doručen fikcí, poté, co si jej nepřevzala na poště v době jeho uložení, a tento rozsudek nabyl právní moci 9. 10.2008. Podle čl. 6 uvedené dohody, jak je obsažena v uvedeném rozsudku, o převodu členských práv a povinností, spojených s členstvím [Anonymizováno] v žalovaném 1), na žalobkyni, tato dohoda nabývá účinnosti okamžikem doručení žalovanému 1). Smlouvou o převodu členských práv a povinností člena bytového družstva, uzavřenou dne 16. 10. 2009, převedla [Anonymizováno] (jako převodce) svůj družstevní podíl (členský podíl) v žalovaném 1) na žalovaného 2) (jako nabyvatele), a to za přítomnosti žalovaného 1). Podle dohody o užívání družstevního bytu, uzavřené dne 30. 10. 2009 mezi žalovaným 1) a žalovaným 2), byl od 1. 11. 2009 žalovanému 2) (jako nájemci) přenechán předmětný byt č. [Anonymizováno] k užívání žalovaným 1) (jako pronajímatelem). Dopisem z 5. 2. 2010 žalobkyně vyzvala žalovaného 1) k uzavření nájemní smlouvy k předmětné bytové jednotce, a žalovaný 1) na něj odpověděl, že o uzavření dohody mezi žalobkyní a [Anonymizováno] o převodu družstevního podílu se dozvěděl až z dopisu z 5. 2. 2010, jenž mu byl doručen 8. 2. 2010, a že předtím mu byl oznámen převod družstevního podílu [Anonymizováno] na žalovaného 2), s nímž následně byla uzavřena dohoda o nájmu družstevního bytu. Městský soud v Praze jako soud odvolací, k odvolání žalobkyně, rozsudkem ze dne 30. 6. 2011, č. j. 64 Co 92/2011-74, jenž nabyl právní moci dne 27. 7. 2011, změnil rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 15. 12. 2010, č. j. 16 C 66/2010-32, tak, že zamítl žalobu, že žalovaný 2) je povinen vyklidit byt č. [Anonymizováno], neboť odvolací soud neshledal naplnění jednoho z předpokladů pro vznik nároku na vyklizení předmětné bytové jednotky, a to existenci užívacího práva žalobkyně k předmětné bytové jednotce. S účinky k 11. 1. 2011 nabyl žalovaný 2) vlastnické právo k předmětné bytové jednotce a spoluvlastnické právo k shora zmíněnému nebytovému prostoru. V soudním řízení žalobkyně proti oběma žalovaným Obvodní soud pro [adresa] rozsudkem ze dne 23. 1. 2013, č. j. 27 C 168/2011-51, zamítl žalobu žalobkyně na určení, že smlouva o převodu vlastnictví jednotky, uzavřená dne 4. 1. 2011 mezi oběma žalovanými, je absolutně neplatná, a rozhodl o nákladech řízení. Tento rozsudek, k odvolání žalobkyně, Městský soud v Praze jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 6. 2. 2014, č. j. 64 Co 337/2013-98, potvrdil ve výroku o věci samé, neboť neshledal naplnění jednoho z předpokladů, za nichž se lze domáhat určení existence nebo neexistence právního vztahu. Oba tyto rozsudky jsou pravomocné.

4. Při právním posouzení věci soud vycházel zejména z § 229 odst. 1, § 230, § 289, § 290 obch.zák., § 3 odst. 1 obč.zák. a § 80 o. s. ř.

5. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř. Ten soud shledal ve skutečnosti, že došlo ke dvojímu převodu téhož družstevního podílu (členského podílu) v žalovaném 1), tj. družstevního podílu [Anonymizováno], a existuje nejistota ohledně toho, kdo je členem žalovaného 1), jakož i ve skutečnosti, že nejde pouze o jednu z řady předběžných otázek, přičemž případným vyhověním žalobě dojde ke změně právního postavení žalobkyně.

6. Soud posuzoval, zda žalobkyně nabyla od [Anonymizováno] družstevní podíl (členský podíl) v žalovaném 1) a zda se tak stala jeho členkou. Soud uvedl, že žalobkyně své právo k tomuto podílu dovozuje z dohody o převodu členských práv a povinností, jak Obvodní soud pro [adresa] soudním rozhodnutím (rozsudkem ze dne 15. 8. 2008, č. j. 32 C 79/2008-19), nahradil prohlášení vůle [Anonymizováno] ohledně uzavření této dohody, v níž je obsaženo ujednání, že dohoda nabývá účinnosti okamžikem jejího doručení žalovanému 1). Účinností právního úkonu se přitom podle odborné právní nauky rozumí schopnost právního úkonu vyvolat následky s ním spojené. V případě dohody o převodu členských práv a povinností je na účinnost dohody navázán okamžik, kdy nabyvatel členských práv a povinností tato práva a povinnosti nabyde (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 20015, sp.zn. 29 Cdo 2354/2014). Vvzhledem k tomu, že uvedená dohoda, respektive uvedený rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 15. 8. 2008, č. j. 32 C 79/2008-19, byl žalovanému 1) doručen až 8. 2. 2010, mohla se žalobkyně stát členkou žalovaného 1) na základě této dohody nejdříve až k tomuto dni.

7. Soud uvedl, že uvedené ujednání o okamžiku nabytí účinnosti dohody nelze ztotožňovat s § 230 věty druhé obch. zák. Podle ujednání obsaženého v uvedené dohodě byl na předložení dohody žalovanému 1) navázán okamžik celkové účinnosti dohody, tedy vůči všem, ale v § 230 větě druhé obch. zák. je na předložení dohody bytovému družstvu vázána pouze účinnost této dohody vůči družstvu.

8. Vzhledem k uvedenému soud uzavřel, že dokud nebyla uvedená dohoda uzavřená mezi [Anonymizováno] a žalobkyní (dále jen první dohoda o převodu členských práv a povinností) doručena žalovanému 1), byla jeho členkou stále [Anonymizováno]. Pokud v této době [Anonymizováno] svůj družstevní podíl (členský podíl) v žalovaném 1) znovu převedla na další osobu, a pokud byla tato pozdější dohoda o převodu členských práv a povinností předložena žalovanému 1) dříve, tak nastala situace, kdy dříve byl dokončen převod družstevního podílu (členského podílu) na základě pozdější dohody. Ostatně až předložením dohody o převodu členských práv a povinností bytovému družstvu je podle ustálené soudní judikatury proces převodu družstevního podílu (členského podílu) dovršen (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2005, sp.zn. 26 Cdo 1836/2004). Soud současně vyšel ze závěrů ustálené soudní judikatury, podle nichž lze uzavření pozdější dohody o převodu členských práv a povinností, jejíž účinky však nastanou dříve, hodnotit jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2005, sp.zn. 26 Cdo 1836/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2002, sp.zn. 22 Cdo 298/2001). Podle této ustálené judikatury dále platí, že neplatnost v pořadí druhé dohody pro rozpor s dobrými mravy je dána tehdy, je-li z hlediska mravních zásad, na kterých spočívá společnost, nežádoucí (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2002, sp.zn. 22 Cdo 298/2001).

9. Soud dospěl k závěru, že u smlouvy (dohody) o převodu družstevního podílu (členského podílu) [Anonymizováno] uzavřené dne 16. 10. 2009, tj. v pořadí druhé dohody o převodu tohoto družstevního podílu (členského podílu), je dán rozpor s dobrými mravy. [Anonymizováno] tuto druhou dohodu uzavřela s vědomím, že měla povinnost uzavřít stejnou dohodu o převodu členského podílu se žalobkyní a že žalobkyně se může splnění této povinnosti domáhat u soudu. O tom, že se tak stalo a že se žalobkyně splnění této její povinnosti u soudu domáhala, mohla a měla vědět [Anonymizováno] již z toho, že byla Obvodním soudem pro [adresa] řádně v řízení vůči ní vedeném obesílána. [Anonymizováno] dosáhla vysokoškolského vzdělání a je obecně známo, že pokud někdo uzavře nějakou smlouvu, byť se jedná o smlouvu o smlouvě budoucí, nelze ji bez dalšího v budoucnu ignorovat, ale musí si být tato osoba vědoma, že uzavřená smlouva zavazuje. Vzhledem k těmto skutečnostem lze mít za to, že uzavřením v pořadí druhé dohody došlo k porušení dobrých mravů.

