o návrhu na určení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek, o odvolání navrhovatelů proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 68 Cm 37/2018-139 ze dne 12. září 2019

1. Shora uvedeným rozhodnutím ve věci samé Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud I. stupně zamítl ve výroku I. návrh na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění [právnická osoba] (dále též zkráceně SVJ) ze dne 26. 4. 2018 v části, v níž (jinými slovy) došlo ke schválení udělení souhlasu shromážděním účastníka k uzavření smlouvy o úvěru, zahrnující výši úvěru a podmínky úvěru poskytnutého [právnická osoba]. a ve výroku II. zamítl též návrh na vyslovení neplatnosti usnesení přijatého následujícím shromážděním účastníka dne 3. 12. 2018 v bodu 10) o tom, že vlastníci vrátí (budou refundovat) SVJ prostředky vynaložené SVJ na jejich jednotky a zamítl též i návrh, jímž se navrhovatelé domáhali, aby soud sám rozhodl tak, že se neschvaluje financování revitalizace částí domu (okna, lodžie) ve vlastnictví vlastníků dle schválené celkové revitalizace domu a neschvaluje se ani úhrada těchto nákladů z úvěru SVJ a následné zpětné hrazení prostředků vynaložených SVJ jednotlivými vlastníky prostřednictvím splátek splácených na účet SVJ měsíčními příspěvky, příp. přímou platbou podle individuálních dohod uzavřených mezi SVJ a těmito vlastníky. Současně soud I. stupně ve výrocích III. a IV. rozhodl o nákladech řízení tak, že navrhovatelům uložil zaplatit účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku 21 498 Kč a zaplatit na náhradě nákladů řízení státu částku 2 000 Kč.

2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že podle návrhu na zahájení řízení se navrhovatelé domáhali, především z důvodu, že bylo hlasováno o úvěrové smlouvě, již neměli vlastníci k dispozici a z důvodu rozporu se zákonem v části rozhodování SVJ o majetku ve vlastnictví jednotlivých vlastníků, vyslovení neplatnosti shora uvedených usnesení účastníka přijatých shromážděním účastníka dne 26. 4. 2018, jakož i dne 3. 12. 2018 s tím, aby soud vyslovil neplatnost části uvedených usnesení SVJ a dále, aby sám rozhodl o nechválení financování revitalizace částí domu ve vlastnictví vlastníků (část jednotek - okna, lodžie) úhradou těchto nákladů z úvěru SVJ a následné hrazení jednotlivými vlastníky toho, co SVJ vynaložilo na jejich majetek, a to formou splátek splácených na účet SVJ měsíčně, případně přímou platbou podle individuálních dohod uzavřených mezi SVJ a těmito vlastníky.

3. Navrhovatelé měli především poukazovat na skutečnost, že nebyli seznámeni s podmínkami úvěru na revitalizaci domu ve výši 18 500 000 Kč, což má činit vysokou částku, průměrně 349 000 Kč na jednotku. Dále měli poukazovat na skutečnost, že od roku 2006 mají být součástí bytových jednotek balkony, okna a balkonové dveře a revitalizace má počítat s neoprávněnými zásahy do tohoto majetku vlastníků a s jejich výměnami, přičemž náklady na tyto práce nelze dle navrhovatelů hradit ze společných peněz SVJ.

