o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu podílu, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 78 Cm 309/2015-368 ze dne 8. prosince 2022

Proti tomuto rozsudku se z důvodů (§ 205 odst. 2 písm. b/, d/, e/ a g/ o. s. ř.) včas odvolal žalobce (odvolatel) a domáhal se jeho změny a vyhovění žalobě, případně zrušení věci a její vrácení soudu I. stupně.

V případě nevyhovění odvolání do věci samé navrhl aplikaci § 150 o. s. ř. na rozhodnutí o nákladech řízení, když bez vyhovění žalobě podle odvolatele neexistuje reálná šance na nápravu, což přinejmenším podle jeho názoru představuje okolnost zvláštního zřetele odůvodňující aplikaci § 150 o. s. ř.

Podle odvolatele soud I. stupně:

1) věc nesprávně právně posoudil, když dovodil, že žaloba je předčasná a žalobce se před jejím podáním měl bránit jinými právními prostředky,

2) neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností,

3) nevzal v úvahu, že se žalovaný vůči žalobci dopustil série eliminací společnických práv žalobce. Snažil se vytvořit na žalobce nátlak za účelem, aby žalobce žalovanému převedl svůj podíl za podmínek daných žalovaným a současně jej připravil o užitky plynoucí ze společnosti,

4) nevzal v úvahu, že žalovaný zásadním způsobem znehodnotil společnická práva žalobce,

5) nevzal v úvahu, že i kdyby žalobce podal žalobu na určení neplatnosti jednotlivého usnesení valné hromady společnosti nebo na poskytnutí konkrétní dílčí informace o společnosti, případně žalobu na náhradu škody proti jednateli, jeho celkovou situaci by to nijak významně k lepšímu nezměnilo.

6) nevzal v úvahu, že případné žaloby byly podmíněny znalostí informací o společnosti, avšak společnost porušovala právo žalobce na informace s odůvodněním, že se jedná o obchodní tajemství, a podmiňuje jejich zpřístupnění uzavřením dohody o mlčenlivosti s velmi tvrdými smluvními pokutami pro žalobce, a to dokonce i pro případ, že by tyto informace zpřístupnil advokátovi,

7) nevzal v úvahu, že kromě postupu podle § 89 ZOK žalobce neměl k dispozici žádný právní prostředek, kterým by mohl efektivně dosáhnout nápravy poškození jeho společnických práv, přičemž zákon nevyžaduje upřednostňovat jakékoli jiné žaloby,

8) nevzal v úvahu zahraniční přiléhavou judikaturu, kdy podle rozhodnutí soudu v New Yorku ve věci

- [Anonymizováno]. přikazující nucený odkup, soud uvedl „že společník, který přiměřeně očekával, že vlastnictví ve společnosti by ho opravňovalo k práci, k podílu na zisku společnosti, k místu v řízení společnosti nebo k nějaké jiné formě zajištění, by byl ve skutečném smyslu utlačován, když ostatní v korporaci se snaží tato očekáváni porazit a neexistují žádné účinné prostředky pro záchranu jeho investice...“, či podle rozhodnutí ve věci [Anonymizováno]. V tomto rozhodnutí bylo uvedeno, že pojem „legitimní očekávání“, který si soudce vypůjčil z veřejného práva, byl použit jako označení „korelačního práva“, které může vzniknout mezi členy společnosti v případě, kdy by byla na základě spravedlivých zásad považována za nespravedlivou pravomoc vykonávaná většinou, kterou jim zakladatelské listiny přiznávají, na úkor jiného člena

- stejně tak poukázal ve věci [Anonymizováno], ve kterém soud vydal příkaz ke koupi podílů menšinového společníka z důvodu špatného řízení společnosti. Základní právní úvaha a právní názor, který je zde zahraničními soudy uplatňován, spočívá v tom, že není možné požadovat po minoritních akcionářích, aby zůstali akcionáři, pokud není naplněn základní cíl vlastnictví podílů, a to dosažení benefitů v podobě dividend, jejichž výplatě ovládající osoby brání nebo je jakkoli limitují, případně činí kroky, které zhoršují či mohou zhoršit hodnotu vlastněných podílů. Ke zmírnění slabšího postavení menšinových společníků, musí režim řízení a správy společností omezit moc většinových společníků. Většinoví společnici mají výhody spojené s kontrolou společnosti a menšinoví akcionáři se nacházejí bez ochrany.

Posuzování obsahu a cíle komplexu jednání ovládajících osob a jeho dopadu na minoritní akcionáře, jejichž postavení je chráněno, je přitom ve všech zemích, jako jsou Německo, Velká Británie, Nizozemsko, Belgie atd., jedním z klíčových atributů, které soudy posuzují v soudním řízení.

