o zápis Společenství vlastníků pro dům Čechova 514/13, Praha 7, sídlem Čechova 514/13, Bubeneč, 170 00 Praha 7, do rejstříku společenství vlastníků jednotek, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2022 č. j. S 20681/RD13/MSPH, Fj 45623/2022/MSPH,

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 3. února 2022 se navrhovatel domáhal zápisu [právnická osoba], sídlem [Adresa advokáta] (dále též jen společenství) do rejstříku společenství vlastníků jednotek. V průvodním dopisu ze dne 2. 8. 2019 uvedl, že je vlastníkem jedné z bytových jednotek v domě. Většinovým vlastníkem jednotek v domě a původním výlučným vlastníkem domu je paní [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno]. Dům je na základě prohlášení původního výlučného vlastníka [Anonymizováno] s účinností od 6. 5. 2003 rozdělen na 18 bytových jednotek. Původní výlučný vlastník domu [Anonymizováno] převedla bytovou jednotku č. [Anonymizováno] na základě smlouvy ze dne 1. 4. 2003 s právními účinky vkladu ke dni 6. 5. 2003 na [Jméno navrhovatele] a dále převedla bytovou jednotku č. [Anonymizováno] na základě smlouvy ze dne 17. 2. 2004 s právními účinky vkladu ke dni 27. 2. 2004 na [Anonymizováno]. Na základě druhé smlouvy tak vzniklo v domě společenství vlastníků jednotek. Současný většinový vlastník [Anonymizováno] se vznikem společenství nesouhlasí a je v tomto směru zcela nečinná. Shromáždění vlastníků se tak dosud nikdy nesešlo, ani nebyly schváleny jeho stanovy. Navrhovatel jakožto spoluvlastník domu a člen společenství vlastníků proto nemá jinou možnost, než podat tento návrh a domoci se zápisu společenství tímto způsobem. Z ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů (dále též ZVB) dle navrhovatele vyplývá, že ke vzniku společenství vlastníků jednotek dochází ze zákona, a to ke dni doručení listiny s doložkou o vyznačení vkladu do katastru nemovitostí poslednímu z vlastníků. Navrhovatel si vyžádal od [právnická osoba] příslušné sdělení, dle kterého však byl spis již skartován. Dne 15. 6. 2004 toto rozhodnutí společně se smlouvou o převodu vlastnictví k jednotce převzal pan [Anonymizováno]. Doručením této listiny poslednímu z vlastníků tak došlo ke vzniku společenství. Z ustanovení § 9 odst. 9 a odst. 10 ZVB navrhovatel dovozuje, že právní poměry společenství se řídí vzorovými stanovami vydanými nařízením vlády č. 322/2000 Sb. Podle čl. IV bodu 1 těchto vzorových stanov potom podle navrhovatele platí, že pověřený vlastník je statutárním orgánem společenství, není-li zvolen výbor. Navrhovatel proto v návrhu coby statutární orgán společenství označil většinového vlastníka domu [Anonymizováno] a označil ji jako pověřeného vlastníka.

2. Soud I. stupně dále vycházel ze skutečnosti, že navrhovatel k návrhu přiložil dále informaci o stavbě č. p. [Anonymizováno] (informativní výpis z katastru nemovitostí - nahlížení do katastru nemovitostí), sdělení [právnická osoba], Katastrální pracoviště [adresa] ze dne 20. 6. 2019, č. j. PÚ-14235/2019-101 o vzniku společenství vlastníků dle § 9 odst. 3 ZVB prohlášení vlastníka podle § 4 ZVB ze dne 8. 5. 2003 učiněné [Anonymizováno], smlouvu o převodu vlastnictví jednotky ze dne 1. 4. 2003 uzavřenou mezi [Anonymizováno] jako prodávající a navrhovatelem jako kupujícím, smlouvu o převodu vlastnictví k jednotce č. 1-052004 ze dne 17. 2. 2004 uzavřenou mezi [Anonymizováno] jako prodávající a [Anonymizováno] jako kupujícím, dále „čestné prohlášení“ [Anonymizováno] ze dne 19. 11. 2021 s jeho úředně ověřeným podpisem, v němž prohlašuje, že dne 15. června 2004 převzal smlouvu o převodu vlastnictví k jednotce č. 1-052004, rozhodnutí [právnická osoba], Katastrální pracoviště [adresa] sp.zn. V 8123/2004, kterým byl povolen vklad vlastnického práva v jeho prospěch týkající se jednotky č. [Anonymizováno] v domě č.p. [Anonymizováno] - objekt bydlení na pozemku parc. č. [Anonymizováno], týkající se spoluvlastnického podílu na společných částech domu č.p. [Anonymizováno] o velikosti [Anonymizováno] a spoluvlastnického podílu na pozemku parc. č. [Anonymizováno] o velikosti [Anonymizováno] v obci [adresa], k.ú. [adresa] (dále též jen „čestné prohlášení“).

