o zaplacení 152 846 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 22. července 2020 č. j. 38 Cm 18/2020-153,

1. Žalobou ze dne 5. 3. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 152 846 Kč s příslušenstvím. Svůj žalobní návrh žalobce odůvodnil tím, že žalovaný je bytovým družstvem, že žalovaný byl mimo jiné vlastníkem družstevního bytu č. [Anonymizováno] vymezeného jako bytová jednotka v bytovém domě č.p. [Anonymizováno] na pozemku parc.č. [Anonymizováno] v obci [adresa], v katastrálním území [Anonymizováno] (dále jen „byt č. [Anonymizováno]“), že tento byt č. [Anonymizováno] je byt [Anonymizováno] o podlahové ploše [Anonymizováno] nacházející se ve [Anonymizováno]. a [Anonymizováno]. NP, že součástí bytu č. [Anonymizováno] je spoluvlastnický podíl o velikosti [Anonymizováno] na společných částech domu, že společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen „právní předchůdce žalobce“ nebo „[právnická osoba].“), jako člen žalovaného, kterému svědčilo mimo jiné právo nájmu k předmětnému družstevnímu bytu č. [Anonymizováno], převedla smlouvou o převodu části družstevního podílu ze dne 15. 10. 2019 na žalobce část svého družstevního podílu zahrnujícího právo nájmu k danému družstevnímu bytu č. [Anonymizováno] spojené se závazkem k úhradě dalšího členského vkladu a s právem nabýt tento byt do vlastnictví po splnění povinnosti k dalšímu členskému vkladu, že na základě uvedené smlouvy se žalobce stal členem žalovaného bytového družstva s právem nájmu družstevního bytu č. [Anonymizováno] a se závazkem zaplatit žalovanému na základní členský vklad částku ve výši 10 000 Kč a se závazkem plnit na další členský vklad v jeho dosud nesplacené výši odpovídající částce ve výši 3 362 393 Kč, že právnímu předchůdci žalobce, společnosti [právnická osoba]., vznikla povinnost k dalšímu členskému vkladu ve výši 3 562 393 Kč na základě smlouvy o dalším členském vkladu ze dne 24. 9. 2018 uzavřené se žalovaným, že právní předchůdce žalobce částečně plnil na daný další členský vklad částkou ve výši 200 000 Kč, kterou právní předchůdce žalobce hradil žalovanému zálohově ještě před podpisem smlouvy o dalším členském vkladu ze dne 24. 9. 2018, že žalobce uhradil žalovanému částku ve výši 10 000 Kč jako plnění na základní členský vklad, že dále žalobce z prostředků získaných hypotéčním úvěrem od [právnická osoba] zaplatil žalovanému částku ve výši 3 362 393 Kč jako plnění na zbylou část dalšího členského vkladu, čímž byl závazek k dalšímu členskému vkladu zcela splněn, a žalobci vzniklo právo na převod bytu č. [Anonymizováno] do jeho vlastnictví, že žalovaný kupní smlouvou ze dne 13. 8. 2019 převedl na žalobce vlastnické právo k bytu č. [Anonymizováno] a k souvisejícímu podílu na společných částech domu za kupní cenu ve výši 3 572 393 Kč, která byla zcela uhrazena zápočtem oproti nároku žalobce na vrácení základního členského vkladu a dalšího členského vkladu, a to na základě ujednání žalobce a žalovaného v kupní smlouvě, na základě kterého mj. vkladem vlastnického práva k bytu č. [Anonymizováno] pro žalobce zaniká členství žalobce v žalovaném a žalobci vzniká právo na vrácení zaplaceného základního členského vkladu a dalšího členského vkladu, tedy na zaplacení částky ve výši 3 572 393 Kč.

