o vyslovení neplatnosti usneseni shromáždění vlastníků ze dne 14. prosince 2017, k odvolání navrhovatelů proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. října 2020 č. j. 73 Cm 12/2018-82,

1. Návrhem na zahájení řízení podaným dne 13. února 2018 u soudu prvního stupně (dále též jen „soud“) se navrhovatelé domáhali určení neplatnosti usnesení shromáždění účastníka, které bylo přijato na zasedání konaném dne 14. prosince 2017 a kterým bylo rozhodnuto o odkupu sklepních prostor - konkrétně jednotky č. [Anonymizováno] v domě č. p. [Anonymizováno] nacházejícím se v katastrálním území [adresa] v obci [adresa] (dále též jen „nebyt“ či „nebytová jednotka“ či jen „jednotka“ či „sklep“). Uvedli, že jsou členy účastníka a důvody pro určení neplatnosti tohoto usnesení spatřují ve skutečnosti, že: 1) prodávajícími jsou další čtyři členové účastníka, kteří společně disponují 55 % všech hlasů a z nichž jeden je dokonce předsedou účastníka, 2) neexistuje žádný důvod pro nabytí jednotky účastníkem, a to i přesto, že účastník potřebnost nabytí jednotky odůvodňoval jednak obavami, že by jednotku mohla nabýt třetí osoba, jednak úmyslem užívat tuto jednotku po rekonstrukci jako zasedací místnost a archiv, a 3) nabytí jednotky je nehospodárné, neboť účastník mající šestnáct členů nepotřebuje zvláštní zasedací místnost a archiv, když veškeré dokumenty účastníka archivuje osoba pověřená správou domu a když k zasedání lze využít prostory nedaleké restaurace, jako tomu bylo doposud, a po pořízení bude nutné vynaložit dalších cca. 500 000 Kč až 1 000 000 Kč na rekonstrukci.

2. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně rozhodl v záhlaví označeným rozsudkem tak, že „Návrh na určení neplatnosti usnesení shromáždění účastníka ze 14. listopadu 2017 o odkupu sklepního nebytového prostoru se zamítá.“ (výrok I.), „Navrhovatelé jsou povinni společně a nerozdílně nahradit účastníkovi k rukám jeho zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 22.570 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.“ (výrok II.).

3. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:

1) Navrhovatelé jsou členy účastníka, když mají ve společném jmění jednotky č. [Anonymizováno] v domě č. p. [Anonymizováno] nacházejícím se v katastrálním území [adresa] v obci [adresa].

2) Dne 14. prosince 2017 se konalo zasedání shromáždění účastníka, jež bylo usnášeníschopné, když se jej účastnili členové mající celkem 95,26 % všech hlasů, jakož i že pro přijetí napadeného usnesení hlasovali přítomní členové mající celkem 82,85 % hlasů., na kterém bylo přijato usnesení, kterým bylo schváleno odkoupení sklepu účastníkem, a to za kupní cenu 666 948 Kč. Navrhovatelé hlasovali proti přijetí napadeného usnesení, jsou tedy přehlasovanými vlastníky, a pokud se týká existence důležitého důvodu - tento předpoklad je u napadeného usnesení rovněž naplněn (shodně též usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 6 Cmo 22/2019-55 z 28. ledna 2019) a návrh byl podán před uplynutím 3měsiční preklusivní lhůty.

3) Účastník dopředu oznámil svým členům, že předmětný sklep (jenž je ve spoluvlastnictví 4 osob, přičemž každý z nich je současně vlastníkem další jednotky v domě) bude potřeba zrekonstruovat, přičemž náklady na rekonstrukci účastník dopředu odhaduje ve výši 500 000 Kč až 1 000 000 Kč, jakož i že může být využit jako zasedací místnost nebo jako prostor pro sklepní kóje, případně k jinému účelu, který členové účastníka vyberou.