9) Dále soud I. stupně nevzal v úvahu, že podle § 154 odst. 1 o. s. ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení a má být přihlédnuto k tomu, co nastalo za řízení do vyhlášení rozhodnutí, kdy jsou porušována práva žalobce a je poškozován majetek společnosti,

10) soud I. stupně nevzal v úvahu jednak, že ukončení pracovních poměrů žalobce, jeho manželky a dcery a jednak odvolání žalobce z funkce jednatele sloužilo žalovanému jako prostředek nátlaku na žalobce,

11) nebylo vzato v úvahu, že každý případ je třeba posuzovat individuálně, přičemž důležitou okolností případu je to, že společnost byla dlouhodobě malou rodinnou společností vlastněnou žalobcem a žalovaným, v níž oba byli dlouhodobě jednateli a zaměstnanci a skrze zaměstnanecký poměr tak žalobce realizoval právo na podíl na zisku společnosti. Výpovědi z pracovního poměru byly v rozporu se zákonem. Stejně tak počínaje rokem 2015 bylo vlivem žalovaného zcela eliminováno právo žalobce na podíl na zisku společnosti. Celkově odvolateli před rokem 2015 ze společnosti plynul pravidelně podíl na zisku společnosti jednak ve formě mzdy z pracovního poměru a jednak ve formě podílu na zisku určeném k rozdělení mezi společníky valnou hromadou,

12) soud I. stupně nevzal v úvahu, že bylo porušováno právo žalobce účastnit se valné hromady společnosti, když k hlasování o dané otázce mu nebyly poskytnuty žádné relevantní informace, ačkoli o ně výslovně žádal, o čemž podle odvolatele svědčí nabízené důkazy, a především zvukové záznamy z jednání valných hromad konaných od 12. 3. 2015,

13) podle odvolatele soud I. stupně nevzal v úvahu pochybnost důkazů podle nichž měl odvolatel vytvářet ve společnosti nepříjemné pracovní soužití,

14) soud I. stupně nevzal v úvahu, že po odvolání odvolatele z funkce jednatele nebyla společnost dobře řízena, když došlo k vyvedení téměř veškerých finančních prostředků společnosti do úschovy [Anonymizováno] a vyplacení těchto finančních prostředků z úschovy bylo nově podmíněno podpisem obou jednatelů společnosti, a tak rovněž došlo k obcházení společenské smlouvy, podle níž jedná každý jednatel samostatně,

15) soud I. stupně nevzal v úvahu, že ve vztahu k hospodářským výsledkům společnosti jsou zjištění soudu I. stupně nesprávná a za tím účelem odvolatel učinil součástí odvolání i jednotlivé výsledky hospodaření za roky 1995-2020, podle nichž podle odvolatele až do roku 2010 společnost dosahovala zisku a od roku 2011 je ve ztrátě, s výjimkou roku 2013, kdy společnost dosáhla zisku. Podle odvolatele je podstatné, že se společnost počínaje zlomovým rokem 2015 nachází v trvalé hluboké ztrátě,

16) soud I. stupně nevzal v úvahu tvrzení žalobce a jeho důkazy o účelovém a protiprávním vyvádění podnikatelské činnosti [Anonymizováno], kterou ovládá žalovaný,

17) žalobci neplyne ze společnosti žádný ekonomický užitek, žalobce je vyřazen z možnosti jakkoli efektivně ovlivnit chod Společnosti nebo její fungování alespoň kontrolovat, žalobci je protiprávně upíráno právo na informace o společnosti, čímž dochází i k faktickému popření práva účastnit se valné hromady a hlasovat na ní, podnikatelská činnost Společnosti byla umrtvena, resp. vyvedena do žalovaným ovládané společnosti [Anonymizováno], na níž se žalovaný protiprávně, a tudíž neúspěšně, pokusil svůj podíl ve společnosti převést, prostředky společnosti jsou zneužívány proti žalobci jako jejímu společníku, a žalobce nemá žádný jiný prostředek než žalobu podle § 89 ZOK, jak se svých práv reálně domoci.

V rámci posuzování projednávané věci odvolací soud vycházel ze skutečnosti, že žalobce a žalovaný jsou společníky společnosti [Anonymizováno] Žalobce má ve společnosti účast představovanou podílem ve výši 40 % a účast žalovaného představuje 60 %.

Uvedené platí vzdor skutečnosti, že žalovaný v roce 2015 právně jednal způsobem směřujícím ke změně vlastníka svého podílu, když prostřednictvím elektronické dobrovolné dražby celý svůj 60% obchodní podíl nechal vydražit s tím, že nejvyšší nabídku učinila společnost [Anonymizováno] Tehdejší ovládající osobou ve vztahu k této společnosti byl žalovaný.

Uvedená společnost [Anonymizováno] se podle právního názoru odvolacího soudu nestala novým společníkem společnosti [Anonymizováno], když s uvedeným převodem podílu valná hromada společnosti [Anonymizováno] nevyslovila předběžný ani jiný souhlas, ačkoli uvedeného právního jednání společnosti [Anonymizováno] bylo zapotřebí (viz obdobně usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 29/2020 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019 sp. zn. 27 Cdo 1045/2019). Dále odvolací soud, v souladu se správnými závěry soudu I. stupně o skutkovém stavu, vyšel ze skutečnosti, že od února 2015 existovaly ve společnosti rozpory mezi žalobcem a žalovaným, jakožto společníky zastávajícími též funkce jednatelů, přičemž oba jednatelé byli v průběhu roku 2015 odvoláni z funkcí. Navíc s žalobcem a se členy jeho rodiny (s manželkou a dcerou) společnost rozvázala pracovní poměry. Do funkce jednatelů byli nově zvoleni [Anonymizováno] a [Anonymizováno].

Dále odvolací soud vychází ze skutečnosti, že žalobce na tyto rozpory poměrně krátce na to reagoval podáním žaloby v této věci ze dne 29. 6. 2015. V průběhu roku 2015 a 2016 žalobce opakovaně dotazoval společnost za účelem získání informací, na něž mu společnost odpovídala, případně podmiňovala odpovědi podpisem dohody o mlčenlivosti. Dokumenty, jejichž obsahem nebyly důvěrné informace, žalobci poskytla. Pokud na valných hromadách společnosti [Anonymizováno] byla přijata různá usnesení, o nichž se žalobce domníval, že tato nebyla přijata v souladu se zákonem či stanovami, tak proti takovým usnesením sice podával protesty, avšak nedomáhal se nápravy cestou návrhů na vyslovení neplatnosti usnesení přijatých společností, ani uložení povinnosti společnosti poskytnout žalobci informace. Stejně tak žalobce nepřistoupil k podávání žalob na náhradu škody, ačkoli se podle svých vyjádření domníval, že žalovaný a noví jednatelé způsobují svým neloajálním jednáním společnosti [Anonymizováno], škodu a znehodnocují tak žalobcovu kapitálovou účast ve společnosti. Žalobce tak krátce po roztržce s většinovým společníkem a ovládající osobou (žalovaným) zvolil cestu pro ukončení své účasti ve společnosti spočívající v domáhání se touto žalobou soudní cestou na žalovaném splnění povinnosti uzavřít s ním smlouvu o převodu jeho obchodního podílu za částku zjištěnou znalcem ve výši 12 964 000 Kč.

Odvolací soud vycházel rovněž ze skutečnosti, že hospodářské výsledky společnosti byly v průběhu let proměnné, když od počátku podnikání až do finanční krize v roce 2009 společnost dosahovala zisků, avšak po roce 2010 se společnost potýkala se ztrátovými hospodářskými výsledky, a to jak před rozkolem mezi společníky v roce 2015, tak po uvedeném roce, byť v roce 2015 došlo k restrukturalizaci společnosti a k dalšímu ukončení pracovních poměrů dalších zaměstnanců. Pokud se společnost snažila na podzim roku 2015 o nábor pracovních sil, a to i z řad dřívějších zaměstnanců, tito nabídku práce odmítali s odkazem na nevlídné chování žalobce.

Odvolací soud nemá důvodu pochybovat o tvrzení žalobce, nabízejícího k důkazům obsahy internetových stránek společnosti [Anonymizováno], že značná část bývalých zaměstnanců společnosti [Anonymizováno], jež se od 3. března 2000 zabývala nákupy zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodejem, odešla po 7. 2. 2015 do uvedené společnosti [Anonymizováno], vzniklé dne 27. srpna 2015. Tato akciová společnost se od svého vzniku zabývala pronájmem nemovitostí, bytů a nebytových prostor.

Konečně z hlediska skutkových východisek odvolací soud nemohl přehlédnout ani argumentaci odvolatele uváděnou v průběhu řízení před soudem I. stupně a zdůrazňovanou odvolatelem v jeho opravném prostředku a při jednání odvolacího soudu, že v důsledku neloajálního postupu žalovaného, jako ovládající osoby, společnost [Anonymizováno] nedovoleně těží z podnikatelského úsilí společnosti [Anonymizováno], když se zákazníci společnosti [Anonymizováno], ., zabývající se koupí zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodejem, měli přesunout ke společnosti [Anonymizováno] zabývající se pronájmem nemovitostí, bytů a nebytových prostor za současného přestupu převážné části zaměstnanců společnosti [Anonymizováno] do společnosti [Anonymizováno] Odvolací soud shodně se soudem I. stupně však s ohledem na níže uvedený právní názor soudu I. stupně i soudu odvolacího, nepovažuje odvolatelem shora uváděné v daném konkrétním případě za podstatné pro rozhodnutí o požadavku žalobce na uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu podílu. Odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně za daných konkrétních okolností považuje za nadbytečné provádět dokazování o uvedeném tvrzeném neloajálním jednání žalovaného, jež mělo společnosti [Anonymizováno], působit újmu.