3. Konečně soud I. stupně vyšel též ze skutečnosti, že usnesením ze dne 10. února 2022 č. j. S 20681/RD3/MSPH, Fj 45323/2022/MSPH vyzval navrhovatele, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení doplnil své podání o nové stanovy společenství sepsané formou veřejné listiny v souladu s § 1200 odst. 3 a § 3041 odst. 2 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (NOZ), o čestné prohlášení pověřeného vlastníka, že splňuje podmínky podle § 152 odst. 2 NOZ, je bezúhonný dle § 6 odst. 2 živnostenského zákona a že souhlasí se zápisem své osoby do rejstříku společenství vlastníků jednotek podle § 12 zákona o veřejných rejstřících (z.v.r.) s úředně ověřeným podpisem (dále též jen „výzva“). Při formulaci požadavků soudem I. stupně na dodání dalších listin soud I. stupně byl veden úvahou, že pokud jde o navrhovaný zápis [Anonymizováno] jakožto statutárního orgánu, ten nelze provést bez jejího souhlasu, přičemž prvozápis společenství do rejstříku společenství vlastníků není bez zápisu statutárního orgánu možný. Ohledně stanov společenství soud I. stupně vycházel z názoru, že vzorové stanovy podle nařízení vlády č. 371/2004 Sb. netvoří zásadní překážku zápis společenství do rejstříku společenství vlastníků jednotek proveden.

4. Uvedenému požadavku soudu I. stupně však navrhovatel nevyhověl s poukazem na svoji předchozí setrvalou argumentaci.

5. V záhlaví uvedeným usnesením soud I. stupně návrh na zápis společenství ze dne 3. 2. 2022 odmítl (výrok I.), rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 000 Kč navrhovateli (výrok II.) a navrhovateli uložil sdělit číslo účtu k vrácení soudního poplatku (výrok III.). Konstatoval nutnost doložení nových stanov společenství sepsaných formou veřejné listiny v souladu s § 1200 odst. 3 NOZ a s § 3041 odst. 2 NOZ a dále doložení čestného prohlášení pověřeného vlastníka [Anonymizováno] s odkazem na § 152 odst. 2 NOZ a § 12 z.v.r. Jestliže potřebné nebylo doloženo, potom soud I. stupně postupoval podle ust. § 86 písm. e) z.v.r. a návrh na zápis do obchodního rejstříku odmítl jako celek.

6. Proti usnesení soudu I. stupně podal navrhovatel včasné odvolání (odvolatel) a domáhal se změny napadeného usnesení a vyhovění návrhu, když jeho argumentace vycházela ze závěrů, k nimž dospěl Vrchní soud v Praze v předchozím řízení o totožné věci téhož navrhovatele v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 8. 2021 sp.zn. 7 Cmo 292/2019. Z něho odvolatel dovodil, že jedinou potřebnou listinou prokazující den vzniku společenství je listina potvrzující doručení smlouvy o převodu vlastnictví k jednotce č. [Anonymizováno] ze dne 14. 2. 2004 opatřená doložkou o vyznačení vkladu do katastru nemovitostí katastrálním úřadem s tím, že tuto listinu je možné případně nahradit čestným prohlášením [Anonymizováno] potvrzujícím, že mu byla uvedeného dne předmětná smlouva doručena. Z důvodu skartace příslušného dokladu katastrálním úřadem proto navrhovatel soudu I. stupně doručil čestné prohlášení pana [Anonymizováno] o dni doručení předmětné kupní smlouvy. Odvolatel poukázal na předchozí závěry Vrchního soudu v Praze, podle nichž vznik společenství bude podléhat právní úpravě platné do 31. 12. 2013 a procesní režim bude podléhat právní úpravě platné ke dni zahájení rejstříkového řízení. Dále uvedl, že vlastníkem, jehož spoluvlastnický podíl na společných částech domu činí nejméně jednu polovinu, je paní [Anonymizováno] s tím, že jím byla i v době vzniku předmětného společenství.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu I. stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 o. s. ř., a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