4) Pokud jde o první skutečnost, ve které navrhovatelé spatřují důvod neplatnosti napadeného usnesení, tj. to, že předmětný sklep má účastník nabýt od svých členů, tak tato skutečnost důvod neplatnosti napadeného usnesení nezakládá. Platná právní úprava totiž, na rozdíl od některých forem obchodních korporací, nijak neomezuje nabytí majetku společenstvím vlastníků jednotek od svého člena. Stejně tak neobsahují žádné takové omezení ani stanovy účastníka.

5) Pokud jde o druhou skutečnost, tj. to, že neexistuje žádný důvod, proč by účastník měl předmětný sklep nabýt, potom ani tato skutečnost důvod neplatnosti napadeného usnesení nezakládá. Jak se totiž podává z § 1195 odst. 1 o.z. společenství vlastníků jednotek může nabývat jakýkoliv majetek, pokud jeho nabytí má souvislost se správou domu a pozemku. A vzhledem k tomu, že účastník uvedl, že předmětný sklepní nebytový prostor hodlá nabýt za účelem zřízení zasedací místnosti a archivu, případně za účelem zřízení sklepních kójí pro své členy, jakož i vzhledem k tomu, že navrhovatelé ani netvrdili, že by účastník hodlal tento sklepní nebytový prostor využívat k jinému účelu, a to takovému, který nesouvisí se správou domu a pozemku, nezbylo soudu než uzavřít, že jak nabytí za účelem zřízení zasedací místnosti a archivu, tak i nabytí za účelem vybudování sklepních kójí pro členy, je nepochybně nabytí majetku za účelem správy domu.

6) Pokud jde o třetí skutečnost, tj. to, že nabytí předmětného sklepu je nehospodárné, potom ani tato skutečnost důvod neplatnosti napadeného usnesení nezakládá. Otázka hospodárnosti nemá žádnou relevanci ve vztahu k tomu, zda je takové jednání v rozporu se zákonem nebo se stanovami, stručně řečeno nehospodárné vynaložení peněžních prostředků nezakládá bez dalšího neplatnost pro rozpor se zákonem nebo se stanovami.

4. Proti usnesení soudu prvního stupně podali navrhovatelé včasná odvolání shodného obsahu. Jejich stěžejní odvolací námitky byly následující:

1) Spoluvlastníci pochopitelně mají zájem nebytový prostor prodat za co nejvýhodnějších podmínek pro sebe (tj. za co nejvyšší kupní cenu), a to bez ohledu na zájmy a potřeby samotného společenství vlastníků jednotek. Současní vlastníci nebytu mají dohromady cca 55 % hlasů na shromáždění účastníka a bez problémů by tak i sami bez jakéhokoliv dalšího vlastníka dosáhli nadpoloviční většiny přítomných hlasů potřebných pro schválení usnesení o odkupu. Kupní cena nebyla podložena žádným znaleckým posudkem a kupní cena je výhodná výlučně pro stranu prodávající (tj. současné spoluvlastníky), nikoliv už pro stranu kupující (účastníka).

2) Investice za zcela zbytečná a značně nehospodárná pro společenství vlastníků jednotek čítající pouhých 16 jednotek. Archivaci veškerých dokumentů účastníka zajišťuje správcovská firma účastníka a zasedání shromáždění dosud probíhala v salonku nedaleké restaurace, jehož rezervace byla zdarma. Aby mohl nebyt sloužit zamyšlenému účelu, činí celkové náklady nejméně 1 200 000 Kč, což je výdaj značně přemrštěný, který může být pro účastníka až likvidační, vymyká se běžnému nabývání nemovitého majetkem pro správu společenství vlastníků jednotek; zamyšlené opravy zcela nepotřebného nebytu nebude možno realizovat buď vůbec, nebo jediné prostřednictvím úvěru, což představuje další neopodstatněný zásah do majetkové sféry navrhovatelů.

3) Výbor hodlá financovat koupi nebytu z finančních prostředků naspořených v tzv. fondu oprav, který má sloužit primárně k opravám a modernizaci společných částí domu a pozemku; je to v rozporu se stanovami i se zákonem či jeho účelem, neboť koupě zcela zdevastovaného nebytu - který nemůže po převodu splňovat požární, hygienické a hlavně ani technické normy na shromažďování osob, není výdajem spojeným se správou domu a pozemku - srov. čl. XII. stanov a § 1180 odst. 1 o.z. Po koupi sklepu nebude mít společenství k dispozici žádné finanční prostředky k opravám havarijního stavu společných prostor domu, může dojít k jejich dalšímu znehodnocení či v případě skutečné havárie dokonce až k úpadku účastníka.

