o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva ze dne 16. června 2015, k odvolání účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2020 č. j. 77 Cm 246/2015-154,

1. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně rozhodl ve věci již potřetí, a to usnesením ze dne 10. listopadu 2020 č. j. 77 Cm 246/2015-154 tak, že „Usnesení přijatá členskou schůzí účastníka konané dne 16. 6. 2015 v bodě 5-způsob vystupování, podávání návrhů na členské schůzi, v bodě 13-schválení odměn členů v orgánech účastníka v rámci smluv o výkonu funkce a v bodě 14- stanovení mandátu pro orgány účastníka pro jejich činnost na další volené období, jsou neplatná.“ (výrok I.), „Účastník je povinen zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů řízení částku 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.“(výrok II.).

2. V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud“) uvedl, že navrhovatelka se návrhem došlým soudu dne 16. 7. 2015 dožadovala vyslovení neplatnosti třech usnesení, a to bodu 5 způsobu vystupování, podávání návrhů na členské schůzi, v bodě 13 schválení odměn členů v orgánech účastníka v rámci smluv o výkonu funkce a v bodě 14 stanovení mandátu pro orgány účastníka pro jejich činnost na další volené období na členské schůzi družstva konané dne 16. 6. 2015 s tím, že schůze nebyla řádně svolána, když elektronická adresa nebyla členům družstva sdělena. Členové družstva byli odkázáni na facebook [právnická osoba]. Při přihlášení na facebook žadatel musel požádat o přijetí za přítele a čekat, až bude za přítele přijat. Navrhovatelka pozvánku na členskou schůzi obdržela i jejím vhozením do domovní schránky a pozvánka byla vyvěšena ve vestibulu domu. Dále soud uvedl, že navrhovatelka rozebírala nedostatky u jednotlivých usnesení členské schůze a v rámci ústního jednání konaného dne 10. 11. 2020 tvrdila, že se domáhá zrušení všech přijatých usnesení, a pokud zdůraznila body 5, 13 a 14 bylo to z toho důvodu, že směřovaly výhradně proti její osobě, když na nich bylo přijato, že hovořit na členské schůzi bude jen ten člen, který sdělí obsah usnesení, (co chce říci) a členská schůze odhlasuje, zda tento člen může na schůzi hovořit či nikoliv a dále v tom, že představenstvo není povinno odpovídat na všechny maily, podání, připomínky, odkazy… atd. tomu členu družstva, který představenstvo osloví a není ani povinno tomuto členovi sdělit, že na jeho podání nebude reagovat. Navrhovatelka má za to, že tato přijatá usnesení směřovala výhradně proti její osobě.

3. Dále soud prvního stupně rekapituloval dosavadní průběh řízení, včetně důvodů (stručného obsahu) dvou kasačních rozhodnutí Vrchního soudu v Praze coby odvolacího soudu sp.zn. 6 Cmo 102/2019 a 6 Cmo 61/2020 s tím, že „při vší úctě a vědomí si toho, že je jeho povinností respektovat názor nadřízeného soudu, nicméně znovu, a to především s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. j. 27 Cdo 800/2020-94 ze dne 28. 7. 2020, dospěl ke stejnému závěru jako v předchozích rozhodnutích.“ Následně soud prvního stupně toliko jen citoval z prezentovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Vlastní odůvodnění je tak obsaženo pouze v odstavci 18. jenž zní následovně: „Stejný závěr lze, dle mínění soudu prvého stupně, vztáhnout i na projednávanou věc. Soud prvého stupně, respektujíc názor Nejvyššího soudu ČR, dospěl k závěru, že chybné svolání nejvyššího orgánu korporace je závažným porušením stanov a zákona samo o sobě a použití § 260 občanského zákoníku není na místě. Dotaženo ad absurdum, by si nakonec statutární orgán korporace u každého svolání nejvyššího orgánu, mohl sám určit, bez ohledu na zákon a stanovy, jakým způsobem bude právě na toto zasedání nejvyšší orgán svolán, což zákonodárce při vložení § 260 do občanského zákoníku jistě neměl na mysli. Při takovémto pochybení představenstva účastníka je bez významu zjišťovat, jaké závažné právní následky toto pochybení mělo na samotnou navrhovatelku, když použití § 260 obč. zák. nepřichází v úvahu. Pro tento závěr bylo bezvýznamné provádět další dokazování a zjišťovat jaké závažné důsledky mělo chybné svolání členské schůzi pro navrhovatelku, a proto soud již žádné dokazování neprováděl.“ A konečně v předposledním odstavci odůvodnění meritorního výroku rozhodnutí soud prvního stupně zmínil, že „Byť navrhovatelka u naposledy konaného ústního jednání dne 10. 11. 2020 tvrdila, že napadá celou členskou schůzi (všechna přijatá rozhodnutí), soud dospěl k závěru, že návrhem napadla jen tři usnesení, a to č. 5, 13 a 14, což plyne ze „závěru“ návrhu v němž výslovně uvádí, že „členská schůze nebyla svolána řádně, přijatá usnesení týkající se odměn členů orgánů BD, stručného jednacího řádu a upřesnění mandátu jsou v rozporu s právními předpisy.“ Soud tento závěr chápe tak, že důvodem neplatnosti těchto tří usnesení členské schůze je chybné svolání schůze.

