o určení neplatnosti rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 75 Cm 28/2018-31 ze dne 12. února 2019

1. Shora uvedeným usnesením Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku I. zamítl návrh navrhovatele na určení neplatnosti usnesení účastníka, jenž v rámci shromáždění [právnická osoba], ze dne 8. prosince 2017 (dále též zkráceně SVJ) přijal (schválil) účetní závěrku za rok 2016 a ve výroku II. uložil navrhovateli povinnost zaplatit účastníku na nákladech řízení částku 12 342 Kč.

2. Vyšel ze skutečnosti, že se měl navrhovatel domáhat vyslovení neplatnosti shora uvedeného usnesení shromážděním účastníka ze dne 8. 12. 2017. Měl argumentovat tvrzením, že v roce 2016 proběhla v budově [adresa], výměna oken u některých členů společenství (účastníka), jehož je jako vlastník jednotky č. [Anonymizováno] členem, přičemž tato okna jsou ve vlastnictví jednotlivých členů společenství. Úhrada této akce však byla podle navrhovatele provedena nepřípustně z příspěvků na správu budovy a pozemku, dříve označovaného jako fond oprav.

3. Uvedené příspěvky podle navrhovatele lze použít pouze na správu společných částí domu a nikoliv na financování soukromých potřeb vlastníků. Z tohoto důvodu shromáždění SVJ podle navrhovatele nesprávně přijalo schvalující usnesení účetní závěrky za rok 2016.

4. Účastník navrhl zamítnutí návrhu. Schválení účetní závěrky podle účastníka výrazně nezasahuje do právního postavení navrhovatele a není proto dán důležitý důvod pro přezkum přijatého rozhodnutí.

5. Soud I. stupně z hlediska skutkového vyšel ze zjištění, podle něhož účastník vznikl a do rejstříku byl zapsán dne 28. 3. 2008. V domě [adresa] byla vyměněna okna a tato výměna byla zaplacena v roce 2016 z prostředků na účtu účastníka, určených na správu budovy a pozemku. Na shromáždění účastníka dne 8. 12. 2017 bylo hlasováno o přijetí účetní závěrky za rok 2016 tak, že pro přijetí hlasovalo 75,64 % členů SVJ a účetní závěrka za rok 2016 byla přijata.

6. Soud I. stupně věc posoudil podle § 1209 odst. 1 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (NOZ) a konstatoval, že navrhovatel nesouhlasí s rozhodnutím účastníka a požaduje jeho odklizení rozhodnutím o jeho neplatnosti podle § 1209 odst. 1 NOZ. Důvodem jeho nespokojenosti s napadeným usnesením SVJ má podle soudu I. stupně být nesouhlas navrhovatele s úhradou výměny oken u některých členů společenství v roce 2016, kdy tato okna jsou v jejich vlastnictví a nelze na ně vynakládat prostředky ze společného účtu společenství vlastníků jednotek (účastníka).

7. Podle soudu I. stupně, vycházejícího ze soudní praxe, smyslem schvalování účetní závěrky není posuzování toho, zda jednotlivé obchodní případy byly výhodné, nevýhodné či odůvodněné, ale zda jsou tyto obchodní případy zobrazeny v účetnictví.

8. Důvodem pro prohlášení rozhodnutí o schválení účetní závěrky za neplatné může být podle soudu I. stupně jen takový nedostatek, v jehož důsledku neposkytuje účetní závěrka takové informace o hospodaření SVJ, jaké má právo každý člen tohoto společenství očekávat, tj. takové ekonomické informace, aby se mohl rozhodnout, zda účetní závěrku schválí, popřípadě aby mohl učinit či navrhnout opatření, jež ve vazbě na hospodaření SVJ zákon umožňuje. Podle soudu I. stupně tvrzení, že by účetní závěrka ekonomické informace ohledně úhrady tvrzené výměny oken neobsahovala, nabídnuto nebylo.

