o návrhu na zápis změny do rejstříku společenství vlastníků jednotek, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2022, č. j. S 19515/RD30/MSPH, Fj 533913/2021/MSPH,

1. Návrhem došlým Městskému soudu v Praze dne 22. listopadu 2021 se [právnická osoba] (dále též jen „společenství“) coby navrhovatel domáhal zápisu změn do rejstříku společenství vlastníků jednotek, konkrétně zápisu názvu statutárního orgánu: výbor, výmazu předsedy společenství: [adresa] a zápisu dne zániku funkce: 5. října 2021, výmazu počtu členů statutárního orgánu: 1 a zápisu počtu členů statutárního orgánu: 5, výmazu způsobu jednání statutárního orgánu: „Předseda společenství činí právní jednání a podepisuje je v zastoupení společenství.“ a zápisu způsobu jednání statutárního orgánu: „Za výbor jedná navenek jeho předseda. V době nepřítomnosti předsedy jej zastupuje místopředseda. Jde-li o písemné právní jednání, které činí výbor, musí být podepsáno předsedou nebo v jeho zastoupení místopředsedou a dalším členem výboru. Podepisuje-li předseda spolu s místopředsedou, je podpis místopředsedy považován za podpis dalšího člena výboru. Samostatně může společenství zastoupit člen výboru, jen byl-li k určitému právnímu jednání výslovně zmocněn. Má-li společenství zaměstnance, může pověřit jednoho člena výboru právním jednáním vůči zaměstnancům, jinak tuto působnost vykonává předseda výboru.“ a zápisu členů výboru ve složení: [Anonymizováno], [Anonymizováno] - předseda, [Anonymizováno] místopředseda, [Anonymizováno], [Anonymizováno] a u všech zápisu dne vzniku funkce: 5. října 2021.

2. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že v rejstříku společenství vlastníků jednotek vedeném u Městského soudu v Praze v oddílu S, vložce číslo 19515 vymazal statutární orgán - předsedu společenství: [adresa] a zapsal den zániku funkce: 10. října 2021 (výrok I.) a dále zamítl návrh na zápis nově zvolených členů výboru: [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a dále zamítl návrh na zápis změny počtu členů statutárního orgánu a způsobu zastupování společenství (výrok II.).

3. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že z obsahu doložených listin vyplývá, že předseda společenství [adresa] dne 10. 8. 2021 rezignoval na svou funkci. Z doloženého dokladu o rezignaci vyplývá, že společenství byla tato rezignace doručena dne 10. 8. 2021. S ohledem na výše uvedené došlo k zániku funkce předsedy společenství ke dni 10. 10. 2021 - tedy uplynutím 2 měsíců ode dne doručení rezignace společenství vlastníků jednotek a odkázal na ustanovení § 160 o.z. Soud prvního stupně při zápisu této změny postupoval v souladu s ust. § 26 z.v.r. a jako den zániku funkce vymazávaného předsedy společenství zapsal den 10. 10. 2021. Dále uvedl, že z doloženého zápisu ze schůze shromáždění konaného dne 5. 10. 2021 vyplývá, že byla schvalována změna stanov společenství vlastníků jednotek a na základě této změny byl zvolen nový výbor. Ke dni konání schůze shromáždění soud uvedl, že v předloženém zápise ze schůze shromáždění je sice uvedeno, že se zasedání konalo dne 12. 10. 2021, nicméně je tento zápis datován dnem 5. 10. 2021 a i doložená presenční listina a protokol o hlasování jsou rovněž ze dne 5. 10. 2021. S ohledem na doložené listiny soud dovodil, že se schůze shromáždění konala dne 5. 10. 2021. Z obsahu nového znění stanov bylo soudem zjištěno, že statutárním orgánem je výbor společenství, nebo předseda společenství, pokud není zvolen výbor - viz. čl. V bod 1 stanov společenství. Poté soud citoval ustanovení § 1200 odst. 2 písm. d) o.z. a dále § 1205 odst. 1 o.z. s tím, že oproti dřívější právní úpravě obsažené v zákoně o vlastnictví bytů musí být ve stanovách jednoznačně určen statutární orgán. Není již připuštěno, aby ve stanovách mohlo být upraveno, že "statutárním orgánem je výbor nebo předseda společenství vlastníků, pokud není volen výbor". Z obsahu doložených stanov však vyplývá, že nově schválené znění těchto stanov je v části určení statutárního orgánu v rozporu s výše uvedeným, když uvádí, že statutárním orgánem je výbor a není-li zvolen výbor, pak je statutárním orgánem předseda společenství vlastníků. S ohledem na uvedené rejstříkový soud dospěl k závěru, že podmínky pro zápis nově zvoleného výboru nebyly splněny, když nově schválené stanovy jsou v rozporu s § 1205 odst. 1 věty druhé o.z. Z tohoto důvodu soud rozhodl o zamítnutí části návrhu týkajícího se zápisu nově zvoleného výboru, včetně změny počtu členů statutárního orgánu a způsobu jednání za společenství.

