o zaplacení částky 836 434 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 49 Cm 50/2017-201 ze dne 24. září 2020

1. Krajský soud v Praze (dále též soud I. stupně) výše specifikovaným rozsudkem ve výroku I. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému, bývalému jednateli žalobce, zaplatit žalobci na náhradě škody vzniklé nepředáním finančních prostředků po zániku funkce jednatele částku 836 434 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 28. listopadu 2016 do zaplacení a ve výroku II. žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 115 773 Kč.

2. Soud I. stupně vycházel ze skutečnosti, že důvodem pro tvrzený vznik uplatňovaného nároku žalobce měla být skutečnost, že žalovaný měl vykonávat funkci jednatele žalobce od 27. 9. 2004 do 4. 2. 2016, kdy se konala valná hromada žalobce, na níž měl být žalovaný z funkce jednatele odvolán, přičemž žalobce měl následně zjistit, že mu žalovaný měl způsobit materiální újmu nepředáním finančních prostředků - hotovosti z pokladny ve výši 836 434 Kč společně s účetními doklady.

3. Soud I. stupně po provedení dokazování navrženými listinnými důkazy vycházel ze skutečnosti, že žalobce byl zapsán do rejstříku dne 18. 11. 2002 s předmětem podnikání, mimo jiné, pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor a jako jednatel byl dne 27. 9. 2004 zapsán žalovaný, který byl následně z obchodního rejstříku jako jednatel vymazán dne 10. 2. 2015. Jako společník s obchodním podílem 70% byl zapsán dne 18. 11. 2002 [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], bydlištěm [Anonymizováno]. Soud I. stupně dále vycházel ze skutečnosti, že podle notářského zápisu sp. zn. NZ 111/2016 ze dne 4. 2. 2016, valná hromada žalobce odvolala z funkce jednatele žalovaného.

4. Po výslechu pracovnic účetní společnosti [právnická osoba], jež zpracovávala účetnictví žalobce, [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] k otázkám hospodaření žalobce, soud I. stupně vycházel rovněž ze skutečnosti, že po té, co v roce 2002 žalobce začal podnikat v oblasti nemovitostí a žalovaný byl jmenován do funkce jeho jednatele v roce 2004, v roce 2012 došlo k uzavření nájemní smlouvy mezi žalobcem na straně pronajímatele a většinovým společníkem žalobce Sokolovem na straně nájemce, podle níž měl nájemce žalobci platit 160 000 Kč za nájem domu v [Anonymizováno]. Tyto platby za nájem se podle soudu I. stupně promítaly v účetnictví žalobce ve výši 130 000 Kč v podstatě fiktivně, kdy byly započítávány oproti neidentifikovatelné pohledávce společníka. Fakticky se tak peníze na účet ani do pokladny společnosti nedostaly. Po té, co se dne 4. 2. 2016 uskutečnila valná hromada žalobce, na níž byl žalovaný odvolán z funkce jednatele, žalovaný předal žalobci v únoru a březnu 2016 dokumenty týkající se obchodního vedení společnosti a neúplné účetnictví za rok 2015. Následně byl žalobcem vyzván, aby zaplatil peněžní prostředky žalobcovy pokladny ke dni 4. 2. 2016 ve výši žalované částky. Žalovaný však ničeho nezaplatil.

5. Soud I. stupně věc posoudil po právní stránce zejména podle zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích - zkráceně ZOK) a to především podle jeho § 59 odst. 1 ZOK, podle § 196 ZOK. Dále podle ust. § 8 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví a rovněž podle § 2894 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (nový občanský zákoník - zkráceně NOZ). Soud I. stupně vyjádřil názor, podle něhož je jednatel společnosti s ručením omezeným po zániku své funkce povinen předat společnosti vše, co jí patří a co má ve své dispozici. Neučiní-li tak, je povinen nahradit společnosti škodu tím způsobenou. Soud I. stupně konstatoval, že žalovaný byl po skončení funkce jednatele žalobce odpovědný za předání všeho, co žalobkyni patří a co měl ve své dispozici.

6. V rámci dokazování podle právního názoru soudu I. stupně žalobce měl povinnost tvrzení a povinnost důkazní a po poučení soudem podle ust. 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu - dále jen o. s. ř., má povinnost unést břemeno tvrzení a důkazní o tom, že v době zániku funkce jednatele žalovanému existovala žalobcem tvrzená hotovost žalovaného vydat peníze žalobci ve výši minimálně vymáhané částky, jak tato částka měla podle tvrzení žalobce odpovídat stavu na pokladně žalobce, když tuto částku měl mít podle žalobních tvrzení žalovaný ve své dispozici.

