o určení neplatnosti rozhodnutí orgánů účastníka, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 80 Cm 53/201850 ze dne 9. července 2020
JUDr. František Švantner · předseda senátu · Rozhodnutí ze dne 28. 7. 2021
Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Švantnera a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Josefa Holejšovského Ph.D., ve věci
navrhovatele: [Jméno navrhovatele]., IČO [IČO navrhovatele]
sídlem [Adresa navrhovatele]
zastoupen advokátem [Jméno advokáta A]
sídlem [Adresa advokáta A]
za
účasti: [Jméno advokáta B], IČO [IČO advokáta B]
sídlem [Adresa advokáta B]
o určení neplatnosti rozhodnutí orgánů účastníka, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 80 Cm 53/201850 ze dne 9. července 2020
I. Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 80 Cm 53/201850 ze dne 9. července 2020 se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
1. Shora uvedeným usnesením Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku I., z důvodu nesprávně podaného návrhu na zahájení řízení, když podle soudu I. stupně měl návrh znít na zrušení rozhodčích nálezů, zamítl návrh na určení, že rozhodčí nález odvolacího rozhodčího senátu Sboru rozhodců [právnická osoba] sp. zn. SR/36/16 ze dne 14. 12. 2017 a rozhodčí nález Sboru rozhodců [právnická osoba] sp. zn. SR/36/16 ze dne 5. 6. 2017 jsou neplatné pro rozpor se zákonem a ve výroku II. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že podle návrhu na zahájení řízení se navrhovatel domáhal určení neplatnosti shora uvedeného rozhodčího nálezu sboru rozhodců [právnická osoba] sp. zn. SR/36/16 ze dne 5. 6. 2017, jakož i navazujícího rozhodčího nálezu odvolacího rozhodčího senátu sboru rozhodců [právnická osoba] sp. zn. SR/36/16 ze dne 14. 12. 2017 pro rozpor se zákonem, blíže specifikovaným v návrhu na zahájení řízení.
3. Městský soud v Praze dále vyšel ze skutečnosti, že ve smyslu § 265 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (NOZ), má-li spolek zřízenu rozhodčí komisi, rozhoduje tato komise sporné záležitosti náležející do spolkové samosprávy v rozsahu určeném stanovami; neurčí-li stanovy působnost rozhodčí komise, rozhoduje spory mezi členem a spolkem o placení členských příspěvků a přezkoumává rozhodnutí o vyloučení člena ze spolku, přičemž v souladu s § 267 NOZ řízení před rozhodčí komisí upravuje jiný právní předpis, jímž podle soudu I. stupně je zákon č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen z.r.ř.).
4. Jestliže podle soudu I. stupně v projednávaném případě [Jméno advokáta B] (též [Anonymizováno]) má zřízenu rozhodčí komisi, uplatní se v projednávaném případě § 267 NOZ a řízení před rozhodčí komisí musí proběhnout podle z.r.ř., konkrétně podle jeho § 40e až 40k z.r.ř., Soud I. stupně v této souvislosti poukázal na § 40e z.r.ř., podle něhož se z.r.ř. použije i na rozhodování sporných záležitostí náležejících do spolkové samosprávy v řízení před rozhodčí komisí spolku (zkráceně „komise“) podle NOZ, ledaže je v této části stanoveno jinak. Na rozhodování před komisí se podle soudu I. stupně nepoužijí ustanovení o stálých rozhodčích soudech. Konečně soud I. stupně poukázal i na § 40j odst. 1 z.r.ř., podle něhož soud na návrh zruší rozhodčí nález vydaný komisí i v případě, že komise rozhodovala spor ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem.
5. Na základě uvedeného soud I. stupně uzavřel, že uváděná právní úprava vylučuje, aby rozhodnutí rozhodčí komise bylo přezkoumatelné postupem podle § 258 a násl. NOZ a podle soudu I. stupně bylo nutno postupovat dle § 40j odst. 1 z.r.ř. a mělo být návrhem požadováno, aby soud rozhodl o zrušení uvedených rozhodčích nálezů. Jestliže se podle soudu I. stupně navrhovatel domáhal vyslovení neplatnosti rozhodčích nálezů, potom nemůže být jeho návrh úspěšný. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z.ř.s. s ohledem na skutečnost, že úspěšné [právnická osoba] náklady v průběhu řízení nevznikly.
