o zaplacení 141 438 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 37 Cm 134/2013-399 ze dne 17. srpna 2022

1. Shora uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku I. nepřipustil změnu žaloby dle podání žalobce ze dne 3. 3. 2022, ve výroku II. žalované uložil povinnost žalobci zaplatit částku 98 920 Kč s přísl. jako bezdůvodné obohacení získané žalovanou zkonzumováním avšak neuhrazením služeb poskytnutých žalobcem, ve výroku III. zamítl žalobu v rozsahu tam specifikovaného příslušenství, ve výroku IV. uložil žalobci povinnost zaplatit do pokladny soudu I. stupně náklady státu ve výši 9 783,50 Kč, ve výroku V. uložil rovněž žalované povinnost zaplatit do pokladny soudu I. stupně náklady státu ve výši 9 783,50 Kč a ve výroku VI. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud I. stupně posuzoval důvodnost žalobních tvrzení, podle nichž žalobce vznikl na základě zákona č. 72/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o vlastnictví bytů, jak má být zřejmé z notářského zápisu ze dne [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], jehož přílohou jsou stanovy [Jméno žalobce] (dále též zkráceně SVJ). Podle soudu I. stupně žalobce měl uplatňovat proti žalované předmětné nároky v souvislosti s tvrzením, že žalovaná je vlastník bytové jednotky č. [Anonymizováno] v domě v [Anonymizováno], [Jméno advokáta B], kterou žalovaná měla nabýt v rámci dědictví po své matce [jméno FO], zemřelé dne [Anonymizováno]. Tuto jednotku následně podle předávacího protokolu ze dne 15. 12. 2009 měla jako prodávající převést na kupujícího podle kupní smlouvy nesporně mezi nimi uzavřené. Vymáhány v tomto řízení mají být peněžité nároky mající vztah k jednotlivým vyúčtováním záloh za roky 2005 až 2009, když za tyto roky žalovaná nehradila pravidelné zálohy na náklady spojené se správou domu a pozemku, za vodu a teplo.

3. Soud I. stupně vyšel ze závěrů o skutkovém stavu věci, podle nichž [jméno FO], matka žalované, do své smrti ([Anonymizováno]) minimálně jeden rok nežila v bytové jednotce, která po její smrti přešla na dceru [tituly před jménem]. Ta podle soudu I. stupně žalobci nesdělila, že předmětnou bytovou jednotku pronajímá dalším osobám, nesdělila počet osob, kterým bytovou jednotku pronajala a nesdělila dobu nájmu těchto osob. Podle soudu I. stupně žalovaná žalobci a ani soudu nepředložila jediný doklad (nájemní smlouva, listiny související s uzavřením a ukončením nájemního vztahu, daňová přiznání apod.), na základě kterého by nejen žalobce, ale i soud mohl učinit závěr ohledně množství osob, které v bytě žalované bydlely a dobu jejich nájmu. To, že byt byl pronajímán, bylo podle soudu I. stupně prokázáno výpovědí svědků [jméno FO], [Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO]. Svědci se podle soudu I. stupně vyjadřovali toliko v rámci určitého období. Rozhodně svědci nemohli sdělit přesný den, kdy nájemníci započali bydlet a ke kterému dni byl nájem bytu ukončen. K počtu osob, které byt obývaly a k době, po kterou tyto osoby byt obývaly, žalovaná podle soudu I. stupně odmítla vypovídat. Soud I. stupně dále vycházel ze skutečnosti, že ve vztahu k vyúčtování ústředního vytápění žalovaná zpochybňovala odečty individuálních rozdělovačů topných nákladů s tím, že odečty byly prováděny bez její přítomnosti, že předmětný byt neužívala a nebyla přítomna odečtům. Soud I. stupně vyšel rovněž ze skutečnosti, že ve věci byl ustanoven znalec, jenž měl ve znaleckém posudku (č.l. 94 spisu) zjistit, že ve vyúčtování jsou obsaženy všechny položky, které předpis vyžaduje. Vypořádání záloh a nákladů je uvedeno společně s dalším vyúčtováním služeb. Znalec podle soudu I. stupně k danému výpočtu uvedl, že stěžejní problém shledává v tom, že nebyl umožněn odečet a vyúčtování tak bylo možné provádět buď výpočtem, odhadem, nebo kombinovaně. Po formální stránce podle znalce vyúčtování ústředního topení obsahuje všechny položky, které požaduje vyhláška č. 372/2001 Sb., a toto vyúčtování bylo v pořádku. Znalec podle soudu I. stupně zaujal i stanovisko, že co se týká ostatních služeb, tak zde chybí počty osob k jednotlivým bytovým jednotkám. Toto označil jako rozhodující údaj, aby byly rozděleny náklady na vodné, osvětlení, společné prostory, odvoz komunálního odpadu a další účtované položky. Znalec při vyúčtování položek komunálního odpadu, elektrické energie, úklidu, oprav, vodného, měření a správy domu vycházel z celkových nákladů, přičemž tyto náklady rozpočítával buď dle osob, které v bytě bydlely (elektrická energie, spotřebované vodné, měření a správa) dle bytových jednotek. Co se týká vodného, tak touto položkou bylo podle soudu I. stupně vyvráceno tvrzení žalované, že byt nebyl obýván. Co se týká elektrické energie, tak zde znalec podle soudu I. stupně postupoval podle počtu osob po dobu, po kterou byl byt pronajímán a vyšel z výpovědi svědků. Co se týkalo měření a správy, zde znalec postupoval dle počtu bytů. Co se týká komunálního odpadu, úklidu a oprav, tak ty nebyly ve vyúčtování uvedeny. Jak podle soudu I. stupně vyplývá ze závěrů znaleckého posudku, tak výpočty byly provedeny na základě podkladů předaných správní firmou [právnická osoba]. na vyžádání. Zda tyto podklady (počty osob či odečty vodoměrů) jsou správné, nebylo možno zpětně prověřit. Znalec ve své výpovědi (č.l. 236) podle soudu I. stupně uvedl, že vyúčtování ústředního topení obsahuje všechny položky, které obsahuje vyhláška č. 372/2001 Sb., takže po formální stránce jsou vyúčtování v pořádku. Co se týká ostatních služeb, tak chybí počty osob, když žalovaná v průběhu řízení odmítala soudu poskytnout důkazy o tom, kolik osob a po jaké období v předmětných bytových jednotkách bydlelo. S ohledem na výše uvedené učinil soud I. stupně závěr, že žalobce není schopen dostát tomu, aby předložil řádná vyúčtování za roky 2005-2009.

4. Soud I. stupně zaujal stanovisko, že pokud vlastník bytové jednotky nesplní svoji oznamovací povinnost vůči společenství vlastníků jednotek, tak společenství nikdy nebude schopno provést řádné vyúčtování, zejména ve vztahu k odvozu komunálního odpadu, osvícení společných prostor, úklidu, vodného a stočného (v případě neexistence individuálních odečtů) a dalších služeb. Proto podle soudu I. stupně SVJ nikdy nebude schopno dostát požadavkům rozhodovací praxe na řádnost vyúčtování záloh na služby což podle soudu I. stupně může vést dlužníky k vyhýbání se platebním povinnostem vůči SVJ a k získávání neoprávněného majetkového prospěchu.

5. Proto soud I. stupně postupoval podle § 136 o. s. ř. s tím, že nárok žalobce je do základu důvodný, ačkoli výši nároku nelze přesně zjistit s ohledem na postoj žalované k předmětnému sporu, když tato nikdy žalobci neoznámila množství osob v bytě a dobu, po kterou osoby byt obývaly. Přičemž bez existence těchto vstupních informací měl podle soudu I. stupně problémy i znalec. Podle soudu I. stupně nárok lze přiznat z titulu bezdůvodného obohacení podle § 451 a násl. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (OZ), když právní kvalifikace uplatněného nároku žalobcem není pro soud závazná. Výši přiznaného nároku soud I. stupně stanovil podle § 136 o. s. ř. s přihlédnutím k závěrům znalce na částku 98 920 Kč, když tuto částku považoval za odpovídající všem zjištěným skutečnostem a okolnostem případu. Současně se soud I. stupně neztotožnil se vznesenou námitkou promlčení s ohledem na ustanovení § 397 zákona č. 513/1991 Sb., když nároky vznesené žalobcem za rok 2005, 2006, 2007, 2008 a 2009 byly uplatněny dne 16. února 2007, dne 6. 11. 2008 a 3. 11. 2010. O náhradě nákladů státu soud rozhodl podle § 148 o. s. ř. s ohledem na vyplacené znalečné a svědečné. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud I. stupně rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř.