2. Dále žalobce uvedl, že od měsíce prosince 2018 do srpna 2019 řádně hradil žalovanému pravidelné měsíční platby ve výši stanovené žalovaným předpisem plateb, že tak žalobce zaplatil žalovanému za měsíc prosinec 2018 částku ve výši 15 367 Kč, dále v období od ledna 2019 do srpna 2019 měsíčně částku ve výši 19 054 Kč, že tak na těchto platbách žalobce zaplatil žalovanému za měsíce prosinec 2018 až srpen 2019 celkem částku ve výši 167 799 Kč, že dle předpisu plateb byla platba označena jako DČV, úroky, že tedy dle žalobce šlo o platby na další členský vklad, že tak žalobce zaplatil na další členský vklad o částku ve výši 167 799 Kč více, než kolik činila povinnost k úhradě daného dalšího členského vkladu, že žalobce vyzval žalovaného k vyúčtování plateb na další členský vklad, že žalovaný žalobci předložil vyúčtování ze dne 30. 10. 2019, v němž uznal, že má žalobce nárok na vrácení částky ve výši 14 953 Kč, a tuto částku žalovaný žalobci i uhradil, že zbývající částku ve výši 152 846 Kč žalovaný označil jako skutečné úroky vyúčtované [právnická osoba] za období 7. 12. 2018 až 7. 8. 2019, že žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu ze dne 5. 12. 2019, kterou požadoval po žalovaném i zaplacení částky ve výši 152 846 Kč, přičemž uvedl, že i tato částka je přeplatkem žalobce při plnění na další členský vklad, že tímto plněním žalobce na další členský vklad nad rámec dané vkladové povinnosti, vzniklo žalovanému na úkor žalobce bezdůvodné obohacení ve výši 152 846 Kč, které je žalovaný povinen vydat žalobci, že žalovaný měl toto bezdůvodné obohacení ve výši 152 846 Kč vydat na základě výzvy žalobce do 31. 12. 2019, že žalovaný na vydání uvedeného bezdůvodného obohacení žalobci ničeho neuhradil, že se tak žalovaný dostal dnem 1. 1. 2020 do prodlení se zaplacením částky 152 846 Kč žalobci, že prodlením žalovaného s peněžitým plněním vzniklo žalobci právo požadovat po žalovaném zákonné úroky z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky ve výši 152 846 Kč za dobu prodlení od 1. 1. 2020 do zaplacení, že tak žalobci svědčí vůči žalovanému právo na zaplacení částky ve výši 152 846 Kč spolu s 10,00 % úrokem z prodlení ročně za dobu prodlení od 1. 1. 2020 do zaplacení z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého přeplatkem žalobce při plnění na další členský vklad.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, přičemž učinil nespornými skutková tvrzení žalobce, vyjma tvrzení, že žalobce hradil měsíčně platby dle předpisu plateb za měsíce prosinec 2018 až srpen 2019, a tvrzení žalobce, že dané měsíční platby za měsíce prosinec 2018 až srpen 2019 byly plněním na další členský vklad, přičemž žalovaný namítal, že předmětné měsíční platby nehradil žalobce, ale hradila je jeho dcera [Anonymizováno], ačkoliv v té době byla v úpadku, který byl řešen oddlužením, že dcera žalobce [Anonymizováno] za žalobce jednala při sjednání převodu části členského podílu v žalovaném na žalobce, že dcera žalobce [Anonymizováno] za žalobce daný družstevní byt č. [Anonymizováno] i přebírala a nyní tento byt užívá ke svému bydlení, dále žalovaný namítal, že co do žalobou uplatněné částky se nejednalo o plnění na další členský vklad, ale o měsíční platby do úvěrového fondu družstva na úhradu úroků a dalších nákladů úvěru čerpaného žalovaným, že se žalobce těmito platbami poměrně podílel na úrocích a dalších nákladech spojených s úvěrem žalovaného.

