o poplatku za zápis svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů provedený notářem, o odvolání Mgr. Šimona Kleina, notáře se sídlem v Praze, Svatoslavova 849/24, 140 00 Praha 4, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. listopadu 2021 č. j. SF 2720/RD2/KSHK, Fj 67684/2021/KSHK-10

1. Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně rozhodl vyšším soudním úředníkem tak, že uložil notáři [Anonymizováno] (dále též zkráceně „notář“) povinnost zaplatit částku 3 240 Kč s odůvodněním, že dne 24. 10. 2020 notář provedl přímý zápis svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů. Dále uvedl, že výše poplatku za zápis skutečností do veřejného rejstříku při zápisu notářem činí dle položky 39 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 2 700 Kč s tím, že dle § 7a odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích (dále též jen „z.s.p.“) je notář povinen odvést poplatek správci poplatku do 15 dnů od provedení zápisu. Zvýšení nezaplaceného poplatku o 20% odůvodnil soud prvního stupně ustanovením § 9 odst. 11 z.s.p.

2. Proti shora uvedenému usnesení soudu prvního stupně se notář odvolal podáním ze dne 12. 1. 2022 a navrhl, aby odvolací soud zrušil odvoláním napadené usnesení. Namítl, že odvolání je přípustné s tím, že soud prvního stupně poskytl nesprávné poučení o opravných prostředcích a jeho stěžejní odvolací argumentace spočívala v následujících odvolacích námitkách:

1) Soud nesprávně za použití analogie podřadil zápis svěřenského fondu pod položku 39 odst. 1 písm. b) sazebníku z.s.p., ačkoliv svěřenský fond není v žádném případě osobou a ani zákonem o soudních poplatcích není za osobu považován ve smyslu § 11 odst. 1 písm. k) z.s.p.

2) Poplatek za zápis svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů notářem není zákonem o soudních poplatcích stanoven a nelze jej tak vybrat.

3) Použití analogie u zákona o soudních poplatcích vyloučil Ústavní soud v nálezu sp.zn. IV.ÚS 3283/18.

4) Pokud by bylo použití analogie přípustné, bylo by namístě analogicky aplikovat § 11 odst. 1 písm. m) z.s.p.

5) Dle předchozí rozhodovací praxe rejstříkových soudů ve věcech soudního poplatku za zápis skutečného majitele není v souladu se zásadou spravedlivého a rozumného výběru daní a poplatků, aby se za stejný úkon provedený jedním subjektem poplatek platil a za úkon provedený jiným subjektem neplatil vůbec. Odvolatel odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 14 Cmo 127/2019 a Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. 8 Cmo 150/2019.

6) Jednotícím principem soudních poplatků za zápis soudem a za zápis notářem je, že poplatek za zápis notářem je vždy nižší, nikoli vyšší než za zápis soudem. Hlavním důvodem zavedení přímého zápisu notářem je podle odvolatele snaha odbřemenit rejstříkové soudy. Tomu odpovídá snížená sazba soudního poplatku za zápis notářem, která má účastníky motivovat, aby zápis soudem volili jen ve výjimečných případech.

3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (o. s. ř.) ve spojení s § 28 z.ř.s. rozhodnutí soudu I. stupně, a to včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a dospěl k závěru, že odvolání je včasné, přípustné a důvodné.

4. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že usnesení soudu prvního stupně obsahovalo poučení, podle něhož proti usnesení není odvolání přípustné s tím, že lze proti němu podat námitky do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Usnesení soudu prvního stupně bylo notáři doručeno dne 16. 11. 2021 a notář proti němu podal námitky, přičemž o námitkách notáře rozhodl soud prvního stupně samosoudkyní usnesením ze dne 21. prosince 2021 č. j. SF 2720/RD6/KSHK, Fj 67684/2021/KSHK-15 tak, že usnesení vyšší soudní úřednice potvrdil.

