o zaplacení 2 187 174 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci č. j. 38 Cm 77/2016-591 ze dne 9. září 2020

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále též soud I. stupně) výše specifikovaným rozsudkem ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci vypořádací podíl ve výši 1 590 176,22 Kč s přísl., ve výroku II. žalobu ve zbývajícím rozsahu v částce 596 997,78 Kč s příslušenstvím zamítl, ve výroku III. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 231 161,04 Kč a ve výroku IV. žalobci vrátil část zaplacené zálohy na provedení dokazování v částce 9 399,11 Kč.

Soud I. stupně vycházel ze skutečnosti, že se žalobce domáhal vyplacení vypořádacího podílu ve výši 2 187 174,00 Kč po ukončení členství v žalovaném družstvu.

Po provedeném dokazování soud I. stupně vycházel ze skutečnosti, že žalobce byl od 20. 3. 2007 členem žalovaného družstva, z něhož vystoupil a s odstupem času vyklidil jemu poskytnuté družstevní byty č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a tyto předal žalovanému. Podle zjištění soudu I. stupně žalobce splnil své vkladové povinnosti v rozsahu částky 1 220 080 Kč. Tržní cena předmětného družstevního podílu podle zjištění soudu I. stupně činila ke dni zániku členství žalobce v žalovaném bytovém družstvu dne 30. 9. 2014 částku 1 655 170 Kč.

Soud I. stupně vycházel též ze skutečnosti, že žalobce získal právo užívat družstevní byty č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalovaného a oba tyto byty žalobce užíval od 1. 11. 2007 až do 23. 2. 2015, a to aniž by za užívání bytů hradil nájemné, kdy po celou dobu platil pouze platby označené v měsíčních předpisech plateb jako „hypotéka - byt“, jež dle žalobce byly platbami na další členský vklad. Naopak tyto platby dle žalovaného byly plněním na úroky z úvěrů do úvěrového fondu, jež dle soudu na základě intepretace smluv o přidělení družstevní jednotky a stanov žalovaného byly částečně platbami na další členský vklad ve výši 9 667 Kč u bytu č. [Anonymizováno] a ve výši 5 213 Kč u bytu č. [Anonymizováno], a platbami do úvěrového fondu na úhradu úroků z úvěru (dluhová služba), a to ve výši představované rozdílem mezi platbou na další členský vklad a celkovou výši této platby.

Soud I. stupně věc posuzoval podle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích - dále jen ZOK) a zejména podle jeho § 610 písm. b), § 748 odst. 1 a násl., § 775 ZOK a podle zákona č. 89/2012 Sb. - nový občanský zákoník (dále jen NOZ) a zejména podle § 1968 a násl. NOZ.

Po posouzení věci soud I. stupně konstatoval, že žaloba je částečně po právu, stejně, jak je dílem důvodná i obrana žalovaného označovaná jako „vzájemný návrh“. Podstatným pro soud I. stupně bylo, že žalobce byl od 20. 3. 2007 členem žalovaného družstva s následně získanými právy právem užívat družstevní byty č. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] ve vlastnictví žalovaného. Podstatné bylo pro soud I. stupně dále to, že žalobce z žalovaného družstva vystoupil a s odstupem času vyklidil jemu poskytnuté družstevní byty č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a tyto předal žalovanému. Podstatné bylo dále to, že k vystoupení žalobce došlo po členské schůzi žalovaného konané dne 29. 8. 2014, jež schválila přijetí nových stanov žalovaného, přičemž žalobce s touto změnou stanov nesouhlasil a pro nesouhlas se změnou stanov vystoupil ze žalovaného družstva ve smyslu ustanovení § 613 odst. 1 písm. d) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích - ZOK). Jeho členství mělo zaniknout dne 30. 9. 2014,

Soud I. stupně konstatoval, že způsob výpočtu výše vypořádacího podílu upravují stanovy žalovaného v článku 21 odst. 21.2. tak, že se výše vypořádacího podílu určí poměrem splněné vkladové povinnosti žalobkyně vůči souhrnu splněných vkladových povinností všech členů k členským vkladům ke dni 31. 12. 2015 jako poslednímu dni daného účetního období, přičemž se takto získaný poměr násobí výší vlastního kapitálu družstva po odečtení rezervního fondu, byl-li zřízen, a to v rozsahu, v jakém jej nelze rozdělit mezi členy družstva, zjištěného z účetní závěrky sestavené k poslednímu dni účetního období, v němž členství zaniklo.

Soud I. stupně dospěl ke zjištění, že žalobci vznikl ve smyslu § 36 odst. 1 ZOK a článku 21 stanov žalovaného vůči žalovanému nárok na vypořádací podíl, jenž byl ve smyslu ustanovení § 749 odst. 1 věty prvé ZOK a článku 21 odst. 5. stanov žalovaného splatný uplynutím 3 měsíců poté, kdy byla nebo mohla být zjištěna jeho výše.

Ve vztahu k výši vypořádacího podílu dospěl soud I. stupně ke zjištění, že žalobci svědčí ve smyslu ustanovení § 748 odst. 1 ZOK právo na vypořádací podíl v minimální výši 1 220 080 Kč což odpovídá rozsahu splněné vkladové povinnosti žalobce představované základním členským vkladem 2 500 Kč zaplaceným žalobcem a základním členským vkladem 2 500 Kč zaplaceným právním předchůdcem žalobce [adresa], jehož členská práva přešla na žalobce, plněním žalobce na další členský vklad v souvislosti s bytem č. [Anonymizováno] v celkové částce 792 655 Kč a plněním žalobce na další členský vklad v souvislosti s bytem č.[Anonymizováno][Anonymizováno] v celkové částce 427 425 Kč.

