o vydání účetnictví společnosti, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 39 Cm 24/2018-174 ze dne 11. 9. 2019,

1. Krajský soud v Hradci Králové jako soud I. stupně uvedeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost vydat žalobci veškerou účetní dokumentaci žalobce za období od 13. 5. 2010 do 10. 10. 2017 a po uvození „zejména“ ve výroku následuje výčet dokumentů, jako závěrky, výsledovky, přiznání k veškerým daním, veškerá potvrzení o registraci u stáních orgánů, kontrolní hlášení DPH, účetní knihy, inventury hmotného a nehmotného majetku, zásob, stav pokladny, přijaté a vydané faktury, příjmové a výdajové doklady, zápočty, smlouvy, dobropisy „apod.“, veškeré smlouvy a doklady ke všem závazkovým vztahům, objednávky a výpisy ze všech bankovních účtů žalobce. Dále soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení Kč 31 111,68.

2. Rozhodnutí vychází ze zjištění, že žalovaný působil jako jediný statutární orgán žalobce, jednatel, v období od 13. 5. 2010 do 10. 10. 2017, kdy byl jediným společníkem odvolán z funkce. Žalovaný tedy jako jednatel žalobce měl mj. povinnost zajišťovat řádné vedení předepsané evidence a účetnictví společnosti a za tím účelem měl po dobu výkonu své funkce v držení účetní doklady žalobce, přičemž jako jednatel zplnomocnil ke zpracování daňového přiznání k dani z příjmu právnických osob za období 2014-2016 pana [Anonymizováno], účetnictví pak pro žalobce zpracovával [Anonymizováno]. Pan [Anonymizováno] jako svědek vypověděl, že měl pro žalobce zpracovat daňové přiznání i za rok 2017 a že mu dvě krabice účetních dokladů zaslal pan [Anonymizováno], které však zřejmě omylem přibrala spolu s jinými doklady určenými ke skartaci objednaná firma. Podle čestného prohlášení vdovy po zemřelém [Anonymizováno] se v pozůstalosti v místě společné domácnosti žádné dokumenty žalobce nenacházejí.

3. Podle zjištění soudu I. stupně žalobce opakovaně vyzýval žalovaného k vydání daňových přiznání a účetních dokladů, ten tak neučinil. Z provedených důkazů pak soud I. stupně dovodil, že žalovaný měl v držení účetní doklady žalobce za období 2010-2013 a neprokázal, že by tyto svěřil třetí osobě, proto je povinen doklady za toto období žalobci vydat. Za následující období 2014-2017 mohl mít doklady v držení pouze žalovaný, popř. jím pověřený daňový poradce [Anonymizováno], uvádí soud I. stupně dále v odůvodnění rozhodnutí, a proto doklady za toto období byl žalovaný povinen k okamžiku zániku své jednatelské funkce od daňového poradce vyžádat a následně je vydat žalobci. V rozhodné době byl žalovaný jediným jednatelem žalobce a musel tak nabýt do držby účetní doklady žalobce, přičemž zde nepůsobily žádné další osoby, nebyli zde ani žádní zaměstnanci, kteří by mohli být vedením účetnictví pověřeni, resp. mohli mít v držení některé účetní doklady.

4. K tomuto závěru byl soud I. stupně veden úvahou, že žalobce při splnění své účetní a daňové povinnosti prostřednictvím svého jednatele, žalovaného, nepochybně musel v rozhodné době disponovat účetními doklady. Žalovaný však v řízení neprokázal, že by držbu účetních dokladů za období 2010-2014 pozbyl, uvádí soud I. stupně. Za následující období 2014-2017 pak z povahy věci musely být účetní doklady předány daňovému poradci, kterého podáním daňového přiznání pověřil právě žalovaný. O tom, že účetní doklady za toto období měl k dispozici žalovaný, příp. pan [Anonymizováno] svědčí nepřímo i zjištění, uvádí soud I. stupně v závěru odůvodnění, že daňová přiznání k dani z přidané hodnoty byla podávána z datové schránky žalobce, k níž měl přístup opět pouze žalovaný.

