o přijetí žalobce do bytového družstva, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2020, č. j. 75 Cm 48/2017-169

Dosavadní průběh řízení

1. Žalobou podanou soudu prvního stupně dne 13. 3. 2017 domáhal se žalobce, aby byl přijat za člena žalovaného družstva, nebo aby bylo určeno, že je členem žalovaného, nebo aby soud nahradil souhlas žalovaného s jeho přijetím do družstva, a aby žalobci bylo uloženo zaplatit žalovanému členský vklad a žalovanému bylo uloženo vyzvat žalobce k zaplacení členského vkladu.

2. Žalobce uvedl, že je nájemníkem bytu č. [Anonymizováno] o dispozici [Anonymizováno] v [Anonymizováno]. podlaží domu č.p. [Anonymizováno] v kat. území [adresa], který je ve vlastnictví žalovaného. Žalobce se stal nájemcem na základě nájemní smlouvy s právním předchůdcem žalovaného (Městskou částí [adresa]) ze dne 24. 10. 2002. Žalobce se zavázal vybudovat vlastním nákladem v podkroví domu předmětný byt č. [Anonymizováno] s tím, že celková hodnota rekonstrukce podkroví a střešního pláště ve výši 4 559 830 Kč bude umořována nájemným ve výši 15 000 Kč měsíčně v období od 1. 6. 2002 do 31. 5. 2027. Dne 6. 9. 2010 publikovala Městská část [adresa] záměr prodat dům nájemníkům za cenu 42 000 000 Kč. Notářským zápisem z 11. 8. 2010 byl založen žalovaný. Žalobce a někteří další nájemníci se ustavující schůze družstva neúčastnili, protože jim nebyla doručena pozvánka a nebyly vyřešeny majetkoprávní otázky související s investicemi nájemníků. V domě se vytvořily dvě party nájemníků, z nichž jedna založila žalovaného; skupiny spolu jen těžce komunikovaly. Městská část [adresa] poté prodala dům žalovanému, přestože ten nereprezentoval všechny nájemníky. Žalovaný dokonce podal proti žalobci žalobu o vyklizení bytu. Žalobce podal jako součást žaloby členskou přihlášku do žalovaného a zavázal se zaplatit členský vklad. Argumentoval zásadami družstevního práva, zejména zásadou rovnosti členů družstva a uchazečů o členství, a prohlášením místostarosty městské části [Anonymizováno], že všichni oprávnění nájemníci mohou kdykoli do žalovaného družstva vstoupit. Žalovaný získal dům do vlastnictví oproti příslibu přijmout nájemníky za členy družstva. Při založení družstva nebyly zohledněny investice žalobce a jeho kolegy [Anonymizováno] do půdních vestaveb. Žalobce považoval postup žalovaného za rozporný s dobrými mravy a za snahu zmocnit se jeho bytu v podkroví.

3. Žalovaný se bránil tvrzením, že žalobce se osobně účastnil nejen jeho ustavující schůze, nýbrž i předchozích schůzek a přípravných jednání před založením družstva. Formulář přihlášky do družstva také obdržel, sám se však rozhodl nepodat do družstva přihlášku a nezaplatit základní členský vklad ani další členské vklady. Z celkem 18 oprávněných nájemníků jen 3 nepodali přihlášku do družstva a zůstali tak nájemci bytů v původním režimu. Žalobcova současná přihláška do družstva je v rozporu s jeho stanovami, neboť přihlášku bylo zapotřebí podat před uzavřením smlouvy o koupi domu, tj. před 20. 10. 2010. Pokud má žalobce za to, že do družstva řádně vstoupil a žalovaný mu upírá členství, je jeho nárok již promlčen.

4. V průběhu řízení žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2017, č. j. 26 Cdo 1978/2017-212, kterým byly zrušeny předchozí zamítavé rozsudky soudů nižších stupňů o žalobě žalovaného o vyklizení bytu žalobce. Nejvyšší soud považoval nájemní smlouvu mezi žalobcem a jeho manželkou a Městskou částí [adresa] z 24. 10. 2002 za neplatnou pro neurčitost ujednání o výši nájemného. Odvolacímu soudu uložil posoudit, zda výkon práva žalovaného není v rozporu s dobrými mravy.