4. Soud I. stupně rovněž posuzoval argumentaci účastníka, jenž poukazoval na zápis z předchozího shromáždění SVJ konaného dne 30. 11. 2017, kde měli být vlastníci jednotek seznámeni přímo bankéřkou [právnická osoba]. s nabídkou úvěru na rekonstrukci domu, výší úvěru, dobou splatnosti úvěru, dobou fixace úrokové sazby a dále i výší měsíční splátky v závislosti na délce fixace úrokové sazby a výši úrokové sazby. Současně měl poukázat na zápis z uvedeného shromáždění SVJ konaného dne 30. 11. 2017 v té části, kde je zaznamenáno informování předsedou výboru SVJ o nepříznivém technickém stavu domu, o postupu přípravy revitalizace domu a o tom, že SVJ nemá finanční prostředky na revitalizaci domu a z toho důvodu musí být revitalizace financována z úvěru. Po zodpovězení dotazů týkajících se revitalizace domu a jejího financování úvěrem potom podle účastníka hlasovalo shromáždění SVJ 100% přítomných vlastníků pro revitalizaci předmětného bytového domu ve správě SVJ a současně mělo schválit i její financování. Hlasování mělo být jednoznačné, kdy měli hlasovat pro přijetí uvedeného usnesení rovněž přítomní oba navrhovatele. Účastník měl dále poukázat na skutečnost, že následující shromáždění SVJ konané dne 26. 4. 2018, přezkoumávané nyní soudem, již uvedenou skutečnost mělo pouze potvrdit udělením souhlasu s uzavřením úvěrové smlouvy a z toho důvodu podle účastníka nelze platně napadat rozhodnutí SVJ ze dne 30. 11. 2017 o revitalizaci a jejím financování úvěrem. Stejně tak podle účastníka nelze rozhodovat o revitalizaci zahrnující rekonstrukci střechy, celkové zateplení domu i výměnu oken a opravu lodžií, když uvedené mělo být rozhodnuto na uvedeném předchozím shromáždění SVJ dne 30. 11. 2017 a rovněž v této otázce měli navrhovatelé souhlasit se stavebním zásahem do své jednotky.

5. Před soudem I. stupně měl účastník zastávat názor, že celková revitalizace a její financování souvisí se správou domu a SVJ bylo oprávněno o této záležitosti rozhodovat, přičemž podle účastníka z úvěru převzatého SVJ nebudou financovány věci jako vnitřní vybavení bytových jednotek, ale jen oprava střechy a vnějšího pláště budovy, jehož technickou součástí jsou i okna a lodžie. Účastník měl dále vyjadřovat názor, podle něhož není myslitelné, aby pro nesouhlas jednoho vlastníka jednotky nebylo možno přistoupit k potřebné celkové rekonstrukci vnějšího pláště domu, byť zahrnujícího jak části společné, tak i části ve vlastnictví jednotlivých vlastníků. Měl zdůrazňovat, že pokud by si každý vlastník prováděl v budoucnu zateplení lodžií, výměnu skladby podlah lodžie a výměnu oken samostatně s odlišným způsobem technického provedení oken, zateplení, skladby podlah a navázání detailů přechodu na zateplení fasády vedle lodžií a oken, neplnily by provedené izolace a zateplení svou funkci a nebyl by zajištěn jednotný vzhled domu a pokračovala by destrukce lodžií i dalších stavebních konstrukcí budovy s možnými osobními následky pro odpovědné členy orgánů SVJ. Účastník měl dále doplnit, že aby nedošlo investicemi z úvěru SVJ do vlastnictví jednotlivých vlastníků k případnému bezdůvodnému obohacení na straně jednotlivých vlastníků, navazující shromáždění SVJ mělo dne 3. 12. 2018 rozhodnout o schválení postupu při vrácení takto vynaložených prostředků jednotlivými vlastníky na účet SVJ, a to prostřednictvím v budoucnu uzavíraných individuálních smluv o půjčkách k úhradě takto vzniklých závazků s každým z jednotlivých vlastníků s tím, že vlastníci jednotek budou mít možnost svůj dluh společenství uhradit jednorázově či prostřednictvím splátek, s čímž měla vyslovit souhlas většina vlastníků jednotek.

6. Soud I. stupně z hlediska právního vycházel především z § 1209 a násl. nového občanského zákoníku (NOZ), jakož i z § 258 NOZ a návrh neshledal důvodným, byť podle jeho názoru společný návrh byl podán v zákonné lhůtě přehlasovanými vlastníky pro tvrzený důležitý důvod.