7. Na základě důkazů předložených žalobcem však podle soudu I. stupně nebylo možno po provedeném dokazování uzavřít, že se na pokladně žalobce nacházely žalobou vymáhané finanční prostředky. Podle soudu I. stupně žalobce předložil nekompletní účetní dokumentaci vztahující se ke zdaňovacímu období roku 2013 až 2016. Účetnictví žalobce přitom podle soudu I. stupně nebylo vedeno řádně a nezobrazovalo skutečný stav. Žalovaný přitom podle zjištění soudu I. stupně zajistil vedení účetnictví společností zabývající se vedením účetnictví, jakožto osobou kvalifikovanou. Případné pochybení žalovaného v otázce vedení účetnictví však podle soudu I. stupně nebylo předmětem řízení před soudem I. stupně.

8. Soud I. stupně konstatoval, že nebyla prokázána tvrzená existence žalované částky, jež se měla nacházet v pokladně žalobce ke dni zániku funkce jednatele žalovaného. Podle soudu I. stupně se neprokázalo ani to, že by žalovanou částku žalovaný v rozporu se svými povinnostmi žalobci nepředal. Mělo tomu být podle soudu I. stupně proto, že z listinných důkazů se neprokázalo, že by na pokladně žalobce byla tvrzená hotovost a z výpovědí svědků mělo vyplynout, že se nájemné ve skutečnosti nepřebíralo, přičemž se pouze účetně započítávaly pohledávky oproti závazkům, Reálná hotovost podle zjištění soudu I. stupně na pokladně nebyla. Soud I. stupně proto uzavřel, že se žalovaný bezdůvodně neobohatil na úkor žalobce a žalobci žádná škoda nevznikla a žalobu z toho důvodu zamítl a o nákladech řízení rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

9. Proti rozsudku soudu I. stupně podal odvolání žalobce (odvolatel) a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení z důvodu podle § 205 odst. 2 písm. b) - g) o. s. ř., když žalovaný žalobci pokladnu nepředal, ačkoli žalobce požadoval zaplacení částky odpovídající zůstatku na pokladně dle předané účetní dokumentace.

10. Jestliže se podle odvolatele žalovaný bránil tvrzením, že účetnictví jím nebylo předáno kompletně, a že ve skutečnosti žádné částky na pokladnu skládány nebyly, byť o nich bylo účtováno, a tedy že pokladna byla ve skutečnosti prázdná, tato skutečnost na existenci nároku žalobce ničeho nemění.

11. Odvolatel nesouhlasil s názorem soudu I. stupně, podle něhož neprokázal, že na pokladně byla uvedená částka, když soud I. stupně podle odvolatele nesprávně nahlíží na otázky důkazního břemene. Je tomu tak podle odvolatele proto, že žalovaný byl jednatelem žalobce a byl odpovědný za vedení účetnictví a za řádné hospodaření společnosti, jakož i za ochranu majetku žalující společnosti. Stíhala ho podle odvolatele povinnost jednat s péčí řádného hospodáře.

12. Podle odvolatele žalovaný s péčí řádného hospodáře nejednal, účetnictví řádně nevedl a nepředal pokladnu společnosti ani její vyúčtování novému jednateli a porušil tak své povinnosti. Proto podle odvolatele nelze požadovat po žalobci, aby nesl důkazní břemeno ohledně záležitostí, jež byly povinností žalovaného, a nelze zprostit žalovaného jeho odpovědnosti z porušení jeho povinností. Je tomu tak podle odvolatele proto, že nikdo nemůže mít prospěch z vlastního nepoctivého jednání a nikdo nemůže těžit z vlastního protiprávního jednání. V takovém případě by podle odvolatele jednatel mohl na základě nepředání účetnictví si ponechat prostředky společnosti s tím, že společnost neunese důkazní břemeno. Podle odvolatele, i když žalovaný předával účetnictví za rok 2015 předtím, než byla vyhotovena účetní závěrka, byl ve funkci do 4. 2. 2016 a byl povinen toto účetnictví předat úplné a správně vedené.

13. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a učinil následující zjištění a dospěl k níže uvedeným závěrům.

14. Jak je zřejmé z obsahu spisu, žalovanému je vytýkáno žalobcem, že v době působení ve funkci jednatele žalobce nevedl (nezajistil) řádné vedení účetnictví, po odvolání z funkce předal žalobci nekompletní účetnictví, nepředal žalobci peníze z pokladny v žalované výši, čímž měl porušit své povinnosti zejména stanovené § 196 ZOK a žalobci v důsledku toho měl způsobit újmu na jmění (škodu), za níž má také podle § 2894 a násl. NOZ odpovídat. Žalobce za této situace zastává právní názor, podle něhož není v jeho možnostech a schopnostech prokázat, že v době zániku jeho funkce jednatele žalovaného existovala jím tvrzená hotovost ve výši minimálně žalované částky na pokladně žalobce, jíž žalovaný disponoval.