6. Proti tomuto usnesení se včas odvolal navrhovatel (dále též odvolatel) a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Podle odvolatele je napadené usnesení věcně i procesně nesprávné, když podle odvolatele napadené usnesení soudu I. stupně vychází z neaktuální úpravy předpisů účastníka. Podle odvolatele bylo nutno vycházet nikoliv ze stanov účastníka ([Anonymizováno]) účinných ke dni 20. 5. 2016, ale ze stanov [Anonymizováno] ze dne 2. 6. 2017, jež k řešení sporů členů spolku účastníka určují pouze Sbor rozhodců a tuto spolkovou úpravu podle odvolatele převzaly i následně schválené stanovy [Anonymizováno] ze dne 1. 6. 2018, podle nichž k řešení sporů členů uvedeného spolku je určen pouze Sbor rozhodců. Proto podle odvolatele účastník nemá „rozhodčí komisi“ ve smyslu § 265 NOZ a v dané věci postup podle § 265 a 267 NOZ není použitelný. Odvolatel současně poukázal na skutečnost, že účastník sám opakovaně v odborné literatuře uváděl, že řízení vedené před Sborem rozhodců [Anonymizováno] není rozhodčím řízením podle z.r.ř. a soudní přezkum rozhodčích nálezů vydaných Sborem rozhodců [Anonymizováno] neprobíhá podle zákona č. 216/1994 Sb.
7. Podle odvolatele je návrh na zahájení řízení nutno posuzovat podle obsahu, když se navrhovatel domáhá soudní ochrany před rozhodnutím spolku, jež je nesprávné a neplatné pro rozpor se zákonem. Jestliže by soud považoval návrh za nesprávný a neúplný, není možno podle odvolatele pro tuto vadu návrh zamítnout. Podle odvolatele soud také není zcela a doslovně vázán petitem návrhu a je oprávněn do rozhodnutí pojmout správně formulovaný výrok, je-li z dalšího obsahu návrhu zřejmé, čeho se navrhovatel domáhá. V uvedeném řízení bylo přitom podle odvolatele zcela zřejmé, že je požadováno zrušení rozhodčích nálezů, resp. určení neplanosti rozhodnutí orgánu spolku.
8. Účastník navrhl napadené rozhodnutí pro jeho věcnou správnost potvrdit, byť vyjádřil názor, že soud I. stupně nepřesně konstatoval, že účastník má zřízenou rozhodčí komisi ve smyslu ustanovení § 265 NOZ, což neodpovídá skutečnosti.
9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, aniž nařizoval jednání, vzhledem k ustanovení § 89 odst. 1 z.ř.s. ve spojení s § 1 odst. 2 z.ř.s. a vzhledem k § 214 odst. 2 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (o. s. ř.), dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:
10. Z hlediska skutkového odvolací soud vychází z návrhu navrhovatele na zahájení řízení, z něhož je zřejmé, že se navrhovatel domáhal určení neplatnosti rozhodčího nálezu Sboru rozhodců [právnická osoba] sp. zn. SR/36/16 z 5. 6. 2017, jakož i v odvolacím řízení vydaného navazujícího rozhodčího nálezu odvolacího senátu Sboru rozhodců [právnická osoba] sp. zn. SR/36/16 z 14. 12. 2017. Důvodem neplatnosti obou rozhodčích nálezů měl být jejich rozpor se zákonem spočívající v tom, že v průběhu rozhodovací činnosti rozhodců sboru rozhodců [právnická osoba] a rozhodců odvolacího rozhodčího senátu [Anonymizováno] nebyla v obou stupních řízení při posuzování smluvních ujednání mezi členy účastníka [právnická osoba]. a [Jméno navrhovatele]., zejména v případě smlouvy o přestupu hráče [Anonymizováno] ze dne 1. 7. 2008, respektována, byť pouze podpůrně aplikovatelná, ustanovení o. s. ř., a to zejména ustanovení o hodnocení důkazů, když uvedená smlouva ze dne 1. 7. 2008 měla trpět nedostatkem formy a nedostatkem požadavku na právní jednání. Stejně tak navrhovatel spatřoval rozpor se zákonem v posuzování věci uvedenými orgány spolku v tom, jak tyto orgány nahlížely na postupování nároku ze smlouvy na další subjekty.
