o zaplacení částky 198 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2020 č. j. 77 Cm 21/2018-58,

1. Žalobou ze dne 22. února 2018 doručenou soudu prvního stupně dne 23. února 2018 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 198 000 Kč. Uvedla, že je jedinou dědičkou po [tituly před jménem] [jméno FO], který byl členem žalovaného s právem nájmu družstevního bytu č. 23 nacházejícím se v 5. nadzemním podlaží v domě č. p. [adresa]. Členství v účastníkovi právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo na základě dohody o podmínkách vzniku členství v družstvu s právem nájmu družstevního bytu uzavřené 13. ledna 2014 mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a žalovaným družstvem. Právní předchůdce žalobkyně nabyl tedy v souladu s uvedenou dohodou stejný členský podíl jako mají ostatní členové v družstvu a již na tomto podkladě má žalobkyně právo na zaplacení žalované částky. Na členské schůzi družstva dne 23. 2. 2016 bylo rozhodnuto o prodeji členských podílů spojených s nájmem bytu s tím, že bylo odhlasováno, že „částka z prodeje se rozúčtuje mezi členy, kteří se na pořízení bytu podíleli“. Jednalo se o byt č. 4 (p. [jméno FO] - další členský vklad vztahující se k nájmu tohoto bytu ve výši 2 503 000 Kč) a byt č. 2 (paní [jméno FO] - další členský vklad vztahující se k nájmu tohoto bytu ve výši ve výši 2 049 050 Kč), celkem šlo tedy o částku 4 552 050 Kč. Na dotaz, proč mu nebyl vyplacen podíl z prodeje bytu č. 23, mu tehdejší předsedkyně družstva odpověděla emailem, že „Každopádně ohledně rozdělení peněz za prodej vašeho bytu nejste zahrnut právě z toho důvodu, že právě vy jste ten, který si byt koupil. Při jeho prodeji jste formálně nebyl členem a není logické vyplatit podíl kupujícímu. Avšak družstvo bude prodávat další dva nájemní byty, kde již nárok mít budete.“ Poté, co otec žalovaného zemřel, vyplatil žalovaný žalované částky ve výši 198 000 Kč ostatním 22 členům družstva, ovšem nikoli na účet žalobkyně nebo jejího právního předchůdce. Žalovaný odmítl plnit i přes druhou výzvu právního zástupce.

2. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně rozsudkem ze dne 6. října 2020 č. j. 77 Cm 21/2018 - 58 rozhodl tak, že „Žaloba o zaplacení částky 198 000 Kč s přísl. se zamítá.“ (výrok I.), „Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 45 108,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.“(výrok II.).

3. V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud“) uvedl, že dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Dne 13. ledna 2014 byla mezi žalovaným a [tituly před jménem] [jméno FO], uzavřena smlouva, kterou byly mezi nimi ujednány podmínky, za kterých [tituly před jménem] [jméno FO] vznikne členství v žalovaném s právem nájmu bytu č. 23 v domě č. p. 1285 … (dohoda o podmínkách vzniku členství v družstvu s právem nájmu k družstevnímu bytu ze 13. ledna 2014). Konkrétně bylo mezi nimi ujednáno, že žalovaný přijme [tituly před jménem] [jméno FO] za člena, s jehož členským podílem bude spojeno právo nájmu k výše uvedenému bytu, a uzavře s ním nájemní smlouvu k tomuto bytu (čl. II. odst. 1 a 2 této dohody), a že [tituly před jménem] [jméno FO] zaplatí žalovanému částku 1.140.000 Kč, čímž bude splněna vkladová povinnost [tituly před jménem] [jméno FO] (čl. II odst. 5 a 7 této dohody). Dne 16. ledna 2014 přijal žalovaný [tituly před jménem] [jméno FO] za svého člena s právem nájmu výše uvedeného bytu. Smlouvou z 8. února 2017 pak bylo mezi žalovaným a [tituly před jménem] [jméno FO] dohodnuto, že žalovaný převede, mimo jiné, výše uvedený byt, do vlastnictví [tituly před jménem] [jméno FO], a to bezúplatně (smlouva o převodu vlastnictví bytové jednotky z 8. února 2017). Dne 23. února 2016 se konalo zasedání členské schůze žalované, na kterém bylo členskou schůzí, mimo jiné, rozhodnuto, že byty žalovaného, k nimž nemá žádný člen žalovaného právo nájmu, budou prodány třetím osobám a že výtěžek z prodeje bude rozúčtován mezi členy, kteří se podíleli na pořízení bytu (zápis ze zasedání členské schůze žalovaného konaného 23. února 2016). Tuto skutečnost tvrdí a dokládá žalobkyně zápisem ze zasedání členské schůze žalovaného konaného 23. 2. 2016 a screenem této stránky zápisu členské schůze z obrazovky počítače k datu 26. 7. 2017. Soudu však byl ze strany žalovaného rovněž doložen zápis ze stejné členské schůze, kde je však uvedeno, že „….byty budou prodány třetím osobám a že výtěžek z prodeje bude rozúčtován mezi zakládající členy, kteří se podíleli na pořízení bytu“. [tituly před jménem] [jméno FO] přípisem z 21. 6. 2017 žádal žalovaného o vyplacení podílu z prodeje bytů. Dále dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně je jedinou dědičkou po svém otci, [jméno FO], narozeném 14. listopadu 1944 a zemřelém 12. září 2017 (potvrzení Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 32 D 1063/2017-208 z 8. listopadu 2017). Z rozhodnutí však neplyne, že jako dědička po [tituly před jménem] [jméno FO], nabyla i členský podíl vážící se k bytu uvedenému v předchozí části tohoto usnesení (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 32 D 1063/2017-202 z 8. listopadu 2017).

