o nahrazení projevu vůle při převodu družstevního bytu, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci č. j. 38 Cm 56/2021-139 ze dne 9. února 2022

1. Shora uvedeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci jako soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu na nahrazení projevu vůle k bezúplatnému převodu bytu (bytové jednotky č. [Anonymizováno]) v bytovém domě č.p. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], na pozemku parc.č. [Anonymizováno] a souvisejícího spoluvlastnického podílu o velikosti [Anonymizováno] na společných částech domu a na pozemku parc.č. [Anonymizováno] a spoluvlastnický podíl o velikosti [Anonymizováno] na pozemku parc.č. [Anonymizováno] - trvalý travní porost, o výměře [Anonymizováno], vše nacházející se v k.ú. [Anonymizováno], obec [adresa], část obce [adresa] (dále též zkráceně předmětný byt). Ve výroku II. žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 13 552 Kč.

2. Důvodem pro podání předmětné žaloby měla být skutečnost, že žalovaný nevyhověl opakovaným výzvám žalobkyně ze dne 18. 1. 2012, 15. 5. 2012 a 22. 5. 2012 k převodu předmětného bytu do jejího vlastnictví po té, co nabyla členství v žalovaném družstvu dne 4. 6. 2010 převodem členských práv a povinností od tehdejší členky družstva [Anonymizováno], kdy součástí převedeného členského podílu bylo i právo nájmu předmětného bytu. [Anonymizováno] přitom uhradila dne 19. 5. 2008 další členský vklad ve výši 452 984 Kč. Převodem členských práv na žalobkyni na ni podle jejího názoru přešlo i právo na převod bytu do jejího vlastnictví, když o převodu předmětného družstevního bytu do vlastnictví člena nájemce, rozhodla členská schůze dne 25. 9. 2009 v souladu s článkem 11 odst. 1 písm. i) stanov žalovaného družstva.

3. Soud I. stupně posuzoval také důvodnost obrany žalovaného navrhujícího zamítnutí žaloby s ohledem na skutečnost, že jednak smlouva o převodu družstevního podílu mezi [Anonymizováno] a žalobkyní není platná s ohledem na nedostatek ujednání o úplatnosti či bezúplatnosti převodu práv a jednak podle žalovaného žalobkyně není členkou žalovaného družstva ani s ohledem na své vyloučení, k němuž došlo před podáním žaloby. Podle žalovaného mělo být rozhodnutí představenstva žalovaného družstva o vyloučení žalobkyně z družstva ze dne 7. 5. 2021 zasláno doporučeně žalobkyni prostřednictvím [právnická osoba] s tím, že tato zásilka byla doručována žalobkyni dne 12. 5. 2021. Žalobkyně nebyla zastižena a z toho důvodu podle žalovaného byla zásilka uložena na poště a žalobkyně byla o této skutečnosti poštou vyrozuměna, přičemž podle článku 17 odst. 4 stanov se za den doručení rozhodnutí o vyloučení považuje 10. den ode dne uložení zásilky u držitele poštovní licence. Doručeno tak mělo být rozhodnutí o vyloučení žalobkyně dne 23. 5. 2021, přičemž žalobkyně v třicetidenní lhůtě nepodala námitky proti svému vyloučení k členské schůzi.

4. Soud I. stupně nahlížel na jednání žalobkyně před jejím vyloučením z žalovaného družstva jako na jednání členky žalovaného družstva, když předmět převodu (práva a povinnosti v žalovaném družstvu) byl podle soudu I. stupně dostatečně určitý a smlouva o převodu členských práv a povinností ze dne 4. 6. 2010 podle soudu I. stupně nebudila pochybnost o vůli stran ani o jejím projevu. Podle soud u I. stupně žalobkyně byla v dobré víře, že uvedenou smlouvou řádně nabyla předmětná členská práva a povinnosti a tato práva a povinnosti v dobré víře užívala nepřetržitě po dobu více jak tří let trvání této poctivé držby. Po uvedenou dobu s ní také žalovaný jednal jako se svou členkou, která má mj. právo nájmu družstevního bytu č. [Anonymizováno]. Když členství žalobkyně v žalovaném družstvu nebylo podle soudu I. stupně nijak zpochybněno a žalobkyně by i tak předmětná členská práva a povinnosti představující družstevní podíl v žalovaném družstvu, včetně práva nájmu družstevního bytu č. [Anonymizováno], nabyla vydržením uplynutím tří let řádné a poctivé držby předmětného družstevního podílu.