5. Vzhledem ke skutečnosti, že notář podal odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o uložení poplatkové povinnosti vydanému vyšším soudním úředníkem, jež obsahovalo poučení o nepřípustnosti odvolání proti tomuto usnesení, odvolací soud se proto předně zabýval tím, zda odvolání bylo proti předmětnému usnesení přípustné a zda bylo podáno včas.

6. Z hlediska právního odvolací soud aplikoval § 204 odst. 2 o. s. ř., podle něhož je odvolání podáno včas také tehdy, jestliže bylo podáno po uplynutí patnáctidenní lhůty proto, že se odvolatel řídil nesprávným poučením soudu o odvolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o odvolání, o lhůtě k odvolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné, lze podat odvolání do tří měsíců od doručení.

7. Jak je zřejmé z § 201 o. s. ř., účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Podle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. však odvolání není přípustné proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení.

8. Odvolací soud dále vycházel z § 9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb. zákona o vyšších soudních úřednících, podle něhož proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem v občanském soudním řízení nebo soudním řízení správním, proti němuž nelze podat odvolání, odpor nebo námitky podle občanského soudního řádu, může účastník řízení podat námitky do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. O těchto námitkách rozhodne předseda senátu, který rozhodnutí vydané vyšším soudním úředníkem bez jednání potvrdí nebo změní a proti rozhodnutí předsedy senátu o námitkách není odvolání přípustné. Doručené rozhodnutí vyššího soudního úředníka, proti kterému již není možné podat námitky, je v právní moci. Není-li v uvedeném zákoně o vyšších soudních úřednících stanoveno jinak, použijí se na námitkové řízení ustanovení upravující odvolání podle občanského soudního řádu obdobně.

9. Odvolací soud dále posuzoval věc také podle § 10 odst. 2 z.s.p., podle něhož soud vrátí poplatek z účtu soudu i tomu, kdo jej zaplatil na základě nesprávné výzvy soudu nebo na základě nesprávného rozhodnutí soudu, kterým mu byla tato povinnost uložena.

10. Ze shora uvedeného ustanovení z.s.p. podle odvolacího soudu vyplývá, že zákon rozlišuje mezi výzvou k zaplacení soudního poplatku a rozhodnutím o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek. Výzvou k zaplacení soudního poplatku nedochází ke vzniku poplatkové povinnosti, nýbrž toliko k její individualizaci. Samotná výzva k zaplacení soudního poplatku je činěna ve formě usnesení, kterým se upravuje vedení řízení, a proto proti takovéto výzvě není odvolání přípustné (§ 202 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). V případě, že soudní poplatek, k jehož zaplacení byl poplatník vyzván, zaplacen není, má poplatník zachovánu možnost obrany spočívající v tom, že existence poplatkové povinnosti (správnosti stanovení poplatkové povinnosti) je posuzována a přezkoumávána v rámci usnesení o zastavení řízení. Naproti tomu rozhodnutím soudu o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek vzniká poplatková povinnost, nejedná se o usnesení o vedení řízení a je proti němu přípustné odvolání, přičemž na základě vykonatelného rozhodnutí o uložení poplatkové povinnosti lze soudní poplatek vymáhat.

11. Posledně uvedený závěr se obdobně uplatní za předpokladu vzniku poplatkové povinnosti i vůči notáři coby plátci soudního poplatku, jenž je povinen vybrat soudní poplatek a zároveň jej odvést správci poplatku (§ 7a z.s.p.), jemuž je uložena soudním rozhodnutím povinnost uhradit soudní poplatek.

12. K obdobným výše uvedeným závěrům přitom dospěl i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 5. 2020 sp.zn. 30 Cdo 870/2019, v němž konstatoval, že zákon o soudních poplatcích v § 10 odst. 2 z.s.p. rozlišuje mezi výzvou k zaplacení soudního poplatku a rozhodnutím o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek. Výzva k zaplacení soudního poplatku (§ 9 odst. 1, 2 z.s.p.) má povahu deklaratorního rozhodnutí, kterým nedochází ke vzniku poplatkové povinnosti, nýbrž toliko k její individualizaci (srov. bod 3. stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS-st 35/13). Následkem nezaplacení soudního poplatku ve lhůtě stanovené výzvou je - za předpokladu řádného poučení poplatníka podle § 9 odst. 3 z.s.p. - zastavení řízení; právní mocí usnesení o zastavení řízení poplatková povinnost zaniká (§ 9 odst. 7 z.s.p.). Proti tomu rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek vydává soud například v případech uvedených v § 9 odst. 4 z.s.p., a to spolu s rozhodnutím, jímž se řízení končí (§ 9 odst. 6 z.s.p.). Na základě vykonatelného rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek pak lze soudní poplatek na poplatníku vymáhat. Rozlišování mezi výzvou k zaplacení soudního poplatku a rozhodnutím o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek má svůj význam i při aplikaci § 12 odst. 1 z.s.p. neboť zrušit nebo změnit je nutno toliko nesprávné rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek, nikoliv nesprávnou výzvu k zaplacení soudního poplatku. Rovněž podle komentářové literatury je třeba porovnáním § 10 odst. 2 z.s.p. a § 12 odst. 1 z.s.p. dospět k závěru, že nesprávnou výzvu k zaplacení poplatku (byť byla učiněna rozhodnutím ve formě usnesení) není třeba rušit a rozhoduje se pouze o vrácení soudního poplatku zaplaceného na základě takové (nesprávné) výzvy, zatímco nesprávné rozhodnutí ukládající povinnost zaplatit poplatek je třeba postupem podle § 12 odst. 1 z.s.p. zrušit nebo změnit. (WALTR, Robert. § 12 [Nesprávné rozhodnutí o poplatku]. In: WALTR, Robert. Zákon o soudních poplatcích. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 61.).

13. Na základě shora uvedeného učinil odvolací soud dílčí závěr, podle něhož nesprávnou výzvu k zaplacení soudního poplatku není třeba rušit nebo měnit, a to ani k případnému návrhu poplatníka. V případě zaplacení soudního poplatku na základě nesprávné výzvy k zaplacení soudního poplatku nemá význam skutečnost, že výzva k zaplacení soudního poplatku nebyla zrušena či změněna. V případě, že soudní poplatek, k jehož zaplacení byl poplatník vyzván, zaplacen nebude, potom je existence poplatkové povinnosti nutně, znovu a definitivně posuzována v rámci usnesení o zastavení řízení, přičemž proti tomuto usnesení lze brojit opravnými prostředky. Výzva k zaplacení soudního poplatku i podle odvolacího soudu má charakter usnesení, kterým se upravuje vedení řízení (srov. opětovně bod 3. stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS-st 35/13), a proto proti této výzvě (byť vydané formou usnesení) není odvolání přípustné, jak vyplývá z § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Soudu prvního stupně sice nic nebrání rozhodnout o žádosti poplatníka na zrušení výzvy k zaplacení soudního poplatku, vydá-li však takové rozhodnutí, jde o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení a proti němuž není odvolání přípustné, jelikož jeho smysl je toliko informovat účastníka o vyřízení (zamítnutí) jeho námitky (srov. přiměřeně důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3853/2017). Svým rozhodnutím v takovémto případě není soud prvního stupně vázán, neboť v případě nezaplacení soudního poplatku musí být otázka existence poplatkové povinnosti nutně znovu nastolena a přezkoumána v rámci usnesení, jímž bude řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno podle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích.

14. Výše uvedené pro posuzovaný konkrétní případ znamená, že v záhlaví uvedené usnesení, jímž soud prvního stupně uložil notáři povinnost zaplatit soudní poplatek, není usnesením o vedení řízení. To je ostatně vyloučeno již jen z logiky věci, neboť usnesení není vydáváno v rámci řízení, jelikož notář zápis již provedl a žádné řízení tak nemůže běžet. Proto je proti předmětnému usnesení v projednávané věci odvolání přípustné, když zákon podání odvolání proti tomuto usnesení nevylučuje (§ 201 o. s. ř.).