Východiskem pro právní posouzení věci byl i pro odvolací soud § 89 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích - zkráceně ZOK, ve znění účinném do 31. 12. 2020).

Podle § 89 odst. 1 ZOK, v případě, že ovládající osoba využívá svého vlivu v ovládané osobě způsobem, v jehož důsledku dojde k podstatnému zhoršení postavení společníků ovládané osoby nebo k jinému podstatnému poškození jejich oprávněných zájmů, a není proto možné po nich spravedlivě požadovat, aby v ovládané osobě setrvali, je každý společník, který není ovládající osobou nebo osobou jí ovládanou, oprávněn požadovat, aby od něj ovládající osoba jeho podíl odkoupila za přiměřenou cenu; ustanovení § 328 a 329 se použijí obdobně.

Na základě uvedeného lze podle odvolacího soudu konstatovat, že právo domoci se ukončení účasti ve společnosti cestou odkoupení podílu ovládající osobou vzniká tehdy, jsou-li kumulativně splněny všechny zde vypočtené podmínky: 1) společnost je ovládanou osobou (§ 74 odst. 1 ZOK), 2) ovládající osoba využije svého vlivu (uplatní jej), 3) postavení společníka se podstatně zhorší nebo dojde k jinému podstatnému poškození jeho oprávněných zájmů, 4) mezi jednáním ovládající osoby (využitím vlivu) a následky uvedenými v předchozím bodu je dána příčinná souvislost a 5) po dotčeném společníku nelze spravedlivě požadovat, aby v ovládané osobě setrval.

Podle odvolacího soudu uvedené ustanovení § 89 odst. 1 ZOK upravuje významné právo společníka, aby, jsou-li k tomu splněny zákonem uvedené předpoklady, podle svého rozhodnutí za spravedlivých podmínek ukončil svoji účast v obchodní společnosti, v níž došlo k podstatnému zhoršení postavení společníků nebo k jinému podstatnému poškození oprávněných zájmů společníků v důsledku postupu ovládající osoby, z kteréhož důvodu není možné po společníkovi spravedlivě požadovat, aby v ovládané osobě setrval.

Odvolací soud zastává právní názor shodný se soudem I. stupně, podle něhož lze uplatnit právo na ukončení účasti ve společnosti podle § 89 odst. 1 ZOK cestou odkupu podílu pouze tehdy, jeli takovýto postup přiměřený konkrétním okolnostem. Je tomu tak podle odvolacího soudu především proto, že právo na odkup může mít značný dopad do právních poměrů ovládající osoby, jež je nucena převzít podíl dotčeného společníka a vynaložit prostředky na zaplacení přiměřené ceny podílu.

V § 89 odst. 1 ZOK se tak promítá princip proporcionality, když ne každé poškození oprávněných zájmů společníka ospravedlňuje právo na odkup jeho podílu a právo na odkup podílu společníka může proto vzniknout pouze tehdy, lze-li takové zhoršení či poškození považovat za podstatné. Avšak ani tehdy, je-li zhoršení postavení společníka či poškození jeho oprávněných zájmů podstatné, nevznikne právo na odkup podílu společníka, jak na to správně poukázal soud I. stupně, není-li naplněna poslední zákonem stanovená podmínka, podle níž po společníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby v ovládané osobě setrval.

Podle právního názoru odvolacího soudu § 89 odst. 1 ZOK ve shodě se shora uvedeným umožňuje státu zasahovat do vztahů mezi společníky cestou nuceného odkupu podílu společníka pouze v krajních situacích, kdy již sami společníci nejsou schopni, za pomoci celé jimi vyčerpané řady právních instrumentů upravených zákonem, stabilizovat poměry ve společnosti tak, aby v důsledku postupu osoby ovládající společnost netrpěly zájmy společnosti ani zájmy společníka s menšinovou kapitálovou účastí ve společnosti.

Stabilizace poměrů a následného férového rozchodu osob společně problematicky podnikajících v obchodní společnosti lze podle právního názoru odvolacího soudu dosáhnout i za situace, kdy se vztahy mezi vlastníky společnosti vyhrotí natolik, že již společníci nevidí cestu ve společném dalším podnikání, jak se stalo v projednávaném případě.

