o nahrazení rozhodnutí shromáždění účastníka soudem, o odvolání Ladislava Štěpánka, bytem Za Škardou 767, Srubec, 370 06 České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. října 2021 č. j. 30 Cm 18/2021-242,

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že „Účastenství [Jméno účastníka A], bytem [Adresa účastníka A], na straně účastníka, tedy [Jméno advokáta B], či jeho vedlejší účastenství na straně účastníka [Jméno advokáta B], se nepřipouští.“

2. V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud“) uvedl, že k jednání, které se konalo dne 17. 6. 2021, se dostavil pan [Anonymizováno], když prohlásil, že do řízení vstupuje jako účastník na straně [adresa]. Dále soud uvedl, že z protokolu z tohoto jednání vyplývá, že tento je veden jako vedlejší účastník. Následně soud odkazoval na „ustálenou judikaturu“, z níž je zřejmé, že pokud soud rozhoduje o platnosti či neplatnosti rozhodnutí přijatých právnickými osobami, tak se jedná o řízení, které je vedeno podle zákona o zvláštních řízeních soudních č. 292/2013 (dále jen z.ř.s.), jako řízení ve statusových věcech, o kterých rozhodují krajské soudy ve smyslu ust. § 3 odst. 2 písm. a) z.ř.s. s tím, že okruh účastníků je určen § 6 odst. 1 z.ř.s. Řízení v projednávané věci je dle soudu podle novelizovaného ustanovení § 1209 o.z., kdy soud nyní může konstitutivně rozhodovat o návrzích, je řízením procesně podobným řízením o neplatnosti rozhodnutí orgánů. To nepřímo vyplývá i z druhé věty § 1209 odst. 1 o.z., kdy „žaloba“, podle které má soud právní poměry upravit, je vázána na rozhodnutí orgánů společenství vlastníků. Není tedy důvodu, aby řízení dle ust. § 1209 o.z. probíhalo v jiném procesním režimu, nežli např. řízení o neplatnosti rozhodnutí orgánů spolku (§ 258 o.z.) či společnosti s ručením omezeným (§ 191 z.o.k.), tedy v režimu z.ř.s. Pokud se jedná přímo o účast [Jméno účastníka A] v tomto řízení jakožto účastníka na straně SVJ či jako vedlejšího účastníka na straně SVJ, tak soud vycházel analogicky z rozhodnutí Nejvyššího soudu 29 Cdo 1982/2011, kde v právní větě pod bodem I je uvedeno: „Účastníkem řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným je kromě navrhovatele pouze společnost, jejíž valná hromada napadené usnesení přijala.“ Ohledně účastenství a vedlejšího účastenství ve stejném typu řízení odkázal soud prvního stupně též i na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze pod sp.zn. 7 Cmo 247/2016 se závěrem, že „přestože jsou judikovány rozhodnutí“ ve vztahu k obchodní korporaci i z hlediska jiného hmotněprávního nároku, tak z výše uvedených důvodů [Jméno účastníka A] není možno připustit do řízení ani jako účastníka, ani jako vedlejšího účastníka na straně SVJ.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal [Anonymizováno] odvolání. V odvolání byla stěžejní námitkou odvolatele skutečnost, že soud prvního stupně mylně vychází z předpokladu, že rozhoduje o platnosti či neplatnosti rozhodnutí přijatých právnickými osobami. Další celkem obsáhlá argumentace se však vztahuje k věci samé. Vyslovil dále názor, že nelze vyloučit, že „žalobce (navrhovatel) a žalovaný spolu spolupracují a před KS v ČB pouze předstírají rozdílná stanoviska na žalovanou věc“. Navrhl zrušit odvoláním napadené usnesení.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Podle § 2 písm. e) z.ř.s. „tento zákon upravuje řízení o některých otázkách týkajících se právnických osob…“. Dle § 85 písm. a) z.ř.s. „řízeními o některých otázkách týkajících se právnických osob jsou řízení ve statusových věcech právnických osob, …“.

6. Z pohledu procesněprávního zákonodárce zahrnul bez dalšího řízení, v němž soud přezkoumává platnost rozhodnutí orgánu právnické osoby, mezi tzv. nesporná řízení upravená zákonem č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (to vyplývá již jen z výslovného znění ustanovení § 88 odst. 2 či § 90 z.ř.s.), a to řízení ve statusových věcech právnických osob. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2019 sp. zn. 27 Cdo 1435/2019 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3307/2016, v němž Nejvyšší soud uvedl, že „Závěr, …že řízení o vyslovení neplatnosti usnesení nejvyššího orgánu obchodní korporace je řízením ve statusových věcech, platí i po 1. 1. 2014 … i na řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu i jiných právnických osob (včetně spolku).“

7. Jelikož řízení dle § 1209 o.z. od 1. 7. 2020 již není řízením o vyslovení samotné neplatnosti rozhodnutí (usnesení) shromáždění společenství, odvolací soud se musel vypořádat s tím, zda výše řečené závěry lze vztáhnout též i na řízení dle § 1209 o.z. Tedy zda lze řízení dle § 1209 o.z. od 1. 7. 2020 zařadit pod nesporné řízení o některých otázkách týkajících se právnických osob ve statusových věcech ve smyslu § 85 písm. a) z.ř.s.