7. Své závěry o skutkovém stavu věci soud I. stupně ustálil tak, že na navrhovatele - členovy účastníka, měla být jako na spoluvlastníky smluvně převedena v roce 2006 bytová jednotka č. [Anonymizováno] v domě spravovaném účastníkem s tím, že součástí bytové jednotky mají být vstupní dveře, vnitřní dveře a okna příslušející k bytové jednotce. Soud I. stupně ve svých závěrech o skutkovém stavu věci zjistil, že podle článku XIV stanov rozhoduje-li shromáždění o opravě nebo stavební úpravě společných částí nemovité věci a převyšují-li náklady částku 50 000 Kč nebo o financování takové opravy či úpravy, k přijetí rozhodnutí se vyžaduje souhlas tříčtvrtinové většiny hlasů přítomných vlastníků jednotek. Zjistil i to, že na předchozím shromáždění účastníka konaném dne 23. 11. 2016 měli být členové SVJ, včetně přítomných navrhovatelů seznámeni s vypracovanou projektovou dokumentací na revitalizaci domu, jež se měla týkat střechy, zateplení domu, výměny oken a opravy balkonů a předseda SVJ měl členy informovat o nabídkách finančních ústavů ohledně možnosti financování revitalizace domu.

8. Na uvedeném shromáždění účastníka měla pracovnice banky Němcová seznámit přítomné členy SVJ s nabídkou úvěru na rekonstrukci domu, výší úvěru, dobou splatnosti úvěru, zárukami, dobou fixace úrokové sazby a s tím související úrokovou sazbou a dále s výší měsíční splátky v závislosti na délce fixace úrokové sazby a výší úrokové sazby. Členové SVJ dále na této schůzi měli být podle soudu I. stupně seznámeni s nepříznivým technickým stavem domu, s přípravou na revitalizaci domu, s projektovou dokumentací, s energetickým auditem a s integrovaným regionálním operačním programem, jakož i s tím, že SVJ nemá finanční prostředky na revitalizaci domu a musí být přijat úvěru. Revitalizace domu měla být schválena 100% hlasy přítomných vlastníků.

9. Podle soudu I. stupně shromáždění účastníka konaného dne 26. 4. 2018 se účastnili navrhovatelé, již hlasovali proti přijetí usnesení o udělení souhlasu k uzavření smlouvy o úvěru, byť výše úvěru a podmínky úvěru u [právnická osoba]. byly již na předchozím shromáždění účastníka schváleny, přičemž pro usnesení hlasovalo 90,73% hlasů přítomných, proti 2 vlastníci s podílem 9,27% hlasů přítomných.

10. Podle závěrů soudu I. stupně o skutkovém stavu věci následující shromáždění účastníka konané dne 3. 12. 2018 mělo pod bodem 10 přijmout usnesení v tom smyslu, že rovněž revitalizace části domu, jež je ve vlastnictví vlastníků (okna, lodžie) proběhne dle schválené celkové revitalizace domu a použije se na její financování také předmětný úvěr, přičemž vrácení nákladů použitých z úvěru SVJ též na okna a lodžie, jež jsou součástí jednotek, proběhne formou následného vrácení těchto prostředků SVJ jednotlivými vlastníky prostřednictvím splátek splácených na účet SVJ měsíčními příspěvky, příp. jednorázovou přímou platbou podle individuálních dohod uzavřených mezi SVJ a těmito vlastníky, což mělo být odsouhlaseno 99,272% přítomných vlastníků, proti 0,728%, když proti měli hlasovat i navrhovatelé.

