o neplatnost rozhodnutí shromáždění účastníka, o návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatku a ustanovení zástupce, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 75 Cm 28/2018-122 ze dne 15. března 2022

Proti tomuto usnesení se včas odvolal navrhovatel (odvolatel) a domáhal se jeho změny a svého osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Napadené usnesení je podle jeho názoru nesprávné, neboť:

1. bylo vydáno asistentkou soudce vzdor § 7 a § 8 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících,

2. nákladová finanční náročnost pro uplatnění mimořádného opravného prostředku u Nejvyššího soudu je vícenásobně vyšší než jak je tomu u řádného postupu a uplatnění řádného opravného prostředku,

3. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 573/2016, nelze, analogicky aplikovat pro odůvodnění zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, když povinnost prokázat majetek odvolatel řádně splnil,

4. Pokud navrhovatel měl k 31. 1. 2022 zůstatek na bankovním účtu ve výši 12 263,43 Kč a s ohledem na to, že v uvedeném měsíci uhradil náklady řízení uložené mu k úhradě výše odkazovanými rozhodnutími, potom je nutno vzít v úvahu, že měsíčně hradí energie, vodné stočné a příspěvky do fondu oprav a provozní fond SVJ v úhrnu 6 417 Kč,

5. soud nevzal v úvahu jeho věk při jeho trvale nepříznivém zdravotním stavu odvolatele,

6. jediným nemovitým majetkem značné hodnoty, který vlastní, je pouze malý byt a z movitých věcí vlastní též starý osobní automobil,

7. nelze se pro financování poplatku zadlužit, když by to zbytečně a nesmyslně vedlo k dalšímu podstatnému navýšení nákladů,

8. Vlastnictví nemovitostí by nemělo být bez dalšího překážkou pro rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k následujícím zjištěním a k níže uvedeným závěrům.

Právním východiskem pro rozhodnutí v dané věci je § 138 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 9. 2011. Podle tohoto ustanovení může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

Podle názoru odvolacího soudu směřuje uvedené ustanovení § 138 o. s. ř., zpřísněné novelou č. 218/2011 Sb., jež nabyla účinnosti od 1. 9. 2011, k umožnění přístupu k soudu osobám (fyzickým nebo právnickým), jimž by jinak z důvodu neschopnosti zaplatit soudní poplatek byl odepřen přístup k soudu a tím i odepřena ochrana jejich práv.

I podle právního názoru odvolacího soudu je osvobození od soudních poplatků výjimečným opatřením, jež přichází úvahu až v případě, že osobní a majetkové poměry účastníka řízení mu znemožňují soudní poplatek uhradit a tím i domáhat se svého práva u soudu, přičemž soud I. stupně správně poukázal v tomto směru na přísnou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, zřejmou např. z usnesení ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 573/2016.

Odvolací soud vychází ze skutečnosti, že v předmětném řízení o určení neplatnosti rozhodnutí shromáždění vlastníků ze dne 8. 12. 2017 soudní poplatek činí v souladu s položkou 23 odst. 1 písm. d) 14 000 Kč.

Ve vztahu k poměrům navrhovatele odvolací soud vychází z údajů poskytnutých navrhovatelem a nikterak ve shodě se soudem I. stupně nezlehčuje jeho příjmovou situaci vyžadující pro potřeby uspokojení základních potřeb částku 6 417 Kč na stálé platby a dále náklady na stravu, ošacení a léky, přičemž navrhovatel pobírá důchod 15 070 Kč a má i každoroční příjem 7 000 Kč z nebytového prostoru.

Uvedené je zřejmé z Prohlášení, podle něhož je navrhovatel v domácnosti sám, na navrhovateli nejsou žádné osoby finančně závislé. Měsíčně pobírá starobní důchod ve výši 15 070 Kč a má roční příjem cca 7 000 Kč z nebytového prostoru. Po zaplacení nákladů předchozích řízení mu zůstávalo ke dni 31. 1. 2022 na účtu č. [Anonymizováno], vedeného [Anonymizováno]., 12 264,43 Kč. Navrhovatel vlastní automobil [Anonymizováno], SPZ [Anonymizováno], rok výroby 2004 a nemovitosti, a to bytovou jednotku č. [Anonymizováno] v bytovém domě na adrese [Adresa navrhovatele], v k. u. [Anonymizováno], zapsanou na [Anonymizováno] [Anonymizováno] s podílem na budově a pozemku v jím odhadované hodnotě 3,5 milionu Kč a dále pozemky na [Anonymizováno] parc. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], jejichž je ideálním spoluvlastníkem s podílem 1/4, v k. u. [Anonymizováno], zapsané na LV č. [Anonymizováno].

Před odvolacím soudem neobstála argumentace uvedená pod bodem 6, když veškeré skutečnosti uvedené navrhovatelem v jeho Prohlášení byly soudem vzaty v úvahu.