8. Vznik Společenství odvolací soud posuzoval podle právní úpravy platné do 31. 12. 2013, neboť pod právní poměry týkající se práv věcných se řadí i spoluvlastnické vztahy (§ 3028 odst. 2 NOZ). Procesní režim se řídí předpisy platnými ke dni zahájení rejstříkového řízení (§ 3041 odst. 1 NOZ).

9. Jak je zřejmé z § 78 odst. 1 z.v.r., řízení se zahajuje na návrh. Má-li být dosažena shoda mezi zápisem skutečnosti a skutečným stavem, lze řízení zahájit i bez návrhu.

10. Z § 39 z. v. r. je zřejmé to, že do rejstříku společenství vlastníků jednotek se zapisují společenství vlastníků jednotek, přičemž podle § 25 odst. 1 písm. d) z. v. r. se do veřejného rejstříku zapíše den vzniku právnické osoby.

11. Odvolací soud vychází ze skutečnosti, že v souladu s § 11 z.v.r. a § 25 z.v.r. zákon ukládá povinnost podat bez zbytečného odkladu návrh na zápis zákonem stanovených údajů po vzniku rozhodné skutečnosti (tj. skutečnosti, jež má za následek změnu právního stavu ohledně skutečností a údajů zapisovaných do veřejného rejstříku). Pro případ nesplnění této zákonné povinnosti povinnou osobou v zákonem stanovené lhůtě zákon přiznává oprávnění k podání návrhu dle § 11 odst. 3 z.v.r. i dalším osobám proto, aby byl zajištěn základní účel veřejného rejstříku, a to poskytování aktuálních informací o osobách, jež se do veřejného rejstříku zapisují. Účelem této právní úpravy podle odvolacího soudu je, aby skutečný právní stav o osobách zapisovaných do veřejného rejstříku byl bezodkladně promítnut, tedy zapsán do příslušného veřejného rejstříku. Jinak řečeno aby skutečný právní stav odpovídal údajům, jež jsou v příslušném veřejném rejstříku zapsány Dosažení tohoto stavu v případě nečinnosti oprávněných osob je dále zajištěno i tím, že zákon v citovaném ustanovení § 78 odst. 1 z.v.r. ukládá rejstříkovému soudu povinnost, aby zahájil řízení ohledně zápisu příslušné změny zapisovaných údajů do veřejného rejstříku, jakmile zjistí, že došlo ke změně skutečného právního stavu oproti stavu zapsanému ve veřejném rejstříku.

12. Jak je zřejmé z § 9 odst. 3 ZVB, v rozhodném znění společenství vzniká v domě s nejméně pěti jednotkami, z nichž alespoň tři jsou ve vlastnictví tří různých vlastníků, a to dnem doručení listiny s doložkou o vyznačení vkladu do katastru nemovitostí nebo jiné listiny, jíž příslušný státní orgán osvědčuje vlastnické vztahy k jednotce, poslednímu z těchto vlastníků.

13. Z § 9 odst. 7 písm. b) ZVB je zřejmé, že orgány společenství jsou výbor společenství (dále jen "výbor") nebo ten vlastník jednotek, kterého v případě, že není zvolen výbor, shromáždění pověří výkonem funkce výboru (dále jen pověřený vlastník), Z odst. 8 téhož ustanovení ZVB vyplývá, že shromáždění je nejvyšším orgánem společenství. První schůze shromáždění se musí konat nejdéle do 60 dnů po vzniku společenství a svolá ji původní vlastník budovy. Na této schůzi shromáždění schvaluje stanovy společenství a volí orgány společenství uvedené v odst. 7 písm. b) a c) uvedeného ustanovení. Tato schůze se může konat jen za účasti notáře, který o jejím průběhu, volbě a složení orgánů společenství a schvalování stanov pořídí notářský zápis, jehož přílohu tvoří schválené stanovy společenství. Z § 9 odst. 9 ZVB vyplývá, že pokud se nesejde shromáždění k volbě orgánů společenství nebo nejsou-li tyto orgány zvoleny, plní funkci orgánů společenství vlastník, jehož spoluvlastnický podíl na společných částech domu činí nejméně jednu polovinu, jinak vlastníci jednotek, kteří se stali členy společenství dnem jeho vzniku. Podle § 9 odst. 10 ZVB pokud shromáždění neschválí stanovy společenství, řídí se právní poměry společenství vzorovými stanovami vydanými nařízením vlády.