Podle soudu I. stupně při postupu dle článku 21 stanov žalovaného ze dne 15. 2. 2006 by měl vypořádací podíl žalobce nulovou hodnotu, což by bylo v hrubém nepoměru ke skutečné (tržní) hodnotě daného družstevního podílu, která byla znalecky určena na částku ve výši 1 655 170 Kč, a způsob určení výše vypořádacího podílu dle článku 21 stanov žalovaného je podle soudu I. stupně v rozporu se zákonnou úpravou vypořádacího podílu dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, konkrétně s ustanovením § 748 odst. 1 ZOK, dle níž stanovy nesmí určit vypořádací podíl nižší, než kolik činí částka vyjadřující rozsah splněné vkladové povinnosti člena v bytovém družstvu. Soud I. stupně dospěl k dílčímu právnímu závěru, že dané ustanovení článku 21 stanov žalovaného ze dne 15. 2. 2006 ohledně způsobu určení výše vypořádacího podílu je z uvedeného důvodu neplatné.

Soud I. stupně při rozhodování o uplatněném nároku vycházel ze skutečnosti, že splatnost vypořádacího podílu upravoval článek 21 stanov žalovaného ze dne 15. 2. 2006 tak, že nárok na výplatu tohoto vypořádacího podílu vznikne bývalému členovi dnem následujícím po dni, kdy příslušná jednotka bude přidělena jinému členovi družstva a ten zaplatí v plné výši tu část dalšího členského vkladu, která měla být do té doby zaplacena bývalým členem podle příslušné smlouvy o přidělení jednotky, nikdy však ne dříve, než bývalý člen uvolní a předá zpět vyklizenou jednotku. Podle soudu I. stupně ustanovení článku 21 stanov žalovaného ze dne 15. 2. 2006 je neplatné pro rozpor se zákonem, neboť nedává jistotu výplaty vypořádacího podílu v přiměřené době po skončení členství a váže splatnost na podmínky, které nemusí vůbec nastat (např. byt bude pronajat nečlenovi družstva apod.). Proto se tak podle soudu I. stupně ohledně splatnosti vypořádacího podílu uplatní zákonná úprava, dle které je v daném případě vypořádací podíl splatný ve smyslu ustanovení § 749 odst. 1 ZOK uplynutím tří měsíců od vyklizení družstevních bytů, tj. od 23. 2. 2015, kdy tak v projednávaném případě nastala splatnost vypořádacího podílu dne 25. 5. 2015, neboť konec tříměsíční lhůty 23. 5. 2015 připadl na sobotu.

Podle soudu I. stupně z dokazování vyplynulo, že způsob určení výše vypořádacího podílu upravoval článek 21 stanov žalovaného ze dne 15. 2. 2006, a při postupu dle tohoto článku stanov by byla výše vypořádacího podílu žalobce nulová.

V návaznosti na uvedené, soud I. stupně při vlastním rozhodování aplikoval kogentní zákonné ustanovení § 748 ZOK o minimální výši vypořádacího podílu, jehož výše musí podle soudu I. stupně odpovídat rozsahu splněné vkladové povinnosti žalobce jako člena žalovaného coby bytového družstva. Když žalobce splnil svou vkladovou povinnost vůči žalovanému družstvu v celkové částce ve výši 1 225 080 Kč, minimální výše vypořádacího podílu žalobce podle soudu I. stupně má odpovídat toto částce 1 225 080 Kč. Dále soud I. stupně vzal v úvahu, že znalecky vyčíslená skutečná tržní hodnota daného družstevního podílu žalobce dosahuje výše 1 655 170 Kč a z toho důvodu podle soudu I. stupně žalobci svědčí vůči žalovanému právo na vypořádací podíl v uvedené výši 1 655 170 Kč spolu s 8,05 % úroky z prodlení ročně za dobu prodlení od 1. 6. 2015 do zaplacení.

Ve vztahu k obraně žalovaného (označované též jako kompenzační námitka) soud I. stupně vycházel ze skutečnosti, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný měl vůči žalobci splatnou pohledávku ve výši 23 040 Kč spolu s 8,05 % úrokem z prodlení ročně za dobu prodlení od 16. 9. 2014 do zaplacení, a to z titulu dluhu žalobce za nezaplacení příspěvku do fondu členských podílů a do úvěrového fondu za měsíc září 2014, a také že žalovaný měl vůči žalobci splatnou pohledávku ve výši 40 840 Kč z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení získaného užíváním bytu č. [Anonymizováno] v době od 1. 10. 2014 do 23. 2. 2015 bez právního důvodu.

