o neplatnost rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků, o návrhu na nařízení předběžného opatření, o odvolání navrhovatele a) a b) proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 74 Cm 150/202056 ze dne 1. října 2020

1. Po podání návrhu na zahájení řízení o neplatnost rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků Městský soud v Praze jako soud I. stupně shora uvedeným usnesením nevyhověl návrhu navrhovatelů a) a b) podle § 102 odst. 1 občanského soudního řádu (o. s. ř.) na nařízení předběžné opatření, na základě něhož by mělo být účastníkovi zakázáno jednat podle rozhodnutí ze dne 30. června 2019, kterým bylo schváleno uzavření smlouvy o nájmu mezi účastníkem a společností [právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [adresa], o umístění nápisu na společné části budovy za podmínek, že úplata za umístění nápisu bude činit 3 000 Kč měsíčně, smlouva bude uzavřena na dobu určitou, a to na 20 let od uzavření smlouvy s možností automatického prodloužení o 5 let, a nájemce bude oprávněn smlouvu vypovědět kdykoli bez uvedení důvodu, přičemž návrhem na nařízení předběžné opatření by měla být účastníku dále uložena povinnost odstranit nápis nad vchodovými dveřmi do budovy na adrese [adresa], jehož umístění je předmětem smlouvy uzavřené mezi účastníkem a společností [právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [adresa] a současně do doby rozhodnutí ve věci samé mělo být účastníku zakázáno tento nápis nahradit. Soud I. stupně současně navrhovatelům a) a b) vrátil zaplacenou jistotu za podání návrhu na nařízení předběžného opatření ve výši 10 000 Kč.

2. Při rozhodování soud I. stupně vycházel z tvrzení navrhovatelů, že jsou členy účastníka jako vlastníci bytové jednotky č. [Anonymizováno] s příslušenstvím v budově č.p. [Anonymizováno], na adrese [adresa], a příslušných spoluvlastnických podílů. Rovněž vycházel z toho, že se navrhovatelé domáhají návrhem ve věci samé doručeným soudu dne 30. 9. 2020 vyslovení neplatnosti rozhodnutí účastníka, učiněného mimo zasedání shromáždění, jímž bylo schváleno uzavření smlouvy o nájmu mezi účastníkem a společností [Anonymizováno] o umístění nápisu na společné části budovy za podmínek, že úplata za umístění nápisu bude činit 3 000 Kč měsíčně, smlouva bude uzavřena na dobu určitou, a to na dvacet s možností automatického prodloužení o pět let s tím, že nájemce bude oprávněn smlouvu vypovědět kdykoli bez uvedení důvodu.

3. Soud I. stupně vycházel z tvrzení navrhovatelů, že si pořídili bytovou jednotku v objektu v domnění, že jde o luxusní rezidenční bydlení, avšak měli být zaskočeni tím, že v domě jsou též komerční prostory a v jednom z nich se má nacházet soukromá klinika A2C Anti-Aging Clinic, již má provozovat společnost [právnická osoba]., jejíž jednatelkou i jediným společníkem má být [Anonymizováno], jež má být současně jednatelkou a jediným společníkem jiné společnosti, a to shora uvedené společnosti [právnická osoba]., s níž měla být uzavřena smlouva o nájmu společných prostor budovy za účelem reklamního označení provozovny. Má být rovněž majitelkou bytové jednotky č. [Anonymizováno] v budově. Podle návrhu na vydání předběžného opatření navrhovatelé mají být smířeni s provozem kliniky v domě, avšak za nevhodný považují polep hlavních dveří budovy, jenž má sloužit k označení vchodu do kliniky, neboť nápis má vyvolávat dojem, že se v případě celé budovy jedná o estetickou kliniku, a nikoli o dům sloužící k rezidenčnímu, a luxusnímu bydlení.