5. Ve vztahu k tvrzenému zániku členství žalobkyně v žalovaném družstvu soud I. stupně uzavřel, že proces jejího vyloučení z družstva byl završen jejím vyloučením a doručením tohoto rozhodnutí, když jí byl doručeno v souladu se stanovami rozhodnutí o jejím vyloučení na adresu zapsanou v evidenci žalovaného a žalobkyně nepodala proti tomuto rozhodnutí o svém vyloučení včasné námitky. Rozsáhlým dokazováním byla podle soudu I. stupně prokázána nedůvodnost tvrzení žalobkyně, že jí bylo nesprávně doručováno rozhodnutí o vyloučení z družstva na adresu v ČR, ačkoli podle tvrzení žalobkyně jí mělo být doručováno do Polska na polskou adresu, již uvedla do družstevního seznamu členů.

6. Skutečnost, že žalobkyně nebyla členkou žalovaného družstva, vedla podle soudu I. stupně pro zamítnutí žaloby.

7. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

8. Proti tomuto rozhodnutí se v plném rozsahu odvolala žalobkyně (odvolatelka) a domáhala se jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

9. Odvolatelka rozsáhle prokazovala nedoručení rozhodnutí o svém vyloučení na polskou adresu nahlášenou družstvu. Zdůraznila, že nepřevedení bytu je podle jejího názoru důsledkem šikany ze strany žalovaného družstva. V rámci vyjádření se k žalovaným vznesené námitce promlčení se odvolatelka vyjádřila v tom smyslu, že vznesená námitka promlčení je v daném případě nemravná, a to především proto, že žalovaný, jakožto privatizační bytové družstvo, jednal vůči žalobkyni selektivně, když jiným členům byty převedl do vlastnictví, jakož i šikanózně, když nepřevedení bytu do vlastnictví žalobkyně odůvodňoval též stavebními úpravami provedenými žalobkyní, jež však byly obdobné úpravám provedeným jinými nájemníky, přičemž žalovaný odmítl postupovat všeobecně ujednaným způsobem předpokládaným stanovami.

10. Ve vyjádření k podanému odvolání žalovaný navrhl napadený rozsudek potvrdit, když ke své dosavadní argumentaci o správném doručování rozhodnutí o vyloučení žalobkyně z družstva a o zániku jejího členství v žalovaném družstvu připojil další námitku poukazující na běh času, v důsledku čehož podle žalovaného došlo k zániku práva uplatňovaného žalobkyní, a to prekluzí, na což měl již poukazovat před soudem I. stupně, avšak tato jeho obrana zůstala soudem I. stupně neřešena.

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zopakování dokazování sdělením obsahu níže uvedených listin přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

12. Předně odvolací soud shodně se soudem I. stupně zastává názor, podle něhož v daném konkrétním případě ani případné úvahy o neplatnosti smlouvy o převodu členských práv a povinností ze dne 4. 6. 2010 v důsledku jejího tvrzeného nedostatku se nemohou dotýkat existence členství žalobkyně v žalovaném družstvu, a to až do jejího tvrzeného vyloučení. Je tomu tak s ohledem na nepochybně správné úvahy soudu I. stupně o vydržení podílu v žalovaném družstvu.

13. Před tím, než bylo možno přistoupit k přezkumu toho, zda v případě žalobkyně byl dokončen proces jejího vyloučení z žalovaného družstva, ovlivňující možnost bezúplatného převodu družstevního bytu členovi družstva, odvolací soud řešil žalovaným zdůrazňovaný běh času, jenž podle žalovaného měl za následek zánik či oslabení žalobkyní tvrzeného a uplatňovaného majetkového práva na bezúplatný převod družstevního bytu.

