o zaplacení částky 15 000 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 72 Cm 136/2013-319 ze dne 5. prosince 2022

1. Shora uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu na náhradu škody 15 000 000 Kč s přísl. způsobené podle žalobkyně nedostatečnou péčí řádného hospodáře a ve výroku II. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladu řízení částku 1 225 520 Kč.

2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené škody, jež měla vzniknout tím, že žalovaný [Jméno žalovaného], jako člen představenstva žalobkyně měl dne 4. 12. 2009 jménem žalobkyně uzavřít se společností [Anonymizováno]. dohodu ([jméno FO]) o ukončení smlouvy o zajištění hypotečního financování ze dne 4. 9. 2006, a to bez vědomí a souhlasu ostatních členů představenstva a dozorčí rady. V dohodě se za žalobkyni měl vzdát veškerých nároků ze smlouvy vzniklých. Konkrétně se měl nepřípustně vzdát pohledávek na zaplacení smluvní pokuty a finančních kompenzací celkově ve výši 32 930 000 Kč, aniž žalobkyně za takové vzdání se práv obdržela jakékoliv plnění, Na uvedeném podle žalobkyně nic nemění skutečnost, že dne 16. 11. 2010 byla uzavřena dohoda o narovnání vztahů mezi společností [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. ([jméno FO]), kterou podepsal za žalobkyni žalovaný a předseda představenstva [tituly před jménem] [jméno FO] a za [Anonymizováno]. [jméno FO] a [Anonymizováno] Tato následná [jméno FO] měla přitom obsahovat popis toho, že dne 4. 12. 2009 byla právně účinným způsobem ukončena smlouva o zajištění hypotečního financování, a to [jméno FO] o ukončení smlouvy, s tím, že takto byly vyrovnány veškeré vzájemné závazky a nároky účastníků smlouvy o zajištění hypotečního financování, přičemž v [jméno FO] bylo rovněž konstatováno, že dne 21. 9. 2010 obdržela společnost [Anonymizováno]. od žalobkyně písemnou výzvu ze dne 20. 9. 2010 k zaplacení smluvních pokut a finanční kompenzace v celkové výši 32 930 000 Kč mající základ v ukončené smlouvě o zajištění hypotečního financování. K tomuto však [jméno FO] konstatovala, že uvedené pohledávky žalobkyně na zaplacení smluvních pokut a finanční kompenzace za společností [Anonymizováno]. nikdy platně nevznikly a ke dni podpisu [jméno FO] neexistuje žádná jiná pohledávka týkající se Smlouvy o zajištění hypotečního financování.

3. Soud I. stupně věc posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb. (OZ) a zákona č. 513/1991 Sb. (obchod. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2013 a konkrétně zejména podle § 266 obchod. zák. podle § 194 odst. 5 obchod. zák., podle § 373 a násl. obchod. zák. a dále podle § 574 a násl OZ a konstatoval, že tvrzeným jednáním žalovaného [Jméno žalovaného] žalobkyni žádná újma nevznikla. Pokud by i k případnému vzniku škody z porušení smlouvy o hypotečním financování došlo, potom by to podle soudu I. stupně nebylo přičitatelné žalovanému, neboť jeho jednáním - podpisem [jméno FO] k zániku vymahatelnosti jakékoliv pohledávky žalobkyně za společností [Anonymizováno]. nedošlo. Navíc podle soudu I. stupně do doby podpisu předmětné [jméno FO] nebyly vymáhány vůči společnosti [Anonymizováno] žádné pohledávky, natož aby jakékoliv pohledávky žalobkyně za společností [Anonymizováno] byly vedeny v účetnictví žalobkyně. Podle soudu I. stupně naopak, stav nevymahatelnosti takových případných pohledávek byl navozen až podpisem [jméno FO] uzavřené žalobkyní, na základě níž došlo k narovnání sporných vztahů mezi žalobkyni a společnosti [Anonymizováno] a když [jméno FO] měla podle soudu I. stupně uvádět, že předmětné pohledávky na zaplacení smluvních pokut a finanční kompenzace uvedené v [jméno FO] nikdy platně nevznikly.

4. Na základě uvedeného soud I. stupně žalobu zamítl s tím, že za situace nezpůsobení újmy žalovaným žalobkyni uzavřením [jméno FO] soud I. stupně necítil potřebu dál vést žalovaného k prokazování toho, že při uzavírání [jméno FO] jednal s péčí řádného hospodáře.