6. Proti tomuto rozsudku se v zákonem stanovené lhůtě odvolala žalovaná (odvolatelka) do jí nepříznivých výroků II., V., a VI. a domáhala se v této části jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení s přikázáním věci k rozhodnutí jinému soudci.

7. Odvolatelka soudu I. stupně vytkla, že:

1) Věc nesprávně právně posoudil.

2) Nebylo možno věc posoudit jako bezdůvodné obohacení dle § 451 a násl. OZ a taková právní kvalifikace je pojmově vyloučena.

3) Neuvedl, o který případ bezdůvodného obohacení se mělo jednat a z toho důvodu je rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

4) Nevzal v úvahu, že žalobce byl povinen provést řádné vyúčtování, což neučinil, o čemž svědčí skutečnost, že na základě znaleckého posudku žalobce vzal žalobu částečně zpět a jeho žaloba byla také v nadále uplatňované výši částečně zamítnuta.

5) Žalované nevznikla platební povinnost ani zčásti.

6) Přiznání nároku, vzdor neexistenci řádného vyúčtování, prakticky novelizuje právní úpravu a nerespektuje závazná soudní rozhodnutí Nejvyššího soudu.

7) Nerespektoval právo odvolatelky obdržet řádné vyúčtování. Před odvolacím soudem žalovaná doplnila, že sice nesdělila počty osob pobývajících v předmětné jednotce, avšak při existenci měřících zařízení na jednotlivá media (vodu a teplo) nemůže být problémem vytvořit řádné vyúčtování služeb připadajících na vlastníky jednotlivých jednotek a tedy připadajících i na žalovanou.

8) Z hlediska promlčení nelze aplikovat promlčecí lhůtu 3 roky vyplývající z § 397 zákona č. 513/1991 Sb.

9) Nárok je promlčen, když u bezdůvodného obohacení jsou dvě promlčecí lhůty - subjektivní 2 roky a objektivní 3 roky.

10) Soud I. stupně nerespektoval práva žalované, když nevzal v úvahu, že žalobce učinil podání dne 13. 8. 2022 krátce před jednáním soudu, ačkoli k tomu měl dostatek času, přičemž žalovaná tak neměla možno adekvátně reagovat.

11) Výpočty provedené soudem v jednotlivých rocích obsahují nesprávnosti, které však odvolatelka nekonkretizuje.

12) Soud I. stupně rozhodl nad rámec požadavku žalobce ultra petitum podle výpočtu odvolatelky uvedeného v dovolání a u prvého jednání soudu I. stupně. a soud I. stupně tuto otázku pominul.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř., a to včetně řízení předcházejícího jeho vydání, však odvolání žalované důvodným neshledal.

9. Jak je zřejmé z obsahu spisu, žalobce se žalobou domáhá, aby mu žalovaná, jež se děděním stala vlastnicí tam označené bytové jednotky a následně ji v prosinci 2009 převedla na nové vlastníky, zaplatila částku 141 438,20 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatků za služby související s užíváním jednotky za roky 2005 až 2009 (dále též rozhodné období), přičemž tento nárok v průběhu doby omezil o částku 33 290 Kč s přísl. a řízení v tomto rozsahu bylo zastaveno a v rozsahu částky 9 228 Kč s přísl. byla žaloba zamítnuta (viz č.l. 116, 229, 244 spisu). Již z tohoto důvodu před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatelky uvedená pod bodem 12) odvolání.

10. Z hlediska skutkového odvolací soud shodně se soudem I. stupně vyšel ze skutečnosti, že žalovaná byla v rozhodné době vlastnicí bytové jednotky č. [Anonymizováno] v domě v [Anonymizováno], [Jméno advokáta B] a předmětem sporu je existence nároku SVJ na úhradu služeb za roky 2005 až 2009, přičemž přesná výše úhrad za služby za uvedené jednotlivé roky není přesně zjistitelná, a to s ohledem na odstup času od spotřebovaných služeb a dále s ohledem na skutečnost, že se správcovské organizaci nedostávalo vstupních údajů potřebných k rozúčtování služeb, a to především o počtu osob užívajících předmětnou jednotku a dále správcovská organizace tvrdila, že jí v rámci pravidelných odečtů v domě nebylo umožněno tehdejší vlastnicí předmětné jednotky provádět v předmětné jednotce pravidelné odečty do jednotky dodaných (a uživateli jednotky spotřebovaných) medií.

