o zaplacení částky 46 109 294 Kč s příslušenstvím, o návrhu žalovaného na přiznání osvobození od soudních poplatků, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. října 2021, č. j. 77 Cm 75/2019-88

1. Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze (dále jen „soud I. stupně“) dne 9. května 2019 se žalobce jako insolvenční správce úpadce společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO žalobce B], sídlem [adresa], domáhal na žalovaném zaplacení částky 46 109 294 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené žalovaným společnosti při výkonu funkce jejího statutárního orgánu, resp. z titulu odpovědnosti statutárního orgánu za jednání ve společnosti.

2. Soud I. stupně rozsudkem ze dne 13. dubna 2021, č. j. 77 Cm 75/2019-53

- I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 46 109 294 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z uvedené částky ode dne 4. ledna 2019 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku,

- II. žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení,

- III. uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně soudní poplatek ve výši 2 061 093 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku,

když dospěl k závěru, že byly prokázány zákonné předpoklady pro založení závazku žalovaného k náhradě požadované škody.

3. Proti všem výrokům uvedeného rozsudku soudu I. stupně podal žalovaný včasné odvolání ze dne 3. května 2021 a navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobu zamítne a uloží žalobci povinnost náhrady nákladů řízení, nebo napadený rozsudek zruší a vrátí věc soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.

4. Soud I. stupně usnesením ze dne 6. května 2021, č. j. 77 Cm 75/2019-69 vyzval žalovaného ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání ve vyměřené výši 2 061 093 Kč s poučením o zastavení řízení v případě nesplnění poplatkové povinnosti ve stanovené lhůtě.

5. Ve stanovené lhůtě žalovaný namísto úhrady vyměřeného soudního poplatku podáním ze dne 1. června 2021 požádal o osvobození od povinnosti zaplatit soudní poplatek, neboť jeho aktuální majetkové poměry mu znemožňují splnění poplatkové povinnosti.

6. V odůvodnění uvedl, že jeho jediným příjmem je mzda z pracovního poměru, která sotva kryje náklady na nájemné, potraviny, hygienu a ošacení a má vyživovací povinnost k nezletilé dceři. Žalovaný je jediným akcionářem a členem statutárního orgánu, jediným společníkem a jednatelem, podílovým společníkem a jednatelem a členem správní rady ve vyjmenovaných společnostech. Vzhledem k jejich ekonomickému stavu, kdy společnosti jsou v úpadku a byl prohlášen konkurz na jejich majetek, nevlastní žádný hodnotnější majetek, nevykonávají žádnou činnost, obchodní podíly žalovaného jsou postiženy exekučními příkazy tak žalovanému z nich neplyne žádný příjem. Žalovaný nevlastní žádný hodnotnější majetek, nachází se ve velmi špatné ekonomické situaci a není tudíž schopen zaplatit tak vysoký soudní poplatek.

7. Ještě před podáním žádosti žalovaným žalobce v podání ze dne 6. května 2021 a doplnění ze dne 13. května 2021 odkazem na informace získané při výkonu své činnosti namítl, že žádost žalovaného o osvobození od soudních poplatků je účelová a je zneužitím práva, když žalovaný ve skutečnosti disponuje dostatečnými finančními prostředky na úhradu soudního poplatku, účelově se zbavoval svého majetku převodem na osoby blízké za účelem ztížení vymáhání pohledávek, ve sporech s věřiteli se pokoušel vydávat za nemajetného a podával žádosti o osvobození od soudních poplatků, které však soudy opakovaně zamítaly.

8. Soud I. stupně usnesením ze dne 7. června 2021, č. j. 77 Cm 75/2019-78 vyzval žalovaného ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení k předložení požadovaných dokladů a sdělení požadovaných údajů včetně jejich prokázání s upozorněním, že pokud všechny skutečnosti nebudou dostatečně tvrzeny a prokázány, nebudou shledány poměry žalovaného odůvodňující osvobození od soudních poplatků a žádost bude zamítnuta.

9. Na uvedenou výzvu reagoval žalovaný podáním ze dne 14. července 2021 předložením požadovaných dokladů a údajů, vyjádřil se k podáním žalobce a odkazem na ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o SoP“) požádal, aby odvolací soud odvolací řízení nezastavil a odvolání projednal a rozhodl o něm i bez předchozího zaplacení soudního poplatku.

10. Soud I. stupně usnesením ze dne 14. října 2021, č. j. 77 Cm 75/2019-88 žalovanému požadované osvobození od soudních poplatků nepřiznal.

11. V odůvodnění kromě jiného uvedl, že individuální osvobození od soudních poplatků je procesní institut, jehož účelem je zejména ochrana účastníka řízení, nacházejícího se v tíživých poměrech, před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona o SoP. Žadatel je povinen věrohodným způsobem prokázat soudu své majetkové poměry, tudíž má břemeno tvrzení i důkazní. Pokud má být účastník řízení ohledně své žádosti o osvobození od soudních poplatků procesně úspěšný, musí uvést, v čem spatřuje nedostatek svých prostředků, které mu podle jeho názoru znemožňují úhradu soudního poplatku, a toto tvrzení je povinen řádně doložit. Institut osvobození od soudních poplatků má zamezit odepření spravedlnosti z důvodu nemajetnosti účastníka řízení, dlouhodobý přístup zákonodárce i nadřízených soudů je spíše restriktivní, přiznání takového práva se dotýká skutečně absolutně nemajetných účastníků řízení, případně těch, u nichž je prokázáno, že trvání na splnění poplatkové povinnosti soudem by znamenalo pro ně fatální zásah do jejich ekonomické sféry.

12. V Prohlášení o majetkových poměrech žalovaný

- uvedl čistou měsíční mzdu 21 866 Kč dle potvrzení zaměstnavatele za I. čtvrtletí 2021, která dle zjištění soudu I. stupně činila 26 250 Kč,

- uvedl počínaje dnem 1. dubna 2021 výdaje na nájemné za byt ve výši 4 000 Kč a na služby ve výši 2 000 Kč,

- uvedl stanovenou vyživovací povinnost na nezletilou dceru ve výši 18 000 Kč měsíčně ode dne 1. září 2020,

- jako dluhy a půjčky uvedl probíhající soudní spory u Obvodního soudu pro [adresa] z titulu ručení žalovaného vůči vyjmenovaným společnostem,

- probíhající exekuce doložil exekučními příkazy,

- doložil výpis z účtu za období prosinec 2020 až duben 2021.

13. Soud I. stupně posouzením předložených důkazů prokazujících majetkové poměry žalovaného dospěl k závěru, že tyto neodůvodňují osvobození žalovaného od soudních poplatků ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný jako podnikající osoba nesl zvýšené riziko spojené s podnikáním v tom, že kromě dosahování vysokých příjmů může nastat zcela opačná situace. Žalovaný tvrdil, že jeho současná situace je důsledkem jeho důvěřivosti, ale jako úspěšný podnikatel spravující několik společností si musel být vědom uvedených rizik, a pokud ručil svým právním jednáním za závazky svých společností, učinil tak s vědomím, že věřitelé jsou oprávněni požadovat plnění i po něm jako fyzické osobě, což se vztahuje i k vyživovací povinnosti žalovaného vůči svému vlastnímu i nevlastnímu dítěti. Akcie svých společností a získané prostředky za prodej společností žalovaný vložil do svěřenského fondu, tyto prostředky by mohly sloužit k uspokojení věřitelů a činil tak v době, kdv proti němu byla vedena řízení o zaplacení pohledávek. Exekuce vedené proti žalovanému jsou důsledkem jeho jednání a nelze k nim přihlížet. Pohledávka vymáhaná insolvenčním správcem v této věci je důsledkem podnikatelských aktivit a převodu obchodních podílů, které realizoval pouze žalovaný s vědomím možných následků. K námitce nemožnosti úhrady soudního poplatku z důvodu generálního inhibotria (omezení povinného v rámci exekuce nakládat s veškerým svým majetkem) lze uvést, že placení soudního poplatku je součástí správy majetku a v případě úspěchu ve věci je soudní poplatek jako součást náhrady nákladů řízení uhrazen procesně neúspěšnou stranou straně úspěšné.