14. Právním východiskem pro řešení shora uvedené otázky následků běhu času po té, co se žalobkyně, případně osoba, do jejíž práv v žalovaném družstvu žalobkyně vstoupila, mohla po prvé domáhat u soudu svého tvrzeného nároku na bezúplatný převod družstevního bytu členovi družstva, byl speciální zákon, a to obchodní zákoník č. 549/1991 Sb. (obchod. zák.) upravující v rozhodné době problematiku družstev. Odvolací soud aplikoval rovněž obecný předpis, jímž byl občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (OZ), z něhož odvolací soud aplikoval § 583 OZ o zániku práva, jakož i § 100 odst. 2 OZ upravující obecné otázky promlčení neupravené ani v obecných ustanoveních obchodního zákoníku, byť právní úprava promlčení v obchodním zákoníku má komplexní povahu.

15. Odvolací soud tak vycházel ze skutečnosti, že v ustanovení § 387 obchod. zák. je upraven předmět promlčení, v ustanoveních § 388 - § 390 obchod. zák. účinky promlčení, v ustanoveních § 391 - § 401 obchod. zák. počátek a trvání promlčecí doby, v ustanoveních § 402 - § 407 obchod. zák. stavení a přetržení promlčecí doby a v ustanovení § 408 obchod. zák. obecné omezení promlčecí doby.

16. Jak již bylo naznačeno, pro projednávanou věc byla významná aplikace § 583 OZ, z něhož je zřejmé, že k zániku práva proto, že nebylo ve stanovené době uplatněno, dochází jen v případech v zákoně uvedených. K zániku soud přihlédne, i když to dlužník nenamítne.

17. Dále byla pro odvolací soud zásadní aplikace § 100 odst. 2 OZ, podle něhož se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického.

18. Z komplexní právní úpravy promlčení v obchodním zákoníku odvolací soud aplikoval zejména § 397 obchod. zák., z něhož je zřejmé, že nestanoví-li obchodní zákoník pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky, přičemž podle § 408 odst.1 obchod. zák. bez ohledu na jiná ustanovení obchodního zákoníku skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet.

19. Dále odvolací soud aplikoval též § 392 obchod. zák., z něhož je zřejmé, že u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním.

20. Skutkovým východiskem pro odvolací soud byla zjištění učiněná na základě opakovaného dokazování provedeného odvolacím soudem, a to z potvrzení ze dne 6. 6. 2009 o souhlasu žalovaného družstva s převodem/prodejem bytu [Anonymizováno], z výzev žalobkyně ze dne 18. 1. 2012 (č.l. 9), ze dne 15. 5. 2012 (č.l. 8), ze dne 22. 5. 2012 (č.l. 10) a ze dne 28. 1. 2014 (č.l. 96), jakož i ze stanov žalovaného ze dne 2. 9. 2009.

21. Z čl. 11 stanov žalovaného platných od 2. 9. 2009 odvolací soud zjistil, že právem člena družstva bylo rovněž to, aby s ním družstvo uzavřelo smlouvu o „bezplatném převodu vlastnictví k bytu, jehož je nájemcem ……. za podmínek, které stanoví svým usnesením členská schůze družstva…“ (písm. i/ uvedeného článku).

22. Z potvrzení vydaného právní předchůdkyni žalobkyně Jarmile Studničkové dne 6. 6. 2009 o souhlasu žalovaného družstva s převodem/prodejem bytu [Anonymizováno] po té, co složila na účet družstva „celou kupní cenu bytu“ odvolací soud zjistil, že žalovaný bez výhrad souhlasil s převodem svého bytu užívaného doposud nájemnicí [Anonymizováno].

23. Konečně odvolací soud vyšel i z výzev žalobkyně ze dne 18. 1. 2012 (č.l. 9), ze dne 15. 5. 2012 (č.l. 8), ze dne 22. 5. 2012 (č.l. 10) a ze dne 28. 1. 2014 (č.l. 96), z nichž odvolací soud zjistil, že žalobkyně jako nabyvatelka práv a povinností v žalovaném družstvu od [Anonymizováno] smlouvou ze dne 4. 6. 2010 se opakovaně těmito výzvami domáhala převodu shora uvedené bytové jednotky do svého vlastnictví, v čemž jí však družstvo nehodlalo vyhovět, jak se podává z písemné informace představenstva žalovaného ze dne 30. 1. 2012 (č.l. 105).