15. V důsledku nesprávného poučení daného v projednávané věci soudem prvního stupně o tom, že odvolání proti předmětnému usnesení není přípustné, ačkoliv ve skutečnosti odvolání přípustné bylo, založil tento nesprávný postup soudu prvního stupně oprávnění podat odvolání v prodloužené lhůtě 3 měsíců od doručení předmětného usnesení (§ 204 odst. 2 o. s. ř.), k čemuž v daném případě došlo.

16. Odvolací soud tedy rekapituluje, že odvolání proti usnesení soudu prvního stupně označenému v záhlaví tohoto rozhodnutí bylo přípustné a v důsledku nesprávného poučení bylo i včasné. Bylo také důvodné, jak je vysvětleno níže.

17. V dalším odvolací soud vycházel také z § 11 odst. 1 písm. m) z.s.p. ve znění k 2. 9. 2021, podle něhož od poplatku se osvobozují řízení ve věcech zápisu svěřenského fondu do veřejného rejstříku nebo jeho změny. Podle § 16a z.s.p. se pro účely z.s.p. za veřejný rejstřík považuje i evidence svěřenských fondů. Rovněž vyšel z § 7a odst. 1, odst. 2, odst. 4 z.s.p., podle něhož poplatek za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem vybírá a odvádí plátce poplatku, kterým je notář, který zápis provádí. Plátce poplatku je povinen poplatek za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem od poplatníka vybrat, a to do 10 dnů po podání žádosti u notáře osobou oprávněnou k jejímu podání. Plátce poplatku je povinen odvést poplatek správci poplatku do 15 dnů po provedení zápisu.

18. Jak je zřejmé z vývoje zákona o soudních poplatcích ustanovení o osvobození soudních řízení ve věcech „zápisu svěřenského fondu do veřejného rejstříku nebo jeho změny, nyní zařazeném v § 11 odst. 1 pod písm. m) z.s.p., bylo vloženo do prvního odstavce § 11 z.s.p. na základě zákona č. 460/2016 Sb. (původně pod písm. o/). Dále bylo touto novelou vloženo do § 11 odst. 1 písm. l) za slovo „osoby“ slova „nebo svěřenského fondu“. Dle důvodové zprávy k zákonu č. 460/2016 Sb. (část druhá, čl. III., k bodu 2 a 3 (§ 11 odst. 1 písm. l/ a o/) bylo navrhováno osvobození od soudního poplatku v případě zápisu svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů, v případě změny zápisu nebo v případě výmazu svěřenského fondu, a to se záměrem nezvyšovat dále náklady, jež jsou spojeny se zřízením a fungováním svěřenského fondu.

19. Z výše uvedeného vyplývá, že jestliže na základě výkladu příslušných ustanovení zákona o soudních poplatcích, soud prvního stupně dovodil povinnost notáře odvést správci poplatku soudní poplatek ve výši 2 700 Kč za jím provedený zápis svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů, neodpovídá takovýto postup zjevnému úmyslu zákonodárce vyjádřenému v samotném textu novelizovaného zákona o soudních poplatcích. Jinými slovy řečeno, výklad uvedených ustanovení zákona učiněný v projednávaném případě soudem prvního stupně nemá zákonnou oporu. To je zřejmé ze skutečnosti, že z výše citované novely zákona o soudních poplatcích, na základě níž bylo vloženo za slovo „osoby“ slova „nebo svěřenského fondu“, jednoznačně vyplývá, že pod slovo osoba nelze subsumovat svěřenský fond, resp. že za osobu zákon nepovažuje svěřenský fond. Tento závěr navíc vyplývá z ustanovení § 1448 o.z. ve spojení s § 118 a násl. o.z., z něhož je bez pochyb zřejmé, že zákon nepovažuje svěřenský fond za osobu, resp. za právnickou osobu mající právní subjektivitu, resp. právní osobnost. Proto podle odvolacího soudu nelze stanovit poplatkovou povinnost za zápis svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů provedený notářem dle položky 39 bodu 1. písm. b) sazebníku, neboť v ní je stanoven soudní poplatek ve výši 2 700 Kč „za první zápis osoby do veřejného rejstříku, s výjimkou akciové společnosti nebo spolku, když svěřenský fond není osobou, resp. právnickou osobou.