15. Odvolací soud dále vycházel ze skutečnosti, že z obsahu spisu a z provedeného dokazování je zřejmé, že podle výpovědí pracovnic účetní společnosti [právnická osoba], jež na objednávku žalobce zpracovávala jeho účetnictví ([Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]) si tyto pracovnice účetní společnosti nebyly vědomy, že by někdy ve společnosti žalobce vznikly problémy ve smyslu, že by účetně chyběly nebo přebývaly peníze. Uvedené pracovnice přitom zpracovávaly účetnictví žalobce v letech 2012 a 2013, neměly povědomí o tom, že by žalobce měl s účetnictvím někdy nějaké problémy a pokud šlo o hotovost na pokladně, podle pracovnice společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] se jednalo o nájmy. Podle uvedené pracovnice společnosti [právnická osoba] se nájmy „rozepisovaly“ po měsících podle smlouvy, přičemž nájem placený většinovým společníkem [Anonymizováno] za nemovitost v [Anonymizováno] sice procházel přes pokladnu, avšak tím způsobem, že vždy na konci roku se závazek započetl oproti pohledávce společníka [Anonymizováno]. Tato započítávaná pohledávka společníka [Anonymizováno] měla podle uvedené pracovnice představovat jeho půjčkou. Na pokladně přitom peníze nebyly a nájem se ve skutečnosti nepřebíral, když se takto pouze stavěly pohledávky oproti závazkům. Účetnictví za rok 2015 nebylo společností ukončeno, když v průběhu roku musela účetní společnost předat všechny účetní doklady.

16. Odvolací soud vychází rovněž z § 2910 NOZ, z něhož je zřejmé, že škůdce, jenž vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, jenž zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

17. Podle právního názoru odvolacího soudu důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch.

18. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, pro nečinnost účastníka (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníku soudem) nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána. Závěr o tom, že účastník neunesl důkazní břemeno, lze učinit jen tehdy, jestliže zhodnocení důkazů, jež byly za řízení provedeny (§ 120 odst. 3 věty druhá o. s. ř.), neumožňuje soudu přijmout závěr ani o pravdivosti tvrzení účastníka a ani o tom, že by jeho tvrzení bylo nepravdivé.

19. Podle odvolacího soudu je-li v řízení vedeném proti jednateli společnosti s ručením omezeným (jako žalovanému) posuzováno, zda jednatel způsobil společnosti škodu porušením povinnosti vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře, nese jednatel důkazní břemeno (toliko) o tom, že (v konkrétním případě) jednal s péčí řádného hospodáře. Ve vztahu k ostatním předpokladům odpovědnosti jednatele za škodu způsobenou společnosti - tedy ohledně vzniku škody, jakož i příčinné souvislosti mezi škodou a protiprávním jednáním - nese důkazní břemeno (jakož i břemeno tvrzení) žalobce a nikoliv žalovaný člen orgánu. Nepodaří-li se jednateli prokázat, že jednal s péčí řádného hospodáře, stíhá jej neúspěch ve sporu, a to ovšem za předpokladu, že je prokázán vznik škody, její výše i příčinná souvislost mezi jednáním jednatele a vznikem škody.

20. Na základě shora uvedeného odvolací soud konstatoval, že v projednávaném případě, kdy žalovaný v tehdejším postavení jednatele smluvně zajistil vedení účetnictví žalobce účetní společností [právnická osoba] a kdy pracovnice této společnosti potvrdily, že se v pokladně žalobce žalobou vymáhané prostředky nenacházely, potom žalovaný unesl břemeno tvrzení i důkazní, že žalobci nezpůsobil jím tvrzenou újmu.

21. Za uvedené situace je podle právního názoru odvolacího soudu neaktuální prokazování porušení povinnosti žalovaným vyplývající z § 196 ZOK, případně vyplývající z povinnosti postupovat s péčí řádného hospodáře, není-li prokázán vznik újmy na straně žalobce v důsledku žalobou vytýkaného jednání žalovaného.

22. Z uvedených důvodů soud I. stupně velmi správně vyzval k doložení toho, že v době zániku funkce jednatele žalovanému existovala žalobcem tvrzená hotovost ve výši minimálně žalované částky na pokladně žalobce, již měl žalovaný ve své dispozici. Jestliže žalobce, nacházející se v důkazní nouzi, uvedené neprokázal (nenavrhl důkazy k prokázání této skutečnosti), soud I. stupně správně žalobu zamítl.

23. Ze všech těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

24. V odvolacím řízení měl žalovaný úspěch. Proto mu odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal plnou náhradu nákladů odvolacího řízení představovanou náklady na právní zastoupení podle § 6 odst. 1, § 7, § 11, § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif).

25. Náklady žalovaného byly představovány náklady na právní zastoupení v celkové výši 28 943 Kč a jsou tvořeny odměnou za zastoupení advokátem za 2 úkony dle § 11 odst. 1 AT po 11 660 Kč za vyjádření se k odvolání žalobce a za účast při jednání odvolacího soudu. Zástupce žalovaného má právo k těmto úkonům na režijní paušály 2x 300 Kč a má právo podle § 137 odst. 3, odst. 4 o. s. ř. na náhradu za advokátem odvedené DPH ve výši 5 023 Kč.

26. Proto bylo rozhodnuto ve výroku II. tohoto rozsudku tak, že žalobce byl zavázán uvedené náklady vzniklé na straně žalovaného ve výši 28 943 Kč uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.