10. Námitku žalovaného 2), že uvedená druhá dohoda byla [Anonymizováno] uzavřena v době, kdy jí existence rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 15. 8. 2008, č. j. 32 C 79/2008-19, nebyla známa, neshledal soud důvodnou. [Anonymizováno] byla tímto soudem v řízení obesílána řádně, a proto se mohla (a pokud by zařizovala své záležitosti řádně i měla) o existenci řízení včas dozvědět. Ledabylost při zařizování vlastních záležitostí nemůže být omluvou pro určité jednání, jak lze ostatně v platné právní úpravě dovodit z § 4 odst. 1 o.z.

11. Námitku žalovaného 2), že [Anonymizováno] uvedený rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] neobdržela, proto nebyl doručen a nemohl nabýt právní moci, neshledal soud rovněž důvodnou. Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2017, sp.zn. 26 Cdo 5872/2016) vysvětlil, že účinnost adresných úkonů předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice. Slovním spojením „dostane do sféry jeho dispozice“ je třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného úkonu adresátem, ale i ty případy, v nichž doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 442/2003, ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004, ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 268/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 26 Cdo 4074/2009, ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 278/2011).

12. Soud uvedl, že neobstojí ani námitka žalovaného 2), že žalobkyně [Anonymizováno] za převod členských práv a povinností nezaplatila, a proto je zmíněná dohoda neplatná, neboť platnost uvedené dohody není zaplacením podmíněna. [Anonymizováno] se může zaplacení domáhat soudní cestou, event. budou-li pro to dány podmínky, může od dohody odstoupit. Pokud se tak nestalo, nemá to na projednávanou věc, tj. na určení členství v bytovém družstvu, žádný vliv.

13. Důvodnou soud neshledal též námitku žalovaného 2), že členský podíl vydržel. Soud vyšel z § 129 odst. 2, § 130 odst. 1, § 134 odst.1 a 2 obč.zák. Členská práva a povinnosti člena družstva (členský podíl) lze vydržet jako věc movitou, za analogické aplikace § 134 obč. zák. obdobně jako je tomu u obchodního podílu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 29 Odo 1216/2005) lze s ohledem na jeho obdobnou povahu vydržet i členský podíl v družstvu. Promlčecí lhůta činí tři roky. Ze spisu Obvodního soudu pro [adresa] sp.zn. 16 C 66/2010, o vyklizení bytu, ve věci žalobkyně vůči žalovanému 2), vyplynulo, že žalovaný 2) dohodu o převodu členských práv a povinností s [Anonymizováno] uzavřel dne 16. 10. 2009. Dle doručenky založené ve spise žalovaný 2) žalobu obdržel dne 21. 9. 2010. Pokud by mělo dojít k vydržení, musel by být žalovaný 2) v dobré víře po dobu nejméně od 16. 10. 2009 do 16. 10. 2012. Pokud již v roce 2010 obdržel žalobu, k vydržení členského podílu nedošlo.

14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšné žalobkyni právo vůči žalovanému 2) na jejich náhradu. Vůči žalovanému 1) soud rozhodl, že nemá právo na náhradu nákladů řízení a ani, ačkoliv nebyl úspěšný, nerozhodl soud, že by měl úspěšnému účastníkovi zaplatit náhradu nákladů řízení, a to z důvodu, že družstvo se nijak na současném stavu věci nepodílelo, nečinilo nic, co by tento stav mělo vyvolat. Je účastníkem řízení jen proto, že jako družstvo vlastní byty a vede seznam družstevníků.

