o zaplacení částky 88 049,75 Kč s příslušenstvím, o odvoláních obou účastníků proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 5. října 2020, č. j. 54 Cm 90/2012-1049

Dosavadní průběh řízení

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným Okresnímu soudu ve [adresa] dne 24. 6. 2010 domáhal se žalobce, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit mu částku 126 502,76 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že žalovaný je jeho členem a v domě č. p. [Anonymizováno] v kat. území [adresa], který žalobce spravuje, vlastní žalovaný bytovou jednotku č. [Anonymizováno]. Za léta 2006 až 2009 mu vznikl dluh na příspěvcích na náklady spojené se správou domu a pozemku a na nedoplatcích nákladů spojených s užíváním bytu v žalované výši. Nedoplatky činily za rok 2006 částku 13 548 Kč, za rok 2007 částku 15 337 Kč, za rok 2008 částku 45 596 Kč a za rok 2009 částku 52 021,76 Kč.

2. Žalovaný se bránil tvrzením, že vyúčtování předložená žalobcem jsou vypočtena nesprávně a že mu žalobce neumožnil seznámit se s podklady pro vyúčtování.

3. Podáním ze dne 2. 9. 2010 vzal žalobce žalobu zpět o částku 74 481 Kč (vyúčtování za léta 20062008), neboť o uvedenou částku již žaloval žalovaného ze stejného důvodu ve věci vedené u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. 5 EC 257/2010.

4. Rozsudkem ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 9 EC 184/2010-175, uznal Okresní soud ve [adresa] žalovaného povinným zaplatit žalobci částku 52 021,76 Kč s příslušenstvím (výrok I.), řízení o zaplacení 74 481 Kč s příslušenstvím zastavil (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení. Výrok II. nebyl napaden odvoláním a nabyl samostatně právní moci.

5. K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, usnesením ze dne 13. 10. 2011, č. j. 22 Co 287/2011-248, rozsudek Okresního soudu ve [adresa] ve výrocích I. a III. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

6. Usnesením ze dne 5. 9. 2012, č. j. Ncp 762/2012-272, Vrchní soud v Praze rozhodl, že k projednání věci jsou věcně příslušné krajské soudy, a věc postoupil Krajského soudu v Hradci Králové jako soudu prvního stupně.

7. Usnesením vyhlášeným u jednání dne 9. 5. 2013 Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně) spojil projednávanou věci ke společnému projednání s věcí u něj vedenou pod sp. zn. 54 Cm 91/2012. Ve spojené věci se žalobce žalobou podanou rovněž Okresnímu soudu ve [adresa] dne 31. 5. 2010 domáhal po žalovaném zaplacení částky 74 481 Kč s příslušenstvím jako nedoplatků na nákladech spojených s provozem domu a na vyúčtováních služeb spojených s užíváním bytu za léta 2006-2008. Ve spojené věci Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. 9. 2012, č. j. Ncp 713/2012-282, rozhodl o věcné příslušnosti krajských soudů a věc postoupil Krajskému soudu v Hradci Králové jako soudu prvního stupně.

8. Rozsudkem ze dne 18. 9. 2014, č. j. 54 Cm 90/2012-464, soud prvního stupně žalobě vyhověl. V odvolacím řízení vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to o zaplacení 35 000 Kč, které žalovaný žalobci uhradil poštovní poukázkou dne 9. 12. 2014 se zprávou pro adresáta „záloha služby 2009“.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 25. 8. 2015, č. j. 6 Cmo 30/2015-532, rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu zpětvzaté částky 35 000 Kč zrušil a řízení zastavil, ve zbytku pak rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud považoval závěr soud prvního stupně o správnosti vyúčtování služeb za předčasný, neboť posouzení existence a správnosti údajů rozhodných pro vyúčtování služeb, zejména nákladových položek, a samotné rozúčtování těchto nákladů mezi jednotlivé vlastníky jednotek, je odborně složitá činnost. Pouze znalec je nadán schopnostmi odhalit a dohledat případně nesprávně zaúčtované položky mající význam z hlediska zjišťovaných skutečností. Naproti tomu odvolací soud nesouhlasil s názorem žalobce, že je zapotřebí přezkoumat celé účetnictví žalovaného, ani že by bylo pochybením žalobce, jestliže správu domu a rozúčtování samotné svěřil externímu subjektu. Odvolací soud rovněž konstatoval, že jednotliví vlastníci jednotek nemohou zpochybnit smluvní vztahy ujednané statutárním orgánem společenství vlastníků se třetími osobami (dodavateli služeb) ani jednostranně odmítat podíl na úhradě závazků společenství. Odpovědnost za obsah závazků a jejich plnění v souladu s péčí řádného hospodáře nesou členové statutárního orgánu; nápravy případných pochybení se vlastníci mohou domáhat pouze vnitřními cestami. Jestliže potom obytný dům spravovaný žalovaným tvoří funkční celek s jinými domy spravovanými jinými osobami, není vyloučeno, aby náklady na provoz takového funkčního celku byly rozúčtovány jednotlivých společenstvím a připočteny k ostatním nákladům na provoz společných částí domu. Pokud by případně rozúčtování nákladů trpělo vadami a bylo opraveno až v průběhu řízení, není potřeba opravné rozúčtování znovu doručovat, neboť účinky doručení má předložení opravného vyúčtování v soudním řízení. Odvolací soud dále soudu prvního stupně vytkl, že z části provedených důkazů neučinil žádná skutková zjištění a že předložená vyúčtování shledal správnými, přestože v řízení předložený znalecký posudek dospěl k závěru opačnému. Hodnocení provedených důkazů shledal odvolací soud zcela nedostatečným, a skutkový závěr soudu prvního stupně proto nepřezkoumatelným. Soudu prvního stupně uložil, aby doplnil dokazování znaleckým posudkem předloženým v odvolacím řízení a znalce vyslechl. V případě závěru, že předložené vyúčtování služeb neobstojí, ponechal odvolací soud na úvaze soudu prvního stupně, zda ustanoví k návrhu účastníků znalce k zodpovězení otázky, zda a v jaké výši je dána platební povinnost žalovaného.