Jednou z možností postupu v uvedené situaci rozvratu společnosti může být i rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací a ustanovení likvidátora za podmínek § 171 ZOK, § 190 odst. 2 písm. f) ZOK ve znění do 13. 1. 2017 a v konkrétním případě též v souladu s čl. V. odst. 2 písm. h) a čl. VII. společenské smlouvy společnosti [Anonymizováno] Tomuto postupu by odpovídala snaha vymoci pohledávky společnosti. Argumentace odvolatele uvedená pod bodem 5) shora proto nemůže být z uvedeného důvodu významná, když podle odvolacího soudu nelze stavět na předpovídání výsledků soudního řízení a jejich bagatelizování, aniž by jakékoli řízení proběhlo.

Podle právního názoru odvolacího soudu lze na základě uvedeného zobecnit, že právo společníka domáhat se odkupu svého podílu představuje až zcela krajní řešení a lze je uplatnit tehdy, není-li možné nápravy dosáhnout s využitím jiných institutů, anebo není-li s ohledem na okolnosti konkrétního případu spravedlivé požadovat po dotčeném společníkovi, aby k ochraně svých práv využil jiných institutů, což však není projednávaný případ.

Obecně přitom důvodem, proč v případě obchodních korporací zákonodárce stanovil brzdy nadužívání zásahu státu do soukromých vztahů je především volnost osob při nabývání majetku, jenž může být zatěžován různou faktickou i právní zátěží. Proto uvedené ustanovení zákona (v § 89 odst. 1 ZOK) je chápáno teorií i praxí jako nejkrajnější řešení narušených vztahů společníků v kapitálové společnosti. Obecně přitom podle právního názoru odvolacího soudu nemůže být důvodem aplikace v § 89 odst. 1 ZOK skutečnost, že menšinový společník pociťuje újmu v tom, že život ve společnosti nekráčí v souladu s představami společníka, jenž k prosazení svých plánů ve společnosti disponuje pouze menšinovými hlasovacími právy. Právě za účelem testu důvodnosti požadavků menšinového společníka na chod společnosti soud I. stupně v projednávaném případě důvodně postrádal výsledky případných soudních řízení, a především návrhů na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady.

Důvod pro obecnou zdrženlivost soudů ve vztahu k zásahům státu do práva volby při nabývání majetku narušeného § 89 odst. 1 ZOK ukládáním povinnosti odkupu obchodního podílu je podle právního názoru odvolacího soudu dán především skutečností, že v rámci společnosti s ručením omezeným postavení společníka a z něj plynoucí vliv na správu společnosti jsou určeny velikostí jeho obchodního podílu, od něhož se obvykle odvíjí jak rozsah práv společníka (počtu hlasů, podílu na zisku či jiných vlastních zdrojích atd.), tak i velikost rizika, jež společník, s ohledem na výši své kapitálové účasti nese.

Jestliže rozhodování nejvyššího orgánu společnosti je ve společnosti s ručením omezeným založeno nikoliv na jednomyslnosti, nýbrž na dosažení dostatečné, zákonem či stanovami určené většiny, je logické, že společník s menšinovým podílem zpravidla nemůže legitimně očekávat, že sám prosadí svou koncepci správy společnosti, resp. svůj pohled na to, jak má valná hromada v jednotlivých případech rozhodovat. Proto také nebude možné bez dalšího dovozovat, že nepřijetí návrhů menšinového společníka samo o sobě představuje podstatné zhoršení jeho postavení či podstatné poškození oprávněných zájmů společníka ve smyslu § 89 ZOK.

Z uvedených důvodů odvolací soud při výkladu § 89 odst. 1 ZOK ve shodě se správnými právními závěry soudu I. stupně konstatoval, že může-li dotčený společník dosáhnout ochrany svých práv prostřednictvím jiného, k tomu zákonem stanoveného institutu, nebude zpravidla splněna výše uvedená podmínka práva domáhat se odkupu podílu, když v uvedené situaci bude možno po společníku spravedlivě požadovat, aby nadále setrval ve společnosti, a aby svá dotčená práva hájil jinými nástroji, což platí především v případě žalujícího společníka s významným menšinovým podílem. Bude-li mít např. takový společník za to, že rozhodnutím valné hromady bylo zasaženo do jeho práv, bude obvykle namístě, aby podal návrh na určení neplatnosti usnesení valné hromady podle § 191 ZOK, nikoliv aby postupoval podle § 89 odst. 1 ZOK.

