o určení neplatnosti prohlášení vlastníka budovy o vymezení jednotek v domě a neplatnosti navazujících právních úkonů, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2017 č. j. 72 Cm 112/2011-321,

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Návrh, aby soud určil, že prohlášení vlastníka budovy o vymezení jednotek v domě č.p. [Anonymizováno] v [adresa] na pozemku parc.č. [Anonymizováno], vše v katastrálním území [adresa], [adresa], podle § 4 zák.č. 72/1994 Sb., zákona o vlastnictví bytů ze dne 27. 1. 2007 je neplatné, se zamítá.“ (výrok I.), „Návrh, aby soud určil, že jsou neplatné právní úkony o vymezení jednotek budovy č.p. [Anonymizováno] v [adresa] ze dne 21. 1. 2007 obsahově navazující vzhledem ke změně, k níž došlo k určení neplatnosti prohlášení vlastníka, se zamítá.“ (výrok II.), „Navrhovatel je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení účastníku [Anonymizováno] 37.165,15 Kč k rukám jeho zástupce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.“ (výrok III.), „Navrhovatel a účastníci řízení 2/-50/ vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.“ (výrok IV.).

2. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že se dle závazného právního názoru odvolacího soudu pokusil odstranit vady navrhovaných změn petitu, a to usnesením čj. 72 Cm 112/2011-231 ze dne 2. 7. 2015, avšak „navrhovatel nebyl schopen jednoznačně a určitě specifikovat svůj návrh. Soud tedy rozhodl dle textu původního petitu ze dne 20.10.2011 když žádný jiný (a to ani petit z 02.12.2011) připuštěn nebyl.“ Soud prvního stupně se nejdříve zabýval tím, zda má navrhovatel aktivní legitimaci a právní zájem na změně prohlášení vlastníka budovy a dospěl k závěru, že navrhovatel není ve věci aktivně legitimován. Z provedeného dokazování vyplynulo, že navrhovatel svým přípisem ze dne 11. 12. 2006 oznámil družstvu, že byt do vlastnictví nechce převést a chce jej mít i nadále v nájmu. Tuto skutečnost na nařízeném ústním jednání nesporoval. Pokud nechce byt převést do vlastnictví, nemůže mít zájem na změně prohlášení vlastníka budovy. Navíc, i když na schůzi rozhodující o schválení prohlášení vlastníka budovy nebyl (25. 1. 2007), mohl podat námitku proti rozhodnutí členské schůze a případně návrh na rozhodnutí o neplatnosti takového usnesení. To však neučinil a teprve po více jak 4 letech podal tento určovací návrh (§ 80 písm. c) o. s. ř.), čímž obchází zákon. Dále soud prvního stupně učinil úvahu, že není-li navrhovatel k podání návrhu věcně aktivně legitimován, pozbývá již smyslu zkoumat jeho naléhavý právní zájem na požadovaném určení a nelze se ani věcí dále zabývat po věcné stránce (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96). Na základě uvedeného soud návrh navrhovatele zcela zamítl. K věcným námitkám navrhovatele, týkajícím se absolutní neplatnosti prohlášení vlastníka pro rozpor se zákonem /§ 39 obč.zák./, soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí odvolacího soudu, který uvedl, že „základním projevem autonomie vůle je možnost subjektů upravit si své poměry podle vlastního uvážení právním jednáním. Použití sankce absolutní neplatnosti je vždy krajním řešením, a přestože působí od počátku, nemůže se jí dovolat každý, ale především osoba, která je zúčastněná na právním jednání. Třetí osoba pouze v případě, má-li na tom právní zájem. Soudní praxe tak relativizovala dřívější nazírání, že absolutní neplatnost je nutno v každém případě zkoumat ex offo. I když otázka neplatnosti prohlášení vlastníka v dané věci má charakter otázky předběžné, je třeba uvést, že zmíněná zásada se promítla též do vývoje rozhodovací praxe ve věci prohlášení vlastníka /např. usnesení NS ČR ze dne 19.07.2010, sp. zn. 22 Cdo 3248/2008/. Katastrální pravidla umožňují opravu chybných údajů v prohlášení vlastníka budovy, a z toho plyne, že ne všechny chyby v prohlášení musí znamenat jeho neplatnost.“

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. V odvolání vznesl tyto stěžejní odvolací námitky:

1) Povinnost přezkoumat soudem právní úkon prohlášení, vzniklé přede dnem účinnosti obč.zák. č. 89/2012 Sb. se posuzuje podle dosavadních předpisů. To znamená, že absolutní neplatnost prohlášení ze dne 25.1.2007, se posuzuje podle judikatury účinné do 24.1.2007. Podle dřívějšího nazírání soudní praxe účinné do 18.7.2010 platilo, že absolutní neplatnost je nutno v každém případě zkoumat ex offo. Absolutní neplatnost právního úkonu působí přímo ze zákona od počátku, takže subjektivní občanská práva a povinnosti nevzniknou.