10. V dalším řízení žalobce podáními ze dne 29. 6. 2017 (č.l. 681 spisu) předložil soudu opravená vyúčtování služeb a vzal žalobu zpět o částku 3 453,01 Kč, o kterou byly nedoplatky podle opravných vyúčtování nižší, než podle vyúčtování původních. Usnesením ze dne 14. 9. 2017, č. j. 54 Cm 90/2012-702, soud prvního stupně řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. Posledně uvedené usnesení potvrdil odvolací soud usnesením ze dne 27. 3. 2018, č. j. 6 Cmo 229/2017-719.

Napadený rozsudek

11. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem žalobu o zbývajících 88 049,75 Kč zamítl (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. až IV.).

12. Soud prvního stupně provedl ve věci rozsáhlé listinné dokazování. Zjistil, že žalovaný je vlastníkem bytové jednotky v domě spravovaném žalobcem. Shromáždění žalobce za přítomnosti žalovaného schválilo dne 14. 6. 2005 příspěvky do fondu oprav ve výši 5 Kč za 1 m2 a měsíc. K otázce správnosti vyúčtování vyslechl soud prvního stupně znalce [Anonymizováno], podle kterého ve spise chybí podklady pro kontrolu správnosti vyúčtování, zejména není jasné, jak se jednotlivá SVJ mají podílet na nákladech na provoz vrátnice, spotřebovanou energii na osvětlení areálu a údržbu zeleně, které jsou společné všem SVJ v areálu na [adresa], kde majiteli některých pozemků jsou i osoby, které jinak s bytovým komplexem nemají žádné vazby. Z posudku znalce [Anonymizováno] a jeho výslechu potom vyplynulo, že ve vyúčtováních předložených žalobcem se žalobami nejsou správně uvedeny údaje požadované právními předpisy a vyúčtování nelze překontrolovat z hlediska jejich správnosti. Znalec by byl schopen správné údaje vypočítat, pokud by mu byly předloženy všechny podklady, nicméně výpočet by trval několik měsíců a náklady by činily statisíce korun.

13. Z opravných vyúčtování soud prvního stupně zjistil, že žalovaný měl každý rok platit do fondu oprav 5 141,40 Kč. Po započtení uhrazených záloh na služby mu byl za rok 2006 účtován nedoplatek 11 501,93 Kč, za rok 2007 nedoplatek 16 935,28 Kč, za rok 2008 nedoplatek 45 980,70 Kč a za rok 2009 (po započtení zálohy 35 000 Kč uhrazené během řízení) nedoplatek 13 631,84 Kč. Tato vyúčtování žalovaný reklamoval. Žalovaný předložil druhý posudek znalce [Anonymizováno], podle kterého je nesprávně rozúčtována cena tepla, neboť do ní nejsou započítány náklady spojené s jeho dodávkou, zejména náklady na spotřebu elektrické energie potřebné k dopravě tepla do jednotlivých bytů. Tyto náklady jsou rozpočítány podle spoluvlastnických podílů členů žalobce, což je podle znalce nesprávné.

14. Soud prvního stupně nechal posudek [Anonymizováno] revidovat znalcem [Anonymizováno], jehož posudek soud hodnotil jako nesrozumitelný až chaotický, neboť revizní znalec se měl vyjádřit k druhému znaleckému posudku [Anonymizováno] z roku 2018, avšak obsah jeho závěrů odpovídal posudku [Anonymizováno] z roku 2015. Toto nedorozumění trvalo i při výslechu revizního znalce. Soud konstatoval, že revizní znalec nijak nezpochybnil závěry [Anonymizováno] a uvedl, že pokud by měl k dispozici stejné podklady, je pravděpodobné, že by dospěl ke stejným závěrům. Oba znalci tak dospěli k závěru, že opravná vyúčtování jsou nesprávná.