Naopak vzdor shora uvedenému zjištění soudu I. stupně (str. 15 rozsudku), podle něhož žalobce získal právo užívat družstevní byty č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalovaného a oba tyto byty žalobce užíval až do 23. 2. 2015, a to aniž by za toto užívání hradil nájemné, soud I. stupně současně konstatoval (str. 26 rozsudku), že se neprokázalo, že by žalobce užíval v době od 1. 10. 2014 do 23. 2. 2015 bez právního důvodu i byt č. [Anonymizováno]. Rovněž tak se podle soudu I. stupně neprokázalo, ze by nárok žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení byl splatný dne 3. 3. 2015, když provedené dokazování dopisem právního zástupce ze dne 23. 2. 2015 vyvrátilo tvrzení žalovaného, že tímto dopisem byl žalobce vyzván k vydání bezdůvodného obohacení žalovanému. Provedené dokazování tak podle soudu I. stupně neprokázalo existenci nároku žalovaného vůči žalobci ve výši 64 180 Kč z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení za užívání bytu č. [Anonymizováno] v době od 1. 10. 2014 do 23. 2. 2015 bez právního důvodu, ani existenci nároku na kapitalizované příslušenství ve výši 756,60 Kč za žalovaným tvrzené prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení za užívání shora uvedeného bytu žalovaného bez právního důvodu. Provedené dokazování podle soudu I. stupně prokázalo, že splatnost nároku žalobce na vyplacení vypořádacího podílu nastala dne 25. 5. 2015, a nikoliv až 26. 5. 2015, když konec tříměsíční lhůty, která počala běžet dnem 23. 2. 2015, připadl na sobotu. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle úspěchu podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.).

Proti rozsudku soudu I. stupně podal odvolání žalovaný (odvolatel) do výroku I. a III. a navrhl žalobu i v této části zamítnout a tomu přizpůsobit i závislý výrok o nákladech řízení.

Nesprávnost napadeného rozsudku odvolatel spatřuje v důvodech podle § 205 odst. 2 písm. d), o. s. ř., když soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci a věc nesprávně posoudil, neboť:

1) Soud I. stupně neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Odvolatel přitom akceptoval rozhodovací praxi soudů, podle níž při stanovení vypořádacího podílu je nutno upozadit hodnotu vycházející z účetnictví družstva a hodnotu vypočítanou na základě doposud uhrazených plateb. Podle odvolatele je přitom nutno vycházejícího z judikatury Nejvyššího soudu, přičemž žalovaný neměl výhrady vůči závěru, podle něhož musí vypořádací podíl odpovídat skutečné hodnotě příslušného družstevního podílu.

2) Podle odvolatele soud I. stupně nepostupoval správně, jestliže s ohledem na nutnost zjištění skutečné hodnoty příslušného družstevního podílu neprovedl převodní smlouvy navržené žalovaným, když z těchto listin vyplývá, že tržní hodnota družstevního podílu v žalovaném družstvu byla vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nulová a žaloba měla být zamítnuta v celém rozsahu.

3) Podle odvolatele jeho stanovy nelze posuzovat jako neplatné, když znění stanov vyhovuje dispozitivním ustanovením zákona.

4) Odvolatel dále argumentoval názorem, že financování bytového družstva funguje na principu průběžného financování a družstvo je tedy zatíženo úvěry z doby výstavby bytových domů a tyto úvěry jsou spláceny anuitními splátkami. Úprava ve stanovách podle odvolatele respektuje práva družstevníka, jenž nepřijde o svůj vypořádací podíl a vystupující člen družstva má možnost získat bytovou jednotku za původní cenu a může realizovat i zisk, byť není zaručeno, že tržní hodnota bytu bude vždy vyšší než výše vypořádacího podílu.

5) Podle odvolatele splácení dalšího členského vkladu představuje splácení úvěru na byt poskytnutého družstevníkovi družstvem, kdy platby na účel „byt - hypotéka“ tak byly určeny na splácení dalšího členského vkladu (jistiny) a část na platby do úvěrového fondu (úroky), když družstvo a výstavba bytových domů je financována pomocí úvěrů. Podle odvolatele však jednotlivé měsíční platby žalobce při tomto anuitním splácení nezahrnovaly vždy stejnou část platby na další členský vklad. Uvedené podle odvolatele znamená, že je sice každý měsíc hrazena pevná platba, avšak poměr splátky jistiny a úroků se mění tak, že na začátku jsou z platby spláceny úroky a s postupem času se zvyšuje míra splátek jistiny na úkor snižující se výše úroků. Na rozdíl od rovnoměrného splácení je předčasné ukončení u anuitního splácení pro dlužníka nevýhodné, neboť poměr splacené jistiny je poměrně nižší a většina splátek na začátku splácení jde na splátky úroků. Dle odvolatele v uzavřené smlouvě o přidělení družstevní jednotky jsou jednotlivé celkové splátky fixní, avšak nejsou fixní platby na jistinu, jak podle odvolatele mylně uzavírá soud I. stupně.

6) Podle závěrů soudu I. stupně by bytové družstvo muselo žalobci vracet úroky již uhrazené bance a skončilo by v úpadku.

7) Odvolatel poukázal na znalecký posudek č. [Anonymizováno] vypracovaný [právnická osoba], podle něhož výše žalobcem splněné vkladové povinnosti k 30. září 2014 činila 595 817 Kč.

8) Odvolatel poukázal na § 748 ZOK, podle něhož platné stanovy nesmí určit vypořádací podíl nižší, než kolik činí částka vyjadřující rozsah splněné vkladové povinnosti člena, a pokud stanovy takovému požadavku nedostojí, tak je vypořádací podíl roven podle zákona toliko výši splněného členského vkladu, což v daném případě činí 598 317 Kč (595 817 (další členský vklad) + (2500 (základní vklad)) bez ohledu na tržní cenu podílu.

9) Podle odvolatele otázka stanovení tržní ceny není v tomto případě relevantní, jelikož stanovy žalovaného určují vypořádací podíl nižší, než je rozsah splněné vkladové povinnosti člena a vypořádací podíl je tedy dle zákona roven výši splněného členského vkladu.

