o zaplacení 1 881 732,57 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 72 Cm 26/2010-331 ze dne 28. června 2018

1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně rozhodl v bodě I. výroku takto: „Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 881 732,57 Kč, a to společně s úroky z prodlení z této částky ve výši 9,25 % ročně od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, ve výši 8,5 % ročně od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, ve výši 8 % ročně od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75 % ročně od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012 a s úroky z prodlení od 1. 7. 2012 do zaplacení ve výši dle repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o 7 procentních bodů, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.“ V bodě II. výroku soud rozhodl o povinnosti žalovaného k zaplacení žalobci na náhradu nákladů řízení ve výši 253 032 Kč, k rukám jeho právního zástupce. V bodě III. výroku rozhodl o povinnosti žalovaného k náhradě nákladů řízení českému státu v částce 40 074 Kč.

2. Z odůvodnění rozsudku se podává, že žalobce se s odkazem na ustanovení § 194 odst. 5 a § 135 odst. 2 obchodního zákoníku domáhal zaplacení 2 088 932,88 Kč s příslušenstvím, když žalovaný jako jednatel společnosti [Jméno žalobce]., v období od března 2007 do října 2008 způsobil žalobci škodu tím, že na náklady žalobce pobýval v [Anonymizováno], kde si založil společnost, financovanou rovněž z prostředků žalobce. Žalovaný nepostupoval s péčí řádného hospodáře za situace, že 2 088 932,88 Kč použil nikoli ve prospěch žalobce.

3. Soud v odůvodnění rozhodnutí poukázal na skutečnost, že žalobce původně požadoval částku 2 088 932,88 Kč, jež vycházela ze znaleckých posudků č. 95 z roku 2009 a č. 96/2009 z 18. 8. 2009 zpracovaných znaleckým ústavem [Anonymizováno], IČO [IČO] se sídlem [adresa], přičemž po vypracování znaleckého posudku znaleckým ústavem určeným soudem, žalobce svou žalobu ohledně částky 207 200,31 Kč vzal zpět.

4. Z odůvodnění dále vyplývá, že žalovaný ve svém vyjádření k žalobě namítal, že žalobci škodu nezpůsobil. Popíral v této souvislosti, že by docházelo k výběrům, jež by nebyly ve prospěch společnosti, a že by čerpal finanční prostředky čistě pro své osobní účely. Znalecké posudky zadané žalobcem byly zadány a zpracovány účelově, neodráží to, jak ve skutečnosti byly finanční prostředky čerpány.

5. Tvrzení žalovaného ve vztahu k společnosti, založené jím v [Anonymizováno], soud v odůvodnění rozsudku rekapituloval takto: „Pokud byla v [Anonymizováno] založena společnost, jednalo se o dohodu obou společníků, že žalovaný v [Anonymizováno] založí pobočku žalobce. Později prohlásil, že v [Anonymizováno] založená společnost měla mít za společníky jeho a [Anonymizováno]. Snažil se pro žalobce sehnat v [Anonymizováno] obchody a rozvíjet jeho činnost, a k tomu byly použity tyto prostředky. Dále uvedl, že náklady na chod společnosti v [Anonymizováno] byly hrazeny z jeho prostředků případně jeho rodičů.“

6. Je zřejmé, že původní rozsudek soudu prvního stupně č. j. 72 Cm 26/2010-200 ze dne 11. 8. 2014, byl zrušen rozhodnutím Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 8. 11. 2017, č. j. 8 Cmo 49/2016, jež obsahovalo závazný názor o nutnosti opětovného poučení dle § 118a o. s. ř. resp. § 118b o. s. ř. či § 119a o. s. ř.

7. Soud prvního stupně v této souvislosti poukázal na skutečnost, že v novém řízení byla věc projednána podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., když k jednání se žalovaný bez omluvy či žádosti o odročení nedostavil. Za této situace nemohlo být žalovanému příslušné poučení pro účely případného doplnění tvrzení a zejména důkazů soudem poskytnuto.

8. Soud v odůvodnění rozhodnutí rekapituloval shodná tvrzení účastníků, vymezil zjištění, učiněná na základě provedeného dokazování a odkázal na související právní úpravu.