4. Ohledně návrhu ve věci samé, má být podle navrhovatelů návrhem požadováno vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků ze dne 30. června 2019. Návrhem má být napadán způsob, jakým bylo o polepu vstupních dveří rozhodnuto účastníkem, resp. předsedou účastníka, když polep měl být na dveře budovy umístěn v červenci roku 2019, nejprve bez jakéhokoli rozhodnutí ze strany shromáždění společníků vlastníků jednotek. Následně měly být sjednány neadekvátní smluvní podmínky, přičemž dne 10. 6. 2020 byl navrhovatelům zaslán návrh na rozhodnutí mimo zasedání SVJ. Takto mimo zasedání SVJ měl být předložen návrh na uzavření shora označené smlouvy o nájmu mezi SVJ a společností [Anonymizováno] o umístění nápisu na společnou část budovy (na vstupní dveře), jak je uvedeno shora. Soud I. stupně dále vycházel ze skutečnosti, že přílohou návrhu na zahájení řízení bylo fotografické vyobrazení již umístěného nápisu a dále podpisový arch, na nějž měli členové účastníka připojit svůj podpis jako projev souhlasu s návrhem. Navrhovatelé jako výraz nesouhlasu své podpisy na arch nepřipojili. Dne 14. července 2020 jim měly být oznámeny výsledky hlasování ze dne 30. června 2020, jímž předseda účastníka (společnost [Anonymizováno]) oznámil, že návrh byl přijat. Podle navrhovatelů splňují podmínku přehlasovaného vlastníka. V jejich případě se tak má jednat o důležitý důvod podle § 1209 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. (NOZ), když byla podstatně porušena pravidla pro svolání shromáždění SVJ. Podstatnou okolnost v řízení ve věci samé spatřují navrhovatelé zejména v tom, že shromážděním účastníka bylo rozhodnuto o uzavření smlouvy na dvacet let bez možnosti výpovědi ze strany účastníka, čímž jsou nepřiměřeným způsobem dotčena práva navrhovatelů jako členů účastníka. Měli poukazovat na nevypověditelnost smlouvy, a to i při změně poměrů v SVJ, přičemž účelem existence účastníka je podle navrhovatelů toliko zajištění správy domu a pozemku. V řízení ve věci samé navrhovatelé měli alternativně navrhnout posouzení návrhu podle § 1221 NOZ a § 258 NOZ, na základě čeho může každý člen účastníka navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami. Soud I. stupně dále vycházel ze skutečnosti, že navrhovatelé v řízení ve věci samé mají shledávat neplatnost napadeného rozhodnutí v tom, že nebyly splněny podmínky dle § 1210 NOZ, neboť nebyla splněna podmínka spočívající v tom, že nedošlo k řádnému svolání shromáždění, nebyl stanoven konkrétní program a shromáždění nebylo usnášeníschopné.

5. Důvodem pro podání návrhu na nařízení předběžného opatření bylo uvedené, tedy jak byl odůvodněn návrh ve věci samé, přičemž navrhovatelé považují za nezbytné zatímně upravit poměry účastníků tak, aby nebyl nezákonný stav nadále udržován, když předseda účastníka na výzvu ke zdržení se protiprávního jednání a odstranění závadného stavu nereagoval. Předmětná nemovitost má podle navrhovatelů být kulturní památkou nacházející se v památkové rezervaci a umístění nápisu mělo podléhat posouzení orgány státní památkové péče, k čemu nedošlo. Tímto by sice podle navrhovatelů nemělo dojít k omezení podnikatelských aktivit a k porušení ustanovení o označení provozovny, když nápis podle navrhovatelů slouží jako reklama a nikoli jako označení provozovny, avšak i v případě shledání omezení uvedených podnikatelů, případně účastníka, je míra omezení účastníka minimální proti újmě vznikající navrhovatelům v důsledku shora uvedeného jednání účastníka. Dále navrhovatelé poukázali na skutečnost, že spor může trvat delší dobu a shromáždění účastníka se konají pouze jednou ročně. Proto by měl být nápis ze skleněné výplně nade dveřmi odstraněn až do rozhodnutí soudu v nadepsané věci a účastník by ták měl respektovat, že nápis nade dveřmi umístěn být nesmí, když podle navrhovatelů nápis budí v kolemjdoucích dojem, že celá budova je komerčním objektem, v tomto případě estetickou klinikou. V této souvislosti má být důvodem pro nařízení předběžného opatření i skutečnost, že nápis nade dveřmi zásadním způsobem mění ráz budovy a vnímání jejího účelu při pohledu z veřejného prostranství, což neodpovídá statusu luxusního rezidenčního objektu a podle navrhovatelů působí obtíže s doručováním zásilek fyzickým osobám bydlícím v budově.

6. Soud I. stupně věc posuzoval podle § 102 odst. 1 o. s. ř. a podle § 75 a násl. o. s. ř. Konstatoval, že pro nařízení předběžného opatření musí být splněno, že navrhovatel musí prokázat potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení, či důvodnou obavu, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen a zároveň osvědčit základní skutečnosti, jež odůvodňují samotný nárok. Nařízení předběžného opatření musí být též přiměřené okolnostem a zejména zásahu do práv a zájmů povinného. Posledně uvedená podmínka podle soudu I. stupně není výslovně v o. s. ř. uvedena, avšak vyplývá z obecné zásady proporcionality, tak i z judikatury zejména Ústavního soudu (viz například rozhodnutí II. ÚS 2485/11 ze dne 24. 7. 2012).

7. Podle právního názoru soudu I. stupně v řízení ve věcech právnických osob podle § 85 z.ř.s. přichází v úvahu pouze potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků, když nárok ve věci nemusí být prokázán nepochybně a postačuje, aby byl osvědčen natolik, že se s ohledem na okolnosti případu jeví alespoň pravděpodobným.

8. Podle právního názoru soudu I. stupně danému návrhu na vydání předběžné opatření nelze vyhovět, neboť proto nejsou dány zákonem stanovené předpoklady. Podle soudu I. stupně navrhovatelé pro účely nařízení předběžného opatření nárok ve věci samé neosvědčili. Předběžné opatření podle soudu I. stupně není ani v souladu se zásadou proporcionality.

9. Podle soudu I. stupně, v souladu s § 1209 NOZ, navrhovatelé ve věci samé osvědčili, že jsou vlastníky jednotky a tedy členy účastníka, že jsou vlastníky přehlasovanými, jejich návrh ve věci samé byl návrh podán včas ve tříměsíční lhůtě, avšak jejich návrh nesplňuje podmínky existence důležitého důvodu, zejména ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 4567/2016 a dalších , když důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je podle soudu I. stupně dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, jež přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití.

10. Podle právního názoru soudu I. stupně napadené rozhodnutí spočívající v tom, že bylo schváleno uzavření smlouvy o nájmu mezi účastníkem a společností [právnická osoba]., o umístění nápisu na společné části budovy nezasahuje do právního postavení vlastníků jednotek vůbec, a podstatu předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu využití nijak neomezuje. Závažnost uváděných důvodů podle soudu I. stupně rovněž nedosahuje intenzity, jež by naplňovala obsah „důležitého důvodu“ ve smyslu § 1209 odst. 1 NOZ, což se má týkat umístění nápisu na horní část vchodových dveří, tak smluvních podmínek. Jestliže smlouva již uzavřena byla, vyslovení neplatnosti napadeného rozhodnutí nemůže podle soudu I. stupně žádným způsobem vést k odstranění následku, jenž již nastal ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2011, sp.zn. 2304/2011. Uvedené má podle soudu I. stupně odpovídat též principu proporcionality dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, dle něhož mohou soudy zasahovat do vnitřních poměrů právnických osob jen v zákonem stanovených případech a za zákonem stanovených podmínek při ctění principu minimalizace zásahů do poměrů SVJ.

11. Soud se neztotožnil s navrhovateli v otázce existence důležitého důvodu ve smyslu ust. § 1209 odst. 1 NOZ, kdy neobstojí poukaz na § 258 NOZ ve spojení s § 1221 NOZ.

12. Z uvedených důvodů soud I. stupně návrh na nařízení předběžného opatření zamítl.

13. Shora uvedené usnesení soudu I. stupně v bodu I. výroku napadli navrhovatelé (odvolatelé) včas podaným odvoláním a domáhali se změny napadeného rozhodnutí a vydání předběžného opatření.

14. Podle odvolatelů soud I. stupně nepřihlédl k tvrzením odvolatelů a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolatelé považují polep na hlavních dveřích budovy, jenž slouží k označení vchodu do kliniky, za nevhodný, neboť nápis vyvolává dojem, že se v případě celé budovy jedná o estetickou kliniku a nikoli o dům sloužící k luxusnímu rezidenčnímu bydlení. Odvolatelé dále nesouhlasí se způsobem, jakým bylo bez dodržení stanoveného postupu o tomto polepu účastníkem hlasováno a jak postupoval předseda účastníka. Polep podle odvolatelů byl na dveře (nad pohyblivou část dveří) umístěn v červenci 2019 bez jakéhokoli rozhodnutí a o rok později byl vlastníkům jednotek předložen návrh k hlasování vlastníků mimo shromáždění o uzavření smlouvy o umístění nálepky. Navíc k hlasování mimo zasedání bylo možno přistoupit pouze v případě, že by věc byla projednána na svolaném shromáždění. To však nebylo schopné se usnášet. Odvolatelé považují rovněž za neadekvátní smluvní podmínky, jak je uvedeno shora (úplata za umístění nápisu bude činit 3 000 Kč měsíčně, smlouva na dobu určitou 20 let a pouze nájemce je oprávněn smlouvu vypovědět kdykoli bez uvedení důvodu). Porušení pravidel pro svolání shromáždění, resp. vadný postup při hlasování mimo zasedání, je podle odvolatelů důležitým důvodem, pro nějž jsou oprávněni dožadovat se přezkoumání věci soudem, jak vyplývá z rozhodovací praxe Nevyššího soudu, podle něhož, dojde-li k porušení pravidel pro svolání shromáždění, může být tato skutečnost podle okolností případu důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení, jež byla tímto shromážděním přijata.