4. Proti usnesení soudu prvního stupně - vyjma výmazu předsedy společenství - [adresa], IČ [IČO], jak vyplývá z obsahu odvolání, podal navrhovatel včasné odvolání. V odvolání vznesl tyto stěžejní odvolací námitky:

1) Z dikce stanov navrhovatele „statutárním orgánem je výbor nebo předseda společenství vlastníků, pokud není volen výbor“ je jednoznačně určitelné, že statutárním orgánem je výbor s tím, že pouze pro případ, že tento není zvolen, pak statutárním orgánem je předseda společenství vlastníků. S ohledem na skutečnost, že výbor společenství byl zvolen, soud pochybil, pokud nepovolil zápis nově zvolených členů výboru.

2) Soud pochybil i v tom, pokud dovodil, že zánik funkce vymazávaného statutárního orgánu nastal až uplynutím dvouměsíční výpovědní lhůty, a nikoliv projednáním odstoupení z funkce na shromáždění společenství, což bylo v souladu s čl. V odst. 7 stanov, neboť stanovy obsahovaly možnost ukončení mandátu projednáním po rezignaci člena.

3) Postupem soudu byla fakticky vyslovena neplatnost volby nových členů výboru, přičemž i zde platí, že pokud usnesení shromáždění nikdo nenapadl v zákonem stanovené lhůtě, musí se na něho hledět tak, jako bylo přijato.

4) Napadené usnesení nemělo být vůbec vydáno - měla nastat fikce zápisu.

5. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud zrušil odvoláním napadené usnesení a navrhované změny povolil.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání je v převážné části důvodné.

7. Předně odvolací soud uvádí, že odvoláním nenapadená část rozhodnutí ohledně výmazu předsedy společenství - [adresa], IČ [IČO], je již v právní moci (vyjma nesprávně zapsaného dne zániku funkce u předsedy společenství) a dále, že usnesení je sice věcně nesprávné (v převážné části), nicméně fikce zápisu nenastala, byť lze nepochybně souhlasit s odvolatelem, že postup rejstříkového soudu nebyl správný potud, nevyzval-li navrhovatele k předložení všech jím požadovaných listin v rámci jednoho usnesení - výzvy.

8. Dle § 90 odst. 1 z.v.r. „Nebyl-li návrh na zápis odmítnut podle § 86, rejstříkový soud zkoumá, zda údaje o skutečnostech, které se do veřejného rejstříku zapisují, vyplývají z listin, které mají být k návrhu doloženy, ….“ Dle § 19 z.v.r. „Návrh na zápis musí být doložen listinami o skutečnostech, které mají být do veřejného rejstříku zapsány, a listinami, které se zakládají do sbírky listin v souvislosti s tímto zápisem.“ Dle § 25 odst. 1 písm. g) z.v.r. „Do veřejného rejstříku se zapíše …. uvedením způsobu, jak statutární orgán za právnickou osobu jedná, ..“

9. Dle § 1205 odst. 1 věta druhá o.z. „Statutární orgán je výbor, ledaže stanovy určí, že je statutárním orgánem předseda společenství vlastníků.“