9. Soud konstatoval, že obě strany učinily nesporným, že žalovaný odjel do [Anonymizováno] po dohodě obou společníků žalobce za účelem rozvíjení aktivit společnosti [právnická osoba]., založením nové společnosti, která bude buď dceřinou společností žalobce, nebo kde budou mít oba společníci stejný podíl. Tato cesta do [Anonymizováno] pak měla být žalovanému hrazena z prostředků žalobce jako služební cesta, za situace, že společnost bude založena jako dceřiná společnost či nová se stejnými podíly společníků. Žalovaný založil v [Anonymizováno] společnost, jejímž společníkem není ani žalobce, tj. [právnická osoba]., ani druhý společník společnosti [právnická osoba]. pan [Anonymizováno]. Tato společnost měla jiný předmět podnikání než žalobce. Žalobce /nyní v likvidaci/ podnikal jako aerotaxi, společnost v [Anonymizováno] jako aero škola.

10. Dále, kromě ostatních, v odůvodnění rozhodnutí popsaných zjištění z jednotlivých provedených důkazů, vyplývá z, že ze znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba]., jmenovaným soudem, soud mimo jiné zjistil, že při započtení nedoložených příjmů proti nedoloženým výdajům znalecký ústav uzavřel, že výdaje za roky 2007-2008, uskutečněné [Anonymizováno] a [Anonymizováno], jež byly ze společnosti zaplaceny, aniž byly doloženy doklady, představují sumu 2 386 794,17 Kč, z čehož [Anonymizováno] provedl výdaje ve výši 106 910,21 Kč, [Anonymizováno] ve výši 1 881 732,57 Kč. Další ze zjištění v daném směru se týkají výdajů, uskutečněných neidentikovanou osobou.

11. Z doplňujícího výslechu znalce pak vyplynulo, že pokud došlo k tomu, že některé doklady nebyly zaúčtovány, mělo by to na uvedené částky vliv.

12. Pokud jde o znalecké zkoumání, z odůvodnění rozhodnutí dále vyplývá, že jelikož soud zadal vypracování znaleckého posudku, nehodnotil znalecké posudky, jež nechal vypracovat žalobce. V dané souvislosti soud poukázal na skutečnost, že po zpracování znaleckého posudku soudem jmenovaným znaleckým ústavem žalobce za souhlasu žalovaného vzal svou žalobu částečně zpět a soud v příslušném rozsahu řízení zastavil, kdy předmětem řízení zůstala žaloba o zaplacení sumy 1 881 732,57 Kč. Soud rovněž rozhodl o „ rozšíření žaloby o zákonné úroky z prodlení“.

13. Na základě zjištění, učiněných z provedeného dokazování, a na základě shodného tvrzení účastníků, soud konstatoval, že „má škodu a její výši za prokázanou. Účastníci učinili nesporným, že se společníci žalobce dohodli na založení dceřiné společnosti v [Anonymizováno], případně opět v rovnocenném partnerství. Společnost [Anonymizováno], byla nakonec založena pouze žalovaným, bez další účasti žalobce či p. [Anonymizováno], avšak za peníze žalobce. Výši škody pak stanovil znalecký ústav ustanovený soudem ve svém znaleckém posudku. Soud není natolik ekonomicky vzdělán, aby s tímto posudkem polemizoval /proto také znalecký posudek zadal/. Z doplňujícího výslechu znalce vyplynulo, že pokud některé doklady, které údajně žalovaný zaslal, byly řádně zaúčtovány a týkaly se žalobce, snížila by se škodná částka. To se však neprokázalo. Je věcí žalovaného, jako jediného jednatele, aby v souladu s ust. § 135 odst. 1 obch. zák. zajistil řádné vedení účetnictví, a pokud se v něm doklady nenacházejí, je to jeho pochybení, které nemůže jít k tíži žalobce.“

14. Soud uzavřel, že „zatímco se žalobci podařilo prokázat, že žalovaný vyčerpal částku 1 881 732,57 Kč, aniž by žalovaný prokázal, za co byla vyčerpána, respektive, že nebyla čerpána ve prospěch žalobce, tak žalovanému se nepodařilo prokázat, že částka 1 881 732,57 Kč byla vyčerpána pro žalobce. Žalovaný pouze tvrdil, že čerpal finanční prostředky z účtu žalobce jen v jeho prospěch a že náklady na jeho pobyt a provoz [Anonymizováno] byly jeho finanční prostředky případně finanční prostředky jeho rodičů, ale neposkytl k svému tvrzení žádný důkaz. Neunesl tak důkazní břemeno.“