11. V rámci posouzení věci soud I. stupně konstatoval, že za dané situace nelze řešit otázku potřeby či rozsahu revitalizace konkrétního domu, ale pouze to, zda účastník na předmětném konkrétním shromáždění rozhodl v souladu se stanovami a zákonem a zda případné porušení právních předpisů a stanov při přijetí napadeného usnesení mělo za následek závažný zásah do práv navrhovatelů, coby vlastníků bytové jednotky. Následně učinil dílčí závěr, podle něhož na daném shromáždění SVJ dne 26. 4. 2018 byl odhlasován souhlas s uzavřením smlouvy o úvěru, a to již bez konkrétních náležitostí schvalované úvěrové smlouvy, přičemž podle soudu I. stupně navrhovatelé měli konkrétní povědomost o parametrech úvěrové smlouvy, jež byly sděleny a projednávány na jednání shromáždění dne 30. 11. 2017, kde navrhovatelé nevyužili možnost vznášet případné dotazy na pracovnici banky ohledně dalších informací o úvěru. Obdobně podle soudu I. stupně ani na přezkoumávaném shromáždění konaném dne 26. 4. 2018 navrhovatelé nepožadovali po předsedovi schůze specifikaci konkrétních náležitostí úvěrové smlouvy, nevznášeli návrhy a neuplatňovali požadavky, přičemž výrazná většina členů SVJ podle soudu I. stupně udělila SVJ souhlas s uzavřením smlouvy o úvěru.

12. Proto podle soudu I. stupně není důvod proto zjevnou nedokonalost zápisu z napadeného shromáždění, v podobě absence konkrétních náležitostí smlouvy o úvěru, prohlašovat usnesení shromáždění účastníka za neplatné, když shora uvedená napadená rozhodnutí obsažená v přezkoumávaných usneseních SVJ nevedla k zásahu do práv členů společenství.

13. Soud I. stupně se dál nezabýval návrhem, aby sám rozhodl o tom, že se neschvaluje financování revitalizace částí domu ve vlastnictví vlastníků (část jednotek - okna, lodžie) dle schválené celkové revitalizace domu - úhrada těchto nákladů z úvěru SVJ a následné hrazení jednotlivými vlastníky prostřednictvím splátek splácených na účet SVJ měsíčními příspěvky, příp. přímou platbou podle individuálních dohod uzavřených mezi SVJ a těmito vlastníky, neboť podle § 1209 odst. 1 NOZ neshledal důležitý důvod pro takové rozhodnutí právě s ohledem na závěry o nedůvodnosti uplatněných návrhů.

14. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle § 1 odst. 2 a § 23 zák.č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (z. ř. s.) a podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

15. Proti tomuto usnesení se včas odvolali společným odvoláním oba navrhovatelé (odvolatelé) a navrhli jeho změnu a vyhovění návrhu, případně zrušení věci, když podle jejich názoru rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném skutkovém zjištění věci a spočívá i na nesprávném zhodnocení provedených důkazů a také na nesprávném právním posouzení věci.

16. Podle odvolatelů v minulosti došlo ke zrušení stavebního povolení a není možné z úvěru SVJ hradit opravy soukromého majetku, přičemž lze postupovat výlučně v souladu s nařízením vlády č. 366/2013. Dále odvolatelé poukázali na skutečnost, že by neměli být povinni ručit za úvěr svým majetkem, když jde o úvěr sjednaný na opravy soukromého majetku. Poukázali rovněž na to, že o všech výborem plánovaných opravách soukromého majetku se dozvěděli až při nahlížení do projektové dokumentace na stavebním úřadě, když jim výbor odmítal dokumentaci předložit. Poukázali na skutečnost, že pouze [adresa], jako jeden z vlastníků, žádalo o výměnu svých půdních oken s tím, že si tyto práce uhradí. Podle odvolatelů opravy balkonů měly být provedeny, avšak pouze dle znaleckého posudku a bez zastřešení, bez výměny dlažby a zábradlí. Dále uvedli, že nemají k dispozici úvěrovou smlouvu ze dne 18. 12. 2017, již jim SVJ přes opakované žádosti odepřelo k nahlížení a nebyli s ní seznámeni. Navíc jim bylo sděleno, že vlastníci za úvěr neručí. V souvislosti s hlasováním poukázali na skutečnost, že hlasování zástupce města o úvěru je neplatné, když ručení města za úvěr na opravu soukromého majetku dle zákona o obcích č. 128/2000 Sb. není možný. Zopakovali argumentaci týkající se chybějících konkrétních náležitosti schvalované úvěrové smlouvy a zdůraznili, že jestliže zápis ze shromáždění účastníka neobsahuje náležitosti schvalované úvěrové smlouvy, nelze podle odvolatelů dospět k závěru, že se vůbec jedná o rozhodnutí SVJ.

