o zaplacení částky 317 390,07 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 26 ECm 237/2014-187 ze dne 1. září 2020

1. Shora uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu o zaplacení vyúčtovaných nákladů za služby za roky 2008-2012 v částce 70 944,89 Kč s přísl. a ve výroku II. žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 9 600 Kč.

2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že podle návrhu na zahájení řízení se žalobce žalobou podanou soudu dne 14. 2. 2014 domáhal po žalovaném původně zaplacení částky 317 390,07 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná částka představuje dlužné příspěvky na správu domu a pozemku a na úhradu nákladů za služby, jež je žalovaný jako vlastník jednotek povinen platit žalobci.

3. Jestliže v průběhu řízení vyšlo najevo, že nevznikla jednotka č. [Anonymizováno], ohledně níž žalobce požadoval v žalobě rovněž plnění, žalobce v odpovídající části 63 015,18 Kč s příslušenstvím vzal žalobu zpět a požadoval zaplatit již pouze částku 154 374,89 Kč, sestávající z dlužných příspěvků na správu domu a pozemku ve výši 83 430 Kč za roky 2010 až 2012, a dále z částky 70 944,89 Kč, představující dlužné nedoplatky ročních vyúčtování na služby za roky 2008 až 2012 (dále též pouze „vyúčtování služeb“). Obě částky žalobce požadoval společně se zákonným úrokem z prodlení.

4. S odkazem na opravná vyúčtování záloh na služby za roky 2008 až 2012, stanovená podle velikosti spoluvlastnického podílu žalovaného na společných částech domu a pozemku, žalobce po žalovaném požadoval zaplacení nedoplatků vyúčtování služeb za rok 2008 ve výši 14 096,90 Kč, za rok 2009 ve výši 13 885,86 Kč, za rok 2010 ve výši 13 326,68 Kč, za rok 2011 ve výši 17 806,15 Kč a za rok 2012 ve výši 11 829,30 Kč a na nedoplatcích příspěvků na správu domu a pozemku za rok 2010 částku 31 026 Kč, za rok 2011 částku 27 810 Kč a za rok 2012 částku 30 900 Kč. Žalovaný opakovaně namítal promlčení žalovaných nároků.

5. Soud I. stupně dále vyšel ze skutečnosti, že v minulosti bylo o shora uvedeném nároku rozhodnuto rozsudkem soudu I. stupně čj. 26 ECm 237/2014-118 ze dne 25. 9. 2018, o němž Vrchní soud v Praze rozhodl tak, že uvedený rozsudek soudu I. stupně rozsudkem č. j. 6 Cmo 27/2019-134 ze dne 5. 9. 2019 potvrdil co do zamítnutí částky 83 430 Kč s příslušenstvím (příspěvek na správu domu a pozemku) a ve zbývající části, v níž žalobce na základě svých "Vyúčtování záloh na služby" za roky 2008 až 2012 požadoval zaplacení částky 70 944,89 Kč s příslušenstvím, rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

6. V nyní projednávaném případě soud I. stupně opakovaně ve věci rozhodl, a to již pouze o zbývajícím nároku uplatňovaném z "Vyúčtování záloh na služby" za roky 2008 až 2012 v celkové výši 70 944,89 Kč.

7. Uvedený zbývající nárok žalobce soud I. stupně, jak je uvedeno shora, zamítl, neboť žalobci ve vztahu k tomuto nároku podle soudu I. stupně právo na zaplacení nedoplatků z vyúčtování služeb za roky 2008-2012 v celkové výši 70 944,98 Kč nevzniklo. Má tomu tak být proto, že soud I. stupně neměl za prokázané, že by na zasedání shromáždění konaných dne 3. 6. 2010, 24. 5. 2011, 13. 9. 2012 a 15. 4. 2013 bylo řádně rozhodováno o výši záloh na služby pro následující období a o způsobu jejich rozúčtování na jednotlivé vlastníky jednotek, když podle soudu I. stupně o návrzích pro následující roky nebylo řádně hlasováno. Podle soudu I. stupně se usnesení týkala jen odsouhlasení správcem předložených vyúčtování za roky 2008, 2009, 2010 a 2012 a za rok 2011 byl schválen pouze pozměňovací návrh člena [Anonymizováno] ohledně vodného a stočného. Do vyúčtování služeb podle soudu I. stupně byly současně zahrnuty předkládajícím správcem i položky, jež ve smyslu článku III. stanov žalobce službami nebyly, např. bankovní poplatky, materiál, odměna správci, pojištění domu, komíny... atd. To, že vyúčtování správce vyhotovoval jen podle obecné a dříve zavedené praxe, měla podle soudu I. stupně potvrdit svědkyně [Anonymizováno].

8. Proti tomuto rozsudku se v zákonem stanovené lhůtě odvolal žalobce (odvolatel) a domáhal se jeho změny a vyhovění zbývající části jeho návrhu v rozsahu 70 944,89 Kč s příslušenstvím.

9. Podle odvolatele soud I. stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem, neúplně zjistil skutkový stav věci a napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

10. Podle odvolatele je nutno vcházet ze zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (ZVZ) a zejména z jeho § 9a odst. 2, § 15, dále ze stanov žalobce ve znění přijatém dne 4. 12. 2007 a z jejich čl. III. čl. VII odst. 3 a z čl. XVII. V této souvislosti odvolatel poukázal na jím tvrzené nedostatky ZVB a vzorových stanov, z kteréhož důvodu žalobce vyúčtoval příspěvky na správu domu společně s úhradami za služby, byť takovéto vyúčtování nazval pouze „ Vyúčtování služeb“. Podstatná je však podle odvolatele skutečnost, že z vyúčtování lze zjistit, jaké položky správy domu (bankovní poplatky, materiál, odměna správci, pojištění domu, komíny) a položky služeb (odvoz odpadu, úklid, protipožární zařízení, vodné a stočné) jsou v nich obsaženy a jaké jsou jejich výše.

11. Odvolatel zdůraznil, že vyúčtování nákladů na správu domu i na služby za roky 2008 až 2012 bylo provedeno tak, že položky správy domu byly rozúčtovány mezi vlastníky jednotek v souladu s ustanovením § 15 odst. 1 ZVB poměrně podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů, tedy podle poměru velikosti podlahových ploch jednotlivých jednotek k součtu podlahových ploch všech jednotek v domě. Stejně tak i položky za služby byly rozúčtovány rovněž poměrně podle velikosti spoluvlastnických podílů členů SVJ s výjimkou vodného a stočného, jež bylo rozúčtováno podle poměru naměřené spotřeby vody do jednotek. Způsob rozúčtování služeb ve vyúčtováních za roky 2008 až 2012 podle odvolatele vycházel z předchozí praxe zavedené žalovaným a užívané mnoho let v době, kdy tento vykonával správu předmětného domu po vymezení jednotek v domě prohlášením vlastníka (žalovaného).

12. Jestliže podle odvolatele shromáždění vlastníků jednotek nepřijalo v rámci své nově nabyté pravomoci dané zněním stanov ze dne 4. 12. 2007 žádné usnesení o způsobu rozúčtování nákladů na služby na jednotlivé členy společenství, nelze z toho dovozovat závěr, že vyúčtování služeb nebylo možné vůbec provést.

13. Podstatné podle odvolatele bylo to, že žalobce byl dle čl. XVII odst. 2 stanov povinen provést vyúčtování služeb nejpozději do 4 kalendářních měsíců od skončení zúčtovacího období, a to do 30. dubna následujícího roku a při neexistenci zvláštního usnesení shromáždění vlastníků jednotek muselo být vyúčtování služeb provedeno dle dosavadního způsobu, který vycházel z ustanovení části E čl. 2 odst. 2.17 prohlášení vlastníka budovy ze dne 22. 12. 1998.