20. Odvolací soud proto uzavírá, že zákon o soudních poplatcích neobsahuje žádné ustanovení, jež by stanovovalo soudní poplatek za zápis svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů provedený notářem. Proto není provedení takového zápisu notářem zpoplatněno, když zákonodárce žádnou takovou povinnost nestanovil. Tento úmysl zákonodárce ostatně nelze dovozovat ani z důvodové zprávy, kde naopak zákonodárce zcela jednoznačně vyjádřil, proč se osvobození od soudního poplatku v případě zápisu svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů navrhuje, když záměrem zákonodárce bylo nezvyšovat dále náklady, které jsou spojeny se zřízením a fungováním svěřenského fondu. Podle odvolacího soudu by s přihlédnutím k výkladové konstrukci tzv. racionálního zákonodárce bylo v příkrém rozporu s touto jeho vůlí, jestliže by v případě zápisu svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů provedeného notářem byla stanovena poplatková povinnost a v případě zápisu provedeného soudem by poplatková povinnost stanovena nebyla. Dovozování takové povinnosti soudem prvního stupně, a to rozšiřujícím výkladem poplatkového zákona, a to bez zákonného podkladu, je v projednávaném případě v rozporu s principem legality výkonu státní moci podle čl. 2 odst. 2 Listiny (zákaz svévole) a jde o postup v právním státě zcela nepřípustný a vyloučený.

21. Za situace, kdy není na základě žádného ustanovení zákona o soudních poplatcích stanovena poplatková povinnost v případě zápisu svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů provedeného notářem, jak je zřejmé ze shora uvedeného, nelze dovodit poplatkovou povinnost ani za pomoci argumentu a contrario, že zápis svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů provedený notářem není uveden ve výslovném výčtu zápisů provedených notářem, jež se od poplatku osvobozují (§ 11 odst. 8 z.s.p.).

22. Konečně výklad řešené otázky soudem prvního stupně jde proti zákonodárcem stanovenému nastavení poměru ohledně výše poplatků stanovených za zápis provedený soudem, kdy tento poplatek je vždy vyšší, oproti poplatku stanovenému za zápis provedený notářem, jenž by měl být naopak vždy výrazně nižší. Tato konstrukce má podpořit snahu o odbřemenění rejstříkových soudů. Např. návrh na zahájení řízení před soudem ohledně prvního zápisu akciové společnosti do obchodního rejstříku je zpoplatněn částkou 12 000 Kč - viz položka 11 bod 1. písm. a) sazebníku oproti poplatku stanoveného za první zápis akciové společnosti do obchodního rejstříku provedeného notářem, jež činí dle položky 39 bodu 1. písm. a) sazebníku 8 000 Kč, ohledně změny či doplnění zápisu je výše poplatku za zápis provedený notářem dokonce jen poloviční (1 000 Kč oproti 2 000 Kč). Výklad učiněný soudem prvního stupně by bez jakéhokoliv věcného důvodu tuto konstrukci zcela zpochybnil, když by zápis svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů provedený soudem byl od poplatku osvobozen zcela a naopak zápis provedený notářem by osvobozen nebyl.

23. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud neshledal žádný důvod, na základě něhož by dovodil, že notáři vznikla povinnost vybrat a odvést poplatek ve výši 2 700 Kč za zápis svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů, jak dovodil soud prvního stupně a dokonce sankčně zvýšený za soudem prvního stupně shledané prodlení.

24. Proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.