o zaplacení Kč 500 000,- s přísl., o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích č. j. 55 Cm 122/2017-258 ze dne 11. 9. 2019,

1. Soud I. stupně uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal na žalovaných 1/ a 2/ zaplatit společně a nerozdílně Kč 500 000,- se specifikovaným úrokem z prodlení; o nákladech řízení pak ve výroku II. a III. rozhodl k tíži žalobce, kterému uložil povinnost zaplatit každému ze žalovaných Kč 62 000,- na náhradu právního zastoupení.

2. Podle soudu I. stupně žalovaní důvodně namítli promlčení práva na náhradu škody, která měla žalobci vzniknout jednáním žalovaných, kteří jako předseda a místopředseda správní rady žalobce prominuli dluh společnosti [adresa] (dále jen GG) uzavřením dohody o narovnání a prominutí dluhu ze dne 22. 12. 2013, kterou za žalobce jako věřitele i za dlužníka GG podepsal žalovaný 1/. Jednalo se o úhradu přeúčtovaných nákladů Kč 517 765,-, které v souvislosti s projektem výstavby multifunkčního sportovního areálu původně vynaložil žalobce, od něhož po odstoupení od investičního záměru převzala vybudování areálu společnost GG a v dohodě z 28. 12. 2007 se zavázala vynaložené náklady žalobci zaplatit do 31. 8. 2008, avšak teprve 28. 4. 2014 zaplatila jen Kč 17 765,-. Promlčení práva soud I. stupně posuzoval podle úpravy § 106 občanského zák. ve znění do 31. 12. 2013, vzhledem k době uzavření uvedené dohody o narovnání a prominutí dluhu, neboť tato dohoda byla podle tvrzení žalobce právě tím jednáním, kterým mu byla způsobena škoda. O uzavření této dohody se, podle soudu I. stupně, poškozený žalobce dozvěděl prostřednictvím [Anonymizováno] nejdříve ke dni 1. 1. 2014, kdy se tento opět stal místopředsedou správní rady žalobce. K tomu soud I. stupně poukázal na jeho předchozí aktivní působení u žalobce a z provedených důkazů, výslechu svědků, dovodil, že dohodu samotnou koncipoval a sepsal právě [Anonymizováno]. Žalobu pak podal žalobce 31. 10. 2016, tedy po uplynutí subjektivní dvouleté promlčecí doby ode dne, kdy se jako poškozený dozvěděl o škodě a kdo za ni odpovídá.

3. Námitku žalobce, že o uzavření dohody o narovnání a prominutí dluhu se dozvěděl až z druhého insolvenčního návrhu na GG, soud I. stupně odmítl jako nedůvodnou, stejně jako námitku, že byla antedatována, resp. sepsána až v době po podání ins. návrhu. Námitku promlčení pak soud I. stupně posuzoval i z hlediska dobrých mravů, a k tomu v závěru odůvodnění rozhodnutí uvedl, že s ohledem na okolnosti případu neshledal, že by tato námitka byla v rozporu s dobrými mravy.

4. Žalobce podal proti tomuto rozsudku obsáhlé odvolání a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Soudu I. stupně vytýká, shrnuto, neúplné dokazování a nesprávné skutkové zjištění a právní hodnocení. Popírá, že v rozhodné době pracoval pro žalovaného 1/, který mu odmítl předat účetnictví, a že dohodu o narovnání a prominutí dluhu z 22. 12. 2013 vyhotovil. Soud I. stupně se nezaobíral při hodnocení důkazů otázkou motivace uzavření takové dohody, tedy kdo měl z této dohody prospěch. Nadále trvá na tom, že o existenci uvedené dohody o prominutí dluhu a jejím obsahu žalobce nevěděl a že k otázce určení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty se vyjádřil a navrhl k tomu provést důkazy, insolvenčním spisem GG, což soud I. stupně odmítl. Žalobce tak nadále trvá na tom, že mu lhůta k uplatnění práva neuplynula a že k promlčení nedošlo, neboť o existenci dohody se dozvěděl teprve v rámci insolvenčního řízení GG ke konci roku 2015. Dále zdůrazňuje, že žalovaný 1/ jako statutární orgán i GG prominul dluh fakticky sám sobě a zvýhodnil tak svoji soukromou společnost před žalobcem, jednal ve střetu zájmů a bez vynaložení péče řádného hospodáře. Soudu I. stupně tak vytýká, že poskytuje ochranu jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy, když žalovaný 1/ nevydal účetnictví a uzavření dohody zjevně tajil.

