o neplatnost usnesení valné hromady ze dne 17. 6. 2022, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2023, č. j. 67 Cm 96/2022-32

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 22. 8. 2022 se navrhovatel vůči [právnická osoba] (dále jen „společnost“) domáhal, aby soud rozhodl, že neplatné je usnesení valné hromady ze dne 17. 6. 2022 pod bodem 6, o schválení úplatného nabývání vlastních akcií společností.

2. Navrhovatel uvedl, že během valné hromady byla ze strany představenstva společnosti omezována jeho práva, byl verbálně urážen a jakákoli jeho námitka byla chápána jako projev kverulantství. Navrhovatel namítal neověřenou a neprokázanou usnášeníschopnost valné hromady, neboť v jejím průběhu akcionáři přicházeli a odcházeli, aniž tomu orgány valné hromady věnovaly pozornost. Navrhovatel uplatnil k návrhu sporného usnesení protinávrh, který je však v zápisu „osekán“ z několika souvětí na jedinou větu a navíc vložen do úst jinému akcionáři, který však k uvedenému bodu nic neuvedl. V zápisu není uvedeno hlasování o protinávrhu. Tuto skutečnost nemohl navrhovatel na valné hromadě protestovat, neboť ji zjistil až ze zápisu. V zápisu je uveden protest navrhovatele proti spornému usnesení, avšak absentuje v něm dovětek navrhovatele, že porušení péče řádného hospodáře a zásady loajality vyplývá např. z absence odůvodnění návrhu sporného usnesení v pozvánce. Navrhovatel se po obdržení zápisu domáhal jeho opravy. Je přitom podle navrhovatele povinností společnosti, aby protest byl v zápisu uveden úplně. Navrhovatel argumentuje, že podle jím citované judikatury je absence odůvodnění návrhu usnesení v pozvánce sama o sobě důvodem neplatnosti takového usnesení. V případě sporného usnesení odůvodnění zcela absentuje. Navrhovatel upozorňuje, že převoditelnost akcií společnosti je omezena souhlasem představenstva, které s převody akcií nesouhlasí, což vede k faktickému „zašpuntování“ společnosti pro představenstvo a spřízněné akcionáře. Představenstvo chrání výhradně svoje zájmy, nikoli zájmy společnosti a akcionářů. Žádný racionální důvod pro vynaložení prostředků společnosti na nabytí vlastních akcií neexistuje. Návrh představenstva na přijetí sporného usnesení byl v rozporu s povinností péče řádného hospodáře a povinností loajality. Stejnými vadami tak trpí i přijaté usnesení.

3. Společnost ve svém vyjádření uvedla, že navrhovatel jedná ve shodě s podnikatelem, který se snaží skupovat vybrané zemědělské podniky. Proti společnosti již podal žalobu o zápis do seznamu akcionářů s tím, že přes nesouhlas představenstva společnosti odkoupil od navrhovatele jeho akcie. Společnost ani její akcionáři nemají zájem na tom, aby se společnost stala kořistí obchodníků, kteří zemědělské podniky skupují. Navrhovatel přímo na valné hromadě žádal o opis seznamu akcionářů, který mu však nemohl být předán okamžitě, neboť nebyl k dispozici. Společnost mu jej zaslala dodatečně. V době hlasování o sporném usnesení byli přítomni akcionáři disponující 75,72 % hlasů a pro hlasovalo 96,51 % hlasů (proti byl pouze žalobce). Protinávrh žalobce byl společnost doručen až na jednání valné hromady a nikoli v přiměřené lhůtě předem. Navíc podle stanov se hlasuje napřed o návrhu představenstva, o protinávrhu se hlasuje až v případě jeho zamítnutí. V projednávané věci byl schválen návrh představenstva, pročež se o protinávrhu nehlasovalo. Společnost si je vědoma toho, že pozvánka neobsahovala odůvodnění návrhu sporného usnesení, avšak návrh byl na valné hromadě odůvodněn ústně. Navrhovatel nedostatek odůvodnění na valné hromadě neprotestoval. Za situace, kdy návrh sporného usnesení byl na valné hromadě odůvodněn, měl by soud přistoupit k aplikaci § 260 o. z. a neplatnost nevyslovit. Akcionářům nevznikla sporným usnesením žádná újma, neboť mohou společnosti odprodat své akcie za spravedlivou úplatu. Žádná újma nevznikla ani společnosti.

4. Soud prvního stupně napadeným usnesením návrh zamítl (výrok I.) a společnosti přiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.).