11. Dále odvolací soud vycházel ze shora uvedených rozhodčích nálezů, jakož i z listin založených ve veřejném rejstříku (ve spolkovém rejstříku), a to ze stanov [Anonymizováno] účinných ode dne 20. 5. 2016, dále stanov účinných od 2. 6. 2017 a stanov účinných od 1. 6. 2018. Z nich je zřejmé, že účastník dlouhodobě postupuje při řešení sporů členů účastníka prostřednictvím ustálené struktury svých orgánů, jež v rámci spolku účastníka řeší spory členů účastníka, kdy v prvním stupni rozhodují Sbory rozhodců [Anonymizováno] a v odvolacím řízení odvolací rozhodčí senáty sboru rozhodců [Anonymizováno]. Rozhodnutí těchto orgánů spolku však nelze vykonat v rámci státem regulovaného a zákonem upraveného vykonávacího řízení a nesplnění uvedených rozhodnutí spolku je tak spolkem považováno toliko za disciplinární provinění, jak je uvedeno orgány spolku v úvodních částech obou napadených rozhodnutí uvedených orgánů spolku.
12. Shora uvedená skutková východiska tvoří základ pro posouzení věci z hlediska právního, kdy odvolací soud posuzoval výše specifikované stanovy [Anonymizováno] účinné ode dne 20. 5. 2016, dále stanovy účinné od 2. 6. 2017 a konečně stanovy účinné od 1. 6. 2018. Ze stanov je zřejmé jednak již shora naznačené, a to, že v souladu se svými závazky vůči mezinárodním asociacím ([Anonymizováno], [Anonymizováno]), jichž je účastník členem, není ambicí účastníka, aby rozhodnutí Sboru rozhodců [Anonymizováno] a odvolacího rozhodčího senátu [Anonymizováno], byla vykonávána v rámci státem regulovaného výkonu rozhodnutí a jednak i to, což je zvlášť důležité, že stanovy účastníka zcela záměrně deklarují vůli spolku, aby Sbory rozhodců [Anonymizováno] a odvolací rozhodčí senáty [Anonymizováno] neměly postavení rozhodčích komisí spolku ve smyslu § 265 NOZ a aby se tak na jejich činnost nevztahovaly ustanovení zvláštního zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (z.r.ř.).
13. Odvolací soud dále vychází z § 265 NOZ, z něhož je zřejmé, že má-li spolek zřízenu rozhodčí komisi (zkráceně „komise“), rozhoduje sporné záležitosti náležející do spolkové samosprávy v rozsahu určeném stanovami a neurčí-li stanovy působnost rozhodčí komise, rozhoduje komise spory mezi členem a spolkem o placení členských příspěvků a přezkoumává rozhodnutí o vyloučení člena ze spolku.
14. Odvolací soud vychází též z § 267 NOZ, z něhož je zřejmé, že řízení před rozhodčí komisí upravuje jiný právní předpis, jímž je z.r.ř. a v rámci něho ustanovení § 40e až 40k z.r.ř.
