o neplatnost usnesení účastníka ze dne 31. 1. 2019, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 74 Cm 51/2019-52 ze dne 16. října 2019

1. Shora uvedeným usnesením Městský soud v Praze jako soud I. stupně rozhodl ve výroku I. tak, že zamítl návrh na určení, že usnesení shromáždění [Anonymizováno], IČ: [IČO], se sídlem [adresa] (dále též zkráceně SVJ), o změně stanov společenství ze dne 21. 1. 2019 (správně mělo být uvedeno 31. 1. 2019) č. 3 až 27 je neplatné a ve výroku II. navrhovatelce uložil nahradit účastníkovi náklady řízení ve výši 20 570 Kč.

2. Vyšel ze skutečnosti, že se navrhovatelka domáhala včasným návrhem vyslovení neplatnosti části usnesení shora uvedeného shromáždění vlastníků jednotek konaného dne 31. 1. 2019, jež rozhodlo o změně stanov. Důvod neplatnosti shledávala v tom, že bylo hlasováno o programu shromáždění neuvedeném v pozvánce. Důležitý důvod dle § 1209 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (NOZ) byl navrhovatelkou shledáván v tom, že bylo hlasováno o změně stanov, přičemž v pozvánce mělo být (mimo jiné) uvedeno „Projednání a schválení změn stanov společenství (hlasování) - o navrhovaném znění stanov bude možné hlasovat jednak jako o celku nebo o jednotlivých ustanoveních“. Přílohu k pozvánce podle navrhovatelky tvořily stanovy SVJ s červeně vyznačenými změnami. Podle navrhovatelky se mělo mít za to, že dle formulace v pozvánce lze hlasovat o stanovách pouze jako o celku, jako o jednom bodu a pouze ve vztahu ke všem navrhovaným změnám a nikoliv bod po bodu, jak bylo ve skutečnosti hlasováno. Podle navrhovatelky tak souhlas všech vlastníků ke změně programu nebyl získán, neboť navrhovatelka hlasovala proti a přesto bylo hlasováno o 27 bodech o každém zvlášť, namísto o bodu jednom, jak je uvedeno v pozvánce. Na shromáždění přitom podle navrhovatelky bylo dle zápisu přítomno 100% členů SVJ, (někteří v zastoupení). Podle navrhovatelky rovněž do navržených změn stanov byly zapracovány změny, jejichž znění nebylo obsaženo v navrženém novém znění stanov přiloženém k pozvánce.

3. Závěr o skutkovém stavu věci byl představován zjištěním soudu I. stupně, že navrhovatelka je členem účastníka, jenž svolal předmětné shromáždění na den 31. 1. 2019 s programem (mimo jiné): „bod 2) Projednání a schválení změn stanov společenství (hlasování) - o navrhovaném znění stanov bude možné hlasovat jednak jako o celku nebo o jednotlivých ustanoveních“, přičemž návrh stanov se zapracovanými změnami byl připojen k pozvánce jako příloha. Podle zjištění soudu I. stupně bylo v souladu s pozvánkou cílem mimořádného shromáždění SVJ projednání a schválení technických změn ve stanovách z důvodu jejich uvedení do souladu s legislativou a z důvodu nutnosti odstranění nejasností, upřesnění metodiky nákladů na služby, mírné zvýšení pravomocí výboru při rozhodování o opravách na společných částech domu, změna termínu úhrady záloh a oprava drobných překlepů ve stanovách, když podle upozornění na pozvánce navrhované změny stanov byly vyznačeny v přiloženém dokumentu formou revize. Podle soudu I. stupně se shromáždění SVJ zúčastnilo osobně nebo v zastoupení 100% vlastníků jednotek a o změnách stanov se hlasovalo jednotlivě, s čímž podle soudu I. stupně navrhovatelka nesouhlasila s tvrzením, že tato informace nebyla předem sdělena. Podle soudu I. stupně byla v souladu s pozvánkou projednávána změna každého ustanovení stanov zvlášť tak, že bylo přijato usnesení č. 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 11, 12, 14, 16, 19, 21, 22, 23, 25, 26 a 27 a nebylo přijato usnesení č. 10, 13, 15, 17, 18, 20 a 24. Navrhovatelka podle soudu I. stupně hlasovala proti přijetí jednotlivých usnesení s výjimkou usnesení č. 11 a 18. Podle závěrů o skutkovém stavu věci se navrhovanou změnou před konáním předmětného zasedání shromáždění SVJ zabýval výbor na svém zasedání, a to již v minulosti dne 6. 2. 2017 z důvodu nespokojenosti členů s dosavadní metodikou rozúčtování nákladů na stanovené služby, zejména na provoz domovního bazénu a recepce, dle spoluvlastnických podílů. Někteří členové měli navrhovat náklady na tyto služby rozúčtovat na jednotky nebo na počet obyvatel v domě s argumentem, že velké jednotky obývá méně osob než jednotky malé. Změna rozúčtování nákladů se měla týkat rovnoměrného rozúčtování nákladů na provoz recepce, bazénu a zahrady a ostatní náklady na správu domu měly zůstat účtovány beze změny podle podílu na společných částech. Soud I. stupně věc posuzoval podle ustanovení NOZ, a to zejména podle § 249 odst. 1, § 258, § 259, § 1180, § 1209 odst. 1 a § 1221 NOZ.