17. Ve vztahu k výroku II. napadeného usnesení o zamítnutí návrhu, aby soud I. stupně sám svým rozhodnutím nevyhověl návrhu projednanému shromážděním účastníka dne 3. 12. 2018 na refundaci nákladů vynaložených SVJ na majetek členů SVJ, odvolatelé soudu I. stupně rovněž vytkli nesprávné právní posouzení věci, když podle odvolatelů i v tomto případě záviselo rozhodnutí o revitalizaci domu na tom, zda bude či nebude žádána a poskytnuta dotace na revitalizaci domu. Podle odvolatelů žádali, aby v případě, že dotace poskytnuta nebude, bylo svoláno shromáždění, jež by zrušilo nebo potvrdilo revitalizaci domu.

18. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

19. Předně odvolací soud konstatuje ve shodě se soudem I. stupně, že navrhovatelé za účelem napadení platnosti předmětných usnesení shromáždění účastníka vyhověli osobnímu, časovému i věcnému omezení k podání takovéhoto návrhu, jak tato omezení vyplývají z § 1209 NOZ.

20. Ve vztahu k usnesení shromáždění účastníka konanému dne 26. 4. 2018, kdy bylo přijato usnesení o udělení souhlasu s uzavřením smlouvy o úvěru (výrok I. usnesení soudu I. stupně) odvolací soud vychází ze skutečnosti, že vstup do úvěrového vztahu odhlasovali členové SVJ více jak 90 % většinou svých členů přítomných tomuto shromáždění účastníka, přičemž podrobnosti a detaily úvěru byly předmětem jednání předchozího shromáždění účastníka dne 30. 11. 2017, kdy, společně s rozhodnutím o revitalizaci, byly tyto okolnosti úvěru schváleny 100% hlasů přítomných vlastníků. Na uvedeném jednání shromáždění účastníka dne 30. 11. 2017 tak vlastníci měli možnost zjistit veškeré podrobnosti o úvěru a jejich dotazy jim zodpověděla pracovnice úvěrující banky. Jestliže proto shromáždění účastníka dne 30. 11. 2017 souhlasilo s revitalizací domu ve správě SVJ a s tím, že tak bude učiněno z prostředků získaných úvěrem za podmínek, s nimiž byli vlastníci a jejich nejvyšší orgán (shromáždění účastníka) seznámeni a následně došlo dne 18. 12. 2017 k uzavření úvěrové smlouvy a dále při zasedání dne 26. 4. 2018 shromáždění účastníka s tímto postupem vyjádřilo napadeným usnesením souhlas, nelze tomuto postupu SVJ ničeho vytknout. Je tomu tak především proto, že SVJ mohlo za účelem správy resp. oprav (komplexně nazývaných revitalizací domu) do takového úvěrového vztahu vstoupit za situace, kdy s převzetím tohoto úvěrového závazku souhlasil potřebný počet členů SVJ. Na tomto místě odvolací soud konstatuje, že se neztotožnil s argumentací odvolatelů vyjadřujících názor na jimi uváděné neplatné hlasování jednoho z vlastníků ([adresa]), když podle odvolacího soudu nic nebránilo ani tomuto vlastníkovi hlasovat pro schválení úvěru, jestliže se shromáždění účastníka shodlo na postupu, v rámci něhož budou navráceny SVJ prostředky, jež SVJ vynaloží také na tu část pláště a na konstrukcí domu, jež jsou podle prohlášení vlastníka součástí jednotek některých vlastníků. Nehledě k tomu, že nebyla vyloučena smluvní úprava s bankou pro případ, že by uvedený komunální vlastník např. splatil jednorázově bance tu část úvěru, jež připadá na jeho podíl na společných částech.