5. V okamžiku zániku své jednatelské funkce byl tedy žalovaný povinen neprodleně vydat žalobci veškeré účetní, jakož i jiné dokumenty žalobce, které měl z titulu své funkce jednatele ve svém držení, resp. měl povinnost vyžádat si veškeré doklady svěřené jím třetí osobě zpět, aby mohly být následně žalobci předány. Z těchto důvodů soud I. stupně návrhu žalobce vyhověl, o nákladech řízení pak rozhod podle jeho výsledku dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení úspěšnému žalobci přiznal právo na jejich náhradu v rozsahu vynaloženého soudního poplatku a nákladů za právní zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. dle uvedené specifikace.

6. Žalovaný podal proti tomuto rozhodnutí soudu I. stupně odvolání a navrhl jeho změnu a zamítnutí žaloby, popř. zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení, dále požaduje náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Nadále trvá na tom, že prokázal, že faktickou držbu dokladů pozbyl, resp. že po právní stránce držbu nikdy neměl, tu měl vždy žalobce a žalovaný za něj jako bývalý jednatel maximálně jednal. Soudu I. stupně vytýká, že pominul ve svém hodnocení některé provedené důkazy, nerozhodl o neprovedení navržených důkazů a žalovaného nepoučit, že neunáší důkazní břemeno ohledně tvrzení, že držení účetních dokladů pozbyl, rozhodnutí tak bylo pro žalovaného překvapivé. Na rozdíl od soudu I. stupně bylo podle názoru žalovaného prokázáno, že daňový poradce byl ve smluvním vztahu s žalobcem, nikoli s žalovaným, stejně tak účetní [Anonymizováno], který pracoval s účetními doklady. Rozhodně pak nesouhlasí s úvahou soudu, že má vydat něco, co objektivně v držení nemá, když podle svědka [Anonymizováno] byly doklady žalobce, které měl u sebe, zničeny.

7. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí, které považuje za správné, dále požadoval náhradu nákladů odvolacího řízení. Podle žalobce za vedení účetnictví odpovídá jednatel a odpovědnosti se nezprostí, když tímto pověří jinou osobu, tudíž k okamžiku skončení své jednatelské funkce musí zabezpečit řádné převzetí účetnictví od pověřeného daňového poradce a předat žalobci. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný v souvislosti s výkonem funkce jednatele držbu účetnictví žalobce nabyl a naopak žalovaný neprokázal, že jeho držbu jakýmkoli způsobem pozbyl, tedy neunesl důkazní břemeno ve vztahu k tvrzením, které by měly za následek zproštění povinnosti účetní doklady vydat.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu předcházelo, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

9. Předmětem řízení je podle žaloby z 23. 4. 2018 právo žalobce proti žalovanému jako bývalému jednateli vydat veškerou účetní dokumentaci za období od 13. 5. 2010 do 10. 10. 2017, kdy žalovaný vykonával jako jediný statutární orgán funkci jednatele žalobce. Demonstrativní výčet požadovaných dokladů je v petitu žaloby uvozen „zejména“ a ukončen „apod.“ a dále je uvedeno „veškeré smlouvy a doklady ke všem závazkovým vztahům, objednávky a výpisy ze všech bankovních účtů žalobce“. Žalovaný v řízení namítal, že s žádnými účetními doklady žalobce nedisponuje, tyto jsou u daňového poradce [Anonymizováno], který žalobci poskytoval s tím spojené služby, navrhl zamítnutí žaloby.

10. Soud I. stupně provedl dokazování jednak výslechem svědka [Anonymizováno], daňového poradce, který na základě plných moci pro žalobce zpracovával daňová přiznání, jednak předloženými listinami, zejména písemným čestným prohlášením [Anonymizováno], pozůstalé manželky [Anonymizováno], který pro žalobce zpracovával účetnictví, výpisem z OR, výzvou žalobce žalovanému k vydání daňových a účetních dokladů, vzájemnou korespondencí. Dále vycházel z nesporných skutečností, tedy že žalovaný byl jednatelem žalobce v období od 13. 5. 2010 až do odvolání z funkce 10. 10. 2017, který byl povinen zajišťovat řádné vedení předepsané evidence a účetnictví, přičemž po dobu výkonu své funkce měl v držení účetní doklady žalobce. K tomu soud I. stupně poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně na obsah uvedených rozhodnutí. Z časového hlediska soud I. stupně posuzoval žalobcem uplatněné právo na vydání dokladů jako rozhodné prvé období 2010 až 2013 a druhé období 2014 až 2017. Za prvé období podle soudu I. stupně žalovaný neprokázal, že by tyto svěřil třetí osobě, za druhé období to prokázal a byl tedy povinen k okamžiku zániku funkce jednatele doklady u daňového poradce vyžádal a vydat žalobci. Žalovanému proto uložil povinnost vydat žalobci požadované doklady za obě uvedená období.