Jestliže v projednávaném případě žalobce rezignoval na prosazování ochrany svých společnických zájmů ve společnosti [Anonymizováno], prostřednictvím mírnějších právních instrumentů stanovených zákonem a v návaznosti na roztržku společníků přistoupil ihned k žalobě podle § 89 odst. 1 ZOK, ačkoli by mělo jít o nástroj užívaný až v nejzazším případě rozchodu společníků, soud I. stupně správně v souladu s § 89 odst. 1 ZOK, s přihlédnutím k jeho účelu, nevyhověl navrhovanému uložení povinnosti žalovanému k odkupu podílu menšinového podílníka. Z tohoto důvodu a s přihlédnutím ke shora uvedenému proto před odvolacím soudem nemohla obstát argumentace odvolatele uvedená pod bodem 1), 3), 4) ,7) ,9), 12), 14) a 16) jeho odvolání.

Před odvolacím soudem neobstála ani další argumentace odvolatele uvedená pod bodem 2) jeho odvolání, neboť soud I. stupně zjistil skutkový stav věci v dostatečném rozsahu, přičemž v podstatných bodech tvrzení žalobce se skutkové závěry soudu I. stupně shodují s žalobními tvrzeními, přičemž ani odvolací soud neměl důvodu v podstatných okolnostech případu nevěřit žalobci. Důvod neúspěchu žalobce nespočívá v zásadě v tom, že by neprokázal svá podstatná skutková tvrzení, byť tato soud I. stupně považoval za nedostatečná z hlediska § 89 ZOK, ale neúspěch žalobce spočíval v rozporu jeho žalobního požadavku s požadavky zákona, jenž brání tomu, aby nedocházelo po první roztržce menšinového společníka se svým většinovým společníkem k řešení věci cestou žaloby podle § 89 odst. 1 ZOK, když tento postup je aplikovatelný až poté, co se nespokojený společník pokusí věc řešit mírnějšími dílčími zákonnými prostředky.

Jestliže žalobce vylíčil všechny okolnosti případu a nedostává se mu již dalších tvrzení ohledně toho, že by vedl nějaká soudní řízení, odvolací soud částečně sdílí názor žalobce, že na jeho straně již nebyl prostor pro reakci na poučení dané mu soudem I. stupně.

Před odvolacím soudem neobstála ani další argumentace odvolatele uvedená pod bodem 6) jeho odvolání, neboť podle právního názoru odvolacího soudu poukazy odvolatele na deficit informací nemůže mít potřebnou váhu za situace, kdy se žalobce ani nepokusil instrumenty danými zákonem domoci se potřebných informací. Jestliže problém poskytnutí informací podle žalobce spočíval v tom, že po něm byl požadován proti poskytnutí informací závazek mlčenlivosti, tento požadavek společnosti podle názoru odvolacího soudu nemůže bránit osobě obrátit se na soud.

Před odvolacím soudem dále neobstála ani další argumentace odvolatele uvedená pod bodem 8) jeho odvolání, neboť případy uváděné pod tímto bodem v zásadě řeší danou problematiku shodně, jak na věc nahlíží česká rozhodovací praxe s tím, že žalobu domáhající se závažného zásahu do smluvní svobody a svobody rozhodování o rozsahu vlastnictví lze ze shora uvedených důvodů aplikovat v souladu se zákonem a rozhodovací praxí až jako krajní možnost ingerence státu do práv podnikatelů působících v rámci obchodní korporace.

Před odvolacím soudem neobstála ani další argumentace odvolatele uvedená pod bodem 9) jeho odvolání, neboť za situace, kdy došlo po roztržce podnikatelů v roce 2015 k zastavení činnosti společnosti, je situace z hlediska rozhodných skutečností shodná i s odstupem času a stejně jak v roce 2015 i v době rozhodování odvolacího soudu lze s ohledem na shora uvedené požadovat po žalobci, aby ve společnosti setrval a napřímil snahu ke zrušení společnosti a její likvidaci s ohledem na shodná stanoviska obou společníků, neschopných společně dále podnikat ve společnosti a ochotných v souladu se zákonem učinit potřebné kroky pro opuštění společného podnikání.

Před odvolacím soudem rovněž neobstála další argumentace odvolatele uvedená pod bodem 10) jeho odvolání, neboť podle právního názoru odvolacího soudu příjem z pracovních poměrů společníka a jeho rodiny nemá souvislost s žalobcem tvrzeným znehodnocením jeho kapitálové investice, o čemž svědčí skutečnost, že promyšlená redukce pracovních nákladů může dokonce zvýšit efektivitu tvorby zisku a jeho výši a s tím související hodnotu kapitálové účasti společníka ve společnosti. Personální politika je však věcí výkonných orgánů společnosti – jednatelů jmenovaných valnou hromadou společnosti (čl. V. odst. 2 písm. f/ stanov) – když v rámci rozhodování valné hromady se prosazuje váha hlasů jednotlivých společníků s možností menšinového společníka zvrátit rozhodnutí valné hromady prostřednictvím rozhodování soudu o neplatnosti rozhodnutí valné hromady. Na tuto možnost prosazování vlastního menšinového názoru v případě protiprávního rozhodnutí valné hromady však odvolatel rezignoval. Proto nemohly obstát poukazy odvolatele na tvrzené zneužívání hlasovací majority žalovaným a s tím související jeho ovládání společnosti k újmě menšinového společníka.