5. Proti tomuto rozsudku se v zákonem stanovené lhůtě odvolala žalobkyně (odvolatelka) z důvodů § 205 odst. 2 o. s. ř. pod písm. b), c), d), e) a g) a domáhala se jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně, případné jeho změny a vyhovění žalobě.

6. Podle odvolatelky soud I. stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 o. s. ř., řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

7. Podle odvolatelky žalovaný způsobil žalobkyni škodu tím, že jako člen představenstva společnosti žalobkyně dne 4. 12. 2009, případně později, když uzavření dohody bylo podle odvolatelky antedatováno, uzavřel se společností [Anonymizováno] bez vědomí a souhlasu ostatních členů představenstva a dozorčí rady žalobkyně [jméno FO] o ukončení Smlouvy o zajištění hypotečního financování ze dne 4. 9. 2006 již stanoví, že veškeré nároky a závazky vyplývající pro kteréhokoliv z Účastníků dohody ze smlouvy o zajištění hypotečního financování jsou ke dni podpisu této [jméno FO]., aniž žalobkyně obdržela za takové vzdání se práva jakékoliv ekvivalentní plnění, a žalovaný tak nejednal při uzavření [jméno FO] s péčí řádného hospodáře.

8. Podle odvolatelky uzavřením [jméno FO] tak byla žalobkyni způsobena škoda, spočívající v zániku (zmaření) pohledávek žalobkyně vůči spol. [Anonymizováno]. ve výši 32 930 000 Kč tvořených smluvní pokutou ve výši 5 000 000 Kč, finanční kompenzací ve výši 27 630 000 Kč a smluvní pokutou ve výši 300 000 Kč

9. Podle odvolatelky interpretace důkazů soudem I. stupně je nesprávná a v rozporu s tím, jakou informaci lze skutečně z důkazu zjistit, k čemu odvolatelka uvádí to, co mělo být podle ní z důkazů zjištěno.

10. Podle odvolatelky jakkoliv si žalovaný ani svědkyně [jméno FO] nebyli schopni k [jméno FO] vybavit ničeho, není pravdou, že vůli stran při uzavření dohody nebylo možno zjistit, když tato vůle byla za spol. [Anonymizováno] jednoznačně popsána v korespondenci společnosti [Anonymizováno] Stejně tak je podle odvolatelky nepřiléhavý závěr soudu I. stupně, že prohlášení obsažené v [jméno FO] o tom, že nároky a závazky ze smlouvy o hypotečním financování jsou vyrovnány nelze bez dalšího považovat za vzdání se práva. Podle odvolatelky uvedené prohlášení je v obchodních vztazích nezřídka užíváno právě k vyjádření skutečnosti a ujištění, že žádná ze smluvních stran nebude vůči druhé smluvní straně v budoucnu ničeho požadovat. Má se tak podle odvolatelky dít většinou v souvislosti s ukončením smluvních vztahů, kdy je takové prohlášení chápáno jako vzdání se práv vůči druhé smluvní straně i tam, kde nejsou definována vzájemná sporná práva, v běžném obchodním styku či dokonce v dohodách uzavíraných mezi Úřadem práce ČR a zaměstnavatelem v programu Antivirus.

11. Dále odvolatelka poukázala na výklad § 574 odst. 1 OZ s tím, že v projednávaném případě se podle jazykového vyjádření vyrovnání podle [jméno FO], tj. zánik práv, mělo vztahovat na veškeré nároky a závazky.

12. Podle odvolatelky bezvýznamný je argument soudu I. stupně o tom, že žádné pohledávky za společností [Anonymizováno] v účetnictví žalobkyně nebyly k okamžiku ukončení Smlouvy evidovány, když evidence pohledávek a závazků v účetnictví nemůže mít na právní důsledky [jméno FO] vliv.

13. Stejně tak odvolatelka poukázala na výklad § 35 odst. 2 OZ a § 266 obchod. zák. soudní praxí s tím, že v daném případě interpretace obsahu právního úkonu soudem podle § 266 obchod. zák. nemůže nahrazovat či měnit již učiněné projevy vůle, když Výklad projevu vůle nemůže vést k takovým důsledkům, které jsou z hlediska pravidel logiky zjevně absurdní.

14. Podle odvolatelky se soud I. stupně nezaobíral namítanou antedataci [jméno FO], kdy se její vznik na základě provedených důkazů jeví pravděpodobně v období mezi doručením výzvy ze dne 20. 9. 2010 k zaplacení smluvních pokut a finančních kompenzací a datací dopisu společnosti [Anonymizováno] ze dne 21. 10. 2010, když ze svědeckých výpovědí [tituly před jménem] a [jméno FO] se podle odvolatelky podává, že [jméno FO] vznikla až poté, kdy [Anonymizováno] zaslal [Anonymizováno]. výzvu na úhradu smluvní pokuty. Vedle toho podle odvolatelky svědci měli potvrdit, že představenstvo společnosti [Anonymizováno] nejednalo o ukončení spolupráce se společností [Anonymizováno] a uvedené se neobjevuje ani v písemné komunikaci uvedených společností.

15. Podle odvolatelky [jméno FO] potom měla již pouze potvrdit existenci náhle objevené [jméno FO] a její právní důsledky a tato [jméno FO] odrážela aktivitu a zájem společnosti [Anonymizováno], když v čl. II. odst. 2 [jméno FO] bylo potvrzeno existující narovnání veškerých práv a povinností ze smlouvy o zajištění hypotečního financování a právě k tomu směřovala zjistitelná vůle jednajících osob projevená v [jméno FO] Podle odvolatelky se nelze ztotožnit s názorem soudu I. stupně, že „stav nevymahatelnosti případné škody“ byl navozen až podpisem [jméno FO], nýbrž stalo se tak uzavřením [jméno FO]

16. Žalovaný navrhl napadený rozsudek potvrdit s ohledem na jeho věcnou správnost.

17. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. odvoláním napadené rozhodnutí, a to včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím ujištěním a závěrům.

18. Odvolací soud z hlediska skutkového vycházel ze správných závěrů soudu I. stupně o skutkovém stavu věci, v rámci něhož se soud I. stupně správně zaměřil na to, zda žalobkyně prokázala vznik pohledávky a její následný zánik v důsledku jednání žalovaného spočívajícího v uzavření [jméno FO] s tím, že by následně po případném prokázání uvedeného bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že při uzavírání [jméno FO] jednal s péčí řádného hospodáře. Soud I. stupně přitom právně vycházel ze skutečnosti, že tvrzení a důkazní břemeno o tom, že žalovaný jednal s péčí řádného hospodáře, tíží žalovaného, avšak ve vztahu k ostatním předpokladům odpovědnosti člena představenstva za škodu způsobenou společnosti - tedy ohledně vzniku škody, jakož i příčinné souvislosti mezi škodou a protiprávním jednáním - nese důkazní břemeno (jakož i břemeno tvrzení) žalobkyně, nikoliv žalovaný člen orgánu společnosti.

19. Odvolací soud proto vycházel ze správného závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož žalobkyně a společnost [Anonymizováno] mezi sebou uzavřely dne 4. 9. 2006 smlouvu o zajištění hypotečního financování a tuto smlouvu ukončila žalovaným uzavřená dne 4. 12. 2009 dohoda o ukončení smlouvy o zajištění hypotečního financování ([jméno FO]). [jméno FO] byla podepsána tak, že za společnost [Anonymizováno] jednala [jméno FO], předsedkyně představenstva, a za žalobkyni [Jméno žalovaného], člen představenstva, a bylo v ní dohodnuto, že účastníci ukončují ke dni podpisu dohody smlouvu o zajištění hypotečního financování. V čl. II bodu 2. bylo sjednáno, že účastníci dohody podpisem dohody shodně konstatují, že „veškeré nároky a závazky vyplývající pro kteréhokoliv z účastníků ujednání ze smlouvy o zajištění hypotečního financování jsou ke dni podpisu dohody vyrovnány, jako jsou splněna ke dni podpisu dohody i veškerá práva a povinnosti vyplývající pro kteréhokoliv z účastníků dohody ze smlouvy o zajištění hypotečního financování“.

20. Odvolací soud vycházel i z toho, že dále v [jméno FO] strany konstatují, že jakákoliv další případná spolupráce bude probíhat pouze na základě samostatně uzavřených smluv pro jednotlivá konkrétní plnění. Konkrétní okolnosti podpisu dohody si však žádná z jednajících osob blíže nevybavila. Podle uvedených osob k podpisu došlo v prosinci 2009 a ani jedna z podepisujících osob dohodu nepřipravovala, pouze si ji uvedené osoby prostudovaly a podepsaly.

21. Dále odvolací soud vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně bez ohledu na [jméno FO] vyúčtovala společnosti [Anonymizováno] dne 20. 9. 2010 smluvní pokutu 32 930 000 Kč složenou z částky 5 000 000 Kč za porušení exkluzivity, dále z částky 27 630 000 Kč za ztrátu klientů, kterým by pravděpodobně zprostředkovala hypoteční úvěry (30 000 Kč za 1 klienta) a dále z částky ve výši 300 000 Kč za porušení autorských práv souvisejících s jedním z hypotečních produktů. Když ovšem uvedená celková částka 32 930 000 Kč byla uplatněna u společnosti [Anonymizováno], tato se bránila tím, že smlouva o hypotečním financování byla vypovězena [jméno FO] a není tak důvod k placení smluvních pokut a kompenzací.

22. Odvolací soud dále vycházel ze správného skutkového závěru, podle něhož dne 16. 11. 2010 byla uzavřena [jméno FO] o narovnání vztahů mezi společností [Anonymizováno] a [Anonymizováno] ([jméno FO]), kterou podepsal za žalobkyni žalovaný a [jméno FO] a za [Anonymizováno] členka představenstva uvedené společnosti [jméno FO] a [jméno FO]. Obsahem [jméno FO] bylo mimo jiné ustanovení, že žalobkyně a společnost [Anonymizováno] dne 4. 9. 2006 uzavřeli smlouvu o zajištění hypotečního financování, kterou změnili dne 12. 9. 2007, kdy uzavřeli dodatek č. 1, a následně dne 1. 10. 2008, kdy uzavřeli dodatek č. 2. Dále je konstatováno, že dne 4. 12. 2009 byla právně účinným způsobem ukončena smlouva o zajištění hypotečního financování, a to [jméno FO] o ukončení smlouvy. Podle smluvních stran tak byly vyrovnány veškeré vzájemné závazky a nároky účastníků dohody ze smlouvy o zajištění hypotečního financování. Ujednání konstatovalo, že dne 21. 9. 2010 obdržela společnost [Anonymizováno] ze strany žalobkyně písemnou výzvu k zaplacení smluvních pokut a finanční kompenzace dle smlouvy o zajištění hypotečního financování v celkové výši 32 930 000 Kč, které údajně vznikly z titulu porušení jednotlivých ustanovení smlouvy o hypotečním financování. Podle čl. II [jméno FO] účastníci prohlásili, že sporné právo mezi nimi bylo ohledně existence a právní účinnosti [jméno FO] a ohledně nároku týkajícího se výše popsaných pohledávek, k čemu [Anonymizováno] a společnost [Anonymizováno] uvedli, že tyto pohledávky nikdy platně nevznikly a ke dni podpisu [jméno FO] neexistuje žádná jiná pohledávka týkající se smlouvy o zajištění hypotečního financování.

23. Z hlediska právního soud I. stupně podle názoru odvolacího soudu správně ve smyslu § 3028 odst. 1 a 3 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 aplikoval zákon č. 40/1964 Sb. (OZ) a zákon č. 513/1991 Sb. (obchod. zák.), ve znění účinném do 31. 12. 2013, a to především na otázky spojené se smlouvou o zajištění hypotečního financování a s [jméno FO]

24. Soud I. stupně správně vycházel ze skutečnosti, že bylo na žalobkyni, aby prokázala vznik své pohledávky za společností LEXXUS a.s. a její následný zánik v důsledku jednání žalovaného spočívajícího v uzavření [jméno FO] za žalobkyni. Vzal v úvahu i to, že jestliže by se uvedené skutečnosti žalobkyni podařilo prokázat, bylo by na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že při uzavírání [jméno FO] jednal s péčí řádného hospodáře.

25. Soud I. stupně správně aplikoval zejména § 266 obchod. zák., když především ve vztahu k [jméno FO] správně zjišťovat skutečnou vůli smluvních stran a přihlížel ke všem zjištěným okolnostem souvisejícím s projevem vůle, přičemž velmi správně posuzoval též následné chování stran.

26. Správně soud I. stupně vyložil § 266 obchod. zák. z něhož je zřejmé, že projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám (první odstavec). V případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá (druhý odstavec). Při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí (třetí odstavec). Projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila (odst. 4).

27. Podle právního názoru odvolacího soudu je nutno § 266 obch. zák. vykládat tak, že soud nejprve zjišťuje, jaká byla skutečná vůle stran smlouvy, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících okolností. Skutečnou vůli je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy byl projev vůle učiněn. Přihlížet lze toliko k těm okolnostem, jež mohla vnímat i druhá strana smlouvy (§ 266 odst. 1 obchod. zák.). Takto zjištěnou skutečnou vůli je podle odvolacího soudu třeba upřednostnit i před jejím vnějším projevem odrážejícím se ve slovním vyjádření. Teprve tehdy, kdy skutečnou vůli stran smlouvy nelze zjistit, soud postupuje podle § 266 odst. 2 obchod. zák. a posuzuje to, jaký význam by danému ujednání zpravidla přikládala osoba v postavení smluvní strany. Jak při zjišťování skutečné vůle stran (§ 266 odst. 1 obch. zák.), tak při posouzení významu projevu vůle obsaženého ve smlouvě soud podle § 266 odst. 2 obchod. zák. zohlední všechny v úvahu přicházející zjištěné okolnosti, zejména pak okolnosti demonstrativně vypočtené v § 266 odst. 3 obchod. zák., mezi něž patří zejména jednání o uzavření smlouvy, praxe, kterou mezi sebou strany zavedly, následné chování stran atd.

28. Stejně tak soud I. stupně správně posoudil právní otázky týkající se povinnosti žalovaného bývalého člena představenstva žalobkyně [Jméno žalovaného] postupovat s péčí řádného hospodáře podle § 194 odst. 5 obchod. zák., otázky případné škody podle § 373 a násl. obchod. zák., otázky případného vzdání se práva, případně prominutí dluhu podle § 574 OZ a otázky narovnání podle § 585 a násl. OZ.

29. V projednávaném konkrétním případě soud I. stupně správně zkoumal otázku podstatnou pro řešení předmětného sporu, a to, zda došlo v důsledku uzavření [jméno FO] k platnému ukončení smlouvy o hypotečním financováni a k vzdání se práva žalobkyně na úhradu existujících pohledávek vzniklých z porušení uvedené smlouvy, když [jméno FO] za žalobkyni podepsal žalovaný, z čehož žalobkyně dovozuje jeho odpovědnost za vznik újmy v důsledku zániku pohledávek žalobkyně vůči společnosti [Anonymizováno] v celkové výši 32 930 000 Kč, představovaných vyúčtovanými smluvními pokutami a finančními kompenzacemi dle smlouvy o zajištění hypotečního financování.

30. Jestliže [jméno FO] podepsala za společnost [Anonymizováno] svědkyně [jméno FO], soud I. stupně se správně pokusil zjistit úmysl oblou jednajících za smluvní strany, a to žalovaného a svědkyně [jméno FO], byť tyto osoby jednající za strany [jméno FO] k dohodě a jejímu uzavření nebyly schopné uvést ničeho konkrétního. Soud I. stupně na uvedené právní jednání smluvních stran správně nahlížel skrze § 266 odst. 2 obchod. zák., a správně posuzovat, jaký význam by danému ujednání zpravidla přikládala osoba v postavení strany smlouvy. Následně soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že [jméno FO] nepředstavovala projev vůle vzdát se konkrétního práva či prominout konkrétní dluh, jenž by vyplýval ze smlouvy o hypotečním financování.

31. Soud I. stupně správně konstatoval, že aby [jméno FO] představovala i tento právní úkon (vzdání se práva/prominutí dluhu) by bylo nezbytné, aby splňovala náležitosti § 574 OZ, podle něhož se věřitel sice může s dlužníkem dohodnout, že se vzdává svého práva nebo že promíjí dluh, avšak soud I. stupně správně konstatoval, že tato dohoda musí být uzavřena písemně, přičemž daná konkrétní dohoda žádné takové ustanovení neobsahuje a jejím obsahem je pouhé prohlášení, že nároky a závazky ze smlouvy o hypotečním financování jsou vyrovnány. Takovéto obecné prohlášení však nelze bez dalšího považovat za vzdání se práva, když jazykovým výkladem uvedeného s ohledem na znění ust. § 574 obč. zák. nelze dospět k závěru, že by v [jméno FO][Anonymizováno][Anonymizováno] osoba v postavení strany smlouvy mohla spatřovat vzdání se práva či prominutí dluhu.