Již z uvedeného je zcela zřejmé, že navrhovatel není osobou nemajetnou, byť jeho výdaje na energie, vodné stočné a příspěvky do fondu oprav a do provozního fondu SVJ činní podle jeho Prohlášení částku 6 417 Kč. Ročně platí též daně z nemovitostí a nemá žádné půjčky a jiné závazky. O skutečnosti, že v možnostech navrhovatele je hradit závazky řádově dosahující částky 20 000 Kč, byť nepochybně při výrazné krátkodobé restrikci svých výdajů, svědčí to, jak uhradil náklady předchozích řízení. Z těchto důvodů před odvolacím soudem neobstála argumentace navrhovatele uvedená shora pod bodem 2., 3., 4., 5. a 8.

Přestože finanční poměry navrhovatele, jak tyto přiznal, jsou skromné a odpovídají příjmovým poměrům značné části osob v důchodovém věku, přesto ani odvolací soud, ze shora uvedených důvodů nesdílí právní názor odvolatele, že v jeho případě jsou splněna velmi přísná kritéria daná § 138 o. s. ř. pro možnost přiznání mu osvobození od soudních poplatků, když tato přísná kritéria na jeho straně nejsou splněna ani zčásti, přičemž soud I. stupně v napadeném rozhodnutí i v předchozí rozhodovací činnosti citlivě zvážil veškeré podstatné okolnosti na straně navrhovatele.

Proto odvolací soud napadené usnesení soudu I. stupně ve vztahu k výroku I. napadeného usnesení podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil. Stejně tak odvolací soud potvrdil i zamítavé rozhodnutí (výrok II.) soudu I. stupně ohledně návrhu na ustanovení zástupce podle § 30 odst. 1 o. s. ř., když úspěch takového návrhu je odvislý od kladného rozhodnutí ohledně splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků, jak tuto otázku rozhodování o návrhu na ustanovení zástupce podle § 30 odst. 1 o. s. ř. správně odůvodnil ve svém rozhodnutí soud I. stupně.

Před odvolacím soudem neobstála další argumentace uvedená pod bodem 2. a 7. shora, neboť podle právního názoru odvolacího soudu je v možnostech navrhovatele obstarat si finanční prostředky i bez nutnosti půjčovat si peníze na soudní poplatek a odvolací soud neshledává důvodu, aby odvolací soud zastavoval svůj movitý či nemovitý majetek.

Konečně před odvolacím soudem neobstála další argumentace uvedená pod bodem 1. uvedeným shora a poukazující na funkci soudní osoby rozhodující o návrhu na osvobození od soudních poplatků. Je tomu tak z následujícího důvodu.

Tím, že občanský soudní řád v jednotlivých ustanoveních stanoví, že určitý úkon nebo rozhodnutí soudu je oprávněn učinit předseda senátu nebo senát anebo samosoudce, není dotčeno, že kromě soudců (popř. přísedících při rozhodování ve věcech příslušejících senátu) se na úkonech a jiné činnosti soudů (včetně rozhodovací činnosti) podílejí vyšší soudní úředníci a asistenti soudců, jak je odůvodněno níže, již jsou za podmínek uvedených v zákoně č. 121/2008 Sb. a č. 6/2002 Sb. oprávněni určitý úkon učinit nebo vydat rozhodnutí namísto předsedy senátu (samosoudce).

Při řešení uvedené námitky odvolatele odvolací soud vychází ze skutečnosti, že usnesení, jímž se rozhoduje podle ustanovení § 138 o. s. ř. a podle § 30 odst. 1 o. s. ř. vydává podle zákona předseda senátu.

Dále odvolací soud vychází ze skutečnosti, že žádné z ustanovení § 11 písm. a) až n) zákona č. 121/2008 Sb. nevyjímá vydávání těchto usnesení z oprávnění vyššího soudního úředníka, jenž provádí v občanském soudním řízení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, veškeré úkony soudu I. stupně.

Podle právního názoru odvolacího soudu asistent soudce, který vykonává jednotlivé úkony soudního řízení z pověření soudce, stanoví-li tak zvláštní zákon nebo rozvrh práce, je - jak vyplývá z ustanovení § 36a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb. - oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky. Protože tento zvláštní právní předpis (zákon č. 121/2008 Sb.) umožňuje vyššímu soudnímu úředníkovi vydávat v řízení před soudem I. stupně usnesení podle ustanovení § 138 a § 30 odst. 1 o. s. ř., je oprávněn toto usnesení vydávat rovněž asistent soudce. Z těchto důvodů uvedená argumentace odvolatele neobstojí.

O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval a rozhodne o nich soud v rozhodnutí, jímž u něho řízení skončí.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.