14. Konečně podle odvolatele by v rámci nákladů řízení nemělo být žalovanému přiznáno právo na zaplacení náhrady nákladů řízení žalovanému ve výši 9 600 Kč, když odvolatel má za to, že tato náhrada nebyla stanovena v souladu s ustanovením § 1 odst. 3 písm. b/ vyhlášky č. 254/2015 Sb. Je tomu tak proto, že úkon nazvaný „příprava účasti na jednání“ je třeba vykládat analogicky k úkonu „převzetí a příprava zastoupení“ dle advokátního tarifu, tzn. jako jednorázovou přípravu na to, že ve věci bude jednáno. Dále poukázal na skutečnost, že v dané vyhlášce není výslovně stanoveno, o jakou přípravu na jaké jednání se má jednat, a to na rozdíl od úkonů „účast na jednání před soudem“ nebo jednání s protistranou“, a proto by mohla být přisuzována náhrada za přípravu na jakékoliv jednání, např. i s protistranou v době před zahájením řízení, neboť úkon dle písm. a/ citované vyhlášky „výzva k plnění“ musí dle § 142a o. s. ř. předcházet zahájení řízení a konečně podle odvolatele účastník řízení musí z povahy věci prokázat, že se na nějaké jednání skutečně připravoval.

15. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, jež jeho vydání předcházelo a po zopakování níže uvedených důkazů dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

16. Z prohlášení vlastníka odvolací soud zjistil, že prohlášením vlastníka o vymezení jednotek podle zákona o vlastnictví k bytům v budově čp. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], postavené na pozemku parc. č. [Anonymizováno] ze dne 22. 12. 1998, žalovaný jako vlastník předmětné budovy vymezil v této budově 21 bytových i nebytových jednotek včetně jednotky č. [Anonymizováno] v pátém patře předmětné budovy o podlahové ploše [Anonymizováno], k níž náleží spoluvlastnický podíl na společných částech budovy a pozemku o velikosti [Anonymizováno]. V části E prohlášení obsahuje i pravidla pro užívání, správu, údržbu a opravy společných prostor domu a domu jako celku a pro přispívání spoluvlastníků domu na výdaje spojené se správou, údržbou a opravami společných prostor domu jako celku.

17. Ze zápisu ze shromáždění SVJ konaného dne 4. 12. 2007 odvolací soud zjistil, že uvedené shromáždění SVJ schválilo stanovy, když do té doby postupovalo podle vzorových stanov. Podle nově přijatých stanov článek III. specifikuje v odst. 1 pod písmeny a) až h) a v odst. 2) pod písmeny a) až d), jaké činnosti se považují za „správu domu“ a jsou zde uvedeny např. údržba a opravy společných částí domu, revize a opravy domovní bojlerové a výměníkové stanice, prohlídky a čištění komínů, administrativní činnosti spojené se správou domu, sjednání pojištění a další; „služby“ (jakožto plnění spojená s užíváním jednotek) zajišťované žalobcem jsou vyjmenovány v článku III. odst. 5 stanov. Podle článku VII. odst. 3 písm. f), g) a h) stanov náleží do výlučné působnosti shromáždění SVJ rozhodování o výši příspěvků členů společenství na správu domu a pozemku, popřípadě o výši a způsobu placení dalších příspěvků na činnosti uvedené v článku IV, jakož i rozhodování o způsobu rozúčtování cen služeb na jednotlivé členy SVJ. Podle čl. XVII. vyúčtování záloh za služby provádí výbor či pověřený vlastník 1x za zúčtovací období, jímž je kalendářní rok, a to nejpozději do 4 měsíců od jeho skončení a nedoplatek vyplývající z vyúčtování je splatný do 7 měsíců po uplynutí zúčtovacího období.

18. Ze zápisu ze shromáždění SVJ konaného dne 24. 5. 2011 odvolací soud zjistil, že shromáždění žalujícího SVJ schválilo „vyúčtování služeb“ za rok 2010.

19. Ze zápisu ze shromáždění SVJ konaného dne 12. 9. 2012 odvolací soud zjistil, že shromáždění žalujícího SVJ nerozhodovalo o schvalování „vyúčtování služeb“ za rok 2011 a pouze přijato usnesení o novém způsobu rozúčtování části nákladů na vodu.

20. Ze zápisu ze shromáždění SVJ konaného dne 4. 10. 2013 odvolací soud zjistil, že shromáždění žalujícího SVJ schválilo „vyúčtování služeb“ za rok 2012.