4. Proti usnesení soudu prvního stupně podal účastník včasné odvolání. V odvolání vznesl tyto stěžejní odvolací námitky:

1) Opětovné pochybení v nerespektování závazného právního názoru a pokynu odvolacího soudu s tím, že věc by měla být přikázána jinému soudci.

2) Soud prvního stupně rezignoval na doplnění dokazování a nezabýval se ani jednotlivými usneseními schůze, ani dalšími potencionálními důvody neplatnosti jednotlivých usnesení schůze.

3) Schůze byla svolána tak, že všem jeho členům byla v dostatečném předstihu doručena pozvánka. Pozvánka byla doručena do poštovních schránek všech členů, což potvrzuje i sama navrhovatelka a dále byla pozvánka dne 30. 5. 2015 v 18:15 hod. vyvěšena na informační desce účastníka umístěné v přízemí domu. Pro zajištění maximální účasti na schůzi ještě účastník těm členům, kteří v domě trvale nebydlí, zaslal pozvánku e-mailem. Pozvánka byla též vyvěšena na facebookovém profilu 30. 5. 2015 v 17:54 hod.

4) Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2020 sp.zn. 27 Cdo 800/2020, jímž nově odůvodnil svůj přístup soud prvního stupně (dovodil, že chybné svolání schůze je závažným porušením stanov a zákona samo o osobě a použití § 260 o.z. není na místě) nedopadá na posuzovaný případ, když skutkové okolnosti jsou zcela rozdílné od posuzované věci.

5) Zatímco v přecházejících dvou usneseních rozhodl soud prvního stupně o neplatnosti všech usnesení přijatých na předmětné schůzi, v nyní napadeném usnesení vyslovil neplatnost jen usnesení přijatých pod body 5, 13 a 14 s tím, že není zřejmé, proč až nyní reflektoval soud tuto skutečnost.

6) Jednací řád členské schůze (bod č. 5 programu) byl přijat 95,92% hlasů přítomných členů účastníka, není v rozporu s právními předpisy ani ustanovením stanov.

7) Usnesení schůze o výši odměn členů orgánů za rok 2015 (bod č. 13 programu) je fakticky nadbytečné, protože nárok na odměnu za výkon funkce vyplývá členům orgánům účastníka z řádně uzavřených smluv o výkonu funkce.

8) Upřesnění mandátu představenstva družstva (bod č. 14 programu), které bylo přijato 95,92% hlasů přítomných členů účastníka, není v rozporu s právními předpisy ani ustanovením stanov, nijak nezkracuje práva členů družstva.