5. Rozsudkem ze dne 15. 11. 2018, č. j. 75 Cm 48/2017-86, soud prvního stupně žalobu zamítl s tím, že žalobce nesplnil podmínky členství v žalovaném družstvu.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 15. 10. 2019, č. j. 6 Cmo 37/2019-126, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud považoval rozhodnutí soudu prvního stupně za předčasné, a uložil mu vyčkat na rozhodnutí členské schůze žalovaného o žalobcově přihlášce za člena družstva. Jinak se shodl se soudem prvního stupně v názoru, že nelze nahradit souhlas členské schůze s přijetím uchazeče o členství, a vyjádřil přesvědčení, že účastníci by měli řešit neplatnost nájemní smlouvy z roku 2002, s tím, že pokus zneužít formální nedostatky původní nájemní smlouvy k získání neoprávněné výhody by mohl být jednáním rozporným s dobrými mravy.

Napadený rozsudek

7. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem žalobu znovu zamítl (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

8. Soud prvního stupně provedl ve věci rozsáhlé listinné dokazování. Zjistil, že žalovaný vznikl 13. 9. 2010 zápisem do obchodního rejstříku po ustavující členské schůzi dne 10. 8. 2010. Ustavující členská schůze schválila stanovy žalovaného, z jejichž čl. 7 se podává, že členem družstva se může stát (a) dnem vzniku družstva fyzická osoba, která je v den založení družstva oprávněným nájemcem a splní podmínky stanovené zákonem, stanovami a podá přihlášku do družstva, (b) fyzická osoba, která je ke dni založení družstva oprávněným nájemcem bytu, která se z objektivních důvodů nemohla zúčastnit ustavující schůze družstva a přihlašuje se po vzniku družstva, avšak nejpozději ke dni uzavření kupní smlouvy na dům, nebo (f) fyzická osoba, která nebyla ke dni založení družstva oprávněným nájemcem bytu nebo nevstoupila do družstva dle bodu a) a b), na základě přihlášky do družstva a po zaplacení členských vkladů dle stanov a na základě rozhodnutí členské schůze. Původní stanovy byly nahrazeny novým zněním ze dne 17. 6. 2014 (notářský zápis [Anonymizováno], NZ [Anonymizováno]), avšak znění článku o přijímání členů se nezměnilo. Družstvo se nepodřídilo zákonu o obchodních korporacích jako celku. Kupní smlouva na dům byla uzavřena 20. 10. 2010 s právními účinky vkladu 26. 11. 2010. Přihlášku za člena podal žalobce až jako součást žaloby v projednávané věci. Členská schůze dne 17. 6. 2020 rozhodla jednomyslně o nepřijetí žalobce za člena družstva.

9. Po právní stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že platnost usnesení uvedené členské schůze, kterým byla odmítnuta žalobcova přihláška, nebyla účinně zpochybněna, a navíc žalobou o vyslovení neplatnosti členské schůze nelze členské schůzi uložit, aby o projednávané záležitosti nějak pozitivně rozhodla. Ze zákona ani stanov žalovaného nevyplývá, že by rozhodnutí členské schůze o žalobcově nepřijetí mohlo být dále v rámci družstva přezkoumáno. Soud prvního stupně nevyhověl ani alternativnímu návrhu na určení žalobcova členství, neboť žalobce se nemohl stát členem podle čl. 7 odst. 1 písm. a) ani b) stanov, neboť v době zakládání družstva nepodal přihlášku, nehledě na to, že tehdy nebyl oprávněným nájemcem bytu v domě. Varianta pod písm. f) v úvahu nepřichází pro absenci souhlasu členské schůze a ostatní varianty nepřicházejí v úvahu už vůbec. Soud přitom žalovanému nemůže uložit, aby žalobce přijal za člena, a to ani s poukazem na dobré mravy. Pokud má žalobce za to, že předmětný dům byl prodán za nekalých okolností, může se případně domáhat náhrady újmy po těch, kdo mu ji způsobili.

