o zaplacení částky 4 536 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaných 1) a 2) proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. července 2020 č. j. 45 Cm 97/2009-343,

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Soud ustanovuje [fyzická osoba], narozenému dne [datum narození], bytem [adresa], podle § 29 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., … opatrovníka: [Anonymizováno], advokáta, …, neboť se [fyzická osoba] nepodařilo doručit na jedinou známou adresu v cizině.“. Rozhodnutí odůvodnil odkazem na § 29 odst. 3 o. s. ř. s tím, že [fyzická osoba] bylo doručováno na jedinou známou adresu v cizině, ale dožádaný doručující orgán v Nizozemském království sdělil, že jmenovaný u nich není hlášen, a tudíž mu nemohou doručit a zasílané písemnosti vrací zpět. Proto mu ustanovil opatrovníka.

Proti usnesení soudu prvního stupně podali účastníci 1) a 2) včasná odvolání shodného obsahu. Stěžejní odvolací námitkou je, že „soud dostatečně nezkoumal podmínky použití § 29 odst. 3 o.s.ř.“, jelikož jako nejjednodušší zjištění pobytu účastníka se jeví oslovení jeho sestry, jíž se podařilo na její adresu v cizině doručit. Teprve, pokud by adresu nemohla poskytnout, mohlo by se uvažovat o procesním opatrovníkovi. Ustanovení opatrovníka považují za předčasné. Dále uvedli, že žaloba není důvodná, a proto náklady řízení, včetně odměny opatrovníka bude hradit žalobce, tj. společnost, s tím, že toto odvolání by měla podat osoba jednající za společnost, aby jako řádný hospodář uchránila společnost od dalších zbytečných výdajů. Oba navrhli zrušení napadeného usnesení.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání obou odvolatelů proti rozhodnutí soudu prvního stupně bylo podáno osobami, jež k tomu nebyly oprávněny.

Z povahy odvolání jako opravného prostředku vyplývá, že ho může podat jen ten účastník řízení, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, popř. kterému byla soudním rozhodnutím způsobena určitá újma na jeho právech, kterou lze odstranit právě zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí. Ke shodným závěrům jako odvolací soud dochází i odborná právní teorie prezentovaná v komentářové literatuře (srov. komentář k § 201 o. s. ř. in Drápal,L.,Bureš,J., a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1.vydání. Praha : C.H.Beck, 2009).

V daném případě odvolatelům nebyla a ani nemohla být způsobena žádná újma na jejich právech, kterou by bylo možno odstranit zrušením nebo změnou tohoto rozhodnutí, neboť rozhodnutí se týká opatrovance a jeho ustanoveného opatrovníka, netýká se práv a povinností odvolatelů (tj. žalovaných). Odvolatelé proto nejsou osobami k podání odvolání subjektivně legitimovanými. Ostatně odvolatelé ani žádnou újmu na svých právech, jež by jim napadeným rozhodnutím měla vzniknout, ani netvrdí, tím spíše nedokládají. Vyjadřují jen přesvědčení, že v důsledku nedůvodnosti žaloby bude žalobce (tedy jiný účastník řízení než odvolatelé) hradit náklady řízení, včetně odměny opatrovníka, s tím, že proto měl podat odvolání žalobce.

Za této procesní situace postupoval odvolací podle ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř. a jejich odvolání odmítl jako podané někým, kdo k němu nebyl subjektivně legitimován (aniž byl oprávněn se zabývat důvodností odvolání).