5. Žalovaní ve vyjádření k odvolání žalobce navrhli potvrzení napadeného rozhodnutí a dále uplatnili právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Podle jejich názoru soud I. stupně provedl náležité dokazování a dospěl věcně správnému rozhodnutí. Dále poukazují na narušené vztahy zakladatelů žalobce, [Anonymizováno] a žalovaného 1/, řadu sporu a trestních oznámení podaných na žalovaného 1/, která byla odložena, přičemž žalobce neplní povinnosti vycházející z pro něho neúspěšných sporů. Žalovaní nadále trvají na tom, že žádnou škodu žalobci nezpůsobil, žádnou povinnost uloženou jim zákonem či smlouvou neporušili a že vždy jednali s péčí řádného hospodáře, ostatně že ke dni podání žaloby příp. nárok byl promlčen.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu předcházelo, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Ještě před jednáním u odvolacího soudu účastníky seznámil s předběžným náhledem na věc a poučil je o možnosti věc vyřídit mimosoudně, vedl je ke smíru už s ohledem na délku řízení a růst nákladů, včetně nákladů též k tíži žalobce v řízení u příslušného okresního soudu proti GG, jakož i s ohledem na okolnosti a dlouhodobé vztahy mezi účastníky, posléze velmi narušené, zjevně nepřátelské pozice mezi zakladateli žalobce, [Anonymizováno] a [Anonymizováno], současným a bývalým předsedou správní rady žalobce, jak se podává z procesního spisu a řady vyjádření. Pokus o smírné vyřešení věci se nezdařil a žalobce trval plně na podaném odvolání.

7. Předmětem projednávaného sporu je žalobcem uplatněné právo na náhradu škody proti žalovaným, bývalým členům správní rady žalobce, kteří uzavřeli 22. 12. 2013 s GG dohodu o narovnání a prominutí dluhu Kč 500 000,- a způsobili tím žalobci škodu; tuto dohodu podepsal za žalobce a za GG jako statutární orgán obou subjektů žalovaný 1/. Jednalo se o přeúčtované náklady, které vynaložil žalobce v souvislosti s přípravou uvedeného investičního projektu, jehož dokončení převzal dle dohody z 28. 12. 2007 GG a zavázal se tyto zaplatit žalobci do 31. 1. 2008. Žalovaní v řízení namítali, že žádnou povinnost uloženou jim zákonem ani smlouvou neporušili a že žádnou škodu žalobci nezpůsobili, neboť předchozím vynaložením nákladů v souvislosti s přípravou stavby v roce 2004 k žádnému zmenšení majetku žalobci jednáním žalovaných nedošlo. Dále žalovaní namítli promlčení práva, neboť žalobce jako poškozený věděl ke dni 22. 12. 2013 o uzavření dohody o prominutí dluhu, tedy od události, ze které dovozoval vznik škody.

8. Soud I. stupně v řízení provedl dokazování, jednak předloženými listinnými důkazy, zejména výpisy z OR, statutem žalobce, uvedenými dohodami, zápisy z jednání SR, rozsudkem okresního soudu, posudkem a usnesením Policie ČR, výpisy z účtů, plnými mocemi a vzájemnou korespondencí, jednak účastnickým výslechem [Anonymizováno] a žalovaných, dále výslechem čtyř svědků, [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], a po citaci příslušných ust. obč. zákoníku uzavřel, že nárok uplatněný v žalobě je promlčen, neboť k datu podání žaloby 31. 10. 2016 uplynula subjektivní dvouletá promlčecí lhůta. Při tom soud I. stupně vycházel ze zjištění, že žalobce se prostřednictvím, [Anonymizováno] dozvěděl o uzavření dohody o prominutí dluhu nejdříve ke dni 1. 1. 2014, kdy se opět stal místopředsedou SR žalobce, jmenován dle zápisu z jednání SR 20. 12. 2013. Poukázal na to, že v předchozí době [Anonymizováno] pracoval aktivně pro žalobce, jakož i pro GG (žalovaného 1/), v oblasti ekonomické či právní, a z provedených důkazů dovodil, že předmětnou dohodu z 22. 12. 2013 koncipoval a pravděpodobně i sepsal právě [Anonymizováno], který to v průběhu řízení popíral.