Odvolání a vyjádření k němu

10. Žalobce se odvolal proti všem výrokům napadeného rozsudku. Podle žalobce jej soud prvního stupně neseznámil s obsahem vyjádření právního zástupce žalovaného k členské přihlášce žalobce a se zápisem z jednání členské schůze žalovaného včetně příloh. Listiny byly žalobci předloženy až při jednání soudu a soud zamítl návrh žalobce na poskytnutí lhůty k vyjádření k těmto listinám. Žalobce nebyl uvědomen o tom, že členská schůze žalovaného bude rozhodovat o jeho přijetí. Soud prvního stupně nezohlednil, že žalobce nemohl do družstva vstoupit při jeho založení, neboť žalovaný nijak nezohlednil specifika nájemníků, kteří si vlastním nákladem vybudovali byty v podkroví. Soud prvního stupně se nezabýval důkazy o tom, že žalovaný jednal v rozporu s dobrými mravy. Nepřihlédl ani k okolnostem, které předcházely koupi domu od Městské části [adresa], kdy cena za převod byla zjevně manipulována směrem dolů o 20 000 000 Kč. Napadený rozsudek tak poskytuje ochranu jednání, kdy žalobce na vlastní náklad vystavěl bytovou jednotku, právní předchůdce žalovaného vyhotovil nájemní smlouvu, podle které měla být žalobci jeho investice kompenzována tak, že až do roku 2027 nebude hradit nájemné v bytě, Nejvyšší soud následně rozhodl, že nájemní smlouva je neplatná, žalovaný se snaží žalobce z bytu vystěhovat a žalobce tak přichází jak o svoji investici, tak o své bydlení, kde žije se svou onkologicky nemocnou manželkou. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě vyhoví. Pro případ nevyhovění jeho odvolání navrhl, aby odvolací soud zvážil aplikaci § 150 o. s. ř.

11. Žalovaný ve svém vyjádření upozorňuje, že soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s námitkami žalobce a vyhověl také pokynům odvolacího soudu. Seznámení účastníků s listinami prováděnými k důkazu považoval za dostatečné. Žalobce měl poté, co soud prvního stupně rozhodl o pokračování v přerušeném řízení, možnost nahlédnout do soudního spisu a listiny si prostudovat. Protože žalobce není členem družstva, nebylo družstvo povinno zvát jej na členskou schůzi. Žalobce nebyl investorem půdní vestavby (tím byla společnost [právnická osoba].), původní nájemní smlouva neměla charakter smlouvy adhezní a v současné době neběží žádné řízení o vyklizení bytu. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

12. U odvolacího jednání účastníci učinili nesporným, že [Anonymizováno] v současné době v bytě bydlí a družstvo respektuje ujednání nájemní smlouvy o tom, že investice do výstavby bytové jednotky bude kompenzována nehrazením nájemného do roku 2027.

Posouzení věci odvolacím soudem

13. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

14. Odvolací soud předně považuje za lichou námitku žalobce, že nebyl včas seznámen s listinami, jimiž byl proveden důkaz u jednání soudu prvního stupně dne 13. 11. 2020 (zápis z členské schůze žalovaného ze 17. 6. 2020 s přílohami, včetně stanoviska právního zástupce žalovaného k přihlášce). Právnímu zástupci žalobce bylo dne 9. 9. 2020 doručeno do datové schránky usnesení soudu prvního stupně ze dne 8. 9. 2020, č. j. 75 Cm 48/2017-160, který bylo rozhodnuto o pokračování v přerušeném řízení. V odůvodnění uvedeného rozhodnutí je uvedeno, že žalovaný „sdělil a doložil“, že jeho členská schůze rozhodla o přihlášce žalobce tak, že jej za člena nepřijala. Žalobce, resp. jeho právní zástupce, tak měli dva měsíce na to, aby nahlédli do spisu a seznámili se s listinami, které soud prvního stupně avizoval v citovaném usnesení. Právo účastníků řízení na rovnost zbraní (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod) tak bylo zachováno.

15. Podle § 775 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé od jeho účinnosti. Otázku, zda žalobce byl přijat za člena do 1. 1. 2014, je tak třeba posoudit podle obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. (dále jen „obch. zák.“), jeho pozdější přijetí se však řídí již současnou právní úpravou. To platí i v případě, kdy se družstvo nepodřídilo zákonu o obchodních korporacích jako celku podle § 777 odst. 5 z. o. k. Toto podřízení se totiž týká jen práv a povinností společníků (členů) podle § 777 odst. 4 z. o. k., nikoli však otázky přijímání členů nových (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod R 62/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

16. Podle § 227 obch. zák. po splnění podmínek vyplývajících ze zákona a stanov vzniká členství: (a) při založení družstva dnem vzniku družstva, (b) za trvání družstva přijetím za člena na základě písemné členské přihlášky, […] (odstavec 2) Členství nevzniká před zaplacením vstupního vkladu (odstavec 4). Podrobnější úpravu členství, jeho vzniku a zániku upravují stanovy (odstavec 5).

17. Za situace, kdy mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce nepodal členskou přihlášku ani při založení družstva, ani později do 31. 12. 2013, nemohlo mu členství do uvedeného data vzniknout.