Před odvolacím soudem neobstála ani další argumentace odvolatele uvedená pod bodem 11) jeho odvolání, neboť, vedle již uvedeného k argumentaci 10), podle názoru odvolacího soudu nelze směšovat rozdělování zisku mezi společníky na základě rozhodnutí valné hromady a čerpání mzdových prostředků v rámci zaměstnaneckého poměru, když mzdy jsou vypláceny i v letech, kdy se společnost nachází ve ztrátě. Konečně k problematice ukončení zaměstnaneckých poměrů žalobce a členů jeho rodiny odvolací soud konstatuje, že v tomto postupu zaměstnavatele společnosti [Anonymizováno] nespatřuje zásadní rozpor s ekonomickými zákonitostmi, když podle souhrnu hospodářských výsledků obsažených v odvolání, čemu odvolací soud nemá důvodu nevěřit, k ukončení pracovních poměrů žalobce a členů rodiny žalobce došlo poté, co v předchozím roce společnost zaznamenala ztrátu. Konečně, ani odvolací soud nespatřuje pochybení ovládající osoby, jestliže společnost v reakci na ztráty nerozdělovala zisk dosažený v minulých letech, když tyto nashromážděné prostředky se i tak mohou dostat společníkům jako podíly na likvidačním zůstatku v případě, jestliže by přikročili ke zrušení společnosti a k její likvidaci.

Před odvolacím soudem dále neobstála ani další argumentace odvolatele uvedená pod bodem 15) jeho odvolání, neboť i podle odvolacího soudu argumentace soudu I. stupně ve vztahu k ekonomickým výsledkům hospodaření společnosti [Anonymizováno] v zásadě obstojí když ostatně tato navazuje na tvrzení samotného žalobce poukazujícího na ekonomické problémy společnosti od dopadů hospodářské krize z roku 2009, jež se naplno projevily v roce 2011 a s výjimkou roku 2013 společnost tížily hospodářské ztráty.

Vedle již uvedeného před odvolacím soudem nemohla obstát ani další argumentace odvolatele uvedená pod bodem 16) jeho odvolání, když závažnost tvrzení žalobce o protiprávním vyvádění podnikatelské činnosti žalovaným většinovým podílníkem společnosti do společnosti [Anonymizováno] značně snižuje pochybnost danou rozdílnými zapsanými obory podnikání společnosti [Anonymizováno] a společnosti [Anonymizováno] Vedle toho odvolací soud konstatuje, že v obdobných případech společníků v rozepři sice trpí podnikatelské aktivity společnosti, v níž mají společníci účast, avšak je-li majetek společnosti, jako v projednávaném případě složen do advokátní úschovy a tak dostatečně zajištěn před jeho účelovým odčerpáním, je věcí pouze společníků, aby co nejrychleji majetkově upravili (např. likvidací společnosti nebo převody podílů) poměry společnosti. Ostatně odvolací soud nespatřuje důvody pro vyhovění žalobě ani v tom, jestliže většina zaměstnanců měla z existenčních důvodů začít nově pracovat ve Společnosti do [Anonymizováno] a zcela dobrovolně nevyužili možnost nabízeného návratu do společnosti [Anonymizováno] Konečně v této souvislosti odvolací soud pro nadbytečnost neshledává nutnost zkoumat důvody uvedeného rozhodnutí bývalých zaměstnanců společnosti [Anonymizováno], zda skutečně příčinou bylo nevlídné chování žalobce k zaměstnancům, nebo zda v pozadí existují další důvody neochoty zaměstnanců vrátit se zpět do uvedené společnosti. Proto odvolací soud neshledal významnou ani argumentaci odvolatele uvedenou pod bodem 13) jeho odvolání.