5. Soud prvního stupně zjistil, že v pozvánce na valnou hromadu dne 17. 6. 2022 nebyl návrh sporného usnesení odůvodněn, a podle zápisu z valné hromady vznesl navrhovatel protest pro její neusnášeníschopnost z důvodu, že nemá k dispozici přehled akcionářů (ten mu byl doručen 17. 6. 2022). K bodu 6 byl přednesen návrh, zástupce navrhovatele vznesl protinávrh. Bylo hlasováno o návrhu představenstva, pro bylo 96,51 % přítomných hlasů. Zástupce navrhovatele vznesl protest, že nabývání vlastních akcií je v rozporu s péčí řádného hospodáře a se zásadami loajality. Podle stanov společnosti se nejprve hlasuje o návrhu svolavatele valné hromady. Není-li tento návrh schválen, hlasuje se o protinávrzích v pořadí, ve kterém byly vzneseny. Soud prvního stupně nevyslechl předsedu představenstva a jednoho z akcionářů, neboť otázku, zda důvody návrhu sporného usnesení byly na valné hromadě vysvětleny, neměl za podstatnou.

6. Po právní stránce soud prvního stupně dovodil, že za zápis a jeho přílohy je odpovědný předseda a zapisovatel valné hromady. Právo na kopii listiny přítomných neupravuje ani zákon, ani stanovy společnosti. Prezenční listina je přílohou zápisu, který je akcionáři po jeho vyhotovení k dispozici a akcionář má právo rozporovat účast či chybné označení přítomnosti akcionářů, což však v projednávané věci neučinil. Podle zápisu z valné hromady byla přezkoumána účast akcionářů i jejich hlasování. Navrhovatel netvrdil žádné konkrétní skutečnosti, které by vyvolávaly pochybnosti o přezkoumání účasti akcionářů. Namítal-li navrhovatel jedině, že mu nebylo umožněno ofotit si na valné hromadě prezenční listinu, nešlo o zásah do jeho práv akcionáře. I kdyby se o takové porušení jednalo, nemělo závažné právní následky. Nehlasování o protinávrhu navrhovatele odpovídá čl. 16 odst. 4 stanov. Porušení péče řádného hospodáře tíží členy statutárního orgánu a zakládá případný nárok na náhradu škody. Samo o sobě však nemůže založit neplatnost usnesení valné hromady, neboť jsou to právě akcionáři, kteří svým hlasováním vytvářejí vůli společnosti, závaznou pro statutární orgán. Námitka rozporu sporného usnesení s péčí řádného hospodáře a povinností loajality tedy nemůže vést k vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady. Nedostatek odůvodnění návrhu sporného usnesení nebyl protestován, a proto jej nelze uplatnit jako důvod vyslovení neplatnosti.

7. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání, ve kterém upozorňuje na to, že ohledně odůvodnění protestu zaujímá soud prvního stupně v napadeném usnesení odlišné závěry. Napřed v odstavcích 6 a 13 uvádí, že byl podán odůvodněný protest, aby v odstavcích 17 a 18 uzavřel, že protest odůvodněn nebyl. Napadené usnesení proto navrhovatel považuje za nepřezkoumatelné a zmatečné. Navrhovatel trvá na tom, že vznesl protest ve smyslu porušení péče řádného hospodáře, přičemž typickým projevem tohoto poručení je absence odůvodnění návrhu sporného usnesení. Tvrzení, že návrh byl na valné hromadě odůvodněn, odporuje zápisu a je zjevně nepravdivé. Společnost si se zápisem může dělat, co chce. Navrhovatel by pochopil, kdyby soud prvního stupně vyslechl účastníky valné hromady a na základě toho uzavřel, zda a jaký protest byl podán a k jakému odůvodnění došlo. Soud prvního stupně však nepřihlédl k tvrzením žalobce, že protest podal a že jej odůvodnil. Jeho skutková zjištění jsou tak nedostatečná. Námitka porušení péče řádného hospodáře a povinnosti loajality ve spojení s námitkou neodůvodnění návrhu je před soudem projednatelná. Navrhovatel upozorňuje na vyvratitelnou domněnku § 424 odst. 2 z. o. k., podle které se v pochybnostech má za to, že protest podán byl. Společnost má přitom povinnost uvést v zápisu protest v plném rozsahu. Navrhovatel závěrem zopakoval svou argumentaci zašpuntováním společnosti. Navrhl, aby odvolací soud změnil napadené usnesení a návrhu vyhověl.