11. Odvolací soud vyšel rovněž ze skutečnosti, že na základě uvedeného žalobce přiznal nemožnost vypracovat za uvedené roky zcela přesná, a tedy i řádná vyúčtování záloh na náklady spojené se správou domu a pozemku, za vodu a teplo a nejpřesnější údaje o dodávkách medií a služeb spotřebovaných a připadajících na předmětnou jednotku lze pro potřeby řízení zjistit na základě výpočtů znalce, na jehož závěry žalobce také patřičně reagoval, když svůj návrh na zahájení řízení částečně omezil.

12. Odvolací soud dále vyšel ze skutečnosti, že se žalobci dostávalo prvotních informací o celkovém rozsahu dodaných energií, vody a služeb za ten který rok až po uplynutí příslušného roku, když až v prvním pololetí následujícího roku dodavatelé energií a vody žalobci vyúčtovali zálohy placené SVJ za celý dům za tyto dodávky energií, vody a další služby. Těmito vyúčtováními od dodavatelů energií, vody a dalších služeb žalobce disponoval následující rok nejpozději v době vyhotovení toho kterého vyúčtování za ten který rok, přičemž vyúčtování za rok 2005 bylo vyhotoveno dne 1. 3. 2006, vyúčtování za rok 2006 bylo vyhotoveno dne 10. 3. 2007, vyúčtování za rok 2007 bylo vyhotoveno dne 14. 3. 2008, vyúčtování za rok 2008 bylo vyhotoveno dne 9. 3. 2009 a vyúčtování za rok 2009 bylo vyhotoveno dne 7. 4. 2010.

13. Odvolací soud vyšel rovněž ze skutečnosti, že zaplacení dodávek medií a služeb za rok 2005 se žalobce domáhal žalobou ze dne 16. 2. 2007, zaplacení dodávek medií a služeb za rok 2006 se žalobce domáhal žalobou ze dne 6. 11. 2008 , zaplacení dodávek medií a služeb za rok 2007 se žalobce domáhal žalobou ze dne 4. 2. 2010, zaplacení dodávek medií a služeb za rok 2008 se žalobce domáhal rovněž žalobou ze dne 4. 2. 2010 a konečně zaplacení dodávek medií a služeb za rok 2009 se žalobce domáhal žalobou ze dne 3. 11. 2010.

14. Po právní stránce odvolací soud shodně se soudem I. stupně vychází v otázce možného právního důvodu uplatňovaného nároku z ustanovení platného v rozhodné době o bezdůvodném obohacení podle § 451 a násl. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (OZ) a aplikoval rovněž ustanovení OZ o namítaném promlčení uplatněného nároku a zejména jeho § 107 OZ. Již z toho je zřejmé, že se odvolací soud neztotožňuje s právním názorem soudu I. stupně o aplikovatelnosti obchodního zákoníku při rozhodování o promlčení sporného nároku a v této části tak lze přisvědčit odvolatelce (námitka 8/), byť praktický dopad na výsledky řízení uvedené nemělo.

15. Konečně odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně shledal důvody pro postup podle § 136 o. s. ř.

16. V projednávaném případě spis nesvědčí o existenci výhrad žalobce proti legitimnímu právu žalované domáhat se vyúčtování záloh na služby s ohledem na skutečnost, že žalobce akceptoval, jakožto poskytovatel služeb, svoji povinnost vyúčtovat (každé zálohové plnění je třeba vyúčtovat) příjemci služeb skutečnou výši nákladů a záloh na jednotlivé služby, a to v souladu s ustanovením § 7 zákona č. 67/2013 Sb. Spor je pouze o to, zda žalovaná případnými zálohami uhradila v plné výši dodávky medií a služeb spotřebovaných a připadajících na předmětnou jednotku v rozhodné době vlastněnou žalovanou a pokud nikoliv, jakého prospěchu se jí tímto na úkor žalobce doposud dostalo a zda zákon umožňuje žalobci po žalované uvedený prospěch vymáhat. To za situace, kdy žalobce ve vztahu k bytové jednotce v rozhodné době vlastněné žalovanou disponoval pouze omezeným rozsahem vstupních dat zejména ve vztahu k počtu osob užívajících jednotku, jakož i ve vztahu k měřičům energií a vody umístěným v bytové jednotce, přičemž se i za této situace žalobce domníval, že za těchto jím neovlivnitelných okolností obstojí jeho vyúčtování záloh na služby dodané a spotřebované v domě v [Anonymizováno] v [adresa] a připadající na bytovou jednotku č. [Anonymizováno] v té době vlastněnou žalovanou.

17. Odvolací soud na tomto místě konstatuje, že z již dříve uvedených důvodů (např. č.l. 262, č.l. 317) a postupně uznaných i žalobcem, se neztotožnil s původním názorem žalobce, že i takto nedokonalá vyúčtování, kdy nedostatek vstupních dat jde na vrub žalované, mohou představovat právní důvod pro vymáhání nedoplatků po žalované. Je tomu tak proto, že závazné právní předpisy ve vztahu k náležitostem vyúčtování záloh za služby možnost výjimek v náležitostech vyúčtování nepřipouští.

18. Za této situace, kdy soud není vázán právním posouzením uplatňovaného nároku a současně potřebná data k získání řádných vyúčtování již nelze získat, zejména s ohledem na odstup času, soud I. stupně správně, ve snaze posoudit nárok nikoliv z titulu plnění na vyúčtování záloh na služby za jednotlivé roky, posoudil nárok z titulu bezdůvodného obohacení podle § 451 OZ. I podle právního názoru odvolacího soudu odmítnutí se zabývat tímto tvrzeným nárokem s poukazem na neodstranitelné vady vyúčtování by znamenalo potvrdit nabytí neoprávněného majetkového prospěchu, o nějž se majetkový stav obohaceného nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Z tohoto důvodu před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatelky uvedená pod bodem 1), 2), 3) a 4) odvolání. Uvedené tak není v rozporu s názorem odvolatelky a odvolacího i dovolacího soudu, že z titulu neúplného vyúčtování skutečně nelze po žalované vymáhat nedoplatky. Proto nemohou mít dopad na rozhodnutí odvolacího soudu opakované argumenty odvolatelky v tomto směru a z toho důvodu je dále nevýznamná argumentace odvolatelky uvedená pod bodem 5), 6) a 7) odvolání.

19. Aplikace § 451 OZ v takovémto případě podle právního názoru odvolacího soudu představuje poslední možnost - ultima ratio, jak odstranit přílišnou tvrdost ustanovení právních norem upravujících vyúčtování záloh za služby (např. vyhl. č. 372/2001 Sb. a rovněž § 14 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.), když obecně k nějaké formě spravedlivého vypořádání dodaných energií, vody a dalších služeb do domu spravovanému SVJ musí dojít i v případech, kdy SVJ přijde např. z důvodu trestné činnosti nebo z důvodu živelné události o potřebné podklady pro vyúčtování a vyúčtování tak nelze vyhotovit v zákonem přísně stanoveném formátu. Proto také před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatele uvedená pod bodem 1), 2), 3) a 4) odvolání poukazujícího na neaplikovatelnost ustanovení zákona o bezdůvodném obohacení.

20. Odvolací soud se ztotožnil i s postupem soudu I. stupně jenž v projednávaném případě nemohl výši nároku přesně zjistit, a to ani s dalším nepoměrným úsilím a obtížemi a z toho důvodu výši nároku určil postupem podle § 136 o. s. ř. podle své úvahy, když před tím učinil vše, aby nárok byl zjištěn též za pomoci znalce, přičemž soud I. stupně svůj závěr zcela správně odvodil od závěrů znalce, byť i ten přesné závěry nemohl učinit s ohledem na nedostatek vstupních údajů. Proto také před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatele uvedená pod bodem 5), 6), 7) a 11) odvolání.

21. Správnost postupu soudu I. stupně v uvedeném směru má oporu v právním názoru odvolacího soudu, podle něhož v projednávaném případě výši nároku nebylo možno zjistit, a to ani s nepoměrnými obtížemi danými uplynutím velmi dlouhé doby ode dne, kdy nastaly skutečnosti rozhodné pro výši nároku, přičemž data (přímý důkaz) potřebná pro přesné závěry o vyúčtování záloh na služby již není možno získat nebo rekonstruovat.

22. Před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatele uvedená pod bodem 8) a 9) odvolání namítající oslabení žalobcova nároku v důsledku jeho promlčení. Důvodem je skutečnost, že pro posouzení otázky bezdůvodného obohacení nabytého před 1. 1. 2014 je ve shodě s již uvedeným podstatná právní úprava OZ a zejména jeho § 107 OZ. Podle tohoto ustanovení se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil (odst. 1), přičemž se nejpozději právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo (odst. 2).

23. Podle právního názoru odvolacího soudu se oprávněný (žalobce) v projednávaném případě dozvěděl, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil až po té, co se žalobce dozvěděl po uplynutí rozhodného období (po 31.12. běžného roku) v průběhu prvních měsíců následujícího roku od svých dodavatelů množství a cenu dodané energie a vody s vyúčtováním záloh placených SVJ těmto dodavatelům. Nejpozději se však SVJ dozvědělo, že došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalované na jeho úkor ve chvíli, kdy SVJ samo vyhotovilo, byť nekvalitní, vyúčtování.

24. V úvaze o důvodnosti námitky promlčení odvolací soud vyšel ze skutečnosti, že vyúčtování za rok 2005 bylo vyhotoveno dne 1. 3. 2006 a žaloba byla podána dne 16. 2. 2007. Vyúčtování za rok 2006 bylo vyhotoveno dne 10. 3. 2007 a žaloba byla podána dne 6. 11. 2008. Vyúčtování za rok 2007 bylo vyhotoveno dne 14. 3. 2008 a žaloba byla podána dne 4. 2. 2010. Vyúčtování za rok 2008 bylo vyhotoveno dne 9. 3. 2009 a žaloba byla podána rovněž dne 4. 2. 2010. Konečně vyúčtování za rok 2009 bylo vyhotoveno dne 7. 4. 2010 a žaloba byla podána dne 3. 11. 2010.

25. Za shora uvedené situace ani odvolací soud nemohl dát za pravdu odvolateli, že shora uvedené nároky na vydání bezdůvodného obohacení nebyly uplatněny ve dvouleté subjektivní promlčecí lhůtě, jak stanoví shora uvedené ustanovení zákona.

26. Konečně k argumentaci odvolatelky pod bodem 10) jejího odvolání odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně nemohl ovlivnit laxnost účastníka s podáním vyjádření, avšak žalovaná přece jenom měla při jednání soudu dostatek možností na argumenty strany reagovat, aniž by tak musel soud I. stupně odročovat projednání věci. Proto ani uvedená argumentace odvolatelky před odvolacím soudem z hlediska správnosti napadeného rozsudku neobstála.

27. Ze všech těchto důvodů odvolací soud neshledal důvodnou odvolací argumentaci žalobce a napadený rozsudek postupem podle § 219 o. s. ř. svým výrokem I. potvrdil.

28. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci, když žalobce měl ve věci projednávané v rámci odvolacího řízení plný úspěch a žalovaná mu proto v plné výši zaplatí náklady odvolacího řízení.

29. Náklady řízení žalobce byly představovány náklady na jeho advokáta v celkové výši 18 222 Kč, když zástupce žalobce má právo na odměnu za zastoupení podle ustanovení § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (podle advokátního tarifu) z předmětu odvolacího řízení představovaného vymáhanou částkou 98 920 Kč s přísl., a to za sepis vyjádření k odvolání žalované a za účast při jednání odvolacího soudu dne 25. 10. 2023 při odměně 5 060 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby. Zástupci žalovaného 1. přísluší i 2 režijní paušály po 300 Kč a jízdné ve výši 2 831 Kč vynaložené dne 25. října 2023 na cestu z [adresa] a zpět osobním automobilem [jméno FO] RZ [SPZ] při ujetých 365 km. Zástupce žalobce má rovněž podle § 137 odst. 3, odst. 4 o. s. ř. právo na náhradu za promeškaný čas ve výši 2 000 Kč a na advokátem odvedenou DPH ve výši 2 671 Kč podle § 137 odst. 3, odst. 4 o. s. ř.

30. Proto bylo rozhodnuto v bodu II. výroku tohoto usnesení tak, že žalovaná je povinna nahradit navrhovateli náklady odvolacího řízení ve Výši 18 222 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.