Přeskočit na obsah
Vrchní soud v Praze 6 Cmo 7/2023-509 ECLI:CZ:VSPH:2025:6.Cmo.7.2023.1 Rozsudek

o zaplacení 141 438 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 37 Cm 134/2013-399 ze dne 17. srpna 2022

JUDr. František Švantner · předseda senátu · Rozhodnutí ze dne 16. 9. 2025

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Švantnera a soudců JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka v právní věci

žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce]

sídlem [Adresa žalobce]

zastoupené advokátem [Jméno advokáta A]

sídlem [Adresa advokáta A]

proti

žalovanému: 1. [Jméno žalovaného A], narozený [Datum narození žalovaného A]

bytem [Adresa žalovaného A]

2. [Jméno žalovaného B], narozený [Datum narození žalovaného B]

bytem [Adresa žalovaného B]

zastoupený advokátem [Jméno advokáta C]

sídlem [Adresa advokáta C]

o zaplacení 141 438 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 37 Cm 134/2013-399 ze dne 17. srpna 2022


I. Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 37 Cm 134/2013-399 ze dne 17. srpna 2022, se ve výrocích II., V., a VI. mění tak, že se žaloba na zaplacení částky 98 920 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,05% p.a. od 1. 1. 2016 do zaplacení zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovaným 1) a 2) náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 205 802 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit Českému státu na účet Městského soudu v Praze náklady řízení v částce 9 783,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud I. stupně rozhodl původně v řízení proti [tituly před jménem] [Anonymizováno] [jméno FO], narozené dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], zemřelé dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], posledně bytem [adresa], ve výroku I. tak, že nepřipustil změnu žaloby dle podání žalobce ze dne 3. 3. 2022, ve výroku II. žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 98 920 Kč s přísl. jako bezdůvodné obohacení získané žalovanou zkonzumováním a neuhrazením služeb poskytovaných ve prospěch její bytové jednotky žalujícím SVJ, ve výroku III. zamítl žalobu v rozsahu tam specifikovaného příslušenství, ve výroku IV. uložil žalobci povinnost zaplatit do pokladny soudu I. stupně náklady státu ve výši 9 783,50 Kč, ve výroku V. uložil žalované rovněž povinnost zaplatit do pokladny soudu I. stupně náklady státu ve výši 9 783,50 Kč a ve výroku VI. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud I. stupně posuzoval důvodnost žalobních tvrzení, podle nichž žalobce (dále též zkráceně SVJ) vznikl na základě zákona č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů, jak má být zřejmé z notářského zápisu ze dne 17. 9. 2001, NZ 259/2001, N 266/2001. Podle soudu I. stupně žalobce měl uplatňovat proti žalované [tituly před jménem] [Anonymizováno] [jméno FO] předmětné nároky v souvislosti s tvrzením, že tato původně žalovaná byla v rozhodném období vlastnicí bytové jednotky č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v domě v [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. [Anonymizováno], [Jméno advokáta B], již měla nabýt v rámci dědictví po své matce [jméno FO], zemřelé dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] a po projednávaném období měla předmětnou jednotku podle předávacího protokolu ze dne 15. 12. 2009 prodejem převést na jinou osobu. Vymáhány v tomto řízení mají být proto peněžité nároky mající vztah toliko k jednotlivým vyúčtováním záloh za roky 2005 až 2009, kdy za tyto roky žalovaná podle žalobce nehradila pravidelné zálohy na náklady spojené se službami při správě domu a pozemku a při poskytování vody a tepla.

3. Soud I. stupně vyšel ze závěrů o skutkovém stavu věci, podle nichž konkrétně [jméno FO], matka žalované, do své smrti ([Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]) minimálně jeden rok nežila v bytové jednotce, která po její smrti přešla na dceru [tituly před jménem] [Anonymizováno] [jméno FO]. Ta podle soudu I. stupně žalobci nesdělila, že předmětnou bytovou jednotku pronajímá dalším osobám, nesdělila počet osob, kterým bytovou jednotku poskytovala a nesdělila ani dobu nájemního těchto osob. Podle soudu I. stupně žalovaná žalobci a ani soudu nepředložila jediný doklad (nájemní smlouva, listiny související s uzavřením a ukončením nájemního vztahu, daňová přiznání apod.), na základě něhož by nejen žalobce, ale i soud mohl učinit závěr ohledně množství osob pobývajících v bytě a dobu jejich pobytu v nájemním vztahu. To, že byt byl pronajímán, bylo podle soudu I. stupně prokázáno výpovědí svědků [tituly před jménem] [jméno FO], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO], avšak svědci se podle soudu I. stupně vyjadřovali toliko v rámci určitých dílčích období. Rozhodně podle soudu I. stupně svědci nemohli sdělit přesný den, kdy nájemníci započali bydlet a ke kterému dni byl nájem bytu ukončen. K počtu osob obývajících byt žalovaná podle soudu I. stupně odmítla vypovídat. Soud I. stupně dále vycházel ze skutečnosti, že ve vztahu k vyúčtování ústředního vytápění žalovaná zpochybňovala odečty individuálních rozdělovačů topných nákladů s tím, že odečty byly prováděny bez její přítomnosti, že předmětný byt neužívala a nebyla přítomna odečtům. Soud I. stupně vyšel rovněž ze skutečnosti, že ve věci byl ustanoven znalec, jenž měl ve znaleckém posudku (č.l. 94 spisu) zjistit, že ve vyúčtování jsou obsaženy všechny položky, které předpis vyžaduje. Znalec podle soudu I. stupně k danému výpočtu uvedl, že stěžejní problém shledává v tom, že nebyl umožněn odečet a vyúčtování tak bylo možné provádět buď výpočtem, odhadem, nebo kombinovaně. Po formální stránce podle znalce vyúčtování ústředního topení obsahuje všechny položky, které požaduje vyhláška č. 372/2001 Sb., a toto vyúčtování bylo v pořádku. Znalec podle soudu I. stupně zaujal dílčí stanovisko, podle něhož ohledně ostatních služeb chybí počty osob k jednotlivým bytovým jednotkám. Toto označil jako rozhodující údaj potřebný k tomu, aby byly rozúčtovány náklady na vodné, osvětlení, společné prostory, odvoz komunálního odpadu a další účtované položky. Znalec při vyúčtování položek komunálního odpadu, elektrické energie, úklidu, oprav, vodného, měření a správy domu vycházel z celkových nákladů, přičemž tyto náklady rozpočítával buď dle osob, které v bytě bydlely (elektrická energie, spotřebované vodné, měření a správa) dle bytových jednotek. Co se týká vodného, tak touto položkou bylo podle soudu I. stupně vyvráceno tvrzení žalované, že byt nebyl obýván. Co se týká elektrické energie, tak zde znalec podle soudu I. stupně postupoval podle počtu osob po dobu, po kterou byl byt pronajímán a vyšel z výpovědí svědků. Co se týkalo nákladů na měření a správu, zde znalec postupoval dle počtu bytů. Co se týká komunálního odpadu, úklidu a oprav, tak ty nebyly ve vyúčtování uvedeny. Jak podle soudu I. stupně vyplývá ze závěrů znaleckého posudku, výpočty byly provedeny na základě podkladů předaných správní společností [právnická osoba]. Zda tyto podklady (počty osob či odečty vodoměrů) jsou správné, nebylo podle znalce možno zpětně prověřit. Znalec ve své výpovědi (č.l. 236) podle soudu I. stupně uvedl, že vyúčtování nákladů na ústřední topení obsahuje všechny položky, jež obsahuje vyhláška č. 372/2001 Sb. a z toho důvodu po formální stránce jsou vyúčtování odpovídající právnímu předpisu. Co se týká ostatních služeb, tak podle soudu I. stupně chybí počty osob, když žalovaná v průběhu řízení odmítala soudu poskytnout důkazy o tom, kolik osob a po jaké období v předmětných bytových jednotkách bydlelo. S ohledem na výše uvedené učinil soud I. stupně závěr, že žalobce není schopen dostát tomu, aby předložil řádná vyúčtování za roky 2005-2009.

4. Soud I. stupně zaujal stanovisko, podle něhož za situace, kdy vlastník bytové jednotky nesplní svoji oznamovací povinnost vůči společenství vlastníků jednotek, SVJ nikdy nebude schopno provést řádné vyúčtování, jak ho chápe rozhodovací praxe, zejména ve vztahu k odvozu komunálního odpadu, osvícení společných prostor, úklidu, vodného a stočného (v případě neexistence individuálních odečtů) a dalších služeb. Proto podle soudu I. stupně v projednávaném případě ve vztahu ke spornému období SVJ nikdy nebude schopno dostát požadavkům dovolacího soudu na řádnost vyúčtování záloh na poskytované služby což podle soudu I. stupně vede dlužníky k vyhýbání se platebním povinnostem vůči SVJ a k získávání neoprávněného majetkového prospěchu.

5. Z uvedených důvodů soud I. stupně postupoval podle § 136 o. s. ř. s tím, že nárok žalobce je do základu důvodný, ačkoli výši nároku nelze přesně zjistit s ohledem na postoj [tituly před jménem] [jméno FO] k předmětnému sporu, když tato podle soudu I. stupně nikdy žalobci neoznámila množství osob v bytě a dobu, po kterou osoby byt obývaly. Bez existence těchto vstupních informací měl podle soudu I. stupně problémy s přezkumem vyúčtování i znalec. Podle soudu I. stupně nárok lze v tomto specifickém případě přiznat z titulu bezdůvodného obohacení podle § 451 a násl. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (OZ), když právní kvalifikace uplatněného nároku žalobcem není pro soud závazná. Výši přiznaného nároku soud I. stupně stanovil podle § 136 o. s. ř. (s přihlédnutím k závěrům znalce) částkou 98 920 Kč, když tuto částku považoval za odpovídající všem zjištěným skutečnostem a okolnostem případu. Současně se soud I. stupně neztotožnil se vznesenou námitkou promlčení, když nároky vznesené žalobcem za rok 2005, 2006, 2007, 2008 a 2009 byly uplatněny dne 16. února 2007, dne 6. 11. 2008 a 3. 11. 2010. O náhradě nákladů státu soud I. stupně rozhodl podle § 148 o. s. ř. s ohledem na vyplacené znalečné a svědečné. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud I. stupně rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř.

6. Proti tomuto rozsudku se v zákonem stanovené lhůtě odvolala žalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] do jí nepříznivých výroků II., V., a VI. a domáhala se v této části jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení s přikázáním věci k rozhodnutí jinému soudci.

7. Odvolatelka soudu I. stupně vytkla, že:

1/ Věc nesprávně právně posoudil.

2/ Nebylo možno věc posoudit jako bezdůvodné obohacení dle § 451 a násl. OZ a taková právní kvalifikace je pojmově vyloučena.

3/ Neuvedl o který případ bezdůvodného obohacení se mělo jednat a z toho důvodu je rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

4/ Nevzal v úvahu, že žalobce byl povinen provést řádné vyúčtování, což neučinil, o čemž svědčí skutečnost, že na základě znaleckého posudku žalobce vzal žalobu částečně zpět a jeho žaloba byla také v nadále uplatňované výši částečně zamítnuta.

5/ Žalované nevznikla platební povinnost ani zčásti.

6/ Přiznání nároku, vzdor neexistenci řádného vyúčtování, prakticky novelizuje právní úpravu a nerespektuje závazná soudní rozhodnutí Nejvyššího soudu.

7/ Nerespektoval právo odvolatelky obdržet řádné vyúčtování. Před odvolacím soudem žalovaná doplnila, že sice nesdělila počty osob pobývajících v předmětné jednotce, avšak při existenci měřících zařízení na jednotlivá media (vodu a teplo) nemůže být problémem vytvořit řádné vyúčtování služeb připadajících na vlastníky jednotlivých jednotek a tedy připadajících i na žalovanou.

8/ Z hlediska promlčení nelze aplikovat promlčecí lhůtu 3 roky vyplývající z § 397 zákona č. 513/1991 Sb.

9/ Nárok je promlčen, když u bezdůvodného obohacení jsou dvě promlčecí lhůty - subjektivní 2 roky a objektivní 3 roky.