2) Aktivní věcná legitimace navrhovatele nebyla vůbec narušena. Soud měl jednat v tomto duchu.

3) Soud jednal o návrhu, který navrhovatel nepodal.

4. Navrhl zrušení odvoláním napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

6. Dle obsahu předloženého spisu se navrhovatel svým návrhem ze dne 20. 10. 2011 (doručeným soudu prvního stupně dne 24. 10. 2011) domáhal určení, že „prohlášení vlastníka budovy o vymezení jednotek v domě č. p. [Anonymizováno] v [adresa] č. org.[Anonymizováno] v [adresa], na pozemku par.č. [Anonymizováno] podle § 4 zákona č. 72/1994 Sb. ze dne 25. 1. 2007 je neplatné“; „současně jsou neplatné i další právní úkony na neplatné prohlášení vlastníka budovy o vymezení jednotek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo určením neplatnosti prohlášení pozbyly podkladu“ a dále se domáhal „stanovení 12měsíční lhůty družstvu pro vypracování nového prohlášení vlastníka budovy o vymezení jednotek v domě.“

7. Dle pokynu soudce měl být navrhovatel vyzván k odstranění vad podání - specifikaci části výroku (druhé věty petitu) - jak, má znít, neboť je v této části neurčitý s tím, že jinak bude v této části odmítnut. Výzva ve formě usnesení se však ve spisu nenachází.

8. Navrhovatel reagoval na výzvu soudu podáním ze dne 2. prosince 2011 a doručeným soudu dne 5. 12. 2011 (na č.l. 6) tak, že uvedl, že „specifikuje výrok rozsudku, mění petit“ takto: „I. Určuje se, že prohlášení vlastníka budovy o vymezení jednotek v domě č. p. [Anonymizováno] v [adresa] č. org.[Anonymizováno] v [adresa], na pozemku par.č. [Anonymizováno]..podle § 4 zákona č. 72/1994 Sb. ze dne 25. 1. 2007 je od počátku absolutně neplatné. II. Určuje se, že jsou neplatné také smlouvy o převodu vlastnictví jednotek v budově sepsané po 25. 1. 2017, zápis společenství do rejstříku společenství vlastníků jednotek a pravomocné usnesení městského soudu v Praze sp.zn. 76 Cm 110/2010 ze dne 15. 9. 2010 o zrušení [Anonymizováno], zapsané v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze, v oddílu Dr., vložka 1146, na neplatné prohlášení vlastníka budovy o vymezení jednotek v budově… ze dne 25.1.2007 obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo určením neplatnosti prohlášení pozbyly podkladu. III. [Anonymizováno], zastoupené likvidátorkou [Anonymizováno] se pro odstranění vad prohlášení určuje 12měsíční lhůta pro vypracování následného prohlášení vlastníka domu o novém vymezení jednotek… nebo prohlášením vlastníka budovy, že vzniká podílové spoluvlastnictví budovy/analogie podle § 853 obč.zák./. IV. Žalovanému [Anonymizováno], se ukládá nahradit náklady řízení žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku.“

9. Při jednání před soudem prvního stupně dne 14. 8. 2012 (na č.l. 58) soud upozornil navrhovatele, že „..jeho petit, jak by mělo znít prohlášení vlastníka o vymezení jednotek podle jeho názoru, tj. družstva jako vlastníka nemovitosti, který by se měl založit do katastru nemovitostí, není jasný a srozumitelný a nebyl by vykonatelný. Musí být tedy návrh petitu opraven.“ Zároveň soud seznámil navrhovatele s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 1068/2003 o zamítnutí návrhu na prohlášení neplatnosti prohlášení vlastníka z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu, neboť se tím nevytvoří pevný základ pro vyjasnění právních vztahů mezi účastníky sporu, jímž by se předcházelo žalobám na plnění.