5. Odvolatel navrhl změnit výrok I. usnesení tak, že „žaloba“ se v plném rozsahu zamítá a že navrhovatelka je povinna zaplatit účastníkovi náhradu nákladů řízení.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. K odvolací námitce ad 1) odvolací soud uvádí, že rozhodující soudkyně dle sdělení Městského soudu v Praze již rezignovala na svoji funkci a s účinnosti od 1. 8. 2021 již není ve funkci soudkyně. Tím pádem bude v předmětné věci rozhodovat každopádně jiný soudce a není tak třeba výslovně věc jinému soudci přikazovat.

8. Ohledně odvolací námitky ad 5) odvolací soud souhlasí s odvolatelem v tom, že soud prvního stupně vůbec neobjasnil, proč v průběhu řízení rozhodoval o odlišných předmětech řízení a nakonec rozhodl jen o třech usneseních členské schůze, ačkoli navrhovatelka napadla všechna přijatá usnesení, viz. níže. Již na první straně návrhu na zahájení řízení (na čísle listu 1) je nadpis „Žaloba návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze bytového družstva konané dne 16. 6. 2015“ a v prvním odstavci návrhu se uvádí „Podle § 242 ZOK - č. 90/2012Sb. podávám soudu návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze bytového družstva (BD) konané dne 16. 6. 2015 pro rozpor přijatých usnesení s právními předpisy a pro rozpor s jejím řádným svoláním.“ Následuje část „Důvody pro podání návrhu“ Poslední část návrhu označila navrhovatelka jako „Závěr“, v němž uvedla toliko, že „Na základě výše uvedeného trvám na svém tvrzení, že členská schůze nebyla svolána řádně, přijatá usnesení týkající se odměn členů BD, stručného jednacího řádu a upřesnění mandátu jsou v rozporu s právními předpisy, kontrolní komise neposoudila stav přizpůsobení právních dokumentů BD ustanovením ZOK, nevyjádřila se ani k nepravdivým výrokům předsedy představenstva BD.“ Návrh však neobsahuje závěrečný petit, jak by měl soud dle navrhovatelky rozhodnout (vlastní navržený výrok soudu). Dle obsahu spisu soud prvního stupně svým „prvním“ usnesení ze dne 27. listopadu 2018 č. j. 77 Cm 246/205-36 rozhodl tak, že vyslovil neplatnost všech usnesení přijatých na předmětné členské schůzi. Ostatně první věta odůvodnění tohoto rozhodnutí zní: „Navrhovatelka se dožadovala vyslovení neplatnosti všech přijatých usnesení na členské schůzi družstva konané dne 16. 6. 2015.“ Ve svém druhém rozhodnutí - usnesení ze dne 26. 11. 2019 rozhodl, že „Všechna usnesení přijatá na členské schůzi účastníka konané dne 16. 6. 2015, jsou neplatná.“ Při jednání dne 10. 11. 2020, předtím, než soud prvního stupně vyhlásil odvoláním napadené již třetí usnesení, soud prvního stupně se dotázal navrhovatelky, „co je předmětem návrhu, zda napadá celou členskou schůzi či pouze body 5, 13, 14 přijatých usnesení, to je způsob podávání návrhů, odměňování členů orgánu bytového družstva a stručný jednací řád a upřesnění mandátu, navrhovatelka uvádí, že napadá celou členskou schůzi. K dotazu soudce proč vypíchla zrovna body 5, 13, a 14 přijatých usnesení, tak jak je uvedeno v petitu, navrhovatelka uvádí, že tyto body jí de facto nejvíc naštvaly, protože…. Dále navrhovatelka uvádí, že pokud v závěru návrhu uvedla, že trvá na tom, že členská schůze nebyla svolána řádně, myslela tím to, že je neplatná celá členská schůze a k tomu vypíchla body 5, 13 a 14 programu, které považovala za nejvíce problematické.“

