o zaplacení částky 23 976 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 61 Cm 393/2014-194 ze dne 12. září 2019

1. Shora uvedeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud I. stupně rozhodl ve výroku I. tak, že zamítl návrh na zaplacení dlužných plateb do fondu správy a údržby za období listopad 2007 až únor 2008 v částce 23 976 Kč s přísl. v souvislosti s vlastnictvím nebytové jednotky č. [Anonymizováno] v [adresa] žalovaným.

2. Soud I. stupně posuzoval obranu žalovaného, podle něhož je pravdou, že v období, kterého se týká předmětný nárok, byl vlastníkem nebytové jednotky č [Anonymizováno], v budově č.p. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] na pozemku par.č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], když se jedná o nebytový prostor - kryte civilní obrany, avšak na základě rozhodnutí valné hromady žalovaného [Anonymizováno] (po změně obchodní firmy [Jméno žalovaného].) mělo dojít k rozdělení žalovaného odštěpením ve smyslu § 243 zákona č. 125/2008 Sb. o přeměnách obchodních společností (ZPOS) a do majetku nově vzniklé nástupnické společnosti [právnická osoba]. měla přejít i nemovitost č. [Anonymizováno] (nebytový prostor) a dlužníkem se tak měl stát uvedený subjekt [právnická osoba]. a z tohoto důvodu rozdělený žalovaný dál není v tomto řízení pasivně legitimován.

3. Po provedeném dokazování učinil soud I. stupně závěr o skutkovém stavu věci, podle něhož žalovaný byl v době od listopadu 2007 do února 2008 vlastníkem nebytového prostoru, nebytové jednotky č. jednotky č. [Anonymizováno], v budově č.p. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a členem žalobce. Podle soudu I. stupně žalovaný byl povinen hradit stanovené příspěvky na údržbu a správu domu. Konečně podle soudu I. stupně žalovaný dne 10. 11. 2008 rozhodl o přeměně své společnosti odštěpením tak, že předmětná nebytová jednotka se všemi právy a závazky, jež se k ní vztahovaly, přešla dnem 28. 11. 2008 do vlastnictví nově vzniklé nástupnické společnosti [právnická osoba]. IČ [IČO].

4. Z hlediska právního soud I. stupně na daný stav aplikoval § 107a o. s. ř. s konstatováním, že v průběhu řízení došlo k přechodu žalované povinnosti na společnost [právnická osoba]. a žalovaný přestal být pasivně legitimován.

5. Soud I. stupně konstatoval, že žalobce o skutečnosti, že jeho žalovaná pohledávka přešla v průběhu řízení na společnost [právnická osoba]., IČ [IČO], věděl a měl učinit procesní návrh ve smyslu § 107a o. s. ř. Jelikož tak neučinil, z tohoto důvodu soud I. stupně žalobu pro nedostatek pasivní legitimace žalovaného zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud, dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti tomuto zamítavému rozsudku se v zákonem stanovené lhůtě včas odvolal žalobce (dále též odvolatel) a domáhal se jeho změny a vyhovění návrhu, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

7. Podle odvolatele rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolatel poukázal na § 257 odst. 1 ZPOS a zdůraznil, že žalovaný neztratil pasivní věcnou legitimaci, přičemž nová společnost je v důsledku přeměny rovněž pasivně věcně legitimována. Podle odvolatele v daném případě jde o pluralitu dlužníků a nárok vznesený pouze proti žalovanému obstojí. Ve vztahu k § 107a o. s. ř. poukázal na rozhodovací praxi s tím, že nic nestojí v cestě tomu, aby se věřitel domáhal splnění dluhu jak proti hlavnímu dlužníkovi, jenž se existencí ručitelského závazku své povinnosti k plnění nezbavil, tak i proti ručiteli.

8. Žalovaný navrhl napadený rozsudek potvrdit z důvodu jeho věcné správnosti v důsledku správné aplikace právních norem hmotného i procesního práva soudem I. stupně, což je v souladu i s rozhodovací praxí.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a po zopakování dokazování sdělením obsahu ve spise založených níže uvedených listinných důkazů, za současného zohlednění obsahu veřejných rejstříků (zejména obchodního rejstříku) dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

10. Ze zápisu ze schůze SVJ dne 28. 2. 2006 (přílohová obálka č.l. 5) odvolací soud zjistil, že od 1. 4. 2006 platili vlastníci jednotek do fondu správy a údržby 18 Kč/m2.

11. Z výpisu z [Anonymizováno] odvolací soud zjistil, že společnost [Anonymizováno] (po změně obchodní firmy [Jméno žalovaného].) byla v listopadu 2007 vlastníkem nebytové jednotky č. [Anonymizováno] v [adresa], v budově č.p. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] na pozemku par.č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno].

12. Ze stavu nedoplatků [Anonymizováno] za listopad 2007 až únor 2008 odvolací soud zjistil, že uvedená společnost nehradila v uvedených měsících do fondu správy a údržby částku stanovenou žalobcem 18 Kč /m2, tj. 5 994 Kč měsíčně a za uvedené období dluží žalobci částku 23 976 Kč.