4) Způsob financování kupní ceny za nebyt shromáždění účastníka neodsouhlasilo, resp. ani o něm nehlasovalo; shromáždění nehlasovalo ani o rekonstrukci či opravách nebytu.

5) Ustanovení § 1195 odst. 1 o.z. zmiňuje nabytí v souvislosti se správou domu a pozemku (tj. pro potřebu údržby domu typu „hráblo“ na sníh, nářadí pro údržbu dvorní části pozemku apod.), nikoliv jako prostor pro ukládání osobních soukromých předmětů/sezónních věcí, lyže apod. tedy nikoli jako koje pro předměty ve vlastnictví společenství.

6) Není pravdou, že dne 8. 12. 2016 bylo pro odkoupení 71,79 % členů. V zápise z jednání je pouze uvedeno, že společenství rozhodlo, že lze zahájit jednání o odkupu sklepu, nikoli „schválení“ odkoupení. Současně v bodu 9. je v zápise uvedeno, že navrhovatelé ([Anonymizováno]) vznesli právní pochyby o možnosti odkoupení sklepa společenstvím. Tato poznámka navazovala na diskusi o tom, že sklepy budou dány k dispozici jako sklepní kóje členům. Předsedajícím p. [Anonymizováno] rozhodně nebylo zmíněno, že navrhuje realizovat rekonstrukci cca v řádu 0,5 -1,0 mil. korun.

7) Vlastníci jednotky č. 12, ke které náleží spoluvlastnický podíl 10730/124984 na společných částech budovy a pozemku, po celou dobu porušovali pravidla pro přispívání spoluvlastníků na výdaje spojené se správou, údržbou a opravami společných částí domu, tzn. nemovitosti jako celku, jelikož neplatili příspěvky dle stanov, jak vyplývá to z aktuálních údajů společnosti [právnická osoba]., která je najata na zajišťování správy a opravy společných částí domu a pozemku. Také se ve sklepě svítilo, aniž by byl jednotce přidělen elektroměr čili spotřeba byla hrazena z fondu společenství, ačkoli ji měli hradit vlastníci této jednotky. Při prodeji jednotky není povinnost vypořádávat dluhy s jednotkou spojené, neboť tyto přecházejí na nového vlastníka (nabyvatele, zde společenství) ve smyslu ust. § 1186 odst. 2 a 3 o.z., což s ohledem na překrývající se postavení účastníků (např. [tituly před jménem] v trojroli prodávajícího, předsedy výboru společenství. člena společenství) nepochybně zcela naplňuje kritérium nemravnosti, neboť by došlo k jejich zániku, kdy věřitel a dlužník splynou v jeden subjekt.