32. Uvedená dohoda představuje obecné prohlášení, byť odvolací soud shodně s odvolatelem konstatuje, že obdobné obecné konstatační formulace jsou užívány podnikateli při útlumu podnikání a vzájemné spolupráce podnikatelů a podle odvolacího soudu takové doložky umožňují přenést důkazní břemeno na smluvní stranu, jež by se následně rozhodla nerespektovat ujednání o neexistenci vzájemných pohledávek.

33. [jméno FO] nelze bez dalšího podle právního názoru odvolacího soudu nelze považovat za vzdání se práva, a to zejména proto, že žádné konkrétní dluhy či pohledávky, kterých by se žalobkyně měla vzdávat nejsou v dohodě specifikovány.

34. K neexistenci pohledávek za společností [Anonymizováno] soud I. stupně správně a pouze podpůrně uvádí, že žádné pohledávky takové v účetnictví žalobkyně nebyly k okamžiku ukončení smlouvy evidovány.

35. Shodně se soudem I. stupně odvolací soud konstatuje, že [jméno FO] sice došlo k ukončení spolupráce mezi jejími smluvními stranami, nikoli však k prominutí jakýchkoli konkrétních dluhů a ke způsobení tímto újmy věřiteli, neboť nejen že žádné konkrétní pohledávky nebyly v dohodě uvedeny, ale tyto ani do té doby žalobkyně neevidovala ve svém účetnictví. Pohledávky, kterých by se tímto úkonem měla žalobkyně případně vzdát k výhodě společnosti [Anonymizováno] byly prvně žalobkyní uplatněny teprve výzvou ze dne 20. 9. 2010, zatímco [jméno FO] byla podepsána již dne 4. 12. 2009.

36. S ohledem na uvedené soud I. stupně přijal správné závěry, podle nichž podpisem [jméno FO] nedošlo ke vzniku jakékoli újmy a tedy I škody přičitatelné žalovanému, neboť v důsledku podpisu uvedené dohody nemohlo dojít k zániku vymahatelnosti jakékoli pohledávky žalobkyně za společností [Anonymizováno], když do doby podpisu předmětné dohody žádné pohledávky za společností [Anonymizováno] nebyly žalobkyní vedeny v dokladech společnosti a takové pohledávky žalobkyně ani nevymáhala na společnosti [Anonymizováno] Soud I. stupně správně poukázal na skutečnost, že stav nevymahatelnosti případných pohledávek vyúčtovaných výzvou ze dne 20. 9. 2010 byl navozen až podpisem [jméno FO] shora uvedenými osobami, včetně nynějšího předsedy představenstva [jméno FO], na základě níž došlo k narovnání sporných vztahů mezi žalobkyni a společnosti [Anonymizováno] za současného konstatování smluvních stran, že předmětné pohledávky (ve výši 32 930 000 Kč) nikdy platně nevznikly. Jestliže žalobkyni uzavřením [jméno FO] žalovaným újma nevznikla, potom případný vznik újmy až v důsledku uzavření [jméno FO] není pro projednávaný případ podstatný.

37. Z průběhu rozsáhlého dokazování vedeného soudem I. stupně je zřejmá snaha soudu I. stupně též o objasnění žalobkyní tvrzeného antedatování [jméno FO] když tuto dohodu měl žalovaný podle odvolatelky podepsat s uvedením nepravdivého (dřívějšího) data uzavření [Anonymizováno] dnem 4. 12. 2009, ačkoli se tak podle odvolatelka mělo ve skutečnosti stát někdy po 20. 9. 2010, kdy žalovaná uplatnila vůči společnosti [Anonymizováno] majetkové sankce představující shora uvedené pohledávky v celkové výši 32 930 000 Kč.

38. Ve vztahu k tvrzené antedataci [jméno FO] ani odvolací soud neshledává takové skutkové okolnosti, jež by umožnily přisvědčit uvedenému podezření žalobkyně o antedataci [jméno FO]. Je tomu tak především proto, že i nynější předseda představenstva žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] stvrdil v [jméno FO] a v jejím čl. 2/ pravdivost údaje o uzavření předmětné [jméno FO]. dne 4. 12. 2009.

39. Dále odvolací soud nemohl přehlédnou skutečnost, že tvrzení žalobkyně o antedataci [jméno FO] není založeno na žádném přímém důkazu.

40. Uvedeným skutečnostem (potvrzení data uzavření [jméno FO] dne 4. 12. 2009 a neexistence přímého důkazu o antedataci) vzdoruje žalobkyně argumentaci dovozující své podezření z antedatace [jméno FO] poukazem na svědectví pracovníků společností [Anonymizováno]., když se tito podle žalobkyně měli před soudem vyjádřit v tom smyslu, že společnost [Anonymizováno], prodávající nemovitosti, průběžně standardně spolupracovala s žalobkyní, zajišťující hypotéky, přičemž do těchto vztahů museli být zapojeni právníci společnosti [Anonymizováno] po té, co této společnosti byly doručeny žalobkyní vyúčtované sankce. Svědci ani jiné osoby přitom neměli podle žalobkyně povědomí o ukončení spolupráce mezi společnostmi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a o uzavření [jméno FO] Z uvedeného žalobkyně dovozuje, že až do vyúčtování majetkových sankcí [jméno FO] uzavřena nebyla a stalo se tak podle žalobkyně až po vyúčtování sankcí, a to s datem uzavření [jméno FO] předcházejícím datu vyúčtování sankcí.

41. Uvedená argumentace žalobkyně podle právního názoru odvolacího soudu nemá oporu v nepřetržitém a nenarušeném řetězci nepřímých důkazů, když po uzavření [jméno FO] mohla v určitém rozsahu a bez povšimnutí zaměstnanců nadále pokračovat spolupráce žalobkyně a společnosti [Anonymizováno] Důvod pokračující spolupráce vzdor uzavření [jméno FO], dává smysl s ohledem na výpověď tehdejšího, předsedy představenstva žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] popsaná v rozsudku soudu I. stupně, když se v rozhodné době žalobkyně nacházela ve stavu akutně hrozící insolvence a podle odvolacího soudu přicházelo v úvahu utlumení podnikatelské activity žalobkyně a zprůhlednění vztahů vůči věřitelům i dlužníkům. To, že žalobkyně nakonec v insolvenci neskončila je již jinou věcí. Ostatně uvedený důvod mající za následek zprůhledňování vztahů dlužnických I věřitelských dává smysl i navazující [jméno FO] a obdobné formulace uvedené v [jméno FO]. se běžně používají při útlumu podnikatelských aktivit, jak na to poukázala odvolatelka.

42. Proto za této situace nezpochybněného data uzavření [jméno FO], a to před vyúčtováním smluvních pokut a finanční kompenzace žalobkyní společnosti [Anonymizováno], odvolací soud neměl výhrady ani proti postupu soudu I. stupně, jestliže ten již dál nezjišťoval, zda nějaká škoda žalobkyni vznikla po uzavření [jméno FO].

43. Za této situace se uvedené úvahy odvolacího soudu shodují s názory soudu I. stupně, neboť z uvedeného skutkového stavu je zřejmé, že žalobkyně buď věděla o důvodu uzavření [jméno FO] (aktuálně se blížící insolvenční řízení), čemu by odpovídala [jméno FO], nebo o tomto předinsolvenčním zprůhledňování a utlumování vztahů nevěděla, avšak uzavřením [jméno FO] žádná újma žalobkyni zcela zjevně nevznikla, když vůči společnosti [Anonymizováno] v době uzavření [jméno FO]. žádnou pohledávku neměla. Proto odvolací soud shodně se soudem I. stupně považoval za nadbytečné provádět důkazy o spolupráci společnosti [Anonymizováno] s jinými obchodními partnery.

44. Ze všech těchto důvodů před odvolacím soudem neobstál žádný ze shora uvedených odvolacích argumentů žalobkyně a odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

45. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 o. s. ř. a 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci, když žalovaný měl ve věci plný úspěch a žalobkyně mu proto zaplatí náklady odvolacího řízení ve výši 122 452 Kč.

46. Náklady řízení žalovaného byly představovány náklady na advokáta, jež tvoří jeho výdaje a jeho odměna za zastoupení podle ustanovení § 7, § 9, § 11 a § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu) za sepis vyjádření k odvolání žalobkyně a za účast při jednání odvolacího soudu dne 6. 12. 2023 při odměně 50 300 Kč za úkon.

47. Zástupci účastníka přísluší i právo také na 2 režijní paušály po 300 Kč a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. i náhrada odvedené 21% DPH ve výši 21 252 Kč.

48. Proto bylo rozhodnuto ve výroku bodu II. tohoto rozsudku tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 122 452 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.