10/ Soud I. stupně nerespektoval práva žalované, když nevzal v úvahu, že žalobce učinil podání dne 13. 8. 2022 krátce před jednáním soudu, ačkoli k tomu měl dostatek času, přičemž žalovaná tak neměla možno adekvátně reagovat.

11/ Výpočty provedené soudem v jednotlivých rocích obsahují nesprávnosti, které však odvolatelka nekonkretizuje.

12/ Soud I. stupně rozhodl nad rámec požadavku žalobce ultra petitum podle výpočtu odvolatelky uvedeného v dovolání a u prvého jednání soudu I. stupně a soud I. stupně tuto otázku pominul.

8. Žalobce navrhl rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu potvrdit, když vyjádřil názor, že předmětná vyúčtování, ve znění vyúčtování předložených podáním z 3. 3. 2022 je třeba považovat za řádná, když jejich správnost ověřil znalec.

9. V závislosti na úmrtí [tituly před jménem] [jméno FO] v průběhu odvolacího řízení, odvolací soud rozhodl svým usnesením ze dne 14. května 2025 o tom, že bude v řízení dále pokračovat s dědici žalované [tituly před jménem] [jméno FO], a to s [Jméno advokáta C], nar. [Datum narození žalovaného A], bytem [Adresa advokáta C] (nově žalovaný 1/), jakož i s [Jméno žalovaného B], nar. [Datum narození žalovaného B], bytem [adresa] (nově žalovaný 2/), již jsou dále též označovaní zkráceně jako odvolatelé.

10. V dalším Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř., a to včetně řízení předcházejícího jeho vydání a vázán právním názorem dovolacího soudu vyjádřeným v rozsudcích Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 4637/2018-310 ze dne 5. 6. 2019 a č. j. 26 Cdo 557/2024-482 ze dne 23. 7. 2024 shledal odvolání žalovaných důvodnými.

11. Jak je zřejmé z obsahu spisu, žalobce se žalobou domáhal, aby mu [tituly před jménem] [jméno FO], jež se děděním stala vlastnicí bytové jednotky č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v domě v [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. [Anonymizováno] v [adresa], již následně v prosinci 2009 převedla bytovou jednotku na nové vlastníky, zaplatila částku 141 438,20 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatků za služby související s užíváním jednotky za roky 2005 až 2009 (dále též rozhodné období), přičemž tento nárok v průběhu doby žalobce omezil o částku 33 290 Kč s přísl. a řízení v tomto rozsahu bylo zastaveno a v rozsahu částky 9 228 Kč s přísl. byla žaloba zamítnuta (viz č.l. 116, 229, 244 spisu).

12. V tomto sporu o existenci tvrzeného nároku SVJ z titulu nedoplatků za služby související s užíváním jednotky za roky 2005 až 2009, odvolací soud z hlediska skutkového vychází shodně se soudem I. stupně a shodně se skutkovými východisky Nejvyššího soudu ze skutečnosti, že [tituly před jménem] [jméno FO] byla v rozhodném období vlastnicí shora uvedené bytové jednotky a dále, že pro účely stanovení nedoplatků za služby související s užíváním jednotky za uvedené roky se SVJ (resp. správci SVJ společnosti [právnická osoba].) nedostávalo některých vstupních údajů potřebných k rozúčtování služeb, když se SVJ především nedostávalo údajů o počtu osob užívajících předmětnou bytovou jednotku a z důvodu nesoučinnosti [tituly před jménem] [jméno FO] se tomuto společenství nedostávalo z hlediska projednávaného období ani dalších údajů zjišťovaných pravidelnými odečty měřidel umístěných ve shora uvedené bytové jednotce. Proto, když přesná výše spotřebovaných služeb za uvedené jednotlivé roky nebyla podle žalobce přesně zjistitelná, žalobce v součinnosti se shora uvedeným správcem ([právnická osoba].) ve vztahu k [tituly před jménem] [Anonymizováno] [jméno FO] určil, na základě rozúčtování, výši jejích nedoplatků za služby související s užíváním jednotky za roky 2005 až 2009, a to po zohlednění [tituly před jménem] [jméno FO] zaplacených záloh na náklady spojené se správou domu a pozemku, na vodu a na teplo. Správnost svého postupu žalobce v průběhu řízení odůvodňoval poukazy na závěry znalce. Konečně odvolací soud vyšel shodně s Nejvyšším soudem ze skutečnosti, že, s výjimkou nedoplatků za studenou vodu a nákladů na teplo, ze sporných vyúčtování nevyplývaly údaje o množství dalších odebraných služeb a cenách za jednotku a současně ze sporných vyúčtování nevyplývaly ani jiná kritéria rovněž použitelná pro výpočet nedoplatku (např. podle podlahové plochy jednotky).