11. U žaloby na vydání věci je obecně třeba vycházet z předpokladu prokázání vlastnického práva žalobce k požadované věci a zjištění, že tato věc skutečně existuje a žalovaný tuto existující věc neoprávněně v rozhodné době skutečně drží. V daném případě účetní doklady a dokumentace žalobce jako právnické osoby nepochybně existovaly, tyto vlastnil žalobce a v souvislosti s výkonem funkce jednatele s nimi disponoval žalovaný, fakticky pak s těmito pracovali pověřený daňový poradce a účetní. Až potud je odvolací soud ve shodě se zjištěním a hodnocením soudu I. stupně. Odvolací soud je dále veden úvahou, že za rozhodné období bylo účetnictví a daňová přiznání ze strany žalobce i příslušných orgánů plněno bez námitek, tedy s předpokladem i řádného plnění povinností žalovaného jako jednatele, k jehož dosavadní činnosti za několik let až do odvolání z funkce nebyly žalobcem tvrzeny, natož prokázány, nějaké nedostatky či výtky.

12. Po odvolání žalovaného z funkce jednatele není sporu o tom, že účetní doklady a dokumentaci byl žalovaný povinen žalobci vydat, avšak toliko za předpokladu, jak výše uvedeno, že tyto skutečně existují a jsou v držení žalovaného. Podle názoru odvolacího soudu však provedeným dokazováním, na rozdíl od soudu I. stupně, tyto předpoklady pro úspěšnost žaloby na vydání věci nebyly prokázány. K tomu odvolací soud zopakoval dokazování uvedenými listinami, prohlášením [Anonymizováno] a [Anonymizováno], jakož i sdělením podstatného obsahu jeho výpovědi u soudu I. stupně. Z provedených důkazů tak není možno, dle odvolacího soudu, učinit závěr, že žalobcem požadované doklady a dokumentace skutečně existují. Tyto jistě nebyly nalezeny ani u účetního [Anonymizováno], ani u daňového poradce [Anonymizováno], jejich držení popřel i žalovaný. Zde odvolací soud bere v úvahu, jaké důvody by žalovaného vedly od počátku výkonu funkce jednatele, tedy od roku 2010, k zadržování dokladů žalobce, který k činnosti žalovaného po řadu let ničeho nenamítal.

13. Samozřejmě v případě, že by z činnosti žalovaného jako jednatele vznikla žalobci škoda, tedy např. i z důvodů ztráty či neoprávněného zadržování dokladů, měl by žalobce jako vlastník věci právo na náhradu škody, jako na rekonstrukci dokladů, na náklady s vyžádáním dokladů u příslušných orgánů či třetích osob, kupujících či prodávajících apod.

14. Dále odvolací soud spatřuje závažný nedostatek ve výroku napadeného rozhodnutí, pokud se jedná o demonstrativní výčet dokladů, které by měl žalovaný žalobci vydat, tedy určení povinnosti žalovanému vydat nikoli zcela přesně specifikované, konkrétně určené doklady, což je v rozporu se zákonnými požadavky na soudní rozhodnutí, jako je přesnost, srozumitelnost, to vše nezbytné pro případný výkon rozhodnutí. Navíc v písemném vyhotovení rozhodnutí je rozpor s vyhlášeným rozhodnutím, když v protokole z ústního jednání u soudu I. stupně dne 11. 9. 2019 je určena lhůta ke splnění povinnosti žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku, která se vzhledem k rozsahu uložené povinnosti jeví jako zcela nereálná.

15. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu I. stupně dle § 220 o. s. ř. změnil a žalobu zamítl. O nákladech řízení před soudy obou stupňů pak rozhodl dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 cit. zákona ve prospěch úspěšného žalovaného a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému vynaložené náklady na soudní poplatek za odvolání a na právní zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v rozsahu 11x úkonů právní služby, včetně režijního paušálu, náhrady za ztrátu času, cestovného a DPH.