15. Po právní stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce je ve věci aktivně legitimován, neboť spravuje dům, v němž žalovaný vlastní bytovou jednotku; vyúčtování služeb provádějí jeho jménem správcovské společnosti na základě plných mocí. Žalobce hradí také náklady na správu pozemků v bytovém komplexu, které slouží vlastníkům jednotek, na základě smlouvy s [právnická osoba]. Na základě znaleckých posudků dospěl soud prvního stupně k závěru, že původní vyúčtování nejsou správná, o čemž poučil žalobce. Ten reagoval předložením opravných vyúčtování, která žalovaný napadl námitkou promlčení. Podle žalovaného má být vyúčtování předloženo do 4 kalendářních měsíců po skončení zúčtovacího období; později zaslané vyúčtování již nemůže být vyúčtováním včasným ani řádným. Právo vyúčtovat služby se promlčuje ve tříleté promlčecí době. Žalobce namítal, že námitka promlčení byla vznesena v rozporu s dobrými mravy.

16. Soud prvního stupně nepovažoval námitku promlčení za důvodnou. Poukázal na to, že původní vyúčtování byla žalovanému doručena včas a nová vyúčtování jsou pouze opravou vyúčtování původních po zohlednění závěrů posudku znalce [Anonymizováno] z roku 2015. Poukázal i na sdělení znalce [Anonymizováno], který uvedl, že ještě neviděl řádná a správná vyúčtování. Nadto měl soud prvního stupně za to, že námitka promlčení je také v rozporu s dobrými mravy, a s ohledem na obsah a délku celého řízení a na skutečnost, že obrana žalovaného nebyla zpočátku jasná, určitá a srozumitelná. Žalovaný neplatil řádně zálohy, za rok 2008 dosud neuhradil nic a za rok 2009 uhradil část záloh ve výši 35 000 Kč až několik let po podání žaloby. Soud prvního stupně přesto žalobu zamítl s odkazem na závěry znalců [Anonymizováno] a [Anonymizováno], podle kterých jsou i opravná vyúčtování nesprávná, zejména pokud jde o vyúčtování nákladů na teplo. Z výslechu znalce soud nezjistil žádnou platební povinnost žalovaného, neboť žádný ze znalců ji nebyl s to určit bez dalších podkladů. Náklady řízení soud prvního stupně rozdělil s ohledem na částečný neúspěch žalovaného ve věci samé, neboť žalobce bral žalobu částečně zpět s ohledem na částečnou úhradu žalované částky žalovaným.

Odvolání a vyjádření k němu

17. Žalobce se odvolal proti všem výrokům napadeného rozsudku. Nesouhlasil se znaleckým posudkem [Anonymizováno] z roku 2018, který vycházel z toho, že žalobce, resp. jeho správcovské společnosti, jsou distributory tepla podle energetického zákona. Z toho znalec dovodil, že se tyto společnosti musí podřídit cenovým rozhodnutím [Anonymizováno] (dále jen „ERÚ“), z nichž podle žalobce vyplývá, že tyto společnosti jsou povinny měřit samostatně elektřinu používanou pro provoz tepelných výměníků a čerpadel a tuto energii započítávat do cen tepla. Žalobce naproti tomu dovozuje, že uvedené společnosti jsou pouhými příkazníky žalobce, který s elektřinou neobchoduje, pouze ji nakupuje od Pražské teplárenské, a.s., dodává vlastníkům bytů a náklady na to beze zbytku rozúčtovává mezi vlastníky jednotek, aniž dosahuje zisku či ztráty. Cenové rozhodnutí ERÚ má přitom za účel právě regulovat cenu tepla. Ostatně není úkolem znalce, aby činil právní závěry, jak činí ve svém posudku znalec [Anonymizováno]. Žalobce poukázal na to, že soud prvního stupně posudek [Anonymizováno] vůbec nehodnotil, a bez dalšího ustanovil revizním znalcem [Anonymizováno]. Závěry [Anonymizováno] však trpí vnitřními rozpory, neboť tento znalec původně tvrdil, že cenová rozhodnutí ERÚ se na žalobce nevztahují, později však v doplnění svého posudku uváděl, že tomu tak je. Soud prvního stupně potom vůbec neměl vycházet ze sdělení, které od znalce [Anonymizováno] zjistil telefonicky, neboť dokazování má soud provádět při jednání, aby účastníci mohli klást znalci otázky a vyjádřit se k jeho závěrům. Pokud pak závěry znalce [Anonymizováno] trpí vážnými rozpory, neměl soud z jeho posudku vůbec vycházet. Pokud tedy soud prvního stupně uzavřel, že závěry znalce Ing. Winklera se shodují se závěry [Anonymizováno], zjistil skutkový stav nesprávně. Ohledně nákladů řízení potom žalobce soudu prvního stupně vytkl, že vyšel z nesprávné výše tarifní hodnoty. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