5. Odvolatelé navrhli, aby odvolací soud změnil odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a návrhu vyhověl, případně (nejsou-li dány podmínky pro změnu) napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Podáním ze dne 20. 10. 2021 doplnili ještě odůvodnění odvolání. Zmínili nesouhlas se závěry soudu prvého stupně v tom, že by otázka nabytí nebytu nemohla zakládat neplatnost napadeného usnesení, neboť zákon na rozdíl od některých forem obchodních korporací, možnost nabytí majetku společenstvím od svého člena neomezuje. Resp. souhlasili s touto premisou jen v obecné rovině a v podrobnostech odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016 sp.zn. 26 Cdo 1322/2016, dle něhož je třeba se pečlivě zabývat (kromě jiného) povahou hlasování na shromáždění, tedy zda může za určitých okolností toto hlasování neboli výkon hlasovacího práva vlastníka jednotky, představovat protiprávní jednání, a to s ohledem na odhlasovanou záležitost a okolnosti přijetí příslušného rozhodnutí na shromáždění: jednání související s výkonem hlasovacího práva vlastníka jednotky již může být posuzováno jako protiprávní, např. v situaci, kdy vlastník jednotky, společnost vykonávající správu domů, připraví návrh na výběr sebe sama jako správce daného domu, včetně návrhu smluvních podmínek obstarávání správy (i odměny), následně sám sebe do pozice správce domu zvolí, jelikož disponuje většinou hlasů, a rozhodne i o výši odměny obstarávání takové správy a poté uzavře z pozice pověřeného vlastníka příslušnou smlouvu o obstarávání (v podstatě sám se sebou) a vykonává správu domu za odměnu, kterou si de facto sám určil. Uvedené jednání jako celek může být posuzováno jako protiprávní, kdy příslušný soud musí zkoumat, zda takové jednání v kontextu všech zjištěných okolností případu lze charakterizovat jako jednání v rozporu s dobrými mravy, zda lze tímto jednáním způsobit jinému újmu, zda taková újma skutečně vznikla a zda je zde dána příčinná souvislost mezi daným jednáním a vznikem újmy. Dle odvolatelů lze citované rozhodnutí plně aplikovat na posuzovaný případ. Soud v tomto směru pochybil, neboť se ve svém rozhodnutí rozhodnými zjištěními a na ně navazujícími právními závěry nezabýval, tím méně rozhodné okolnosti poměřoval se zjištěným skutkovým stavem. Odvolatelé popisovali to, co všechno by mělo být přednostněji rekonstruováno a nebylo a jaké to má či může mít důsledky a dovozovali posuzované jednání jako jednání v rozporu s dobrými mravy. Dále odvolatelé namítli nedostatek skutkových zjištění, čímž rozhodnutí postrádá základní důvody, pročež je nepřezkoumatelné.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

8. Primárně je nutné konstatovat, že soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, z důkazu zjistil všechny potřebné skutkové okolnosti. Odvolací soud provedl v odvolacím řízení jen důkaz prohlášením manželů Káldyových, nic z něj však nezjistil a tento důkaz proto nijak nevyhodnocoval, shledal jej nadbytečným. Soud prvního stupně věc následně chybně zhodnotil v té základní otázce, viz níže. Jinak s ním lze ovšem souhlasit v tom, že návrh na zahájení řízení byl podán v souladu s ust. § 1209 odst. 1 o.z., tedy v příslušné tříměsíční lhůtě, přehlasovanými vlastníky jakož že i byl dán důležitý důvod.

9. Z hlediska použití právních předpisů odvolací soud vycházel z toho, že navrhovateli napadené usnesení shromáždění bylo přijato dne 14. 12. 2017, pročež na věc použil občanský zákoník ve znění k tomuto dni (tedy jeho znění účinné od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2020). Podle § 1194 odst. 1 o.z. „společenství vlastníků je právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku; při naplňování svého účelu je způsobilé nabývat práva a zavazovat se k povinnostem. Společenství vlastníků nesmí podnikat ani se přímo či nepřímo podílet na podnikání nebo jiné činnosti podnikatelů nebo být jejich společníkem nebo členem“. Podle § 1195 odst. 1 o.z. „společenství vlastníků může nabývat majetek a nakládat s ním pouze pro účely správy domu a pozemku“. Podle § 1189 o.z. ,,správa domu a pozemku zahrnuje vše, co nenáleží vlastníku jednotky a co je v zájmu všech spoluvlastníků nutné nebo účelné pro řádnou péči o dům a pozemek jako funkční celek a zachování nebo zlepšení společných částí. Správa domu zahrnuje i činnosti spojené s přípravou a prováděním změn společných částí domu nástavbou, přístavbou, stavební úpravou nebo změnou v užívání, jakož i se zřízením, udržováním nebo zlepšením zařízení v domě nebo na pozemku sloužících všem spoluvlastníkům domu. Má se za to, že se správa vztahuje i na společné části, které slouží výlučně k užívání jen některému spoluvlastníku“.