4. Soud I. stupně vyjádřil názor, že navrhovatelka nemůže být úspěšná v té části návrhu, kde se domáhá neplatnosti usnesení č. 10, 13, 15, 17, 18, 20 a 24, neboť tato přijata nebyla a stejně tak ve vztahu k usnesením, ohledně nichž hlasovala pro jejich přijetí.

5. Podle soudu I. stupně nebylo prokázáno ve vztahu k usnesení předmětného shromáždění přijatých pod body č. 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 11, 12, 14, 16, 19, 21, 22, 23, 25, 26 a 27, že by se v těchto bodech usnesení příčilo právním předpisům či stanovám a z toho důvodu v tomto rozsahu návrh zamítl.

6. Ve vztahu k případnému rozporu s dobrými mravy přijatého rozhodnutí, spočívajícím dle navrhovatelky v tom, že přijaté usnesení bylo přijato majoritními členy na úkor menšiny, nelze podle soudu I. stupně daný stav považovat za zneužití většiny a za stav rozporný s dobrými mravy. Věc byla podle soudu I. stupně diskutována, a to i ve variantě návrhu na rozúčtování služeb podle počtu osob obývajících danou jednotku.

7. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

8. Proti tomuto usnesení se v zákonem stanovené lhůtě včas odvolala navrhovatelka (dále též odvolatelka) a domáhala se jeho změny a vyhovění návrhu, případně by byla spokojena též se zrušením napadeného rozhodnutí a s vrácením věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

9. Podle odvolatelky rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jakož i na neúplně zjištěném skutkovém stavu věci.

10. Odvolatelka nepovažuje napadené rozhodnutí za správné, když podle ní bylo hlasováno o otázkách, jež nebyly součástí programu shromáždění v době svolání shromáždění, zvláště potom v usnesení č. 22 o změně pravidla rozúčtování nákladů spojených s používáním bazénu z metody „proporcionálního podílu na společné věci“, na metodu „rovnoměrných plateb na každou jednotku“.

11. Podle odvolatelky bylo hlasováno v rozporu s postupem stanoveným zákonem o otázce, která nebyla součástí pozvánky.

12. Odvolatelka zdůraznila, že bylo nutno analogicky vycházet z ustanovení § 637 ZOK a mělo-li dojít ke změně stanov nebo k přijetí usnesení, jehož důsledkem měla být změna stanov, měla pozvánka obsahovat v příloze též návrh těchto změn nebo návrh usnesení shromáždění. Podle odvolatelky záležitost, jež nebyla zařazena na porad zasedání při jeho ohlášení, lze rozhodnout jen za účasti a se souhlasem všech členu spolku resp. SVJ, k čemu nedošlo.

13. Proto před tím, než by mohlo být hlasováno o konkrétním usnesení č. 22, mělo shromáždění podle odvolatelky doplnit program shromáždění o otázku, jež nebyla součástí návrhu stanov přiložených k pozvánce, a to pod sankcí neplatnosti usnesení č. 22.

14. Dále odvolatelka poukázala na skutečnost, že mj. rozporovala též usnesení č. 25 týkající se mj. nákladů na provoz recepce, v čemž byla přehlasována 75,3% přítomných hlasů. To vzdor § 15 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů, platného v době vzniku SVJ a § 1214 NOZ. Tato ustanovení podle odvolatelky vyžadují souhlas všech vlastníku se změnou podílu vlastníka na nákladech na správu domu a pozemku. Takovéto usnesení shromáždění SVJ je proto podle odvolatelky ve smyslu § 245 NOZ rozhodnutím nicotným.