13. Z hlediska právního odvolací soud vychází z názoru, podle něhož podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je v obecné rovině to, aby vyúčtování bylo řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) provedeno a příjemce vyúčtování (člen SVJ) s ním byl seznámen O řádném vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu lze tedy hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatků plynoucích z vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li vyúčtování všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši.

14. Pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele stanovila v rozhodné době vyhl. č. 372/2001 Sb. Tato vyhláška v § 2 písm. h) vymezila pojem zúčtovacího období jako období, za které vlastník provede rozúčtování a následné vyúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a na poskytování teplé užitkové vody. Zúčtovací období je nanejvýš dvanáctiměsíční a jeho počátek stanoví vlastník po dohodě s dovolatelem.

15. Jde-li o ostatní poskytované služby, v rozhodné době nebyly obsahové náležitosti vyúčtování stanoveny zvláštním právním předpisem. Podle názoru odvolacího soudu ve shodě s dovolacím soudem však vyúčtování těchto služeb, aby vůbec mohlo jít o vyúčtování, muselo obsahovat minimálně údaj o ceně za tu kterou službu a současně též údaj o množství dodané služby (§ 11 odst. 1 písm. c/ zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví). Je tomu tak proto, že vlastník jednotky musí z obsahu vyúčtování zjistit minimálně takové informace, na základě kterých bude schopen rozpoznat, zda požadovaná úhrada odpovídá jeho spotřebě či způsobu výpočtu této spotřeby tak, jak byl účastníky dohodnut nebo jak je stanoven právním předpisem.

16. Odvolací soud ve shodě se závazným právním názorem Nejvyššího soudu vycházel z toho, že vyúčtování postrádající některou ze shora uvedených náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a takové vyúčtování není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Aby se tak mohlo stát, muselo by SVJ vystavit nové úplné vyúčtování znějící na cenu ve správné výši.

17. Stejně tak odvolací soud vycházel z toho, že je-li vyúčtování nesprávné, není tak ani dán předpoklad pro vznik platební povinnosti a částka v něm uvedená (nedoplatek) se nestává splatným, a to ani z části. Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že pozdější (řádné, správné) vyúčtování může (a většinou také bude), obsahovat - číselně vyjádřeno - zčásti nebo zcela částky, jež byly původně (nikoli však řádně) vyúčtovány. Nejde o to, zda - číselně vyjádřeno - bylo původní vyúčtování vyšší nebo nižší, případně stejné jako vyúčtování řádné (správné). Rozhodné je, že splatnost nedoplatku může nastat jedině na základě řádného, tj. v souladu se všemi příslušnými předpisy provedeného, vyúčtování.

18. Právo domáhat se vyúčtování záloh na služby (a tomu odpovídající povinnost služby vyúčtovat) se v projednávaném případě promlčuje v tříleté promlčecí době podle § 101 obč. zák. (zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. prosince 2013).

19. Ve shodě se závazným právním názorem dovolacího soudu by o řádnosti vyúčtování úhrad za služby i v projednávaném případě bylo možno uvažovat, avšak pouze tehdy, jestliže by obsahovala všechny předepsané náležitosti a byla-li by v něm (v nich) uvedena cena provedené služby ve správné výši, jelikož tomu podle závazného právního názoru Nejvyššího soudu v projednávaném případě nebylo a vyúčtování nebyla věcně správná, nesplnil poskytovatel služeb svoji povinnost vyúčtovat příjemci služeb skutečnou výši nákladů a záloh na jednotlivé služby, jak ostatně výslovně zakotvil pozdější právní předpis v § 7 zákona č. 67/2013 Sb.