21. Stejně tak se odvolací soud neztotožnil s argumentací odvolatelů vyjadřujících názor na neplatnost uvedeného usnesení shromáždění účastníka ze dne 26. 4. 2018 s poukazem na neznalost před tím uzavřené úvěrové smlouvy, když ohledně této své neznalosti v průběhu jednání shromáždění účastníka ničeho nenamítal a úvěrovou smlouvu nepožadovali k nahlédnutí, na rozdíl od jiných jejich námitek zaznamenaných v zápise ze zasedání shromáždění účastníka, týkajících se další problematiky projednávané shromážděním účastníka.

22. Odvolací soud se rovněž neztotožnil s argumentací odvolatelů vyjadřujících názor, podle něhož byl úvěr převzat za účelem nedovoleného financování částí domu ve správě SVJ, tvořící podle prohlášení vlastníka jeden celek s jednotkami některých vlastníků. Bylo tomu tak proto, že okna, balkony a lodžie byla vždy z hlediska právní úpravy součástí společných částí domu (viz např. § 2 písm. g/ zák. č. 72/1994 Sb.), přičemž i podle nyní platného nařízení vlády č. 366/2013 Sb., o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím a jeho § 5 písm. a) blíže vymezujícího společné části, mezi společné části domu se zahrnují zejména vodorovné a svislé nosné konstrukce, včetně základů domu, obvodové stěny domu, střecha, komíny a balkony a spadají sem i lodžie a terasy, a to i v případě, že jsou přístupné pouze z bytu, s tím, že jsou-li přístupné pouze z bytu, jsou v užívání vlastníka této jednotky. S ohledem na uvedené se také podle rozhodovací praxe obvykle většina rekonstrukcí a rozsáhlejších oprav vnějšího pláště bytových domů neobejde bez nutnosti rekonstrukce vnějšího pláště domu, včetně uvedených prvků (okna, lodžie) tvořících plášť domu. Tak je tomu i v projednávaném případě, kdy si projektovaný technický a technologický proces revitalizace předmětného domu ve správě SVJ vyžaduje opravy a výměny též uvedených prvků pláště domu.

23. Jestliže civilní předpisy po nabytí účinnosti NOZ v zásadě nebrání tomu, aby v rámci prohlášení vlastníka byly učiněny součástí jednotky i uvedené části pláště budovy, když tyto části užívá jen vlastník přilehlé jednotky, odvolací soud nemá důvodu tento stav prohlášení vlastníka (účastníka) v rámci předmětného řízení řešit. Odvolací soud proto z tohoto stavu vycházel a uzavřel, že SVJ nelze ničeho vytknout, jestliže v dané situaci, kdy lodžie a okna jsou podle prohlášení vlastníka součástí jednotek, v rámci řádného hospodaření převzalo úvěr za účelem komplexní opravy domu ve špatném technickém stavu a současně se velmi vysokou většinovou vůlí vlastníků rozhodlo vymáhat po vlastnících prostředky vynaložené z úvěru na tu část pláště budovy, jež podle prohlášení vlastníka náleží k jejich jednotlivým jednotkám. Z tohoto důvodu odvolací soud nemohl zohlednit argumentaci odvolatelů týkající tvrzeného nesprávného a neplatného hlasování [adresa] a neshledal důvodným ani argumenty, jak bylo naznačeno shora, o nedovoleném financování oprav částí pláště domu, jež podle prohlášení vlastníka jsou součástí některých jednotek.

