o zaplacení Kč 3 929 160,30 s přísl., k odvolání původních žalovaných: 1) Vladimír Šrom, 2) Ing. Jaroslav Behuliak, CSc., nar. 30. 9. 1931, zemřel 22. 11. 2017, posledně bytem Popradskej brigády 748/19, 058 01 Poprad, Slovenská republika, 3) Ing. Pavol Behuliak, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 37 Cm 172/2006-261 ze dne 21. 3. 2013,

1. Městský soud v Praze jako soud I. stupně výše uvedeným rozsudkem uložil původním žalovaným 1) [Jméno žalované E], 2) [Jméno žalované F] a 3) [Jméno žalované G] povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně Kč 3 929 160,35 se specifikovaným úrokem z prodlení a na náhradu nákladů řízení Kč 143 849,- (výrok I. a III.), dále ve výroku II. uložil těmto žalovaným povinnost zaplatit soudní poplatek Kč 157 170,- a konečně ve výroku IV. povinnost zaplatit státu na náhradu nákladů Kč 83 044,-.

2. Rozhodnutí vychází ze zjištění, že žalovaný 1) [Jméno žalované E] byl jednatelem úpadce, obchodní společnosti [Anonymizováno], jejímž jediným společníkem byla slovenská společnost [Anonymizováno], jejímiž společníky a v určitém období i statutárními orgány žalovaní 2) a 3), [Jméno žalované F] a [Jméno žalované G]. Podle zjištění soudu I. stupně z pokladny úpadce byly kde dni 31. 12. 2004 poskytnuty zálohy ve výši uplatněné částky pro [Anonymizováno], aniž by však žalovaní prokázali, že vybrané částky z účtu úpadce byly zúčtovány na skutečně provedené práce společností [Anonymizováno] pro úpadce.

3. Odpovědnost žalovaného 1) [Jméno žalované E], jednatele, za škodu vzniklou úpadci soud I. stupně shledal v porušení povinnosti zajistit řádné vedení účetnictví, tedy že nejednal s péčí řádného hospodáře, když vybrané finanční prostředky z účtu úpadce nebyly v účetnictví zúčtovány. Ve vztahu k žalovaným 2) a 3), [Jméno žalované F] a [Jméno žalované G], soud I. stupně uzavřel, že tito použili svého vlivu na jednatele úpadce, žalovaného 1) [Jméno žalované E], aby jednal ke škodě úpadce, a proto oba ručí dle § 66c obchodního zákoníku za splnění povinnosti k náhradě škody. K tomu dále uvedl, že tito získali od jednatele úpadce dispoziční právo s účtem úpadce, což jim umožňovalo, aby prováděli hotovostní výběry z účtu úpadce a těmito disponovali dle vlastního uvážení; vybrané částky byly, dle tvrzení žalovaných, ve prospěch společnosti [Anonymizováno], aniž by však tato společnost následně úpadci vyčíslila poskytnutá plnění.

4. Žalovanými navrhované důkazy soud I. stupně neprovedl s odůvodněním, že předmět sporu byl dostatečně objasněn, žalobě vyhověl a žalovaným uložil nahradit žalobkyni náklady řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. v rozsahu dle vyhl.č. 177/1996 Sb. dle uvedené specifikace, stejně tak uložil žalovaným zaplatit soudní poplatek a náklady státu za znalecký posudek.

5. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podali všichni tři v záhlaví uvedení původní žalovaní odvolání a navrhli jeho změnu, tedy zamítnutí žaloby, event. jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Soudu I. stupně vytýkají, že nebyli řádně poučeni ohledně jiného právního názoru soudu k obraně žalovaných a rozsudek je tak pro ně zcela překvapivým. Dále vytýkají nedostatky znaleckého posudku, aniž by jim soud I. stupně umožnil předložit doplňující otázky pro znalce. Žalovaný 1) [Jméno žalované E] trvá na tom, že vedl řádně účetnictví (externí účetní) a řádně zúčtoval v souladu se zákonem veškeré finanční toky úpadce, nemohl tak porušit svoji zákonnou povinnost zajistit řádné vedení účetnictví a takové porušení jeho povinnosti nebylo v řízení ani prokázáno. S ohledem na to, že žalovaný 1) své povinnosti neporušil a ke škodě společnosti nejednal, není zde ani hmotněprávní důvod k tomu, aby za takové jednání ručili žalovaní 2) a 3). Zásadně žalovaní namítají, že by bylo prokázáno, že by úpadci vznikla skutečná škoda v žalované výši. Podle nich jde v zásadě o účetní problém, a to nepředložení účetních dokladů, potvrzujících převzetí uváděných částek ze strany společnosti [Anonymizováno]. Trvají na tom, že pokud zaplatili z účtu úpadce vybranými částkami svému dodavateli na základě jeho oprávněných nároků cenu za dodávky stavebních prací, tak šlo z jejich strany o plnění smluvních povinností a nemohlo dojít k porušení právní povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, nemohlo tak dojít ke škodě na majetku úpadce, neboť žádná skutečná škoda mu nevznikla. Dále žalovaní soudu I. stupně vytýkají, že jeho závěry neodpovídají skutkovým zjištěním, s námitkami se nevypořádal a nevysvětlil, proč navrhované důkazy nepřipustil, nadále popírají svou pasivní legitimaci, když s touto námitkou se soud I. stupně vůbec nezabýval. Soud I. stupně se dle žalovaných nevypořádal s existencí a vznikem škody, se zaviněním žalovaných, s tvrzeným ovlivňováním jednatele úpadce žalovanými 2) a 3); soud I. stupně rozsudek neodůvodnil a žalovaní jej tak považují za nepřezkoumatelný.

6. Odvolací soud nejprve stručně rekapituluje, jak se podává z procesního spisu, že od vydání rozsudku v 3/2013 a po odvolání žalovaných proběhla celá řada řízení k opakovaným žádostem žalovaných o osvobození od placení soudních poplatků dle § 138 o. s. ř., a to u soudu I. stupně, soudu odvolacího i dovolacího.

7. Ještě před předložením odvolání žalovaných odvolacímu soudu soud I. stupně obdržel informaci o úmrtí dosavadního žalovaného 2), [Jméno žalované F], zemřel [Anonymizováno], viz úmrtní list z [Anonymizováno], jehož dědici ze zákona jsou tři dále uvedení synové, dosavadní žalovaný 3) [Jméno žalované G], a dále [Jméno žalované B] a [Jméno žalované D], v záhlaví tohoto rozhodnutí uvedeni jako nyní žalovaní 2) a 4). Podle předloženého usnesení příslušného Okresného súdu Poprad ze dne 9. 2. 2018 bylo dědické řízení po zůstaviteli [Jméno žalované F] zastaveno a majetek nepatrné hodnoty, který nedosahuje nákladů spojených s pohřbem, soud vydal synovi [Jméno žalované B], jenž se postaral o pohřeb zůstavitele.

8. Vzhledem k výše uvedenému soud I. stupně usnesením ze dne 26. 9. 2018 rozhodl o procesním nástupnictví po zemřelém [Jméno žalované F] dosavadním žalovaném 2), namísto něhož bude v řízení pokračováno s jeho dědici, v procesním postavení jako žalovaný 2) [Jméno žalované B], jako žalovaný 3) [Jméno žalované G] a jako žalovaný 4) [Jméno žalované D].

9. Dále je třeba pro účely vymezení odvolacího řízení vycházet z toho, že soud I. stupně usnesením ze dne 4. 8. 2021 odvolací řízení ve vztahu žalobkyně vůči žalovanému 1) [Jméno žalované E] proti rozsudku soudu I. stupně zastavil s odůvodněním, že žalovaný 1) nezaplatil soudní poplatek za odvolání. Vůči tomuto žalovanému tedy bylo řízení pravomocně ukončeno.

10. Dále se z procesního spisu podává výzva soudu I. stupně ze dne 29. 12. 2020 na žalobkyni, aby předložila listinu, kterou prokáže, že další procesní postup v řízení ve vztahu k [Jméno žalované B] a [Jméno žalované D] konzultovala s věřitelským výborem, přičemž poukázal na předcházející rozhodnutí odvolacího soudu z 9. 12. 2019. V tomto usnesení odvolací soud vyzval žalobkyni na zvážení dalšího postupu v řízení, v zásadě zvážení účelnosti pokračovat v řízení proti dědicům, a to vzhledem k výsledku dědického řízení a růstu nákladů. Žalobkyně ve své reakci z 14. 1. 2021 sdělila, že další procesní postup s věřitelským výborem nekonzultovala, neboť jí žádný zákon takovou povinnost neukládá, požadavek a postup soudu I. stupně tak považuje za nezákonný.

11. Usnesením ze dne 29. 9. 2021 soud I. stupně ustanovil výše uvedeným dědicům, kteří do řízení vstoupili po zemřelém [Jméno žalované F], v procesním postavení žalovaného 2) a 4), opatrovníka advokáta [Jméno advokáta B], který na základě plné moci již zastupoval žalovaného 1) a 3). Ten v podání ze dne 17. 11. 2021 namítl nedostatek pasivní legitimace těchto žalovaných a navrhl zastavení řízení vůči žalovanému 2) a 4), neboť tito jako dědicové ze zákona odpovídají za dluhy zůstavitele toliko do výše nabytého dědictví, přičemž z důvodu neexistence majetku patřícího do dědictví ničeho nezdědili. Na to žalobkyně v podání ze dne 30. 11. 2021 souhlasí s námitkou žalovaných ohledně nedostatku pasivní legitimace žalovaných 2) a 4) a zastavením řízení vůči nim v případě, že bude vznesená námitka soudem akceptována.

12. Soud I. stupně dále ve snaze k ukončení řízení, vzhledem ke všem výše uvedeným okolnostem, zaslal právním zástupcům účastníků dne 25. 1. 2022 přípis, v němž vysvětlil, že pro nedostatek pasivní legitimace žalovaných nelze řízení zastavit, a nabídl možná řešení, jako zpětvzetí žaloby vůči žalovaným 2) a 4), vůči nimž je další řízení neekonomické, popř. vůči těmto vydání částečného rozsudku na základě shodného návrhu stran z důvodu nehospodárnosti bez nařízeného jednání. K tomu zástupce žalovaných podáním z 29. 1. 2022 sdělil, že pokud žalobkyně nevezme vůči žalovaným 2) a 4) žalobu zpět, nechť je žaloba zamítnuta. Žalobkyně pak v podání z 17. 2. 2022 odmítla soudem I. stupně navrhovaná řešení, vůči soudu se poměrně ostře vyjádřila, a vyzvala k pokračování řízení tak, aby nedocházelo soudu k průtahům a nehospodárnosti.

13. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, toliko vůči původním žalovaným 2) a 3), včetně řízení, jež mu předcházelo, jakož i z důvodů výše popsaných rozhodnutí a dalších skutečností po rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, a uzavřel, že napadené rozhodnutí nemůže obstát. Ještě před samotným rozhodnutí se odvolací soud pokusil, stejně jako před předložením věci učinil soud I. stupně, za aktivní účasti účastníků o ukončení řízení a vyřízení věci, vzhledem ke všem uvedeným okolnostem případu, pokročilosti času, růstu nákladů, pravomocnému rozsudku vůči žalovanému 1), avšak bezúspěšně. Žalobkyně v podání z 28. 2. 2022 (na podání chybně 2021) uvedla, že nečiní žádný procesní návrh, přičemž na žalobě vůči žalovaným 2), 3) a 4) trvá, a k tomu poněkud nesrozumitelně navrhuje, aby soud vzhledem ke změně poměrů změnil předchozí rozhodnutí o procesním nástupnictví a řízení vůči žalovaným 2) a 4) sám zastavil.