15. Proti rozsudku žalovaný 2) podal odvolání, v němž po rekapitualci skutkového stavu, dovodil, že soud měl žalobu zamítnout. Uvedl zejména, že se soud měl zabývat otázkou dobré víry žalovaného 2), přičemž odkázal zejména na závěry obsažené v konkrétně uvedených nálezech Ústavního soudu. Podle názoru žalovaného 2), pokud by smlouva o převodu členských práv a povinností člena bytového družstva, uzavřená mezi [Anonymizováno] a žalovaným 2) jako nabyvatelem, měla být v rozporu s dobrými mravy, musel by být v rozporu s dobrými mravy její účel nebo obsah. Žalovaný 2) nemohl z důvodu soudem neposkytnutí lhůty k označení důkazu o účelu této smlouvy, jímž je např. exekuční příkaz k prodeji členského podílu, takový důkaz předložit, soud porušil právo žalovaného 2) na spravedlivý proces. Účelem uzavření uvedené smlouvy je úhrada dluhů [Anonymizováno], pro něž byla vedena na členský podíl exekuce, přičemž zvolený způsob převodu členského podílu není v rozporu se zákonem. Žalovaný 2) dovodil, že žalobkyni členství v žalovaném družstvu nevzniklo, a že výkon práva žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný 2) namítl, že soud se dostatečně nevypořádal s neplatností dohody o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v žalovaném 1), u níž bylo prohlášení vůle [Anonymizováno] nahrazeno rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 15. 8. 2008, č. j. 32 C 79/2008-19, neboť tato dohoda neobsahuje úplatu, a dále se soud nedostatečně vypořádal s nedostatkem naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení, s dřívější účinností smlouvy o převodu členských práv a povinností člena bytového družstva, uzavřené mezi [Anonymizováno] a žalovaným 2) jako nabyvatelem, než uvedené dohody, s vydržením členských práv. Žalovaný 2) s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2014, sp.zn. 33 Cdo 1734/2013, dovodil, že žalobkyně nemá na určení, že je členkou žalovaného 1) naléhavý právní zájem. Žalovaný 2) má za to, že soud závěry obsažené v jím uvedené judikatuře použil chybně. Podle názoru žalovaného 2) závěr o neplatnosti smlouvy o převodu členských práv a povinností člena bytového družstva, uzavřené mezi [Anonymizováno] a žalovaným 2), pro rozpor s dobrými mravy, závisí na závěrech o předběžných otázkách, jež soud neučinil. Jde o otázku platnosti/neplatnosti dohody obsažené v rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 15. 8. 2008, č. j. 32 C 79/2008-19, o otázku pořadí uvedené smlouvy, jestliže nabyla účinnosti dříve než uvedená dohoda, byla-li by posouzena dohoda jako platná, o otázku, zda převod členského podílu dle uvedené smlouvy považovat za nežádoucí z hlediska mravních zásad, na kterých spočívá společnost, byla-li by uvedená dohoda soudem shledána platnou a jako první v pořadí uzavřenou, o otázku, zda není případné porušení dobrých mravů a zásad poctivého obchodního styku na straně žalobkyně a zda její právo požívá právní ochrany. Žalovaný 2) má za to, že je rozhodující dobrá víra žalovaného 2), a nikoli dobrá víra [Anonymizováno]. Žalovaný 2) poukázal na to, že vyhovění žalobě povede k řadě sporů. To všechno proto, že závěry soudu nevedou ke spravedlivému řešení. Soud nelogicky nechrání vlastnické právo toho, kdo v dobré víře nabyl vlastnické právo. Žalovaný 2) souhlasí s tím, že pokud mělo dojít k vydržení, musel být po tři roky vlastníkem v dobré víře, a žalovaný 2) je přesvědčen, že v dobré víře byl. V doplnění odvolání ze dne 28. 5. 2019 žalovaný 2) uvedl, že mu byl dne 24. 5. 2019 doručen dopis zástupce [Anonymizováno], podle něhož s ohledem na odůvodnění napadeného rozsudku odstoupila od smlouvy o budoucí dohodě o převodu členských práv a povinností ze dne 13. 7. 2007 a od dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 15. 8. 2008, což se stalo ke dni 22. 5. 2019. V odstoupení se uvádí, že žalobkyně nesložila kupní cenu v plné výši do úschovy schovatele, a ze spisu Obvodního soudu pro [adresa], sp.zn. 32 C 79/2008, nevyplývá, že by vznikla povinnost [Anonymizováno] uzavřít dohodu o převodu členských práv a povinností. Pokud [Anonymizováno] platně odstoupila od uvedené smlouvy o budoucí dohodě a od uvedené dohody, ztratila žalobkyně aktivní legitimaci ve sporu, neboť jí tvrzený právní titul pro požadované určení zanikl. Žalovaný 2) navrhl, aby odvolací soud rozsudek změnil, žalobu zamítl a přiznal žalovanému 2) náhradu nákladů řízení.

16. Žalobkyně se podrobně vyjádřila k jednotlivým argumentům žalovaného 2) obsaženým v odvolání žalovaného 2) v podání ze dne 31. 1. 2019, v němž má rozsudek soudu po všech stránkách za správný. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek ve výroku I. potvrdil.