8. Společnost se ve svém vyjádření ztotožnila s napadeným usnesením. Napadené usnesení není nepřezkoumatelné. Má vyjádřit, že navrhovatelem protestovaný důvod není důvodem vyslovení neplatnosti sporného usnesení. Mezi stranami není sporné, že protest byl podán, a proto není namístě aplikovat domněnku, že protest podán byl. Absenci odůvodnění návrhu sporného usnesení navrhovatel na valné hromadě neprotestoval, a proto to není ani obsahem zápisu. Pokud tvrdil opak, měl k tomu navrhnout důkazy. Společnost k tomu navrhovala vyslechnout předsedu představenstva [jméno FO] a akcionáře [jméno FO], které však soud prvního stupně nevyslechl pro nadbytečnost. O absenci odůvodnění v pozvánce přitom navrhovatel věděl dlouho předem. Společnost navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

10. Odvolací soud doplnil dokazování o žádost navrhovatele ze dne 1. 7. 2022 o opravu zjevných nesprávností v zápisu z valné hromady, ze které plyne, že navrhovatel krátce po valné hromadě žádal společnost o opravu zápisu v několika bodech, mj. i v tom směru, že v zápisu chybí dovětek navrhovatele, že porušení péče řádného hospodáře a povinnosti loajality vyplývá např. z absence odůvodnění bodu 6 pozvánky. Dovětek asi zapadl v rozbouřené atmosféře vyvolané, minimalisticky řečeno, nevhodným přístupem představenstva k právům akcionáře v rámci valné hromady.

11. Odvolací soud předesílá, že řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady je řízením ve statusové věci obchodní korporace ve smyslu § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a má povahu řízení nesporného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1817/2016, uveřejněné pod R 46/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomu také odpovídá označení účastníků řízení.

12. Odvolací soud předně souhlasí se závěry soudu prvního stupně ohledně námitky neposkytnutí kopie prezenční listiny přímo na valné hromadě, jakož i námitky nehlasování o protinávrhu, a pro stručnost na ně odkazuje.

13. Podle § 428 zákona o obchodních korporacích, ve znění zákona č. 33/2020 Sb. (dále jen „z. o. k.“), každý akcionář, člen představenstva, dozorčí nebo správní rady nebo likvidátor se může dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami (odstavec 1). Důvodem neplatnosti usnesení valné hromady je i rozpor tohoto usnesení s dobrými mravy (odstavec 2).

14. Podle § 424 z. o. k. neplatnosti usnesení valné hromady se akcionář nemůže dovolávat, nebyl-li proti usnesení valné hromady podán odůvodněný protest, ledaže navrhovatel nepodal protest ze závažného důvodu (odstavec 1). Je-li sporné, zda byl protest podán, má se za to, že podán byl (odstavec 2).

15. Podle § 407 odst. 1 písm. f) z. o. k. pozvánka na valnou hromadu obsahuje alespoň návrh usnesení valné hromady a jeho zdůvodnění.

16. Podle ustálené judikatury „k naplnění účelu protestu postačí, když akcionář okolnosti, v nichž spatřuje rozpor usnesení valné hromady s právními předpisy či stanovami, uvede stručně (např. že nebyla dodržena lhůta pro svolání valné hromady, že valná hromada není usnášeníschopná, že pro přijetí daného usnesení nebyl odevzdán dostatečný počet hlasů atd.). […] Uvede-li akcionář v protestu pouze to, že usnesení valné hromady je podle něj „v rozporu se zákonem, stanovami, zájmy společnosti a dobrými mravy, zejména z důvodu zneužití vlivu ovládající osoby na úkor minoritního akcionáře“, aniž by (byť stručně) uvedl konkrétní skutkové okolnosti, které tento rozpor způsobují, je obsah takového protestu neurčitý. Nelze-li obsah protestu zjistit ani výkladem za použití pravidel uvedených v § 555 až 558 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), půjde ve smyslu § 553 odst. 1 o. z. o zdánlivé právní jednání, ke kterému se podle § 554 o. z. nepřihlíží (srov. zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 787/2018).

17. Protest, který obsahuje pouhé konstatování, že sporné usnesení je v rozporu s péčí řádného hospodáře a s povinností loajality, je tudíž také neurčitý, pokud se v něm neuvádí konkrétní skutkové okolnosti, z nichž akcionář porušení povinností odvozuje. Z takového protestu není zřejmé, co akcionáři na sporném usnesení konkrétně vadí.

18. Uvedl-li Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2363/2019, že „na akcionáře nelze klást (…) příliš vysoké formální požadavky ohledně specifikace či precizace důvodů při podávání protestu“, mínil tím (v souladu se svým předchozím, zde citovaným rozhodnutím), že postačí, pokud akcionář v protestu laickým způsobem popíše, co mu na protestovaném usnesení vadí. Není však jeho povinností popsanou chybu zařadit pod určité zákonné ustanovení (právně ji hodnotit). V projednávané věci je tomu však právě naopak - obsahem protestu není uvedení skutkového důvodu, který navrhovateli vadí, nýbrž pouhé právní hodnocení za použití neurčitého právního pojmu.

19. Vedle toho lze souhlasit i se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého porušení péče řádného hospodáře a povinností loajality není důvodem vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady. Usnesení valné hromady je totiž projevem vůle akcionářů společnosti, kteří, na rozdíl od členů volených orgánu společnosti (§ 159 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“), nejsou vázáni povinností péče řádného hospodáře, nýbrž pouze povinností chovat se vůči společnosti čestně, zachovávat její vnitřní řád a nezneužívat svého hlasovacího práva (§ 212 o. z.). Tato povinnost loajality akcionáře vůči korporaci nezahrnuje povinnost dát přednost zájmům korporace před vlastními zájmy (podobně zejm. Lasák in Lavický a kol. Občanský zákoník. Obecná část. Komentář. Praha: C. H. Beck 2022, k § 212 marg. č. 2).

20. S navrhovatelem lze souhlasit jen v tom, že povinnost členů představenstva řídit společnost s péčí řádného hospodáře se vztahuje i na jejich jednání při svolávání valné hromady (viz navrhovatelem správně citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3325/2016, uveřejněný pod R 88/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Následkem porušení této povinnosti však není neplatnost usnesení následně valnou hromadou přijatého, nýbrž odpovědnost členů představenstva za porušení takové péče, která se může projevit např. jejich povinností nahradit způsobenou škodu.

21. Napadené usnesení však přesto neobstojí. Odvolací soud totiž přehlédl argumentaci navrhovatele, podle které byl jeho protest proti spornému usnesení uveden v zápisu z valné hromady neúplně. Zápis z valné hromady je soukromou listinou, která není nadána presumpcí správnosti jejího obsahu. Tvrdí-li tedy navrhovatel, že zápis z valné hromady není v zaznamenání obsahu protestu úplný a že ve skutečnosti navrhovatel ve svém protestu upozornil na nedostatek odůvodnění návrhu sporného usnesení, nelze toto tvrzení pominout. Odůvodněný protest je totiž podmínkou úspěchu návrhu na vyslovení neplatnosti valné hromady, přičemž navrhovatel se může vyslovení neplatnosti domáhat jen z důvodů v protestu uvedených (§ 424 odst. 1 z. o. k. a shora citované usnesení sp. zn. 27 Cdo 787/2018).

22. Podle odvolacího soudu se přitom v projednávané věci neuplatní vyvratitelná domněnka § 424 odst. 2 z. o. k. V projednávané věci totiž není sporné, že sporné usnesení bylo napadeno protestem, nýbrž sporný je obsah zápisu z valné hromady v tom, jaký byl obsah protestu. Je tedy na navrhovateli, aby prokázal, že obsahem protestu byla i námitka nedostatku odůvodnění. Odvolací soud proto navrhovatele poučil podle § 118a odst. 2 občanského soudního řádu. Navrhovatel reagoval návrhem výslechu svědků - zapisovatelky [jméno FO] a ověřovatelů zápisu [jméno FO] a [jméno FO], zmocněnkyně některých akcionářů [jméno FO], která na valné hromadě seděla vedle zástupce navrhovatele, případně i dalších účastníků valné hromady. Společnost opětovně navrhla výslech stejných osob, jako v řízení před soudem prvního stupně. Dokazování takového rozsahu nelze provést v odvolacím řízení.

23. Odvolací soud tudíž napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 219 odst. 2 o. s. ř.).

24. Prokáže-li se v dalším řízení, že navrhovatel na valné hromadě ve svém protestu skutečně poukázal na chybějící odůvodnění návrhu sporného usnesení, bude se odvolací soud zabývat tvrzením společnosti, že návrh byl odůvodněn přímo na valné hromadě. Takové dodatečné odůvodnění sice nenapraví nedostatek pozvánky, může však být důvodem nevyslovení neplatnosti sporného usnesení podle § 260 o. z. (viz zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3885/2017, uveřejněné pod R 9/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

25. Pro úplnost odvolací soud doplňuje, že je na společnosti, aby zejména prostřednictvím předsedajícího zajistila takový průběh valné hromady, který akcionářům umožní vykonávat jejich práva (viz § 422 z. o. k., v judikatuře usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 35 Odo 755/2005, uveřejněné pod R 102/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ukáže-li se tedy pravdivým tvrzení navrhovatele, že vinou rozbouřené atmosféry valné hromady nebyla část obsahu jeho protestu zaznamenána, jde tato skutečnost k tíži společnosti.

26. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je pro soud prvního stupně závazný (§ 226 odst. 1 o. s. ř.). O nákladech řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).