14. Dále odvolací soud vycházel rovněž z § 19 z.v.r., z něhož je zřejmé, že návrh na zápis musí být doložen listinami o skutečnostech, které mají být do veřejného rejstříku zapsány, a listinami, které se zakládají do sbírky listin v souvislosti s tímto zápisem.

15. Konečně odvolací soud vycházel i z § 90 z.v.r., z něhož je zřejmé, že nebyl-li návrh na zápis odmítnut podle § 86 z.v.r., rejstříkový soud zkoumá, zda údaje o skutečnostech, které se do veřejného rejstříku zapisují, vyplývají z listin, které mají být k návrhu doloženy.

16. Z listin přiložených k návrhu, a to konkrétně z prohlášení vlastníka ze dne 8. 5. 2003 vyplývá, že ho učinila Blanka Málková. Vklad práva byl zapsán v katastru nemovitostí dne 29. 8. 2003, jak vyplývá z připojené doložky [právnická osoba] s tím, že vklad práva byl povolen rozhodnutím č. j. V-17647/2003-101 a právní účinky vkladu vznikly dne 6. 5. 2003.

17. Ze smlouvy o převodu vlastnictví jednotky ze dne 1. 4. 2003 vyplývá, že [Anonymizováno] coby prodávající převedla na [Jméno navrhovatele] coby kupujícího (v tomto rejstříkovém řízení v postavení navrhovatele) bytovou jednotku č. [Anonymizováno] v domě č. p. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsané na listu vlastnictví č. [Anonymizováno] pro [adresa], obec [adresa], katastrální území [adresa]. Vklad práva byl povolen [adresa] rozhodnutím č. j. V-17648/2003-101 a v katastru nemovitostí byl zapsán dne 1. 9. 2003 s tím, že právní účinky vkladu vznikly dne 6. 5. 2003.

18. Jak vyplývá ze smlouvy o převodu vlastnictví k jednotce č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] jako prodávající převedla na [Anonymizováno] jako kupujícího bytovou jednotku č. [Anonymizováno] v domě specifikovaném v předchozí smlouvě. Smlouva byla podepsána oběma stranami dne 17. 2. 2004, vklad práva byl povolen rozhodnutím [právnická osoba], Katastrální pracoviště [adresa] ze dne 26. 5. 2004 č. j. V-8123/2004-101, vklad práva byl zapsán v katastru nemovitostí dne 26. 5. 2004 a právní účinky vkladu vznikly dnem 27. 2. 2004.

19. Odvolací soud nemohl pominout ani skutečnosti vyplývající ze sdělení, resp. z odpovědi ohledně vzniku společenství vlastníků [právnická osoba], Katastrální pracoviště [adresa] ze č. j. PU-14235/2019-101, adresátu [Anonymizováno] Z tohoto sdělení je zřejmé, že „jako třetí byl zapsán [Anonymizováno], bytem [adresa], dům č. p. [Anonymizováno] s pozemkem parc. č. [Anonymizováno], Katastrální území [adresa], číslo bytu [Anonymizováno] a vklad do katastru byl učiněn pod č. j. V-8123/2004-101 s datem provedení vkladu 26. 5. 2004, přičemž datum a způsob doručení listiny s doložkou o provedení vkladu z důvodu uplynutí skartační lhůty u spisu nemůže katastrální úřad sdělit.