10. Navrhovatel reagoval podáním datovaným dnem 4. 9. 2012, došlým soudu prvního stupně však již dne 21. 8. 2012, v němž navrhovatel uvedl, že mění petit na nahrazení projevu vůle pro pochybnost, zda neklesl počet členů družstva pod počet stanovený zákonem takto: „Nahrazuje se projev vůle žalovaného k ohlášení změny Katastrálnímu úřadu [adresa], Katastrální pracoviště [Anonymizováno], právně zrealizovaného - vadného Prohlášení vlastníka budovy o vymezení jednotek…ze dne 25. ledna 2007, kterého vklad neměl být proveden, protože návrh na vklad nesplňoval podmínky zákona o vlastnictví bytů v tomto znění: Věc: Ohlášení změny údajů katastru Ohlašuji změnu údajů katastru nemovitostí, dotýkající se domu č.p. [Anonymizováno]…. (na č.l. 60 - 90).

11. Usnesením ze dne 4. září 2012 č. j. 72 Cm 112/2011-138 soud prvního stupně návrh na změnu prohlášení vlastníka budovy, [Anonymizováno] ve znění změny návrhu soudem prvního stupně připuštěné dne 4. 9.2012 zamítl.

12. K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze coby odvolací soud usnesením ze dne 29. srpna 2013 č. j. 11 Cmo 213/2012- 194 usnesení soud prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení mj. s tím, že „soud prvního stupně … změnu návrhu připustil v průběhu jednání konaného dne 4. 9. 2012 /aniž před tím učinil pokus o odstranění jeho vad z hlediska určitosti a srozumitelnosti žalobního petitu i jeho souladu s žalobním žádáním/. .. Z protokolu o jednání z 4. 9. 2012 pak není vůbec zřejmé, jaká konkrétní změna návrhu byla soudem připuštěna a v jaké části byl návrh na změnu žalobního petitu zamítnut.“ uzavřel odvolací soud.

13. Soud prvního stupně následně navrhovatele usnesením ze dne 2. července 2015 č. j. 72 Cm 112/2011-241 vyzval ohledně absentujících předepsaných náležitostí podání došlého soudu dne 21. 8. 2012, způsobujících neurčitost a nesrozumitelnost, k odstranění jeho nedostatků ve stanovené lhůtě.

14. Podáním ze dne 17. července 2015 (na č.l. 244), doručeným soudu téhož dne, navrhovatel uvedl, že uvádí „srozumitelně toto vyjádření: V případě absolutně neplatného prohlášení vlastníka budovy lze žalovat jen podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. na plnění a domáhat se přímo určení vlastnického práva [Anonymizováno]…. ve výroku rozsudku bude určeno, že vlastníkem budovy č. [Anonymizováno], v [adresa]… je [Anonymizováno], a jen v důvodech se uvedou závěry řešení předběžné otázky - absolutně neplatného prohlášení vlastníka budovy. Takový rozsudek je mimo jakékoliv pochybnosti podkladem pro obnovení zápisu tohoto vlastnického práva [Anonymizováno], a to záznamem…

15. Soud prvního stupně usnesením ze dne 24. září 2015 č. j. 72 Cm 12/2011-247 rozhodl tak, že „K podáním navrhovatele s datem 8. listopadu 214 doručená soudu dne 12. listopadu 2014 a 22. prosince 2014 se nepřihlíží.“ V odůvodnění soud uvedl, že usnesením ze dne 2. července 2015 č. j. 72 Cm 112/2011-241 navrhovatele vyzval k doplnění a opravení podání ze dne 21. 8. 2012 a dále soud zmínil, že navrhovatel podáním ze dne 17. července 2015 zaslal soudu vyjádření, kterým soud seznámil se svým výkladem § 80 o. s. ř. a § 39 obč.zák. a uzavřel, že navrhovatel vady podání neodstranil a podání jsou nadále nesrozumitelná a není jasné, zda se jimi původní návrh mění zcela či jen doplňuje.