21. Z „vyúčtování služeb“ za roky 2008-2012 odvolací soud zjistil, že tato vyúčtování vypracovaná správcem [právnická osoba] přepočítávají náklady na služby spojené s užíváním jednotek žalovaného nově pouze pro plochu [Anonymizováno] m2 (tedy bez jednotky č. [Anonymizováno]) a zde uvedené nedoplatky žalovaného odpovídají částkám uplatněným žalobcem ve změněném žalobním návrhu. Služby zahrnují kromě položek vodné, stočné, odvoz odpadu, osvětlení domu či úklid rovněž položky stěží označitelné jako služby, a to komíny, materiál, protipožární zařízení, pojištění domu, bankovní poplatky a odměna správci. Ve „Vyúčtování služeb“ za rok 2011 představují vedené položky, odlišné od služeb ve smyslu stanov, částku 6 553,43 Kč a z celkově požadovaných rozúčtovaných nákladů na služby účtovaných žalovanému za rok 2011 ve výši 17 806,15 Kč tak na skutečné služby zůstává neuhrazena skutečně částka 11 252,72 Kč.

22. Odvolací soud dále vychází ze skutečnosti, že z původní žalované částky 317 390,07 Kč, kdy v části požadovaného nároku ve výši 163 015,18 Kč byla žaloba vzata zpět, a v části 83 430 Kč soud žalobu zamítl, je řízení vedeno již toliko ohledně částky 70 944,89 Kč představované nezaplacenými „vyúčtováními „služeb“ za roky:

- 2008 a 2009, kdy vyúčtování součtem znějící na částku 27 982 76 Kč bylo splatné dne 31. 7. 2010,

- 2010, kdy vyúčtování znějící na částku 13 326,68 Kč bylo splatné 31. 7. 2011 přičemž toto vyúčtování bylo schváleno platným usnesením shromáždění SVJ (nenapadeným návrhem na vyslovení neplatnosti usnesení SVJ),

- 2011, kdy vyúčtování znějící na částku 17 806,15 Kč bylo splatné 30. 9. 2012,

- 2012, kdy vyúčtování znějící na částku 11 829,30 Kč bylo splatné 31. 7. 2013, přičemž toto vyúčtování bylo schváleno platným usnesením shromáždění SVJ (nenapadeným návrhem na vyslovení neplatnosti usnesení SVJ).

23. Ve vztahu ke shora uvedenému nároku ve výši 27 982,76 Kč uplatněnému za roky 2008 a 2009, oběma uvedenými vyúčtováními splatnými dne 31. 7. 2010 odvolací soud již na tomto místě učinil dílčí právní závěr, podle něhož, jestliže žalobcem byla žaloba podána dne 14. 2. 2014 a žalovaný vznesl námitku promlčení, přičemž žalobce v promlčecí době právo na zaplacení částek vyúčtovaných jako „vyúčtování služeb“ za uvedené roky 2008 a 2009 neuplatnil u soudu za okolností, že by současně řádně, pokračoval v zahájeném řízení, je nárok žalobce v této souhrnné části 27 982,76 Kč za rok 2008 a za rok 2009 promlčen.

24. Ve vztahu k nárokům na zaplacení „vyúčtovaných služeb“ za roky 2010 a 2012, kde tato vyúčtování schválila svými usneseními z 24. 5. 2011, a z 4. 10. 2013 shromáždění SVJ konaná v uvedené dny a tato usnesení nebyla napadena návrhy na vyslovení jejich neplatnosti, odvolací soud konstatuje, že platnost těchto usnesení SVJ již nelze zpochybňovat. To s ohledem na marné uplynutí prekluzivních lhůt podle § 11 odst. 3 ZVB. V rámci projednávané předmětné věci soudu za dané situace nepřísluší oprávnění přezkoumávat uvedená usnesení SVJ schvalující „vyúčtování služeb“, byť by tato „vyúčtování služeb“ měla obsahovat i položky nenáležející do nákladů na služby. Proto odvolací soud již na tomto místě učinil další dílčí právní závěr, podle něhož zůstává nezpochybněn a nepromlčen nárok žalobce vycházející z žalobcova „vyúčtování služeb“ za toky 2010 a 2012 v částkách 13 326,68 a 11 829,30 Kč. V tomto rozsahu je nárok žalobce po právu.