15. V obecné rovině podle právního názoru odvolacího soudu vycházejícího především z důvodové zprávy k NOZ a z rozhodovací praxe, ratio legis ustanovení § 265 NOZ spočívá v uspokojení zájmu spolků, mají-li spolky zřízenu rozhodčí komisi, aby rozhodnutí takovýchto rozhodčích komisí spolků byla vykonatelná prostřednictvím zákonem upraveného mechanismu výkonu rozhodnutí. Tomu odpovídá i nutnost podrobné úpravy nejen řízení před komisí, včetně náležitostí rozhodnutí, společně s nezbytnou evidencí rozhodovaných věcí, ale i nutnost specifického soudního přezkumu rozhodnutí rozhodčí komise. Jestliže tyto otázky nejsou předmětem úpravy občanského práva hmotného, svěřuje uvedené ustanovení NOZ úpravu uvedených otázek zvláštnímu zákonu, jímž je z.r.ř.
16. V projednávané věci je však situace jiná. V dané konkrétní věci jsou napadána rozhodnutí orgánu zcela specifického účastníka - [právnická osoba]. Tento účastník ve svých zakládajících dokumentech (ve stanovách), obdobně, jako jiní členové mezinárodních fotbalových asociací ([Anonymizováno], [Anonymizováno]), se důsledně vyhýbá tomu, aby pomocí státního mechanismu byla vykonávána rozhodnutí vydávaná rozhodci a rozhodčími senáty účastníka. Účastník proto výslovně ve svých shora uvedených základních dokumentech stanoví princip, že uvedené orgány účastníka, určené k rozhodování interních sporů členů spolku, nejsou rozhodčími komisemi spolku ve smyslu § 265 a násl. NOZ a na jejich činnost tak nelze vztahovat ustanovení z.r.ř. Podle dílčího právního názoru odvolacího soudu, uvedená spolková úprava stanov účastníka je z hlediska autonomie vůle shora uvedeného specifického spolku přípustná a je na ni nutno nahlížet, jako na platné ustanovení stanov účastníka.
17. Na základě uvedeného učinil odvolací soud další dílčí závěr, a to, že rozhodnutí shora uvedených orgánů [Anonymizováno] nepodléhá soudnímu přezkumu v rámci z.r.ř., ale soudní přezkum rozhodnutí rozhodců a rozhodčích senátů [Anonymizováno] se realizuje toliko v obecném režimu § 258 a násl. NOZ, kdy každý člen uvedeného spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku.
18. Na základě uvedeného odvolací soud učinil dílčí závěr, v rámci něhož se neztotožnil s názorem soudu I. stupně v tom směru, že navrhovatelův návrh na zahájení řízení nebyl správně formulován, když podle soudu I. stupně měl navrhovatel požadovat zrušení rozhodčích nálezů. Podle právního názoru odvolacího soudu byl navrhovatelův návrh na zahájení řízení perfektní, byť se odvolací soud neztotožnil s názorem odvolatele ohledně otázky důvodnosti návrhu na zahájení řízení, v rámci něhož se navrhovatel správně domáhal určení neplatnosti uvedených rozhodčích nálezů.
19. V dalším odvolací soud v rámci přezkumu napadeného rozhodnutí a jeho věcné správnosti posuzoval důvodnost návrhu z hlediska toho, zda napadená rozhodnutí orgánu účastníka jsou platná či nikoliv pro navrhovatelem tvrzený rozpor se zákonem. V tomto však odvolací soud návrh navrhovatele důvodným neshledal a s ohledem na níže uvedené se ztotožnil, byť z jiného důvodu, se závěrem soudu I. stupně, že navrhovateli nelze vyhovět.
20. Jak je zřejmé z návrhu navrhovatele na zahájení řízení, spatřuje navrhovatel porušení zákona v tom, jak (z jeho pohledu) nebyla Sborem rozhodců [Anonymizováno] a odvolacím rozhodčí senátem [Anonymizováno] respektována, byť pouze podpůrně aplikovatelná, ustanovení o. s. ř., a to zejména ustanovení o hodnocení důkazů, když zejména v případě smlouvy ze dne 1. 7. 2008 o přestupu hráče Jiřího Pavlenky rozhodci podle navrhovatele nesprávným hodnocením důkazů nezjistili, že smlouva trpí nedostatkem formy a nedostatkem požadavku na právní jednání.