24. Odvolací soud při řešení žalovaným namítaných dopadů běhu času rovněž neměl důvodu nevěřit řadě podání žalobkyně obsahující její tvrzení, dokládané i např. již uvedenou písemnou informací představenstva žalovaného ze dne 30. 1. 2012 (č.l. 105), podle nichž žalovaný již velice záhy po nabytí členského podílu žalobkyní od její právní předchůdkyně [Anonymizováno] odmítal splnit závazek realizovat bezúplatný převod družstevního bytu č. 359/1 žalobkyni, byť tato splňovala kritéria pro převod družstevního bytu do svého vlastnictví, ačkoli byla členkou družstva a nájemnici uvedeného družstevního bytu a další členský vklad požadovaný družstvem a majícím představovat cenu bytu byl splacen její právní předchůdkyní [Anonymizováno] a převodu vlastnictví bytu nic nebránilo po té, co žalobkyně vstoupila do práv a povinnosti její shora uvedené právní předchůdkyně v žalovaném družstvu.

25. Na základě skutečnosti, že zákon nespojuje s prodlením s domáháním se převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva zánik práva na převod družstevního bytu do vlastnictví člena družstva, odvolací soud na základě tohoto učinil dílčí právní závěr, podle něhož případný běh času ve vztahu k uplatnění práva na bezúplatný převod družstevního bytu členovi družstva nemohl mít za následek zánik tohoto práva prekluzí.

26. Jiná je však situace v případě možného oslabení práva na bezúplatný převod družstevního bytu členovi družstva v důsledku úspěšně vznesené námitky promlčení.

27. Právo na bezúplatný převod družstevního bytu členovi družstva je podle právního názoru odvolacího soudu právem majetkovým podléhajícím ve smyslu § 100 odst. 2 OZ promlčení.

28. Běh promlčecí lhůty v projednávaném případě ve smyslu § 392 obchod. zák. započal v době, kdy právní předchůdkyně žalobkyně [Anonymizováno] ve smyslu čl. 11 písm. i) stanov splnila všechny požadavky stanovené členskou schůzí žalovaného družstva, přičemž se tak stalo nejpozději dne 6. 6. 2009, kdy žalovaný písemně [Anonymizováno] potvrdil svůj souhlas s převodem/prodejem bytu [Anonymizováno] po té, co tato složila na účet družstva „celou kupní cenu bytu“ a žalovaný bez výhrad souhlasil s převodem svého bytu užívaného doposud nájemnicí [Anonymizováno], do vlastnictví člena družstva a nájemce družstevního bytu. Již toho dne 6. 6. 2009 mohla [Anonymizováno] uplatnit své stanovami garantované právo na převod družstevního bytu u soudu a mohla tak učinit i žalobkyně bezprostředně po té, co jmenovaná následně smlouvou ze dne 4. 6. 2010 na žalobkyni převedla svá práva v družstvu. Pokud tímto způsobem [Anonymizováno] ani její právní nástupkyně (žalobkyně) nepostupovala, došlo uplynutím času po čtyřech letech, nejpozději dne 4. 6. 2014, v důsledku žalovaným vznesené námitky promlčení k oslabení žalobkyní uplatňovaného práva na převod družstevního bytu do jejího vlastnictví, jehož následkem je nepřípustnost přiznání uplatňovaného nátoku soudem. V odvolacím řízení přitom tato námitka byla přípustná a projednatelná s ohledem na skutečnost, že okolnosti významné pro rozhodnutí o uvedené námitce byly zjištěny již soudem I. stupně.

29. Ze shora uvedeného důvodu odvolací soud uzavřel, že v důsledku promlčení shora specifikovaného majetkového práva uvedený nárok nelze přiznat v soudním řízení a z tohoto důvodu odvolací soud ani dále nezkoumal tvrzení účastníků ani závěry soudu I. stupně ohledně žalovaným tvrzeného zániku členství žalobkyně v žalovaném družstvu, jež se mělo promítnout dále v neexistenci podmínek pro vyhovění žalobnímu návrhu.