14. Ve včas podaném odvolání ze dne 1. listopadu 2021 proti uvedenému usnesení soudu I. stupně (přes vytýkané nesprávné poučení o možnosti podání odvolání) žalovaný (odvolatel) odkazem na ustanovení § 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř. navrhl, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že žalovanému přizná osvobození od soudního poplatku s tím, aby odvolací řízení podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ zákona o SoP nezastavil a podané odvolání projednal i bez zaplacení soudního poplatku.

15. Žalovaný v odůvodnění namítl, že soud I. stupně se řádně nezabýval předloženými tvrzeními a důkazy. Předmětem sporu je požadavek na náhradu škody, která měla vzniknout porušením povinností žalovaného jako člena statutárního orgánu úpadce jednat s péčí řádného hospodáře. Výkon zmíněné funkce není podnikáním a žalovaný iniciováním insolvenčního řízení proti úpadci zjevně nečekal a ani nepředvídal, že bude čelit podané žalobě. Soud I. stupně nepřihlédl k probíhající exekuci na majetek žalovaného s tvrzením, že tato nebrání uhradit soudní poplatek, neboť v případě úspěchu žalovaného by tento získal soudní poplatek zpět od procesně neúspěšného žalobce, který je od soudního poplatku osvobozen, čímž chtěl patrně odůvodnit, proč nevyhověl návrhu žalovaného projednat a rozhodnout o podaném odvolání bez zaplacení soudního poplatku.

16. Žalovaný nesouhlasil s výtkou soudu I. stupně o neuvedení majetkových poměrů manželky, s kterou nežije přes 10 let a její poměry tudíž nemůže dobře znát, a majetku vloženého do svěřenského fondu, když předložil účetní závěrky společností [právnická osoba]. a [právnická osoba]. V exekuci na majetek žalovaného byl postižen rozsáhlý majetek bývalé manželky, která požádala o rozvod a manželství bylo pravomocně rozvedeno, včetně nemovitostí, bankovních účtů a podílových listů. Žalovaný má k dispozici hotovost ve výši 40 000 Kč, kterou vynakládá k průběžné úhradě nájemného a svých běžných životních výdajů s občasnou půjčkou menších obnosů od svých rodičů. Na účet žalovaného jsou připisovány částky 200 až 400 Kč měsíčně, neboť srážkami ze mzdy prováděnými zaměstnavatelem žalovaný plní vyživovací povinnost k nezletilé dceři, splácí půjčku zaměstnavateli ve výši 19 718 Kč a počínaje březnem 2021 i exekuovanou pohledávku.

17. Žalovaný označil názor soudu I. stupně, že měl předem počítat s povinností hradit soudní poplatek ve vyměřené výši, za poněkud absurdní. Při rozhodování o osvobození od soudního poplatku není významné, zda žadatel je podnikatelem či nikoli. Žalovaný je žalován jako člen statutárního orgánu úpadce a ne jako podnikatel a nikoliv z titulu ručení, ale tvrzené odpovědnosti za škodu. Soud I. stupně odkazem na dřívější žaloby vůči žalovanému, když nerozlišuje mezi nimi a žalobou podanou v této věci, se pokoušel navodit dojem, že žalovaný jednal nedbale, pokud byly v jiných věcech vůči němu podány žaloby, přesto disponoval svým majetkem tak, že nyní nemá peněžní prostředky na zaplacení soudního poplatku v této věci. Žalovaný neučinil nic, čím by vědomě či z nedbalosti způsobil nemožnost úhrady soudního poplatku.

18. Soud I. stupně ve výroku napadeného usnesení opomněl rozhodnout o návrhu žalovaného na projednání odvolání a rozhodnutí o něm bez předchozího zaplacení soudního poplatku podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ zákona o SoP z důvodu probíhající exekuce vůči žalovanému. Okolnostmi, v jejichž důsledku by žalovanému jako poplatníkovi mohla vzniknout újma, jsou výše pohledávky přiznané žalobci v tomto řízení a nebezpečí vzniku nenahraditelné újmy v případě jejího vymožení, neboť z výtěžku by se hradily pohledávky přihlášených věřitelů úpadce, které by byly zpětně nevymahatelné. Soud I. stupně přehlédl, že žalovaný má v probíhající exekuci zablokovaný svůj jediný bankovní účet. Žalobce je dle zákona o SoP osvobozen od placení soudních poplatků a nebude platit ani jeho náhradu, i kdyby mu tuto povinnost soud uložil, tudíž náhrada nákladů řízení žalovanému je prakticky vyloučena.

19. Podané odvolání nebylo žalobci doručováno, tudíž se k němu nevyjádřil.

20. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. v rozsahu podaného odvolání, včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

21. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi řízení zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka řízení a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi řízení osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

22. Předpokladem pro osvobození účastníka řízení od soudních poplatků podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. je kumulativní splnění dvou podmínek, a to existence neuspokojivých majetkových poměrů u žadatele, a že se nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Při rozhodování o osvobození přihlíží soud k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si vyžádá dokazování a k povaze uplatněného nároku. Po zhodnocení všech takto zjištěných okolností by rozhodnutí soudu mělo odpovídat požadavku, aby žadateli pouze pro jeho nepříznivou majetkovou situaci nebyla odepřena možnost uplatňovat nebo bránit své právo u soudu. Dle ustálené soudní judikatury osvobození od soudních poplatků je výjimečným institutem a žádosti lze vyhovět pouze při splnění zákonem stanovených podmínek. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlédne k výši příjmu žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení soudního poplatku.

23. Smyslem uvedeného ustanovení, které není ustanovením poplatkově právní povahy, není řešení sociální a jiné situace účastníků řízení, ale to, aby účastníci řízení nebyli pouze pro své majetkové nebo jiné významné osobní poměry vyloučeni z práva na přístup k soudu, zajištěného Listinou základních práv a svobod, a aby možnost uplatnit nebo hájit vlastní práva nepodléhala tzv. majetkovému cenzu. Jde tudíž o zcela výjimečný nástroj, který soud použije, pokud účastník řízení dostatečně osvědčil, že nemá žádnou rozumnou možnost splnit poplatkovou či jinou finanční povinnost. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, povaze uplatněného nároku, výši příjmů žadatele, množství disponibilních finančních prostředků a možnosti si je opatřit a rovněž k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku nebo jiných nákladů spojených s řízením.

24. Odvolací soud posouzením skutkového a právního stavu a předložených důkazů se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně o nesplnění zákonných podmínek pro možnost aplikace ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. žalovaným pro jeho částečné nebo úplné osvobození od povinnosti placení soudního poplatku za podané odvolání s tím, že je rovněž nutno respektovat zákonnou povinnost účastníka řízení platit soudní poplatky a chránit zájmy státu při výběru těchto poplatků, aniž by se důsledky neúspěšného podnikání účastníka řízení přenášely na stát.

25. Podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. b/ zákona o SoP vzniká poplatková povinnost podáním odvolání.

26. Podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ zákona o SoP soud řízení pro nezaplacení soudního poplatku nezastaví, je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníkovi mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku sdělí okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl soudní poplatek dosud zaplatit; podle ustanovení odst. 5 o splnění uvedených podmínek rozhodne soud usnesením, které není třeba doručovat.

27. Odvolací soud uvádí, že neshledal důvody pro aplikaci zmíněného ustanovení, neboť žalovaný ve stanovené lhůtě pro zaplacení vyměřeného soudního poplatku za podané odvolání požádal o přiznání osvobození od placení tohoto soudního poplatku a této žádosti soud I. stupně nevyhověl.

28. Na základě uvedených skutečností odvolací soud napadené usnesení podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

29. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodne soud I. stupně rozhodnutím, kterým řízení skončí.