9. Nelze směšovat důvody neplatnosti usnesení a to, která usnesení byla návrhem na vyslovení neplatnosti skutečně napadena. V obecné rovině to mj. znamená, že navrhovatelem mohou být napadena návrhem na vyslovení neplatnosti všechna přijatá usnesení určité členské schůze - např. všechna přijatá usnesení příslušné členské schůze družstva (v počtu 17), ale nelze vyloučit, že v návrhu budou uvedeny konkrétní důvody pro vyslovení jejich neplatnosti jen u 3 ze 17 usnesení. Možnou variantou je i ta, že návrhem na vyslovení neplatnosti jsou napadena všechna usnesení, tj. 17, přičemž navrhovatelem shledaný důvod neplatnosti je pro všech 17 usnesení společný, resp. stejný, a to rozpor s právními předpisy/stanovami při svolání členské schůze a u 3 třech zbývajících usnesení je navíc (tedy kumulativně) dán další důvod jejich neplatnosti dle přesvědčení navrhovatele. Posledně uvedený případ je případem, jenž je dán i v posuzované věci. Vyplývá jak z návrhu samotného - viz výše citované relevantní části návrhu (nadpis „Žaloba návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze bytového družstva konané dne 16. 6. 2015“ a v prvním odstavci je napsáno „Podle § 242 ZOK - č. 90/2012Sb. podávám soudu návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze bytového družstva (BD) konané dne 16. 6. 2015 pro rozpor přijatých usnesení s právními předpisy a pro rozpor s jejím řádným svoláním.“ podtržení doplněno odvolacím soudem). Z uvedeného nelze v žádném případě dovodit, že by byla napadena jen některá přijatá usnesení. Závěr soud prvního stupně nelze dovodit ani z poslední části návrhu (výše citované), neboť tu lze sice vyložit - posuzováno samostatně, tak že jsou napadena všechna přijatá usnesení, ale i tak, že jsou napadena jen přijatá usnesení ohledně bodů č. 5, 13 a 14 programu, avšak posuzováno v kontextu celého návrhu vyplývá, že jsou napadena všechna usnesení.

10. V každém případě soud prvního stupně pochybil, nevyzval-li primárně navrhovatelku k upřesnění návrhu, aby vyjasnil předmět řízení, tedy zda navrhovatelka napadá všechna usnesení přijatá na předmětné členské schůzi či jen některá z nich (a výslovně která). Ostatně již jen to, že soud prvního stupně rozhodoval ve svých prvních dvou rozhodnutích o vyslovení neplatnosti všech přijatých usnesení, a uvedl i v reprodukční části odůvodnění rozhodnutí, že se „Navrhovatelka se dožadovala vyslovení neplatnosti všech přijatých usnesení na členské schůzi družstva konané dne 16. 6. 2015.“, svědčí to o tom, že soud prvního stupně měl za to, že se navrhovatelka domáhá vyslovení neplatnosti všech přijatých usnesení. Nicméně, byť opožděně, se soud prvního stupně dotázal navrhovatelky při soudním jednání - před vyhlášením odvoláním napadeného usnesení, „co je předmětem návrhu, zda napadá celou členskou schůzi či pouze body 5, 13, 14 přijatých usnesení,….“ přičemž navrhovatelka odpověděla, že „napadá celou členskou schůzi.“ a k dotazu soudkyně proč „vypíchla“ zrovna body 5, 13, a 14 přijatých usnesení, uvedla, že „tyto body jí de facto nejvíc naštvaly, protože….“ a dále při tomto jednání uvedla, že „pokud v závěru návrhu uvedla, že trvá na tom, že členská schůze nebyla svolána řádně, myslela tím to, že je neplatná celá členská schůze a k tomu vypíchla body 5, 13 a 14 programu, které považovala za nejvíce problematické.“ Její vysvětlení - upřesnění tedy zcela koreluje s původním návrhem na zahájení řízení. Soud prvního stupně přesto ignoroval její vyjádření, jímž upřesnila svůj návrh z hlediska rozsahu návrhu - napadených usnesení. Rozhodoval tudíž jen o části návrhu. Tím soud zatížil řízení vadou, jež je sama o sobě důvodem pro zrušení odvoláním napadeného usnesení, když tuto vadu nelze vzhledem k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nereflektujícího všechna napadená usnesení předmětné členské schůze v rámci odvolacího řízení odstranit.