18. Obdobně podle § 577 z. o. k. členství v družstvu vzniká jen při splnění všech podmínek stanovených tímto zákonem a stanovami, a to (a) při založení družstva dnem vzniku družstva, (b) dnem rozhodnutí příslušného orgánu družstva o přijetí za člena nebo pozdějším dnem uvedeným v tomto rozhodnutí, nebo (c) převodem nebo přechodem družstevního podílu (odstavec 1). O přijetí do družstva rozhoduje představenstvo nebo jiný orgán družstva určený stanovami, s výjimkou kontrolní komise (odstavec 3 věta první).

19. Žalobci nemohlo vzniknout členství ani po 1. 1. 2014, neboť jeho přihlášku za člena členská schůze neschválila. Stanovy družstva přitom neupravují žádný postup přezkoumání jejího rozhodnutí. Soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že žaloba o určení, že žalobce je členem žalovaného, musí být zamítnuta.

20. Soud prvního stupně také správně poukázal na to, že zákon o obchodních korporacích neumožňuje soudu, aby nahradil souhlas příslušného orgánu družstva s členskou přihláškou, jinak řečeno, neumožňuje soudu vnutit družstvu člena, kterého družstvo přijmout nechce. Uvedený závěr je také v souladu s ustálenou judikaturou. Naposledy jej Nejvyšší soud zopakoval v usnesení ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 996/2019. V uvedené věci řešil Nejvyšší soud případ oprávněného nájemce privatizovaného domu, který splnil všechny podmínky pro vznik členství, a přesto nebyl členskou schůzí do družstva přijat. Za takové situace považoval Nejvyšší soud podmínku souhlasu členské schůze za rozpornou se zásadami poctivého obchodního styku a požadavek na určení členství za oprávněný. V projednávané věci je však situace žalobce v podstatných rysech odlišná. Žalobce měl možnost do družstva vstoupit již jako jeho zakládající člen v roce 2010 a rozhodl se přihlášku nepodat, stejně tak nezaplatil ani základní členský vklad.

21. Odvolací soud chápe postoj žalobce, který žádal o zohlednění jeho investice do půdní vestavby při stanovení výše členských vkladů. Odvolací soud však musí přihlédnout i k tomu, že uvedenou investicí získal žalobce pouze právo nájmu bytu (původně ve vlastnictví města), a tím také právo podílet se na případné privatizaci domu, které se rozhodl nevyužít. Pokud v současné době žalovaný respektuje původní smluvní ujednání o tom, že uvedená investice bude žalobci kompenzována tak, že nebude do roku 2027 platit nájemné, není žalobce v horší situaci, než ve které byl v době uzavírání nájemní smlouvy z roku 2002. Žalobcova investice bude tzv. odbydlením vyrovnána a bude na něm, aby se buď s družstvem dohodl na podmínkách dalšího užívání bytu, nebo řešil svou bytovou potřebu jiným způsobem. Odvolací soud tedy za nastíněné situace nevidí ani z hlediska dobrých mravů důvod vyhovět žalobcově návrhu. Žalobce ostatně nikdy neuvedl, jak vysoký členský vklad by byl ochoten do družstva vložit.

22. Shodně se soudem prvního stupně nepovažuje ani odvolací soud za rozhodnou otázku okolností, za kterých žalovaný nabyl dům od Městské části [adresa]. Ostatně, i kdyby k prodeji došlo za cenu nižší než obvyklou, mělo by to jedině za následek, že (i při zohlednění žalobcovy investice) by byly vyšší požadované členské vklady.

23. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil, neboť je věcně správné.

24. O nákladech řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal plně úspěšnému žalovanému. Náklady žalovaného sestávají z

a. odměny za zastupování advokátem spočívajícím ve 2 úkonech právní služby (sepis odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) ze základu 35 000 Kč (viz § 9 odst. 3 písm. a) a b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 5 000 Kč,

b. 2 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 600 Kč,

c. náhrady za 21 % DPH ve výši 1 176 Kč.

25. Důvody hodné zvláštního zřetele pro aplikaci § 150 o. s. ř., podle kterého soud nemusí výjimečně náhradu nákladů řízení přiznat, soud neshledal. Žalobce jako osoba právně vzdělaná si musel být již při podání žaloby vědom rizika neúspěchu žaloby, což ostatně potvrzuje i skutečnost, že navrhl tři různé formulace výroku soudu. Je tedy na něm, aby nesl následky svého neúspěchu.