15. Soud zdůraznil, že „na žalovaném tedy bylo, aby prokázal, že škodu nezpůsobil porušením svých povinností při výkonu působnosti statutárního orgánu případně, aby prokázal, že žalobci škoda nevznikla. Podání ze dne 13. 2. 2014 sice obsahovala nová tvrzení ohledně aktivit pro žalobce, avšak nedostatečná bez bližšího určení a bez návrhu důkazů k prokázání těchto tvrzení. Navrhovaný důkaz svědeckými výpověďmi svědků ‚kteří věděli o aktivitách žalovaného pro žalobce‘, navíc bez konkrétní identifikace, aby mohli být řádně předvoláni, ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. neobstojí.“

16. Soud žalobě na zaplacení částky 1 881 732,57 Kč s úrokem z prodlení vyhověl „a to pro zjednodušení a k návrhu žalobce od 1. 1. 2009, když jednotlivé výběry kontinuálně probíhaly v letech 2007 a 2008.“

17. V otázce výše přiznaného úroku soud odkázal na ustanovení § 369 odst. 1 obchodního zákoníku a nařízení vlády č. 142/1994 Sb.

18. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., o nákladech řízení státu dle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř.

19. Ve včas podaném odvolání, jehož přílohou je kopie II. dílu rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, vystavené dne 27. 6. 2018 pro [Anonymizováno], narozeného dne [datum narození] s datem kontroly dne 29. 6., žalovaný navrhoval změnu rozsudku ve smyslu zamítnutí žaloby. Ve svém odvolání poukázal především na skutečnost, že dne 27. 6. 2018 zaslal soudu prvního stupně potvrzení lékaře o tom, že není schopen účastnit se jednání, konaného dne 28. 6. 2018. Zdůraznil, že realitě neodpovídá, pokud se ve spise nachází úřední záznam, dle něhož k mailu nebyla přiložena žádná příloha, když k uvedenému mailu, adresovanému soudu, bylo přiloženo i „Rozhodnutí o dačasné pracovní neschopnosti“. Dle přesvědčení žalovaného měl soud jednání odročit.

20. Dále ve svém odvolání žalovaný namítal neúplné zjištění skutkového stavu soudem s tím, že především je nesprávný znalecký posudek z oboru ekonomie, vypracovaný soudem ustanoveným znalcem, společností [právnická osoba]., když tento důkaz nezohlednil kompletní rekonstrukci účetnictví pro rok 2008. Odvolatel má za to, že ve věci bylo třeba buď stávající znalecký posudek doplnit a revidovat jeho závěry, nebo nechat vypracovat znalecký posudek revizní.

21. Dále odvolatel zdůraznil, že v daném případě jde o to, že „ společník a prokurista žalobce pan [Anonymizováno] žaluje žalovaného coby druhého společníka a jediného jednatele žalobce za to, že žalovaný měl údajně v období do března 2007 do října 2008 použít finanční prostředky na aktivity nesouvisející s činností žalobce, čímž mu měl způsobit škodu. Pan [Anonymizováno] pak věděl, že žalovaný je v této době v zahraničí a nad žalobcem coby obchodní společností měl coby prokurista plnou kontrolu a musel vědět, že jsou na vrub této společnosti činěny výdaje a sám výdaje na vrub společnosti činil a účel těchto výdajů nebyl schopen doložit. Po celou dobu pobytu žalovaného v cizině ničeho proti výdajům žalovaného činěných na vrub žalobce nenamítal, ačkoliv o těchto výdajích věděl. Teprve po návratu žalovaného z ciziny začal účelově jeho výdaje zpochybňovat, zcela zjevně veden úmyslem se coby společník na úkor žalovaného coby druhého společníka obohatit.“

22. Dále odvolatel předestřel úvahu, že doplatil na svou mladickou naivitu, kdy si do společnosti přivedl coby 50 % společníka [Anonymizováno], avšak namísto toho, aby ho rovněž učinil jednatelem, tedy za hospodaření společnosti odpovědnou osobu, nechal si od [Anonymizováno] „ poradit“ a učinil jej prokuristou, tedy osobou bez přímé odpovědnosti vůči společníkům obchodní společnosti.

23. Závěrem odvolatel vyjádřil přesvědčení o tom, že postup [Anonymizováno] v pozici prokuristy a společníka vůči žalovanému coby jednateli je v rozporu s dobrými mravy, a žaloba by z těchto důvodů měla být zamítnuta.

24. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání argumentoval na podporu svého přesvědčení o opožděnosti předmětného odvolání a rovněž poukázal na obstrukční jednání žalovaného v řízení. Uvedl dále, že v řízení bylo vyvráceno tvrzení žalovaného, že v [Anonymizováno] vyvíjel činnost pro žalobce, když naopak šlo o činnost výhradně v prospěch [Anonymizováno], jíž je žalovaný 100% majitel a již financoval z prostředků žalobce. Dále, ze znaleckého posudku je prokázáno, že žalovaný čerpal ze společnosti [právnická osoba]. peněžní prostředky v částce 1 881 732,57 Kč, které nebyly kryty účetními doklady. Pokud je argumentováno „rekonstrukcí účetnictví“, tak dle žalobce jde jen o chabý pokus o dodatečné vytvoření dokladů k neexistujícím nákladům a soud k tomuto správně nepřihlédl. V této souvislosti žalobce rovněž odkázal na „ podvrh a falzifikát“ v podobě údajného dopisu [Anonymizováno], předloženého v řízení jako důkaz. Ve svém vyjádření k odvolání žalobce dále namítl, že žalovaný účelově tvrdí, že žalobce o jeho výdajích věděl. Skutečnost, že [Anonymizováno] je prokuristou, je irelevantní, nezbavuje to žalovaného povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Žalobce považuje za komické, že by měl soud žalobu zamítnout s ohledem na dobré mravy.

25. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle ust. §§ 212, 212a o. s. ř., bez provedení jednání /§ 214 odst. 2 písm. d/ o. s. ř. /, dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemůže obstát.

26. Tak především na č. l. 325 spisu se nachází „Záznam o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu: Městský soud v Praze.“ Z jeho obsahu je zřejmé, že pořadové číslo zprávy je [č. účtu], vztahuje se k věci 72 Cm 26/2010 [právnická osoba]., doručeno do e-mailové schránky soudu bylo dne 27.06.2018 15:49:51, datum a čas automatického ověření /i příloh/ 27.06.2018 15.57.27. Na „Záznamu o ověření…“ je obsažen záznam o tom, že do kanceláře předáno 29. 6. 2018. K uvedenému „Záznamu o ověření…“ je sešívačkou připojen nikým nepodepsaný text: „Vzhledem k tomu, že v předmětu není bližší specifikace obsahu podání, nebylo možno vylustrovat k přednostnímu zpracování.“

27. Na č. l. 326 se nachází text těla emailové zprávy podání [č. účtu], jehož předmět zní: 72 CM 26/2010 [právnická osoba]., a jehož obsahem je žádost [Jméno žalovaného] o odročení jednání s tím, že přílohou je rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, [Jméno žalovaného] v podání prosí o informování soudce a protistrany o této skutečnosti co nejdříve.

28. Pod textem je připojen úřední záznam, datovaný dnem 16. 7. 2018, s textem: „Žádná příloha nebyla připojena.“

29. Z výše uvedeného vyplývá, že před jednáním, při němž byl vydán napadený rozsudek, došla soudu žádost o odročení jednání ze zdravotních důvodů. Je třeba říci, že nemůže jít k tíži žalovaného, že žádost o odročení jednání se před předmětným jednáním nestala obsahem spisu. Současně je třeba doplnit, že ve smyslu ustálené judikatury nelze považovat za nedůvodnou žádost o odročení ze zdravotních důvodů proto, že by k žádosti o odročení jednání, učiněné krátce před jednáním, a to z důvodu vystavené pracovní neschopnosti, nebyla připojena„ „neschopenka“. Jinak pro úplnost lze podotknout, že okolnost, že „neschopenka“ nepochybně v době podání žádosti o odročení jednání existovala, byť případně nebyla k žádosti o odročení připojena, je dokládáno kopií neschopenky, přiložené k odvolání proti rozsudku.

30. Nelze než konstatovat, že žalovanému byla odňata možnost jednat před soudem a tedy řízení je postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, kdy v odvolacím řízení nemůže být zjednána náprava. Již z tohoto důvodu je namístě rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

31. V dané souvislosti je třeba nicméně zdůraznit, že rozhodování soudu za situace, že soud se o žádosti o odročení vůbec nedozvěděl /a vlastně tak ani neměl příležitost žádost o odročení posoudit/, bylo standardní. Předmětná vadnost rozsudku, kdy rozsudek je objektivně vadný pro postup soudní administrativy, vyšla najevo až dodatečně v odvolacím řízení.