13. Z přehledu úhrad do fondu správy a údržby [Anonymizováno] za listopad 2007 až únor 2008 odvolací soud zjistil, že tato společnost za uvedené období dluží žalobci částku 23 976 Kč.

14. Z předpisu úhrad listopad 2007 odvolací soud zjistil, že platební povinnost žalovaného ve vztahu k fondu správy a údržby byla žalobcem předepsána ve výši 5 994 Kč měsíčně.

15. Z obsahu obchodního rejstříku týkajícího se společností [právnická osoba]. a [Anonymizováno] (po změně obchodní firmy [Jméno žalovaného].) odvolací soud zjistil, že na základě rozhodnutí valné hromady žalovaného [Anonymizováno] došlo k rozdělení žalovaného odštěpením ve smyslu zákona č. 125/2008 Sb. o přeměnách obchodních společností a družstev a do majetku nově vzniklé nástupnické společnosti [právnická osoba]. přešla i nemovitost - nebytový prostor č. [Anonymizováno] a s ní i předmětný závazek.

16. Na základě takto doplněného dokazování učinil odvolací soud následující závěr o skutkovém stavu věci, podle něhož v předmětné době od listopadu 2007 do února 2008 byl žalovaný vlastníkem nebytové jednotky v domě čp. [Anonymizováno] v [adresa] o výměře [Anonymizováno] m2. Na základě rozhodnutí shromáždění SVJ ze dne 28. 2. 2006 došlo k navýšení příspěvku do fondu údržby s platností od 1. 4. 2006 na částku 18 Kč za m2, což při výměře nebytového prostoru v uvedené době vlastněného žalovaným [Anonymizováno] m2 znamenalo pro žalovaného povinnost hradit měsíčně částku 5 994 Kč. Za předmětné období potom činí výše nedoplatku žalovaného do fondu správy a údržby částku 23 976 Kč, přičemž žalovaný tuto svoji povinnost ani v den rozhodnutí odvolacího soudu nesplnil. Odvolací soud dále v souladu s tvrzením obou účastníků řízení zjistil, že na základě rozhodnutí valné hromady žalovaného, [Anonymizováno] (po změně obchodní firmy [Jméno žalovaného].) došlo k rozdělení žalovaného odštěpením podle zákona č. 125/2008 Sb. o přeměnách obchodních společností a družstev a do majetku nově vzniklé nástupnické společnosti [právnická osoba]. přešla i nemovitost č. [Anonymizováno] (nebytový prostor) a s ní i předmětný závazek. Uvedený nový přímý dlužník [právnická osoba]. se však, vzdor přímé výzvě soudu (č.l.107), nevyjádřil k tomuto závazku vyplývajícímu z provedeného dokazování a ze zápisů a z listin obsažených v obchodním rejstříku a zůstal pasivní, a nereagoval ani na další výzvu soudu (č.l. 124).

17. Odvolací soud vychází ze skutečnosti, že s ohledem na § 15 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů (ZVB), upravujícího práva a povinnosti vlastníků bytů a nebytových prostor, byl žalovaný, jakožto vlastník jednotky [Anonymizováno] v [adresa] (§ 2 písm. h/ ZVB) v rozhodném období listopad 2007 až únor 2008 povinen hradit stanovené příspěvky na údržbu a správu domu. Žalovaný tak byl povinen za uvedené období platit stanovené příspěvky na údržbu a správu domu ve výši 18 Kč za m2 a při výměře [Anonymizováno] m2 jeho nebytové jednotky bylo jeho povinností platit žalobci měsíčně částku 5 994 Kč a za předmětné 4 měsíce za období listopad 2007 až únor 2008 činí jeho platební povinnost z uvedeného titulu částku 23 976 Kč.

18. Ve vztahu k žalovaným namítanému nedostatku jeho pasivní věcné legitimace odvolací soud vychází ze skutečnosti, že v souladu s právní úpravou danou zákonem č. 125/2008 Sb. v jeho § 257 odst. 2 účinným v době žalovaným namítané jeho přeměny odštěpením (právní úprava účinná do 31. 12. 2011) platilo, že rozdělovaná obchodní společnost ručila za dluhy, jež přešly v důsledku rozdělení odštěpením na nástupnickou obchodní společnost do výše svého vlastního kapitálu vykázaného v zahajovací rozvaze.