30. Odvolací soud se neztotožnil s argumentací odvolatelky poukazující na nemravnost vznesené námitky promlčení. Je tomu tak proto, že podle právního názoru odvolacího soudu námitka promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje, byť si odvolací soud je vědom skutečnosti, že v obecné rovině mohou nastat situace, kdy uplatnění této námitky představuje zneužití práva na úkor účastníka, jenž jednak marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a jednak vůči němu by za takové situace zániku nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby bylo nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání rozsahu a charakteru jím uplatňovaného práva s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Takováto situace by nastala např. tehdy, jestliže by družstvo až do uplynutí promlčecí lhůty neustále ubezpečovalo svého člena nacházejícího se dlouhodobě v zahraničí nebo v léčebném zařízení o svém úmyslu splnit závazek, jehož splnění by však ve skutečnosti družstvo odkládalo, třeba i lstivě s nejrůznějším odůvodněním (např. vypršení funkčního období statutárního orgánu a neschopnost volby nového statutárního orgánu, technické potíže, tvrzená ztráta podepsané smlouvy atd.).

31. Shora uvedená abstraktní situace však nepředstavuje projednávaný případ, kdy již zcela záhy po vzniku žalovaného bytového družstva založeného za účelem privatizace bytového fondu právní předchůdkyně žalobkyně [Anonymizováno] splnila vůči družstvu v roce 2008 své povinnosti, avšak následně se marně domáhala převodu družstevního bytu do svého vlastnictví vzdor např. již uvedenému potvrzení žalovaného z 6. 6. 2009 (č.l. 98). Stejně tak ani žalobkyně, jež vstoupila do práv své předchůdkyně v žalovaném družstvu, nedosáhla převodu předmětného družstevního bytu do svého vlastnictví, když převod bytu otevřeně žalovaný odmítal např. dne 30. 1. 2012 (č.l. 105).

32. Již z uvedeného je zřejmé, že dlouho před uplynutím promlčecí čtyřleté lhůty žalobkyně věděla o neochotě žalovaného převést předmětný byt do vlastnictví členů - nájemců bytu a muselo jí být nad jakoukoli pochybnost zřejmé, že jinou cestou, než cestou soudního řízení, se žalobkyně svého tvrzeného nároku nedomůže. Za této situace promarnění možnosti soudního uplatnění nároku na převod družstevního vytu do vlastnictví žalobkyně nebo do vlastnictví její právní předchůdkyně v čtyřleté promlčecí lhůtě, kdy dokonce byla překročena i maximální desetiletá promlčecí lhůta podle § 408 odst. 1 obchod. zák. podle právního názoru odvolacího soudu jde výlučně na vrub žalobkyně nedostatečně pečující o svá práva.

33. Podle odvolacího soudu nelze z uvedených důvodů nárok žalobkyni přiznat s ohledem na oslabení předmětného nároku v důsledku žalovaným vznesené námitky promlčení. Proto odvolací soud, byť z jiných důvodů, než shledal soud I. stupně, napadený rozsudek podle § 2219 o. s. ř. jako věcné správný potvrdil.

34. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl v odvolacím řízení zcela úspěšný.

35. Náklady odvolacího řízení na straně žalovaného v celkové výši 10 073 Kč byly představovány náklady na jeho advokáta. Ty tvoří odměna za zastoupení advokátem v odvolacím řízení podle § 7 a § 9 odst. 3 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu - AT) za 2 úkony dle § 11 odst. 1 AT každý po 2 500 Kč za vyjádření se k odvolání žalobkyně a za účast při jednání odvolacího soudu dne 14. února 2023. Zástupce žalovaného má právo ke každému z uvedených 2 úkonů na režijní paušál 300 Kč a má podle § 137 odst. 3, odst. 4 o. s. ř. právo na náhradu za advokátem odvedenou DPH ve výši 1 748 Kč. Rovněž má právo na náhradu jízdného vynaloženého na cestu k jednání odvolacího soudu 2x 113 km na trase [adresa] a zpět vozidlem [Anonymizováno] RZ [Anonymizováno] ve výši 1 925 Kč vykonané dne 14. února 2023. Ve vztahu k oběma cestám má advokát žalovaného podle § 14 AT právo též na náhradu za promeškaný čas ve výši 2x 400 Kč za 8 půlhodin po 100 Kč.

36. Proto bylo rozhodnuto v bodu II. výroku tohoto usnesení tak, že žalobkyně je povinna nahradit účastníkovi náklady odvolacího řízení ve shora uvedené výši 10 073 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.