o zrušení rozhodčího nálezu ze dne 1. 9. 2019, sp. zn. Rsp 512/18, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 21 Cm 37/201980 ze dne 30. září 2020 ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze č. j. 21 Cm 37/201983 ze dne 27. října 2020

1. Shora uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu na zrušení rozhodčího nálezu vydaného Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky sp. zn. Rsp 512/18 ze dne 1. 9. 2019 a ve výroku II. uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 6 534 Kč.

2. Rozhodnutí soudu I. stupně vychází ze skutečnosti, že Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (dále též „rozhodčí soud“) dne 1. 9. 2019 vydal rozhodčí nález pod sp. zn. Rsp 515/18, jímž zavázal žalobce k úhradě částky 3 746 370 Kč žalovanému společně se zákonným úrokem z prodlení a k náhradě nákladů řízení. Soud I. stupně dále vychází ze skutečnosti, že se žalobce následně žalobou podanou u soudu I. stupně v zákonem stanovené tříměsíční lhůtě dle § 32 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen ZRŘ) dne 13. 11. 2019 domáhal zrušení rozhodčího nálezu soudem z důvodů uvedených v § 31 písm. c), e) a f) ZRŘ.

3. Soud I. stupně žádný ze zákonných důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu neshledal.

4. Ve vztahu k tvrzenému důvodu podle § 31 písm. c) ZRŘ konstatoval, že rozhodčí nález není nicotný z důvodu jeho podpisu [Anonymizováno], ačkoli tato nebyla předsedkyní Rozhodčího soudu, což mělo být v rozporu s § 39 odst. 3 Řádu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (dále též „Řád“). Podle soudu I. stupně zákonný důvod podle § 31 písm. c) ZRŘ míří na situace, při nichž v rozhodčím řízení rozhodoval rozhodce, jenž nebyl podle rozhodčí smlouvy ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem. Žalobce však podle soudu I. stupně žádné výhrady vůči osobám rozhodců neměl, ani netvrdil, že by ve věci rozhodoval rozhodce jmenovaný v rozporu s postupem sjednaným v rozhodčí smlouvě, či že by rozhodcem byl ten, jenž by nevyslovil souhlas s výkonem funkce rozhodce, apod. Žalobce podle soudu I. stupně rovněž ani netvrdil, že by rozhodčí nález podepsaly jiné osoby než ty, jež tvořily senát, jenž rozhodl napadeným rozhodčím nálezem.

5. Ve vztahu k tvrzenému důvodu podle § 31 písm. e) ZRŘ konstatoval, že výhrady žalobce vůči nepoučení podle § 118a a § 119a občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (o. s. ř.) neobstojí, neboť zrušovací důvod podle § 31 písm. e) ZRŘ míří na situace, kdy účastník rozhodčího řízení je zkrácen v řízení před rozhodci na svých základních procesních právech vycházejících ze zásady rovnosti (§ 18 ZRŘ). Podle soudu I. stupně v řízení o zrušení rozhodčího nálezu mohl posuzovat pouze otázky procesní. Otázky správnosti skutkových či právních závěrů rozhodčího soudu oprávněn posuzovat není.

6. Soud I. stupně nezjistil, že by žalobce byl jakýmkoliv způsobem zkrácen na svých procesních právech a dostal se do nerovného postavení vůči druhé straně, přičemž podkladem pro rozhodnutí rozhodčího soudu byly argumenty obou stran a rozhodnutí rozhodčího soudu nemohlo účastníky překvapit, když rozhodčí soud podle soudu I. stupně nevzal v úvahu žádnou okolnost, která by účastníkům nebyla známa. Žádné poučení ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. proto podle soudu I. stupně zde nebylo namístě. Stejně tak z § 118a o. s. ř. podle soudu I. stupně neplyne pro soud, ani pro rozhodčí soud, povinnost oznamovat účastníkům předem, jak bude rozhodnuto. Konečně k namítanému nepoučení podle § 119a o. s. ř. soud I. stupně konstatoval, že absence poučení podle § 119a o. s. ř. nepřichází jako důvod pro zrušení rozhodčího nálezu z podstaty věci v úvahu, neboť § 119a o. s. ř. se vztahuje k zásadě neúplné apelace vlastní odvolacímu řízení o věci samé před obecnými soudy a naopak uvedené poučování je rozhodčímu řízení cizí.

7. Ve vztahu k tvrzenému důvodu podle § 31 písm. f) ZRŘ soud I. stupně neshledal důvodnou argumentaci poukazující na tvrzenou nevykonatelnost rozhodčího nálezu s ohledem na uváděnou vzájemnou rozpornost výroků I. a II. a výrok III. rozhodčího nálezu, v jehož výrocích I. a II. je stanovena pariční lhůta 15 dnů ode dne doručení rozhodčího nálezu a vykonatelnost těchto výroků nastává v den následující po uplynutí posledního dne pariční lhůty, avšak podle výroku III. vykonatelnost celého rozhodčího nálezu nastává okamžikem jeho doručení. Stejně tak soud I. stupně neshledal důvodnou argumentaci žalobce, podle níž je neurčité též určení počátku lhůty k plnění úroku z prodlení běžícího ,,ode dne podání žaloby“ a neshledal důvodný poukaz žalobce na jím tvrzené rozhodnutí rozhodčího soudu ultra petitum, neboť oproti požadavku žalovaného mělo být přiznáno plnění ve lhůtě 3 dnů ode dne doručení a na místo toho rozhodčí nález obsahuje mírnější lhůtu k plnění v délce 15 dní. Důvod nepřiléhavosti uvedené argumentace shledal soud I. stupně v tom, že formulace výroku rozhodčího nálezu odpovídá úpravě § 28 odst. 2 ZRŘ a rozhodčí nález se stává vykonatelný po marném uplynutí stanovené lhůty 15 dnů, což je pro žalobce příznivější. Podle soudu I. stupně nebylo rozhodnuto o plnění nemožném, či nedovoleném. Určení počátku povinnosti k plnění ,,ode dne podání žaloby“ podle soudu I. stupně nezpůsobuje interpretační problémy a podle soudu I. stupně je zřejmé, od jakého okamžiku má žalovaný (v řízení před rozhodci žalobce) právo na úroky z prodlení. Podle soudu I. stupně exekutor je schopen výrok rozhodčího nálezu vykonat.

8. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

9. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalobce (odvolatel) a domáhal se zrušení rozhodčího nálezu a přiznání práva na náhradu nákladů řízení.

10. Podle odvolatele se opatření rozhodčího nálezu podpisem řadí mezi úkony prováděné v rámci rozhodování ve věci a podepisováno by mělo být pouze osobou, jež je k takovému úkonu pověřena, což [Anonymizováno] nebyla. Odvolatel v této souvislosti poukázal na s ujednání žalobce a žalovaného v rozhodčí doložce obsažené ve smlouvě o dílo č. 12011832/St ze dne 3. 12. 2012, že danou věc bude rozhodovat rozhodčí soud postupem v souladu s Řádem rozhodčího soudu, jenž tak byl porušen v jeho § 39 odst. 3 a rozhodčí nález nemohl být platně ověřen osobou k tomu oprávněnou a měl by být zrušen.

11. Stejně tak byl podle odvolatele v průběhu rozhodčího řízení zkrácen na svých procesních právech v důsledku absence poučení podle § 118a o. s. ř. a byl zkrácen na právu na spravedlivé soudní řízení, garantovanému čl. 36 odst. 1 Listiny. Stejně tak se odvolatel neztotožnil se závěry soudu I. stupně ohledně bezvýznamnosti poučení podle § 119a o. s. ř., když poučovací povinnost podle uvedeného ustanovení je ze strany soudu podle odvolatele nezbytná i v průběhu rozhodčího řízení, přičemž tento závěr je podle odvolatele dovozován rozhodovací praxí soudů, když např. z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 3 Cmo 105/2009 je zřejmé, že rozhodčí řízení sice nepodléhá občanskému soudnímu řádu přímo a jednotlivá ustanovení procesního předpisu nelze v něm použít mechanicky, avšak ve smyslu § 30 ZRŘ v řízení před rozhodci se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. To podle odvolatele znamená především zohlednění obecných zásad, na nichž stojí rozhodčí řízení, např. rovnost účastníků řízení. Proto podle odvolatele účastník řízení před rozhodci nemůže být zaskočen jiným právním názorem, jak se podle odvolatele stalo v projednávaném případě. Nemůže tak být účastníkovi znemožněno tvrdit skutečnosti významné z hlediska právního názoru soudu (rozhodce) a nabízet k jejich prokázání důkazy, přičemž účastníkům řízení musí být z uvedených důvodů podle odvolatele zpřístupněn názor soudu (rozhodce). Takto v projednávaném případě rozhodci nepostupovali, když projednávání věci ukončili s tím, že důvody budou stranám sděleny až prostřednictvím rozhodčího nálezu. Důkladné poučení je podle odvolatele nezbytné rovněž z důvodu jednoinstančnosti rozhodčího řízení, které neumožňuje žalobci uplatnit opravný prostředek k obhajobě svých práv.

12. Důvodem ke zrušení rozhodčího nálezu je podle odvolatele formulace nároku na úroky z prodlení v rozhodčím nálezu „ode dne podání žaloby“, nesplňující podmínky určitosti okamžiku, od jakého má žalobce platit zákonné úroky z prodlení. Stejně tak podle odvolatele mu nelze nevyhovět v jeho odvolání s ohledem na nepřípustné dvojí vymezení vykonatelnosti v případě vnitřně rozporných výroků rozhodčího nálezu, když vykonatelnost rozhodnutí je v rámci soudního sporu klíčovou, aby žalovaný mohl stanovené povinnosti řádně a včas splnit bez rizika výkonu rozhodnutí.

13. Odvolatel s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 6. 6.1996, IV. ÚS 286/95 rovněž důrazně setrval na názoru, podle něhož rozhodčí soud rozhodl ultra petitům, jestliže stanovil delší pariční lhůtu, než byla v rozhodčí žalobě požadována, když podle odvolatele soud v uvedené nálezu nepřípustně přiznal více, než žalobce požadoval v žalobním petitu. To podle odvolatele souvisí se skutečností, že žalovanému nemohla být uložena jiná, než žalobcem navrhovaná povinnost. Opačný postup by podle odvolatele byl v rozporu s ústavními principy. Z těchto důvodů je podle odvolatele rozhodčí nález nevykonatelný a přichází v úvahu pouze jeho zrušení podle § 31 písm. f) ZRŘ.

14. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, avšak odvolání žalobce důvodným neshledal.

15. Právním východiskem pro rozhodnutí v dané věci je § 31 ZRŘ, z něhož je zřejmé, že soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, mimo jiné též proto, jestliže

c) ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem,

e) straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat,

f) rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému.

16. Podle názoru odvolacího soudu zrušení rozhodčího nálezu soudem je podle uvedeného ustanovení možné pouze z důvodů v uvedeném ustanovení taxativně vymezených a ve vztahu k důvodům podle písm. c), e) a f), namítaným odvolatelem, se nelze dovolávat meritorního přezkumu rozhodčího nálezu soudem. Je tomu tak proto, neboť právní úprava rozhodčího řízení je jednou z ústavních alternativ vedení řízení, které je naplněním občanského práva domáhat se svého práva před soudem, nebo před jiným orgánem, kterým je ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny stálý rozhodčí soud, z kteréhož důvodu rozhodčí řízení a řízení soudní tak nelze směšovat. Přes některé společné prvky se jedná o dvě v zásadě na sobě nezávislé rozhodovací soustavy. Zasahování soudu do rozhodčího řízení je podle názoru odvolacího soudu omezeno na pomocné a kontrolní funkce soudů, a to pouze tam, kde to zákon umožňuje, typicky v projednání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu.

17. Ve vztahu k namítanému důvodu ke zrušení předmětného nálezu podle písm. c) § 31 ZRŘ odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně zastává právní názor, podle něhož uvedené ustanovení je aplikovatelné na situace, kdy se ve věci zúčastnil rozhodce, jenž nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem.

18. Jak je zřejmé z § 39 odst. 3. Řádu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, rozhodčí nález spolupodepisují předseda a tajemník rozhodčího soudu a tím také ověřují podpisy rozhodců.

19. Podle právního názoru odvolacího soudu předseda a tajemník rozhodčího soudu na rozhodčím nálezu ověřují skutečnosti týkající se osob rozhodců rozhodujících věc. Jestliže rozhodčí nález omylem, jak se stalo v projednávaném případě, podepsala osoba, jež nebyla předsedou rozhodčího soudu, potom z této skutečnosti nelze činit závěr, že se ve věci zúčastnil rozhodování rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem. Proto takovéto administrativní nedopatření na straně Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky nemůže vést ke zrušení rozhodčího nálezu a lze jej odstranit rovněž administrativně tak, že nález podepíše osoba, jež skutečně v době vydání rozhodčího nálezu byla předsedou rozhodčího soudu.

20. Z uvedeného důvodu soud I. stupně při posuzování uvedené otázky významné pro případné vyslovení neplatnosti rozhodčího nálezu nepochybil.

21. Ve vztahu k namítanému důvodu ke zrušení předmětného nálezu podle písm. e) § 31 ZRŘ odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně zastává právní názor, podle něhož uvedené ustanovení je aplikovatelné na situace, kdy straně sporu nebyla rozhodci v probíhajícím rozhodčím řízení poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, zejména za situace, kdy rozhodci nedoručili straně žalované žalobu k vyjádření, nebo jiné procesní usnesení, obsahující výzvu v řízení něco vykonat, vyjádřit se nebo předložit důkaz apod. V souvislosti s otázkou doručování stranám sporu za řízení je významné to, že rozhodčí řízení je na rozdíl od řízení před soudem podstatně méně formální. Tento méně formální postup rozhodců je zákonem, společně s požadavkem postupovat v řízení bez zbytečných průtahů, přikázán (§ 19 odst. 2 ZRŘ).

22. Neposkytnutí možnosti věc projednat by bylo dále možno spatřovat např. v neadekvátním postupu rozhodců k jedné straně sporu, např. z hlediska lhůt poskytnutých stranám k vyjádření nebo k učinění nějakého procesního úkonu.

23. Podle stávající judikatury soudů může dojít ke zrušení rozhodčího nálezu z důvodu uvedeného v § 31 písm. e) ZRŘ jen tehdy, dojde-li v řízení k porušení základních procesních práv a povinností účastníků rozhodčího řízení s ohledem na zásadu rovnosti účastníků řízení vyjádřenou v ust. § 18 ZRŘ. I podle rozhodovací praxe tak účastníkům musí být v řízení před rozhodci dána plná příležitost k uplatnění jejich práv, jak se podle názoru odvolacího soudu i stalo v projednávaném případě. I v rozhodčím řízení je podle odvolacího soudu třeba trvat na tom, aby účastníky navržené důkazy byly před rozhodčím soudem projednány tak, že buď budou provedeny, nebo nebudou po řádném odůvodnění připuštěny, kterýžto požadavek v zásadě v projednávaném případě rozhodčí soud naplnil.

24. Podle právního názoru odvolacího soudu není sporu o tom, že i při nižších požadavcích na formálnost řízení před rozhodci, nesmí rozhodci rezignovat na požadavek předvídatelnosti rozhodnutí, přičemž k nepředvídatelnosti rozhodnutí rozhodčího soudu i podle odvolacího soudu, ve shodě se soudem I. stupně, v projednávaném případě nedošlo. V projednávané věci byl spor před rozhodčím soudem veden o smluvní pokutu za prodlení s odstraněním vad díla a o náhradu škody vzniklé v souvislosti s vadami, jež zhotovitel díla neodstranil. Argumentace účastníků řízení byla jasná, srozumitelná a nezaměnitelná, když poukazovala na smluvní úpravu vztahů mezi účastníky a na povinnosti z ní vyplývající, včetně reklamací. Rozhodčí soud ve věci rozhodl způsobem, jenž v návaznosti na argumentaci stran nemohl překvapit žádnou ze stran řízení před rozhodci.

25. Nejde proto v dané věci o případ řízení před rozhodci, kdy by podle odvolacího soudu, ve shodě se soudem I. stupně, měli rozhodci poučovat přiměřeně podle § 118 a o. s. ř. a případně přiměřeně podle § 119a o. s. ř., neboť předmětný rozhodčí nález není založen na závěru, že by společnost [Jméno žalobce]., před rozhodčím soudem v rámci své procesní obrany neunesla důkazní břemeno. Postup podle uvedených ustanovení by v případě rozhodčího řízení přicházel v úvahu tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy by nepostačovaly k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci. Ve vztahu k poučování přiměřenému podle § 119a o. s. ř. na tomto místě odvolací soud konstatuje, že nižší stupeň formálnosti rozhodčího řízení nevyžaduje vždy, obdobně jako přiměřené poučování podle § 118a o. s. ř., přiměřené poučování podle § 119 a, na rozdíl od řízení soudního.

26. Shora uvedená úvaha má základ v názoru odvolacího soudu, podle níž ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř., na něž žalobce odkazuje, míří speciálně na situace, kdy účastník nevylíčil všechny skutečnosti rozhodné pro právní posouzení věci proto, že je za právně významné nepovažoval vzhledem k účastníkem zvažovanému právního posouzení, odlišnému od právního posouzení věci soudem.

27. V projednávaném případě v řízení před rozhodci podle odvolacího soudu dosavadní tvrzení a navržené důkazy postačovaly pro objasnění skutkového stavu věci rozhodného z hlediska hypotézy právní normy zvažované rozhodčím soudem a z toho důvodu nebylo k přiměřenému poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. důvodu.

28. Z uvedeného důvodu soud I. stupně při posuzování uvedené otázky významné pro případné vyslovení neplatnosti rozhodčího nálezu nepochybil.

29. Konečně i ve vztahu k namítanému důvodu ke zrušení předmětného nálezu podle písm. f) § 31 ZRŘ (rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému) odvolací soud zastává právní názor shodný se soudem I. stupně.

30. Ohledně zrušovacího důvodu spočívajícího v tom, že rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému odvolací soud konstatuje, že uvedené lze vztáhnout i na případy požadovaného plnění, kdy rozhodce rozhodl "nad petit" (ultra petitem) a přisoudil více, než bylo žalobcem žádáno v žalobním petitu. Tento zrušovací důvod v minulosti nepůsobil v rozhodovací činnosti výkladové potíže. Z toho důvodu ani v projednávaném případě odvolací soud nemá pochyb o tom, že jestliže žalobce shledává plnění "nad petit" v tom, že rozhodčí soud stanovil (mírněji) žalobci delší lhůtu k plnění, než požadovala společnost [Jméno žalovaného]., nemůže takovýto výklad plnění ultra petitem obstát. Je tomu tak proto, že je věcí rozhodování soudu, ale i rozhodce (rozhodčího soudu), jakou lhůtu k plnění určí vzhledem k okolnostem zjištěným v rámci projednávání věci. Podle právního názoru odvolacího soudu nelze stanovení delší lhůty rozhodcem (rozhodčím soudem) k plnění a nevyhovění tak návrhu na plnění v kratší lhůtě považovat za rozhodnutí "nad petit". Ostatně v této souvislosti odvolatel nevzal v úvahu, že rozhodci v projednávaném rozhodčím nálezu v daném případě nevyhověli společnosti [Jméno žalovaného]. v požadavku na kratší lhůtu k plnění a svým rozhodnutím tak uvedenou společnost nezvýhodnily a nepřiznali jí více "nad petit". Na takto stanovenou delší lhůtu k plnění § 31 ZRŘ nedopadá, stejně jak uvedené ustanovení zákona nedopadá na projednávaný případ, kdy je v rozhodčích nálezech nezřídka počátek přirůstání úroků určován dnem podání rozhodčí žaloby, byť takovéto vymezení počátku přirůstání úroků vyžaduje pracnost, nikoliv nemožnost, výpočtu z hlediska exekutora, jak na to správně z pohledu dlouholeté praxe poukázal soud I. stupně.

31. Konečně odvolací soud neshledal důvodnou argumentaci odvolatele z hlediska odvolatelem zdůrazňovaného důvodu pro zrušení rozhodčího nálezu ani s ohledem na jeho poukaz na právní moc a vykonatelnost rozhodčího nálezu (dnem doručení) a na současně stanovenou lhůtu k plnění rozhodčím nálezem přiznaného nároku do 15 dnů ode dne právní moci nálezu. V tomto odvolací soud vychází z obdobně na tuto otázku aplikovatelného ustanovení § 161 o. s. ř. a konstatuje, že předmětný rozhodčí nález je vykonatelný, jakmile uplyne lhůta k plnění.

32. Obecné konstatování obsažené ve výroku III. rozhodčího nálezu, že rozhodčí nález je konečný a doručením stranám nabývá účinků pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný představuje podle právního názoru odvolacího soudu pouze obecné vyjádření zásady mající místo v případě rozhodnutí neukládajícího povinnost k plnění, podle níž je takovéto rozhodnutí vykonatelné, jakmile nabylo právní moci. Přestože se jeví uvedené obecné konstatování obsažené ve výroku III. rozhodčího nálezu jako nadbytečné, nepochybně má vyjádřit a upozornit strany řízení před rozhodci na zásadní rozdíl mezi řízením soudním a řízením před rozhodci, a to na jednoinstančnost řízení před rozhodci a s tím spojený neprodlený účinek rozhodnutí rozhodců a dopad do poměrů stran sporu před rozhodci. Nic z uvedeného výše však podle právního názoru odvolacího soudu nepředstavuje důvod pro zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 ZRŘ, jak správně uzavřel soud I. stupně.

33. S ohledem na vše shora uvedené nemohou být na místě ani úvahy o nicotnosti předmětného rozhodčího nálezu.

34. Ze všech těchto důvodů odvolací soud shledal napadený rozsudek věcně správným a postupem podle § 219 o. s. ř. jej potvrdil.

35. O nákladech odvolacího řízení bylo, vzhledem k plné úspěšnosti žalovaného, rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela úspěšnému žalovanému byla přiznána plná náhradu nákladů odvolacího řízení celkem ve výši 4 356 Kč, představovaná náklady na právní zastoupení advokátem honorovaným podle z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, advokátního tarifu (dále jen ,,AT“). Zástupce žalovaného učinil v odvolacím řízení dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 AT představované vyjádřením se k odvolání žalobce a účastí při projednání věci pře odvolacím soudem dne 20. října 2021. Za každý z těchto úkonů náleží advokátu žalovaného odměna ve výši 1 500 Kč určená podle § 9 odst. 1 AT. K odměně náleží paušální náhrada ve výši 300 Kč za každý z uvedených úkonů podle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH ze součtu uvedených položek podle § 137 odst. 3 o. s. ř., tj. 756 Kč. Celková výše nákladů činí 4 356 Kč.

36. Proto bylo rozhodnuto ve výroku II. tohoto rozsudku tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku na nákladech odvolacího řízení částku 4 356 Kč k rukám zástupkyně žalovaného.