20. Konečně odvolací soud vycházel též z čestného prohlášení [Anonymizováno], ze dne 19. 11. 2021 s jeho úředně ověřeným podpisem, z něhož vyplývá, že [Anonymizováno] dne 15. června 2004 převzal smlouvu o převodu vlastnictví k jednotce č. [Anonymizováno] - rozhodnutí [právnická osoba], Katastrální pracoviště [adresa] sp.zn. V 8123/2004, kterým byl povolen vklad práva vlastnického v jeho prospěch u nemovitostí: jednotky č. [Anonymizováno] v domě č.p. [Anonymizováno] - objekt bydlení na pozemku parc. číslo [Anonymizováno], spoluvlastnického podílu na společných částech domu č.p. [Anonymizováno] o velikosti [Anonymizováno] a spoluvlastnického podílu na pozemku parc. č. [Anonymizováno] o velikosti [Anonymizováno] v obci [adresa], k.ú. [adresa].

21. Na základě uvedeného odvolací soud učinil dílčí závěr, podle něhož společenství vzniklo dne 15. 6. 2004, což ostatně správně konstatoval ve svém rozhodnutí o námitkách i soud I. stupně a stejný závěr učinil ve shora uvedeném rozhodnutí i Vrchní soud v Praze s tím, že je třeba pro zápis společenství doložení čestného prohlášení obsahujícího uvedení dne o doručení listiny s doložkou o vyznačení vkladu do katastru nemovitostí poslednímu z vlastníků, tj. třetímu - [Anonymizováno], ve smyslu § 9 odst. 3 ZVB v rozhodném znění. Většinovým vlastníkem jednotek v domě a původním výlučným vlastníkem domu je paní [Anonymizováno], jež z důvodů předvídaných v ustanovení § 9 odst. 9 ZVB plní funkci statutárního orgánu, proto je dán důvod jejího zápisu do rejstříku společenství vlastníků jednotek, což ostatně nebylo ani soudem I. stupně nijak rozporováno.

22. Na základě uvedeného odvolací soud učinil pro rozhodnutí významný závěr, podle něhož v daném případě se jedná o společenství již vzniklé, tedy existující ex lege, ohledně něhož zákonodárce stanovil povinnost jeho zápisu do rejstříku společenství vlastníků jednotek (§ 39 z.v.r.), přičemž v ustanovení § 78 odst. 1 z.v.r. zákonodárce stanovil ohledně zápisů deklaratorní povahy (tj. zápisů o skutečnostech již nastalých, jejichž účinnost nebo platnost nenastává až zápisem do veřejného rejstříku, což je i posuzovaný případ), rejstříkovým soudům povinnost zahájit řízení bez návrhu, existuje-li nesoulad (rozpor) mezi zápisem skutečnosti ve veřejném rejstříku a skutečným právním stavem, a to za účelem dosažení shody mezi těmito dvěma nesouladnými stavy. Pod toto ustanovení lze na základě účelového výkladu nepochybně podřadit i situaci, právě posuzovanou, kdy dle skutečného právního stavu vzniklo a existuje společenství, jež však dosud není v rozporu se zákonem zapsáno do rejstříku společenství vlastníků jednotek. Jinak řečeno skutečnému právnímu stavu neodpovídá zápis v rejstříku společenství vlastníků jednotek. Resp. přesněji řečeno - tento zápis v rejstříku společenství vlastníků jednotek zcela absentuje, když nezobrazuje skutečný právní stav, což je nepochybně nežádoucí a zákonem zapovězený stav. Lze tudíž přijmout závěr, že účelem - smyslem právní úpravy je, aby skutečný právní stav přesně odpovídal zapsanému stavu ve veřejném rejstříku.

23. Touto optikou posuzoval odvolací soud stěžejní otázku, zda lze předmětné, tj. již vzniklé a existující společenství zapsat do rejstříku společenství vlastníků jednotek bez zápisu obligatorně zapisovaného údaje - statutárního orgánu (§ 25 odst. 1 písm. g/ z.v.r.), resp. osoby plnící jeho funkci (neboť nebyl zvolen výbor), a to za situace, kdy nebyl předložen u takto zapisované osoby její souhlas se zápisem v rámci zápisu povinně zapisovaného společenství do rejstříku společenství vlastníků jednotek, jak vyžaduje ustanovení § 12 z.v.r. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem I. stupně potud, že společenství nelze do předmětného rejstříku zapsat bez tohoto údaje, který tvoří esenciální náležitost každé právnické osoby.

24. Zákonodárce stanovil zákonnou povinnost zápisu stanovených subjektů (spolků - § 26 z.v.r., nadací a nadačních fondů - § 31 z.v.r., ústavů - § 35 z.v.r., společenství vlastníků jednotek - § 39 z.v.r., obchodních společností a družstev - § 42 z.v.r. a dalších subjektů, o nichž to stanoví zákon, tj. z.v.r. nebo jiný zákon) do příslušného veřejného rejstříku, mj. tedy i nyní posuzovaného společenství vlastníků jednotek, a to včetně údajů povinně zapisovaných v rámci zápisu takové zapsané, resp. zapisované osoby (dále též jen „zákonná povinnost ad 1/“). Na straně druhé však zákonodárce stanovil jako předpoklad pro zápis osob, jež se povinně zapisují v rámci zapsané resp. zapisované osoby souhlas takových osob se svým zápisem do veřejného rejstříku dle § 12 z.v.r. (dále též jen „zákonná povinnost ad 2/“). Na tomto místě odvolací soud konstatuje, že jedním ze zákonných předpokladů pro vznik funkce (nejen) statutárního orgánu právnické osoby na základě přijetí příslušného rozhodnutí k tomu oprávněným orgánem (shromážděním, členskou schůzí, valnou hromadou apod.) je i souhlas zvolené osoby s ustanovením do funkce. Jinak řečeno je vyloučeno, aby byl někdo zvolen do příslušné funkce v rozporu se svou vůlí. Tento souhlas však nemusí být výslovný, zcela postačí konkludentní.

25. Řešená otázka v posuzovaném případě podle odvolacího soudu představuje do jisté míry určitý konflikt, resp. určitou vnitřní rozpornost právní úpravy, kdy na jedné straně zákonodárce výslovně stanovuje zákonnou povinnost zápisu stanovených subjektů do příslušného veřejného rejstříku (včetně všech údajů u nich povinně zapisovaných - tj. např. statutárního orgánu) a na straně druhé vyžaduje také souhlas zapisovaných osob se zápisem do příslušného rejstříku. Z logiky věci je jasné, že mohou nastat určité situace - kdy při „slepém“ lpění na splnění zákonné povinnosti ad 2/ nebude možno splnit zákonnou povinnost ad 1/, resp. bude přímo vyloučeno splnit zákonnou povinnost ad 1/. Tento konflikt při výkladu předmětných ustanovení - v určitých případech vlastně protichůdných, vyřešil odvolací soud za pomoci teleologického výkladu, jehož správnost ověřil za pomoci logického výkladu dotčených ustanovení (aplikoval argumentum ad absurdum na následně uvedené příkladné situaci). Absurdnost lpění na předložení souhlasu dle § 12 z.v.r. by se podle odvolacího soudu obnažila právě v situaci, kdy by u všech výše uvedených subjektů, které se povinně zapisují do příslušných veřejných rejstříků, všechny osoby, jimž vznikla příslušná funkce v orgánech, jež se obligatorně zapisují do příslušného veřejného rejstříku v rámci zapsané osoby (např. statutární orgán dle § 25 odst. 1 písm. g/ z.v.r. či kontrolní orgán dle § 25 odst. 1 písm. h/ z.v.r.), bezdůvodně odmítaly udělit souhlas se svým zápisem do příslušného veřejného rejstříku, ačkoliv by jim funkce prokazatelně vznikla. Při striktním dodržení požadavku na souhlas dle § 12 z.v.r. by je totiž rejstříkový soud nemohl do příslušného rejstříku vůbec zapsat. To by ovšem znamenalo i to, že - byť by si byl rejstříkový soud vědom toho, že vznikla neshoda mezi skutečným právním stavem a zapsaným právním stavem ve veřejném rejstříku, nemohl by tyto osoby do rejstříku zapsat, resp. zahájit řízení bez návrhu ve smyslu § 78 odst. 1 z.v.r. za účelem dosažení shody ve smyslu tohoto ustanovení, jak mu to ukládá zákon. Tím by ovšem porušil, resp. rezignoval na splnění také zákonné povinnosti ad 1/. V důsledku by to znamenalo mj. i to, že by nebyl zajištěn základní účel veřejného rejstříku, a to poskytování aktuálních informací o osobách, jež se do veřejného rejstříku zapisují. Jinak řečeno nemohl by vůbec být naplňován účel právní úpravy, tedy aby skutečný právní stav o osobách zapisovaných do veřejného rejstříku byl bezodkladně promítnut (zapsán) do příslušného veřejného rejstříku. Tím by veřejný rejstřík zcela ztratil své opodstatnění, kdyby tyto podstatné a obligatorní údaje byly přehlíženy, resp. by nebyly vůbec zapsány v důsledku nesouhlasu dotčených osob se svým zápisem, ačkoliv by bylo doloženo, že jim funkce - např. v důsledku volby či ex lege (jako v posuzovaném případě) vznikla. Odvolací soud tento konflikt právní úpravy proto na základě provedeného logického výkladu (za pomoci argumentu ad absurdum) vyřešil ve prospěch upřednostnění splnění zákonné povinnosti ad 1/ oproti „lpění“ na splnění zákonné povinnosti ad 2/, což by v důsledku mohlo znamenat negování, resp. paralyzování zákonem stanovené funkce - účelu veřejných rejstříků. Takový výklad by byl dle názoru odvolacího soudu nežádoucí a především přepjatě formalisticky, jež zapovídá i praxe Ústavního soudu. Ten ve svém nálezu ze dne 8. 1. 2019 pod sp.zn. III. ÚS 1336/18 výslovně k otázce přepjatého formalismu uvedl, že „…ve své konstantní judikatuře mnohokrát zdůraznil, že orgánům veřejné moci a především obecným soudům netoleruje přepjatě formalistický postup v řízení“. Zdůraznil přitom, že obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, vyžaduje-li to účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku, a že povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o výklad obecných norem a ústavních zásad. Při použití a výkladu právních předpisů tak nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, neboť v každém z nich je třeba nalézat i právní principy uznávané demokratickými právními státy.

26. Výše uvedené promítnuto do posuzované věci znamená, že důvod pro odmítnutí návrhu na zápis společenství do rejstříku společenství vlastníků jednotek z důvodu nedoložení souhlasu se zápisem do rejstříku od [Anonymizováno] nebyl z výše vyložených důvodů dán, což platí i ohledně soudem I. stupně požadovaného doložení čestného prohlášení jmenované ohledně splnění podmínky dle § 152 odst. 2 NOZ (svéprávnost), neboť její svéprávnost vyplývá z již doložených listin, na základě nichž provedl, resp. zapsal katastrální úřad příslušné změny.

27. Odvolací soud k tomu poznamenává, že požadavky soudu I. stupně ve vztahu k § 12 z.v.r. sice lze dovodit ze zákona, avšak při konfrontaci dotčených zákonných ustanovení, která v posuzovaném případě ohledně splnění zákonných povinností ad 1) a ad 2) vedle sebe současně neobstojí, dospěl odvolací soud na základě výše popsaných výkladů k opačnému závěru, než přijal soud I. stupně.

28. Konečně důvod pro odmítnutí předmětného návrhu nebyl dán ani z důvodu nedoložení stanov společenství, neboť v případě neschválení stanov zákonodárce počítal s náhradním řešením nastalé situace, a to, že se právní poměry společenství řídí vzorovými stanovami vydanými nařízením vlády č. 371/2004 Sb. Tyto vzorové stanovy se staly v důsledku fikce stanovami předmětného společenství. Na tom nemění nic ani skutečnost, že toto nařízení vlády bylo s přijetím nového občanského zákoníku zrušeno. Uvedený závěr odvolacího soudu ostatně není ani v rozporu s výkladovým stanoviskem č. 10 Expertní skupiny Komise pro aplikaci nové civilní legislativy při Ministerstvu spravedlnosti ze dne 7. 6. 2013. V této souvislosti lze rovněž poukázat na ustanovení § 3041 NOZ a tam stanovené důsledky ohledně těch ustanovení stanov, jež odporují donucujícímu ustanovení zákona.

29. Z doložených listin tedy vyplývají ve smyslu § 90 odst. 1 z.v.r. údaje o skutečnostech do rejstříku společenství vlastníků jednotek zapisovaných. Z vyložených důvodů odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení, přičemž v souladu se zásadou hospodárnosti řízení zapsal i obligatorně zapisovaný údaj - způsob jednání statutárního orgánu a správný počet členů statutárního orgánu (§ 26 z.ř.s. ve spojení s § 120 z.v.r.).