10) Pokud by podle odvolatele bylo stanovení tržní ceny významné, potom posudek č. [Anonymizováno] [Anonymizováno] a zjištěná hodnota by sice platila, avšak pouze v případě, že by další členský vklad byl zcela splacen nebo by bylo možné jej doplatit jednorázovou částkou, což není projednávaný případ s ohledem na vůli družstva, zda takovou možnost připustí. Navíc stanovy družstva možnost převodu bytu do vlastnictví umožňují až po uplynutí 20 let ode dne kolaudačního rozhodnutí. I to má vliv na tržní hodnotu družstevního podílu. Znalkyně proto měla provést zhodnocení tržní hodnoty konkrétního podílu žalobce se zohledněním výše a doby splátek dalšího členského vkladu, což však neprovedla.

11) Podle žalovaného se měl vypočíst poměr doposud splacené povinnosti k dalšímu členskému vkladu a tímto poměrem je nutno následně vynásobit celkovou hodnotu podílu se splacenou anuitou zjištěného znalkyní, což činí 668 163,33 Kč.

12) Podle odvolatele soud I. stupně dále pochybil ohledně jeho kompenzační námitky, a to konkrétně v části týkající se bezdůvodného obohacení za užívání bez právního důvodu bytu č. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalovaného v období od 1. října 2014 do 23. února 2015, když v této části je podle odvolatele napadené rozhodnutí vnitřně rozporné. Je tomu tak podle odvolatele proto, že soud I. stupně nejprve v odstavci 63 uvádí, že žalobce oba přidělené byty užíval od 1. 11. 2007 do 23. 2. 2015 a následně v odstavci 91 již soud I. stupně podle odvolatele nedůvodně uvedl, že dokazování neprokázalo, že by žalobce užíval v době od 1. 10. 2014 do 23. 2. 2015 byt č. [Anonymizováno]. Závěry soudu I. stupně jsou tak v přímém rozporu s provedeným dokazováním a nevycházejí z důkazů a zjištěných skutečností.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí v rozsahu podaného odvolání včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a po zopakování dokazování sdělením obsahu znaleckého posudku [Anonymizováno] č. [Anonymizováno] a po zjištění možností žalobce prokázat den předání bytu č. [Anonymizováno] žalovanému učinil následující zjištění a dospěl k níže uvedeným závěrům.

Z hlediska skutkového odvolací soud vychází ze správných skutkových zjištění soudu I. stupně ohledně zániku členství žalobce v žalovaném bytovém družstvu, dále ze správných skutkových zjištění ohledně úpravy vypořádacího podílu ve stanovách žalovaného bytového družstva, rovněž ohledně rozsahu splněné vkladové povinnosti žalobcem, jakož i ohledně obvyklé (v místě a čase) ceny obdobného podílu v bytovém družstvu. Soud I. stupně rovněž správně stanovil výši bezdůvodného obohacení žalobce ve vztahu k bytu č. [Anonymizováno] vlastněného žalovaným, kdy byt žalobce užíval bez právního důvodu po ukončení jeho členství v žalovaném bytovém družstvu.

Z hlediska právního odvolací soud v otázce sporné výše vypořádacího podílu náležejícího žalujícímu bývalému členovi [Anonymizováno], jehož účast v žalovaném družstvu zanikla jeho vystoupením z žalovaného družstva, vychází shodně se soudem I. stupně z § 748 ZOK, z něhož je zřejmé, že stanovy nesmí určit vypořádací podíl nižší, než kolik činí částka vyjadřující rozsah splněné vkladové povinnosti člena v bytovém družstvu (odst. 1). Neurčují-li stanovy způsob výpočtu vypořádacího podílu, je vypořádací podíl roven výši splněného členského vkladu (odst. 2). Vypořádací podíl se vyplácí v penězích, ledaže stanovy určí něco jiného (odst. 3).

Podle odvolacího soudu je pro rozhodnutí významné to, že uvedená právní úprava odráží specifickou povahu bytového družstva, kdy základním účelem tohoto typu obchodní korporace je zajištění bytových potřeb svých členů (§ 727 odst. 1 ZOK), přičemž práva a povinnosti člena bytového družstva z nájemního vztahu mezi ním a družstvem přitom patří mezi členská práva a povinnosti plynoucí z členství v bytovém družstvu (§ 731 odst. 1 ZOK). Družstevní podíl v bytovém družstvu je neomezeně převoditelný (§ 736 ZOK). Důvodem nabytí družstevního podílu v bytovém družstvu je potom zpravidla zajištění bydlení jakožto jedné ze základních životních potřeb a jistotu právního prostředí upravující ochranu této základní životní potřeby jednotlivce zákonodárce poskytuje ve veřejném zájmu, a to například prostřednictvím zvláštního ustanovení o nájmu bytu a nájmu domu v občanském zákoníku, poskytující vyšší míru ochrany nájemci.

Dále odvolací soud vychází z toho, že práva a povinnosti spojené s členstvím v bytovém družstvu, označované též jako členský podíl, představují souhrn práv a povinností člena vůči bytovému družstvu vyplývajících z jeho majetkové účasti v bytovém družstvu. U členů družstev, s jejichž členskými podíly je spojeno i právo nájmu družstevního bytu, jsou členskými právy a povinnostmi jednak individuální práva a povinnosti určené stanovami, vztahující se ke konkrétnímu bytu a jednak práva, která příslušejí každému členu bytového družstva a nevztahují se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru.