8. Dle § 1209 o.z. „Je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.“ (odst. 1), „Soud uspořádá právní poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má rozhodnutí uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá.“ (odst. 1), „Je-li pro to důležitý důvod, může každý vlastník jednotky navrhnout soudu, aby rozhodl o záležitosti, která byla shromáždění řádně předložena k rozhodnutí, ale o které nebylo rozhodnuto pro nezpůsobilost shromáždění usnášet se.“ (odst. 1).

9. Z citovaného ustanovení § 1209 odst. 1 a 2 o.z. vyplývá, že soud rozhodne o záležitosti tak, že určí, že rozhodnutí shromáždění se uskuteční: a) bez výhrad (tzn., že rozhodnutí nemá být měněno), b) s výhradami (tzn. uskutečnění rozhodnutí se změnami /počítaje v to i doplnění rozhodnutí/ dle rozhodnutí soudu) a neuskutečnění se (znamenající zrušení rozhodnutí). Zákon výslovně požaduje, aby soud rozhodl podle kritéria „slušného uvážení“. Shrnuto, rozhodnutí shromáždění lze de facto modifikovat rozhodnutím soudu, tedy změnit jej. Lze je i zrušit. To je rozdílné od řízení o prohlášení usnesení shromáždění za neplatné soudem, v němž bylo možné vyslovit jen neplatnost, případně že o rozhodnutí shromáždění nejde. Na rozdíl od rozhodování soudu podle § 258 a násl. o.z. ve spojení s § 1221 odst. 1 o.z., kdy soud určuje, zda je rozhodnutí shromáždění neplatné, soud v řízení podle § 1209 odst. 1 a 2 o.z. neurčuje, zda je rozhodnutí shromáždění neplatné, leč posuzuje jej toliko ve vztahu k požadavkům navrhovatele a dle zákonného kritéria uspořádání právních poměrů vlastníků jednotek podle slušného uvážení. Ustanovení § 1209 o.z. je od 1. 7. 2020 konzistentní v tom, že jak v případě rozhodování soudu podle § 1209 odst. 1 a 2 (shromáždění vlastníků přijalo rozhodnutí), tak v případě rozhodování podle § 1209 odst. 3 (shromáždění rozhodnutí pro nezpůsobilost se usnášet nepřijalo, což však není posuzovaný případ), soud ingeruje přímo do vnitřních záležitostí společenství coby právnické osoby. Obdobné závěry zaujímá i komentářová literatura - viz komentář k § 1209 in Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976 - 1474), Komentář 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, 1666 s.

10. Jak v řízení podle § 1209 o.z., tak i v řízení o prohlášení usnesení shromáždění za neplatné soudem dle § 258 a násl. o.z. ve spojení s § 1221 odst. 1 o.z., soud sice výrokově rozhoduje zcela jinak a i na základě jiných zákonných kritérií, nicméně v obou případech je předmětem soudního posouzení rozhodnutí shromáždění. Též důsledky rozhodnutí soudu v obou řízeních mohou být obdobné. Pokud např. soud rozhodne v řízení podle § 1209 o.z., že rozhodnutí shromáždění se uskuteční bez výhrad (tedy že rozhodnutí se nemění, jinak řečeno rozhodnutí shromáždění zůstává v platnosti a není nijak „odklizeno“ soudním rozhodnutím), tak obdobný důsledek má nevyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění soudem v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění. Znamená to, že rozhodnutí shromáždění zůstává v platnosti a není nijak „odklizeno“ soudním rozhodnutím. Obdobná situace nastává, zruší-li soud v řízení podle § 1209 o.z. rozhodnutí shromáždění, kdy důsledkem rozhodnutí soudu je jeho „odklizení“ rozhodnutí shromáždění, přičemž de facto ke stejnému důsledku (v posuzované rovině) vede, je-li soudem v řízení o prohlášení neplatnosti usnesení shromáždění vyslovena jeho neplatnost. Tím také dojde de facto k jeho „odklizení“, byť z jiných zákonných důvodů. Z popsaných důvodů není obhajitelné činit z hlediska procesního režimu rozdíl v těchto řízeních, protože v obou řízeních je posuzováno stejné usnesení shromáždění coby rozhodnutí nejvyššího orgánu společenství vlastníků, byť z jiného úhlu pohledu, tedy jinými zákonnými kritérii. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že řízení podle § 1209 o.z., což je posuzovaný případ, je tzv. nesporným řízením ve statusových věcech právnických osob dle § 85 písm. a) z.ř.s. Teprve po učinění tohoto závěru znamenajícího vyjasnění právní povahy předmětného řízení, mohl odvolací soud aplikovat příslušná zákonná ustanovení týkající se účastenství v řízení, neboť zákonodárce vymezil jiná pravidla - procesní režim, pro stanovení účastníků sporného řízení (§ 90 o. s. ř.), jež jsou obsažena v občanském soudním řádu, a jiná pravidla - procesní režim pro stanovení účastníků nesporného řízení, jež jsou obsažena v zákoně o zvláštních řízeních soudních (§ 6 z.ř.s.).

11. Podle § 6 odst. 1 z.ř.s. „V řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, je účastníkem řízení (dále jen „účastník“) navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno.“ Podle § 6 odst. 2 z.ř.s. „Účastníkem je také navrhovatel a ten, kterého zákon za účastníka označuje.“ Dle § 7 odst. 1 z.ř.s. „Jestliže někdo z těch, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, se neúčastní řízení od jeho zahájení, soud, jakmile se o něm dozví, jej přibere do řízení jako účastníka. Proti takovému usnesení není odvolání přípustné.“

12. Okruh účastníků řízení v nesporných řízeních, tedy i v řízení ve statusových věcech právnických osob, řídících se zákonem o zvláštních řízeních soudních, je určen jednak první definicí (§ 6 odst. 1 z.ř.s., dopadající též i na řízení, jež lze zahájit výlučně k návrhu), dále pak druhou definicí viz. § 6 odst. 2 z.ř.s. Druhá definice předpokládá speciální úpravu účastenství označující, resp. stanovící výslovně účastníky řízení pro určitý (tj. konkrétní) typ nesporného řízení. Jinak řečeno není-li zákonem dána speciální právní úprava účastníků v příslušném řízení - což je i posuzovaný případ, platí první definice dle § 6 odst. 1 z.ř.s.

13. Podle § 1209 odst. 1 o.z.. „může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu….“. Podle § 1209 odst. 3 o.z „…může každý vlastník jednotky navrhnout soudu…“ Okruh osob, které jsou přímo ze zákona aktivně věcně legitimovány k podání návrhu dle 1209 o.z., je taxativně vymezen. Jinak řečeno, je na vůli každého přehlasovaného vlastníka jednotky či každého vlastníka jednotky, zda - za v tomto ustanovení stanovených zákonných předpokladů, podá či nepodá návrh dle § 1209 o.z. Ust. § 1209 o.z. dále stanoví k podání příslušného návrhu objektivní prekluzivní lhůtu. Tedy po jejím marném uplynutí právo podat příslušný návrh k soudu zaniká. Zákon z důvodu právní jistoty jak samotného společenství, tak jeho členů, jakož i třetích osob vstupujících se společenstvím v právní jednání, umožňuje domáhat se na soudu rozhodnutí záležitosti shromáždění toliko přesně vymezenému okruhu osob a toliko v přesně daných prekluzivních lhůtách. Právo takto učinit je dáno aktivně věcně legitimovaným osobám a je toliko na nich, zda jej využijí či nikoli. Zákonná ochrana jejich práv je tak zajištěna tímto právem, pročež není třeba ji zajišťovat ještě i jinak, tedy ani tak, že by tyto osoby byly ze zákona účastníky řízení zahájeného k návrhu někoho jiného, než jich samotných. Dává-li zákon právo jen určitým osobám domáhat se nároků stanovených v § 1209 o.z., jsou tyto osoby těmito účastníky toliko a jen v případě, že tohoto práva využijí a příslušný návrh k soudu podají. Pak jsou účastníky z pozice navrhovatele (§ 6 odst. 1 z.s.ř.). Nepodají-li takový návrh, nejsou účastníky takového řízení. Z pozice osoby, o jejíchž právech a povinnostech má být v řízení jednáno, je dále účastníkem řízení vždy dotčené společenství vlastníků jednotek, ohledně jehož rozhodnutí je požadováno rozhodnutí soudu dle § 1209 o.z. Lze tedy shrnout, že účastníkem řízení dle § 1209 o.z. je kromě navrhovatele toliko společenství vlastníků jednotek, o jehož rozhodnutí jde. Účastníkem takového řízení není - z pozice osoby, o jejíchž právech a povinnostech má být v řízení jednáno, vlastník jednotky, resp. člen společenství, o jehož rozhodnutí se jedná, jenž sám návrh (dle § 1209 o.z.) nepodal. Srov. též usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. března 2017 sp.zn. 7 Cmo 247/2016 ohledně účastenství v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným, tedy též v řízení ve statusových věcech právnických osob coby nesporném řízení v procesním režimu zákona o zvláštních řízeních soudních.

14. [Anonymizováno], jenž sám návrh dle § 1209 o.z. nepodal, není tudíž osobou, o jehož právech a povinnostech má být v řízení jednáno, pročež není účastníkem předmětného řízení ve smyslu § 6 odst. 1 z.ř.s. Dlužno podotknout, neúčastnil-li by se někdo řízení od jeho zahájení - ačkoli o jehož právech a povinnostech má být v příslušném nesporném řízení jednáno ve smyslu § 6 odst. 1 z.ř.s., což však není z výše vyložených důvodů posuzovaný případ, tak soud takovou osobu do řízení přibere jako účastníka, přičemž proti takovému usnesení o přibrání není odvolání přípustné - viz § 7 odst. 1 z.ř.s.

15. [Anonymizováno] se nestal účastníkem předmětného řízení ani tím, když na jednání soudu prvního stupně dne 17. 6. 2021 prohlásil, že do řízení vstupuje jako účastník na straně [Jméno advokáta B]. Dle § 92 odst. 1 o. s. ř. „Na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.“ Citované ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř. umožňuje zhojit nedostatek věcné legitimace v době podání žaloby, ať již na straně žalobce či strany žalované, který by jinak vedl k zamítnutí žaloby. To znamená, že v předmětném nesporném řízení ve statusové věci právnických osob (jak dovozeno výše) není přistoupení do řízení dle § 92 odst. 1 o. s. ř. coby institut sporného řízení, vůbec přípustné. Ke shodným závěrům ostatně dospěla i odborná právní teorie v komentářové literatuře: „Zákon tímto způsobem umožňuje napravit umožňuje napravit nedostatek věcné legitimace, ať už na straně žalující nebo žalované, který tu byl již v době zahájení řízení….Již z použité terminologie (žalobce, žalovaný) je zřejmé, že se institut přistoupení…týká pouze řízení sporného. V řízení nesporném se uplatní postup podle § 7 z.ř.s. (přibrání do řízení, ukončení účasti).“ - viz komentář k § 92 in Jirsa, J. a kol., Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha II. § 79 - 180 občanského soudního řádu. [právnická osoba], ed. 2014.

16. [Anonymizováno] se nestal ani vedlejším účastníkem předmětného řízení. Dle § 93 odst. 1 o. s. ř. „Na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.“ Účelem institutu vedlejšího účastenství dle § 93 odst. 1 o. s. ř. je možnost pro řízení neúčastnící se osoby pomoci některé z procesních stran, tedy žalobci nebo žalovaném. V nesporných řízeních, což je i posuzované řízení (jak dovozeno výše), ze své povahy nestojí účastníci řízení proti sobě, nemůže tak být řeči o zájmu vedlejšího účastníka na vítězství jedné ze stran sporu. Vedlejší účastenství je přípustné pouze v řízení sporném a nikoliv nesporném, což ostatně vyplývá z povahy těchto institutů i z použité terminologie. Ke shodným závěrům dospěla i odborná právní teorie v komentářové literatuře: „V ustanovení § 93 o. s. ř. zakotvený institut vedlejšího účastenství dává řízení neúčastnícím se osobám možnost ovlivnit jeho průběh tím, že do něj vstoupí za účelem podpory (pomoci) některé z procesních stran, tedy žalobce nebo žalovaného…Z povahy vedlejšího účastenství dále vyplývá, že je přípustné pouze v řízení sporném a nikoliv nesporném.“ - viz komentář k § 93 o. s. ř. in Jirsa, J. a kol., Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha II. § 79 - 180 občanského soudního řádu. [právnická osoba], ed. 2014.

17. Odvolací soud shrnuje, že v daném případě bylo řízení o nahrazení rozhodnutí shromáždění účastníka dle § 1209 o.z. zahájeno dne 20. ledna 2021. Jelikož se jedná o nesporné řízení týkající se statusové věci právnické osoby upravené zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních není přistoupení do řízení dle § 92 odst. 1 o. s. ř. ani vedlejší účastenství dle § 93 odst. 1 o. s. ř. coby instituty sporného řízení, vůbec přípustné.

18. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné, avšak ve správném znění.