o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze účastníka konané dne 23. 3. 2015, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích č. j. 55 Cm 96/2015-82 ze dne 13. listopadu 2019

1. Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích jako soud I. stupně ve výroku I. vyhověl návrhu na zahájení řízení a vyslovil nicotnost bodu 7 usnesení členské schůze [Anonymizováno] ze dne 23. 3. 2015 a ve výroku II. za použití § 150 občanského soudního řádu (o. s. ř.) žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

2. Ve vztahu k výroku o nákladech řízení konstatoval, že by navrhovatel sice měl vůči účastníkovi řízení v souladu s § 142 odst. 1 věta prvá o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 3 zák. č. 292/2018 Sb., o zvláštních řízeních soudních, právo na náhradu nákladů řízení, avšak soud I. stupně úspěšnému navrhovateli náhradu nákladů nepřiznal, neboť jsou zde důvody hodné zvláštního zřetele podle § 150 o. s. ř., pro něž nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Za takové důvody hodné zvláštního zřetele považoval soud I. stupně okolnost, že v případě přiznání nákladů úspěšnému navrhovateli, jenž je současně členem bytového družstva účastníka, který by byl povinen tyto náklady navrhovateli uhradit, by se sám navrhovatel musel v rámci hospodaření družstva podílet na úhradě vlastních nákladů.

3. Shora uvedené usnesení soudu I. stupně v bodu II. výroku o nákladech řízení právní moci nenabylo z důvodu včas podaného odvolání navrhovatele (dále též odvolatel), jenž se domáhal v této části jeho změny tak, aby účastníkovi byla uložena povinnost nahradit mu náklady řízení, včetně odvolacích nákladů, neboť podle jeho právního názoru není důvod k aplikaci § 150 o. s. ř. Podle odvolatele soud I. stupně ve vztahu k rozhodnutí o nákladech řízení neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a dospěl nesprávným skutkovým zjištěním, když pominul, že navrhovatel byl pod vlivem jednání účastníka nucen se ze svého bydliště odstěhovat a není již členem [Anonymizováno]. Podle odvolatele rozhodnutí soudu I. stupně o nákladech řízení rovněž spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když je soudem I. stupně vykládáno právo nesprávně a extenzivně.

4. Odvolatel poukázal na svoji snahu řešit věc mimosoudně a rovněž tak na svůj úspěch v řízení a na jednotlivé okolnosti příznivého rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, jak na ně poukazoval v průběhu řízení. Zdůraznil, že v důsledku napjatých a vyhrocených vztahů k účastníkovi, projevující se v oblasti osobní i majetkové, převedl svůj družstevní podíl na [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a s rodinou se z družstevního domu odstěhoval na novou adresu [Anonymizováno].

5. Odvolatel také zdůraznil, že soud I. stupně pro rozhodnutí o nákladech řízení nezkoumal majetkové poměry navrhovatele ani účastníka, ačkoli byl s rodinou řízením zatěžován finančně i psychicky. Odvolatel poukázal na skutečnost, že rozhodnutím o nepřiznání navrhovateli nákladů řízení zvýhodnil účastníka řízení, což je zřejmé i ze skutečnosti v řízení sp.zn. 55 Cm 215/2014, v němž bylo uloženo účastníkovi, aby navrhovateli uhradil náklady řízení.

6. Odvolatel dále poukázal na skutečnost, že jako bývalý člen bytového družstva v platbách spojených s užíváním domu musel přispívat poměrně na náklady advokáta zastupujícího družstvo v daném řízení.

7. V rámci poukazu odvolatele na skutečnost, že nebyly dány podmínky aplikace § 150 o. s. ř. vyjádřil právní názor, podle něhož důvody předpokládané § 150 o. s. ř. slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů a každou výjimku z uvedeného pravidla je nutno vykládat restriktivně a nesmí jít o libovůli soudu.