17. Žalovaný 1) ve vyjádření k odvolání žalovaného 2) uvedl zejména, že dne 16. 10. 2009 bylo oznámeno skončení exekuce na majetek [Anonymizováno] (zahájené dne 25. 2. 2009) a potvrzena obnova členských práv a povinností exekutorem, že následně dne 16. 10. 2009 byla družstvu předána smlouva o převodu členských práv a povinností člena bytového družstva, uzavřená mezi [Anonymizováno] a žalovaným 2) jako nabyvatelem, že dne 31. 10. 2009 byla vyhotovena dohoda o užívání družstevního bytu č. [Anonymizováno] mezi družstvem a žalovaným 2), že družstvo obdrželo dne 4. 3. 2010 výzvu k převodu členských práv a povinností v družstvu na žalobkyni, jejíž přílohou byla kopie rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 15. 8. 2008, č. j. 32 C 79/2008-19, jenž nabyl právní moci dne 9. 10. 2008. Žalovaný 1) s odkazem na znění stanov družstva uvedl, že žalobkyně stanovené v nich podmínky nesplnila a nezaslala družstvu přihlášku, členství žalobkyni nevzniklo. Žalovaný 1) navrhl, aby odvolací soud žalobu zamítl.

18. V podání ze dne 30. 7. 2020 se žalovaný 2) vyjádřil k uvedenému vyjádření žalobkyně. Uvedl rekapitulaci svých tvrzení, mezi nimi zejména, že soud nevyřešil, kdo je účastníkem na straně žalobce, kdy nabyl rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 15. 8. 2008, č. j. 32 C 79/2008-19, právní moci, zda byl tento rozsudek řádně doručen, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení a nemá aktivní legitimaci ve sporu, že soud nepostavil najisto otázku platnosti a účinnosti dohody obsažené v uvedeném rozsudku, že se žalobkyně nestala členkou žalovaného 1), že závěr soudu o neplatnosti smlouvy o převodu členských práv a povinností člena bytového družstva, uzavřené mezi [Anonymizováno] a žalovaným 2), není prokázán nemravností účelu této smlouvy nebo jejího obsahu, že žalovaný 2) družstevní podíl před podáním žaloby ve věci vydržel, že jakékoli nároky žalobkyně jsou vůči žalovaným promlčeny a že nárok žalobkyně je natolik nemravný, že by mu neměla být poskytnuta soudní ochrana. Žalovaný 2) se dále podrobně vyjádřil k některým tvrzením žalobkyně.

19. Při jednání před odvolacím soudem žalobkyně uvedla zejména ke tvrzenému odstoupení [Anonymizováno] od smlouvy o budoucí dohodě o převodu členských práv a povinností ze dne 13. 7. 2007 a od dohody ze dne 15. 8. 2008, že namítá promlčení takového práva. K žalovaným 2) uvedené nejasnosti ohledně označení žalobkyně v dohodě ze dne 15. 8. 2008, uvedla žalobkyně, že identifikace její osoby je zřejmá z data jejího narození a z rodného čísla, jde o problém v transkripci jejího jména z azbuky do latinky. Podstatné ve věci je, kdy nabyl rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 15. 8. 2008, č. j. 32 C 79/2008-19 právní moci, tj. jeho závaznost. Neplatná je dohoda ze dne 16. 10. 2009.

20. Proti výroku II. rozsudku o nákladech řízení žalobkyně podala odvolání, v němž uvedla zejména, že soud měl v souladu s jejím vyčíslením nákladů řízení ze dne 26. 10. 2018 žalobkyni přiznat nad rámec přiznané náhrady nákladů řízení ještě další náklady právního zastoupení, za další činnost advokáta, za dalších 7 úkonů právní služby v odvolání specifikovaných, z nichž vyplývá, že se vztahují k věci vedené Obvodním soudem pro [adresa], sp.zn. 56 C 42/2015.

21. Žalovaný 2) ve vyjádření k tomuto odvolání žalobkyně uvedl zejména, že proti rozsudku podal odvolání, a proto považuje i výrok II. rozsudku za nesprávný.

22. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř.

23. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu, odkazuje na ně, shledává výsledky dokazování správnými, pro závěr o důvodnosti žaloby za postačující. Vzhledem k tomu odvolací soud neshledal, že bylo v řízení před soudem třeba postupovat podle § 118a o. s. ř., neshledal vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jak žalovaný 2) dovozuje v odvolání. V odůvodnění rozsudku jsou uvedeny důvody, proč soud určovací žalobě vyhověl. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu a rovněž s důvody, jež soud k nim vedly, a proto na ně odkazuje.

24. Odvolací soud vyšel z toho, že podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

25. Žalobkyně tvrdí zejména, že je řádnou členkou žalovaného 1). Byla jí členská práva a povinnosti v družstvu převedena, resp. že Obvodní soud pro [adresa] rozsudkem ze dne 15. 8. 2008, č. j. 32 C 79/2008-19, nahradil prohlášení vůle [Anonymizováno] soudním rozhodnutím, a to k uzavření dohody o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v žalovaném 1), a že tento členský podíl v žalovaném 1) následně smlouvou o převodu členských práv a povinností člena bytového družstva, uzavřenou dne 16. 10. 2009, převedla [Anonymizováno] na žalovaného 2), za přítomnosti žalovaného 1), jenž s žalovaným 2) mj. uzavřel dohodu o užívání družstevního bytu dne 30. 10. 2009, protože ho považoval za nabyvatele členských práv a povinností. Žalovaný 1) se žalobkyní jako se svým členem nejedná, přičemž členství žalobkyni činí oprávněnou osobu, aby s ní žalovaný 1) měl povinnost uzavřít smlouvu o převodu vlastnictví předmětného bytu č. [Anonymizováno].

26. Odvolací soud vychází z toho, že otázka členství žalobkyně v žalovaném 1) je rozhodnou pro posouzení dalších právních vztahů mezi účastníky a že výsledek řízení v posuzované věci, o určovací žalobě, že žalobkyně je členkou žalovaného 1), se může do právního postavení žalobkyně promítnout. O tom svědčí již spory vedené pod sp.zn. 56 C 42/2015 u Obvodního soudu pro [adresa] a pod sp.zn. 77 Cm 34/2016 u Městského soudu v Praze. Existence naléhavého právního zájmu žalobkyně na určení jejího členství v družstvu je dána.

27. Ze zjištění soudu vyplývá, že na podkladě smlouvy o budoucí dohodě o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, uzavřené dne 13. 7. 2007 mezi [Anonymizováno] a žalobkyní, nahradil Obvodní soud pro [adresa] rozsudkem ze dne 15. 8. 2008, č. j. 32 C 79/2008-19, prohlášení vůle [Anonymizováno] soudním rozhodnutím, a to k uzavření dohody o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v žalovaném 1). Tento rozsudek nabyl právní moci dne 9. 10. 2008, žalovaný 1) se o něm dozvěděl 8. 2. 2010. Ze spisu Obvodního soudu pro [adresa] uvedené sp.zn. vyplývá, že uvedený jeho rozsudek tento soud usnesením ze dne 24. 9. 2012, č. j. 32 C 79/2008-32 v označení žalobkyně, a to pouze v jejím příjmení, opravil z „[Anonymizováno]“ na „[Anonymizováno]“. Poněvadž označení žalobkyně v uvedeném rozsudku obsahuje vedle jména, adresy, též rodné číslo žalobkyně, jež žalobkyni identifikuje jednoznačně, jde podle názoru odvolacího soudu u uvedené opravy rozsudku pouze o technickou opravu, která nemá vliv na právní moc tohoto rozsudku. Ostatně z vyjádření žalobkyně při jednání před odvolacím soudem vyplynulo, že její příjmení je uváděno i v živnostenském rejstříku různě, ač jde stále o jednu osobu.

28. Jestliže [Anonymizováno] smlouvou o převodu členských práv a povinností člena bytového družstva, uzavřenou dne 16. 10. 2009 mezi ní jako převodcem a žalovaným 2) jako nabyvatelem, převedla práva a povinnosti spojená se členstvím v bytovém družstvu, učinila tak předtím, než byl výše uvedený rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 15. 8. 2008, č. j. 32 C 79/2008-19, doručen žalovanému 1), v jehož přítomnosti byla uvedená smlouva ze dne 16. 10. 2009 podepsána, jak soud zjistila. Odvolací soud se ztotožnil s posouzením platnosti a účinnosti převodů členských práv a povinností, jak je v odůvodnění napadeného rozsudku zejména pod jeho body 24., 25., 26., 27. soud učinil. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud správně shledal neplatnost smlouvy o převodu členských práv a povinností člena bytového družstva, uzavřené dne 16. 10. 2009 mezi [Anonymizováno] jako převodcem a žalovaným 2) jako nabyvatelem pro rozpor s dobrými mravy dle § 3 odst. 1 obč.zák., jenž je třeba použít vzhledem k datu uzavření této smlouvy. [Anonymizováno] byla vázána svými předcházejícími jednáními, mj. smlouvou o uzavření budoucí dohody o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v žalovaném 1). Jestliže [Anonymizováno] při vědomé nedbalosti, že uzavřela takovou smlouvu, a že se žalobkyně domohla nahrazení projevu vůle [Anonymizováno] k uzavření dohody o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu výše citovaným pravomocným rozsudkem, a [Anonymizováno] se tím neřídila, nebyla oprávněna dále převádět členský podíl, a uzavřela dne 16. 10. 2009 smlouvu o převodu členských práv a povinností člena bytového družstva se žalovaným 2), je jednání [Anonymizováno] v rozporu s dobrými mravy. Dobrá víra žalovaného 2) není podstatná, podstatná je dobrá víra [Anonymizováno].

29. Co se týká námitky, že žalobkyně nesplnila tvrzené podmínky pro přijetí za člena žalovaného 1) podle stanov, uvádí odvolací soud, že se týkají originálního nabytí členství, což neplatí, stalo-li se tak, jako v posuzované věci, na základě výše citovaného pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 15. 8. 2008, č. j. 32 C 79/2008-19, v němž obsažená dohoda se stala právní mocí tohoto rozsudku závaznou mezi žalobkyní a [Anonymizováno].

30. K tvrzenému odstoupení [Anonymizováno] od smlouvy o uzavření budoucí dohody o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v žalovaném 1) ze dne 13. 7. 2007 a od dohody ze dne 15. 8. 2008, uvádí odvolací soud, že bylo-li důvodem odstoupení tvrzené porušení závazku žalobkyní, platí při určení běhu promlčecí doby § 393 odst. 1 obch.zák., tj. běží ode dne, kdy byla povinnost porušena. Vzhledem k běhu času je proto žalobkyní vznesená námitka promlčení práva odstoupit od smlouvy důvodná.

31. Z uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek potvrdil, včetně výroků o nákladech řízení. Odvolání žalobkyně proti výroku II. rozsudku, v němž má žalobkyně za to, že jí soud měl přiznat vedle již přiznaných odměn za 3 úkony právní služby ještě další odměny za 7 úkonů právní služby, dle vyčíslení nákladů řízení ze dne 26. 10. 2018, shledal odvolací soud nedůvodným. Odvolací soud, aniž posuzoval, zda jde u jednotlivých vyúčtovaných úkonů právní služby o úkony účelně vynaložené, účtovatelné atd., vyšel z toho, že u těchto úkonů jde o vyúčtované náklady ve vztahu k jiné samostatné věci, nejde o náklady vynaložené v posuzované věci. Co se týká písemného sdělení žalobkyně ze dne 7. 12. 2017, že je řízení ve věci vedené Obvodním soudem pro [adresa], sp.zn. 56 C 42/2015, přerušeno, nejde o podání ve věci samé, jde o neúčtovatelnou činnost advokáta.

32. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni, která měla úspěch ve věci samé, přiznal odvolací soud náhradu nákladů proti oběma žalovaným ve výši celkem 6 800 Kč. Náklady žalobkyně, potřebné k účelnému uplatňování a bránění práva, tvoří odměna za zastoupení advokátem podle § 7, § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT), za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalovaného 2/, účast na jednání před odvolacím soudem, 2x 3 100 Kč) a paušální náhrady nákladů podle § 13 AT ve výši 2x 300 Kč. Odvolací soud nepřiznal odměnu za písemnou výzvu k mimosoudnímu jednání a za e-maily s tím související, neboť nejde o účtovatelné úkony podle AT, odměnu za nedoložené jednání s protistranou a dále za vyúčtování nákladů odvolacího řízení, neboť nejde o úkon uvedený v § 11 AT. Platební místo odvolací soud stanovil podle § 149 odst. 1 o. s. ř.