15. Podle odvolatelky soud I. stupně nepřihlédl k odvolatelkou tvrzeným skutečnostem.

16. Podle odvolatelky změnou rozúčtování nákladů všech služeb se zabýval výbor SVJ na zasedání dne 6. 2. 2017 a jeho závěry jsou ve smyslu § 245 OZ nicotné, jelikož rozhodnutí výboru bylo přijato v otázce, jež patří k výlučné pravomoci shromáždění.

17. Podle odvolatelky soud I. stupně postupoval v rozporu s § 153 odst. 2 o. s. ř., když překročil meze návrhu podaného navrhovatelkou, když označil rozhodnutí shromáždění ze dne 23. 5. 2019 za zákonné.

18. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

19. Jak je zřejmé z návrhu na zahájení řízení, navrhovatelka se domáhala neplatnosti usnesení SVJ o změně stanov, přijaté shromážděním SVJ konaným dne 31. 1. 2019 s poukazem na to, že mělo být hlasováno o změně stanov jako o celku toliko jedním hlasováním an bloc a nemělo proto být hlasováno postupně o jednotlivých změnách stanov v jednotlivých článcích. Jestliže se tak stalo a dokonce byly po diskusi nad jednotlivými články změněny stanovy ve zněních, jež nebylo identické s předem navrhovanými změnami, jak tyto navrhované změny vyplývaly z podkladů rozšiřovaných s pozvánkami na shromáždění SVJ konané dne 31. 1. 2019, mělo podle navrhovatelky dojít před projednáním změn stanov a před hlasováním ke schválení změny programu shromáždění SVJ, a to 100% vlastníků jednotek. Teprve potom by podle odvolatelky bylo možno hlasovat o každé změně zvlášť, třeba i ve znění odlišném od znění obsaženém v návrhu změn rozesílaných s pozvánkou na shromáždění SVJ konané dne 31. 1. 2019. Jestliže by se hlasovalo o změně stanov jako o celku, nepochybně by podle navrhovatelky byl prosazen zákonný princip placení příspěvků členy předmětného SVJ na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jejich podílu na společných částech a nikoliv tak, že každý člen bude platit rovným dílem. Nesprávnost placení všemi vlastníky ve stejné výši měla být zvlášť zřetelná při přispívání členů s menšími byty na provoz recepce domu a na provoz domovního bazénu. Jestliže podle navrhovatelky v rámci schvalování změn stanov nebylo postupováno způsobem uvedeným shora, napadené usnesení shromáždění SVJ je neplatné, případně zcela nicotné a jestliže uvedené nevzal na zřetel soud I. stupně, mělo by podle odvolatelky dojít ke korekci napadeného rozhodnutí cestou nápravy odvolacím soudem.

20. S uvedeným právním názorem odvolatelky se odvolací soud neztotožnil.

21. Odvolací soud vychází z právního názoru, podle něhož je shromáždění nejvyšším orgánem společenství vlastníků jednotek a tomu odpovídá i právo vlastníka jednotky účastnit se zasedání shromáždění a jeho prostřednictvím se podílet na chodu společenství. Uvedené patří mezi základní práva vlastníků jednotek. Účelem právní úpravy svolání zasedání shromáždění SVJ je zajistit, aby vlastníci jednotek mohli své uvedené právo realizovat. Obecně je proto zapotřebí, aby vlastníci jednotek byli s dostatečným časovým předstihem informováni o tom, že je svoláváno zasedání shromáždění, kdy (který den a v kolik hodin) a kde (na jakém místě) se zasedání bude konat, jaký bude pořad zasedání a přijetí jakých usnesení je navrhováno, aby si tak především mohli vytvořit předpoklady pro účast na shromáždění. Povinností subjektu, který zasedání shromáždění svolává, je potom učinit vše, co po něm lze spravedlivě požadovat, aby takovou informovanost vlastníků jednotek zajistil.

22. Podle názoru odvolacího soudu, ve vztahu k právním souvislostem pozvánky na zasedání shromáždění vlastníků jednotek (ve smyslu § 1207 odst. 2 NOZ), nejsou-li k pozvánce připojeny podklady týkající se pořadu zasedání, umožní svolavatel každému vlastníku jednotky včas se s nimi seznámit. Nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku. Nepoužijí se však ustanovení o shromáždění delegátů, dílčích členských schůzí ani o náhradní členské schůzi (§ 1221 NOZ).

23. Jak je zřejmé z § 249 odst. 1 NOZ, zasedání členské schůze (spolku) se svolá vhodným způsobem ve lhůtě určené stanovami, jinak nejméně třicet dnů před jeho konáním. Z pozvánky musí být zřejmé místo, čas a pořad zasedání. Podle § 249 odst. 3 o. z. místo a čas zasedání se určí tak, aby co nejméně omezovaly možnosti členů se ho účastnit.

24. Ustanovení o společenství vlastníků, jde-li o pozvánku na zasedání shromáždění, jsou podle názoru odvolacího soudu velmi kusá. Proto odvolací soud k této otázce zastává právní názor, že ohledně pozvánky na shromáždění SVJ jsou použitelná ustanovení o spolku, konkrétně ustanovení § 249 odst. 1 a 3 NOZ ve spojení se stanovami.

25. Odvolací soud ve vztahu k předmětné konkrétní pozvánce konstatuje, že pozvánka na shromáždění SVJ konané dne 31. 1. 2019 měla shora uvedené náležitosti a obsahovala v příloze návrh nových stanov s uvedením jejich změn navrhovaných výborem SVJ. Jestliže pozvánka nad rámec náležitostí obsahovala též seznámení členů SVJ o možných způsobech hlasování o změnách stanov (pozvánka předpokládala jedno hlasování o navrženém změněném znění stanov, případně řadu dílčích hlasování o jednotlivých ustanoveních stanov), nelze účastníkovi ničeho vytknout, jestliže v rámci hlasování o změnách stanov bylo hlasováno zvlášť o jednotlivých článcích textu stanov. Z tohoto důvodu podle právního názoru odvolacího soudu nelze ničeho vytknout ani soudu I. stupně, jestliže v uvedeném postupu účastníka neshledal důvod pro prohlášení usnesení SVJ neplatným.

26. Stejně tak soud I. stupně nepochybil, jestliže neshledal důvod pro prohlášení usnesení shromáždění SVJ neplatným proto, že usnesení shromáždění SVJ bylo výsledkem diskuse členů SVJ a v konečném znění stanov se toto znění odlišovalo od změn navržených výborem SVJ v podkladech k pozvánce na shromáždění SVJ konané dne 31. 1. 2019. Uvedené se podle odvolatelky mělo zvláště citelně projevit v příspěvcích členů SVJ na provoz recepce a bazénu, kdy v návrhu stanov učiněných výborem SVJ a rozeslaných s pozvánkou měly být tyto příspěvky placeny podle počtu osob užívajících každou jednotku, přičemž po diskusi byl schválen způsob placení těchto příspěvků na provoz bazénu, recepce a zahrady všemi vlastníky jednotek ve stejné výši.

27. Právní názory soudu I. stupně, jenž v uvedeném neshledal důvod pro rozhodnutí o neplatnosti usnesené shromáždění SVJ, sdílí i odvolací soud. To s ohledem na skutečnost, že ustanovení zákona týkající se pozvánky a rovněž ani znění stanov SVJ ve vztahu k postupu SVJ podle programu daného pozvánkou nevylučují hledání kolektivní vůle členů SVJ ve vztahu ke konkrétní projednávané věci. Nic proto v projednávané věci nebránilo tomu, aby bylo postupováno tak, že bylo hlasováno o konkrétním bodu programu ve znění nově naformulovaném až v rámci projednávání tohoto konkrétního bodu shromážděním SVJ, byť toto znění vzešlé z jednání o věci shromážděním SVJ bylo odchylné od znění navrženého výborem SVJ v podkladech přiložených k pozvánce na shromáždění SVJ.

28. Uvedené hledání kolektivní vůle členů SVJ je podle odvolacího soudu v souladu s úkoly kladenými zejména § 1208 NOZ na nejvyšší orgán SVJ podle § 1205 odst. 1 NOZ (shromáždění), a to především tvorba interních normativních právních aktů závazných pro členy SVJ.

29. Ze všech těchto důvodů se odvolací soud neztotožnil s argumenty odvolatelky, na základě nichž odvolatelka činí závěr, že SVJ na předmětném shromáždění SVJ projednávalo záležitosti, jež nebyly předmětem pozvánky, přičemž tak mohlo být podle odvolatelky postupováno pouze za předpokladu odsouhlasení změny programu jednání shromáždění SVJ všemi členy SVJ. Z těchto důvodů proto současně nemohly obstát úvahy odvolatelky ohledně nutnosti souhlasu 100% členů SVJ se změnou programu shromáždění SVJ. Je tomu tak proto, že na předmětném jednání shromáždění SVJ bylo hlasováno o záležitostech uvedených v pozvánce, když pozvánka nezajišťuje to, že bude odmítnuta nebo přijata pouze verze navržená výborem SVJ předem v podkladech k pozvánce.

30. Již z těchto důvodů soud I. stupně přijal správný závěr o nedůvodnosti návrhu na zahájení řízení.

31. Zcela nad rámec uvedeného odvolací soud konstatuje k odvolatelkou nejvíce zdůrazňovaným otázkám příspěvků na provoz recepce a domovního bazénu, že v rozporu s právním názorem odvolacího soudu není názor vyjádřený v předmětném usnesení shromáždění SVJ týkající se rovných příspěvků na provoz recepce, když s ohledem na běžně rovnoměrné zatěžování této služby jednotlivými vlastníky jednotek, téměř bez ohledu na počet osob obývajících jednotlivé jednotky, nelze takovýto způsob placení příspěvků považovat za neférový a odporující zákonu.

32. Obdobně též ve vztahu k příspěvkům na provoz a na správu domovního bazénu odvolací soud nesdílí argumentaci odvolatelky, byť lze souhlasit s odvolatelkou v názoru, že vlastníkům menších jednotek se mohou zvýšit platby na tento příspěvek v důsledku rozhodnutí o placení příspěvku na uvedený účel všemi vlastníky ve stejné výši. Důvodem tohoto názoru odvolacího soudu o akceptovatelnosti napadeného rozhodnutí shromáždění SVJ ve vztahu k příspěvkům na správu a provoz bazénu je skutečnost, že předmětné rozhodnutí shromážděním SVJ týkající se příspěvků na domovní bazén bylo přijato členy SVJ v roce 2019, tedy před novelou § 1180 NOZ uskutečněnou zákonem č. 163/2020 Sb., nově až od 1. 7. 2020 kladoucí vyšší nároky, mimo jiné táž z hlediska hlasovacího kvora (při změně prohlášení vlastníka), na přijímání obdobných normativních právních aktů zavazujících členy SVJ nejvyšším orgánem SVJ - shromážděním SVJ. Připouštěla-li v roce 2019 právní úprava v dispozitivním ustanovení § 1180 NOZ, aby bylo „určeno jinak“ ohledně placení příspěvků vlastníka jednotky na správu domu a pozemku než přispíváním na správu domu a pozemku v rozsahu odpovídajícím podílu vlastníka jednotky na společných částech, potom obstojí rovněž předmětné rozhodnutí SVJ týkající se domovního bazénu, jež bylo přijato většinou hlasů vlastníků jednotek obdobným způsobem, jako rozhodnutí o jiných věcech nevyžadující rozhodování kvalifikovanou většinou.

33. V této souvislosti, rovněž nad rámec odůvodnění správného rozhodnutí soudu I. stupně, odvolací soud ke shora uvedenému konstatuje rovněž to, že podle jeho názoru rozhodnutí shromáždění SVJ, že budou placeny stejným dílem všemi vlastníky jednotek uvedené příspěvky na právu domu a pozemku ve vztahu k nákladům na recepci a na domovní bazén, nepředstavuje bez dalšího změnu podílů na společných částech (jež mohou být určeny se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění bytu nebo mohou být určeny jako stejné, případně pro ně platí, že jsou stanoveny poměrem velikosti podlahové plochy bytu k celkové podlahové ploše všech bytů v domě). Z tohoto důvodu neobstála argumentace odvolatelky, podle níž uvedené rozhodnutí shromáždění SVJ vyžadovalo souhlas všech vlastníku, když předmětné usnesení shromáždění SVJ nepředstavuje změnou podílu vlastníka na nákladech na správu domu a pozemku.