9. Se zjištěními soudu I. stupně, provedeným dokazováním, hodnocením důkazů, právním hodnocením a přijatými závěry, tedy i napadeným rozhodnutím se odvolací soud plně ztotožnil. Soud I. stupně provedl rozsáhlé dokazování, listinami, účastnickými a svědeckými výpověďmi, nejprve se zaměřením na námitku promlčení. Odvolací soud je v souladu se závěrem soudu I. stupně, že případné právo na náhradu škody vůči žalovaným žalobci zaniklo dle § 106 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013 neuplatněním v zákonné subjektivní promlčecí lhůtě dvou let ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a kdo za ni odpovídá. O uzavření dohody o prominutí dluhu žalobce věděl samozřejmě již v den jejího uzavření žalovaným 1/, předsedou SR, posléze prostřednictvím [Anonymizováno] jako opakovaně jmenovaným místopředsedou k 1. 1. 2014, následně pak předsedou SR k 31. 7. 2014.

10. Úvaha soudu I. stupně a k tomu přijatý závěr je správný a logicky vyplývá z celé historie žalobce od založení nadace v roce 2004 zakladateli, [Anonymizováno] a žalovaným 1/, z postupného střídání těchto ve funkcích předsedy či místopředsedy SR, z celého případu investičního projektu vybudovat multifunkční sportovní areál, z důvodů a okolností převzetí projektu GG, který se zavázal dle dohody z 28. 12. 2007 zaplatit žalobci jím vynaložené náklady na přípravu stavby do 31. 8. 2008. Z procesního spisu se podává aktivní dlouhodobá činnost [Anonymizováno] pro žalobce či GG v oblasti ekonomické a právní, který v rozhodné době byl jako zakladatel členem nadace a opakovaně byl ve funkci místopředsedy či předsedy. Nelze pochybovat ani o tom, že po celou dobu působil při realizaci investičního projektu od počátku, jehož dokončení z uvedených důvodů převzal GG, o jehož závazku k úhradě nákladů vynaložených na přípravu stavby též zajisté věděl. Žalobu proti GG původně jako žalovanému 1/ příslušný okresní soud rovněž zamítl rozsudkem z 2. 10. 2017. Nelze přehlédnout ani to, že žalobu podepsal sám [Anonymizováno] jako předseda SR žalobce, i když došlo od 27. 8. 2014 k nové úpravě statutu žalobce ve způsobu jednání za nadační fond. Významný je pro celý případ i výsledek policejního vyšetřování vedeného proti žalovaným, tj. odložení věci.

11. Dosud vše výše uvedeno toliko pro zodpovězení zásadní otázky, tedy promlčení práva, aniž by se soud I. stupně, potažmo soud odvolací, zabýval samotným nárokem žalobce na náhradu škody proti žalovaným a případně jejich odpovědností k náhradě škody podle tvrzení a konstrukce žalobce. Vzhledem k závěru soudu I. stupně tedy další dokazování nebylo třeba.

12. Jestliže tedy soud I. stupně žalobu proti žalovaným zamítl, nelze takovému rozhodnutí vytknout pochybení, soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, rozhodnutí řádně odůvodnil, s námitkami žalobce se v odůvodnění rozhodnutí vypořádal, a proto odvolací soud pro stručnost odkazuje na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí.

13. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil, o nákladech odvolacího řízení pak rozhodl podle jeho výsledku dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 cit. zákona a v řízení úspěšným žalovaným přiznal právo na jejich náhradu za právní zastoupení dle vyhl.č. 177/1996 Sb. v rozsahu 2,5 úkonu právní služby včetně režijního paušálu a DPH.