Podle odvolacího soudu lze v návaznosti na uvedené obecně konstatovat, že z hlediska majetkového členský podíl v bytovém družstvu, a to především podíl bydlícího člena, představuje majetkovou hodnotu, s níž se na „bytovém trhu“ běžně obchoduje a členský podíl bydlícího člena je všeobecně vnímán jako alternativa vlastnictví bytové jednotky. Proto lze dovodit, že (tržní) cena členských práv a povinností v družstvu, s nimiž je spojeno právo nájmu v konkrétním bytě v majetku družstva, s odchylkou směrem k nižší ceně, řádově kopíruje ceny, za něž jsou v téže lokalitě převáděny bytové jednotky. Tyto srovnatelné bytové jednotky svými vlastnostmi odpovídají družstevnímu bytu a cenami se bytové jednotky přibližují cenám podílů bydlících členů družstev, byť jsou ceny bytových jednotek mírně vyšší než ceny družstevních podílů bydlících členů družstev. Uvedené znamená, že prodávají-li se bytové jednotky za částky v řádu stovek tisíc Kč, potom i cena členských práv bydlícího člena bytového družstva se pohybuje v těchto řádech na mírně nižší úrovni. Nižší cenová úroveň družstevního podílu bydlícího člena družstva, umožňujícího uspokojovat potřebu bydlení, na rozdíl od ceny bytové jednotky, byť umožňující uspokojovat tutéž potřebu, vyjadřuje právě tu skutečnost, že práva k družstevnímu bytu jsou právy k bytu vlastněnému družstvem, jakož i skutečnost, že nabytí družstevního bytu do vlastnictví člena družstva je často spojeno s časovou prodlevou a s nutností splnění podmínek stanovených družstvem. Proto v podmínkách projednávané věci nemůže obstát argumentace žalovaného pod bobem 10) jeho odvolání poukazující na složitosti nabytí družstevního bytu do vlastnictví, neboť tato okolnost je na trhu s družstevními podíly bydlících členů družstev brána v úvahu a projevuje se mírně nižší úrovní ceny těchto družstevních podílů, na rozdíl od cen bytových jednotek. Přes nižší úroveň cen družstevních podílů, jejich kopírování cen bytů vyplývá ze skutečnosti, že vlastnická práva k bytové jednotce i práva k bytu ve vlastnictví družstva zajišťují na srovnatelné úrovni uspokojení základní životní potřeby - potřeby bydlení. Na tomto místě odvolací soud konstatuje, že jestliže znalec se znalostí věci stanoví tržní cenu práv (podílu v družstvu) bydlícího člena družstva, nemá ani odvolací soud, ve shodě se soudem I. stupně, důvodu pochybovat o této znalecky stanovené ceně vycházející z cen na trhu družstevních podílů bydlících členů družstev a již zohledňujících administrativní složitosti získání družstevního bytu do vlastnictví člena družstva.

Znalkyně [Anonymizováno] ve svém znaleckém posudku č. [Anonymizováno] stanovila tržní hodnotu družstevního podílu žalobce ke dni zániku členství žalobce v žalovaném bytovém družstvu (ke dni 30. 9. 2014) ve výši 1 655 170 Kč, přičemž ani odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně s ohledem na shora uvedené nevidí prostor pro zpochybnění uvedených závěrů znalkyně. Především závěry znalkyně nezpochybnily výpočty žalovaného, jenž prostřednictvím výpočtu poměru doposud splacené povinnosti k dalšímu členskému vkladu a jeho násobením ustanovil celkovou hodnotu podílu se splacenou anuitou na částku 668 163,33 Kč. Z těchto důvodů před odvolacím soudem neobstála ani další odvolací argumentace žalovaného uvedená pod bodem 11) jeho odvolání.

Před odvolacím soudem nebyla úspěšná ani argumentace žalovaného uvedená pod bodem 1), 2) a 10) jeho odvolání, neboť znalkyně [Anonymizováno] správně posuzovala tržní cenu předmětného podílu v družstvu s ohledem na ceny družstevních podílů v daném místě a čase, když předmětný podíl se z hlediska skutečností významných pro stanovení jeho ceny nelišil od jiných v místě a čase prodávaných podílů. V této souvislosti odvolací soud konstatuje, že ani případné převody podílů za symbolickou částku, případně bezúplatné převody podílů v žalovaném družstvu, spojené s právem nájmu k novým bytům (užívaným méně než 10 let od kolaudace) představují spíše darování, nemající vliv na určení tržní ceny družstevního podílu. Proto také dokazování těmito smlouvami nemohlo vést k závěru, že neprovedení těchto důkazů mělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. I podle právního názoru odvolacího soudu tržní hodnoty podílů v družstvu spojených s užíváním nových bytů, lze již na první pohled stěží stanovit jako nulové a takové bezúplatné převody ani nejsou podle všeobecně známých zkušeností soudu vůbec inzerovány.

Jestliže kogentní ustanovení § 748 ZOK stanoví, že stanovy nesmí určit vypořádací podíl nižší, než kolik činí částka vyjadřující rozsah splněné vkladové povinnosti člena v bytovém družstvu a v projednávaném případě stanovy žalovaného vypořádací podíl vypočítávají jako nulový, vzdor splnění vkladové povinnosti žalobce a jeho právního předchůdce, do jehož práv v žalovaném bytovém družstvu žalobce vstoupil, a to v rozsahu přesahujícím částku 1 200 000 Kč, potom takové znění stanov i podle odvolacího soudu nemůže pro rozpor se zákonem obstát. Z tohoto důvodu před odvolacím soudem nebyla úspěšná argumentace žalovaného uvedená pod bodem 3) jeho odvolání.

Podle odvolacího soudu vypořádací podíl člena bytového družstva musí odrážet skutečnou (tržní) hodnotu družstevního podílu bývalého člena družstva (určenou ke dni zániku členství) tak, aby mezi touto tržní hodnotou a výší vypořádacího podílu nebyly neodůvodněné rozdíly. Jestliže by stanovy takovéto neodůvodněné rozdíly zakládaly ve své úpravě vypořádacího podílu, není vyloučeno, že by na takovéto sui generis právní jednání upravující vypořádací podíl mohlo být nahlíženo, jako na ustanovení nemravné. Proto v návaznosti na tvrzení žalovaného o nulové hodnotě vypořádacího podílu žalobce, jakož i v návaznosti na správné zjištění soudu I. stupně, v tom smyslu že výpočtem na základě postupu podle stanov žalovaného by vystupující člen družstva nezískal ani minimální vypořádací podíl, před odvolacím soudem nebyla úspěšná argumentace žalovaného uvedená pod bodem 3) jeho odvolání, a to právě s ohledem na správné závěry soudu I. stupně ohledně rozsahu splnění vkladové povinnosti žalobcem, jakož i s ohledem na správné zjištění soudu I. stupně týkající se skutečné tržní ceny předmětného podílu.

Dále v návaznosti na shora uvedené odvolací soud konstatuje, že zánik účasti v bytovém družstvu bez právního nástupce představuje ztrátu vlastnictví družstevního podílu, jenž jako věc zaniká, přičemž jeho hodnotu fakticky získává bytové družstvo tím, že může s uvolněným bytem v souladu se zákonem a stanovami nakládat. Může jej tržně pronajímat a krýt tak nutné splátky úvěru, může přijmout nového zájemce o členství, jenž splatí další členský vklad ve výši vyplaceného vypořádacího podílu předchozího člena (za adekvátní členský vklad - viz § 733 ZOK), může bytovou jednotku prodat atd.

S ohledem na základní důvod nabývání účasti v bytových družstvech by měl mít nabyvatel družstevního podílu rozumnou míru jistoty, že investice, již do zajištění bydlení vložil, mu zůstane zachována, a to bez ohledu na to, zda účast v bytovém družstvu nabývá originárně (za členský vklad) či derivativně (zpravidla za úplatu zaplacenou za nabývaný družstevní podíl). Člen družstva musí mít jistotu, že o tuto investici nebude připraven ani tehdy, zanikne-li jeho účast v bytovém družstvu bez právního nástupce. Zachování této rozumné míry jistoty je přitom i ve veřejném zájmu, neboť má význam pro stabilitu a transparentnost trhu s byty.

Podle odvolacího soudu neexistují důvody, pro něž by mělo bytové družstvo na zániku účasti svého člena profitovat. Opačný výklad by s ohledem na účel účasti v bytovém družstvu vedl k nepřípustnému zásahu do vlastnického práva k družstevnímu podílu. Proto také právní úprava vypořádání mezi členem bytového družstva, jehož účast zanikla bez právního nástupce a bytovým družstvem je založena na principu zvýšené ochrany členů bytového družstva, z něhož plyne, že vypořádací podíl člena bytového družstva musí vycházet ze skutečné (tržní) hodnoty družstevního podílu bývalého člena družstva (určenou ke dni zániku členství) tak, aby mezi touto tržní hodnotou a výší vypořádacího podílu nebyly neodůvodněné rozdíly. Před odvolacím soudem tak nebyla úspěšná argumentace žalovaného uvedená pod bodem jeho odvolání 8), 9) a 10).

Takovýto náhled na vypořádací podíl člena bytového družstva má oporu ve skutečnosti, že bytové družstvo v postavení vlastníka bytu, s nímž byla spojena práva bydlícího člena družstva, jehož účast v družstvu zanikla, má možnosti naložit s uvolněným bytem (jak naznačeno shora) tak, aby zánik účasti člena bytového družstva bez právního nástupce mělo zpravidla na toto družstvo hospodářsky neutrální dopad.

Jak bylo uvedeno, zákon neumožňuje, aby výše vypořádacího podílu člena družstva, jehož účast v družstvu zanikla, byla určena na základě stanov částkou nižší, než kolik činí částka vyjadřující rozsah splněné vkladové povinnosti člena v bytovém družstvu.

V konkrétním projednávaném případě je zřejmé, že se žalovaný domáhá toho, aby výše vypořádacího podílu žalobce byla vypočtena podle č. 21 stanov družstva. Podle těchto se hodnota podílu žalobkyně blíží nule, když stanovy umožňují družstvu se vypořádat jen tak, že si bývalý člen v budoucnu odkoupí od žalovaného družstva byt, a to i v případě, že by např. ukončil svoji účast v družstvu a měl v úmyslu se odstěhovat nebo by byl veden snahou ukončit zcela právní vztahy s žalovaným. Za této situace ani odvolací soud neshledává takovéto ustanovení stanov platným, a to pro rozpor stanov v této části s kogentním ustanovením zákona (§ 748 odst. 1 ZOK).

Za těchto podmínek soud I. stupně postupoval správně, jestliže cenu vypořádacího podílu určil po zjištění rozsahu splnění vkladové povinnosti žalobcem a po zjištění tržní ceny družstevního podílu tak, že výši vypořádacího podílu stanovil s ohledem na jeho běžnou tržní cenu podílu. Ježto tato tržní cena přesahovala rozsah splněné vkladové povinnosti, správně soud I. stupně vzal za výchozí tržní cenu. K tomu odvolací soud doplňuje, že s ohledem na shora uvedené nespatřuje nic zvláštního v tom, že tržní hodnota uvedeného podílu přibližně o ¼ převyšuje rozsah žalobcem splněné vkladové povinnosti, když tento mírný cenový rozdíl nepřípustným způsobem nezvýhodňuje žalobce ani neznevýhodňuje žalovaného, jenž může nakládat s uvolněným bytem, jak bylo uvedeno shora. Proto před odvolacím soudem nebyla úspěšná argumentace žalovaného uvedená pod bodem 8) a 9) jeho odvolání

Podle právního názoru odvolacího soudu nestanovila-li smlouva o přidělení družstevní jednotky nebo jiná smlouva uzavřená mezi žalobcem a družstvem (včetně stanov jako smlouvy sui generis) něco jiného, soud I. stupně správně vycházel ze skutečnosti, že každá měsíční platba označená v předpisu plateb jako „hypotéka - byt“ byla platbou nejen do fondu členských vkladů jako plnění na další členský vklad, ale ve zbytku i platbou do úvěrového fondu na pokrytí nákladů úvěrového financování (tzv. dluhové služby), kdy platba označená v předpisu plateb jako „hypotéka - byt“ ve stanovené výši zahrnovala částku ve výši přibližně 60% předepsané částky jako pravidelnou měsíční splátku do fondu členských vkladů na další členský vklad vycházející z celkové výše dalšího členského vkladu a počtu pravidelných splátek. V případě bytu č. [Anonymizováno] činila výše dalšího členského vkladu 1 251 000 Kč a měla být splacena ve 240 splátkách a v případě bytu č. [Anonymizováno] činila výše dalšího členského vkladu 2 319 968 Kč a měla být splacena rovněž ve 240 splátkách. Částka podle předpisu plateb označeném jako „hypotéka - byt“ ve zbývající části (nad dílčí splátku dalšího členského vkladu) zahrnovala i zbylou část jako měsíční platbu do úvěrového fondu. Ostatně podle odvolacího soudu by neodpovídalo smluvním ujednáním žalobce a žalovaného, jakož i stanovám, jestliže by žalovaný podle své úvahy ze souhrnné platby nazvané „hypotéka - byt“ netransparentně přesunoval částky určené na další členský vklad, (mající význam z hlediska plnění základních povinností žalobce vůči družstvu a z hlediska jejího vypořádání v případě zániku členství žalobce) a částky určené na dluhovou službu. Na tomto místě odvolací soud konstatuje, že se neztotožňuje s postupem žalovaného, jenž vůči členům družstva vystupuje jako úvěrující hypoteční banka vyžadující velmi složité (z hlediska výpočtu) anuitní splácení hypotečního úvěru. Podle odvolacího soudu je nutno oddělit smluvní vztahy družstva a úvěrující banky a na druhé straně vztahy družstva a jeho členů, regulovaných zákony a stanovami, a to např., jako v projednávané věci, v otázkách vypořádání bývalého člena družstva, jehož účast v družstvu zanikla. Bez opory ve stanovách nebo v zákoně, nelze vztahy družstva vůči hypoteční úvěrové bance přenášet automaticky na členy družstva, aniž by bylo zřejmé, jaká právní jednání tvoří oporu pro postup družstva vůči svým členům. Z těchto důvodů před odvolacím soudem nemohla obstát ani odvolací argumentace žalovaného uvedená pod bodem 4), 5) a 6) jeho odvolání, poukazující na splácení závazku družstva bance a na přenášení závazku družstva vůči bance na své členy, kdy žalovaný z důvodu svých závazků vůči bance odmítá vyplatit vypořádací podíl žalobci, byť vyplacení vypořádacího podílu má oporu ve shora uvedených ustanoveních zákona. Takovéto nepodložené a zavádějící směšování vztahů vůči bance a vůči členům (bývalým členům) družstva potom stojí i za nedůvodnou argumentací žalovaného v bodě 7) jeho odvolání, kdy znalecký ústav nedůvodně vycházel z žalovaného nesprávného smluvně nepodloženého předpokladu o anuitním splácení dalšího členského vkladu žalobcem.

Soud I. stupně ve svém rozsudku správně zohlednil ve vztahu k bytu č. 5 ve prospěch obrany žalovaného rozsah, v němž se žalobce obohatil.

Jiné to však bylo ve vztahu k bytu č. [Anonymizováno], kde se odvolací soud neztotožnil se soudem I. stupně v názoru, že dokazování neprokázalo, že by žalobce užíval v době od 1. 10. 2014 do 23. 2. 2015 byt č. [Anonymizováno], ačkoli na straně 15 rozsudku soud I. stupně správně zjistil, že oba přidělené byty žalobce užíval od 1. 11. 2007 do 23. 2. 2015. Ostatně z vyjádření žalobce před odvolacím soudem vyplynulo, že žalobce se nachází v důkazní nouzi v otázce možnosti prokázání toho, kdy žalovanému předal zpět byt č. [Anonymizováno]. Z tohoto důvodu po doplnění dokazování odvolacím soudem o důkaz znaleckým posudkem [Anonymizováno] č. [Anonymizováno] odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci č. j. 38 Cm 77/2016-591 ze dne 9. září 2020 změnil ve výroku I. tak, že žalobu zamítá rovněž v požadavku na zaplacení částky 64 936,60 Kč s přísl. Tato částka v souladu s uvedeným znaleckým posudkem představuje rozsah žalobcem získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. NOZ, když žalobce bez právního důvodu a bez placení obvyklého nájemného užíval též byt žalovaného č. [Anonymizováno], a to až do 23. 2. 2015, ačkoli byl povinen žalovanému uvedený byt vrátit po ukončení svého členství v žalovaném bytovém družstvu.

Před odvolacím soudem z uvedených důvodů neobstála argumentace žalobce, jenž nedoloženě setrvával na svém tvrzení, že uvedený byt vrátil žalovanému ihned po té, co dne 30. 9. 2014 skončilo jeho členství v žalovaném bytovém družstvu.

Z těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle § 220 o. s. ř. změnil jen tak, že žalobu zamítl rovněž v požadavku na zaplacení částky 64 936,60 Kč s přísl. a ve zbývajícím rozsahu jej jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

O nákladech odvolacího řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. a převážně úspěšnému žalobci, jenž měl úspěch v 70 % v rozsahu částky 1 552 239,62 Kč s přísl. a v rozsahu 30% v částce 661 934,38 Kč s přísl. úspěch neměl, přiznal proti převážně neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 40 % jím účelně vynaložených nákladů řízení.

V řízení před soudem I. stupně žalobci vznikly náklady řízení ve výši 509 053,91 Kč a tyto tvoří zaplacené soudní poplatky ve výši 209 740 Kč (za žalobu 109 359 Kč + za odvolání 100 381 Kč, odměna za zastoupení advokátem podle ust. § 7 bodu 6. a ust. § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), a to za 12 úkonů dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. žaloba, 3. písemné podání ve věci samé ze dne 5. 5. 2017, 4. písemné podání ve věci samé ze dne 23. 5. 2017, 5. účast na jednání dne 16. 10. 2017, 6. účast na jednání dne 16. 4. 2018, 7. odvolání do rozsudku ze dne 19. 6. 2018, 8. účast na jednání před odvolacím soudem dne 5. 11. 2019, 9. písemné podání ve věci samé ze dne 25. 11. 2019, 10. účast na jednání dne 5. 6. 2020, 11. podání ve věci ze dne 12. 6. 2020 a 12. účast na jednání dne 5. 6. 2020) po 17 060 Kč/úkon, tj. celkem v částce 204 720 Kč (12x 17 060 Kč), a za 3 úkony dle ust. §11 odst. 2 písm. c) a h) a odst. 3 AT (1. předžalobní výzva ze dne 4. 8. 2016, 2. odvolání do procesního rozhodnutí ze dne 28. 8. 2018, 3. odvolání do procesního rozhodnutí ze dne 15. 1. 2019), po 8 530 Kč/úkon, tj. celkem v částce 25 590 Kč (3x 6 530 Kč), celkem tak činí odměna za zastoupení advokátem částku ve výši 230 310 Kč, dále paušální náhrada výdajů podle ust. § 13 odst. 1 a 3 AT za 15 úkonů právní služby po 300 Kč, celkem ve výši 4 500 Kč (13x 300 Kč), náhrada za ztrátu času podle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT za jednu cestu [adresa] a zpět v trvání 6 započatých půlhodin za jednu zpáteční cestu po 100 Kč v celkové výši 600 Kč (6x 100 Kč), a náhrada jízdného za jednu cestu [adresa] a zpět v délce zpáteční cesty 200 km konané motorovým vozidlem zn. [Anonymizováno], RZ [SPZ], na jednání před odvolacím soudem dne 5. 11. 2019 výši 1 355,35 Kč (spotřeba dle TP 10,2/6,1/7,6 1/100 km, při vyhláškové ceně NM v roce 2019 v částce 33,60 Kč/l, a sazbě základní náhrady v roce 2019 ve výši 4,10 Kč/km) a náhrada nákladů znalečného, kdy ze zálohy složené žalobcem bylo uhrazeno znalečné (odměnu a náhradu hotových výdajů) znalkyni [Anonymizováno] v celkové částce 10 600,89 Kč (8 243,73 Kč a 2 357,16 Kč). Celkem vznikly žalobci náklady řízení ve výši 457 106,24 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce doložil, že jeho právní zástupce je plátcem DPH, přísluší k nákladům žalovaného ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. i náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % odpovídající celkem částce 51 946,91 Kč.

V odvolacím řízení žalobci vznikly náklady ve výši 38 496 Kč představované náklady na právní zastoupení stanovenými podle § 6 odst. 1, § 7, § 11, § 13 odst. 3 a 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), když zástupci žalobce náleží odměna za 2 úkony právní služby jeho advokáta po 14 700 Kč z předmětu odvolacího řízení tj. z částky 1 590 176,22 Kč za vyjádření se k odvolání žalovaného a za účast právního zástupce při jednání odvolacího soudu dne 11. ledna 2022. Dále má advokát žalobce právo na režijní paušál ve výši 2x 300 Kč. Zástupce žalobce má rovněž právo na náhradu cestovních výdajů ve výši 1 470,80 Kč vynaložených na jízdu vozidlem [Anonymizováno] RZ [Anonymizováno] na trase [adresa] a zpět (220 km, spotřeba 5,5 l nafty na 100 km při ceně 36.10/l a amortizaci 4.70 Kč/ km). Zástupce žalobce má podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu právo na náhradu za promeškaný čas ve výši 600 Kč. Konečně zástupce žalobce má podle § 137 odst. 3, odst. 4 o. s. ř. právo na náhradu za advokátem odvedenou DPH ve výši 6 426 Kč.

S ohledem na uvedené činí výše náhrady řízení převážně (ze 70 %) úspěšného žalobce částku 219 020 Kč (40 % ze součtu nákladů vynaložených žalobcem v obou stupních).

Proto bylo rozhodnuto v bodu II. výroku tohoto rozsudku tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 219 020 Kč k rukám zástupce žalobce.