o zaplacení Kč 200 000,- s přísl., o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 58 Cm 15/2012-244 ze dne 18. 12. 2020,

1. Krajský soud v Praze jako soud I. stupně uvedeným rozsudkem zamítl žalobu žalobce proti žalovanému o zaplacení Kč 200 000,- se specifikovaným úrokem a ve výroku II. rozhodl o nákladech řízení tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na jejich náhradu Kč 159 800,-. Jedná se o již v pořadí druhý rozsudek ve věci, když rozsudek pro uznání ze dne 25. 3. 2013 zrušil odvolací Vrchní soud v Praze usnesením č. j. 14 Cmo 440/2013-50 ze dne 7. 4. 2015.

2. Nejprve se soud I. stupně zabýval otázkou, zda došlo 29. 3. 2012 mezi účastníky k dohodě o uznání dluhu žalovaným, jak tvrdil žalobce, tedy zda předložená listina splňovala zákonné požadavky uznání dluhu. K tomu soud I. stupně zaujal stanovisko, že listina formálně označená jako dohoda o uznání dluhu neobsahuje náležitosti dle § 558 obč. zák. (zde zák.č. 40/1964 Sb.) a není způsobilá založit právní domněnku existence dluhu v době uznání, když v ní není řádně specifikován důvod vzniku a existence dluhu; uznání je co do důvodu omezeno na „dluh vzniklý z titulu podnikání ve společnosti“ a není zde uvedeno nic dalšího, z čeho by bylo možno důvod dluhu vyložit, uvádí k tomu soudu I. stupně.

3. Dále se soud I. stupně zabýval odpovědností žalovaného za škodu způsobenou porušením povinnosti jednatele-žalovaného jednat při výkonu funkce s péčí řádného hospodáře, k tomu citoval příslušná ustanovení obchodního zákoníku, zák.č. 513/1991 Sb., s tím, že dle ustálené judikatury nese jednatel důkazní břemeno o tom, že v konkrétním případě jednal s péčí řádného hospodáře a ve vztahu k ostatním předpokladům odpovědnosti jednatele za škodu způsobenou společnosti, tedy ohledně vzniku škody, jakož i příčinné souvislosti mezi škodou a protiprávním jednáním, nese důkazní břemeno žalobce. V posuzovaném případě tedy nedošlo k přenosu důkazního břemene na žalovaného ve vztahu k posouzení, zda jednatel společnosti jednal s náležitou péčí, uvádí soud I. stupně, neboť žalobce neprokázal předpoklady vzniku jeho odpovědnosti za škodu, tj. vznik škody a její výši, příčinnou souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody. Podle soudu I. stupně se tak v řízení neprokázalo tvrzení žalobce o tom, že žalovaný zapříčinil zhoršení hospodářské situace společnosti za rok 2010 tím, že jednal v rozporu s požadavkem péče řádného hospodáře, že žalovaný neoprávněně vybíral z účtu společnosti finanční prostředky, které používal pro vlastní potřebu, rovněž nebylo ani prokázáno, že žalovaný přijal objednávky, které pak nedodal a že nepředal hotovost na pokladně žalobce spolu s provozní finanční zálohou, neprokázalo se ani to, že si žalovaný přivlastnil strojní a další vybavení dílny, ve které pracoval. V závěru odůvodnění rozhodnutí pak soud I. stupně dále odmítl jako nedůvodnou námitku žalobce, že žalovaný začal podnikat sám a založil si vlastní společnost, přičemž poukázal na ústavně garantovanou svobodu v podnikání s tím, že žalobce ani netvrdil, že by mezi účastníky byla sjednána konkurenční doložka.

4. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalovanému přiznal právo na jejich náhradu, za právní zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v rozsahu dle uvedené specifikace.

5. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podal žalobce odvolání a navrhl jeho změnu a žalobě vyhověno v celém rozsahu. Soudu I. stupně žalobce vytýká, že nesprávně zhodnotil důkazní situaci. Žalobce je toho názoru, že plně prokázal nepředání finanční hotovosti na pokladně ve výši Kč 53 687,-, která byla v držení žalovaného. Předání těchto finančních prostředků žalobci měl prokazovat žalovaný, který však v tomto důkazní břemeno neunesl. Stejně tak ohledně drobného a hmotného majetku společnosti, které měl žalovaný v držení a které při ukončení výkonu funkce jednatele nepředal zpět žalobci. K tomu uvádí, že v řízení doložil na každou jednotlivou položku účetní doklad, že tato byla zakoupena žalobcem pro dílnu v [Anonymizováno], kterou jako jednatel vedl právě žalovaný. Důkazní břemeno k vrácení tohoto majetku tak dle žalobce rovněž tíží žalovaného. Dále žalobce trvá na tom, že řádně prokázal i vznik škody, když žalovaný nepostupoval s péčí řádného hospodáře. Poukazuje na to, že žalovaný založil firmu [právnická osoba], která měla stejný předmět činnosti jako žalobce a že se žalovaný obracel na obchodní partnery žalobce a nabízel jim totožný sortiment, s jakým s nimi do té doby obchodoval žalobce (zřejmě chybně uvedeno žalovaný). Podle žalobce tedy soud I. stupně toliko popsal důkazy a poté sdělil, že žalobce neunesl důkazní břemeno, aniž by však uvedl, jakými myšlenkovými pochody se při hodnocení důkazní situace a z ní vyvěrajících právních závěrů řídil. Rozsudek soudu I. stupně tak žalobce považuje za nepřezkoumatelný.

6. K odvolání žalobce se vyjádřil žalovaný, který napadené rozhodnutí považuje za věcně správné a navrhuje jeho potvrzení, dále požaduje náhradu nákladů odvolacího řízení. Podle žalovaného soud I. stupně zcela správně, věcně a logicky vyjádřil ve svém odůvodnění, jakými úvahami a důkazy se řídil a zcela spravedlivě je hodnotil. Uvádí, že soud I. stupně provedl podrobné dokazování a poskytl žalobci dostatek času ke svému tvrzení, a to opakovaně, aniž by řízení zatížil koncentrací řízení. Žalobce neprokázal právní důvod, na základě něhož mělo dojít k uzavření dohody o uznání, která nesplňovala zákonem požadované požadavky na určitost a srozumitelnost. Podle žalovaného tak žalobce neprokázal věrohodným způsobem existenci dluhu a právní důvod takového závazku. Dále žalovaný uvádí, že se nezavázal ke konkurenční doložce a popírá, že poklesu tržeb došlo v důsledku jeho jednání, naopak k tomu došlo toliko jednáním žalobce, který začal odklánět majetek společnosti, zakázky a finance na spřízněnou společnost [Anonymizováno].

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu předcházelo, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Ještě před samotným zahájením jednání odvolací soud poučil účastníky o předběžném náhledu na věc a důrazně je vyzval ke smírnému jednání, už s ohledem na pokročilost času a extrémní růst nákladů ve vztahu k vymáhané částce, avšak bezúspěšně, účastníci nevyužili nabízenou možnost k mimosoudnímu jednání, trvali na svých stanoviscích a projednání věci.

8. Předmětem projednávaného sporu je žalobcem uplatněné právo na náhradu škody Kč 200 000,- vůči žalovanému, dle žalobce se jednalo o dluh vzniklý z titulu společnictví žalovaného v podniku žalobce, jak se podává z dohody o uznání dluhu ze dne 29. 3. 2012. V průběhu řízení žalobce doplnil svá tvrzení, že žalovaný mu jako společník a jednatel žalobce v roce 2010 způsobil svým jednáním v rozporu s požadavkem péče řádného hospodáře škodu, která měla spočívat ve zhoršení hospodářské situace, neboť způsobil výpadek dodávek zboží odběratelům, vypověděl nájemní smlouvy k nemovitostem, kde probíhala výrobní činnost žalobce, dále vybral z účtu společnosti Kč 53 000,-, které využil pro svoji potřebu, a nevrátil výrobní zařízení a nástroje, na nichž vyráběl pro svoji společnost, a dále zneužil obchodní kontakty žalobce. Žalovaný v řízení namítal neplatnost uznání dluhu, neboť k podpisu dohody byl donucen [Anonymizováno], druhým jednatelem a společníkem žalobce, na něhož 29. 3. 2012 převedl svůj obchodní podíl a jenž byl seznámen s majetkovým stavem a hospodářskými výsledky společnosti. Namítl, že výběry z účtu žalobce byly zahrnuty v účetnictví a dále, že pokles tržeb výhradně způsobil druhý společník, který ovládal dvě společnosti, neplnil své povinnosti a sám tak jednal v rozporu s požadavkem péče řádného hospodáře. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

9. Soud I. stupně v řízení provedl rozsáhlé dokazování, jednak předloženými listinami, jak podrobně uvedeno v odůvodnění rozhodnutí, zejména výpisy z obchodního rejstříku dotčených obchodních společností, dohodou o uznání dluhu, smlouvou o převodu obchodního podílu, dohodou o ukončení pracovního poměru výpisem z běžného účtu, výběry kartou v držení žalovaným, doklady o evidenci majetku, pokladními a účetními dokumenty, výkazy zisků a ztrát, objednávkami, pracovní náplní jednatelů, dále trestním oznámením, které podal žalovaný na druhého společníka [Anonymizováno], jednak výslechy svědků: [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno].