25. Ve vztahu k poslednímu nároku, a to nároku na zaplacení částky 17 806,15 Kč z „vyúčtování služeb“ za rok 2011 odvolací soud vychází ze skutečnosti, že toto konkrétní vyúčtování nebylo schváleno usnesením SVJ konaným dne 12. 9. 2012, neboť toto shromáždění SVJ se podle zápisu věnovalo pouze návrhu člena SVJ [Anonymizováno] na rozpočítání ztrát vody za patním vodoměrem. Proto odvolací soud po doplnění dokazování shora uvedenými listinnými důkazy učinil dílčí skutkový závěr, podle něhož oprávnění správce rozúčtovat a vyúčtovat náklady za služby podle velikosti spoluvlastnického podílu vyplývalo z prohlášení vlastníka a z jeho ustanovení část E bod 2., jež bylo účinné i následně po přijetí stanov SVJ, jestliže stanovy uvedenou otázku rozúčtování nákladů na služby neřešily.

26. Jestliže vyúčtování nákladů na služby za rok 2011 učinil správce tak, jak je uvedeno v jeho vyúčtování č. l. 43, podle něhož by žalovaný měl za uvedené období (rok 2011) zaplatit částku 17 806,15 Kč, odvolací soud v souladu se svým předchozím právním názorem (č. l. 134) na neexistenci nároku na správu domu a pozemku, vyloučil z vyúčtování nazvané „Vyúčtování služeb“ (obsahujícího položky za služby a zjevně také položky na správu domu a pozemku) položky týkající se správy domu (komíny, materiál, protipožární zařízení, pojištění domu, bankovní poplatky a odměna správci) celkově ve výši 6 553,43 Kč. Po takovémto náhledu na „vyúčtování služeb“ za rok 2011 odvolací soud shledal důvodným požadavek žalobce na poměrnou úhradu nákladů za služby žalovaným z vyúčtování za rok 2011 toliko v souhrnné výši 11 252,72 Kč.

27. Proto odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobci přiznal právo na zaplacení celkově částky 36 408,70 s přísl., a to v souladu s „vyúčtováními služeb“ za roky 2010 a 2012 platně schválenými usneseními shromáždění SVJ a v souladu s „vyúčtováním služeb“ za rok 2011 sníženým o položky, jež nejsou službami ve smyslu čl. III. odst. 5 stanov žalobce.

28. Odvolací soud neshledal důvodnou argumentaci založenou na úvaze, že stanovy neobsahují pravidla pro rozúčtování služeb, že shromáždění SVJ neschválilo zálohy na služby ani pravidla rozúčtování služeb a z toho důvodu proto nemusí nikdo z členů SVJ platit zálohy (byť neplacení záloh nebylo předmětem tohoto sporu) a nikdo z členů SVJ nemusí za sporné období platit poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu ani za služby skutečně spotřebované společenstvím vlastníků jednotek.

29. V tomto, jak bylo již naznačeno shora, odvolací soud poukazuje na prohlášení vlastníka, v němž byla stanovena pravidla pro rozúčtování nákladů na služby spotřebované SVJ, a to podle poměru velikosti podlahové plochy jednotky k součtu podlahových ploch jednotek v domě, na které se služby rozúčtovávají. Jestliže následně přijaté stanovy v roce 2007 nepřijaly jiná pravidla pro rozúčtování nákladů na jednotlivé vlastníky za služby spotřebované SVJ, správce provádějící rozúčtování nepochybil, jestliže náklady na spotřebované služby rozpočetl podle pravidel stanovených v prohlášení vlastníka.