18. Odvolání žalovaného směřovalo proti výrokům II. a IV. o nákladech řízení. Soudu prvního stupně vytkl, že se řádně nezabýval platbou ve výši 35 000 Kč ze dne 9. 12. 2014, ohledně níž žalovaný tvrdil, že šlo o platbu záloh na rok 2015, a pokud na poštovní poukázce žalovaný uvedl, že jde o zálohy na rok 2009, šlo jednoznačně o chybu ve psaní, neboť žalovaný neměl důvod na zálohy na rok 2009 cokoli hradit. Žalovaný se vrácení částky 35 000 Kč domáhá u Obvodního soudu pro [adresa] v řízení vedeném pod sp. zn. 60 C 149/2015, které je přerušeno do pravomocného rozhodnutí v projednávané věci. Žalovaný upozorňoval na ustálenou judikaturu, podle které se vyúčtování služeb stává splatným, až když obsahuje všechny předepsané náležitosti a je v něm uvedena cena služeb ve správné výši. Žalovaný má za to, že ke zpětvzetí žaloby nedošlo pro jeho chování, nýbrž z viny žalobce, a proto má právo na plnou náhradu nákladů řízení.

19. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil u jednání tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za věcně správné, nicméně se neztotožnil s jeho odůvodněním. Za důvodnou považoval svou námitku promlčení a neměl za to, že by byla v rozporu s dobrými mravy.

Posouzení věci odvolacím soudem

20. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání byla podána včas osobami k tomu oprávněnými, přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. Věc projednal podle § 101 odst. 3 o. s. ř. za nepřítomnosti právního zástupce žalobce, jehož omluvu se žádostí o odročení jednání nepovažoval za včasnou, neboť byla soudu zaslána 2 dny před odvolacím jednáním, přestože právnímu zástupci žalobce bylo předvolání doručeno již 10. 2. 2022, tj. téměř dva měsíce předem.

21. Odvolací soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění před 1. 1. 2014 (viz čl. II odst. 2 novely č. 293/2013 Sb.).

a) Příspěvky do fondu oprav

22. Odvolací soud zopakoval důkaz opravnými vyúčtováními za léta 2006 - 2009, datovaná 29. 6. 2017. Vyúčtování se týkají jednak příspěvku do fondu oprav, který za každý uvedený rok činil částku 5 141,40 Kč, a na který žalovaný dosud nic neuhradil, a dále náklady na teplo, teplou a studenou vodu a další náklady spojené se správou, provozem a údržbou domu a pozemků, na které měl žalovaný platit zálohy a které žalobce vyúčtoval. Výše příspěvků do fondu oprav byla stanovena usnesením shromáždění vlastníků, které k důkazu provedl již soud prvního stupně.

23. Vzhledem ke spornému zúčtovacímu období je pro projednávanou věc rozhodná právní úprava účinná před 1. 1. 2014 (viz § 3028 odst. 2 a 3, v případě promlčení § 3036 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.), tj. zákon č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů a občanský zákoník č. 40/1964 Sb. - dále jen „zákon o bytech“ a „obč. zák.“).

24. Podle § 15 zákona o bytech vlastníci jednotek jsou povinni přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku. Pokud dohoda neurčuje jinak, nesou náklady poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu (§ 8 odst. 2 - odstavec 1). K účelu uvedenému v odstavci 1 skládají vlastníci jednotek předem určené finanční prostředky jako zálohu. Výši záloh si určí vlastníci jednotek usnesením shromáždění dopředu tak, aby byly kryty předpokládané náklady, které bude nutné vynaložit v následujících měsících i v dalších letech. Výši částky a den její splatnosti sděluje vlastníkům jednotek výbor nebo pověřený vlastník. Není-li výbor nebo pověřený vlastník zvolen, rozhoduje se o výši částek podle odstavce 1 nadpoloviční většinou všech vlastníků jednotek v domě. Ustanovení § 11 odst. 6 platí obdobně (odstavec 2).

25. Citované ustanovení upravuje mj. tvorbu tzv. fondu oprav, který se je určen na náklady na opravy a rekonstrukce domu v následujících letech; proto také nepodléhá pravidelnému vyúčtování. Vlastník jednotky je povinen platit příspěvky do fondu oprav podle svého spoluvlastnického podílu. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. 26 Cdo 235/2021, podle kterého „je zapotřebí důsledně rozlišovat mezi zálohami na služby a platbami z titulu příspěvku na správu domu a pozemku, neboť podléhají odlišnému právnímu režimu. Platby z titulu příspěvku na správu domu a pozemku mají povahu měsíčních plateb, jejichž splatnost je stanovena k určitému pevnému datu v měsíci“.

26. Tyto příspěvky tak má žalovaný zaplatit bez ohledu na to, zda služby spojené s užíváním bytu a pravidelné náklady na správu a údržbu domu a pozemku jsou vyúčtovány správně či nikoli; jejich zahrnutí do pravidelného ročního vyúčtování je technickou záležitostí, která zajišťuje přehled účastníků o všech vzájemných závazcích. Proto se na příspěvky do fondu oprav nevztahuje ani níže uvedená judikatura o odkladu splatnosti vyúčtování do doby doručení řádného vyúčtování.