24. Uvedené rovněž odůvodňuje závěr odvolacího soudu, podle něhož je správné rozhodnutí soudu I. stupně uvedené ve výroku II. napadeného usnesení, když postup SVJ při vymáhání prostředků vynaložených ze zdrojů SVJ odpovídá postavení, úkolům a oprávněním SVJ vymezeným zejména v § 1194 NOZ.

25. Konečně jestliže odvolatelé vytýkají soudu I. stupně, že sám ve svém zamítavém usnesení nevyhověl navrhovatelům v tom, aby, nahradil schvalující usnesení SVJ ze dne 3. 12. 2018 rozhodnutím soudu o neschválení financování revitalizace domu a o vymáhání částek vynaložených v rámci revitalizace na uvedené části vnějšího pláště domu, jež jsou podle prohlášení vlastníka součástí jednotlivých jednotek, odvolací soud se neztotožnil ani s touto jejich argumentací. Důvodem je jednak argumentace uvedená shora a dále především skutečnost, že ustanovení § 1209 odst. 1 NOZ v rozhodném znění, umožňovala soudu toliko rozhodnout o neplatnosti rozhodnutí, když se navrhovatelé nedomáhali rozhodnutí dle § 1209 odst. 2 NOZ). Podle právního názoru odvolacího soudu výklad § 1209 odst. 1 NOZ ve znění účinném do 30. 6. 2020, je ustálen v tom, že v otázce možného rozhodnutí soudu neexistuje zásadní odlišnost oproti dříve platné úpravě zákona o vlastnictví bytů (č. 72/1994 Sb.), dle níž postupem podle § 11 odst. 3 věty třetí zákona o vlastnictví bytů se přehlasovaný vlastník jednotky mohl u soudu domáhat pouze určení (vyslovení) neplatnosti usnesení přijatého shromážděním, přičemž podle odvolacího soudu neexistuje důvod pro odklon od těchto závěrů ani v případě obsahově shodné právní úpravy obsažené v ustanovení § 1209 odst. 1 NOZ. Lze tak uzavřít, že i postupem podle § 1209 odst. 1 NOZ se přehlasovaný vlastník jednotky může u soudu domáhat pouze určení (vyslovení) neplatnosti usnesení přijatého shromážděním SVJ. Uvedené podle odvolacího soudu je opodstatněno též potřebným ohledem na nutnost aplikace principu proporcionality, dle něhož mohou soudy zasahovat do vnitřních poměrů právnických osob (v daném případě účastníka) jen v zákonem stanovených případech a za zákonem stanovených podmínek a takový zásah musí představovat odůvodněný a výjimečný případ.

26. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

27. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl v souladu s § 1 odst. 3 a § 23 z. ř. s. podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř. a úspěšnému účastníkovi přiznal proti neúspěšným navrhovatelům právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10 107 Kč představované náklady na právní zastoupení podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4, § 11, § 13 odst. 3 a § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) za 2 úkony dle § 11 odst. 1 za vyjádření se k odvolání navrhovatelů a za účast na jednání dne 24. 5. 2021 po 3 100 Kč/úkon. Zástupkyně účastníka má právo ke každému z úkonů na režijní paušál 300 Kč. Má dále právo na náhradu za promeškaný čas za 7 půlhodin po 100 Kč, má právo na cestovné ve výši 853 Kč vynaložené na cestu k jednání odvolacího soudu a zpět a má podle § 137 odst. 3, odst. 4 o. s. ř. právo na náhradu za advokátem odvedenou DPH ve výši 1 754 Kč.

28. Proto bylo rozhodnuto ve výroku II. tohoto usnesení tak, že navrhovatelé jsou povinni nahradit účastníkovi náklady odvolacího řízení ve výši 10 107 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupkyně účastníka.