o nahrazení projevu vůle odstranit vady prohlášení vlastníka, o odvolání žalobců i žalovaných 1), 2), 3), 4) a 7) proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 56 Cm 379/2015-397 ze dne 30. září 2020

1. Krajský soud v Praze (dále též soud I. stupně) výše specifikovaným rozsudkem ve výroku I. nahradil projev vůle žalovaných k odstranění vady „Prohlášení vlastníka“ společným prohlášením ve znění, uvedeném ve výroku I. rozsudku a ve výroku II. postupem podle § 150 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) nepřiznal žalobcům právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že se žalobci žalobou podanou ke Krajskému soudu v Praze dne 1. 1. 2015 domáhali vydání rozhodnutí, na základě něhož by byl nahrazen projev vůle žalovaných k odstranění vad „Prohlášení vlastníka“ společným prohlášením ve znění, uvedeném ve výroku I. rozsudku s tím, že všichni účastníci řízení jsou spoluvlastníky domu č.p. [Anonymizováno], pozemku pare. č. st. [Anonymizováno], pare. č. [Anonymizováno] a pare. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], číslo listu vlastnictví [Anonymizováno], na adrese [adresa] s podíly na společných částech uvedenými ve shora uvedeném rozsudku.

3. Soud I. stupně dále vyšel ze skutečnosti, že podle žalobců měli být všichni účastníci řízení členy [adresa] (dále též zkráceně SVJ) a tvrdili, že dne 25. 4. 1997 bylo vyhotoveno „Prohlášení vlastníka“ tehdejším vlastníkem [adresa], IČ [IČO], týkající se budovy č.p. [Anonymizováno] se stavební parcelou č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] a pozemkem pare. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] a pozemkem pare. číslo [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] na adrese [Anonymizováno], [adresa], katastrální území [adresa] a toto „Prohlášení vlastníka“ bylo vloženo do katastru nemovitostí a zapsáno na listu vlastnictví č. [Anonymizováno] pro katastrální území [adresa] rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne 19. 1. 1998 s právními účinky od 9. 9. 1997. Svůj naléhavý právní zájem žalobci měli odvozovat ze spoluvlastnictví výše uvedeného domu a měli tvrdit, že vada „Prohlášení vlastníka“ spočívat v nesprávně uvedené velikosti celkové podlahové plochy jednotky č. [Anonymizováno], neboť do celkové plochy nebyly zahrnuty podlahové plochy vedlejších místností této jednotky, které mají charakter samostatných místností výhradně užívaných vlastníkem jednotky č. [Anonymizováno], do kterých byl vstup pouze a jenom prostřednictvím jednotky č. [Anonymizováno]. K tomu žalobci a), b) a c) měli tvrdit a prokazovat, že v domě bydleli od roku 1976 a dotčené vedlejší místnosti byly po celou dobu součástí jednotky č. [Anonymizováno] výlučně užívané nájemci této jednotky a vstup do těchto místností měl být pouze prostřednictvím této jednotky. Tvrdili, že dotčené vedlejší místnosti nebyly k datu vyhotovení „Prohlášení vlastníka“ společnými částmi domu ve smyslu zákona č. 72/1994 Sb., neboť nesloužily společnému užívání a nebyly k tomuto užívání určeny. I v době vyhotovení „Prohlášení vlastníka“ měl podle žalobců a), b) a c) být vstup do uvedených částí domu možný pouze prostřednictvím jednotky č. [Anonymizováno] a tyto prostory měly být vždy výlučně užívány pouze nájemcem jednotky č. [Anonymizováno]. Podle žalobců a), b) a c) měla být jednotka č. [Anonymizováno] předmětem převodu vlastnictví smlouvou o koupi jednotky ze dne 1. 8. 1997 uzavřenou mezi prodávajícím - [adresa], a kupující [Anonymizováno]. Podle žalobců a), b) a c) uvedená smlouva měla uvádět, že předmět převodu vlastnictví je ohraničen vstupními dveřmi jednotky do příslušenství umístněného mimo jednotku včetně zárubní, přičemž ze zákresu tvořícího přílohu ke smlouvě mělo vyplývat, že dotčené vedlejší prostory jsou součástí jednotky č. [Anonymizováno]. „Prohlášení vlastníka“ proto má vymezovat v části B) bod 5 jednotku č. [Anonymizováno] nesprávným způsobem co do celkové plochy, neboť její celková plocha s příslušenstvím činí [Anonymizováno], včetně přilehlých uvedených prostor o podlahové ploše stanovené podle ust. § 2 písm. g) zákona o vlastnictví bytů č. 72/1994 Sb. (ZVB) účinného v den vyhotovení „Prohlášení vlastníka“. Podle žalobců a), b) a c) měly být současně v „Prohlášení vlastníka“ nesprávně určeny spoluvlastnické podíly ostatních vlastníků na společných částech budovy.