34. Před odvolacím soudem neobstál ani další argument odvolatelky přisuzující jí odmítané změny stanov SVJ výboru SVJ, když podle odvolatelky změnou rozúčtování nákladů všech služeb se zabýval výbor SVJ na dřívějším zasedání dne 6. 2. 2017 a jeho závěry v uvedeném směru jsou podle odvolatelky ve smyslu § 245 OZ nicotné, jelikož rozhodnutí výboru bylo přijato v otázce, jež patří do výlučné pravomoci shromáždění.

35. Důvodem neúspěchu uvedené argumentace odvolatelky je skutečnost, že přezkoumávaným rozhodnutím je závazné rozhodnutí shromáždění SVJ ze dne 31. 1. 2019 a nikoliv jakýkoliv výstup ze zasedání výboru SVJ. Uvedený výkonný orgán připravující zasedání shromáždění SVJ na den 31. 1. 2019 v rámci přípravy jednání po vlastní diskusi členů výboru pouze formuloval svůj návrh nejvyššímu orgánu SVJ se svým pohledem na danou problematiku. Ostatně nejvyšší orgán SVJ (shromáždění) dne 31. 1. 2019 neakceptoval v uvedeném směru návrh výboru na placení předmětných nákladů a rozhodl se zcela samostatně po široké diskusi proběhlé v průběhu jednání shromáždění SVJ dne 31. 1. 2019.

36. Stejně tak odvolací soud neshledal důvodnou argumentaci odvolatelky, podle níž soud I. stupně postupoval v rozporu s § 153 odst. 2 o. s. ř., neboť překročil meze návrhu podaného navrhovatelkou, jestliže označil rozhodnutí shromáždění ze dne 31. 1. 2019 za zákonné. Je tomu tak proto, neboť takovéto odvolatelkou uváděné rozhodnutí není součástí výrokové části napadeného rozhodnutí. Jestliže součástí odůvodnění usnesení soudu I. stupně je argumentace soudu I. stupně, že soud shledává ze shora uvedených důvodů rozhodnutí shromáždění ze dne 31. 1. 2019 zákonným, jedná se o logické a správné vyústění výsledků řízení před soudem I. stupně, podávané v odůvodnění rozhodnutí.

37. Rozhodnutí soudu I. stupně je věcně správné a odvolací soud jej proto podle § 1 odst. 2 z. ř. s. ve spojení s 219 o. s. ř. potvrdil ve správném znění, když v napadeném usnesení byla zjištěna zjevná nesprávnost uvedená v rozhodnutí soudu I. stupně v datu konání předmětného shromáždění SVJ, jež se uskutečnilo dne 31. 1. 2019 a nikoliv dne 21. 1. 2019, jak se nesprávně uvádí v napadeném rozhodnutí.

38. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 23 z. ř. s. a § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když přiznání práva na náhradu nákladů řízení vyplývá z existence právního nesouladu a tedy reálného sporu právních názorů navrhovatelky i účastníka na otázku uvedených plateb SVJ. Vedle uvedeného bylo okolností vedoucí k přiznání nákladů řízení účastníkovi i to, že účastník (SVJ) ze své podstaty musí zabezpečovat rovné stanovení a vybírání peněz na fungování společenství vlastníků jednotek v tržním prostředí a na udržování prostředků v jednotlivých fondech zřizovaných SVJ, přičemž účastník byl, vzdor svým správným postupům, vtažen do tohoto řízení, kde mu vznikly nemalé náklady mající vliv na jeho platební schopnosti potřebné při zabezpečování základní životní potřeby svých členů - potřeby bydlení.

39. V odvolacím řízení zcela úspěšnému účastníkovi proto odvolací soud přiznal proti neúspěšné navrhovatelce právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení představované náklady na právní zastoupení stanovenými podle § 6 odst. 1, § 7, § 9, § 11 a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) v celkové výši 8 228 Kč.

40. Náklady tvoří odměna za zastoupení advokátem za 2 úkony - za účast na jednání odvolacího soudu dne 3. 3. 2021 a za vyjádření k odvolání navrhovatelky ve výši 2x 3 100 Kč a dále paušální náhrada výdajů podle ustanovení § 13 odst. 1 ve výši 2x 300 Kč. Zástupce účastníka má konečně podle § 137 odst. 3, o. s. ř. právo i na náhradu za advokátem odvedenou DPH ve výši 1 428 Kč.

41. Proto bylo rozhodnuto v bodu II. výroku tohoto usnesení tak, že navrhovatelka je povinna nahradit účastníkovi řízení náklady odvolacího řízení ve shora uvedené výši 8 228 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce účastníka.