10. Dle § 2 odst. 2 o.z. „Zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu.“

11. Dle § 574 o.z. „Na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.“

12. V citovaném ustanovení jsou vyjádřeny maximy ctěné již od dob starého Říma, a to zásada potius valeat actus quam pereat (nechť je jednání „zdravé“, resp. ať platí, než aby zemřelo, resp. než aby bylo neplatné), stejně jako princip in favorem negotii (tj. vše ve prospěch existence, resp. platnosti právního jednání). Smysl obou zásad je v podstatě totožný, když podle odvolacího soudu je třeba dát přednost tomu, co tvoří, ne tomu, co boří a tak právo, zejména soukromé, má být nástrojem pozitivním, ne negujícím. Má pomáhat řešit problémy, umožňovat vývoj a pohyb dopředu, nikoli mu bránit. Zásada, která je obsahem tohoto ustanovení, je dnes právním pravidlem zásadního významu - rozhodujícím pravidlem při veškerém uvažování a každém rozhodování soudu o tom, zda je určité právní jednání platné či nikoliv. Uvedené právní pravidlo je třeba chápat jako interpretační směrnici, kterou je třeba použít vždy, když je pochybné nebo sporné, zda právní jednání je platné či nikoliv.

13. Dle § 580 odst. 1 o.z. „Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“

14. Citované ustanovení obsahuje dva důvody neplatnosti právního jednání. Především jde o neplatnost, která je sankcí právního jednání, které se příčí dobrým mravům (to však v žádném případě není posuzovaný případ). Dále je v tomto ustanovení zákona stanovena neplatnost, která je sankcí právního jednání, jež odporuje zákonu, ale jen v případě (resp. za podmínky), že smysl a účel zákona (zákonného ustanovení, s nímž je právní jednání v rozporu) vyžaduje, aby předmětné právní jednání bylo sankcionováno neplatností. Dojde-li soud k tomu, že právní jednání bude v rozporu se zákonem, bude povinen nejdříve výkladem zjistit, zda smysl a účel porušeného zákonného ustanovení je právě takový, že je zapotřebí trvat na dodržení zákonného pravidla, resp., aby právní jednání bylo v souladu se zákonným pravidlem. Bude-li soud mít pochybnosti, je povinen řídit se pravidlem, podle něhož na právní jednání je třeba hledět spíše jako na platné než jako na neplatné (viz dříve citované zásady vyjádřené v ustanovení§ 574 o.z.). Shledá-li soud, že právní jednání neplatné není, přestože k porušení zákona došlo, ale smysl a účel dotčeného zákonného pravidla sankci neplatnosti nevyžaduje, protože se nepožaduje, aby se osoby chovaly právě tak, jak dotyčné zákonné ustanovení stanoví, sankci neplatnosti soud nevysloví, resp. v dalším procesním postupu se již otázkou platnosti právního jednání nezabývá.

15. Dle § 588 věta první o.z. „Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“

16. Uvedené ustanovení obsahuje taxativní výčet důvodů tzv. absolutní neplatnosti právního jednání.

17. Shrnuto, pokud smysl a účel dotčeného zákonného ustanovení vyžaduje, aby právní jednání, které je s ním v rozporu, bylo neplatné, přičemž porušení dotyčného zákonného ustanovení zjevně narušuje veřejný pořádek, bude toto právní jednání neplatné a půjde o tzv. absolutní neplatnost. To znamená, že soud vždy přihlédne (ex officio) k neplatnosti takového právního jednání, a to i bez návrhu.

18. Dle § 553 odst. 1 o.z. „O právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.“ Dle § 554 o.z. „K zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.“

19. Dle stanov navrhovatele, jež byly přijaty na shromáždění konaném dne 5. 10. 2021 čl. V. bod 1. písm. b) jsou orgány společenství „výbor společenství, nebo předseda společenství, pokud není volen výbor“. Toto ustanovení však obsahovalo i předchozí znění stanov navrhovatele.

20. Dle názoru odvolacího soudu, jenž aplikoval na posouzení předmětného ustanovení stanov výše citovaná zákonná ustanovení, se nepochybně nejedná o zdánlivé právní jednání kvůli jeho neurčitosti či nesrozumitelnosti, k němuž se nepřihlíží. Je totiž jednoznačně určitelné, že statutárním orgánem je výbor s tím, že pouze pro případ, že tento není zvolen, potom je statutárním orgánem předseda společenství. Následně musel odvolací soud vyřešit, zda se v případě dotčeného ustanovení stanov nejedná o tzv. absolutně neplatné právní jednání, k němuž by musel přihlédnout ex officio. Odvolací soud však nedospěl ani k závěru o absolutní neplatnosti tohoto ustanovení stanov, veden všemi výše rozvedenými zákonem danými interpretačními pravidly, přičemž musí být splněny všechny zákonné předpoklady pro učinění závěru o absolutní neplatnosti právního jednání - dotčeného ustanovení stanov.

21. Jak bylo vysvětleno výše, i v případě, jestliže by bylo příslušné ustanovení v rozporu se zákonem (§ 1205 odst. 1 o.z.), tak to ještě samo o sobě - bez dalšího neznamená, resp. neodůvodňuje závěr, že je příslušné ustanovení stanov absolutně neplatné, k čemuž by soud musel přihlédnout ex officio. To by totiž musela být splněna zákonná podmínka, a to, že takové ustanovení stanov by zjevně narušovalo veřejný pořádek. To však odvolací soud v daném případě rozhodně nedovodil. Ostatně ani soud prvního stupně v rámci odůvodnění neuvedl ničeho, co by zakládalo takový závěr, a tedy i závěr o absolutní neplatnost tohoto ustanovení. Na základě uvedeného odvolací soud nedospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné části stanov.

22. Podle právního názoru odvolacího soudu řešené zákonné ustanovení § 1205 odst. 1 věta druhá o.z. staví na bipartici možných orgánů stran statutárního orgánu společenství vlastníků. Na základě pouhého jazykového výkladu (jenž představuje pouze prvotní přiblížení k pochopení smyslu a účelu právní normy, jak je ustáleně judikováno Ústavním soudem) lze dovodit, že z nové právní úpravy vyplývá, že stanovy buď určí, že je statutárním orgánem výbor, anebo určí, že je statutárním orgánem předseda společenství vlastníků jednotek. Dále z uvedeného nepochybně, vyplývá, že zákonodárce preferuje, resp. „staví na první místo“ kolektivní statutární orgán - výbor, a na „druhé místo“ pouze jednočlenný statutární orgán, tj. předsedu společenství vlastníků jednotek. V rámci principu autonomie vůle uplatňujícího se u soukromoprávních subjektů je však již zcela ponecháno na svobodné vůli konkrétního společenství coby soukromoprávního subjektu, jaké řešení v rámci zákonem dané dispozice si s ohledem na své konkrétní poměry a personální možnosti zvolí. Účelem a smyslem posuzovaného zákonného ustanovení je nepochybně to, aby mělo společenství fungující a obsazený statutární orgán, lhostejno - zda výbor či předsedu. Tomuto požadavku dle názoru odvolacího soudu posuzované znění stanov navrhovatele vyhovuje, neboť umožňuje naplnit zákonem sledovaný účel a smysl tohoto ustanovení, tedy že statutárním orgánem je výbor s tím, že pouze pro případ, že tento není zvolen, pak statutárním orgánem je předseda společenství vlastníků. V této souvislosti odvolací soud zdůrazňuje ustanovení § 2 odst. 2 část věty za středníkem o.z., dle níž „nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu.“

23. Podle právního názoru odvolacího soudu i v případně vzniku pochybnosti, je soud povinen se řídit zákonným imperativem priority posouzení zkoumaného právního jednání - týkajícího se v daném případě dotčeného ustanovení stanov, jako platného než jako neplatného (viz dříve citované ustanovení§ 574 o.z.). Výklad učiněný soudem prvního stupně tedy shledal odvolací soud jako přepjatě formalisticky, jež zapovídá Ústavní soud. Ten ve svém nálezu ze dne 8. 1. 2019 pod sp.zn. III. ÚS 1336/18 výslovně k otázce přepjatého formalismu uvedl, že „…ve své konstantní judikatuře mnohokrát zdůraznil, že orgánům veřejné moci a především obecným soudům netoleruje přepjatě formalistický postup v řízení za použití v podstatě sofistikovaného odůvodňování zjevné nespravedlnosti. Zdůraznil přitom, že obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, vyžaduje-li to účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku, a že povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o výklad obecných norem a ústavních zásad [srov. např. nález ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96 (N 13/7 SbNU 87; 63/1997 Sb.) nebo nález ze dne 3. 2. 1999 sp. zn. Pl. ÚS 19/98 (N 19/13 SbNU 131; 38/1999 Sb.)]. Při použití a výkladu právních předpisů tak nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, neboť v každém z nich je třeba nalézat i právní principy uznávané demokratickými právními státy [viz např. nález sp. zn. I. ÚS 50/03 ze dne 13. 6. 2006 (N 120/41 SbNU 499)].“

24. Vše výše uvedené promítnuto do posuzované věci znamená, že důvod, pro který soud prvního stupně zamítl předmětnou část návrhu, dán není, neboť z doložených listin vyplývají k zápisu navržené skutečnosti (s výhradou níže uvedeného).

25. Dalším důsledkem výše uvedeného ohledně dne zániku funkce vymazávaného předsedy společenství je, jak lze dovodit i z podaného odvolání, že předsedovi ([Anonymizováno]) zanikla funkce ke dni 5. 10. 2021. Lhůta dvou měsíců od doručení rezignace by sice uplynula a funkce zanikla dne 10. 10. 2021, jak dovodil soud prvního stupně z § 160 o.z., avšak pouze za předpokladu, že by nenastala jiná rozhodná skutečnost, v důsledku níž zanikla tato funkce již dříve, a to 5. 10 2021 (jak bylo ostatně správně navrženo). Byl-li totiž na předmětném shromáždění cele (tj. v počtu 5 členů) zvolen nový statutární orgán - výbor, následkem byl automaticky zánik funkce předsedy coby dosavadního statutárního orgánu (jemuž plynula lhůta dvou měsíců), a to dnem nové volby výboru dne 5. 10. 2021, tedy nikoli až 10. 10. 2021. Uvedené tedy vyvolalo popsaný důsledek samo o osobě, tedy bez ohledu na odvolatelem namítanou skutečnost, že došlo k projednání rezignace na shromáždění. V souladu s uvedeným proto argumentace odvolatele byla důvodná.

26. Vyhovět naopak nebylo možno návrhu v rozsahu nesprávně navržených dnů vzniku funkce u některých zapisovaných osob - řadových členů výboru, jež nevyplývaly z doložených listin. V obecné rovině totiž platí, že má-li určitá právnická osoba určitý kolektivní (např. statutární) orgán, který se skládá z jednotlivých členů, vzniká a zaniká jim toliko členství v tomto orgánu. Jeli proto podán návrh na zápis změn ve veřejném rejstříku, potom ohledně trvání členství uvedených osob v tomto orgánu tj. ohledně vzniku a zániku jejich členství v tomto orgánu, lze úspěšně navrhnout k zápisu toliko den vzniku členství a den zániku členství těchto osob v příslušném kolektivním, např. statutárním orgánu. Nikoliv však den vzniku funkce či den zániku funkce, když nabytí určité funkce - např. funkce předsedy, místopředsedy apod., jako v posuzovaném případě, se řídí vnitřními poměry právnické osoby, stanovenými v zakladatelských dokumentech. Takové osoby jsou tedy nejen členy příslušného orgánu, ale navíc jsou i „funkcionáři“ a z toho důvodu se u nich zapisuje nejen den vzniku a zániku členství v tomto orgánu, ale i den vzniku a zániku jejich funkce. Tato rozdílná postavení tedy musí být u uvedených osob důsledně rozlišována a při podání návrhu na zápis změn.

27. Výše uvedené v projednávaném případě tedy znamená, že „pouhým“ členům výboru ve složení: [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], žádná funkce - funkce předsedy či místopředsedy - nevznikla, což ostatně ani nevyplývalo z původně doložených listin. Vzniklo jim „pouhé“ členství v tomto statutárním orgánu, a to ke dni 5. 10. 2021, jak bylo vysvětleno shora. Naopak „funkcionářům“, a to předsedovi Simoně Vorlíčkové, místopředsedovi [Anonymizováno], kromě členství ve výboru ke dni 5. 10. 2021, vznikla i funkce předsedy a místopředsedy, avšak nikoli ke dni 5. 10. 2021, jak bylo navrženo, ale ke dni 12. 10. 2021, jak bylo v reakci na výzvu rejstříkového soudu navrhovatelem doloženo.

28. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení, neboť důvod pro zamítnutí návrhu v předmětném rozsahu dán nebyl. Ve zbývajícím zamítavém rozsahu odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o. s. ř potvrdil jako věcně správné (tedy i včetně poslední věty k zápisu navrženého způsobu jednání statutárního orgánu, jež je interním jednáním společenství a jako takový se nezapisuje).