30. Obecně oprávnění SVJ rozúčtovat, většinou prostřednictvím správce, náklady na spotřebované služby není podle právního názoru odvolacího soudu ani v nejmenším závislé na tom, zda si SVJ odhlasuje povinnost členů SVJ platit zálohy na služby, či nikoliv. Ostatně je běžnou praxí, že zejména SVJ mající dostatečné pravidelné příjmy např. z pronájmu, umožňující jim hradit běžné výdaje SVJ, nepředepisují svým členům žádné nebo minimální zálohy a náklady na provoz SVJ správce hradí z uvedených příjmů a po skončení zúčtovacího období náklady na spotřebované služby rozúčtuje a jednotlivým členům vyúčtuje podle skutečných výdajů známých po uplynutí zúčtovacího období. Proto neobstojí argumentace žalovaného, podle něhož, jestliže nebyly v SVJ členům stanoveny zálohy na výdaje SVJ (v projednávaném případě na výdaje na služby), má být zcela zbaven povinnosti platit na vyúčtování těchto nákladů, provedené správcem po uplynutí zúčtovacího období.

31. Ve sporu o zaplacení 317 390,07 Kč s přísl. byl převážně úspěšný z 89 % žalovaný a převážně neúspěšný žalobce byl proto odvolacím soudem zavázán nahradit žalovanému na nákladech řízení poměrnou částku 7 956 Kč představovanou 78 % z nákladů za úkony nezastoupeného účastníka (žalovaného), celkově za doposud provedených 32 úkonů před soudem I. stupně a soudem odvolacím podle § 1 odst. 3 písm. b), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v souladu s tím, jak správně uvedl soud I. stupně v napadeném rozhodnutí. Převážně úspěšný žalovaný má rovněž právo na paušální náhradu za další 2 úkony po 300 Kč provedené v rámci nyní proběhlého odvolacího řízení (vyjádření se k odvolání žalobce a účast při jednání odvolacího soudu dne 10. listopadu 2021).

32. Z celkově žalovaným důvodně uplatněných 10 200 Kč tak převážně neúspěšný žalobce v souladu s § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. nahradí převážně úspěšnému žalovanému 78 % z jím vynaložených nákladů, což představuje částku 7 956 Kč.

33. V souvislosti s posuzováním úkonů právní služby podle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. odvolací soud zastává právní názor, podle něhož uvedený moderní právní předpis má ambici hradit nezastoupenému účastníkovi řízení v co nejvyšším rozsahu, blížícím se skutečnosti, náklady jím vynaložené a u soudu uplatněné v souvislosti s řízením, přičemž příprava ve smyslu podle § 1 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 254/2015 Sb., zejména na jednání soudu, je z hlediska nezastoupeného účastníka zásadní, časově náročný a odpovědný úkon z hlediska obrany svých práv účastníkem, přičemž u nezastoupeného účastníka je ve srovnání s úkony činěnými profesionály (advokáty, notáři atd.) téměř každý úkon mnohem časově náročnější. Uvedené souvisí s právním názorem odvolacího soudu, podle něhož představuje uvedený předpis zcela nový náhled zákonodárce na hrazení též nákladů řízení náležejících nezastoupenému účastníkovi za každý z jím provedených úkonů v civilním řízení. Správnost názoru tvůrce právní normy na hrazení též paušálních nákladů vzniklých nezastoupenému účastníkovi je zřejmá rovněž s ohledem na skutečnost, že též účastníci nezastoupení v civilním řízení činí časově i odborně náročné úkony v tomto civilním řízení, a to mnohdy plnohodnotně na odborné úrovni profesionálních právních zástupců (advokátů, notářů atd.), jak bylo naznačeno shora, o čemž ostatně svědčí skutečnost, že vůči uvedeným profesionálům mívají tito nezastoupení účastníci nezřídka úspěch, byť sazba nově přiznávaných paušálních náhrad nezastoupeným účastníkům zcela zjevně ani tak nemůže odpovídat pracnosti a časové náročnosti úkonů prováděných těmito nezastoupenými účastníky.

34. Z uvedených důvodů se odvolací soud neztotožnil s odvolací argumentací žalobce navrhujícího v rámci aplikace vyhlášky č. 254/2015 Sb. převážně úspěšnému žalovanému nepřiznat právo na náhradu nákladů řízení za žalovaným specifikované přípravy,

35. Proto bylo rozhodnuto ve výroku II. tohoto rozsudku tak, že žalobce je povinen nahradit převážně úspěšnému žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku na nákladech odvolacího řízení částku 7 956 Kč.