19. V projednávaném případě není pochyb o tom, že žalovaný po své přeměně ke dni 28. 11. 2008 podle zákona č. 125/2008 Sb. zůstal dlužníkem, byť dlužníkem náhradním podle § 257 odst. 2 zákona č. 125/2008 Sb., a to v důsledku zákonného ručení. Jestliže ze strany hlavního dlužníka společnosti [právnická osoba]. se sídlem [adresa], IČ [IČO] po přeměně dne 28. 11. 2008 nebylo reagováno na existující nárok věřitele (týkající se nemovitosti vložené do majetku společnosti [právnická osoba].) uplatněný žalobou ze dne 2. 4. 2008, platebním rozkazem ze dne 24. 9. 2008 a dokonce hlavní dlužník nereagoval ani na výzvy soudu ze dne 25. 1. 2013 a 28. 6. 2013 k vyjádření se, není ze strany odvolacího soudu pochyb v tom směru, že žalobce důvodně požaduje splnění předmětné platební povinnosti po žalovaném jakožto náhradním dlužníkovi, jestliže hlavní dlužník společnost [právnická osoba]. objektivně žalujícímu věřiteli nezaplatil a ani nesdělil své výhrady proti uplatňovanému nároku. Skutečnost, že se žalovaný i po přeměně vyjadřoval dne 18. 5. 2011 ve vztahu k soudu (č.l. 61) způsobem vzbuzujícím pochybnosti o tom, kdo vůbec je povinným plnit závazek související s nemovitostí (původně ve vlastnictví žalovaného) není v dané situaci rozhodující, avšak tato okolnost vede odvolací soud k přesvědčení, že setrvání žalobce na vymáhání nároku vůči náhradnímu dlužníkovi je důsledkem nikoliv zanedbání ze strany věřitele, případně jeho nedostatečné starosti o vlastní práva, ale daný stav je důsledkem postupu dlužníků po přeměně žalovaného. Ostatně podle odvolacího soudu smyslem ustanovení v rozhodné době platného § 257 odst. 2 zákona č. 125/2008 Sb. vždy bylo to, aby se nezhoršilo postavení věřitele po přeměně dlužníka, a to ani za situace pasivity a obstrukcí ze strany dlužníků po přechodu závazku v souvislosti s přeměnou původního dlužníka.

20. Jak je zřejmé z listin založených v obchodním rejstříku ve sbírkách listin společností [právnická osoba]. a [Anonymizováno] (po změně obchodní firmy [Jméno žalovaného].), činily výše jejich vlastního kapitálu vykázaného v zahajovacích rozvahách 2 408 000 Kč a 3 897 000 Kč a není tak na místě obecná úvaha o limitu plnění obou dlužníků a konkrétně potom úvaha o limitu ručení žalovaného za předmětný závazek ve výši 23 976 Kč s příslušenstvím.

21. Za shora uvedené situace podle právního názoru odvolacího soudu žalovaný byl a stále je i v průběhu odvolacího řízení nositelem hmotněprávního závazku vycházejícího z § 257 odst. 2 zákona č. 125/2008 Sb. a žalobce není limitován žádným ustanovením práva hmotného či procesního, podle něhož by musel uplatňovat svůj nárok po přeměně žalovaného vůči jiné osobě a nikoliv po žalovaném. Z těchto důvodů se odvolací soud neztotožnil s právním názorem soudu I. stupně, podle něhož za dané situace bylo nutností ze strany žalobce postupovat podle § 107a o. s. ř., chtěl-li být úspěšný v řízení o zaplacení uplatněného nároku.

22. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalovaného zavázal k zaplacení žalobcem důvodně uplatněného nároku ve výši 23 976 Kč s příslušenstvím (výrok I.).

23. Ve sporu o shora uvedenou částku s přísl. byl úspěšný žalobce, jenž má podle § 142 odst. o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení vynaložených před soudem I. stupně i soudem odvolacím v celkové výši 29 397 Kč sestávajících ze zaplacených soudních poplatků ve výši 2 159 Kč a z nákladů vynaložených na právní zastoupení.

24. Advokát žalobce provedl před soudem I. stupně a před soudem odvolacím 8 úkonů právní služby honorované každý částkou 2 090 Kč (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání - žaloba 2. 4. 2008, účast u jednání 10. 6. 2009 OS [adresa], účast u jednání 18. 5. 2011 OS [adresa], účast u jednání 14. 5. 2019 u soudu I. stupně, písemné podání - vyjádření 12. 9. 2019, písemné podání - odvolání 6. 11. 2019, účast u jednání 2. 3. 2021 u odvolacího soudu), k čemu přísluší i 8 režijních paušálů po 300 Kč.

25. Advokát žalobce má dále právo na náhradu 996 Kč cestovného vykonaného dne 14. 5. 2019 ze svého sídla do [adresa] a zpět a cestovného 1 395 Kč vykonaného dne 2. 3. 2021 ze svého sídla do [Anonymizováno] a zpět vozidlem [Anonymizováno] r.z. [Anonymizováno], zdvih. objem 3.993 ccm, průměrná spotřeba 9,6 litrů benzín/100 km, sazba základní náhrady za používání silničního motorového vozidla od dle § 1 písm. b) vyhl. 333/2018 Sb. činí 4,10 Kč/ 1 km, cena pohonné hmoty dle § 4 písm. b) vyhl. 333/2018 Sb. činí 37,10 Kč/1 litr.

26. Advokát žalobce má dále právo na náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT dne 14. 5. 2019 za 4 půlhodiny po 100 Kč, 400 Kč a dne 2. 3. 2021 za 6 půlhodin po 100 Kč 600 Kč.

27. Konečně advokát žalobce má právo i na náhradu jím odváděné DPH ve výši 4 727 Kč.

28. Proto bylo rozhodnuto ve výroku II. tohoto rozsudku tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve shora uvedené výši 29 397 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku rukám zástupce žalobce.