16. Dále odvolací soud z předloženého spisu zjistil, že navrhovatel podáním ze dne 7. 10. 2016, doručeným soudu prvního stupně dne 10. 10. 2016 (na č.l. 279) učinil podání ve věci: „Návrh na odstranění vad z hlediska určitosti a srozumitelnosti vadně zapsaného petitu nesprávnou protokolací“ s tím, že navrhovatel žádal dne 4. 9. 2012 zaprotokolovat změnu petitu takto: „podle § 80 písm. b) o.s.ř. se domáhám žalobou přímo určení vlastnického práva [Anonymizováno] na dům č. [Anonymizováno],… pro absolutní neplatnost prohlášení vlastníka budovy [Anonymizováno] o vymezení jednotek v domě… schválené členskou schůzí v lednu 2007 jednak proto, že vlastnické právo na nebytovou jednotku č. [Anonymizováno] o výměře.. není zapsáno na listu vlastnictví… žádám, aby soud odstranil vady z hlediska určitosti a srozumitelnosti změněného petitu v protokole z jednání dne 4. 9. 2012.

17. Soud prvního stupně usnesením ze dne 10. října 2016 č. j. 72 Cm 12/2011-280 rozhodl tak, že „Návrh ze dne 22. 9. 2016 na odstranění vady soudu z hlediska určitosti a srozumitelnosti změněného petitu v protokole z jednání dne 4.9.2012 se zamítá“.

18. Navrhovatel poté, co byl soudem při jednání před soudem prvního stupně konaném dne 14. 8. 2012 seznámen s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 1068/2003 (o zamítnutí návrhu na prohlášení neplatnosti prohlášení vlastníka z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu, neboť se tím nevytvoří pevný základ pro vyjasnění právních vztahů mezi účastníky sporu, jímž by se předcházelo žalobám na plnění) projevil dostatečně a určitě svou vůli. Učinil tak opakovaně, když podáním ze dne 17. 7. 2015, doručeným soudu prvního stupně dne 17. 7. 2015 (na č.l. 244) a podáním ze dne 7. 10. 2016, doručeným soudu prvního stupně dne 10. 10. 2016 (na č.l. 279) označeným: „Návrh na odstranění vad z hlediska určitosti a srozumitelnosti vadně zapsaného petitu nesprávnou protokolací“ jednoznačně uvedl, že se domáhá přímo určení vlastnického práva [Anonymizováno] k předmětné budově. V podání ze dne 17. 7. 2015 (na č.l. 244) výslovně uvedl, že takové rozhodnutí soudu je podkladem pro obnovení zápisu vlastnického práva družstva do katastru nemovitostí. Dále navrhovatel jasně vysvětlil, že otázku absolutní neplatnosti prohlášení vlastníka budovy [Anonymizováno] o vymezení jednotek v domě…soud posoudí jen jako otázku předběžnou. Také jasně vysvětlil, že „žalovat přímo na určení neplatnosti prohlášení nelze pro nedostatek naléhavého právního zájmu“. Sám soud prvního stupně navrhovatele upozornil na svůj právní názor vycházející z rozhodnutí Nejvyššího soudu, v důsledku čehož navrhovatel upřesnil petit svého návrhu tak, že se domáhá přímo jen určení, že [Anonymizováno] je vlastníkem předmětné budovy. Uvedl-li tedy soud prvního stupně v rámci odůvodnění, že „Poté se soud dle závazného právního názoru odvolacího soudu pokusil odstranit vady navrhovaných změn petitu, a to usnesením čj. 72 Cm 112/2011-231 ze dne 02.07.2015, avšak navrhovatel nebyl schopen jednoznačně a určitě specifikovat svůj návrh. Soud tedy rozhodl dle textu původního petitu ze dne 20.10.2011….“ byl takový závěr soudu prvního stupně zjevně nesprávný a nemající oporu v podáních navrhovatele nacházejících se ve spisu. Proto je odvolací námitka týkající se toho, že soud prvního stupně rozhodoval o něčem, co navrhovatel nepožadoval, zcela důvodná. Tímto pochybením zatížil soud prvního stupně řízení vadou, jež má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a je sama o sobě důvodem pro zrušení napadeného usnesení bez dalšího.

19. Ačkoliv navrhovatel upřesnil k výzvě soudu petit svého návrhu dostatečně určitě a srozumitelně, takže bylo zřejmé, čeho se navrhovatel domáhá, soud prvního stupně tuto vůli navrhovatele zcela ignoroval a rozhodoval o něčem, co navrhovatel vůbec nepožadoval. Proto odvolacímu soudu z vyložených důvodů nezbylo, než podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušit v celém rozsahu a věc mu vrátit k dalšímu řízení (§ 221 písm. a/ o. s. ř.).