4. Soud I. stupně věc posoudil po právní stránce zejména podle § 1, 2, 4 a 8 ZVB, podle § 1168 odst. 1 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ) a podle § 85 a násl. tehdy platného stavebního zákona č. 50/1976 Sb. a žalobě vyhověl zejména s poukazem na skutečnost, že je do sporných prostor vstup toliko z bytu žalobce c) a tyto prostory přiléhající k jednotce č. [Anonymizováno] neslouží a ani nikdy nesloužily, ke společnému užívání obyvatel domu, neboť případný vstup do nich závisel vždy na souhlasu toho, kdo bydlel v bytě, označeném nyní jako jednotka č. [Anonymizováno], a to již od roku 1950, kdy byl dům kolaudován. Že prostory sloužily vždy toliko obyvateli jednotka č. [Anonymizováno] podle soudu I. stupně svědčí i to, že předchozí vlastník domu ani SVJ necítili potřebu splnit povinnost danou tehdejším [adresa], jenž uložil, aby byl zřízen přímý přístup na půdu ze schodiště, což se začalo řešit až v roce 2015.

5. Vyhovění žalobě má podle žalobců a), b) a c) oporu ve shora uvedené právní úpravě s ohledem na skutečnost, že původní vlastník budovy pochybil, když ve svém prohlášení vlastníka ze dne 25. 4. 1997 shora uvedené skutečnosti nezohlednil a tzv. zadní prostory neučinil nedílnou součástí jednotky č. [Anonymizováno], přičemž případné zařazení uvedených prostor mezi společné části domu by odporovalo jejich faktickému užívání, ale i elementární logice. To je podle soudu I. stupně podporováno i skutečností, že původní vlastník budovy přiložil ke svému prohlášení podle § 4 odst. 3 ZVB jako přílohu č. 1 (schéma [Anonymizováno]. nadzemního podlaží), určující polohu jednotek a společných částí domu, kde na jedné straně uvedl údaj o podlahové ploše jednotky č. [Anonymizováno], a to [Anonymizováno], ale na druhé straně společné prostory v tomto nadzemním podlaží vymezil toliko na chodbě nad schodištěm, tedy mezi oběma byty.

6. S ohledem na výše popsanou argumentaci soud I. stupně žalobě vyhověl a svým rozsudkem nahradil projev vůle žalovaných, aby odstranili vady „Prohlášení vlastníka“ společným prohlášením ve znění, jak je uvedeno ve výroku I., s odkazem na § 1168 odst. 1 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (NOZ).

7. Proti tomuto rozhodnutí ve věci samé se včas odvolali žalovaní 1), 2), 3), 4) a 7) (odvolatelé) a domáhali se jeho změny a zamítnutí žaloby, když podle jejich názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soud I. stupně podle nich rovněž nepřihlédl ke skutečnostem tvrzeným žalovanými a k jimi označeným důkazům, soud I. stupně se s důkazy nevypořádal, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí je podle odvolatelů překvapivé.