10. Z výše citovaných ustanovení zákona je zřejmé, že společenství může nabývat věci, tedy i věci nemovité, potažmo tedy i jednotky ve smyslu § 1159 o.z. - „jednotka zahrnuje byt jako prostorově oddělenou část domu a podíl na společných částech nemovité věci vzájemně spojené a neoddělitelné“. Jednotka je věc nemovitá. O tom nemá odvolací soud pochybnost. Nicméně společenství může nabývat majetek a nakládat s ním pouze pro účely správy domu a pozemku. V daném případě však dne 14. 12. 2017 učiněné rozhodnutí shromáždění o nabytí „sklepa“ je s tímto zákonným ustanovením resp. v něm vyjádřeným, pro společenství základním principem, v rozporu. Jinak řečeno, není s ním v souladu. Rozhodnutí shromáždění obsahuje to, že shromáždění schválilo „odkup sklepních prostor, tj. jednotky č. 12, společenstvím vlastníků za cenu 666.948 Kč; kupní cenu a daň z nabytí nemovitosti hradí SVJ“. O jeho obsahu ostatně není mezi účastníky sporu. Zásadní je podle odvolacího soudu skutečnost, že z přijatého usnesení nijak neplyne, že by předmětná nemovitá věc- jednotka-sklep, měla být nabyta pouze pro účely správy domu, tedy ve smyslu výše citovaného ust. § 1195 odst. 1 ve spojení s § 1189 o.z. Jinak řečeno, lze dát navrhovatelům - odvolatelům plně za pravdu v tom, že nabytí sklepa je v rozporu se zákonem i stanovami společenství, když z ničeho neplyne, k čemu má být jednotka užita či užívána. Proklamace dalšího účastníka v rámci procesních úkonů činěných v tomto řízení jsou potud irelevantní, neboť nemají co do hmotněprávní úpravy vztahu společenství a jeho členů žádnou relevanci (závaznost). Kdyby bylo realizováno přijaté usnesení shromáždění o koupi sklepa, pak by společenství nebylo nijak vázáno způsobem jeho využití. Podle odvolacího soudu je tak předmětné usnesení shromáždění i jen z tohoto důvodu v rozporu se zákonem a tudíž neplatné.

11. Odvolací soud se v této věci zabýval kromě jiného i mantinely, v jejichž rámci mu ještě přísluší rozhodovat, a naopak otázkami, co již není, resp. nemá být předmětem jeho posuzování. Společenství vlastníků jednotek resp. společenství je ryze účelovou právnickou osobou, která sdružuje výlučně vlastníky jednotek. Tito vlastníci jsou jeho členy „automaticky“, toliko a jen z titulu vlastníků jednotek v příslušném domě rozděleném na jednotky /domě s bytovým spoluvlastnictvím/, naopak nikdo jiný členem společenství být nemůže. Vlastníci jsou členy společenství bez toho, aby o tom mohli nějak sami rozhodovat. Účelovost společenství, jak je z výše citovaných ustanovení zákona zřejmé, je dána tím, že společenství coby právnická osoba může realizovat výlučně činnosti jsoucí správou domu a pozemkou v rozsahu daném zákonem a v jeho mezích stanovami. Stanovy jsou pro společenství základní zakladatelský dokument s tím, že zákon obsahuje jeho obligatorní náležitosti s možností, aby stanovy obsahovaly i další skutečnosti (viz § 1200 o.z.). Nejvyšším orgánem společenství je shromáždění, do jehož působnosti náleží zákonem dané nejpodstatnější otázky (výlučná působnost), případně i další otázky na základě stanov či které si shromáždění vyhradí. Je tedy zřejmé, že zákon poskytuje základní právní rámec společenství coby účelové právnické osobě, kromě jiného i tím, že jí neumožňuje nabývání věcí k jinému účelu, než je zákonem daný účel společenství - správa domu a pozemku. Činí tak za účelem ochrany jeho členů. Na straně druhé náleží rozhodování o základních otázkách výlučně vlastníkům jednotek - členům společenství, pročež ti tak činí v rámci rozhodování nejvyššího orgánu - shromáždění, jehož jsou všichni obligatorními členy. Je tak patrné, že společenství coby soukromoprávní právnická osoba, zajišťující pro vlastníky jednotek správu domu a pozemku (společných prostor) a případné další činnosti s tím související resp. zákonem výslovně dovolené, projevuje svojí vůli skrze rozhodování svých orgánu (viz § 151 o.z.), především shromáždění. Není-li rozhodnutí tohoto shromáždění v rozporu se zákonem či stanovami a potud neplatné (či dokonce stiženo fikcí nepřijetí dle § 245 o.z.), považuje se za platné resp. je platným, což platí beze zbytku dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2020. Zásahy moci veřejné do rozhodování společenství jsou tedy omezeny ustanovením § 1209 o.z. případně jsou možné u tzv. nicotných rozhodnutí viz. § 245 o.z., nikoli však jinak a jinde. Podle odvolacího soudu tedy moci veřejné, pročež ani soudu, v tomto řízení nepřísluší řešit, zda se shromáždění raději rozhodne financovat nákup nemovité věci (bylo-li by jisté, že je nabyta pro účely správy domu) nebo zda bude raději financovat opravu střechy či fasády příslušného domu či peníze společenství pouze k jinému, dovolenému účelu. Toto rozhodnutí je podle odvolacího soudu plně v kompetenci shromáždění a potažmo je tak plně na vůli jednotlivých členů společenství, čemu dají přednost. Potud je část odvolacích námitek nedůvodná.

12. Odvolací soud se zabýval též i poukazem odvolatelů na rozhodnutí NS sp.zn. 26 Cdo 1322/2016, s jehož závěry plně souzní. Nicméně podle tohoto rozhodnutí „hlasování vlastníka jednotky na shromáždění společenství nemůže (samo o sobě) představovat protiprávní jednání. Ostatně uvedené hlasování je výkonem vlastníkova subjektivního práva, což je okolnost, která zásadně vylučuje protiprávnost; stejné jednání totiž nemůže být zároveň v souladu s právem (právním) i protiprávním. Předmětem řízení v souzené věci však nebyla odpovědnost žalované za „protiprávní“ hlasování na shromáždění vlastníků jednotek, nýbrž za její celkové jednání zahrnující nejen samotný výkon hlasovacího práva, ale také přípravu návrhů na určení vlastní osoby za „správkyni“ předmětného domu a smluvních podmínek obstarávání správy domu, včetně návrhu výše odměny za výkon správy, předložení těchto návrhů ke schválení shromáždění vlastníků jednotek, na němž disponovala absolutní většinou všech hlasů, následné (již den po konání shromáždění realizované) uzavření smlouvy o obstarání správy domu mezi ní a Společenstvím, za něž jednala jako pověřená vlastnice, a konečně též výkon správy domu za odměnu, kterou si de facto sama určila a která byla (podle tvrzení dovolatele, s nímž se však soudy nižších stupňů nikterak nevypořádaly) nepřiměřeně vysoká. Ze skutkové podstaty upravené v ustanovení § 424 obč. zák. vyplývá, že úkolem soudů nižších stupňů bylo zhodnotit, a to v kontextu všech zjištěných okolností případu, zda uvedené jednání lze (a to i s přihlédnutím k výši odměny za správu domu a k možnému zneužití majority) objektivně charakterizovat jako jednání v rozporu s dobrými mravy, zda byl dán úmysl (přímý či nepřímý) přivodit takovým jednáním jinému újmu (v této souvislosti nelze ponechat bez povšimnutí ani okolnost, že předmětem podnikání žalované byla mimo jiné správa bytového fondu, a že tudíž musela mít přinejmenším povědomí o cenách služeb poskytovaných na trhu s tímto druhem podnikání), zda v majetkové sféře dovolatele vznikla škoda (v tomto případě úbytek majetkových hodnot, který by při obvyklém běhu věcí nenastal) a zda je mezi takto vzniklou škodou a jednáním žalované příčinná souvislost (tj. zda toto jednání působilo jako příčina /jedna z více příčin/, která se podílela na nepříznivém následku, jenž má být odškodněn)“. Je tak třeba vždy vidět všechny okolnosti případu. V daném případě předseda společenství (coby jeden ze spoluvlastníků sklepa) při jednání u odvolacího soudu tvrdil, že spoluvlastníci nebyli vedeni úmyslem na prodeji sklepa vydělat, ale úmyslem zajistit trvalý klid v domě tím, že bude znemožněno, aby „cizí osoba“, jež by jinak mohla jednotku - sklep nabýt, v této činila věci bránící klidnému bydlení v domě. Jinak řečeno tím, že by si společenství sklep samo koupilo, by zamezilo jeho nekontrolovatelnému prodeji (nekontrolovatelným převodům) a následnému využívání způsobem narušující klid v domě. To by, samo o sobě, mohlo představovat opravdu situaci, kdy by při hlasování o prodeji „své“ jednotky společenství ze strany prodávajících jsoucích zároveň hlasujícími členy shromáždění nedocházelo k protiprávnímu jednání. Ovšem, jak výše rozvedeno, faktické resp. právní jednání tomuto neodpovídalo, když sklep měl být společenstvím dle napadeného rozhodnutí shromáždění koupen bez toho, aby bylo jakkoli právně garantováno, že jde o právní jednání v souladu s ust. § 1195 odst. 1 o.z., tedy o právní jednání nejsoucí v rozporu s tímto ustanovením, k čemuž by došlo právě tzv. holou koupí sklepa bez garance toho, že se tak děje za účelem správy domu a pozemku. Vzhledem k uvedenému závěru je již beze smyslu hodnotit, zda na shromáždění hlasující vlastníci sklepa zneužili svého hlasovacího práva (viz. § 212 odst. 2 o.z.), nicméně lze uzavřít, že vzhledem k absenci garance využití sklepa nelze přijmout jednoznačný závěr, že by svých hlasovacích práv nezneužili.

13. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

14. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů řízení, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšným navrhovatelům. Účastník je tudíž povinen nahradit náklady řízení před soudy obou stupňů navrhovatelům společně a nerozdílně v následně uvedeném rozsahu. Tyto sestávají z odměny advokáta za tyto společné úkony právní služby: a to

- převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl.č. 177/1996 Sb. /dále jen „vyhláška“/,

- podání návrhu ve věci samé ze dne 8. 2. 2018 dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky,

- návrh na nařízení předběžného opatření z 8. 2. 2018 dle § 11 odst. 2 písm. a) vyhlášky

- vyjádření k odvolání do usnesení o předběžném opatření z 14. 8. 2018 dle § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky

- doplnění návrhu na nařízení předběžného opatření z 10. 10. 2018 dle § 11 odst. 2 písm. c) ve spojení s odst. 3 vyhlášky

- vyjádření k odvolání do usnesení o předběžném opatření z 28. 11. 2018 dle § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky,

- replika k vyjádření účastníka z 17. 1. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky,

- účast na jednání před soudem prvního stupně dne 29. 10. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky,

- podání odvolání z 22. 12. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky

- účast na jednání před odvolacím soudem dne 8. 6. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky, a to po 3 100 Kč za jeden úkon právní služby podle § 7 bodu 5. ve spojení s § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky, přičemž za „procesní úkony“ právní služby dle § 11 odst. 2 vyhlášky náleží odměna v poloviční výši, tedy 1 550 Kč. Jelikož se jednalo o společné úkony právní služby, je odměna za úkon právní služby u každého ze společně zastupovaných snížena o 20% dle § 12 odst. 4 vyhlášky, tedy odměna 3 100 Kč je snížena na 2 480 Kč a odměna 1 550 Kč je snížena na 1 240 Kč.

15. Společně zastupovaným navrhovatelům tedy náleží náhrada odměny advokáta v celkové výši 39 680 Kč (6 x 2 = 12 x 2 480 Kč, tj. 29 760 Kč + 4 x 2 =8 x 1 240, tj. 9 920 Kč) a náhrada hotových výdajů za 20 úkonů právní služby v celkové výši 6 000 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky. K tomu je třeba přičíst ještě náhradu za zaplacené soudní poplatky ve výši celkových 5 000 Kč (2 000 Kč + 1 000 Kč + 2 000 Kč) a náhradu z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 45 680 Kč, tj. 9 592,80 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy 60 272,80 Kč.