32. Z obsahu spisu dále vyplývá, že při jednání, konaném dne 28. 6. 2018 /protokol na č. l. 322-323 spisu/ bez přítomnosti žalovaného, soud připustil změnu žaloby, navržené podáním na č. l. 94-95 spisu, a rozsudkem rozhodl o žalobě v novém znění při tomto jednání. K tomu lze konstatovat, že písemné vyhotovení rozhodnutí ze dne 28. 6. 2018 o změně žalobě bylo žalovanému doručováno dle referátu ze dne 20. 7. 2018 / postup při doručování předmětného rozhodnutí vyplývá z obsahu spisu /č. l. 335, 336/. Je evidentní, že v době, kdy soud rozhodl o žalobě v podobě její změny, nebylo rozhodnutí o změně žaloby vůči žalovanému pravomocné ani vykonatelné. Jinak řečeno, v době vydání rozsudku proti žalovanému směřovala žaloba toliko o zaplacení jistiny. Rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, jímž byly žalobci přiznány úroky z prodlení, je stižen vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení by rovněž v tomto směru nemohla být zjednána náprava. Pro účely přezkumu rozsudku v tomto směru je nerozhodné, že uvedená vada nebyla jako odvolací důvod odvolatelem uplatněna /§ 212a odst. 5 o. s. ř./.

33. K další odvolacím důvodům lze uvést, že pokud žalovaný argumentuje okolností, že prokurista [Anonymizováno] o čerpání peněz žalovaným věděl, tak pro danou věc je irelevantní, zda [Anonymizováno] případně o čerpání věděl či nikoliv.

34. Dále, k argumentaci žalovaného ve vztahu ke znaleckému posudku odvolací soud uvádí, že pokud se doplnilo účetnictví, jak by vysvítalo z obsahu protokolu o jednání ze dne 15. 11. 2012 /č. l. 99-101 spisu/, nelze tuto okolnost považovat za chybu posudku a není to na jeho revizi. Posudek bude nutno doplnit.

35. A jakmile bude v kontextu doplnění znaleckého posudku zřejmé, které výdaje nejsou kryty doklady, případně, které částky, byť doložené, jsou problematické, bude na žalovaném /v tomto směru má břemeno tvrzení a břemeno důkazní/, aby vysvětlil, na co ty čerpané a nedoložené, či z hlediska účelu čerpání možno říci „ problematické“, finanční prostředky, použil a kdy. To, že výsledkem těch kterých aktivit žalovaného, spojených s předmětnými výdaji /dosud nedoloženými, či „problematickými“ /, nebyl případně žádný „obchod“ pro žalobce, bez dalšího není škodou. Mohlo jít například o výdaje, spojené s aktivitami, které svou podstatou a povahou mohly přinést žalující společnosti prospěch, i když z „byznysu“ nakonec sešlo. Jinak řečeno, není podstatné, zda z těchto aktivit společnost nakonec prospěch měla. Jde o to, zda obecně šlo o aktivity, jež v sobě nesly potenciál prospěchu pro žalobce. Absenci péče řádného hospodáře bez dalšího nelze spatřovat v tom, že ta která případná aktivita jednatele nakonec nepřinesla prospěch či zisk.

36. Pokud v odvolacím řízení ze strany žalobce zaznělo, že odvolání žalovaného je opožděné, tak k tomu odvolací soud konstatuje, že skutečně z obsahu spisu vyplývá, že předmětné odvolání bylo soudem prvního stupně odmítnuto pro opožděnost /č. l. 351 spisu/. Nicméně odvolací soud svým rozhodnutím č. j. 6 Cmo 303/ 2018-358 ze dne 10. prosince 2018 příslušné rozhodnutí soudu změnil tak, že odvolání se neodmítá. Z ničeho nevyplynulo, že by dané rozhodnutí odvolacího soudu bylo zvráceno. V tomto směru lze uzavřít, že v předmětném odvolacím řízení již není procesní prostor pro řešení otázky případné nevčasnosti žalovaným podaného odvolání proti rozsudku.

37. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu podle ust. § 221 odst. 1 písm. a/, b/ o. s. ř. k dalšímu řízení. V tomto řízení je soud vázán shora předestřenými právními názory odvolacího soudu.