27. Odvolací soud proto mohl po doplnění dokazování o této části předmětu řízení rozhodnout, a proto podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci jistinu ve výši 20 565,60 Kč (4 x 5 141,40 Kč).

28. Příspěvky do fondu oprav byl žalovaný povinen platit spolu s měsíčními zálohami na služby, jejich neplacením se dostal do prodlení (§ 517 odst. 1 obč. zák.). Podle § 517 odst. 2 obč. zák. je proto žalovaný povinen zaplatit žalobci také úrok z prodlení, jehož výši soud určil podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění před 1. 1. 2010 (srov. čl. II. nařízení vlády č. 33/2010 Sb.). Žalobce přitom o příspěvků do fondu oprav za léta 2006 - 2008 požadoval úrok z prodlení až od 30. 12. 2009 a za rok 2009 až od 21. 6. 2010, přestože žalovaný se do prodlení dostal již dříve.

b) Hodnocení znaleckých posudků a doplnění dokazování

29. Podle § 132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Podle § 127 odst. 2 o. s. ř. je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.

30. K hodnocení důkazu znaleckým posudkem existuje ustálená judikatura, kterou Nejvyšší soud shrnul v usnesení ze dne 28. 3. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2217/2017, následovně: „soud nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu nemá odborné znalosti nebo je nemá v takové míře, aby mohl toto přezkoumání zodpovědně učinit. To na druhou stranu neznamená, že soudce musí automaticky převzít závěry obsažené ve znaleckém posudku. V případě pochybností o věcné správnosti, popř. je-li znalecký posudek nejasný nebo neúplný, nemůže soud názor znalce nahradit vlastním názorem, ale má jej podle § 127 odst. 2 o. s. ř. požádat o vysvětlení, nebo mu uložit, aby neúplný posudek doplnil, či aby odstranil nejasnosti nebo jiné nedostatky znaleckého posudku, popř. vypracoval posudek nový (srov. zprávu schválenou usnesením pléna bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 12. 1980, Pls 3/80, publikovanou pod č. 1/1981 Sbírky). V odůvodnění rozsudku je pak nutné vysvětlit, jak byly pochybnosti odstraněny (Lavický, P. § 127 in Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád: Praktický komentář. Wolters Kluwers). Teprve pokud by ani výslech znalce či jím podané doplnění posudku (s následným výslechem) nevedly k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem. Vysvětlení znalce tak má přednost před přezkumem posudku jiným znalcem.“

31. V projednávané věci soud prvního stupně k rozhodné otázce správnosti opravných vyúčtování provedl důkaz znaleckým posudkem [Anonymizováno], předloženým žalovaným s doložkou podle § 127a o. s. ř., včetně jeho výslechu. Následně nechal tento posudek přezkoumat jiným znalcem. V napadeném rozsudku však nevysvětlil, jaké konkrétní pochybnosti o správnosti posudku [Anonymizováno] měl a proč se tyto pochybnosti nepodařilo odstranit znaleckým výslechem. V napadeném rozsudku tak zcela absentuje jak hodnocení posudku [Anonymizováno] z hlediska jeho správnosti, tak odůvodnění, proč soud prvního stupně revizní posudek [Anonymizováno] vůbec zadával.

32. Odvolací soud se ztotožňuje s hodnocením revizního posudku [Anonymizováno] jako vnitřně rozporného, neboť znalec [Anonymizováno] několikrát měnil svůj závěr o tom, zda jsou opravná vyúčtování správná, a zjevně si pletl původní vyúčtování s opravnými a stejně tak původní posudek [Anonymizováno] z roku 2015 s jeho novým posudkem z roku 2018, přičemž tyto rozpory se soudu prvního stupně nepodařilo odstranit ani výslechem znalce. Za této situace však soud prvního stupně neměl k posudku [Anonymizováno] vůbec přihlížet, neboť jsou-li závěry znalce vnitřně rozporné, nelze přihlédnout jen k některým z nich a k jiným nikoli. Za rozporný se zásadou, že soud provádí dokazování při jednání (§ 122 odst. 1 o. s. ř., čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) pak odvolací soud považuje postup soudu prvního stupně, který vycházel z doplnění posudku [Anonymizováno] získaného telefonicky. Výslech znalce musí být proveden tak, aby se jej mohli zúčastnit účastníci řízení a pokládat znalci otázky k obsahu jeho posudku.

33. Odvolací soud tedy uzavírá, že ke znaleckému posudku [Anonymizováno] nelze při zjišťování skutkového stavu přihlížet. Odvolací soud proto podle § 213 odst. 2 a 3 o. s. ř. zopakoval důkaz znaleckým posudkem [Anonymizováno] a znalce vyslechl, aby mohl jeho posudek hodnotit.