8. Podle odvolatelů žalobce c) trpí nedostatkem aktivní legitimace s poukazem na absolutní neplatnost kupní smlouvy ze dne 22. 1. 2004, kterou [Jméno zmočněnkyně B] koupil jednotka č. [Anonymizováno] od společnosti [právnická osoba]., jejímž byl společníkem a jednatelem, a to pro rozpor s § 196a odst. 3 tehdy platného obchodního zákoníku (obchod. zák.) ve spojení s § 135 odst. 2 obchod. zák. Žalobce c) podle odvolatelů jednotku koupil od své společnosti [právnická osoba]. v roce 2004 za kupní cenu 150 000 Kč bez ohledu na znalecký posudek, ačkoli kupní smlouvou manželé Salvovi koupili obdobný byt v roce 2013 za 1 890 000 Kč. Podle odvolatelů neobstojí ani argumentace, že jednotka manželů Salvových byla 1,5 x větší, že k prodeji došlo až v roce 2013 a že v případě bytu žalovaných 3) a 4) byla cena stanovena znalcem [tituly před jménem] v roce 1998 na 106 000 Kč a v roce 2001 stejný znalec ocenil jednotku [Anonymizováno] na 115 619 Kč. Z těchto důvodů podle odvolatelů nemohlo také dojít k vydržení vlastnictví uvedené jednotky.

9. Podle odvolatelů je pro vymezení jednotky zcela určující stavební určení jednotky jako bytu podle dokladů o kolaudaci z roku 1950, přičemž vymezení jednotek bylo učiněno v roce 1997 v souladu se ZVB a žádný jiný prostor v budově rozdělené na jednotky nemůže být předmětem vlastnictví, než jednotky, včetně jejich příslušenství, jež rovněž musí být prostorově ohraničeno.

10. Podle odvolatelů nebylo prokázáno, že půda přiléhající k bytu [Anonymizováno] (a stejně tak u bytu [Anonymizováno]) je součástí či příslušenstvím jednotky.

11. Podle odvolatelů bylo listinami a výslechem žalovaných 1) až 4) prokázáno, že sporný prostor byl také půdou, kam byl přístup z půdy nad podkrovím.

12. Z kolaudačního plánu a ze soudem citovaného kolaudačního rozhodnutí je podle odvolatelů zjevné ohraničení bytu, jenž je i podle plánu a kolaudačního rozhodnutí tvořen pouze pokojem, kuchyní, předsíní, lázní a WC.

13. Podle odvolatelů napadené rozhodnutí posvětilo pouhou faktickou okupaci a faktické převzetí „komor“, jež byly původně společnou částí, a to při současném zbavení části majetku ostatních vlastníků jednotek, a to bez náhrady.

14. Odvolatelé rovněž poukázali na odlišné nazírání na jednotky [Anonymizováno] a [Anonymizováno], jež však jsou v podstatě identické.

15. Odvolatelé zdůraznili, že pokud by předmětné prostory byly příslušenstvím, musela by jejich podlahová plocha být zahrnuta do podlahové plochy bytu, což se nestalo.

16. Dále odvolatelé zdůraznili, že žaloba je v rozporu s dobrými mravy a je projevem zneužití práva, když v „Oznámením o záměru“ žalobce c) stavebnímu úřadu MěÚ [adresa] dne 12. 8. 2011 uvádí slovně i v legendou místností v půdorysu bytu pouze místnosti, které se shodují s výslovným slovním určením jednotky v „Prohlášení vlastníka“ a ve smlouvě včetně shodné podlahové plochy [Anonymizováno].

17. Podle odvolatelů lze žalobou podle § 1168 NOZ k odstranit vady prohlášení vlastníka jen v případě, kdy prohlášení vymezuje jednotku neurčitým či nesprávným způsobem, což není projednávaný případ.

18. Proti rozsudku soudu I. stupně se včas odvolali i žalobci a), b) a c) a domáhali se v této části jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení, když podle jejich názoru nebyly dány podmínky pro nepředvídanou aplikaci § 150 o. s. ř. a nebyl jim ani poskytnut prostor k tomu, aby se mohli vyjádřit k soudem zamýšlenému uplatnění moderačního nákladového práva podle § 150 o. s. ř. Zdůraznili, že se žalovaní významně podíleli na délce soudního řízení, neboť žalobci museli vyvracet jejich nepravdy o údajném vstupu na půdu a do předmětných prostorů.

19. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a po zopakování sdělením obsahu následujících listinných důkazů dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

20. Z prohlášení vlastníka ze dne 25. 4. 1997 a z plánků k němu přiložených (č.l. 5 a násl.) odvolací soud zjistil, že v něm bytová jednotka č. [Anonymizováno] (představovaná v souladu s § 2 písm. h) ZVB bytem č. [Anonymizováno]) je slovně popisně vymezena jako byt [Anonymizováno] složený z kuchyně, pokoje 1, předsíně, sklepa, WC a koupelny o celkové výměře s příslušenstvím [Anonymizováno]. V příloze 1 k prohlášení vlastníka je podkroví rozděleno pouze na dvě přibližně shodné části, z nichž každá náleží k jedné bytové jednotce, a to jedna k bytové jednotce č. [Anonymizováno] a ta druhá k bytové jednotce č. [Anonymizováno]. Obě tyto bytové jednotky podle tohoto plánku podkroví zabírají prostory shora uvedených místností a s nimi i prostory mezi krajními místnostmi (Kuchyň) a střechou a tyto prostory podle plánku zjevně vlastník přiřadil k oběma bytovým jednotkám č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno]. Uprostřed podkroví je zakresleno již jen pouze schodiště, jež je jako jediné označeno jako společná část domu. Prohlášení vlastníka ve výčtu společných částí budovy nezahrnuje půdní prostory nad podkrovními byty č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno] ani prostory mezi krajní místností bytu č. [Anonymizováno] (kuchyní) a střechou.

21. Z kolaudačního plánku z 20. 7. 2050 (č.l. 32 a násl.) odvolací soud zjistil, že podkrovní byty č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno] zde se nacházející jsou zřetelně zakresleny a skládají se každý z kuchyně, pokoje 1, předsíně, WC a koupelny, přičemž mezi krajními částmi bytu č. [Anonymizováno] (mezi kuchyní, mezi chodbou, mezi sociálním zařízením) a střechou je volný prostor omezený sešikmením střechy, přičemž uvedený prostor mezi krajními částmi bytu č. [Anonymizováno] a střechou byl již od doby kolaudace v roce 2050 k užívání obyvatelům podkrovního bytu č. [Anonymizováno] prostřednictvím zakreslených dveří spojujících byt č. [Anonymizováno] a prostor mezi krajními částmi bytu č. [Anonymizováno] a střechou.

22. Z povolení k obývání (č.l. 36 a násl.) odvolací soud zjistil, že vlastní podkrovní byty č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno] vznikly z původní svobodárny a skládají se z kuchyně, pokoje a sociálního zařízení.

23. Z plánku pořízeného při místním ohledání (č.l. 358 a násl.) odvolací soud zjistil, že ve vztahu k bytu č. [Anonymizováno] se v zásadě nezměnilo umístnění jednotlivých částí bytu, jak byly tyto části bytu zakresleny na kolaudačním plánku z 20. 7. 2050.

24. Z výsledků správně provedeného a úplného dokazování provedeného soudem I. stupně potvrzených dokazováním provedeným před odvolacím soudem, byl pro rozhodnutí odvolacího soudu významný závěr o skutkovém stavu věci, podle něhož žalobci a žalovaní představují všechny spoluvlastníky domu č.p. 279, pozemku pare. č. st. [Anonymizováno], pare. č. [Anonymizováno] a pare. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], zapsaného na listu vlastnictví [Anonymizováno], nacházejícího se na adrese [adresa].

25. Dům původně vlastnilo [adresa], jež dne 25. 4. 1997 vyhotovilo „Prohlášení vlastníka“ a toto „Prohlášení vlastníka“ bylo vloženo do katastru nemovitostí a zapsáno na listu vlastnictví č. [Anonymizováno] pro katastrální území [adresa] rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne 19. 1. 1998 s právními účinky od 9. 9. 1997. „Prohlášení vlastníka“ ve vztahu k výměře bytové jednotky č. [Anonymizováno] nezahrnuje prostor mezi krajními částmi bytu č. [Anonymizováno] a střechou, jenž byl od zkolaudování této bytové jednotky v užívání obyvatelů podkrovního bytu č. [Anonymizováno] prostřednictvím dveřního vstupu do těchto prostor z bytu č. [Anonymizováno]. Uvedený prostor mezi krajními částmi bytu č. [Anonymizováno] a střechou nebyl v souladu se stavebním určením ve smyslu zákona č. 72/1994 Sb. (ZVB) společnou částmi shora uvedeného obytného domu.

26. Pro rozhodnutí odvolacího soudu bylo dále významné to, že předmětem žalobci požadované nápravy původního „Prohlášení vlastníka“ byla akceptace prostoru mezi krajními částmi bytu č. [Anonymizováno] a střechou jako příslušenství k bytové jednotce č. [Anonymizováno] tak, aby byla opravena výměra této jednotky z výměry [Anonymizováno] na výměru, včetně příslušenství bytové jednotky, [Anonymizováno] a v souladu s tím, aby byly nově přepočteny podíly všech spoluvlastníků na společných částech domu.

27. Odvolací soud v rámci rozhodování předmětného sporu vycházel, ve shodě se soudem I. stupně, z toho, že uvedený prostor mezi krajními částmi bytu č. [Anonymizováno] a střechou není společnou částí domu (budovy) podle „Prohlášení vlastníka“ ani podle zákona (§ 2 písm. g/ ZVB), že je velmi složitě využitelný (až nevyužitelný) pro jiné členy SVJ, kteří by se do tohoto prostoru museli dostávat buď vystoupáním na půdu nad bytem č. [Anonymizováno] a následným sestupem do uvedeného prostoru vedle bytu č. [Anonymizováno], nebo vyžádáním si povolení vstupu do bytové jednotky č. [Anonymizováno] a přes chodbu této jednotky by bylo možno vstoupit do uvedeného prostoru přiléhajícího k bytu č. [Anonymizováno].

28. Jak bylo zjištěno odvolacím soudem v průběhu opakovaného dokazování, uvedený, dveřmi spojený prostor s bytem č. [Anonymizováno], navazující na byt č. [Anonymizováno] a stavebně určený k užívání obyvatelům bytu č. [Anonymizováno], prakticky byt č. [Anonymizováno] doplňuje z hlediska využití uvedeného (jinak nevyužitelného) prostoru. Uvedený prostor je tak z hlediska využití bytu č. [Anonymizováno] využíván jako jeho hospodářské zázemí (sklad a domácí dílna). Uvedený prostor a jeho shora popsané umístění podle právního názoru odvolacího soudu nelze posuzovat jinak, než příslušenství bytu č. [Anonymizováno] ve smyslu § 121 odst. 2 tehdy platného občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (OZ), když tento prostor podle kolaudačního rozhodnutí stavebně navazuje na byt č. [Anonymizováno] a je stavebně určen k užívání obyvatelům bytu č. [Anonymizováno]. Logicky byt č. [Anonymizováno] doplňuje z hlediska využití uvedeného (jinak nevyužitelného) prostoru. Nejinak na uvedený prostor nahlíží i „Prohlášení vlastníka“, jež tento prostor nezakresluje samostatně, ale výlučně jako prostor určený k bytu č. [Anonymizováno]. Uvedený prostor je tak z hlediska využití bytu č. [Anonymizováno] jeho příslušenstvím a tedy faktickou součástí uvedeného bytu představujícího bytovou jednotku (§ 2 písm. h/ ZVB).