9. Podle soudu I. stupně pro rozsah soudního přezkumu jsou určující důvody o tvrzené neplatnosti, jak je navrhovatel skutkově vymezil. Jestliže v roce 2016 proběhla výměna oken a okna byla i zaplacena, jde podle soudu I. stupně o skutečnost, jež nastala, a účetní závěrka za rok 2016, schvalovaná 8. 12. 2017, na této minulé skutečnosti již nemůže čehokoliv změnit bez ohledu na její schválení nebo neschválení.

10. Dále soud I. stupně poukázal na skutečnost, že navrhovatel neuvedl jakýkoliv jiný důležitý důvod, jenž by případné vyhovění návrhu opodstatňoval, když obecné tvrzení o vadně vedeném účetnictví účastníka pro svoji obecnost důležitému důvodu neodpovídá. Z toho důvodu podle soudu I. stupně podaný návrh nemohl být úspěšný. Nad rámec uvedeného soud I. stupně k tvrzení navrhovatele o protiprávním čerpání prostředků z fondu pro správu budovy a pozemku konstatoval, že k ochraně tohoto tvrzeného právního zájmu navrhovatele slouží obecně institut žaloby na náhradu škody směřující proti členům statutárního orgánu účastníka anebo lze učinit návrh na určení neplatnosti rozhodnutí účastníka, jímž byla taková investice schválena.

11. Proti tomuto rozhodnutí se odvolal navrhovatel (dále též odvolatel) a podle obsahu jeho odvolání se domáhal změny napadeného rozhodnutí a vyhovění návrhu, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně. Podle odvolatele se v účetnictví vyskytly „neopodstatněné položky“. Smyslem a podstatou návrhu na zahájení řízení je podle odvolatele to, že některé obchodní případy a jejich zobrazení v účetnictví se v účetnictví vyskytují protiprávně, což je i případ zobrazení předmětné výměny oken provedeného v rozporu s dobrými mravy a právními předpisy. Proto účetní závěrku nelze schválit. Podle odvolatele nabídl důkazy o tom, že účetní závěrka obsahovala informace o úhradě oken z příspěvků na správu budovy a pozemku. Podle odvolatele tak účetní závěrka nezobrazuje skutečný stav a nebyla sestavena řádně v souladu s právními předpisy. Odvolatel dále zdůraznil, že návrhem na zahájení řízení sledoval znovu nastolení právních poměrů v SVJ, přičemž podle odvolatele žaloba na náhradu škody je zcela jiný institut.

12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

13. Právním východiskem je, jak na to správně poukázal soud I. stupně, § 1209 odst. 1 NOZ ve znění platném do 30. 6. 2020, podle něhož, je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.

14. Jak je v projednávaném případě zřejmé z jednotlivých podání navrhovatele, navrhovatel považoval za nesprávné to, na jaké účely SVJ vynakládá prostředky určené na správu domu a pozemku a z toho důvodu považuje za nesprávné i účtování o těchto, z jeho pohledu, nepřípustně vynaložených výdajích, v daném případě o výdajích na výměnu oken ve vlastnictví některých členům SVJ, z fondu tvořenému z příspěvků na správu budovy a pozemku. Je tak zřejmé, že navrhovatel je informován o výdajových (nákladových) položkách, ohledně nichž je účtováno a zastává názor, že výdaje (v daném případě na výměnu části oken) neměly být vynaloženy z prostředků SVJ vytvořených z příspěvků na správu domu a pozemku.

15. Podle právního názoru navrhovatele, schválení účetní závěrky, v níž se podle názoru navrhovatele promítají výdaje SVJ, s nimiž navrhovatel nesouhlasí, působí tak, jakoby mělo dojít k nepřípustnému zhojení postupu považovaného navrhovatelem za nesprávný.

16. Z obsahu spisu je zřejmé, že navrhovatel ve svém návrhu na zahájení řízení nezpochybňoval proces, v rámci něhož mohl realizovat svá práva, zejména ve vztahu k možnosti prosazování svých názorů na financování výměny oken, počínaje svoláním shromáždění SVJ, byť se mu jeho názor v rámci hlasování prosadit nepodařilo. Výsledkem bylo schválení celé investiční akce shromážděním SVJ a dále i schválení, nyní napadené účetní závěrky přijaté v průběhu zasedání shromáždění SVJ dne 8. 12. 2017, když se navrhovateli nepodařilo svými argumenty přesvědčit shromáždění SVJ o nesprávnosti financování částečné výměny oken z prostředků určených na správu domu a pozemku. Navrhovatel se domnívá, že nemělo dojít k takovému způsobu financování výměny oken z prostředků určených na správu domu a pozemku, neboť vynakládání uvedených prostředků na uvedenou investici, vzdor většinovému názoru shromáždění SVJ, se neslučuje s právními předpisy ani s dobrými mravy.

17. Na základě uvedeného učinil odvolací soud dílčí závěr, podle něhož se v předmětné účetní závěrce ani v nejmenším neprojevuje neúplnost a neprůkaznost účetnictví, když ani odvolací soud, vzhledem k obsahu spisu, takovouto neúplnost a neprůkaznost účetnictví neshledal. To je patrné i ze skutečnosti, že navrhovatel je podrobně seznámen s pravdivým a průkazným popisem peněžních toků účastníka, byť se o nich domnívá, že tyto toky (kdy SVJ hradilo částečnou výměnu oken) nejsou v souladu s právními předpisy.

18. Jestliže v projednávaném případě nebyl důvodem domáhání se neplatnosti usnesení shromáždění SVJ vlastní proces svolání, projednání a odhlasování (schválení) účetní závěrky a současně, jestliže není důvod pochybovat o tom, že účetní závěrka věrně zachycuje pohyby finančních toků v účetní jednotce (v SVJ), byť by podle tvrzení navrhovatele účetní závěrka nebrala ohled na právní důvody vynakládání výdajů, potom důvodem pro rozhodnutí o neplatnosti usnesení shromáždění SVJ o schválení účetní závěrky by nemohl být ani nesprávný právní důvod vynakládání výdajů účetní jednotkou (SVJ). Je tomu tak v projednávaném případě proto, že s ohledem na uvedené je na místě závěr, že schválená účetní závěrka vznikla na základě úplného a průkazného účetnictví zachycujícího peněžní toky v SVJ a na základě vyhodnocení předvídatelných rizik a ztrát ve vztahu k věrnému a poctivému obrazu předmětu účetnictví a ve vztahu k finanční situaci účetní jednotky.

19. Z těchto důvodů ani před odvolacím soudem neobstál podaný návrh na určení neplatnosti rozhodnutí účastníka ze dne 8. prosince 2017 o přijetí účetní závěrky za rok 2016, neboť s ohledem na uvedené je na místě vycházet ze skutečnosti, že předmětná účetní závěrka podává věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky (účastníka) a odvolací soud z uvedených důvodů zastává názor, že v daném konkrétním případě za dané situace není dán důležitý důvod nezbytný k tomu, aby mohlo být shora uvedené usnesení shromáždění SVJ přezkoumáno soudem, byť schválení účetní závěrky shromážděním SVJ v obecné rovině důvodem k soudnímu přezkumu nepochybně je.

20. Proto odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

21. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému účastníkovi přiznal proti neúspěšnému navrhovateli právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení představované náklady na právní zastoupení podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4, § 11, § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) v celkové výši 8 228 Kč.

22. Náklady advokáta účastníka tvoří odměna za zastoupení advokátem podle ustanovení § 7 bodu 5 § 9 odst. 4 písm. c) a § 12 odst. 4 AT za 2 úkony dle § 11 odst. 1 za vyjádření se k odvolání navrhovatele a za účast na jednání dne 1. 12. 2021 po 3 100 Kč/úkon. Zástupce účastníka má také právo ke každému z úkonů na režijní paušál 300 Kč a má podle § 137 odst. 3, odst. 4 o. s. ř. právo na náhradu za advokátem odvedenou DPH ve výši 1 428 Kč.

23. Proto bylo rozhodnuto ve výroku II. tohoto usnesení tak, že navrhovatel je povinen nahradit účastníkovi náklady odvolacího řízení ve shora uvedené výši 8 228 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce účastníka.