4. Po citaci § 1479, věta první o.z., § 1670 a 1789 o.z. soud dále uvedl, že dům s pozemkem odprodávala Městská část Praha 7 a že v domě byly tzv. volné byty, u několika bytů nikomu nesvědčilo právo nájmu. Mezi členy družstva bylo proto dohodnuto, že za tyto byty zaplatí členové družstva (zakládající členové družstva), aby vůbec mohlo dojít k privatizaci domu. Tito členové družstva potom spláceli hypotéku formou měsíčních splátek. Otec žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] se v lednu 2014 stal členem družstva a od žalovaného koupil členský podíl s právem nájmu k bytu č. 23 … za cenu 1 140 000 Kč (dohoda o podmínkách vzniku členství v družstvu s právem nájmu k družstevnímu bytu ze dne 13. 1. 2014). Po jeho smrti se jedinou dědičkou stala dcera [tituly před jménem] [jméno FO] - žalobkyně (rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 32 D 1063/2017). Jde o nástupnictví do všech práv a závazků zůstavitele (s výjimkami uvedenými v § 1475 odst. 2 o.z. a v některých zákonech, které upravují přechod některých práv zůstavitele v případě jeho smrti jinak - viz např. § 737 odst. 2 z. o. k.), které musí být především v řízení o pozůstalosti řádně vyšetřeny a poté potvrzeny soudním komisařem v dědickém rozhodnutí. Z ust. § 1670 o.z. jasně vyplývá, že dědictví dědici nabývají až na základě potvrzení soudem s účinky ke smrti zůstavitele. Ačkoliv soud žalobkyni vyzval k prokázání, že se stala dědicem i členského podílu v žalovaném, tedy nechť doloží dědické rozhodnutí, jehož předmětem bude i členský podíl, žalobkyně takové rozhodnutí soudu nedoložila. Absence takového dokladu má za následek, že žalobkyně neprokázala, že by zdědila i členský podíl. Pro projednávanou věc to znamená, že se dosud nestala členem žalovaného a nemá aktivní legitimaci k podání žaloby s tím tento důvod je důvodem pro zamítnutí žaloby.

5. Nadto soud prvního stupně pro případ existence právního názoru uvedl, že pokud je zde jediná dědička, která zdědí veškerý majetek po zůstavitelovi, automaticky zdědí i členský podíl v družstvu, i když o něm nebylo v dědickém řízení rozhodováno, následující. Žalobkyně dovozuje svoje právo na vyplacení částky jednak z toho, že se stala univerzální dědičkou po zemřelém otci a jednak z rozhodnutí členské schůze z 23. 2. 2016. Soud vzal za prokázané, že na zasedání členské schůze bylo skutečně přijato usnesení, kterým bylo schváleno rozdělení částky z prodeje předmětných bytů mezi členy, kteří se na pořízení těchto bytů podíleli. Současně však bylo zjištěno, že žalobkyně není členem té skupiny členů, která se na pořízení těchto bytů podílela, a to proto, že na ni nebyly rozúčtovávány splátky pořizovací ceny těchto bytů. Podle § 1789 o.z. sice platí, že dlužník je povinen splnit svůj dluh věřiteli, avšak jak bylo v řízení zjištěno, žalovaný žalobkyni ničeho nedluží a žalobkyně není v postavení věřitele. V případě, že by k zamítnutí žaloby nedošlo z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně, soud by žalobu zamítl z tohoto důvodu. Žalobkyně poukázala na dva různé texty přijatého usnesení členské schůze žalovaného z 23. 2. 2016, ze kterých soud vycházel, kdy v jednom zápise (podle žalobkyně správném zápise) je uvedeno, „prodej-částka z prodeje se rozúčtuje mezi členy, kteří se na pořízení bytu podíleli“ a v druhém (podle žalobkyně upraveném zápise) je uvedeno, že „prodej-částka z prodeje se rozúčtuje mezi zakládající členy, kteří se na pořízení bytu podíleli“. Samozřejmě by nemělo docházet k tomu, že vedle sebe existují dva zápisy z téže schůze s ne úplně totožným textem. V tomto případě však nebylo třeba provádět dokazování ohledně správnosti zápisu přijatého usnesení, neboť význam textu je stejný - v obou případech se jedná o skupinu členů družstva, kteří financovali volné byty, uzavřel soud prvního stupně.

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. V odvolání vznesla tyto stěžejní odvolací námitky:

1) Nesprávný je závěr soudu prvního stupně o tom, že k tomu, aby se stala žalobkyně právní nástupkyní svého zemřelého otce v případě dědění „členského podílu“ v žalovaném, je zapotřebí dědického rozhodnutí, jehož předmětem bude výslovně i „členský podíl“ s tím, že absence takového dokladu má za následek, že žalobkyně neprokázala, že by zdědila i „členský podíl“ a tedy že se dosud nestala členem žalovaného, z čehož nesprávně dovodil, že žalobkyni proto schází aktivní legitimace k podání žaloby. Potažmo není myslitelný závěr, že žalobkyně zdědila vše, kromě „členského podílu“ v žalovaném (§ 1475 o.z.).

2) Sám žalovaný potvrdil, že zůstavitel měl k datu úmrtí „členský podíl“ v žalovaném. Na žalobkyni jako jedinou dědičku přešel bez dalšího i „členský podíl“ zůstavitele v žalovaném, a to již okamžikem jeho úmrtí, což plyne z přeloženého potvrzení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 11. 2017, č. j. 32 D 1063/2017-208. Skutečnost, že tento „členský podíl“ není výslovně zmíněn v usnesení o dědictví, není v tomto směru relevantní. Tato situace navíc vznikla pouze v důsledku nečinnosti žalovaného a jeho nespoluprací s pověřenou notářkou.

3) Členská schůze rozhodla o tom, že výtěžek z prodeje rozdělí mezi členy, kteří se na pořízení bytů podíleli, a žádná jiná podmínka nebyla dána. Právní předchůdce žalobkyně byl výslovně ujištěn o tom, že on nárok na výplatu částky z prodeje daných bytů mít bude, proto také nijak nebrojil proti danému rozhodnutí členské schůze, protože byl ujištěn, že je vlastně v jeho zájmu.

4) Pokud jde o podmínku podílení se na pořízení bytů, není rozhodné, jakým způsobem se na pořízení bytů ten který člen podílel (z rozhodnutí členské schůze to ani neplyne, bylo-i by vůlí členské schůze toto nějak rozlišovat, zcela jistě by se to projevilo v textaci přijatého rozhodnutí).

5) Z hlediska práva na výplatu žalované částky nemůže být rozhodné, zda se nějaký člen družstva podílel na pořízení předmětných bytů splácením měsíčních splátek nebo jednorázovou úhradou dalšího členského vkladu popř. tím, že si jím splněnou vkladovou povinnost rozdělili dřívější členové družstva jako kompenzaci jimi uhrazených splátek.

6) Skutečnost, že se právní předchůdce žalobkyně podílel na pořízení domu a pozemků plyne i z textace uzavřené smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky ze dne 8. 2. 2017.

7) Soud prvního stupně se nevypořádal s faktem manipulace žalovaného s textem předmětného rozhodnutí, resp. pouze uvedl, že význam textu považuje za stejný, což evidentně není.

8) V bytovém družstvu platí zásada, že všichni členové si mají být rovni, a proto nelze některé členy (kteří bezezbytku splnili i další vkladovou povinnost) považovat za členy družstva jakési druhé kategorie.

7. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud odvoláním napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

8. K odvolání se vyjádřil též žalovaný, který s odkazem na komentářovou literaturu vztahující se k § 1670 o.z. akcentoval, že k nabytí dědictví zůstavitelovým dědicem nedochází jen na základě smrti zůstavitele; právní úprava vychází z principu úřední ingerence státu, dědictví tak nabývá jen ten, o němž to stanoví pravomocné rozhodnutí soudu. Vzhledem k tomu, že v dědickém řízení nebyl projednán majetek - družstevní podíl - nenabyla žalobkyně tento podíl. Dále zdůraznil, že bytové družstvo zpeněžilo byt, k němuž původně neexistovalo nájemní právo člena družstva a peníze rozdělilo mezi družstevníky, kteří v minulosti zaplatili kupní cenu za dům při prodeji domu družstvu od městské části (tzv. privatizaci). Otec žalobkyně takovým členem nebyl, naopak to byl člen, který si byt původně „bez členského podílu“ koupil, resp. se za úplatu stal členem družstva. Žalovaný navrhl potvrdit rozsudek jako věcně správný.

9. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném, potřebném rozsahu, z provedených důkazů zjistil správně relevantní skutkový stav, a věc správně posoudil i po stránce právní. Ohledně první námitky odvolatelky se odvolací soud plně ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně a dalšího účastníka. Je nutné lišit samotné dědické právo, jež zřejmě žalobkyni v daném případě náleží (z titulu dědičky po jejím otci) a nabytí dědictví (konkrétního), k němuž dochází ve smyslu § 1670 potvrzením tohoto nabytí soudem osobě, jejíž dědické právo bylo prokázáno. Z hlediska předmětného soudního řízení a potažmo i předmětného bytového družstva je na žalobkyni, aby příslušným soudním rozhodnutím prokázala, že nabyla družstevní podíl po svém zemřelém otci [tituly před jménem] [jméno FO], bývalém členovi předmětného družstva. Toto neučinila ani vůči družstvu, ani v rámci soudního řízení. Neprokázala tak, že nabyla předmětný družstevní podíl.

11. Odvolatelka poukázala na absenci nutnosti „doprojednání“ dědictví družstevního podílu dle § 193 z.ř.s. Přitom však podstatou a účelem ust. § 193 z.s.ř. je, aby v případě majetku zůstavitele dodatečně objeveného (po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti) nemuseli dědicové nutně navrhnout dodatečné projednání dědictví a soud jim je mohl „jen“ potvrdit; právě proto je-li to potřebné, soud o tom vydá usnesení (§ 193 odst. 2 poslední věta z.ř.s.). Tato potřeba je dána v případech, kdy je nutné ve smyslu právního předpisu třetím osobám doložit nabytí určitého kvalifikovaného předmětu dědictví například cenných papírů resp. akcií vůči CDCP či nemovitosti vůči katastru nemovití, rovněž tak i družstevního podílu vůči družstvu. Ust. § 193 z.ř.s hovoří o aktivech dědictví, která se objevila až po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti, přitom ovšem předmětný družstevní podíl tuto premisu nesplňuje, když není pochyb o tom, že otec žalobkyně byl až do své smrti členem družstva a náležel mu tak příslušný družstevní podíl, nebyl tak objeven. Nicméně, i kdyby ji splňoval, jednalo by se s ohledem na shora uvedenou nutnost doložit minimálně družstvu nabytí družstevního podílu o situaci, kdy by soud vydal o nabytí družstevního podílu rozhodnutí dle § 193 odst. 2 poslední věta z.ř.s. Toto vydáno resp. doloženo nebylo. Je nutné vidět paralelu v ust. § 601 odst. 2, kdy právní účinky převodu vůči družstvu nastávají doručením smlouvy o převodu, případně prohlášení jejích stran, družstvu. Při přechodu v důsledku smrti člena družstva nastávají účinky přechodu družstevního podílu vůči družstvu doručením příslušného rozhodnutí příslušného dědického soudu resp. soudního komisaře.

12. Také o dalších odvolacích námitkách platí, že nejsou důvodné. Jak uvedl i soud prvního stupně, prokázala-li by žalobkyně (což neučinila), že nabyla předmětný družstevní podíl po zemřelém členovi družstva - jejím otci, ani tehdy by neměla nárok na zaplacení jí požadované částky coby podílu na „kupní ceně“ družstvem prodaného družstevního podílu. Její otec nebyl zakládajícím členem družstva, tedy členem, jenž by se podílel na tzv. privatizaci domu předmětným družstvem - žalovaným a na jeho zaplacení formou splacení členských vkladů (dalších členských vkladů). Nepodílel se tak ani na pořízení resp. vzniku družstevního podílu, jenž byl následně družstvem zpeněžen třetí osobě a podíl na kterémžto zpeněžení nyní žalobkyně nárokuje. I jen z tohoto shrnutí je zřejmé, že žalovaná částka žalobkyni nenáleží minimálně v souladu s dobrými mravy. Nicméně nenáleží jí ani na základě rozhodnutí členské schůze ze dne 23. 2. 2016, které ať v tom či onom znění znamená jediné, a to že si částku utrženou za prodaný družstevní podíl mají rozdělit členové družstva, kteří se podíleli na vzniku družstva a potažmo tak na pořízení domu a potažmo tak na pořízení bytů v něm se nacházejících. Dům byl následně rozdělen na bytové jednotky a ty převáděny jednotlivým členům družstva s příslušným právem nájmu. Otec žalobkyně nebyl členem družstva, jenž by se na pořízení domu a potažmo tak i bytů v něm se nacházejících podílel, stal se členem družstva až dodatečně dne 13. ledna 2014 tím, že od družstva koupil družstevní podíl s právem nájmu bytu č. 23 v domě č.p. 1285, v k.ú. [adresa] v obci [adresa]. Ani z rozhodnutí členské schůze tak právnímu předchůdci žalobkyně, tím spíše pak žalobkyni prokázala-li by, že je ohledně předmětného družstevního podílu dědičkou resp. že jej v rámci dědictví nabyla, nevzniklo právo na vyplacení žalované částky družstvem.

13. Ani námitka odvolatelky o rovnosti členů družstva není důvodná v tom, že by otec žalobkyně či snad ona, ovšem byla-li by členskou družstva, což se neprokázalo, byl druhořadým členem družstva. V daném případě bylo družstvo tzv. privatizačním družstvem, tedy právnickou osobou ve formě družstva, jež od obce (městské části v Praze) zakoupila celý dům, v němž se nacházely byty členů družstva, k nimž tito členové měli právo nájmu. Tito zakládající členové byli těmi, kdo se museli svým členskými vklady (dalšími) podílet na kupní ceně domu, jinak řečeno byli těmi, kdo se museli složit na to, aby dům mohlo družstvo zakoupit. Stal-li se někdo další, v době, kdy již družstvo vlastnilo dům s příslušnými družstevními byty, členem družstva originárně - přijetím družstvem za člena družstva, pak je logické a přirozené, jakož i v souladu se zákonem, že jeho členský podíl resp. družstevní podíl byl resp. je v souladu se stanovami kvantitativně či kvalitativně odlišný od družstevních podílů členů družstva, kteří družstvo založili a na koupi domu s družstevními byty se svými vklady přímo podíleli. Takováto deferenciace družstevních podílů co do jejich obsahu není ani nespravedlivá, ani v rozporu se zákonem (viz. § 212 odst. 1 o.z.). Podle § 212 odst. 1 o.z. korporace (družstvo je přitom ve smyslu § 1 odst. 1 z.o.k. obchodní korporací) nesmí svého člena bezdůvodně zvýhodňovat ani znevýhodňovat a musí šetřit jeho členská práva i oprávněné zájmy. Zvýhodnění či znevýhodnění členů družstva nesmí být bezdůvodné, v daném případě rozdílný obsah družstevního podílu a potažmo tak obsahu členství bezdůvodný není, protože někteří členové se na kupní ceně domu (s následně vzniknuvšími družstevními byty) podíleli, zatímco jiní nikoli a až po letech zakoupili „jen“ samotný družstevní podíl. Tento družstevní podíl takovíto „následní“ členové družstva ovšem nevytvořili.

14. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný, včetně akcesorického nákladového výroku.

15. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z.ř.s.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšnému žalovanému. Žalobkyně je tudíž povinna nahradit náklady odvolacího řízení žalobci. Ty sestávají z odměny advokáta za 2 úkony právní služby v celkové výši 18 040 Kč (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne 11. ledna 2022, přičemž za jeden úkon právní služby dle § 7 ve spojení s § 8 odst.1 vyhl.č. 177/1996 Sb. /dále jen „vyhláška“/ náleží odměna 9 020 Kč) a náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč (přičemž náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč). K tomu je třeba přičíst náhradu za daň z přidané hodnoty 21% ve výši 3 914,40 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem se jedná o částku ve výši 22 554,40 Kč, jež je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokáta coby zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).