14. Nyní odvolací soud stručně rekapituluje ve věci samé. Žalobkyně jako správkyně konkurzní podstaty úpadce podala žalobu v 7/2006 proti původním žalovaným na náhradu škody v uplatněné výši, kterou měli způsobit úpadci výběrem z účtu a vyplacením záloh uvedené slovenské společnosti, které ale nebyly vyúčtovány, platby nebyly doloženy. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný 1) jako jednatel úpadce v rozhodné době nevedl řádně účetnictví a umožnil žalovaným 2) a 3) hotovostní výběry z účtu úpadce na mzdy a ubytování dělníků, platby ale nebyly doloženy; žalovaní 2) a 3) byly personálně propojeni s úpadcem a slovenskou společnosti a vědomě působili na žalovaného 1), aby jednal ke škodě úpadce, takže za způsobenou škodu ručí dle § 66c obchodního zákoníku. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s tím, že vybrané finanční prostředky byly použity k úhradě fakturovaných výkonů zahraniční společnosti na krytí nákladů na dělníky, mzdy, stravné, ubytování, doprava apod.

15. Soud I. stupně provedl dokazování jednak výslechem žalobkyně a žalovaného 1), dále předloženými listinami, zejména výpisem z obchodního rejstříku úpadce a slovenské společnosti, znaleckým posudkem a výslechem zpracovatele posudku. Zjistil personální strukturu úpadce, jakož i slovenské společnosti, a propojení jejich funkcionářů, dále že hotovostní výběry z účtu úpadce nebyly zúčtovány na skutečně provedené práce slovenskou společností pro úpadce. Dále citoval příslušná ustanovení obchodního zákoníku a uzavřel, že žalovaný 1) porušil povinnost řádného vedení účetnictví, nejednal s péčí řádného hospodáře, vybrané finanční prostředky nebyly jako zálohy v účetnictví zúčtovány, a proto odpovídá za vzniklou škodu; žalovaní 2) a 3) použili svého vlivu na jednatele úpadce, aby jednal ke škodě společnosti, z účtu úpadce vybírali hotovostní platby, těmito prostředky disponovali dle svého uvážení a oba tak ručí za škodu vniklou úpadci. Další žalovanými navržené důkazy soud I. stupně neprovedl s tím, že předmět sporu byl dostatečně objasněn.

16. Podle odvolacího soudu tomuto závěru však prozatím provedené dokazování zdaleka nesvědčí, přičemž napadené rozhodnutí postrádá řádné odůvodnění. Odpovědnost žalovaných 2) a 3) za údajně vzniklou škodu zajisté nebyla prokázána, ostatně soud I. stupně k tomu toliko uvedl, že použili svého vlivu na jednatele úpadce, aniž by ovšem zjišťoval a prokazoval, jak a čím na něho působili, kdy a jakým způsobem a intenzitou. Konstatování soudu I. stupně, že použili svého vlivu na úpadce, aniž by k tomu byly provedeny nějaké důkazy, je naprosto nedostačující k závěru, že předmět sporu je dostatečně objasněn, teda že odpovídají za škodu z titulu ručení. Ostatně v tomto stadiu dokazování není bez pochybností prokázán ani vznik škody úpadci, údajně ve výši nezúčtovaných záloh. Soud I. stupně se námitkou žalovaných o použití vybraných peněžních prostředků právě ve prospěch úpadce nijak nezabýval a odmítl k tomu provést navrhované důkazy.

17. Z uvedených důvodů, jak uvedeno již výše, napadené rozhodnutí soudu I. stupně neobstojí, a proto odvolací soud rozsudek dle § 219a odst. 1 písm. b) a odst. 2 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k doplnění dokazování ohledně naznačených otázek, které může být vzhledem k pokročilosti času značně obtížné s velice nejistým výsledkem. Ostatně žalobkyně by měla zvážit další postup v řízení z důvodu hospodárnosti a účelnosti pokračovat v řízení a učinit k tomu příslušné procesní návrhy, jak již bylo dříve naznačeno. V novém řízení pak bude též rozhodnuto o nákladech řízení před soudy všech stupňů.