34. Znalec [Anonymizováno] zdůraznil, že s účastníky není v žádném kontaktu, žalovaného osobně viděl jen v soudní síni. Připomněl, že není jeho úkolem vykládat právní předpisy, nicméně některé v posudku vysvětluje, aby odůvodnil své znalecké závěry. Vycházel z účetních podkladů, ze kterých zjistil, co žalobce do ceny tepla započetl a co tam nezapočetl. Některé náklady spojené s dodáním tepla do jednotlivých bytů nejsou ve vyúčtování započteny vůbec, některé jen v některých letech a stejně je to rozdílné u různých objektů spravovaných žalobcem. Ve vyúčtování nákladů na vodu, odpad, společné světlo a další služby zásadní chyby neobjevil. Nevěděl, zda se měří elektřina potřebná k provozu oběhových čerpadel, nicméně i kdyby tomu tak nebylo, dá se postupovat odborným odhadem, neboť je známo, jaké má čerpadlo příkon a jak dlouho denně funguje. Žalobce rozpočítal náklady na elektřinu pro oběhová čerpadla poměrem podle spoluvlastnických podílů, nikoli podle započitatelné plochy, podle které se rozpočítává teplo. Podíl těchto nákladů na ceně tepla se pohybuje v jednotkách procent, nicméně nejde o zanedbatelnou částku. Jde také o čerpadlo zajišťující oběh teplé vody. Jinak řečeno, žalobce má chybně sestaven matematický vzorec, kterým rozpočítává náklady na teplo a teplou vodu jednotlivým vlastníkům. Žalobce si k ceně tepla nepřipočetl žádný zisk. Pokud by měl znalec zjistit, o jak velkou chybu se jedná, znamenalo by to projít celé účetnictví, což by bylo mimořádně náročné i proto, že podklady, které znalec obdržel, nejsou digitalizované. Stejná chyba ve výpočtu ceny tepla by byla dána i tehdy, pokud by znalec odhlédl od cenového rozhodnutí energetického regulačního úřadu.

35. Odvolací soud souhlasí s argumentem žalobce, že není úkolem znalce vykládat právní předpisy; právní posouzení věci je úkolem soudu. Úkolem znalce se specializací na rozúčtování služeb spojených s užíváním bytu je ověřit, zda matematický postup, který poskytovatel služeb používá při rozúčtování, odpovídá příslušným právním předpisům a případně dohodě stran, zda hodnoty dosazené do takového vzorce odpovídají účetním dokladům provozovatele a zda provedený výpočet je také matematicky správně. Otázka, jaké právní předpisy mají být pro rozúčtování použity a jak případně vyložit jejich znění, je otázkou právní, jejíž řešení přísluší soudu. Toto řešení by se mělo projevit v zadání znaleckého posudku, případně v pokynech, které by si měl znalec od soudu vyžádat v případě, je-li mezi účastníky sporné, podle kterého právního předpisu mělo být rozúčtování provedeno, nebo jak má být tento právní předpis vykládán.

36. V projednávané věci znalec [Anonymizováno] vysvětlil, z jakých právních předpisů vycházel, a proč považuje matematický postup použitý žalobcem při rozúčtování nákladů spojených s dodávkou tepla a teplé vody za rozporný s těmito předpisy. Zároveň vysvětlil, že ke stejnému závěru by dospěl i při odhlédnutí od cenových rozhodnutí ERÚ. Znalec své závěry vysvětlil jasně a srozumitelně, vyjádřil se k námitkám vznášeným účastníky. Odvolací soud proto neshledává důvod, proč by z jeho závěrů nemělo být v dalším řízení vycházeno.

c) Právní posouzení nároku na úhradu služeb

37. Podle § 9a zákona o bytech společenství je oprávněno činit právní úkony, především uzavírat smlouvy ve věcech předmětu své činnosti podle tohoto zákona, zejména k (a) zajištění dodávky služeb spojených s užíváním jednotek, […] (odstavec 1). Společenství je oprávněno rozhodovat o rozúčtování cen služeb na jednotlivé vlastníky jednotek, není-li rozúčtování cen služeb stanoveno zvláštním právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu (odstavec 2). Společenství je oprávněno vlastním jménem vymáhat plnění povinností uložených vlastníkům jednotek k tomu příslušným orgánem společenství podle tohoto zákona (odstavec 3).

38. Pravidla pro rozúčtování nákladů na teplo a teplou vodu stanovila ve sporném zúčtovacím období vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 372/2001 Sb. Tato vyhláška stanovila v § 4 až 6 postup pro rozúčtování nákladů a v § 7 náležitosti vyúčtování konečnému spotřebiteli. Vyúčtování má poskytovatel služeb doručit příjemci služeb do 4 měsíců po uplynutí zúčtovacího období. Pro rozúčtování je rozhodná tzv. započitatelná podlahová plocha bytů (§ 2 písm. e/ vyhlášky), která zohledňuje umístění místnosti v domě, její využití a také vybavení otopnými tělesy. Započitatelná podlahová plocha se tak neshoduje s plochou bytu, která je rozhodná pro určení spoluvlastnického podílu na společných částech domu.

39. Podle § 2 odst. 2 písm. c) bodu 2 energetického zákona č. 458/2000 Sb., ve znění platném ve sporném zúčtovacím období, se rozumí dodavatelem tepelné energie fyzická či právnická osoba dodávající tepelnou energii jiné fyzické či právnické osobě; dodavatelem může být výrobce, distributor a rovněž vlastník nebo společenství vlastníků zajišťující tepelnou energii jako plnění poskytované s užíváním bytů či nebytových prostorů nebo k technologickým účelům.

40. Postup při kalkulaci ceny tepelné energie stanovilo Cenové rozhodnutí ERÚ č. 9/2004 k cenám tepelné energie. Podle jeho přílohy č. 1 patří mezi náklady započitatelné do ceny této energie i náklady na elektřinu potřebnou pro její rozvod. S žalobcem lze souhlasit v tom, že účelem tohoto cenového rozhodnutí je především regulovat ceny, za něž teplárny dodávají tepelnou energii mj. i výčtem nákladů, které smějí do výsledné ceny kalkulovat. Odvolací soud však po výslechu znalce považuje (i při odhlédnutí od uvedeného cenového rozhodnutí) za spravedlivé, aby náklady spojené s dodávkou tepla a teplé vody byly účtovány jen těm vlastníkům jednotek, kteří jsou spotřebiteli tepla a teplé vody, a to podle jejich skutečné spotřeby a shora vymezené započitatelné podlahové plochy. Nelze totiž považovat za spravedlivé, aby na provoz čerpadel tepla a teplé vody nebo výměníků přispíval např. vlastník nevytápěné garáže nebo aby se na ně přispívalo i podle ploch balkonů a lodžií, které vytápěny nejsou, a které mohou být u různých bytů různě veliké.

41. Jinak řečeno, jestliže žalobce rozpočítal náklady na provoz a údržbu rozvodů tepla a teplé vody mezi vlastníky nikoli podle započitatelné podlahové plochy určené podle vyhlášky č. 372/2001 Sb., nýbrž podle spoluvlastnických podílů, postupoval chybně. Ani opravná vyúčtování tepla a teplé vody proto nelze považovat za správná.

42. Odvolací soud si je vědom ustálené judikatury, podle níž „o vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu lze tedy hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. […] Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3737/2019, s odkazy na starší judikaturu).

43. Z uvedeného potom plyne, že závěr soudu prvního stupně o tom, že nárok žalobce na úhradu vyúčtování služeb za léta 2006 až 2009 není dosud splatný, je správný. Podle odvolacího soudu to však v projednávané věci nemá bez dalšího za následek zamítnutí žaloby jako nedůvodné, byť si je vědom toho, že soudy v podobných případech o zamítnutí žaloby rozhodly (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4760/2016). Odvolací soud připomíná ustálenou judikaturu Ústavního soudu, podle které „mnohé případy a jejich specifické okolnosti mohou být značně komplikované a netypické; to však nevyvazuje obecné soudy z povinnosti učinit vše pro spravedlivé řešení, jakkoliv se to může jevit složité“ (např. nález ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1241/12). V projednávané věci žalovaný dlouhodobě nehradí příspěvky do fondu oprav, zálohy na služby spojené s užíváním bytu hradí jen částečně a nikoli v řádných termínech, navíc se o vrácení části zaplacených záloh soudí. Odvolacímu soudu je ze spisu v projednávané věci i z úřední činnosti známo, že žalovaný vede s žalobcem řadu dalších sporů o úhradu vyúčtování i o neplatnost rozhodnutí orgánů společenství. Zároveň žalovaný nepopírá, že bytovou jednotku užívá a spotřebovává tak služby spojené s jejím užíváním. Znalcem zjištěné chyby ve vyúčtování přitom mohou mít za následek nesprávnost výše nedoplatku nejvýše v řádu jednotek procent. Zamítnutí žaloby v projednávané věci by tak mělo za následek, že za vodu, teplo a další služby užívané žalovaným zaplatí ostatní vlastníci jednotek v domě, kteří přitom svou spotřebu hradí řádně a včas.

44. Jinak řečeno, ochrana uživatele bytu, k níž směřuje shora citovaná judikatura, nemůže mít za následek to, že jí budou postiženi poctiví (tj. řádně platící) sousedé žalovaného. Takový výklad by byl zjevně nespravedlivý, (slovy zákonodárce) „urážející obyčejné lidské cítění“ (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.).

