o zaplacení částky 1 412 566,80 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 13 Cm 169/2019-319 ze dne 20. ledna 2020
JUDr. František Švantner · předseda senátu · Rozhodnutí ze dne 14. 9. 2020
Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Švantnera a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Gabriely Barančíkové v právní věci
žalobce: [Jméno žalobce]
bytem [Adresa žalobce]
zastoupený advokátem [Jméno advokáta A]
sídlem [Adresa advokáta A]
proti
žalovanému: [právnická osoba], IČO [IČO]
sídlem [adresa]
zastoupený advokátem [Jméno advokáta B]
sídlem [Adresa advokáta B]
o zaplacení částky 1 412 566,80 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 13 Cm 169/2019-319 ze dne 20. ledna 2020
Odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 13 Cm 169/2019-319 ze dne 20. ledna 2020 se odmítá.
Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud I. stupně podle § 52 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích rozhodl o přenosu důkazního břemene na žalovaného s odůvodněním, že z obrany žalovaného vyplývá, že pokud soud bude chtít provést dokazování dalšími listinami, tak se vždy budou týkat činnosti žalovaného a k těmto důkazům nemá v současné době přístup žalobce, nýbrž žalovaný a v tomto případě je podle soudu I. stupně spravedlivé, aby důkazní břemeno týkající se postupu žalobce jako řádného hospodáře bylo přeneseno na žalovaného.
Proti tomuto rozhodnutí se odvolal žalovaný (odvolatel) a domáhal se zrušení napadeného rozhodnutí tak, aby důkazní břemeno týkající se prokazování péče řádného hospodáře, resp. nedostatku péče řádného hospodáře na straně žalobce, nebylo přenášeno na žalovaného. Odvolatel poukazoval na skutečnost, že tvrzený nárok má mít podklad ve smlouvě o výkonu funkce uzavřené dne 1. května 2017 mezi žalobcem a žalovaným, přičemž žalovaný nárok žalobce odmítá, neboť žalobce byl odvolán z výkonu jeho funkce z důvodu, že žalobce přispěl k nepříznivým ekonomickým výsledkům žalované společnosti, neplnil povinnosti, k nimž byl zavázán dle smlouvy o výkonu funkce a z toho důvodu mu dle smlouvy o výkonu funkce žalované odchodné nenáleží. Kromě porušení povinnosti péče řádného hospodáře, žalobce podle odvolatele nevykonával zejména svoji činnost v souladu se zájmy žalované společnosti, neřídil se jejími pokyny a neplnil úkoly, které mu byly ukládány představenstvem žalované společnosti.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací postupoval bez nařízení jednání vzhledem k § 214 odst. 2 písm. a), c) o. s. ř. a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Odvolací soud konstatuje, že zkoumání důvodnosti podaného odvolání předchází ve smyslu § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř.) mimo jiné též posouzení tzv. objektivní přípustnosti odvolání, tj. posouzení toho, zda odvolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon odvolání připouští.
Jak je zřejmé z § 201 o. s. ř. konstrukce objektivní přípustnosti odvolání vychází ze skutečnosti, že zásadně je možno je podat proti všem rozhodnutím, jež vydal soud (okresní či krajský) v prvním stupni, a výjimky jsou možné jen na základě výslovného ustanovení zákona.
Ve vztahu k formě rozhodování usnesením, zákon nepřipouští možnost podání odvolání proti usnesením vyjmenovaným především v § 202 odst. 1, byť nejde o výčet taxativní. Podle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přitom není odvolání přípustné proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení, Usneseními, jimiž se upravuje vedení řízení, jsou podle právního názoru odvolacího soudu taková usnesení, jež nemohou mít vliv na rozhodnutí ve věci samé, nemohou přivodit vážnější újmu na právech účastníků a týkají se otázek, jež je třeba v zájmu hospodárného vedení řízení rychle řešit.
Směřuje-li odvolání proti rozhodnutí, proti němuž zákon odvolání nepřipouští, zákon v § 218 písm. c) o. s. ř. soudu ukládá soudu odmítnout objektivně nepřípustné odvolání.
Dané konkrétní usnesení, jímž soud I. stupně přenesl důkazní břemeno z člena obchodní korporace podle § 52 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích (ZOK) proto, že po členu (voleného) orgánu obchodní korporace nelze spravedlivě požadovat, aby nesl důkazní břemeno, že jednal s péčí řádného hospodáře, má podle právního názoru odvolacího soudu povahu rozhodnutí, jímž se upravuje vedení řízení (§ 167 odst. 1 in fine o. s. ř.). Z toho důvodu proti tomuto usnesení není odvolání přípustné podle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přičemž přípustnost podání odvolání nezakládá ani nesprávné poučení soudu I. stupně o opravných prostředcích.
Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 218 písm. c) o. s. ř. a žalovaným podané odvolání proti shora uvedenému usnesení soudu I. stupně o přenosu důkazního břemene podle § 52 odst. 2 ZOK odmítl, neboť odvolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.
O náhradě nákladů odvolacího řízení Vrchní soud v Praze nerozhodoval a rozhodne o nich až soud v rozhodnutí, jímž bude řízení končit.
Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.