11. S odvolatelem lze dále souhlasit též ohledně jeho námitky č. 2, když soud prvního stupně skutečně neřešil konkrétní důvody namítané neplatnosti jednotlivých konkrétních usnesení členské schůze družstva konané dne 16. 6. 2015. Přitom toto je primární, a až poté, co by došel k závěru o jejich neplatnosti, bylo by namístě zvažovat, zda nebyly naplněny důvody ust. § 260 o.z. Toto posuzování soudu musí být samozřejmě založeno na skutkových zjištěních, kterážto mohou vyplynout v prvé řadě z provedeného dokazování. K tomuto ovšem v nutném rozsahu nedošlo.

12. K otázce svolání členské schůze uvádí odvolací soud následující, a to proto, aby v dalším řízení byly konečně najisto postaveny právní mantinely této problematiky, z nichž by soud prvního stupně mohl vyjít. Podle § 636 odst. 1 z.o.k. v rozhodném znění (znění ke dni konání členské schůze dne 16. června 2015) „svolavatel nejméně 15 dnů přede dnem konání členské schůze uveřejní pozvánku na členskou schůzi na internetových stránkách družstva a současně ji zašle členům na adresu uvedenou v seznamu členů. Uveřejnění pozvánky se považuje pozvánka za doručenou“. Podle čl. 22 odst. 2 stanov družstva založených v soudním spisu a sbírce listin rejstříkového soudu (ze dne 27. 11. 1998) „o termínu, místu a návrhu programu jednání členské schůze musí být členové družstva informováni nejméně 14 dní před jejím konáním formou písemné pozvánky do poštovní schránky člena a současně vyvěšením na určeném místě v domě“. Podle čl. 50 odst. 2 stanov družstva účinných ode dne 24. 6. 2014 (založených ve sbírce listin obchodního rejstříku) „svolavatel nejméně 15 dnů před dnem konání členské schůze uveřejní pozvánku na členskou schůzi na informační desce bytového družstva a vložením písemné pozvánky do poštovních schránek členů družstva“. Podle odvolacího soudu se ust. § 636 odst. 1 z.o.k. ve znění ke dni 16. 6. 2015 použije u bytového družstva jen v případě, že stanovy bytového družstva nemají svojí vlastní právní úpravu svolání členské schůze, což je dáno právě v předmětné věci. Důvodem jednak je, že zákon sice v ust. § 636 odst. 1 z.o.k. v příslušném znění hovoří o „internetových stránkách družstva“, leč ve vztahu k družstvu přitom nestanoví povinnost družstva tyto stránky mít, ačkoli tuto povinnost stanoví pro akciovou společnost případě společnost s ručením omezeným viz. ust. § 8 z.o.k. Dalším, co odvolací soud k uvedeným závěrům vede je povaha bytového družstva coby společenství neuzavřeného počtu osob (viz. § 552 odst. 1 z.o.k.) založeného jen za účelem zajišťování bytových potřeb svých členů (viz. § 727 odst. 1 z.o.k.). Režim svolávání členské schůze bytového družstva coby jeho nejvyššího orgánu, kdy způsob tohoto svolávání a lhůta pro něj jsou skutečnostmi představujícími realizaci základního práva člena bytového družstva podílet se na chodu tohoto družstva, je tudíž primárně podřízen dispozici, kteroužto nastaví právě členové bytového družstva ve stanovách. Tyto stanovy družstva jsou výsledkem projevů vůle členů družstva a potud jsou i vyjádřením jejich vůle, jak mají být členské schůze družstva svolávány, potažmo tedy jak má být realizováno jejich právo na to, aby byli o konání členské schůze informováni. Například u družstva, jehož členy jsou jen senioři nedisponující přístupem k internetu, je dle odvolacího soudu zcela v souladu se zákonem, aby si tito členové družstva ve stanovách dohodli, že členská schůze bude svolávána písemnou pozvánkou vhozenou jim do schránek či poslanou poštou a zároveň pozvánka na schůzi bude vyvěšena po stanovenou dobu na informační desce v domě sídla družstva. Takováto úprava ve stanovách splňuje účel ustanovení zákona, jímž je zajištění informace o konání členské schůze družstva jeho členům. Obsahují-li tedy stanovy konkrétní způsob svolávání členské schůze družstva, kterýžto na straně jedné naplňuje účel toho institutu, na straně druhé nezasahuje negativně do práv a povinností členů družstva ani družstva samotného, je nutné upřednostnit tento způsob svolávání před nutností uveřejnit pozvánku na členskou schůzi na internetových stránkách družstva /ty, jak výše argumentováno, totiž družstvo není povinno dle zákona zřizovat/. O správnosti výkladu (účelového, logického a systematického) provedeného odvolacím soudem svědčí též i zdůvodnění novelizace provedené zák.č. 163/2020 Sb. s účinností od 1. 7. 2020, kdy podle nové právní úpravy zákon již nevyžaduje uveřejnění pozvánky na členskou schůzi družstva na internetových stránkách, ale je informační desce družstva a současné zaslání na adresu uvedenou v seznamu členů družstva. Pro daný případ to znamená, že stanovy družstva ve výše uvedené rozhodné době jsou plně v souladu se jmenovanou právní úpravou.

13. Dále odvolací soud ve vztahu k námitkám odvolatele, jakož i motivován snahou urychlit konečné vyřízení - vyřešení věci poukazuje na to, že v rámci hodnocení, zda přijatým usnesením členské schůze družstva bylo zasaženo do práv člena družstva a zda tím byl porušen zákon či stanovy družstva, je třeba brát v úvahu jak zásah do práv člena družstva podavšího návrh na prohlášení neplatnosti předmětného usnesení členské schůze družstva /to především/, tak případný zásah do práv i ostatních členů bytového družstva (viz. níže uvedený judikát Nejvyššího soudu). Došlo-li by k takovémuto zásahu, pak hodnotit míru jeho intenzity.

14. V neposlední řadě se odvolací soud zabýval otázkou uplatnění ust. § 260 o.z. a uplatnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2020 sp.zn. 27 Cdo 800/2020 na danou věc. S odvolatelem lze souhlasit v tom, že tento judikát na danou věc nedopadá, jak se mylně domníval soud prvního stupně. Jednak by musela být splněna premisa o chybném svolání členské schůze, což v daném případě nebylo v dosavadním řízení uzavřeno, a to vzhledem k výše uvedeným vadám tohoto řízení a nedostatečnému rozsahu dokazování. Nedošlo-li by totiž k neřádnému svolání členské schůze, nemohla by být její usnesení z tohoto důvodu neplatnými. Těmito otázkami se ovšem soud prvního stupně dosud dostatečně nezabýval, neprovedl k nim potřebná skutková zjištění a jeho právní závěry vycházely z nesprávných premis (viz. výše). Dále se v daném případě nejednalo o náhradní členskou schůzi, navíc svolanou jedinou pozvánkou. Právě k těmto skutečnostem však vztahoval dovolací soud svůj závěr o tom, že „lze ve světle v odstavci 19 uvedených judikatorních závěrů jen stěží současně dospět k závěru, podle něhož by zmíněné porušení stanov nemělo pro dovolatelku závažné právní následky“. Pak je samozřejmě logický i judikatorní závěr výše jmenovaného usnesení dovolacího soudu, že „skutečnost, že člen družstva neměl možnost ovlivnit vahou svých hlasů výsledek hlasování na (náhradní) členské schůzi, není zásadně sama o sobě důvodem k závěru, že porušení zákona či stanov při svolání (náhradní) členské schůze nemělo závažné právní následky“. V daném případě tomu tak však z výše uvedených důvodů zjevně nebylo, pročež minimálně v této fázi řízení nelze uvedený judikatorní závěr na danou věc použít.

15. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) a odst. 2 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 221 písm. a/ o. s. ř.).