8. K případné aplikaci § 150 o. s. ř. se vyjádřil účastník, jenž s tímto navrhovaným postupem nesouhlasil, jak již uvedl před soudem I. stupně. Poukázal na skutečnost, že vznikl pouze za účelem uspokojování potřeb bydlení družstevníků, přičemž na rozhodnutí o nákladech nemůže mít vliv, že navrhovatel převedl členská práva v družstvu na jinou osobu. Proto se účastník ztotožnil s tím, jak věc, podle účastníka nikoliv formalisticky, posoudil v otázce nákladů řízení soud I. stupně.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací postupoval bez nařízení jednání vzhledem k § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

10. Podle § 2 písm. e) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.) upravuje tento zákon řízení o některých otázkách týkajících se právnických osob a svěřenského fondu.

11. Podle § 85 písm. a) z.ř.s. účinném ke dni zahájení řízení jsou řízeními o některých otázkách týkajících se právnických osob řízení ve statusových věcech právnických osob, včetně jejich zrušení a likvidace, jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo likvidátora, přeměn a otázek statusu veřejné prospěšnosti.

12. Jak je zřejmé z § 663 zákona č. 90/2012 o obchodních korporacích (ZOK) upravujícího možnost namítat neplatnost usnesení členské schůze, každý člen družstva, člen představenstva nebo kontrolní komise nebo likvidátor se mohou dovolávat neplatnosti usnesení členské schůze podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami.

13. Podle právního názoru odvolacího soudu řízení ve věcech jednání členské schůze družstva podle § 649 a násl. ZOK, včetně přezkumu jím přijatých rozhodnutí, je svou povahou řízením o statusové věci, jež se týká samotné podstaty právního života této právnické osoby a řízení o těchto otázkách zákonodárce ve smyslu § 2 písm. e), § 85 písm. a) z.ř.s. upravil ve zvláštním procesním předpisu (z.ř.s).

14. Z uvedených důvodů je i v projednávaném případě na postup v řízení nutno aplikovat uvedený speciální procesní předpis - z.ř.s. (§ 2 písm. e/), kde jsou účastníci řízení označováni jako navrhovatel a další účastníci (§ 6 odst. 1 z.ř.s.).

15. V otázkách rozhodování o nákladech řízení v řízeních vedených podle z.ř.s. odvolací soud vychází z § 23 z.ř.s. speciálně upravující pro tato řízení otázky náhrady nákladů řízení tak, že byloli možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu.

16. Jestliže v projednávaném případě bylo rozhodováno sice podle z.ř.s., avšak v řízení výlučně návrhovém, o návrhu (padaném v zákonem stanovené lhůtě) na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, je podle právního názoru odvolacího soudu ve smyslu § 1 odst. 3 z.ř.s. nutno aplikovat ustanovení § 142 a násl. o. s. ř. o nákladech řízení, jak správně dovodil soud I. stupně.

17. Odvolací soud se však neztotožnil se soudem I. stupně v právním názoru na možnost aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. na projednávaný případ úspěšného navrhovatele v řízení o neplatnost (resp. nicotnost) usnesení členské schůze účastníka.

18. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

19. Výkladem uvedeného procesního ustanovení je přitom třeba dovodit, že při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení, k okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, k postoji účastníků v průběhu řízení apod.

20. S poukazem na uvedené odvolací soud konstatuje, že při rozhodování o možné aplikaci § 150 o. s. ř. je nutno vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl náklady řízení hradit, ale je také nutno pečlivě vážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka.

21. Podle právního názoru odvolacího soudu existence důvodů hodných zvláštního zřetele, pro které nelze přiznat zčásti nebo zcela náhradu nákladů řízení tomu, komu náleží, je nutno v rámci soudního řízení vnímat komplexně ve vztahu k celému řízení a je nutno vážit poměry obou procesních stran. Uvedené ustanovení zákona totiž představuje prvek individualizace, nikoliv libovůli ze strany soudu (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 727/2000). Toto ustanovení neslouží ke zmírňování či odstranění majetkových rozdílů mezi stranami (viz rozhodnutí sp.zn. I. ÚS 2862/07), ale má sloužit k dosažení spravedlnosti, pokud jde o vedení soudního řízení a jeho výsledek (viz rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 237/05, případně rozhodnutí sp.zn. NS 29 Cdo 2438/2013).

22. Odvolací soud při posuzování důvodnosti aplikace § 150 o. s. ř., k čemu se vyjádřili oba účastníci sporu shora uvedeným způsobem, vycházel z napadeného rozhodnutí, z obsahu spisu a zejména z odvolání ve věci úspěšného navrhovatele a z vyjádření účastníka.

23. Jak ze zřejmé z obsahu spisu, v projednávané věci jde o řešení typově běžných rozdílných názorů člena družstva a družstva na otázky související s majetkem družstva, kdy člen družstva zastává názor, že jeho postup nemůže mít negativní dopady na majetek družstva a naopak družstvo zastává názor, že pěstování kontaktních popínavých rostlin využívajících stěn domu v majetku družstva tyto stěny může poškozovat, neprospívá jim a je nutno je ze stěny odstranit. Zde přitom nemá význam to, zda navrhovatel v době projednávání svého odvolání odvolacím soudem ukončil své členství v družstvu, či nikoliv.

24. Okolnost zvažovaná soudem I. stupně v rámci úvahy o aplikaci § 150 o. s. ř., a to, že náklad na řízení nesl, či ponese dílem i navrhovatel resp. nabyvatel práv navrhovatele v družstvu, sice není zanedbatelná, avšak nemůže být dominantní v rámci argumentace pro aplikaci § 150 o. s. ř. a sama o sobě proto neobstojí, a to především vzhledem k výjimečnosti aplikovatelnosti uvedeného ustanovení o. s. ř. Stejně tak účastníkem zdůrazňovaný status účastníka vzniklého za účelem uspokojování bytových potřeb svých členů s nedostatkem volných prostředků na takovýto druh výdajů (náklady řízení), nemůže vést, ani společně s uvedenou argumentací soudu I. stupně, k závěru o výjimečnosti okolností umožňujících soudu nepřiznat úspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů postupem podle § 150 o. s. ř. Důvodem je skutečnost již shora naznačená, a to obvyklost takovýchto řízení, kdy je téměř vždy vedeno řízení o neplatnost usnesení nejvyšších orgánů družstev a téměř nikdy tato družstva nedisponují výrazným množstvím prostředků na vedení neproduktivních soudních řízení o platnost či neplatnost rozhodnutí družstva. Jestliže zákonodárce žádným způsobem nezohlednil v zákoně o z.ř.s. zvláštní úpravou otázku nákladů řízení v těchto typových řízeních, nepochybně shora uvedené okolnosti na straně uvedených právnických osob nepokládal za tak závažné, že by měly mít automaticky vliv na otázky rozhodování o nákladech řízení.

25. Z důvodů shora uvedených odvolací soud zastává právní názor odlišný od názoru soudu I. stupně, a to, že úspěšnému navrhovateli nelze v poměrech projednávané věci odepřít právo na náhradu nákladů řízení prostřednictvím výjimečně aplikovatelného ustanovení § 150 o. s. ř.

26. Proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu I. stupně podle § 220 o. s. ř. změnil ve výroku II. tak, že účastníkovi řízení, jenž neměl v řízení úspěch, uložil nahradit navrhovateli náklady řízení vynaložené navrhovatelem před soudem I. stupně ve výši 4 714 Kč.

27. Uvedené náklady navrhovatele jsou představovány náklady na zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč (č.l. 13) a náklady na právní zastoupení tehdejšího navrhovatelova advokáta za jím vykonaný úkon právní služby (č.l. 11) honorovaný v souladu s § 7, § 9 odst.4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu - AT) částkou 3 100 Kč. Advokátovi navrhovatele přísluší podle § 13 odst. 3 AT dále 300 Kč režijní paušál ke shora uvedenému úkonu právní služby a má rovněž právo na náhradu advokátem odvedené DPH ve výši 714 Kč. Sám navrhovatel po výpovědi plné moci advokátovi má podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. právo na režijní paušál 300 Kč ke každému z úkonů (53, 78).

28. Navrhovatel byl v rámci odvolacího řízení úspěšný a v souladu s § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. mu proto náleží proti neúspěšnému účastníkovi právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 300 Kč za podané odvolání, a to v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb.