o určení ručení jednatelky při úpadku obchodní společnosti, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, č. j. 38 Cm 110/2019-303 ze dne 13. 9. 2021,

1. Soud I. stupně uvedený rozsudkem ve výroku I. určil, že žalovaná ručí za splnění povinností společnosti [právnická osoba]. uhradit žalobci dluh ve výši Kč 1 110 458,- se specifikovaným úrokem z prodlení z titulu nedoplatku na cenu díla přiznanou pravomocným rozhodčím nálezem ze dne 21. 1. 2019, ve výši Kč 1 200,- z titulu paušální náhrady nákladů, ve výši Kč 471 145,95 z titulu smluvní pokuty a konečně ve výši Kč 132 325,- z titulu nároku na náhradu nákladů rozhodčího řízení; ve výroku II. zamítl žalobu na ručení v rozsahu specifikovaného úroku z prodlení a smluvní pokuty a ve výroku III. řízení na ručení rovněž zde specifikovaného úroku z prodlení a smluvní pokuty zastavil. Dále soud I. stupně ve výroku IV. rozhodl o nákladech řízení a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci Kč 27 014,06 na jejich náhradu. Nakonec ve výroku V. soud I. stupně rozhodl o vrácení nevyčerpané zálohy na náklady znaleckého posudku Kč 4 493,- žalobci.

2. Rozhodnutí vychází ze zjištění, že žalovaná je od roku 2013 jednatelkou a jedinou společnicí obchodní společnosti [právnická osoba]., která dluží žalobci v souvislosti se zakázkou dle uvedené smlouvy o dílo na akci [adresa] za drátkobetonové desky dodané v 5/2018 částku přiznanou rozhodčím nálezem z 21. 1. 2019 (po zaplacení Kč 50 000,-) Kč 1 110 458,- včetně specifikovaného úroku z prodlení a smluvní pokuty a dále Kč 132 325,- a Kč 1 200,- za náklady vynaložené na rozhodčí řízení. Dále soud I. stupně vycházel z výsledků bezúspěšného exekučního řízení a insolvenčního řízení vedeného proti společnosti Danestav, u níž příslušný insolvenční soud zjistil úpadek, pohledávky přihlásilo téměř 100 věřitelů ve výši cca 80 mil. Kč, a na jejíž majetek byl prohlášen konkurs (usnesení insolvenčního soudu z 7. 5. 2019 a 7. 8. 2019). Dále vzal v úvahu, že manžel žalované založil obchodní společnost [právnická osoba] 8. 11. 2018, na kterou žalovaná chtěla převést nemovitosti z majetku dlužníka [Anonymizováno].

3. Zásadní zjištění pro výsledek řízení a rozhodnutí ve věci soud I. stupně učinil ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] z 20. 12. 2020, podle něhož společnost [Anonymizováno] se dostala do hrozícího úpadku v 8/2016, měla více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti počínaje dnem 20. 4. 2014, které nebyla schopna plnit počínaje dnem 19. 6. 2014, byla předlužená od 24. 8. 2016; podle znalce žalovaná jako jednatelka pak měla a mohla o hrozícím úpadku společnosti vědět nejpozději dne 31. 5. 2015 a o úpadku nejpozději dne 30. 6. 2017. Soud I. stupně proto vycházel ze zjištění, že žalovaná neudělala nic za účelem odvrácení hrozícího úpadku, ačkoli při náležité pečlivosti se po dobu delší než dva roky dozvěděla nebo měla dozvědět o úpadku společnosti, ale v rozporu s povinností uloženou v § 98 insolvenčního zákona návrh na zahájení insolvenčního řízení nepodala bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděla nebo při náležité pečlivosti měla dozvědět o úpadku dlužníka [Anonymizováno]. Žalovaná pouze na podzim 2017 zahájila spolupráci se společností [právnická osoba] a snažila se sjednávat s věřiteli splátkové kalendáře. Podle soudu I. stupně žalovaná jako jednatelka při řádném výkonu funkce vědět měla a mohla, že společnost [Anonymizováno] je předlužená.

4. Podle soudu I. stupně tak provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by žalovaná jako jednatelka dlužníka v době hrozícího úpadku jednala s péčí řádného hospodáře a učinila za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokladatelné. Dospěl tak k závěru, že jsou splněny zákonem stanovené předpoklady dle § 68 odst. 1 zákona o obchodních korporacích a rozhodl, že žalovaná jako jednatelka dlužníka [Anonymizováno] ručí za splnění povinnosti této společnosti vůči žalobci, a to v rozsahu dle výše uvedené specifikace. Dále pak soud I. stupně částečně žalobu zamítl, resp. řízení zastavil v rozsahu úroku z prodlení a smluvní pokuty dle uvedené specifikace (tj. za období 1. 7. - 2. 7. 2018, 22. 1. - 7. 5. 2019 resp. 30. 6. - 1. 7. 2018, 8. 5. 2019 - 14. 8. 2020) s odůvodněním, že tyto pohledávky žalobce vůči [Anonymizováno] neuplatnil a do insolvenčního řízení nepřihlásil, resp. opakovanými žalobními změnami částečně vzal žalobu zpět. O nákladech řízení pak soud I. stupně rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu v řízení a žalobci přiznal náhradu nákladů právního zastoupení v rozsahu dle vyhl.č. 177/1996 Sb. dle uvedené specifikace, a dále náklady znalečného placené ze zálohy složené žalobcem.

5. Proti rozsudku soudu I. stupně výroku I. a IV., tj. v části určení ručení žalovanou za dluhy úpadce [Anonymizováno] a nákladů řízení, podala žalovaná odvolání a navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Soudu I. stupně žalovaná vytýká, že své závěry výlučně opírá o závěry znaleckého posudku, aniž by se vypořádal s jejími námitkami vznesenými k tomuto posudku. Poukazuje na to, že již rok před tím, než-li uzavřela s žalobcem za společnost [Anonymizováno] předmětnou smlouvu o dílo, tak začala aktivně řešit nepříznivou ekonomickou situaci společnosti, když se obrátila o odbornou pomoc na společnost [právnická osoba] [adresa], která se specializuje na krizový management stavebních společností. Podle žalované tento krok splňoval kritéria péče řádného hospodáře a činila tím za účelem odvrácení hrozícího úpadku společnosti [Anonymizováno] vše potřebné a rozumně předpokladatelné, aktivně tak řešila nepříznivou ekonomickou situaci společnosti. Dále namítá, že soud I. stupně se nevypořádal s další její argumentací, tedy že sestavila revitalizační plán společnosti, který zahrnoval vedle restrukturalizace závazků a sjednávání splátkových kalendářů, též dále sjednávání nových zakázek za účelem zajištění zisku, který by byl následně použit k uspokojování pohledávek věřitelů, reorganizaci zaměstnanců, prodej majetku a vymáhání pohledávek. Dále žalovaná poukazuje na to, že soud I. stupně neprovedl navržené důkazy, teda zejména výslech pana [Anonymizováno], tehdejšího obchodního ředitele společnosti [Anonymizováno], a pana [Anonymizováno], jednatele společnosti [právnická osoba]. Konečně namítá, že se soud I. stupně nezabýval námitkou týkající se výší denní sazby sjednané smluvní pokuty ve vztahu k významu zajišťované povinnosti a možností použít moderaci, a dále se nevypořádal s námitkou, že rozhodnutí o ručení by bylo v rozporu se zásadou proporcionality.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadené části, tj. výroku I. a IV., dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

7. Předmětem projednávaného sporu je žalobcem vymáhané právo na určení, že žalovaná jako jednatelka úpadce společnosti [Anonymizováno] ručí za splnění povinností vůči žalobci vyplývajících z pravomocného rozhodčího nálezu zaplatit uvedenou částku včetně specifikovaného úroku z prodlení a smluvní pokuty, a dále nahradit náklady rozhodčího řízení; v rozhodčím řízení se jednalo o zaplacení ceny plnění ze smlouvy o dílo dodané žalobcem pro [Anonymizováno] na stavbu [Anonymizováno] v roce 2018. Podle žalobce žalovaná ručí za závazky úpadce [Anonymizováno], neboť si byla vědoma nebo si měla být vědoma hrozícího úpadku a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinila za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokladatelné, v roce 2017 neiniciovala insolvenční řízení, přestože společnost [Anonymizováno] nebyla schopna hradit své závazky a byla v platební neschopnosti.

8. Žalovaná v řízení namítala, že nejsou dány zákonné předpoklady pro ručení, neboť jako jednatelka společnosti [Anonymizováno] činila s péčí řádného hospodáře vše, aby úpadek společnosti odvrátila. Uvedla, že nepříznivou finanční situaci aktivně řešila již v roce 2017, navázala spolupráci se společností [právnická osoba], sestavila revitalizační program, který zahrnoval dosazení krizového manažera, restrukturalizaci závazků, aktivní osobní komunikaci s věřiteli, sjednávání splátkových kalendářů a nových zakázek, reorganizaci zaměstnanců, prodej majetku a vymáhání pohledávek tak, aby následně mohli být uspokojeni věřitelé. Navrhla zamítnutí žaloby.

9. Soud I. stupně v řízení provedl rozsáhlé dokazování předloženými listinami, zejména smlouvou o dílo, předávacím protokolem, fakturou, rozhodčím nálezem, seznamem věřitelů, přihláškami pohledávek věřitelů, rozhodnutím insolvenčního soudu, znaleckým posudkem pořízeným pro účely trestního řízení a dalším znaleckým posudkem téhož znalce [tituly před jménem] pro toto řízení, z nichž učinil popsaná zjištění, a po citaci příslušných zákonných ustanovení občanského zákoníku, zákona o obchodních společnostech, insolvenčního zákona, dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné předpoklady dle § 68 odst. 1 zákona o obchodních společnostech a že žalovaná jako jednatelka úpadce [Anonymizováno] ručí za splnění povinností této společnosti vůči žalobci. Soud I. stupně se zásadně zabýval jednáním žalované jako jednatelky úpadce, který byl již od roku 2014 ve finančních potížích a hrozil mu úpadek, měl více věřitelů a závazků po splatnosti, které nebyl schopen řádně a včas splnit, od roku 2016 byl trvale předlužen, o čemž žalovaná musela jako jednatelka při řádném výkonu funkce vědět; odmítl námitky žalované, jak uvedeno výše, která trvala na tom, že jednala s péčí řádného hospodáře a činila vše pro odvrácení úpadku. K závěru o zákonném ručení žalované tedy vedlo soud I. stupně zjištění, že žalovaná porušila povinnosti dle § 98 insolvenčního zákona, nepodala za dlužníka Danestav návrh na zahájení insolvenčního řízení bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděla nebo při náležité pečlivosti měla dozvědět o úpadku dlužníka.

10. Se zjištěními soudu I. stupně, hodnocením důkazů, právním hodnocením, přijatými závěry, a tedy i napadeným rozhodnutím, určením ručení žalované, se odvolací soud plně ztotožnil. Soud I. stupně správně vycházel ze zjištění o nepříznivé finanční situaci úpadce již od roku 2014, o hrozícím úpadku od roku 2016, o jeho předlužení, což ostatně vyústilo v insolvenčním řízení, zjištěním úpadku a konečně prohlášením konkursu. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně je toho názoru, že žalovaná jako jednatelka úpadce musela při řádném výkonu funkce vědět o předlužení a hrozícím úpadku společnosti, avšak návrh na zahájení insolvenčního řízení v rozporu se zákonnou povinností nepodala. Shodně se soudem I. stupně posoudil odvolací soud též jako nedůvodné námitky žalované, podle nichž jednala a činila vše pro odvrácení úpadku. Rovněž souhlasí s neprovedením dalších důkazů, jak navrhovala žalovaná, a to pro jejich nadbytečnost. Soud I. stupně provedl řádně dokazování v dostatečném rozsahu, správně zjistil rozhodné skutečnosti, vypořádal se se vznesenými námitkami, rozhodnutí řádně odůvodnil, a proto odvolací soud pro stručnost odkazuje v dalším na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí.

11. Z uvedených důvodů Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadené rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné dle § 219 občanského soudního řádu potvrdil, o nákladech odvolacího řízení pak rozhodl dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 cit. zákona a v řízení úspěšnému žalobci přiznal právo na jejich náhradu za právní zastoupení dle vyhl.č. 177/1996 Sb. v rozsahu jednoho úkonu právní služby včetně režijního paušálu, cestovného a DPH. Žalobce vyčíslil náklady za dva úkony právní služby, vedle účasti na jednání u odvolacího soudu požadoval ještě náhradu za přípravu a převzetí věci, která mu však nepřísluší, neboť se nejedná o žádné nové převzetí věci, ale o pokračování řízení ve stadiu odvolání.