29. Uvedený právní závěr o charakteru prostoru mezi krajními částmi bytu č. [Anonymizováno] a střechou vyplývá jednak z již shora uvedeného a jednak ze skutečnosti, že v souladu s plánem vyhotoveným vlastníkem v jeho prohlášení vlastníka je celé podkroví rozděleno pouze mezi byty (jednotky) č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno], a to od vchodů do bytů, až ke střeše a společnými částmi v podkroví jsou pouze schody. Ve slovním popisu bytu č. 5 není sice předmětné příslušenství bytu č. [Anonymizováno] uvedeno, avšak rozhodující je faktická poloha uvedeného příslušenství ve vztahu k bytu č. [Anonymizováno]. Proto i podle odvolacího soudu, jak již bylo naznačeno, uvedené příslušenství bytu mělo být součástí „Prohlášení vlastníka“ a případné pochybení vlastníka v uvedeném směru může být napraveno postupem zvoleným žalobci podle § 1168 NOZ.

30. Ze všech těchto důvodů učinil odvolací soud shora uvedený právní závěr obdobný se závěrem soudu I. stupně, podle něhož prostor mezi krajními částmi bytu č. [Anonymizováno] a střechou domu č.p. [Anonymizováno] v [adresa] má povahu příslušenství bytové jednotky č. [Anonymizováno] a jako takové by mělo být ve smyslu § 4 odst. 2 písm. b) ZVB v „Prohlášení vlastníka“ zřetelně i slovním popisem označeno v rámci bytové jednotky č. [Anonymizováno] a „Prohlášení vlastníka“ by tyto prostory mělo zahrnout do výměry bytové jednotky č. [Anonymizováno] a patřičným způsobem též upravit výši podílů všech členů SVJ na společných částech domu. Jestliže se uvedeného žalobci domáhali v řízení před soudem postupem podle § 1168 NOZ, nelze jim v tomto ničeho vytknout a je tak po právu předmětný žalobci uplatňovaný nárok na nahrazení projevu vůle ostatních vlastníků, již uvedený právní názor nesdílí.

31. Před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatelů, podle nichž žalobce c) není k podání žaloby aktivně legitimován s ohledem na nedodržení postupu stanoveného § 196a odst. 3 obchod. zák. ve spojení s § 135 odst. 2 obchod. zák. při koupi jednotky č. [Anonymizováno] v roce 2004 od jím vlastněné společnosti [právnická osoba]. za 150 000 Kč, byť v roce 2002 uvedenou jednotku koupila společnost [právnická osoba]. toliko za částku 115 000Kč. Důvodem neúspěchu této argumentace je skutečnost, že odvolací soud nemá pochybnost o tom, že společnosti [právnická osoba]. kupovala v roce 2002 uvedenou jednotku za tržní cenu 115 000 Kč, přičemž, jestliže tutéž nemovitost o dva roky později uvedená společnost prodala o 30 % dráž, nemohlo dojít k jejímu poškození. Případné nedodržení povinností daných § 196a odst. 3 obchod. zák. ve spojení s § 135 odst. 2 obchod. zák., o zjišťování hodnoty majetku převáděného na zakladatele, případně na statutární orgán na základě posudku znalce jmenovaného soudem proto nemohlo vést k absolutní neplatnosti právního jednání, na základě něhož uvedenou bytovou jednotku získal od společnosti [právnická osoba]. žalobce c). Ostatně vodítkem správnosti tržní ceny bytové jednotky [Anonymizováno], za níž jednotku získala uvedená společnost v roce 2002, je i znalecký posudek na cenu obdobné bytové jednotky zpracovaný znalcem [tituly před jménem] v roce 1998 a dospívající k ceně 106 000 Kč.

32. Před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatelů, podle nichž je pro vymezení jednotky zcela určující stavební určení jednotky jako bytu podle dokladů o kolaudaci z roku 1950, přičemž vymezení jednotek bylo učiněno v roce 1997 v souladu se ZVB a žádný jiný prostor v budově rozdělené na jednotky nemůže být předmětem vlastnictví. Tím mohou být pouze jednotky, včetně jejich příslušenství, jež rovněž musí být prostorově ohraničeny.

33. Důvodem neúspěchu této argumentace je skutečnost, že v předmětné budově rozdělené na jednotky nebyl (z důvodu nesprávného postupu vlastníka v popisu bytové jednotky [Anonymizováno]) uveden prostor mezi krajními částmi bytu č. [Anonymizováno] a střechou a výměra tohoto prostoru nebyla (nesprávně) zahrnuta do celkové výměry bytové jednotky [Anonymizováno]. Tato nesprávnost měla za následek i nesprávně stanovené podíly na společných částech domu.

34. Před odvolacím soudem neobstála ani další argumentace odvolatelů, podle nichž nebylo prokázáno, že předmětný prostor přiléhající k bytu [Anonymizováno] (a stejně tak i obdobný prostor přiléhající k jednotce [Anonymizováno]) je součástí či příslušenstvím jednotky. K tomu lze odkázat na řešení této problematiky shora, když otázka uvedeného prostoru jako příslušenství bytu č. [Anonymizováno] vyplývá zejména z jeho shora popsaného umístění, když tento prostor podle kolaudačního rozhodnutí stavebně navazuje na byt č. [Anonymizováno] a je stavebně určen k užívání obyvatelům bytu č. [Anonymizováno]. Logicky byt č. [Anonymizováno] doplňuje z hlediska využití uvedeného (jinak nevyužitelného) prostoru. Nejinak na uvedený prostor proto nahlíží i „Prohlášení vlastníka“, jež tento prostor nezakresluje samostatně, ale výlučně jako prostor určený k bytu č. [Anonymizováno]. Uvedený prostor je tak z hlediska využití bytu č. [Anonymizováno] jeho příslušenstvím a tedy jeho faktickou součástí uvedeného bytu.

35. Před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatelů, podle nichž bylo listinami a výslechem žalovaných 1) až 4) prokázáno, že sporný prostor byl také půdou, kam byl možný přístup z půdy nad podkrovím. Je tomu tak proto, že shora uvedené listinné důkazy svědčí o tom, že ani půdní prostor nad podkrovím nebyl vlastníkem včleněn jako společná část domu, stejně jak tomu bylo i v případě prostoru mezi krajními částmi bytu č. [Anonymizováno] a střechou, když naopak důkazy uvedené shora svědčí o tom, že tento prostor je příslušenstvím bytu č. [Anonymizováno]. Na tom nemohou ničeho změnit ani stanoviska žalovaných již mají právo na svůj pohled na věc, jenž je však nesprávný a neodpovídající provedeným důkazům.

36. Před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatelů, podle nichž z kolaudačního plánu a ze soudem citovaného kolaudačního rozhodnutí je zjevné ohraničení bytu, jenž je i podle plánu a kolaudačního rozhodnutí tvořen pouze pokojem, kuchyní, předsíní, lázní a WC. Stejně tak neobstála argumentace, podle níž, pokud by předmětné prostory byly příslušenstvím, musela by jejich podlahová plocha být zahrnuta do podlahové plochy bytu, což se nestalo. Důvod neúspěchu této argumentace (těchto argumentací) spočívá v tom, že pochybení vlastníka, jež je v projednávané věci předmětem rozhodnutí soudu I. stupně o nápravě, nemůže tvořit argumentační základ pro opačný závěr soudu. Jinými slovy, jestliže kolaudační plán z roku 1950 nekvalifikoval předmětný prostor jako příslušenství bytu č. [Anonymizováno], ač tak učinit měl, přičemž vlastník ve svém prohlášení v roce 1997 tento nedostatek v rámci popisu bytové jednotky [Anonymizováno] převzal, byť z přílohy č. 1 k prohlášení vlastníka a z jiných důkazů uvedených shora vyplývá, že uvedený prostor je příslušenstvím bytové jednotky [Anonymizováno], nelze dospět k závěru o nedůvodnosti podané žaloby.