10. Z provedeného dokazování, uvedených listin a výslechu svědků, soud I. stupně dospěl k popsaným zjištěním ohledně žalobce, jednání a plnění úkolů obou jednatelů ve společnosti, jakož i ohledně stavu hospodaření společnosti a rozporů mezi jednateli ve společnosti. Zásadní hodnocení pak provedl ohledně tvrzené dohody o uznání dluhu žalovaným, kterou prohlásil za neplatnou z důvodů nedostatku zákonných předpokladů, tj. určitost a srozumitelnost, v níž není řádně specifikován důvod vzniku a existence dluhu. Z provedeného dokazování pak soud I. stupně uzavřel, že žalobce neprokázal svá tvrzení, že žalovaný zapříčinil zhoršení hospodářské situace společnosti, že mu vznikla škoda v souvislosti s jednáním žalovaného v rozporu s péčí řádného hospodáře, neoprávněným výběrem peněžních prostředků z účtu společnosti pro vlastní potřebu, nepředáním pokladní hotovosti nebo že si přivlastnil vybavení dílny. K tomu soud I. stupně odkázal na příslušná zákonná ustanovení a ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ve vztahu k povinnosti tvrzení a důkazní ohledně vzniku škody a příčinné souvislosti mezi škodou a protiprávním jednáním a uzavřel, že nedošlo k přenosu důkazního břemene na žalovaného, zda jednal jako jednatel s náležitou péčí; důkazní břemeno tak nese žalobce, který neprokázal předpoklady vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu a její výši a příčinnou souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody.

11. Se zjištěními soudu I. stupně, provedeným dokazováním, hodnocením důkazů a právním hodnocením, jakož i přijatými závěry, a tedy i napadeným rozhodnutím, se odvolací soud v plném rozsahu ztotožnil. Soud I. stupně správně věc zásadně vyhodnotil tak, že v řízení nebylo prokázáno jednání žalovaného jako jednatele žalobce, jež by bylo vedeno v rozporu se zákonným požadavkem na výkonu funkce s péčí řádného hospodáře a byla jím způsobena škoda žalobci. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně posoudil stav a okolnosti věci tak, že uvedené se týká žalobcem namítaného závadového jednání žalovaného ve všech uvedených částech, tj. jak neoprávněného výběru hotovosti, vydání pokladní hotovosti či výrobního zařízení a nástrojů, tak i zhoršení hospodářských výsledků žalobce, k němuž mělo dojít nedlouho po vzniku žalobce v roce 2010. Ten byl zapsán v obchodním rejstříku 3. 2. 2009, společníci a jednatelé [Anonymizováno] a žalovaný, ten do dne výmazu 12. 4. 2012. K ukončení činnosti žalovaného ve společnosti (žalobce) došlo zřejmě v důsledku uvedených okolností ve společnosti a osobních rozporů mezi jednateli/společníky, jak se podává z provedených důkazů. Jen na doplnění k tomu zde odvolací soud uvádí, že vycházel ze zjištění ohledně sepsání neplatného uznání dluhu ve stejný den jako uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu 49% odpovídající vkladu Kč 147 000,- za jednu korunu; smlouva též obsahuje prohlášení nabyvatele o vědomosti majetkového stavu a hospodářských výsledků společnosti a dále i prohlášení společníků o vypořádání tak, že nemají vůči sobě žádné jiné nároky.

12. Jestliže tedy soud I. stupně žalobu zamítl, nelze takovému rozhodnutí podle odvolacího soudu vytknou pochybení. Soud I. stupně provedl v řízení rozsáhlé dokazování listinami a svědeckými výpověďmi, rozhodnutí řádně odůvodnil, vypořádal se se všemi námitkami žalobce, odvolací soud tak pro stručnost v dalším odkazuje na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí.

13. Z uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil, o nákladech odvolacího řízení pak rozhodl dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 cit. zákona a v řízení úspěšnému žalovanému přiznal právo na jejich náhradu dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v rozsahu dvou úkonů právní služby, vyjádření k odvolání a účast na jednání u odvolacího soudu, včetně režijního paušálu.