Konečně před odvolacím soudem neobstála ani další argumentace odvolatele uvedená pod bodem 17) jeho odvolání, neboť za situace, kdy jsou společníci v rozepři a žalobce je pasivní při prosazování svých zájmů cestou návrhů soudu, není nic neobvyklého, jestliže podnikatelské aktivity společnosti byly zastaveny a volné prostředky společnosti byly umrtveny uložením do úschovy za současného zpřísnění režimu dispozic s těmito prostředky. K námitce nesprávného nakládání jednatelů s prostředky společnosti nemůže být tato skutečnost důvodem pro aplikaci krajního prostředku uspořádání vztahů mezi společníky podle § 89 odst. 1 ZOK za situace, kdy žalobce odmítá používat k nápravě takovýchto domnělých pochybení cílené prostředky nápravy upravené zákonem např. v podobě žaloby na náhradu škody. Ve vztahu k zastavení podnikatelských aktivit společnosti [Anonymizováno] a k možnostem férového ukončení účasti žalobce v uvedené společnosti odvolací soud odkazuje na shora předestřenou argumentaci k bodu 9) řešící možnost rozchodu společníků, aniž by muselo dojít na aplikaci krajního prostředku uspořádání vztahů mezi společníky podle § 89 ZOK. Obdobně jak bylo pojednáno shora o právu společníka na informace, společníkovi zákon svěřuje možnost domáhat se soudně informací, na něž má společník právo.

Rozsudek soudu I. stupně je správný i v jeho výroku o nákladech řízení, a to jak ve vztahu k zákonem stanovené povinnosti neúspěšného účastníka hradit úspěšnému účastníkovi náklady řízení, tak ve vztahu k účelnosti vynaložených nákladů. Odvolací soud v této souvislosti neshledal důvodným požadavek žalobce na aplikaci § 150 o. s. ř.

Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeným soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

Výkladem uvedeného procesního ustanovení je přitom třeba dovodit, že při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení, k okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, k postoji účastníků v průběhu řízení apod.

S poukazem na uvedené odvolací soud konstatuje, že při rozhodování o možné aplikaci § 150 o. s. ř. je nutno vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl náklady řízení hradit, ale je také nutno pečlivě vážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka.

Podle právního názoru odvolacího soudu existence důvodů hodných zvláštního zřetele, pro které nelze přiznat zčásti nebo zcela náhradu nákladů řízení tomu, komu náleží, je nutno v rámci soudního řízení vnímat komplexně ve vztahu k celému řízení a je nutno vážit poměry obou procesních stran. Uvedené ustanovení zákona totiž představuje prvek individualizace, nikoliv libovůli ze strany soudu (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 727/2000). Toto ustanovení neslouží ke zmírňování či odstranění majetkových rozdílů mezi stranami (viz rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 2862/07), ale má sloužit k dosažení spravedlnosti, pokud jde o vedení soudního řízení a jeho výsledek (viz rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 237/05, případně rozhodnutí sp. zn. NS 29 Cdo 2438/2013).

Odvolací soud při posuzování důvodnosti aplikace § 150 o. s. ř., k čemu se vyjádřili oba účastníci sporu a úspěšný žalovaný s aplikací § 150 o. s. ř. nesouhlasil, vycházel z napadeného rozhodnutí, z obsahu spisu a zejména z odvolání.

Jak je zřejmé z obsahu spisu, v projednávané věci jde o řešení typově běžného sporu podnikatelů v rozepři, jež se snaží ukončit vzájemné podnikání, přičemž v rámci snah o ukončení vzájemné spolupráce představa žalovaného ohledně vzájemného vypořádání činí jednotky milionů Kč a naproti tomu žalobcova představa vypořádání za převáděný podíl přesahuje částku 10 mil. Kč, byť v rámci sbližování vzájemných stanovisek se před odvolacím soudem požadavky obou účastníků značně sblížily.

Již z uvedeného je zřejmé, že v projednávaném případě vlastní úhrada nákladů řízení nepředstavuje problém, byť výše povinnosti hradit náklady řízení převyšuje částku 1 mil. Kč. Tato skutečnost z uvedeného důvodu nemůže být dominantní v rámci argumentace pro aplikaci § 150 o. s. ř. a sama o sobě proto neobstojí, a to především vzhledem k výjimečnosti aplikovatelnosti uvedeného ustanovení o. s. ř.

Z důvodů shora uvedených odvolací soud zastává právní názor, že úspěšnému žalovanému nelze v dané věci odepřít právo na náhradu nákladů řízení prostřednictvím výjimečně aplikovatelného ustanovení § 150 o. s. ř.

Ze všech těchto důvodů je napadený rozsudek věcně správný a odvolací soud jej proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

Žalovaný byl v řízení před odvolacím soudem úspěšný a odvolací soud mu proto proti neúspěšnému žalobci v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení celkem ve výši 190 774 Kč za 3 úkony právní služby jeho advokáta (za vyjádření se k podanému odvolání, za vyjádření se k replice žalovaného a za účast při soudním jednání odvolacího soudu dne 21. srpna 2023) k čemu přísluší i 3 režijní paušály po 300 Kč a náhrada za odvedenou DPH ve výši 31 374 Kč.

Proto bylo rozhodnuto ve výroku II. tohoto rozsudku tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 190 774 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, za podmínek § 237 a násl. o. s. ř. Dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně.