o zaplacení částky 1 412 566,80 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 13 Cm 169/2019-600 ze dne 25. srpna 2021

1. Shora uvedeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud I. stupně ve výroku I. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na základě smlouvy o výkonu funkce člena představenstva ze dne 1. 5. 2017 (dále též zkráceně smlouva) odchodné v částce 1 412 566,80 Kč s přísl. a ve výroku II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 398 151,31 Kč.

2. Rozhodnutí soudu I. stupně vychází ze závěrů o skutkovém stavu věci, podle nichž žalobce nesplnil očekávání, jež žalovaný vkládal do žalobce vykonávajícího funkce člena představenstva a generálního ředitele žalované společnosti, když k výkonu těchto funkcí žalovaný s žalobcem uzavřeli dne 1. 5. 2017 smlouvu o výkonu funkce zajišťující žalobci, mimo jiné, i právo na odchodné.

3. Podle soudu I. stupně z doloženého průběhu výkonu funkcí žalovaným od jeho zvolení do představenstva a jmenování generálním ředitelem žalované společnosti dne 1. 5. 2017 do jeho odvolání z funkcí dne 25. 9. 2018 žalovaný nedělal zásadní a konkrétní chyby.

4. Podle soudu I. stupně mělo vyplynout z výroční zprávy za rok 2016, že žalovaný měl přebírat žalovanou společnost v nestabilním hospodářském stavu. Přesto podle soudu I. stupně se měly pod vedením žalobce v roce 2017 zvýšit tržby, ačkoli mělo dojít ke zrušení objemných zakázek společností [právnická osoba] a [Anonymizováno] Podle soudu I. stupně mělo do konce působení žalobce v uvedených funkcích dne 25. 9. 2018 dojít rovněž k podstatně snížení ztráty žalované společnosti.

5. Soud I. stupně věc posuzoval podle § 61 zákona č. 90/2012 Sb. (ZOK) a konstatoval, že ve smyslu § 59 odst. 2 ZOK plnění podle smlouvy o výkonu funkce se neposkytne, pokud výkon funkce zřejmě přispěl k nepříznivému hospodářskému výsledku obchodní korporace, ledaže ten, kdo schválil smlouvu o výkonu funkce, se rozhodne jinak. Podle soudu I. stupně je třeba § 61 odst. 2 ZOK vykládat tak, že pokud výkon funkce žalobce přispěl k nepříznivému hospodářskému výsledku, tak se plnění dle smlouvy neposkytne. Soud I. stupně aplikoval rovněž zákon č. 586/1992 Sb. o daních z příjmu a jeho § 3 odst. 2 jakož i zákon č. 589/1992 o pojistném na sociálním zabezpečení, z něhož aplikoval zejména § 5 odst. 1. Soud I. stupně shodně se žalobcem považoval za příjem žalobce též další jím uváděná plnění, když podle jeho názoru ve smyslu shora uvedených ustanovení zákona příjmem se pro účely zákona rozumí plnění, jež bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

6. V rámci aplikace shora uvedených ustanovení zákona na projednávaný případ soud I. stupně řešil otázku, zda hospodářské výsledky žalovaného po dobu působení žalobce byly nepříznivé a v té souvislosti vyšel z toho, že hospodářské výsledky žalované společnosti jsou nejlépe zadokumentovány ve výročních zprávách a v rámci posuzovaného období let 2017 a 2018 zvažoval též výsledky hospodaření žalované společnosti v předchozím i následném období v letech 2016 a 2019. Na základě tohoto srovnání konstatoval, že výsledky hospodaření žalované společnosti v letech 2016, 2017 a 2018 mají svědčit o tom, že plán tržeb byl zvýšen ze 78 % na 83 % a ztráta v roce 2016 ve výši cca 140 000 000 Kč byla snížena o přibližně 90 000 000 Kč. Následně soud I. stupně srovnal hospodaření žalované společnosti v roce 2019, tedy po té, co nyl žalobce odvolán z funkcí a konstatoval, že ke zlepšení hospodářských výsledků žalované společnosti v roce 2019 nedošlo. Z uvedených zpráv o výsledcích hospodaření žalované společnosti podle soudu I. stupně nelze dovodit, že působení žalobce v žalované společnosti, byť nepatrně, přispělo k žalovaným tvrzeným nepříznivým hospodářským výsledkům žalovaného.