15. Odvolatelé dále vyjádřili nesouhlas s názorem soudu, že závažnost důvodu spočívající v umístění nápisu na horní část vchodových dveří a spočívající též ve znění smluvních podmínek nedosahuje intenzity „důležitého důvodu“ ve smyslu ust. § 1209 odst. 1 NOZ, když podle odvolatelů tento závěr soud I. stupně činí bez odůvodnění. To přes nemravnost uvedeného jednání, přes svévoli předsedy účastníka a přes to, že nápis nade dveřmi zásadním způsobem mění ráz budovy z pohledu veřejného prostranství a je třeba otevřít možnost jeho odstranění. Podle odvolatelů je polep skla možno kdykoli odstranit a nelze souhlasit s názorem soudu I. stupně předpokládajícího neúspěch navrhovatelů, jestliže již byla smlouva o polepu uzavřena. Vyhovění odvolání podle odvolatelů nebrání ani požadavek na minimalizaci zásahů do poměrů účastníka, když odvolatelé nemají k dispozici jiný prostředek nápravy. Není přitom důvodu neaplikovat § 258 NOZ ve spojení s ustanovením § 1221 NOZ s přihlédnutím k novelizaci právní úpravy po 1. července 2020. Podle odvolatelů použití ustanovení § 258 NOZ, s ohledem na § 1221 NOZ, možné je s ohledem na důvodovou zprávu k NOZ. V této souvislosti odvolatelé zdůraznili, že rozhodnutí shromáždění je neplatné pro rozpor se stanovami a zákonem, neboť nebyly dodrženy podmínky pro možnost použití rozhodování mimo zasedání.

16. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a učinil následující zjištění a dospěl k níže uvedeným závěrům.

17. Odvolací soud vychází ze skutečnosti, že se navrhovatelé domáhají návrhem ve věci samé vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění účastníka přijatého dne 30. 6. 2020 mimo shromáždění SVJ, jímž bylo schváleno uzavření smlouvy o nájmu na dobu určitou (na 20 let) sjednané účastníkem a společností [Anonymizováno], když tato smlouva měla zajistit umístění nápisu na společné části budovy za úplatu 3 000 Kč měsíčně, kdy pouze nájemce má být oprávněn smlouvu vypovědět kdykoli bez uvedení důvodu.

18. V posuzované věci je současně zřejmé, že navrhovatelé pociťují úkorně skutečnost, že vchod do objektu, v němž vlastní luxusní bytovou jednotku v rezidenční městské části, je označen nalepovacím vývěsním štítem jako provozovna poskytující léčebnou péči, byť při koupi bytu měli vědět o nebytových prostorách v domě SVJ, využívaných ke komerčním účelům, v současné době využívaným právě pro účely provozu zdravotnického zařízení. S možností smluvního vylepení vývěsního štítu na vchodové dveře za úplatu 36 000 Kč ročně ve prospěch SVJ přitom měla projevit souhlas většina vlastníků jednotek, přičemž navrhovatelé se v řízení o věci samé snaží zpochybnit proces zjištění vůle většiny vlastníků jednotek uskutečněný mimo jednání shromáždění SVJ. Navrhovatelé považují proces zjišťování vůle vlastníků jednotek, vedoucí k uzavření uvedené smlouvy o umístnění firemního štítu, za odporující stanovám, zákonu a dobrým mravům, byť uznávají omezenost svých možností zpochybnění již uzavřené smlouvy umožňující vylepení firemního štítu.

19. Svá tvrzení navrhovatelé doložili v návrhu označenými a k němu připojenými listinami. V tomto odvolací soud konstatuje, že navrhovatelé osvědčili jimi tvrzené skutečnosti, když ohledně podstatných okolností týkajících se označení léčebného zařízení na domě ve správě SVJ nemůže, vzhledem k dokumentaci přiložené navrhovateli, existovat mezi navrhovateli a účastníkem podstatných skutkových rozdílností.

20. Z hlediska právního v případě předběžných opatření, jak vyplývá z níže uvedeného, nemusí být uplatňovaný nárok spolehlivě prokázán, Postačí, je-li alespoň osvědčen, tj. jeví-li se alespoň jako pravděpodobný.

21. Východiskem pro posouzení věci je § 12 z.ř.s., § 1 odst. 3 z.ř.s. a § 102 odst. 1 o. s. ř., podle něhož, je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

22. Ve vztahu k možnosti dané zákonem zatímně upravit poměry účastníků může podle právního názoru odvolacího soudu tato potřeba, vedle potřeby bránit případnému ohrožení výkonu rozhodnutí následně vydaného, vyplývat zejména z hrozícího nebezpečí z prodlení, případně může vyplývat z hrozby vzniku stavu závažně narušujícího život společnosti v širším slova smyslu, tedy v případně hrozby vzniku stavu závažně narušujícím život obchodních společností, narušujícím základní práva osob fyzických a právnických, narušujícím uspokojování základních potřeb podnikatelů a dalších občanů, samosprávných celků státu a jeho orgánů. Návrh na vydání předběžného opatření po zahájení řízení musí z hlediska obsahové stránky (materiálního základu věci) vycházet z návrhu ve věci samé a nelze proto nechat bez povšimnutí stav, v rámci něhož by byly předběžným opatřením zatímně upraveny poměry nad rámec návrhu ve věci samé. Uvedené podle právního názoru odvolacího soudu platí též pro možnost soudu zatímně upravit poměry podle § 1209 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. (NOZ).

23. Ve vztahu k potřebě nařízení předběžného opatření z důvodu obavy, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, je předpokladem, aby navrhovatel jednak osvědčil soudu základní skutečnosti, tedy nárok sám, a dále aby osvědčil pravděpodobnost možného ohrožení výkonu rozhodnutí, přičemž samotný nárok nemusí být prokázán nepochybně. Obě podmínky musí být splněny kumulativně. Je tomu tak především z toho důvodu, že smyslem předběžného opatření je zabránění krokům účastníka soudního řízení, jež by pro navrhovatele znamenaly znemožnění či přinejmenším ztížení jeho možnosti domoci se výkonu rozhodnutí, jehož vydání se v tomto řízení domáhá.

24. Konečně odvolací soud vychází ze skutečnosti, že obecně předběžným opatřením není prejudikován konečný výsledek řízení ve věci samé, ale zajišťuje se jím, aby konečné rozhodnutí mohlo mít vůbec reálný význam. Jedná se přitom o opatření dočasné, jehož trvání je omezeno a může být k návrhu za podmínek § 102 odst. 3, § 77 odst. 2 o. s. ř. zrušeno.

25. V konkrétní projednávané věci odvolací soud vychází ze skutečnosti, že navrhovatelé, jimž nalepení firemního štítu zdravotnického zařízení na vchodové dveře domu nebrání užívat jejich bytovou jednotku, se domáhají nařízení předběžného opatření nikoli pro obavu z ohrožení výkonu rozhodnutí, ale činí tak ve snaze dosáhnout odstranění nálepky označující dům ve správě SVJ jako lékařské zařízení, ačkoli se odstranění uvedené nálepky nedomáhají ve vlastním řízení ve věci samé a tedy tohoto stavu vyplývajícího z uzavřené smlouvy mezi SVJ a zájemcem o zřízení reklamního štítu se objektivně nedomohou domoci ani v případě svého úspěchu v řízení ve věci samé.

26. S ohledem na uvedenou právní úpravu, jakož i vzhledem ke skutkovým okolnostem případu, kdy ani úspěch navrhovatelů ve věci samé nemůže vést k uložení uvedené společnosti provozující lékařské praxe odstranit označení vývěsního štítu z vchodových dveří SVJ, odvolací soud uzavřel, že v projednávaném případě nejsou dány zákonem stanovené podmínky pro nařízení vydání předběžného opatření. Je tomu tak proto, neboť návrh na vydání předběžného opatření se netýká obavy, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen a odvolací soud, ve shodě se soudem I. stupně, jenž velmi pečlivě vážil veškeré podstatné okolnosti skutkové i právní, neshledává rovněž potřeby zatímně upravit poměry účastníků, neboť ve smyslu shora uvedeného předmětný vývěsní štít nepředstavuje hrozbu vzniku některého z uvedených stavů vyžadujících potřebu zatímně upravit poměry účastníků. Uvedený nalepovací vývěsní štít ničemu nebrání a zejména nebrání běžnému smíšenému provozu v přístupu do jednotek a v přístupu do léčebného zařízení v domě ve správě SVJ.

27. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu I. stupně jako věcně správné v napadeném rozsahu podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval a rozhodne o nich soud I. stupně v rozhodnutí, jímž u něho řízení skončí.