o vyslovení neplatnosti všech usnesení valné hromady konané dne 15. 1. 2020, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2023, č. j. 79 Cm 34/2020-47,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením dle § 110 odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) zastavil řízení (výrok I.) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Dále určil, že se navrhovateli vrací poměrná část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (výrok III.) Soud prvního stupně usnesení neodůvodnil s odkazem na § 169 odst. 2 věta druhá o. s. ř.

2. Navrhovatel podal proti tomuto usnesení včasné odvolání. Oznamuje, že probíhají další řízení, ve kterém jsou účastnící taktéž navrhovatel a společnost [Jméno advokátky B]., IČO [IČO advokátky B] (dále jen „společnost“), která stále probíhají. Uvádí, že se účastníci pokusili opakovaně o mimosoudní vyřešení věci, kvůli čemu nepodal navrhovatel návrh na pokračování řízení, ačkoliv tak učinit chtěl a má zájem na pokračování řízení. Navrhovatel tak má zájem pokračovat v řízení a upozorňuje, že výsledek tohoto řízení má vliv i na další řízení. Domnívá se, že by zastavením řízení došlo k nepřiměřenému zásahu do jeho práv a soud by měl zohlednit relevantní okolnosti daného případu a důvodu pro zastavení řízení. Navrhuje, aby odvolací soud zrušil výroky I., II. a III. napadaného usnesení.

3. Společnost se k odvolání vyjádřila podáním ze dne 3. 3. 2023. Uvádí, že byly splněny zákonné podmínky pro zastavení řízení a soud nemohl činit jinak, než předmětné řízení zastavit. Domnívá se, že by v daném případě neměly být zohledňovány jakékoliv okolnosti daného případu, jelikož soud nemá při naplnění podmínek dle § 111 odst. 4 o. s. ř. žádný prostor pro vlastní diskreci a řízení musí zastavit. Upozorňuje, že navrhovatel byl soudem prvního stupně poučen o riziku zastavení řízení, a navíc je zastoupen právním zástupcem. Navrhuje, aby odvolací soud napadané usnesení potvrdil. Dále žádá o přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání navrhovatele bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, aniž by bylo třeba ve věci nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Podle § 110 o. s. ř. jestliže to účastníci shodně navrhnou nebo jestliže se nedostaví bez předchozí omluvy k jednání anebo jestliže to alespoň jeden z účastníků navrhne a ostatní se nedostaví bez předchozí omluvy k jednání, soud řízení přeruší, jestliže se to nepříčí účelu řízení.

6. Podle § 111 odst. 4 o. s. ř. jestliže je řízení přerušeno podle § 110, pokračuje v něm soud na návrh po uplynutí 3 měsíců. Soud může na návrh, jsou-li pro to závažné důvody, a i bez návrhu v případě, že to odůvodňují zájmy nezletilého dítěte, pokračovat v řízení I před uplynutím této lhůty. Není-li návrh na pokračování v řízení podán do 1 roku, soud řízení zastaví.

7. Zákonná úprava nedává soudu možnost úvahy, zda řízení zastaví či nikoliv, neboť dojde-li k naplnění předpokladů obsažených v § 111 odst. 4 o. s. ř., soud musí řízení zastavit vždy. Odvolací soud má tak zcela za nerozhodné tvrzení navrhovatele uvedená v odvolání, navíc žádné z těchto tvrzení nebránilo navrhovateli podat návrh na pokračování v zákonem stanovené lhůtě. Z absence činnosti navrhovatele je pak zřejmé, že nedbal zásady „vigilantibus iura skripta sunt“ (bdělým náležejí práva, každý nechť střeží svá práva), jak na to mnohokrát poukázal Ústavní soud, např. v usnesení ze dne 19. září 2017, sp. zn. II. ÚS 2354/17.

8. Nahlédnutím do soudního spisu odvolací soud naznal, že soud prvního stupně usnesením ze dne 30. 11 2021, č. j. 79 Cm 34/2020-46, přerušil řízení podle § 110 o. s. ř. za účelem vytvoření prostoru pro mimosoudní dohodu. Usnesení nabylo právní moci dne 22. 12. 2021 a žádný z účastníků nepodal návrh na jeho pokračování v zákonné lhůtě do 22. 12. 2022. Soud prvního stupně tak řízení správně zastavil v souladu s obligatorním postupem dle § 111 odst. 4 o. s. ř.

9. Odvolací soud je toho názoru, že soud prvního stupně správně rozhodl i ve výroku II. a III. napadaného usnesení. Dle odvolacího soudu nelze spatřovat vinu účastníka řízení na zastavení řízení podle § 146 odst. 2 o. s. ř. v tom, že nepodá do jednoho roku návrh na pokračování přerušeného řízení podle § 110 o. s. ř. a z toho důvodu soud prvního stupně správně rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

10. Z uvedených důvodů Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

11. Při rozhodování o nákladech odvolacího řízení postupoval odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., a proto přísluší společnosti (účastníku) náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 3 388 Kč, které se skládají z

a. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 1 úkonu (písemné podání - vyjádření k odvolání navrhovatele) ze základu 35 000 Kč, podle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 2 500 Kč,

b. jednoho režijního paušálu podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč,

c. náhrady za 21 % DPH ve výši 588 Kč.