37. Před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatelů, podle nichž napadené rozhodnutí posvětilo nemravnost postupu žalobce c) a faktickou okupaci a nemravné bezúplatné převzetí „komor“, jež byly původně společnou částí. Neúspěch žalovaných s touto argumentací je dána jednak shora zjištěným statusem předmětného prostoru jako příslušenství bytové jednotky [Anonymizováno] a jednak vůlí vlastníka, jenž tyto prostory nevyčlenil mezi společné části domu. Uvedené prostory tak byly od kolaudace a následně po prohlášení vlastníka příslušenstvím bytu č. [Anonymizováno] (bytové jednotky [Anonymizováno]) a ze strany vlastníků této jednotky nejde v případě jejich užívání v souladu se stavebním určením o nemravný postup ani o žádné bezdůvodné obohacení.

38. Před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatelů, podle nichž se odlišně nazírá na jednotky [Anonymizováno] a [Anonymizováno], jež však jsou v podstatě identické. Důvodem je skutečnost, že náprava prohlášení vlastníka (odstranění vady prohlášení) postupem podle § 1168 NOZ probíhá v návrhovém řízení na návrh osoby, která na tom má právní zájem. Jestliže ve vztahu k jednotce [Anonymizováno] obdobný právní zájem jako v projednávaném případě není dán, potom shora uvedená argumentace odvolatelů nemůže mít vliv na rozhodnutí v projednávané věci.

39. Konečně neobstál ani postup žalovaných, jestliže v odvolání argumentují tím, že žalobce c) měl v „Oznámení o záměru“ stavebnímu úřadu MěÚ [adresa] dne 12. 8. 2011 uvádět slovně i v legendě místností i v půdorysu bytu pouze místnosti, které se shodují s výslovným slovním určením jednotky ve smlouvě a v „Prohlášení vlastníka“ včetně shodné podlahové plochy [Anonymizováno]. Je tomu tak proto, že není nic proti ničemu, jestliže stavebník popsal v žádosti stavebnímu úřadu vadně formulované „Prohlášení vlastníka“, případně jiné vadné právní jednání.

40. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení, když v rámci rozhodování podle § 150 o. s. ř. sice měl být žalobcům dán prostor k případnému vyjádření se k postupu podole § 150 o. s. ř., avšak jestliže se tak nestalo a tuto možnost žalobci dostali v rámci tohoto opravného prostředku, nemůže být uvedený postup soudu I. stupně důvodem pro rušení rozsudku soudu I. stupně za situace, kdy i podle odvolacího soudu specifické okolnosti sporu, kdy je napravován postup původního vlastníka a nikoliv postup žalovaných, i podle odvolacího soudu vytváří dostatečný předpoklad pro aplikaci § 150 o. s. ř.

41. V rámci odvolacího řízení vznikly žalobcům a) a c) společně náklady ve výši 1 560 Kč v podobě nákladů na jejich zástupce, jenž provedl v jejich prospěch 3 společné úkony (vyjádření k odvolání žalovaných, vlastní odvolání do nákladů řízení a účast při jednání odvolacího soudu dne 24. ledna 2023) podle vyhl. č. 254/2015 Sb. a analogicky podle § 12 odst. 4 AT každý v částce 520 Kč

42. V rámci odvolacího řízení vznikly žalobkyni b) náklady ve výši 900 Kč v podobě nákladů na její zástupkyni, jež provedla v její prospěch 3 úkony (vyjádření k odvolání žalovaných, vlastní odvolání do nákladů řízení a účast při jednání odvolacího soudu dne 24. ledna 2023) podle vyhl. č. 254/2015 Sb. každý v částce 300 Kč.

43. Proto ve výroku II. tohoto rozsudku byli všichni žalovaní zavázáni k náhradě nákladů řízení ve výši 1 560 Kč a 900 Kč.