7. Podle soudu I. stupně z žádného důkazu nevyplývá, že by způsob, jak žalobce vykonával svoji funkci generálního ředitele žalované společnosti, mělo negativní vliv na výsledek hospodaření žalovaného. Pokud podle soudu I. stupně žalobce méně sledoval své nižší podřízené např. v obchodním oddělení, potom je dle názoru soudu I. stupně pouze otázkou organizace práce, zda práci obchodním oddělení bude řídit a kontrolovat žalobce osobně, či prostřednictvím svého nižšího podřízeného, tedy např. obchodního ředitele.

8. Soudu I. stupně vyjádřil názor, podle něhož v případě, že výsledky hospodaření v předmětném období mohly být reálně lepší, než jaké byly dosaženy, potom tato skutečnost není dostačující pro to, aby žalobce ztratil dle § 62 odst. 2 ZOK nárok na smlouvou upravené zažalované plnění.

9. Z uvedených důvodů soud I. stupně uzavřel, že povinnosti kladené na žalobce smlouvou o výkonu funkce nebyly žalovaným z hlediska hospodářských výsledků po dobu 17 měsíců jeho působení ve funkci generálního ředitele žalované společnosti výrazným způsobem porušeny a z toho důvodu soud I. stupně žalobcem uplatněný nárok přiznal.

10. Proti tomuto rozsudku se prostřednictvím svého zástupce včas odvolal žalovaný (odvolatel) a navrhl napadený rozsudek soudu I. stupně zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení, když podle odvolatele žalobce s ohledem na smlouvu a na § 61 odst. 2 ZOK na odchodné nemá nárok, přičemž napadené rozhodnutí je podle jeho názoru nepřezkoumatelné a je založeno na nesprávném zjištění skutkového stavu věci.

11. Odvolatel soudu I. stupně vytkl, že nesprávně zjistil skutkový stav věci, když některé důkazy sice provedl, avšak v rozhodnutí je nehodnotil. Zejména pomíjí důkazy, jež byly provedeny k jednotlivým významným projektům, jako např. k projektům [Anonymizováno], [adresa], [adresa], [Anonymizováno]. při jejichž realizaci pasivitou žalobce a jeho neplněním úkolů daných představenstvem vznikla žalovanému škoda v milionových částkách.

12. Dokazování bylo přitom vedeno za účelem prokázání, že řízení těchto projektů žalobce nezvládl, a žalovanému tak vznikla v důsledku jeho nekonání uvedená újma v milionových částkách.

13. Stejně tak podle odvolatele soud I. stupně opomíjí hodnocení důkazů, jež byly provedeny k otázce řízení dceřiných nebo sesterských společností žalovaného, zejména společností v [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], vůči nimž žalobce neplnil úkoly, jak mu byly uloženy představenstvem, když jejich prostřednictvím žalovaná získává zakázky a dále ekonomická situace těchto společností může mít vliv na hospodářskou situaci společnosti žalovaného.

14. Podle odvolatele není pravdou, že by došlo v důsledku postupu žalobce ke snížení ztráty, ale naopak ztráta se v průběhu soudem uváděných let prohloubila, neboť ztráta představuje kumulovaný výsledek hospodaření minulých let s tím, že je-li hospodářský výsledek aktuálního účetního období opět záporný, byť v absolutních číslech byla ztráta nižší než v předcházejícím období, ztráta přesto narůstá a prohloubila se a mohla by být snížena pouze dosažením zisku, v tom kterém účetním období.

15. Podle odvolatele hospodářský výsledek byl ovlivněn významnými zakázkami či událostmi let předcházejících a je proto nutno hodnotit působení žalobce ve společnosti žalovaného i na základě jiných skutečností a důkazů než na základě výročních zpráv žalovaného. Pokud by podle odvolatele soud I. stupně hodnotil veškeré provedené důkazy, musel by dospět k závěru, že v důsledku činnosti žalobce nedošlo ke zlepšení hospodářské situace žalovaného a naopak ekonomická situace žalovaného zůstala velice nepříznivá.

16. Podle odvolatele soud I. stupně důkazy řádně provedl, avšak je prakticky nehodnotil a z toho důvodu je napadený rozsudek nepřezkoumatelný.

17. Podle odvolatele soud I. stupně rovněž věc nesprávně právně posoudil, když žalobce jakožto vrcholný manažer společnosti byl povinen dohlížet na své podřízené a tento požadavek vychází z požadavku na výkon funkce s péčí řádného hospodáře, přičemž tato povinnost byla výslovně sjednána ve smlouvě o výkonu funkce, dle níž byl žalobce povinen důsledně kontrolovat plnění úkolů uložených zaměstnancům a byl také povinen řádně plnit pokyny a úkoly mu představenstvem uložené, zejména při řízení společnosti, při jednání za společnost se třetími osobami a při obchodním vedení společnosti a dalších řídících činnostech.

18. Podle odvolatele z rozsudku není zřejmé, na základě čeho dospěl soud I. stupně k závěru, že žalobce své povinnosti ze smlouvy o výkonu funkce výrazným způsobem neporušoval a že jeho činnost mohla mít pouze nepatrný vliv na hospodářské výsledky žalovaného.

19. Odvolatel také poukázal na výpovědi svědků [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], podle nichž v době působení žalobce ve společnosti žalovaného nebyla získána žádná významnější zakázka, žalobce byl neaktivní a sám se účastnil jednání o zakázkách pouze tehdy, vyžádal-li si jeho účast např. zákazník. To podle odvolatele vyplývá rovněž ze zápisu z jednání představenstva žalovaného. To potom podle odvolatele mělo vliv na špatný hospodářský výsledek žalované společnosti. Podle odvolatele mezi povinnosti řádného hospodáře nepatří pouze nepůsobit škodu, ale také maximalizovat zisk v míře momentálně dosažitelné.

20. Odvolatel zdůraznil, že nevyplacení odchodného žalobci podle smlouvy o výkonu funkce bylo adekvátním důsledkem soustavného porušování péče řádného hospodáře ze strany žalobce.

21. Konečně podle odvolatele soud I. stupně své právní úvahy nijak neodůvodnil a to v návaznosti na skutečnost, že odůvodnění napadeného rozsudku je podle odvolatele na první pohled zcela nedostačující, když rozsudek čítá pouhých pět stran textu.

22. Žalobce navrhl napadený rozsudek potvrdit pro jeho věcnou správnost a z důvodu správného právního posouzení věci soudem I. stupně.

23. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

24. Skutková zjištění učiněná soudem I. stupně v rozsahu podstatném pro rozhodnutí jsou správná. Z hlediska skutkového odvolací soud vychází shodně se soudem I. stupně ze smlouvy o výkonu funkce ze dne 1. 5. 2017 a zejména z jejího ustanovení čl. 5 odst. 1 bod 10 upravujícího podmínky vyplacení odchodného, jež tvoří předmět sporu. Předmětné smluvní ustanovení za podmínek zákona (§ 61 odst. 2 ZOK) odpírá odvolanému členovi představenstva výplatu odchodného v případě, že je odvolán z důvodu, že zřejmě přispěl k nepříznivému hospodářskému výsledku žalovaného (pro potřeby tohoto odvolacího řízení odvolacím soudem označené 1) nebo z důvodu (pro potřeby tohoto odvolacího řízení odvolacím soudem označené 2), že závažným způsobem porušil své povinnosti podle čl. 2 smlouvy o výkonu funkce postupovat s péčí řádného hospodáře, postupovat v souladu se zájmy společnosti, řídit se rozhodnutími valné hromady a představenstva, zúčastňovat se zasedání těchto orgánů a plnit jejich úkoly a další.

25. Dále odvolací soud vychází ze zápisu ze zasedání představenstva [právnická osoba]. ze dne 25. 9. 2018, podle něhož jediný akcionář žalovaného společnost [právnická osoba]. při výkonu působnosti valné hromady žalovaného s účinností k 25. 9. 2018 odvolal z funkcí stávající členy představenstva a mezi nimi i žalobce z důvodu, že zřejmě přispěli k nepříznivému hospodářskému výsledku žalovaného.

26. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně vyšel též z výročních zpráv o hospodaření žalovaného za roky 2016, 2017, 2018 a 2019, z nichž je zřejmé, že se v průběhu od jmenování žalobce do funkce do jeho odvolání z funkce zvýšil v roce 2017 proti předchozímu roku 2016 objem zakázek o cca o 5%, přičemž v souvislosti s výsledky hospodaření žalobce obdržel za rok 2017 roční prémii ve výši 378 000 Kč, byť žalovaná společnost v té době stále vykazovala ztrátu (bez ohledu na opravné položky) ve výši cca 100 mil. Kč. Dále je z těchto zpráv o hospodaření zřejmé, že v roce 2018 činila ztráta již pouze polovinu ztráty vykázané v předchozím roce, přičemž v roce 2019, kdy žalobce nevykonával funkci, se dále snížily tržby o cca 8 % a současně se zvýšila ztráta o cca 15 % proti předchozímu roku. Odvolací soud nemohl nevzít v úvahu ani skutečnost, že uvedené výsledky hospodaření byly dosaženy za situace, kdy řada obchodních partnerů žalovaného nepředvídaně upadla do insolvence.

27. Z hlediska právního odvolací soud vychází ze smluvního ujednání ze smlouvy o výkonu funkce týkajícího se odchodného uvedeného shora (odvolacím soudem označené ad 1) ve vztahu k ustanovení čl. 5 odst. 1 bod 10 smlouvy o výkonu funkce ze dne 1. 5. 2017 upravujícího podmínky vyplacení odchodného, podle něhož smlouva v souladu s § 61 odst. 2 ZOK odpírá odvolanému členovi představenstva výplatu odchodného v případě, že je odvolán z důvodu, že zřejmě přispěl k nepříznivému hospodářskému výsledku žalovaného.

28. V návaznosti na uvedené odvolací soud z hlediska právního vychází z uvedeného ustanovení § 61 odst. 2 ZOK z něhož je zřejmé, že plnění podle smlouvy o výkonu funkce se neposkytne, pokud výkon funkce zřejmě přispěl k nepříznivému hospodářskému výsledku obchodní korporace.

29. Na tomto místě odvolací soud podotýká, že ačkoli důvodem odvolání žalobce společně s dalšími členy představenstva žalovaného nebylo porušování povinnosti při výkonu funkce, je z právní úpravy uvedené v § 59-62 ZOK zřejmé to, že (na rozdíl od dosavadní právní úpravy v § 66 odst. 3 obchod. zák.) zákonodárce výslovně neuvádí jako důvod, pro který se členovi voleného orgánu plnění neposkytne, že člen voleného orgánu zaviněně porušil své povinnosti při výkonu funkce.

30. Za situace, kdy důvodem odvolání žalobce z funkce byly toliko důvody označené pro potřeby tohoto odvolacího řízení ad 1), ze shora uvedených důvodů nemohla obstát argumentace odvolatele odůvodňujícího neposkytnutí odchodného tím, že žalobce (ačkoli to nebylo důvodem jeho odvolání z funkce) podle jeho názoru plnil liknavě (případně neplnil vůbec) usnesení představenstva žalovaného a měl mu tím způsobit újmu, pro níž je žalovaný oprávněn odepřít mu právo na odchodné. Rovněž z těchto důvodů odvolací soud shledal správným postup soudu I. stupně, jenž neprováděl dokazování a blíže nezkoumal otázky, která usnesení představenstva žalovaného žalobce splnil a která nikoliv.

31. Odvolací soud vychází rovněž ze skutečnosti, že ve smyslu § 59 odst. 2 ZOK veškerá plnění ve prospěch člena orgánu obchodní korporace musí schválit nejvyšší orgán obchodní korporace, k čemu v projednávaném případě došlo již v rámci schválení smlouvy o výkonu funkce obsahující podmínky výplaty dohodnutých nároků. Již tato smlouva založila právní nárok žalujícího bývalého člena voleného orgánu obchodní korporace na dohodnuté plnění a žalobce tak v zásadě nemůže být, s výjimkou vyplývající z § 61 odst. 2 ZOK a tomu odpovídajícího ustanovení smlouvy o výkonu funkce ze dne 1. 5. 2017, vystaven nejistotě v tom ohledu, zda mu příslušný orgán korporace určité plnění (odstupné) přizná, či nikoliv.

32. Shora uvedené ustanovení § 61 odst. 2 ZOK, nepochybně též z důvodu nutnosti individualizace každého jednotlivého případu, kdy by neměl být přiznán manažerovi nárok nasmlouvaný ve smlouvě o výkonu funkce, používá neurčité pojmy "zřejmě" a "nepříznivý hospodářský výsledek".

33. Podle právního názoru odvolacího soudu je nutno pojem „zřejmě“ vykládat jako nikoliv nepatrně, ve vztahu k nepříznivým hospodářským výsledkům obchodní korporace. "Nepříznivými hospodářskými výsledky" je podle odvolacího soudu nutno rozumět takové výsledky, jež jsou zjevně výsledky horšími, než výsledky dosažené v předchozím období.

34. Vzhledem ke znění § 61 odst. 2 ZOK tak lze podle odvolacího soudu uvažovat o odepření výplaty nároků podle smlouvy v případě, kdy výsledek hospodaření je nepříznivý a kdy tento nepříznivý výsledek hospodaření jde zřejmě (bez jakýchkoli pochybností) na vrub toho, jakým způsobem smlouvou vázaný manažer vykonával, funkci jemu svěřenou (se zohledněním podnikatelského rizika).

35. Podle odvolacího soudu hodnocení toho, zda hospodářský výsledek dosažený společností za určité období je příznivý, se při aplikaci § 61 odst. 2 ZOK obecně ve většině případů neobejde bez porovnání dosažených výsledků hospodaření s výsledky předchozího hospodaření z pohledu fundamentálních veličin, zejména velikosti tržeb, velikosti zisku a případné ztráty. Význačným vodítkem hodnocení činnosti manažera bývá též doba jeho působení v korporaci, jakož i to, jak si korporace hospodářsky vedla v následujícím období pod jiným vedením. Uvedené srovnání může nasvědčovat také případní krizi celého odvětví podnikání.

36. Z hlediska projednávané věci, a to s ohledem na smluvně právní rozměr jednání dlužníka odmítajícího vyplatit nasmlouvanou částku podle smlouvy o výkonu funkce, jakož i s ohledem na případný ústavní rozměr odmítnutí vyplacení takovéhoto nároku majícího některé znaky pracovního nároku, odvolací soud konstatuje, že v případech smluv o výkonu funkce neobsahujících konkrétní podmínky výplaty nároků např. vázaných na konkrétní výše hospodářských ukazatelů, případný souhlasný závěr soudu o možnosti nevyplacení nasmlouvaných nároků podle smlouvy se v rozhodovací praxi Vrchního soudu v Praze doposud vyskytoval v případech zcela zásadních manažerských pochybení majících za následek zcela zjevný nepříznivý hospodářský výsledek podniku.

37. V projednávaném případě je z obsahu spisu zřejmé, že se žalovaná korporace ve snaze zastavit období ztrát svého hospodaření rozhodla od 2017 změnit osobu na pozici jednoho z výkonných manažerů a vybrala si žalobce. Očekávání žalovaného tato změna nenaplnila, byť v souvislosti s hospodařením žalovaného v roce 2017 žalobci byla vyplacena za dosažené výsledky manažerská prémie ve výši 378 000 Kč. Následně po poměrně krátké době 17 měsíců působení v žalovaném velkém výrobním závodě, v němž dosažení změn vyžaduje určitý čas, byl žalobce ze své manažerské pozice dne 25. 9. 2018 odvolán společně s ostatními členy vedení žalovaného. Dosažení nepatrného zvýšení tržeb v roce 22017, jež bylo oceněno uvedenou roční prémií, jakož i pokles dynamiky vykazované ztráty na polovinu v roce 2018 však podle obsahu spisu nenaplňoval z pohledu žalovaného jeho očekávání, neboť podle jeho očekávání mohly být výsledky hospodaření lepší. Důvodem nenaplnění očekávání žalovaného podle jeho názoru bylo zejména to, že žalobce dostatečně neplnil úkoly dané mu představenstvem. Žalovaný se rovněž neztotožňoval s žalobcem v tom, jaký žalobce aplikoval model řízení žalovaného dávající velký prostor podřízeným, přičemž žalobce měl rovněž podle žalovaného podřízené nedostatečně kontrolovat.

38. Odvolací soud konstatuje, že jestliže žalobce nesplnil očekávání žalovaného ohledně jeho představ o základních ekonomických ukazatelích, potom, s ohledem na konkrétní znění smlouvy o výkonu funkce, pouze toto jeho zklamání nenaplňuje důvod pro nevyplacení odchodného žalobci, když smlouva neváže žalobcovo odchodné na žádné parametry základních ekonomických ukazatelů. V této souvislosti odvolací soud dále konstatuje, že v projednávaném případě není smlouva o výkonu funkce smlouvou o výsledku.

39. Za uvedené situace odvolací soud učinil dílčí závěr, podle něhož výsledky hospodaření žalovaného v době, kdy žalobce vykonával funkci člena představenstva žalovaného a současně generálního ředitele žalovaného se významně neodchýlily od hospodářských výsledků v období před jeho nástupem do funkce, jakož i od hospodářských výsledků dosahovaných žalovaným po odchodu žalobce z funkce, byť se po čas výkonu funkce žalobcem nepatrně zlepšily některé fundamentální parametry hospodaření žalovaného, kdy došlo ke zvýšení tržeb v roce 2017 a v této souvislosti také byla žalobci vyplacena roční odměna ve výši 378 000 Kč a rovněž se v následujícím roce 2018 žádoucím způsobem snížila dynamika vytvořené ztráty na polovinu.

40. Jak bylo naznačeno shora, podle právního názoru odvolacího soudu, pro potřeby posuzování věci podle § 61 odst. 2 ZOK, jakož i pro potřeby posuzování věci podle shodně formulovaného smluvního ujednání nelze považovat za nepříznivé takové hospodářské výsledky korporace, jež nejsou horší než výsledky předchozích období. Je tomu tak zejména proto, neboť obecně v případě např. korporace podnikající v krizí zasaženém odvětví i nezvyšování dynamiky vykazované ztráty, byť se korporace stále nachází ve ztrátě, představuje určitý pozitivní předpoklad budoucího vybřednutí ze ztráty.

41. V projednávaném případě ani podle právního názoru odvolacího soudu nelze dospět k závěru, že žalující bývalý manažer při smluvním výkonu funkce zřejmě přispěl k nepříznivému hospodářskému výsledku. Proto také žalobci nelze z tohoto důvodu odepřít právo na smluvní odchodné. Soud I. stupně tak správně uplatněnému nároku vyhověl, a to v plné žalované výši, když i podle právního názoru odvolacího soudu do souhrnu příjmů bylo nutno zahrnout též ocenitelné výhody, jež jsou právními předpisy uváděnými shora soudem I. stupně považovány za příjem fyzické osoby.

42. Před odvolacím soudem neobstála další odvolací argumentace, podle níž je napadený rozsudek nepřezkoumatelný, když shora uvedeným závěrům odvolacího soudu odůvodnění soudu I. stupně rozsahem a přesnou, srozumitelnou a určitou argumentací vyhovuje.

43. Odvolací soud se neztotožnil ani s výtkami odvolatele, podle nichž soud I. stupně důkazy řádně provedl, avšak je prakticky nehodnotil, neboť soud I. stupně správně hodnotil pouze ty důkazy, jež byly podstatné pro rozhodnutí o nesprávnosti nevyplacení odchodného žalobci z hlediska čl. 5 odst. 1 bod 10 smlouvy o výkonu funkce ze dne 1. 5. 2017 týkající se odvolání z funkce žalobce z důvodu, že žalující bývalý manažer podle odůvodnění odvolání z funkce zřejmě přispěl k nepříznivému hospodářskému výsledku žalovaného.

44. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

45. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalobci přiznal proti neúspěšnému žalovanému právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 51 836 Kč představovanou náklady na právní zastoupení stanovenými podle § 6 odst. 1, § 7, § 11, § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), když zástupci žalobce náleží odměna za 3 úkony právní služby jeho advokáta z předmětu odvolacího řízení tj. z částky 1 412 566,80 za poradu s klientem, za vyjádření k odvolání a za účast právního zástupce při jednání odvolacího soudu dne 12. října 2022 ve výš 3x 13 980 Kč. Advokát má také právo na režijní paušál ve výši 3x 300 Kč. Zástupce žalobce má podle § 137 odst. 3, odst. 4 o. s. ř. právo na náhradu za advokátem odvedenou DPH ve výši 8 996 Kč.

46. Proto bylo rozhodnuto v bodu II. výroku tohoto rozsudku tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku na nákladech odvolacího řízení částku 51 836 Kč k rukám zástupce žalobce.