4. Dále žalovaný uvedl, že žalobce věděl ještě před tím, než nabyl část družstevního podílu a stal se členem žalovaného, že bude mj. muset platit příspěvky do úvěrového fondu a podílet se na úrocích a dalších nákladech úvěru čerpaného žalovaným, že na tuto skutečnost byl žalobce prostřednictvím své dcery [Anonymizováno], která vše dojednávala, upozorněn ještě před uzavřením smlouvy o převodu části družstevního podílu realitním makléřem [Anonymizováno], jednatelem společnosti [právnická osoba], který daný převod části družstevního podílu zprostředkoval, že žalobce byl ještě před tím, než se stal členem žalovaného seznámen s tabulkou nákladů na bydlení, ve které byla mj. uvedena i výše měsíční platby na úroky z úvěru žalovaného, která u daného bytu č. [Anonymizováno] činila částku ve výši 19 054 Kč, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru ze dne 9. 10. 2018 se společností [právnická osoba] na refinancování stávajících dluhů žalovaného souvisejících s pořízením a rekonstrukci jednotek v domě č.p. [Anonymizováno] právě v době, kdy se žalobce stal členem žalovaného, že za žalobce dne 7. 12. 2018 přebírala spolu s bytem byt č. [Anonymizováno] dcera žalobce [Anonymizováno] i evidenční listy s předpisy plateb, že položka označená v předpisu měsíčních plateb jako DČV, úroky znamenala podíl na úhradě měsíční splátky 6,8 % úroku včetně 18 % rezervy, že i když v předpisu plateb bylo uvedeno „DČV, úrok“, neboť šlo o jednotný dokument, tak u žalobce se jednalo jen o příspěvek do úvěrového fondu, že výše této platby byla v souladu se stanovami stanovena rozhodnutím předsedy družstva ze dne 11. 10. 2018, kterým předseda družstva stanovil podíl připadající na jednotlivé družstevní byty, že u předmětného bytu č. [Anonymizováno] byla na základě uvedeného rozhodnutí předsedy družstva stanovena měsíčně částka ve výši 19 054 Kč, že tuto částku byl žalobce povinen hradit žalovanému měsíčně ode dne předání daného družstevního bytu do užívání, že povinnost žalobce plnit na úroky z úvěru vyplývala z nájemní smlouvy ze dne 24. 9. 2018 uzavřené mezi žalovanou jako pronajímatelem a společností [právnická osoba]. jako nájemcem, kde je v článku 3 odst. 3.1. podrobně specifikováno, co zahrnuje nájemné, kde je mj. uvedeno, že zahrnuje i splátky dlouhodobého investičního úvěru, dalších investičních a provozních úvěrů a úroky z nich, že povinnost žalobce platit příspěvky do úvěrového fondu na úhradu úroků a dalších nákladů úvěru vyplývala i ze stanov, že dle článku 7 odst. 3. stanov žalovaného je člen družstva, který nesplatí celý další členský vklad v termínu určeném předsedou družstva a zaváže se jej splatit ve splátkách, povinen hradit měsíčně vedle splátek na další členský vklad i příspěvky do úvěrového fondu dle článku 48 stanov žalovaného ve výši stanovené předsedou družstva na základě úvěrových podmínek, že dle smlouvy o dalším členském vkladu měl žalobce uhradit minimálně dvě splátky na další členský vklad, že tak měl povinnost i přispívat do úvěrového fondu, a to v případě čerpání úvěru žalovaným, že žalobce si musel být vědom, že žalovaný je bytovým družstvem, že jeho jediným zdrojem příjmů jsou platby přijímané od členů, že tyto platby slouží k pokrytí nákladů družstva, že žalobce si také musel být vědom, že se jako ostatní členové družstva musí podílet na nákladech spojených s úvěrem žalovaného, že opak by byl v rozporu se zásadou rovnosti členů, že tak předmětná plnění žalobce, resp. jeho dcery [Anonymizováno], nebyla plněním na další členský vklad, že žalobce neuhradil na další členský vklad více než byl povinován, že tedy k žádnému přeplatku u plnění žalobce na další členský vklad nedošlo, a že tak žalobci žalobou uplatněné právo na vydání bezdůvodného obohacení z titulu přeplatku na další členský vklad nesvědčí. Žalovaný také uvedl, že žalobce před podpisem kupní smlouvy dané platby nijak nezpochybňoval, že tak žalobce uvedl žalovaného v omyl či využil jeho omylu, a že dle žalovaného nese jednání žalobce znaky nepoctivého jednání a jako takové toto jednání nemůže používat právní ochranu.

5. Dále žalovaný, pro případ, že by soud žalobě zcela nebo z části vyhověl, uplatnil vůči žalobci kompenzační námitku započtení, když uvedl, že má vůči žalobci pohledávku ve výši 61 973,97 Kč z titulu úroku z prodlení za prodlení žalobce s doplacením dalšího členského vkladu, přičemž žalovaný uvedl, že žalobce měl doplatit na další členský vklad částku ve výši 3 362 393 Kč do 31. 5. 2019, že však žalobce doplatil uvedenou částku na další členský vklad až dne 8. 8. 2019, že tak byl žalobce v době od 1. 6. 2019 do 8. 8. 2019, tj. 69 dnů, v prodlení s úhradou částky ve výši 3 362 393 Kč, že tak žalovanému svědčí nárok vůči žalobci na úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 362 393 Kč za prodlení od 1. 6. 2019 do 8. 8. 2019, že tak úrok z prodlení za uvedené prodlení činí částku ve výši 61 973,97 Kč, kterou žalovaný započítává na případný nárok žalobce v tomto řízení.

6. Krajský soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 22. července 2020 č. j. 38 Cm 18/2020-153 rozhodl tak, že „Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 90 872,03 Kč spolu s 9,75 % úrokem z prodlení ročně za dobu prodlení od 1.1.2020 do zaplacení (výrok I. rozsudku), „Žaloba se částečně co do částky ve výši 61 973,97 Kč s příslušenstvím a co do úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 90 872,03 Kč za dobu prodlení od 1.1.2020 do zaplacení zamítá“ (výrok II. rozsudku), a dále, že „Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 10 874,59 Kč, a to k rukám právního zástupce [Jméno advokáta], advokáta, evidenční číslo České advokátní komory [Anonymizováno], IČO [IČO], se sídlem [adresa]“ (výrok III. rozsudku).

7. Podle soudu prvního stupně „provedené dokazování tak zejména prokázalo, že žalobce, který převzal závazek splatit doplatek dalšího členský vkladu jednorázově, nebyl dle stanov žalovaného povinen podílet se na úhradě nákladů žalovaného spojených s úvěrem čerpaným žalovaným a platit za tím účelem příspěvky do úvěrového fondu žalovaného družstva, když dle stanov žalovaného, zejména dle ujednání v článku 7 odst. 3 a v článku 48 odst. 1 a 2 stanov žalovaného, měl takovou povinnost pouze člen, který se zavázal splatit další členský vklad ve splátkách. Provedené dokazování dále prokázalo, že žalovaný má vůči žalobci splanou pohledávku ve výši 61 973,97 Kč z titulu úroku z prodlení za prodlení žalobce s úhradou částky ve výši 3 262 393 Kč na další členský vklad v době od 1. 7. 2019 do 8. 8. 2019“.

8. Na základě příslušných zákonných ustanovení a zjištěného skutkového stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že žalobce jako člen žalovaného družstva uhradil předmětnou žalovanou částku ve výši 152 846 Kč jako plnění do úvěrového fondu na náhradu úroku a nákladů úvěru, který žalovaný čerpal od společnosti [právnická osoba], na základě předpisu plateb, který od žalovaného obdržel, aniž by měl žalobce povinnost k takovému plnění, neboť taková povinnost žalobci nevyplývala ze zákona, nevyplývala mu taková povinnost ani ze stanov žalovaného, když dle článku 7 odst. 3 a článku 48 odst. 1 a 2 stanov, podpůrně dle článku 22 odst. 2 písm. b), dle článku 29 odst. 2 písm. c) a dle článku 33 odst. 1 písm. k) stanov, měli povinnost přispívat do úvěrového fondu družstva na úrok a ostatní náklady úvěru pouze členové družstva, kteří se zavázali k úhradě dalšího členského vkladu ve splátkách, a žalobce takovým členem družstva nebyl, protože na základě převodu části družstevního podílu na něj přešel závazek doplatit další členský vklad jednorázově do 31. 5. 2019 a žalobce jednorázovou platbou i další členský vklad doplatil, žalobce se k takové povinnosti smluvně nezavázal, a ani mu taková povinnost nevyplývala z jiného právního důvodu. Taková povinnost žalobce nemohla být založena rozhodnutím předsedy družstva, a to ani jako součást nájemného z nájmu družstevního bytu č. [Anonymizováno], neboť by to odporovalo ustanovení § 744 odst. 1 z.o.k. (pozn. úvěr k úhradě dluhu žalovaného družstva vůči společnosti [právnická osoba]. a náklady s tím spojené, nejsou náklady vzniklé při správě družstevních bytů). Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že žalobce plnil žalovanému předmětnou částku ve výši 167 799 Kč na platbách označených v předpisu plateb jako DČV, úroky za měsíce prosinec 2018 až srpen 2019, jako platby úvěrového fondu žalovaného na náklady úvěru, který žalovaný čerpal od společnosti [právnická osoba], aniž by měl povinnost k takovým platbám, tedy aniž by existoval platný závazek žalobce pro taková plnění, že tak tyto platby v celkové výši 167 799 Kč představují obohacení žalovaného na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. a žalovaný tak je dle ustanovení § 2991 odst. 1 a ustanovení § 2993 věty první o.z. povinen žalobci vrátit dané plnění. Žalovaný z toho, co žalobce na daná plnění uhradil, vrátil žalobci pouze částku ve výši 14 953 Kč. Žalovaný tak nevrátil žalobci z toho, co na daných platbách od žalobce obdržel, částku ve výši 152 846 Kč. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobce vyzval v zastoupení žalobce žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení předžalobní výzvou ze dne 5. 12. 2019, byl žalovaný povinen ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. bez zbytečného odkladu zbylou část bezdůvodného obohacení ve výši 152 846 Kč vydat žalobci. Tím, že to žalovaný neudělal, dostal se v prosinci 2019 do prodlení vydáním peněžité částky 152 846 Kč žalobci, a žalobci tak vzniklo právo na úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 152 846 Kč za dobu prodlení do zaplacení. Vzhledem k tomu, že žalobce uplatnil nárok na úrok z prodlení až od 1. 1. 2020, může mu být toto příslušenství přiznáno jen od tohoto dne.“ Žalobci tedy svědčí vůči žalovanému právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 152 846 Kč spolu s 9,75 % úrokem z prodlení ročně za dobu prodlení od 1. 1. 2020 do zaplacení. Dále soud prvního stupně seznal po právu kompenzační námitku žalovaného, že má vůči žalobci pohledávku ve výši 61 973,97 Kč z titulu úroku z prodlení za prodlení žalobce s úhradou částky ve výši 3 262 393 Kč na další členský vklad v době od 1. 7. 2019 do 8. 8. 2019. Soud tak rovněž uzavřel, že žalovaný má vůči žalobci splatnou pohledávku ve výši 61 973,97 Kč, kterou uplatnil jako kompenzační námitku v tomto řízení. Po zápočtu pohledávky žalovaného ve výši 61 973,97 Kč učiněného kompenzační námitkou žalovaného vůči oprávněnému nároku žalobce vůči žalovanému ve výši 152 846 Kč spolu s 9,75 % úrokem z prodlení ročně za dobu prodlení od 1. 1. 2020 do zaplacení, tak oprávněný nárok žalobce vůči žalovanému představuje nárok na zaplacení částky ve výši 90 872,03 Kč spolu s 9,75 % úrokem z prodlení ročně za dobu prodlení od 1. 1. 2020 do zaplacení.

9. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že žalobou uplatněný nárok je částečně po právu, žalobci svědčí vůči žalovanému nárok na zaplacení částky ve výši 90 872,03 Kč spolu s 9,75 % úrokem z prodlení ročně za dobu prodlení od 1. 1. 2020 do zaplacení z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem ke kompenzační námitce žalovaného vůči nároku žalobce, kdy, jak bylo uvedeno výše, soud shledal kompenzační námitku žalovaného ve výši 61 973,97 Kč po právu, nebyl žalobce se svou žalobou částečně co do částky ve výši 61 973,97 Kč úspěšný, a soud musel v tomto rozsahu žalobu zamítnout. Dále žalobce žalobou uplatnil u příslušenství nárok 10 % úrok z prodlení ročně, když vycházel z výše úroku z prodlení ode dne, kdy nárok na příslušenství uplatnil, ale pro stanovení výše úroku z prodlení není rozhodné, od kdy je nárok na takové příslušenství uplatňován, ale kdy nastalo prodlení. V daném případě se žalovaný dostal do prodlení s vrácením částky ve výši 152 846 Kč žalobci již v prosinci 2019, proto mu svědčí nárok na úrok z prodlení pouze ve výši 9,75 % ročně, a nikoliv ve výši 10 % ročně, proto soud musel žalobu částečně i co do úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 90 872,03 Kč za dobu prodlení od 1. 1. 2020 do zaplacení zamítnout. Soud tak dále uzavřel, že žalobou uplatněný nárok není po právu co do částky ve výši 61 973,97 Kč s příslušenstvím a co do úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 90 872,03 Kč za dobu prodlení od 1. 1. 2020 do zaplacení, proto žalobu v tomto rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když oba účastníci měli ve věci úspěch jen částečný, když žalobce byl úspěšný v rozsahu 59,45 % a žalovaný byl úspěšný v rozsahu 40,55 %, a kdy tak žalobci svědčí právo na náhradu nákladů v rozsahu 18,91 %.

10. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný - družstvo, v zákonné lhůtě odvolání, a to do jeho výroků I. a III. Toto odvolání následně žalovaný podrobně odůvodnil. Podle žalovaného - odvolatele závazek k dalšímu členskému vkladu nebyl v souzeném případě splatný jednorázově, nýbrž postupně, a proto se žalovaný byl povinen podílet na splácení nejen jistiny úvěru, ale i úroků a nákladů dlouhodobého úvěru, který žalovanému poskytla společnost [právnická osoba] Podle odvolatele ze smlouvy o dalším členském vkladu uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným dne 24. 9. 2018 ve spojení s čl. 7 odst. 3 a čl. 48 odst. 1 stanov žalovaného vyplývá, že účastníci této smlouvy měli vůli sjednat postupné splácení dalšího členského vkladu, nikoli splacení jednorázové, a měli tedy vůli spojit s takovou jejich dohodou o postupném splácení členského vkladu i ty právní důsledky, jež vyplývají z ujednání čl. 7 odst. 3 a čl. 48 odst. 1 stanov žalovaného. Podle odvolatele je závěr o tom, že žalovanou částku splatil žalobce spekulativní, když byla poslána z účtu [Anonymizováno]. Žalovaný věděl, že platbou v předpisu plateb označenou „DČV, úroky“ tedy částkou 19 054 Kč měsíčně, se podílí na splácení úroku úvěru. Odvolatel opět akcentoval, že další členský vklad měl být členem hrazen po částech, nikoli najednou, jak to chápe soud prvního stupně. Měl být splácen postupně v rámci úhrady nájemného k bytu. Odvolatel dále znovu podrobně rekapituloval jednotlivé vztahy mezi nejenom účastníky, leč i dalšími subjekty - [právnická osoba] Odvolatel poukázal na neziskovou povahu bytového družstva i na zásadu rovnosti členů družstva. Poukázal též na § 11 zák.č. 378/2005 Sb. Navrhl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení případně jej změnit a žalobu v této části zamítnout.

11. K odvolání se vyjádřil i žalobce. Poukázal na čl. 7 odst. 3 stanov družstva s tím, že další členský vklad („DČV“) se hradí jednorázově nebo ve splátkách. Dle čl. 48 odst. 1 stanov člen, který neuhradil další členský vklad jednorázově a postupně jej splácí, je povinen platit příspěvek do úvěrového fondu. V daném případě byla dohodnuta jednorázová splatnost dalšího členského vkladu. Nebyl žalobci stanoven žádný splátkový kalendář (ten by musel stanovit předseda družstva). Podle stanov tak nebyl žalobce povinen hradit jakékoli platby DČV, kromě jednorázové platby, ani příspěvky do úvěrového fondu. Ze strany žalobce tak jde o bezdůvodné obohacení, jež je povinen vrátit. Poukázal i na smlouvu o dalším členském vkladu a její přílohu. Úhrada dalšího členského vkladu z hlediska použitého bankovního účtu je dle něj nesporná. Při jednání odvolacího soudu navrhl zástupce žalobce rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. potvrdit.

12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, po provedeném jednání, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

13. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, z důkazů zjistil všechny relevantní skutečnosti a dospěl i k odpovídajícím skutkovým závěrům. Věc správně posoudil po stránce právní. S jeho hodnocením věci po stránce skutkové i právní se odvolací soud ztotožňuje, pročež námitky odvolatele považuje potud za nedůvodné.

14. Odvolací soud k žádosti odvolatelky zopakoval dokazování přečtením čl. 4 odst. 1 a 2 smlouvy o dalším členském vkladu mezi [právnická osoba] a [právnická osoba]. ze dne 24. 9. 2018. Zjistil z něj, že první část každého jednoho z dalších členských vkladů ve výši 200 000 Kč uhradil člen BD…před podpisem této smlouvy, zbývající část jednoho z dalších členských vkladů, jejíž výše je pro každý vklad zvlášť uvedena v příloze této smlouvy pod popisem jednotky, je člen povinen splatit BD nejpozději do 31. 5. 5019. Podle odvolacího soudu z uvedeného neplyne, že by další členský vklad nemohl být zaplacen členem družstva, včetně žalobce, tak, jak se stalo, tedy první část před podpisem příslušné smlouvy, druhá část najednou. Z uvedeného důkazu v žádném případě neplyne, že by museli členové druhou část dalšího členského vkladu splácet ve splátkách, tím spíše pak, že by tyto splátky měly být rozpočítávány v rámci „nájemného“, jak uvádí odvolatel. Z uvedeného důkazu tedy plyne, že žalobce jednal v souladu se všemi smluvními ujednáními, zaplatil-li další členský vklad v této smlouvě uvedeným způsobem. Navíc je nutné podotknout, že účastníkem jmenované smlouvy žalobce ani nebyl, pročež pro něj byly rozhodné povinnosti stanovené zákonem a stanovami družstva. Těmto povinnostem dostál, v tomto je odvolací soud plně ve shodě s vyjádřením žalobce k odvolání žalovaného. Žalobci ze strany družstva nic nezakazovalo zaplatit druhou část DČV jednorázově. I jen z logiky věci vyplývá, že zaplatil-li jej takto, nelze na něm požadovat, aby družstvu platil náklady spojené s úvěrovými náklady na rekonstrukci domu, neboť on tyto úvěrové náklady nečerpal. Není je tak namístě „rozpouštět“ na platbách i pro členy, kteří další členský vklad zaplatili jednorázově. Bylo na družstvu, aby si se svými členy dohodlo případně podmínky jinak /například obligatorní měsíční splátky DČV pro všechny členy/ či aby případné úvěrové náklady, odpovídalo-li by to ekonomice celého projektu, započítalo žalobci do ceny bytu, který mu následně prodalo, resp. převedlo. Nijak ovšem nepopíralo, že by mu je započítalo do ceny DČV. Podle odvolacího soudu tedy ze všech důvodů uvedených soudem prvního stupně, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje, doplněných i jeho vlastním rozborem věci, družstvu vznikla povinnost vrátit ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně uvedenou částku žalobci.

15. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I. a III. jako správný, když nákladový výrok vycházející z úspěchu věci byl v souladu se zákonem.

16. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 o. s. ř.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšnému žalobci. Žalovaný je tudíž povinen nahradit náklady odvolacího řízení žalobci. Ty sestávají z odměny advokáta za 2 úkony právní služby v celkové výši 9 480 Kč (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne 20. října 2021, přičemž za jeden úkon právní služby dle § 7 bod 5. ve spojení s § 8 odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb. /dále jen „vyhláška“/ náleží odměna 4 740 Kč) a náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč (přičemž náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč). Přičíst je třeba ještě náhradu cestovného ve výši 1 297,10 Kč (220 km, spotřeba 5,5 l/100km, cena nafty 27,20 Kč/litr, opotřebení vozidla 4,40 Kč/km), náhradu za promeškaný čas ve výši 600 Kč (6 x 100 Kč dle § 14 vyhlášky, tj. za 3 hodiny cesty) a náhradu za daň z přidané hodnoty 21% ve výši 2 515,19 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem se jedná o částku ve výši 14 492,29 Kč, jež je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta coby zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).