20. V projednávaném případě dovolací soud vychází ze závazného právního názoru Nejvyššího soudu, podle něhož, s výjimkou nedoplatků za studenou vodu, ohledně níž je ve vyúčtováních uvedena spotřeba a celkový nedoplatek, z čehož je cena za 1 m3 jednoduchou matematickou operací lehce odvoditelná, a nákladů na teplo, především za rok 2005, nejsou další položky vyúčtování nijak konkretizovány údaji o způsobu výpočtu. Plyne z nich pouze tzv. spotřeba, avšak vyjádřená jen celkovou finanční částkou za příslušný kalendářní rok bez bližší konkretizace, a nedoplatek vyčíslený stejnou částkou, když [tituly před jménem] [jméno FO] neplatila zálohy. Množství odebrané služby a cena za její jednotku, popřípadě jiná kritéria výpočtu nedoplatku (např. podle podlahové plochy jednotky či počtu osob v ní žijících v rozhodném období), z nich nevyplývají. Na tom nic nemění ani obecný odkaz na podlahovou plochu či počet osob žijících v rozhodném období v jednotce, jenž bez vázanosti na konkrétní službu nemá žádnou vypovídací hodnotu. Konstatování, že vyúčtování obsahovala „jednotlivé položky vyžadované právními normami“, je v souladu se závazným právním názorem dovolacího soudu pro svou obecnost bezobsažné a z toho důvodu nevýznamné.

21. Nebyla-li v projednávaném případě vyúčtování služeb řádná, a to v souladu s právními jednáními a s právními předpisy, povinnost vyhotovit je nadále trvá, když obecně každé zálohové plnění je třeba vyúčtovat. Nebyla-li vyúčtování služeb věcně správná, nadále trvá nejen uvedená povinnost poskytovatele vyúčtování provést řádně, ale v důsledku nesplnění uvedených povinností žalobcem nenastala splatnost nedoplatků plynoucích z vyúčtování, jak bylo v obecné rovině uvedeno shora. Na uvedeném, jak plyne ze závazného právního názoru Nejvyššího soudu, nemohly v projednávaném případě nic změnit ani znalcem stanovené výše nedoplatků.

22. Z uvedených důvodů, když nebyla prokázána existence a splatnost žalobcem tvrzené pohledávky, odvolací soud postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadený rozsudek ve výrocích II., V., a VI. změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 98 920 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,05% p.a. od 1. 1. 2016 do zaplacení zamítl a uložil neúspěšnému žalobci nahradit náklady řízení žalovaným a rovněž i státu.

23. V souladu s § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud ve výroku II. žalobci uložil povinnost nahradit žalovaným 1) a 2) náklady řízení vynaložené stranou žalovanou před soudy jednotlivých stupňů ve výši 205 802 Kč.

24. Tyto náklady sestávají z nákladů na zaplacené soudní poplatky ve výši 14 610 Kč za odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, za dovolání proti rozsudku odvolacího soudu a za návrh na přikázání věci jinému soudu.

25. Dále uvedené náklady sestávají z nákladů na právní zastoupení, kdy advokátu [tituly před jménem] [jméno FO] náleží podle § 7, § 9, § 11, § 13 a § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu ) odměna v celkové výši 153 320 Kč za úkony dokumentované v soudním spisu na níže uvedených listech spisu v níže uvedené výši za každý úkon vykonaný při zastupování nejprve [tituly před jménem] [jméno FO] a po jejím úmrtí při zastupování [Jméno žalovaného B], a to 1 900 Kč (č.l. 11), 1 900 Kč (č.l. 10), 1 900 Kč (č.l. 15), 1 900 Kč (č.l. 17), 1 900 Kč (č.l. 22), 1 900 Kč (č.l. 27), 1 900 Kč (č.l. 43), 3 100 Kč (č.l. 56), 5 500 Kč (č.l. 64), 5 500 Kč (č.l. 76), 5 500 Kč (č.l. 86), 5 500 Kč (č.l. 108), 2x 5 460 Kč (č.l. 118), 5 460 Kč (č.l. 130), 2x 5 460 Kč (č.l. 151), 5 460 Kč (č.l. 161), 5 460 Kč (č.l. 171), 5 460 Kč (č.l. 183), 5 460 Kč (č.l. 211), 5 060 Kč (č.l. 251), 5 060 Kč (č.l. 278), 5 060 Kč (č.l. 296), 5 060 Kč (č.l. 325), 2 530 Kč (č.l. 329), 2 530 Kč (č.l. 331), 5 060 Kč (č.l. 365), 5 060 Kč (č.l. 388), 5 060 Kč (č.l. 395), 5 060 Kč (č.l. 422), 5 060 Kč (č.l. 443), 5 060 Kč (č.l. 456), 5 060 Kč (převzetí zastoupení [Jméno žalovaného B]), 5 060 Kč (účast při jednání odvolacího soudu dne 16. 9. 2025).

26. Odvolací soud nepovažuje za úkony právní služby žádosti advokáta o odročení jednání, neboť se v případě takovéto korespondence advokáta se soudem nejedná o žádný z úkonů právní služby podle AT a jde toliko o hledání termínu, kdy by, s ohledem na zaneprázdnění advokáta, se mohlo uskutečnit soudní jednání.

27. Advokátu [tituly před jménem] [jméno FO] náleží podle § 13 advokátního tarifu ke každému z uvedených úkonů právní služby rovněž režijní paušál 300 Kč a za účast při jednání dne 16. září 2025 výše paušálu činí 450 Kč za úkon, a to s ohledem na novelizované znění vyhl. č. 177/1996 Sb. účinné od 1. 1. 2025. Ke 34 úkonům právní služby proto náleží [tituly před jménem] [jméno FO] i stejný počet paušálních náhrad v celkové výši 10 350 Kč.

28. Advokátu [tituly před jménem] [jméno FO] dále přísluší i náhrada jízdného v celkové výši 19 022 Kč vynaložené na trase Jistebnice - Praha a zpět, kdy při každé jízdě k jednání soudu bylo ujeto vždy 220 km (2 x 110 km), vozidly [jméno FO] a [jméno FO] [jméno FO] se spotřebou 5,4 l benzinu/100 km, a to v roce 2010 ke 2 jednáním při vynaložení jízdného 2x 1 963 Kč, v roce 2011 k 1 jednáním při vynaložení jízdného 934 Kč, v roce 2012 k 1 jednáním při vynaložení jízdného 1 428 Kč, v roce 2014 ke 2 jednáním při vynaložení jízdného 2x 1 238 Kč, v roce 2015 k 1 jednáním při vynaložení jízdného 1 240 Kč, v roce 2016 k 1 jednáním při vynaložení jízdného 1 188 Kč, v roce 2021 k 1 jednáním při vynaložení jízdného 1 370 Kč, v roce 2022 ke 2 jednáním při vynaložení jízdného 2x 1 563 Kč, v roce 2023 k 1 jednáním při vynaložení jízdného 1 633 Kč, v roce 2025 k 1 jednáním při vynaložení jízdného 1 701 Kč.

29. Konečně advokátu [tituly před jménem] [jméno FO] náleží náhrada za promeškaný čas strávený cestou do místa konání jednání soudu a zpět v celkové výši 8 500 za 76 půlhodin po 100 Kč tj. 7 600 Kč a za 6 půlhodin po 150 Kč tj. 900 Kč.

30. Ve výroku III. odvolací soud neúspěšnému žalobci uložil v souladu s 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř. povinnost nahradit v plném rozsahu náklady řízení Českému státu jím vynaložené v celkové výši 19 567 Kč, přičemž žalobci již byla uložena vykonatelným výrokem IV. napadeného rozsudku povinnost zaplatit státu část nákladů řízení v ½ ve výši 9 783,50 Kč a zbývá proto uhradit státu druhou 1/2 nákladů řízení ve výši 9 783,50 Kč, jak bylo stanoveno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu do dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím soudu I. stupně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.)