45. Odvolací soud zastává názor, že ono spravedlivé řešení může v projednávané věci poskytnout rovněž ustálená soudní praxe, podle které „pokud soud rozhoduje o nároku na plnění na základě skutkových zjištění, umožňujících podřadit uplatněný nárok po právní stránce pod jinou hmotněprávní normu, než jak ji uvádí žalobce, je povinností soudu podle příslušných ustanovení věc posoudit a o nároku rozhodnout, a to bez ohledu na to, jaký právní důvod požadovaného plnění uvádí žalobce. Jestliže na základě zjištěného skutkového stavu lze žalobci přiznat plnění, kterého se domáhá, byť z jiného právního důvodu, než jak žalobce svůj nárok po právní stránce kvalifikoval, soud nemůže žalobu zamítnout, nýbrž musí žalobci plnění přiznat“ (např. rozsudek uveřejněný pod R 78/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

46. Podle § 451 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odstavec 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odstavec 2). Podle § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

47. V projednávané věci z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný užíval v rozhodném zúčtovacím období bytovou jednotku, spotřebovával služby spojené s užíváním bytu (topil v bytě, myl nádobí, chodil po chodbách atd.), aniž za tyto služby platil. I v případě, kdy by nebylo vyhotoveno řádné vyúčtování takových služeb, vznikalo žalovanému bezdůvodné obohacení, které musí žalobci nahradit. Shora citovanou judikaturou Nejvyššího soudu je přitom chráněn potud, že není povinen platit úrok z prodlení do doby, dokud nebude jeho platební povinnost správně vypočtena a vyúčtování mu doručeno (třeba i prostřednictvím soudu).

d) Promlčení

48. Odvolací soud si je vědom soudem prvního stupně citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 3256/2016, ve kterém Nejvyšší soud dovodil, že se promlčuje právo nájemce domáhat se vyúčtování služeb po pronajímateli. V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud popsal účel institutu promlčení tak, že „má vést oprávněného k tomu, aby svá práva vykonal ve společensky přiměřené době (promlčecí době) tak, aby po časově neomezenou dobu nebyli dlužníci ohledně svých povinností vystaveni donucujícímu zákroku (tzv. vynutitelnosti) ze strany soudů. Tím institut promlčení v souladu s požadavkem právní jistoty brání existenci dlouhotrvajících občanských subjektivních práv a jim odpovídajících povinností.“

49. Ani podle ustálené judikatury k § 101 obč. zák., podle kterého promlčecí doba běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, není počátek běhu promlčecí doby vázán na splatnost nároku k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod R 104/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož byla-li splatnost dluhu ponechána na vůli věřitele, nepočíná promlčecí doba od jeho výzvy, nýbrž ode dne následujícího po vzniku dluhu. I tento výklad je v souladu se shora vymezeným účelem promlčení, aby věřitel s uplatněním svého nároku nevyčkával nepřiměřeně dlouho a byla tím zajištěna právní jistota dlužníků.

50. V projednávané věci je tak souladným s účelem promlčení závěr, že účinek stavení promlčecí doby podle § 112 obč. zák. (uplatněním práva u soudu) nastane i tehdy, žaluje-li se na základě chybného vyúčtování. Žalovaný se tak v promlčecí době dozví, že je vůči němu uplatněno právo na úhradu nedoplatku. Je-li později vyúčtování opraveno, má to dopad na splatnost nároku (a tedy na nárok žalobce na úrok z prodlení), nikoli na promlčení, protože nepromlčuje se nárok na vyúčtování, nýbrž na úhradu nedoplatku (obdobně, jako se podle citovaného R 104/2011 samostatně nepromlčuje právo vyzvat věřitele k plnění). Právo nájemce (případně vlastníka jednotky) na vyúčtování je případem odlišným - dokud poskytovatel služeb nevystaví vyúčtování, nedozví se příjemce služeb, zda mu případně vznikl přeplatek. Odvolací soud tedy považuje za správný závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobcův nárok není promlčen, a za nesprávný právní názor Městského soudu v Praze vyslovený mj. v rozsudku ze dne 3. 6. 2020, č. j. 68 Co 20, 193/2020-185.

51. Pro úplnost odvolací soud dodává, že k otázce aktivní legitimace žalobce se již vyjádřil ve svém prvním rozhodnutí ve věci (shora citovaném) a na své závěry odkazuje.

52. V projednávané věci dosud nebylo zjišťováno množství služeb, které žalovaný v zúčtovacím období spotřeboval, ani nebylo vyhotoveno správné vyúčtování. Dokazování k tomu potřebné nelze provést v odvolacím řízení. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupni ve zbývající výši (67 484,15 Kč s příslušenstvím) zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 219a odst. 2 o. s. ř.).

53. V dalším řízení soud prvního stupně provede dokazování k určení výše nákladů na služby, které žalovaný od žalobce ve sporném zúčtovacím období čerpal; k tomu udělí účastníkům podle § 118a o. s. ř. potřebná poučení. Nebude-li možné, a to i s ohledem na poměr nákladů na znalecký posudek k výši žalované částky, zjistit přesnou výši obohacení žalovaného, zváží soud prvního stupně určení výše nároku podle § 136 o. s. ř.

54. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je pro soud prvního stupně závazný (§ 226 odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí o věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).