21. Ve shora uvedené otázce tvrzeného porušení zákona uvedenými orgány spolku v rámci jejich rozhodování odvolací soud vychází z právního názoru přihlížejícímu k autonomii vůle orgánů spolku a k nutnosti zvažovat proporcionalitu zásahu státu do spolkového života samosprávné právnické osoby, že soud může přikročit k revizi rozhodnutí orgánu spolku z důvodu jeho posuzování důkazů prováděných orgánem spolku v rámci jeho rozhodovací činnosti pouze za situace extrémního vybočení orgánů spolku při jeho rozhodování z mezí logických úvah a přiměřené aplikovaných obecných pravidel dokazování a hodnocení důkazů upravených v civilních předpisech (§ 120 a násl. o. s. ř.).
22. V projednávaném případě sporu o podpis smlouvy obsahující práva sporná mezi [právnická osoba]. a [Jméno navrhovatele]. není navrhovatel spokojen s tím, jak rozhodci posuzovali prohlášení osoby podepisující smlouvu, když tato osoba ([Anonymizováno]) uznala na smlouvě uvedený podpis za svůj pravý podpis, ačkoli stanovisko znalce v otázce pravosti tohoto podpisu na smlouvě se přiklánělo k tomu, že [Anonymizováno] uznaný podpis pravý není.
23. Podle právního názoru odvolacího soudu ani za této situace nelze žádnému z napadených rozhodnutí rozhodců a rozhodčího senátu vytknout pochybení mající charakter porušení zákona, jestliže tato rozhodnutí vycházela z předpokladu řádně uzavřené předmětné smlouvy, když takovýto závěr nekoliduje ani s logickou úvahou upřednostňující vyjádření osoby podepisující a následně identifikující svůj podpis ([Anonymizováno]) na smlouvě o přestupu hráče ze dne 1. 7. 2008 před závěry znalce, jenž danou otázku posuzoval toliko technickými prostředky. Je tomu tak rovněž s ohledem na skutečnost, že podle odvolacího soudu je obecně známo, že případná špatná kvalita podpisu téže osoby, kdy tato osoba dokonce v některých případech může vybočit ze způsobu svého běžného podepisování tak zásadně, až to může vzbuzovat pochybnost o osobě pisatele, může být ovlivněna celou řadou okolností (zdravotní stav podepisujícího, pohyb podepisované listiny, rozrušení podepisujícího, spěch atd.). Z toho důvodu proto nelze nevzít v úvahu uznání podpisu osobou, o jejíž podpis se jedná.
24. Stejně tak odvolací soud nesdílí pochybnosti navrhovatele ohledně aktivní legitimace [právnická osoba]. k uplatňování nároku vymáhanému v řízení před uvedenými orgány [Anonymizováno], byť navrhovatel uvedeným orgánům spolku vytýká příliš úzkostlivý přístup k řešení této otázky. Postup a závěry orgánů spolku při řešení otázky legitimace účastníků sporu mezi uvedenými členy spolku účastníka ([právnická osoba]. a [Jméno navrhovatele].) byly orgány spolku odůvodněny, vycházely z obvyklé praxe posuzování těchto otázek soudními i mimosoudními orgány a rovněž odůvodnění úvah uvedených orgánů spolku nebudí u odvolacího soudu pochybnosti o jejich správných závěrech týkajících se legitimace účastníků řízení před orgány spolku.
25. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud neshledal důvod pro vyslovení neplatnosti navrhovatelem uvedených rozhodnutí orgánů spolku. Proto podle právního názoru odvolacího soudu nejsou dány podmínky pro vyhovění návrhu navrhovatele a napadené usnesení soudu I. stupně o zamítnutí návrhu je věcně správné a odvolací soud napadené usnesení z uvedeného důvodu podle § 219 o. s. ř. potvrdil, byť s odlišným odůvodněním.
26. O nákladech tohoto odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s. s přihlédnutím ke skutečnosti, že účastníkovi v průběhu odvolacího řízení žádné náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, za podmínek § 237 a násl. o. s. ř. Dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně.